Televizní seriál. ### Hrají V. Brabec, R. Doleželová, J. Klem, G. Vránová, V. Krška, L. Mrkvička, J. Větrovec, P. Maršálková, E. Dubský, E. Hudečková a další. Kamera V. Hanuš. Režie J. Seguens
00:00:40 Byl rok po první spartakiádě. 11 let uplynulo od chvíle,
00:00:45 kdy se Jan Zeman vrátil do rodného městečka z koncentračního tábora.
00:00:51 Rodila se nová pokolení a minulost znala jen z vyprávění otců.
00:00:57 Lidé zapomínali na válečné útrapy, na zateměné ulice i okna,
00:01:02 na přídělový hospodářský systém, který přežil válku o osm let.
00:01:07 Jen v lesklé kazetě v žižkovském bytě nadporučíka Zemana
00:01:12 chránila Lída Zemanová několik ústřižků potravinových lístků.
00:01:17 Už nevoněly po lipovém květu, ale byly to pro ni cenné relikvie.
00:01:22 Nebýt jich a měděné tabulky na dveřích podvodné kořenářky,
00:01:27 nikdy by se se Zemanem nesetkali a v postýlce by neměli
00:01:32 dnes už čtyřletou Lidušku.
00:01:36 Ta lesklá kazeta se proto stala schránkou domácích vzkazů.
00:01:41 V Praze našli Zemanovi domov
00:01:44 a on sám vyrostl ve zkušeného člena pražské kriminálky.
00:01:49 Jeho matka jim vedla domácnost, Lída učila ve škole na Uhelném trhu
00:01:54 a Zeman tam na ni čekával, aby se prošli Prahou.
00:01:59 Takové bylo i jejich předjaří roku 1956.
00:02:05 Případ, do kterého se Lída Zemanová nechtíc dostala,
00:02:10 začal na opačném konci Prahy a kvůli němu našel Zeman
00:02:15 u kazety s potravinovými lístky ten podivný dopis.
00:02:47 -Že vás pošlu domů!
-Jen je nechte, paní učitelko.
00:02:52 -Tak co, kam máte namířeno?
-Na Karlštejn.
00:02:58 -Dobré jitro!
-Dobré jitro, pane Kubeši.
00:03:11 -Jde k nám revizor!
-To je malér.
00:03:17 Co takhle namíchat mu do kafe utrejch?
00:03:23 -Manžel je ještě v nemocnici?
-Už je doma. -Pozdravujte ho.
00:03:28 Že mu přeju za všechny fandy brzké uzdravení.
00:03:33 Takové perfektní křídlo a takhle zahálí.
00:03:37 Proto ten náš národní mančaft teď tak vypadá. Lazaři!
00:03:42 Darmo mluvit.
00:03:48 -Dobrý den.
-Vy končíte, soudruhu Kalčíku?
00:03:53 -Ano. -Soudružka Vondrová přejde na vaši pokladnu.
00:03:58 -Kdo má dnes náhradní volno?
-Sojka. -Zavolejte mu. ať přijede.
00:04:04 On nemá domů do Slivence telefon. Ale můžu mu poslat telegram.
00:04:10 -Vítám vás, pane Kubeš!
-Buďte tak laskavá.
00:04:15 Už se nám po vás stýskalo. Vodička už se vaří.
00:04:20 Soudružko Maxová, prodávejte ve své pokladně. Máte desítku, že?
00:04:25 -Ano. Máte fenomenální paměť.
-Ano? Tak prosím! -Prosím.
00:04:36 -Ahoj, dědku!
-Vytáhli tě z pelechu, co? -Jo.
00:04:42 -Nebyla tu nějaká loupež?
-Proč? Ty jsi slyšel střelbu?
00:04:49 Ženou mě sem telegramem. "Dostavte se neprodleně na pracoviště!"
00:04:54 Tak dlouho si jeden kupuje motorky, až si na něj posvítí revize.
00:05:05 Je mi to osobně nesmírně líto.
00:05:13 Pište, prosím vás!
00:05:16 Konstatuji, že 3.listopadu 1955 jsem při namátkové kontrole
00:05:24 v železniční stanici Praha-západ zjistil,
00:05:31 že u pokladny osm, kde pracuje soudružka Eva Vondrová,
00:05:39 je rozdíl, který vyčíslen v korunách
00:05:45 činí 18 52O Kčs.
00:05:52 Znám soudružku Vondrovou spoustu let a dosud jsem neměl důvod
00:05:58 jí cokoliv vytknout. Právě naopak. To nepište! To je mimo zápis.
00:06:03 Výše uvedený rozdíl vznikl chyběním 500 kusů rychlíkových příplatků
00:06:11 pro všechny směry, 400 jízdenek do stanice Mariánské Lázně
00:06:18 a 285 jízdenek do Chebu.
00:06:28 Na můj dotaz, jak mohlo dojít k takovému schodku,
00:06:33 mně soudružka Vondrová nedala žádné přijatelné vysvětlení.
00:06:38 Popírá, že by postrádala klíč od zásobníku s jízdenkami,
00:06:43 nebo že by tento zásobník nechala někdy neuzamčený.
00:06:49 No tak, Evo, copak ti někdo trhá hlavu?
00:06:54 Řekni rozumně, jak to bylo.
00:06:58 Někdo mi ty jízdenky ukradl.
00:07:08 Prosím vás, kde jsou uschovány duplikáty klíčů?
00:07:16 Prosím vás, nestalo se u vás v poslední době třeba vloupání?
00:07:22 Nebo násilné vniknutí?
00:07:27 Prosím.
00:07:35 Evo, vy pokladníci si někdy navzájem půjčujete lístky.
00:07:42 Nemá se to dělat, ale já o tom vím.
00:07:47 -Nemohlo to vzniknout takhle?
-Ne. Někdo mi je ukradl.
00:07:52 Evo, nenechala jsi náhodou klíč ležet na stole?
00:07:57 -Ne. -Nebo v zámku?
-Ne. Nosím klíč pořád u sebe.
00:08:03 Podívejte. Mám ho tady.
00:08:07 Nebylo ti někdy špatně?
00:08:10 Nebo tvůj manžel si chtěl od tebe...
00:08:16 Vzpomínáš si? Evo, mluv! Jde o tvoji čest, chápej to!
00:08:33 Soudružko Vondrová, jsem nucen vás požádat, abyste odevzdala klíče
00:08:38 a přestala docházet na pracoviště pro podezření ze zpronevěry.
00:09:12 -Co to má znamenat, Pavlo?
-Vondrová mě kousla.
00:09:17 Ale z nás to nikdo nepsal.
00:09:23 No tak. Přece se nebudeme prát.
00:09:29 Ostatní si mohou dát rozchod!
00:09:42 -Neplač! Vždyť je to hloupost.
-Není, soudružko učitelko.
00:09:48 -Naše máma to slyšela v mlékárně. Ale já to nepsal. -A kdo to psal?
00:09:57 Teď běžte na němčinu a Evu tam omluvte.
00:10:01 A zítra mě bude mimořádně zajímat rozbor větný.
00:10:06 Na shledanou.
00:10:10 Na shledanou.
00:10:17 Evičko, neplač. Pojď.
00:10:27 Posaďte se, prosím. Stalo se něco ve škole?
00:10:32 Ne. Nacvičujeme školní besídku a vaše Evka je velice šikovná.
00:10:38 Má pohybovou paměť. Měla by chodit do gymnastického kroužku.
00:10:44 -Tati!
-Ahoj, Evule. Já jsem Vondra.
00:10:49 -Zemanová. -Karle, přijdeš brzo?
-To rozhodne trenér.
00:10:55 Jeden sportovec v naší rodině stačí, soudružko učitelko.
00:11:01 Eva bude mít takové povolání, které jí vydrží i po třicítce.
00:11:06 My na tom totiž teď budeme finančně mizerně díky mé ženě.
00:11:18 Promiňte. Nezlobte se na něho. To víte, nervy.
00:11:25 Po tom úrazu si rok nezahrál. Bojí se, že ho mladší předběhnou.
00:11:32 Paní Vondrová, nejde o Evičku.
00:11:37 Já jsem se vás chtěla zeptat, jestli vy nemáte nějaké starosti.
00:11:47 Evi, jdi si hrát vedle.
00:12:00 Měla bych ji dát na jinou školu? Děti dovedou být zlé.
00:12:07 -Můžu ji dát k mamince do Nuslí.
-Ale kvůli tomu jsem nepřišla.
00:12:13 Já vím. Já vím.
00:12:17 Vy se chcete asi zeptat, jestli jsem ty jízdenky ukradla.
00:12:23 Já to nebyla, přísahám vám!
00:12:52 Honzíčku, mohl bys něco udělat pro jednu hodnou, nenápadnou paní,
00:12:57 která byla křivě obviněna ze zpronevěry 18 tisíc korun?
00:13:02 Jmenuje se Vondrová. Je to žena toho fotbalisty.
00:13:07 Učím jejich Evičku. Určitě nic neudělala.
00:13:11 -Ani když tě o to poprosím?
-To je hospodářská kriminalita.
00:13:19 18 tisíc! Taková lapálie. To už já dávno nedělám.
00:13:25 Jasně! Co to je jedna nešťastná ženská proti tvým úkolům!
00:13:30 -Ani před soud to možná nepůjde.
-Samozřejmě. Přeřadí ji jinam
00:13:35 a budou jí strhávat peníze z platu.
-Ale ona to neudělala!
00:13:41 Liduško, tuhle větu znám za ta léta už nazpaměť,
00:13:47 tak mě jí ušetři aspoň teď - v půl dvanácté. V noci. A doma!
00:13:57 Důkaz. Víš, co to je?
00:14:03 Máš ho?
00:14:07 -Tak vidíš.
-Kvůli sobě by to neudělala.
00:14:13 Ty si myslíš, že to udělala kvůli Vondrovi?
00:14:18 -To by byl malér.
-Dneska jsem ho viděla poprvé.
00:14:24 Na rodičáky i besídky chodila vždycky jenom matka.
00:14:29 Až mě napadlo, že ten slavný tatínek je jenom vymyšlený.
00:14:35 Ježišmarjá! Víš, kdo dal v Brazílii ve 30.minutě druhého poločasu
00:14:40 na stadionu Maracaná ten nádherný gól?
00:14:47 Právě Vondra! Nebo v Maďarsku! Hlavičkou pod břevno.
00:14:53 Taky Vondra. A ty říkáš vymyšlený. Náhodou je slavný.
00:15:00 No, oni už ho teď rok nestaví.
00:15:09 Prémie asi taky nebere.
00:15:13 Ona někoho kryje, Honzo. A jeho má pořád ještě ráda.
00:15:18 Ale nestraš, prosím tě!
00:15:32 Ty taky ponocuješ, mami? Nemáš toho za celý den dost?
00:15:37 Tak co? Pomůžeš?
00:15:48 Je to poprvé, co tě Lída o něco takového prosí.
00:15:54 -Malá, doufám, spí.
-Samozřejmě.
00:16:02 -Proč se ptáš?
-Co? Že mám asi štěstí.
00:16:08 Jinak byste na mě vyrukovaly všechny tři, jak to máte ve zvyku.
00:16:15 No tak! Kde dělá ta Vondrová?
00:16:35 -Cheb, vojenský!
-Já končím. Vedle!
00:17:29 -Fouňa. Tak bych nechtěl vypadat.
-On má své starosti.
00:17:34 Je podruhé ženatý. Z prvního manželství má dvě děti na vysoké.
00:17:39 -Ale figuru si drží. Jak to dělá?
-Hraje tenis.
00:17:44 A vyženil vilku v Motole, tak se dost nadře doma, na zahradě...
00:17:49 Chudák!
00:17:52 Ahoj, Evo! Zastav se pak u mě. Mám pro tebe ty prášky.
00:17:59 Koukněte! To je Drahuše Maxová.
00:18:04 Dřívě Hroudová, předtím Svačinová a původně snad Junková.
00:18:10 -Ale to přesně nevím.
-Dobrý! Kolik je jí let?
00:18:16 25 let. Její manžel je chirurg. Myslím, že ji přivedl k rozumu.
00:18:22 -Ne! Není to škoda?
-Bez poznámek, podporučíku.
00:18:27 Maxa ví, co na ni platí. Jednou jí sem přišel nafackovat.
00:18:32 Protože vzala od jedné pacientky náušnice z pravých granátů.
00:18:40 -A kdo prodává za Vondrovou?
-Nějaká Rybníkarová.
00:18:48 Sakra! Co ten tady dělá? Vždyť má dneska volno?
00:18:55 -Kdo je to?
-Eda Sojka z kasy číslo sedm.
00:19:00 Koukněte, jak se kolem ní motá? Že by jen tak z útrpnosti?
00:19:06 Na to je Eda moc mazanej. V tom by mohlo být něco víc.
00:19:11 -Já si ho vezmu pod dozor.
-Ale nenápadně, člověče.
00:19:17 Já mám zkušenosti. Ještě byste mě rádi v Bartolomějské koupili.
00:19:22 Já měl nabídek! Pak mě chytla drezína, ale tady to funguje.
00:19:28 Právě proto. Sledujte ho! Ale opatrně. Jděte!
00:19:36 Tak co? Já myslím, že se to začíná slibně rozvíjet.
00:19:43 Ale jo. Jen mně přijde líto, že to děláme jako melouch.
00:19:49 Od starýho to stejně schytám. To bude bodlo jako na fotbale.
00:19:55 Musím to vzít přímo, žádné kličky a říct pravdu.
00:20:01 Počkej! Náš starej je přece fanda pro Vondrovo mužstvo.
00:20:06 -On je tam snad dokonce ve výboru.
-Prosím tě, neraď.
00:20:10 -Ale když to mám jako melouch...
-Slyšel jsi?
00:20:16 No. Tak běž za ním. Já zatím omrknu Vondrovou.
00:20:21 Omrkni.
00:21:14 Víc pro vás nemůžu udělat. Koukejte, sedmička už jede!
00:21:20 Jděte si na řízek. Průšvihy se nejlíp snášejí s plným žaludkem.
00:21:25 Každý má mít v životě 3 držkopády. Když si z nich umí vzít poučení,
00:21:30 pak přijde životu na chuť. To si pamatujte, paní Vondrová.
00:22:40 -Tady je to, Edo. Děkuju ti.
-Nemáš zač. A buď klidná. Ahoj.
00:23:46 -Hergot, staršino, jste slepej?
-Já ne, ale... To jsi ty, Edo?
00:23:53 Kde si vzal ten vehikl? Náramný fáro! Tvoje?
00:24:00 -Jo. -Že se nepochlubíš?
-Lidi by mi záviděli.
00:24:06 -To je paráda. Kde jsi na to vzal?
-Prodal jsem motorku.
00:24:11 -A taky jsem si půjčil od kamarádů.
-Svezeš mě do města?
00:24:15 -Ale jo. Nasedejte.
-Máš tam kufr. Co to vezeš?
00:24:21 Mámě šatstvo z čistírny.
00:24:24 Jo? To jsi hodný synáček.
00:24:29 -Sedněte si sem. Kam to bude?
-To se po cestě domluvíme.
00:24:53 Promiňte. Vy jste paní Vondrová?
00:24:58 Přejete si něco?
00:25:01 Ne. Totiž ano. Já jsem vás viděl s kufrem.
00:25:07 Kdo jste? Kdo jste, prosím vás?
00:25:20 Proboha, vzpamatujte se! Je tam někdo? Haló!
00:25:25 -Co se jí stalo?
-Omdlela. -Honem do magacínu.
00:25:38 Kdepak. Není tam.
00:25:42 Potřeboval bych si hodit korunou. Jít do toho, nebo ne?
00:25:47 Jenomže těch korun je 18 tisíc. A zpronevěřených.
00:25:53 To je fakt. Ale co když je nezpronevěřila kvůli Vondrovi,
00:25:58 ale napůl s tím Edou Sojkou? Ona s ním chodí?
00:26:03 Jestli ji Vondra vyhání, jak tvrdí, tak co jí zbude?
00:26:10 A co když není taková světice, jak si o ní všichni myslíte?
00:26:16 Proč by pak omdlévala a tahala tajně svršky v kufrech?
00:26:22 Spíš se stydí před všemi za ten svůj zpackanej život.
00:26:27 -Nezpackala ho jen sobě.
-Proto je třeba Vondru očistit.
00:26:32 -Je to přece reprezentant, ne?
-Tak dobře. Ale modli se,
00:26:37 ať není žádná vražda, až budeš hledat za zpronevěřené peníze.
00:26:42 Počkej tady. Zjistím, co je dnes s Vondrou.
00:26:55 Otočit! Tak co, Karlíku? Kolik bylo včera piv? Osm?
00:27:02 -A rumů? -Budeš se divit. Žádný.
-A od čeho máme tuhle sokolovnu?
00:27:09 -Jestli rušíme, počkáme venku.
-Co byste rušili?
00:27:16 Je pravda, pane majore, že chcete z výboru? To by byla škoda.
00:27:22 -Už je to tak. To víte, není čas.
-Když si mužskej neudělá čas
00:27:27 na fotbal, tak přestává být chlap.
-Vedu náhradu. Nadporučík Zeman.
00:27:33 Olda Železná ruka. Vlastním jménem Malíček.
00:27:37 Nenechte si v neděli ujít Ostravu. Měli bychom ty baníky roztrhnout.
00:27:42 No jo. Jenomže bez tebe.
00:27:46 Cože? Ještě včera jsem byl psaný. To je nějaká blbost!
00:27:53 -Je to pravda?
-Podle trenéra ještě nemáte formu.
00:28:01 Zase kvůli té svini. Já si to s ním vyřídím.
00:28:07 Nejdřív se třikrát nedýchni. Trenér je slušný chlap.
00:28:13 Dej si radši studenou sprchu.
00:28:16 -Koho myslel tou...
-Buď myslel Vodrážku,
00:28:23 toho generálního ředitele z Brna. Jeho klukovi dal před dvěma lety
00:28:28 šlapáka, že kluk už si nezahrál. Nebo myslel svoji ženu.
00:28:35 Taky jsem něco zaslechl. Co to vlastně měla za malér?
00:28:40 Na nádraží vykrádala balíky. Copak vy o tom nic nevíte?
00:28:47 -Vy znáte paní Vondrovou?
-Ne. Vondra ji nikam nebral,
00:28:52 takže se akorát vědělo, že nějaká Vondrová je na světě.
00:28:57 A jak je to s jeho kolenem?
00:29:01 Dobré. Horší je to s jeho hlavou.
00:29:06 Ale já jsem tady od toho, abych klukům držel bradu nad vodou,
00:29:11 když si na hřišti zničí kostru. Kádrování přenechávám výboru.
00:29:21 Pane Zemane, nezlobíte se, že jsem vás sem pozval?
00:29:26 -Ne.
-To mi klidně řekněte.
00:29:31 Masér mi řekl, abych to zkusil. Prý jste férovej chlap.
00:29:37 Žádná fajnovka. A přítel toho našeho kulatého nesmyslu.
00:29:42 A možná nový člen výboru. A že prý mě dostanete do mančaftu.
00:29:48 Dáte si vodku, než řeknu, jak je to s mou starou a s tím šlapákem?
00:29:53 -Já ve službě nepiju.
-Vy jste ve službě?
00:29:57 -Já jsem ve službě pořád.
-No jo.
00:30:02 Nejvíc je mi líto holky. Co jsem se s ní vždycky nařádil!
00:30:07 Ona na mně visí.
00:30:11 Ale s tou mou ženou by to stejně jednou krachlo.
00:30:17 I kdyby nekradla.
00:30:20 Proč by to mělo krachnout?
00:30:24 Já jsem odehrál 376 zápasů.
00:30:30 376! Člověk by od své ženy čekal, že mu řekne třeba:
00:30:35 "Byl jsi dobrej. Dneska ti to sedlo." Ale ona?
00:30:39 Lidi fandili, já jsem vyhazoval cizí holky z postele, a ona...
00:30:45 A když mi dali dištanc za šlapáka na Vodrážku, víte, co mi řekla?
00:30:50 Víte, co řekla? "Vidíš, Karle. Zlo plodí zase jenom zlo."
00:30:55 -Ale krást jí nevadilo.
-Krádež nebyla dosud prokázána.
00:31:00 Ty peníze by se musely objevit. Vy byste o nich něco věděl, ne?
00:31:06 Já? Na to se radši zeptejte toho páska ze Slivence.
00:31:15 Tak tyhle dva klíče bych si já klidně spletl.
00:31:20 Nebýt těch cedulek. Můžete mi říct,
00:31:28 komu patří tenhle klíč? Tahle devítka?
00:31:35 -Vy?
-Mně.
00:31:39 Lze tímto klíčem otevřít zásobník s jízdenkami k pokladně číslo 8?
00:31:45 To já nikdy nezkoušel. Co tím sledujete?
00:31:50 Nic. Jen se ptám.
00:31:55 V tom případě si porovnejte sedmičku s desítkou.
00:32:03 To už jsme udělali. Nejde to.
00:32:07 Ale devítka by po úpravách možná pasovala.
00:32:13 Soudruzi, já vám nechci mluvit do řemesla ani vás vyhazovat,
00:32:18 na to nemám právo, ale víte, jak to s Evou doma vypadá.
00:32:26 Jediné, co můžeme udělat, je, že se za ni zaručíme na závodní radě.
00:32:32 než to manko splatí. Říkali, že by to šlo.
00:32:37 -Eventuálně jí půjčíme.
-Se mnou nepočítej!
00:32:42 -Já nemám peníze pro takovou...
-Jakou takovou? Jak jsi to myslel?
00:32:50 -To zrovna ty víš moc dobře.
-Já ti řeknu, co vím. Že závidíš.
00:32:55 Kdybych měl mladou ženu, a přitom byla dědek a věčně bez peněz,
00:33:00 taky bych hodil na někoho druhého svý vlastní průsery.
00:33:05 Pane Sojko, přestaňte!
00:33:08 Doktora!
00:33:16 -Ty sešity pod hlavu.
-To byla surovost, člověče!
00:33:20 Já nevěděl, že je taková měkota. Vždycky se vytahoval.
00:33:28 Pane Kalčík, co je to s vámi? Proberte se, proboha!
00:33:33 -To je jeho první záchvat?
-Doma už ho to chytlo. Tady ne.
00:33:38 Už jsi spokojenej, Edo? To jsi nemohl držet hubu?
00:33:43 Pojďte se mnou do náčelníkovy kanceláře!
00:33:49 Přísahám. Na její jízdenky jsem se nedobýval, ani mi nedala peníze.
00:33:57 Já jen... Už dlouho jsem ji přemlouval,
00:34:03 aby se nastěhovala ke mně do Slivence. Ale nechce.
00:34:09 Tak jsem jí jenom převezl věci k její matce do Nuslí.
00:34:14 Kožichy a jiné cennosti.
00:34:20 Bála se, aby jí to Vondra neprodal.
00:34:25 Můžete se jí zeptat, že to tak bylo.
00:34:30 Abyste rozuměli, já ji mám rád.
00:34:37 Už dlouho.
00:34:40 A ona?
00:34:43 Malá Evka je celá pryč do slavného táty,
00:34:48 tak Eva nechce od něho. I když ji vyhání.
00:34:54 Bojí se, že by malá Evička zůstala s ním.
00:34:59 Tak to radši všechno snáší. Celé to peklo.
00:35:04 -Musela za něj platit i dluhy!
-Kdo dal tobě peníze na auťák?
00:35:09 Máma. Přemluvil jsem ji, aby prodala parcelu.
00:35:14 Ta by pro mě udělala všechno na světě. Nevěříte?
00:35:20 Vraťte se na své pracoviště. Převezmete službu za Kalčíka,
00:35:25 než dostaneme zprávu z nemocnice.
-Prosím.
00:35:36 Pane Sojko, ještě okamžik.
00:35:40 Rád bych slyšel váš osobní názor.
00:35:45 Co myslíte, dopustila se paní Vondrová defraudace?
00:35:52 No...
00:36:04 Tak můžete jít.
00:36:11 -Tak balíme, šéfe, ne?
-Dej pokoj, prosím tě.
00:36:16 -Máte duplikáty klíčů od pokladen?
-Samozřejmě. Tady.
00:36:23 Ale je naprosto vyloučeno, že by se jich někdo zmocnil.
00:36:29 Klíče od trezoru mám jenom já a staršina.
00:36:34 Ale své klíče si nosí pokladnící domů, ne?
00:36:38 -Že by si je někdo okopíroval?
-To by mu nebylo nic platné.
00:36:44 Do prostoru pokladny se nikdo cizí nemůže dostat.
00:36:49 Ledaže by byl s některým z nich domluvený.
00:36:54 A jsme zase vedle, neboť možnosti jsou čtyři.
00:37:00 Dá se poznat, v které z těch pokladen byla jízdenka zakoupena?
00:37:05 Jistě. Každá jízdenka má kromě čísla série také označení pokladny.
00:37:12 -Tady je sedm, osm...
-Takže pokladna sedm a osm.
00:37:20 No dobře. Ale kde vzít jistotu, že ukradené jízdenky byly použity?
00:37:27 Musíme prohledat koše s odevzdanými jízdenkami.
00:37:32 To je skoro poukázka do blázince.
00:37:37 To teda je. Na tak se do toho pusťte.
00:37:43 NĚKDO KLEPE
00:37:46 Propána! Co ty tady děláš?
00:37:50 -Dobrý den.
-To je totiž moje žena.
00:37:55 Těší mě. Prosím, pojďte dál.
00:38:00 Hledáme maminku. Doma neotvírá. Evička se vrátila zpátky do školy.
00:38:06 Myslely jsme si, že třeba ještě zůstala ve službě.
00:38:14 Evičko! No tak! Evičko, neplakej!
00:38:19 -Je tady někde na nádraží?
-Ne. Končila v poledne a je šest.
00:38:26 -Tak co?
-Podívejte se do košů s jízdenkami.
00:38:33 Evičko, zavedeš mě k vám, viď?
00:38:58 Klíč je zevnitř.
00:39:11 -Je zamčeno.
-Vyraž dveře!
00:39:15 To nejde. Musel by tady být někdo z rodiny.
00:39:21 -Evičko, kde máš tatínka?
-On už u nás nebydlí.
00:39:58 Mami!
00:40:01 -Maminečko moje zlatá!
-Promiňte, já...
00:40:08 To už je sedm? Promiňte, neslyšela jsem zvonění.
00:40:15 -Odpusťte.
-Je vám špatně?
00:40:20 Ne. To bude dobré. To nic.
00:40:26 Drahuše Maxová mi dala nějaké pilulky, tak jsem si dvě vzala.
00:40:33 -A pak jsem usnula.
-Pojďte si sednout.
00:40:38 -Děkuju. Já vůbec nic nevím.
-Dobře. Máte ty prášky?
00:40:44 Jo.
00:40:49 -Neměla byste radši jít k lékaři?
-Ne. To rozhodně ne.
00:40:55 -Určitě. Moc byste to potřebovala.
-Proč nechcete zůstat doma,
00:41:01 paní Vondrová?
00:41:05 Evičko, jdi do koupelny. Umyj se a převleč se.
00:41:24 Doma? Manžel ode mě odešel, to už snad víte, ne?
00:41:33 Když mi teď ještě srážejí, žijeme my dvě z jednoho platu.
00:41:45 A můžu se vás zeptat, proč odešel?
00:41:52 Když je na mě to manko, nevzali by ho do reprezentace.
00:41:57 A teď ho vezmou do reprezentace?
00:42:08 Paní Vondrová, to manko bohužel existuje.
00:42:15 Vy víte, kdo jsem, ne?
00:42:19 Pravdu můžeme najít jedině spolu.
00:42:27 Proto se chci zeptat především vás. Udělala jste to?
00:42:32 Ne! Už jsem vám to říkala tisíckrát.
00:42:37 Někdo z vás čtyř to udělat musel. My na to přijdeme.
00:42:44 Nemá smysl někoho krýt.
00:42:49 No tak. Kdo?
00:43:06 Tady je to. Našlo se 51 jízdenek z odcizené série. Byly prodány,
00:43:11 když ještě Vondrová sloužila.
-Tak to je nám houby platné.
00:43:16 -Jak to?
-Co to povídáte? Jaké houby?
00:43:21 Makalo na tom 16 mužů a 4 svazačky!
00:43:26 Sbírali to přes Beroun do Plzně a do Chebu dva týdny.
00:43:31 -Byly toho pytle, miliardy bacilů!
-Já to chápu.
00:43:36 Kdyby se našel lístek z doby, kdy už byla Vondrová odvolaná,
00:43:41 tak to by bylo plus pro ni.
-Já nevím,proč hledáte plus pro ni,
00:43:48 ale dejme tomu, že by se ta jídenka našla.
00:43:53 -Jak chcete zjistit, komu patřila?
-A co služební cesty?
00:43:58 -Jak to myslíte, staršino?
-Docela jednoduše.
00:44:03 Jízdenky se v podnicích odevzdávají účtárně
00:44:08 a přikládají se k vyúčtování cesty. A kdyby se nějaká podezřelá našla,
00:44:13 možná by úředník poznal pokladního, který mu ji prodal.
00:44:18 -Hergot! To je nápad!
-To je. Jenomže ho dostal staršina.
00:44:23 A odborník se jenom diví. Tak na co čekáš?
00:44:28 Jdi zjistit, kteří zaměstnanci jezdí na služební cesty směr Cheb.
00:44:34 -Provedu, soudruhu veliteli!
-Padej!
00:44:40 -Děkuju, staršino. Myslí vám to.
-Maličkost. Rád jsem vám píchnul.
00:44:45 -Jak to vypadá s Kalčíkem?
-Mrtvice. Do práce se asi nevrátí.
00:44:52 Chudák. A víte, co jsem zjistil? Měl po nádraží dluhy několik tisíc.
00:44:59 -Sice po stovkách, ale od kdekoho.
-A sakra!
00:45:08 -Slyším!
-To jsi ty, Honzo?
00:45:11 -Nazdar, Lído. Copak je?
-Jsem u paní Vondrové.
00:45:16 Vondra si na malou počkal před školou a odvezli ji k sobě.
00:45:21 -Kam?
-Nevím. Bydlí ve vypůjčeném bytě.
00:45:25 -Aha. No a...
-Co máme dělat, Honzo?
00:45:35 To není trestné, Liduško. Nemůžete dělat vůbec nic.
00:46:00 -Drž mi palce, táto.
-Pa. Po vyučování tu zase počkám.
00:46:08 -Co je?
-Proč jste to udělal?
00:46:14 Co je vám po tom?
00:46:17 Dítě je rozrušené. Potřebuje matčinu péči.
00:46:22 Neříkejte! Ona vás za mnou poslala?
00:46:27 Ne. Ona o o tom neví.
00:46:30 My si svoje rodinné záležitosti vyřídíme sami.
00:46:35 Vy se starejte o to, aby ta holka uměla číst a psát.
00:46:40 -Její máma krade!
-Ona to neudělala.
00:46:45 Máte štěstí, že mám měkké srdce. Jinak bych si na vás stěžoval,
00:46:50 že se pletete do soukromých věcí žáků.
00:46:55 Evku neuvidí, dokud se neobjeví ty zašantročené hadry.
00:47:01 Poroučím se!
00:47:51 -Kdo je tam?
-Haló, tady Zemanová.
00:47:56 -Vondrová.
-Hovořila jsem s vaším mužem.
00:48:03 Nesmíte mu nechat Evičku. Nezaslouží si to.
00:48:09 Já vím. Ale co mám dělat?
00:48:14 Mám pro vás novinu. Učím do dvanácti. Budete doma?
00:48:19 -Ne. Mám službu.
-Přijdu za vámi.
00:48:33 -Kam to bude, paní?
-Jeden třetí třídou do Černošic.
00:48:38 Dvě osmdesát.
00:49:10 Je to ona?
00:49:15 Neřekla jste mi novinku. Vím už dávno, že s ní chodí.
00:49:23 Stejně vám děkuju za všechno, co pro mě a pro Evku děláte.
00:49:29 -Proč vlastně? Pomáháte svému muži?
-Ne. To ne.
00:49:33 -Ty peníze zaplatím.
-Nejde o peníze.
00:49:38 Teď už ne. Já vám věřím, že jste je neukradla.
00:49:43 Ale spravedlnost chce důkazy. Můžete je předložit?
00:49:49 Nemám nic, jen pravdu. To je asi málo.
00:49:54 Oni všechno zařidili tak, že nemůžu nic.
00:50:00 -Jenom kvůli Evce všechno snáším.
-Kde to dítě bydlí? To víte?
00:50:06 Vzal ji teď k sobě. Bydlí v garsonieře po jednom spoluhráči.
00:50:14 -Měla byste mi dát adresu.
-Proč?
00:50:18 Nechte toho, paní učitelko. Nestačí, že jsem nešťastná já?
00:50:24 Už jste ho poznala. Mluvila jste s ním.
00:50:30 Dejte na Evku pozor ve škole. Moc vás o to prosím.
00:50:39 Nezlobte se. Já teď musím do práce.
00:50:43 -Historické jádro Chebu musí být zachováno! -Ano musí.
00:50:49 -Posaďte se.
-Z toho 68 domů v původní podobě.
00:50:55 -U dalších 30 bych připustil...
-Já taky.
00:51:00 Vy jezdíte do Chebu každý týden už dva roky.
00:51:05 Vidím to tady podle výkazu vašich služebních jízd.
00:51:10 Jezdím. A budu tam jezdit tak dlouho, dokud příslušné složky
00:51:15 nepochopí, že se jedná o naprosto unikátní...
00:51:20 -Odjíždíte z nádraží Praha-západ?
-Ano. Bydlím totiž v Košířích.
00:51:25 Ale to je ta naše malost, nedostatek nadhledu.
00:51:29 Já zachraňuji památku nedozírné ceny a vy se zaobíráte prkotinami.
00:51:35 Co to je? Výkazy služebních cest? To už i do toho policie šťourá?
00:51:40 Pane architekte, nepamatujete si náhodou na pokladníky
00:51:46 z nádraží Praha - západ?
00:51:49 Prosím? Já nerozumím.
00:51:55 Tak konkrétně. Kdo vám prodal tutu jízdenku 7.října tohoto roku?
00:52:03 -Vzpomenete si?
-Vy byste si vzpomněl,
00:52:07 kdo vám před měsícem v trafice prodal cigarety?
00:52:12 Kdybych do té trafiky chodil denně a pravidelně...
00:52:22 Byl to muž nebo žena?
00:52:29 Když vám na tom tak záleží, ženské tam byly dvě.
00:52:34 Jedna blondýna a jedna bruneta. 25 - 35 let.
00:52:40 Byly? Vy jste si všiml, že jedna z nich už tam není?
00:52:45 Ale prosím vás! Ty dvě měly takovou gotickou linii.
00:52:50 Řekl bych dokonce štíhlý tón.
00:52:54 A ta nová je... Jak bych to řekl? Pozdní baroko!
00:53:01 Řekl bych dokonce kredenziózní typ.
00:53:08 Která z těch dvou gotických linií vám prodala jízdenku 7.října?
00:53:15 Žádná. Byl to muž.
00:53:19 Nepovídejte! Který? Jsou tam dva.
00:53:23 To vím taky. Ten starší z kasy číslo devět.
00:53:28 Měl takovou přehazovačku. To je tady nic a tady něco.
00:53:35 Anebo to byla paruka. A dva zlaté zuby.
00:53:41 -Stačí?
-Naprosto.
00:53:43 Ano. Děkuji vám.
00:53:48 Je pozdě. Kalčík dnes v noci zemřel.
00:53:56 Primář mě ujistil, že dělali, co mohli, ale srdce nevydrželo.
00:54:02 To je škoda. Jeho smrt je taky svědectví,i když proti němu samému.
00:54:10 -Kolik cestujících ho popsalo?
-Asi osm. Nevím přesně.
00:54:15 Záleží na tom? A co Vondrová? Zbavíme ji obvinění?
00:54:20 No, to je složitá otázka.
00:54:25 Sama Kalčíka za pachatele ani společníka neoznačila,
00:54:30 A co má na svou vlastní obhajobu? Nic. Jen mlčení.
00:54:35 Uzavři vyšetřování. Víc se nedozvíme.
00:54:39 -Ještě s ní promluvím. Souhlasíš?
-Jo.
00:54:44 To je případ! Prokazovat nevinu takové hodné, nenápadné paní.
00:54:50 -Viděl jsi to někdy?
-V tomhle úřadě ještě ne.
00:54:55 Mám úplně jiný pocit, než když někoho usvědčujeme. Ty ne?
00:55:02 Ale jo.
00:56:14 -Pozor, přejedu!
-Dědo, co to vezete?
00:56:19 Holoubky.
00:56:38 -Kde je Evka? -To musíš vědět ty?
-Nepřišla ze školy. Máš ji doma?
00:56:43 -Ne. Kde je?
-A vyměnila jsi zámek od bytu!
00:56:48 -V bytě nemáš co pohledávat.
-Nejsme rozvedení. Do svého bytu
00:56:53 můžu chodit, kdy se mi zachce.
-Chlape, mám zavolat staršinu?
00:56:59 S tebou nemluvím, dědku plesnivej! Proč jsi vyměnila zámek?
00:57:04 -Hledala jsem brož po matce.
-Jakou brož? Já vůbec nevím,
00:57:11 že jsi něco takového měla. Chceš říct, že jsem ji ukradl?
00:57:16 A kdo jiný? Udělal jsi to. A ještě pro sebe necháš krást jiné!
00:57:21 -Za to se mi omluvíš!
-Nemám za co. Je to pravda.
00:57:25 Cože? Ty jsi kradla, ne já. A ještě jsi odnesla všechny cenné věci.
00:57:33 Kdybych neodnesla pár posledních věci, neměla by Evička ani kabát.
00:57:38 -Kde je? Řekni mi, kde je?
-Že se nestydíte. člověče!
00:57:43 Tobě víc vadí, že chodím s Maxovou. A divíš se?
00:57:48 Tak se na sebe podívej, jak vypadáš, ty chudinko!
00:57:53 Škoda každého roku, co jsem s tebou ztratil, ty...
00:57:58 Prstem si na tebe každý může ukázat, ty zlodějko!
00:58:09 Pojďte se mnou! Rychle!
00:58:29 Paní Vondrová!
00:59:11 Co je? Hledáte někoho?
00:59:17 -Jdete snad sem?
-Ano.
00:59:22 Podle toho za kým. Bývalý majitel bytu už tady nebydlí.
00:59:27 -A pan Vondra tu není. Máte smůlu.
-Nemám!
00:59:32 Jdu za vámi.
00:59:43 Neříkejte. Co vy ode mě můžete...
00:59:51 -Kdo vlastně jste?
-Jsem Zemanová. -Těší mě.
00:59:56 -Učitelka Evy Vondrové.
-Přijďte, až tady bude Karel.
01:00:04 Přišla jsem za vámi. Nepustíte mě dál?
01:00:13 Tak pojďte. Prosím.
01:00:25 Tady to ale vypadá, viďte? Ani si nemáte kam sednout.
01:00:30 Počkejte, já to tady trošku poklidím.
01:00:39 Prosím, posaďte se.
01:00:48 -Tak to jste vy?
-Co mi chcete?
01:00:53 Evička dnes už nepřijde. Proto jsem přišla já.
01:00:57 Zůstala zatím v družině, pak se uvidí.
01:01:02 Eva má modřiny v obličeji. Nejdřív mi řekla, že upadla.
01:01:07 Ale při tělocviku jsem zjistila, že je má po celém těle.
01:01:12 Teprve pak se mi přiznala, že... Vy jste ji zbila!
01:01:17 No a co? Dal jsem jí pár. Vám se to nestalo,
01:01:23 když jste byla mrňavá a otravovala jste dospělé?
01:01:28 Vřískáním, chechtáním, kdákáním...
01:01:33 V tomhle krcálku 5 x 5 metrů. Kdo to má pořád poslouchat?
01:01:38 Já se po noční potřebuju vychrápat. Nemůžu slyšet to její ječení.
01:01:47 Představte si, že v téhle cimře hráli s Karlem fotbal.
01:01:52 Chápete to? To je moc dobře, že jste ji nechala ve škole.
01:01:57 Já jsem mu to řekla jasně. Buď holka, nebo já.
01:02:02 -Jestli ji přivede, seřežu ji zas!
-To nesmíte. Nejste její matka.
01:02:06 -Tak to ona vás sem poslala? Ta zlodějka! -Mlčte!
01:02:12 Jak to o ní mluvíte? Zrovna vy nemáte právo ji takhle obviňovat.
01:02:17 Zkazila jste jí život a ještě jí bijete dítě, protože vám překáží.
01:02:26 Kdo vlastně jste? Kde se ve vás bere tolik bezcitnosti?
01:02:34 -Co jste to provedla?
-Já?
01:02:41 Já ne.
01:02:43 To on.
01:02:46 On si to všechno vymyslel. Ne já.
01:02:50 Já jsem jen...
01:03:00 O čem to mluvíte?
01:03:04 O ničem. Nestojí to za řeč. To máte pravdu.
01:03:13 Celý ten všivý, zbytečný život nestojí za řeč.
01:03:20 A jděte domů. Tady nemáte co dělat! Jděte domů, prosím vás.
01:03:26 A zapomeňte, že jsem vám něco říkala. Nic jsem vám neříkala!
01:03:31 Táhněte odtud! Zmizte a dejte mi pokoj!
01:03:39 NĚKDO ZVONÍ
01:03:50 Proboha, Lído, co tady děláš?
01:03:55 -Já jsem přišla kvůli Evičce.
-Vy zůstanete tady!
01:04:07 To je ona?
01:04:11 Mně už se přiznala. Teď je řada na tobě.
01:04:17 Paní Maxová, vstaňte!
01:04:25 Honzíčku, mohl bys něco udělat pro jednu hodnou, nenápadnou paní,
01:04:30 která byla křivě obviněna ze zpronevěry 18 tisíc korun?
01:04:35 Určitě nic neudělala.
01:04:46 -Tak co? Spokojená?
-Hlavně za ní. A za Evičku.
01:04:52 Tak už toho nech. Je pozdě. Pojď spát.
01:04:57 Jen mi není jasné, proč tak dlouho mlčela a kryla takovou špatnost.
01:05:03 -Vždyť byla sama proti sobě.
-Já jí rozumím, Honzo.
01:05:08 Snášela to všechno kvůli Evičce, aby jí nekazila iluze o tátovi.
01:05:13 -Kdy ji pustí z nemocnice?
-Do týdne. Je to jenom šok.
01:05:19 -Měla štěstí.
-Ty taky. Jen si to přiznej.
01:05:25 Jo, to je riziko povolání, vážená paní.
01:05:30 A víš, kolik Kalčík dlužil Maxové? Sedm tisíc.
01:05:37 -Doma měl všechno pěkně napsané.
-Jen dlužil?
01:05:43 Já jsem se s takovou ženskou ještě nesetkala.
01:05:48 Zlá, vypočítavá, mstivá, závistivá.
01:05:53 Přesně tak, Liduško. A ten dluh jí byl užitečný.
01:05:58 Kalčíka vydírala. Musel za ni prodávat jízdenky kradené Vondrové.
01:06:04 A tu nešťastnici málem otrávila. Kdyby si těch prášků vzala víc,
01:06:09 tak už se ráno neprobudila. To jsou lidi!
01:06:14 A toho sveřepého Vondru donutila,
01:06:18 že jí nechal udělat duplikát manželčina klíče.
01:06:25 Nosila jenom neštěstí. Všem.
01:06:30 NĚKDO PLÁČE
01:06:37 -Nechoď pryč! Nenechávej mě tady!
-Tiše, Evičko. Neboj se.
01:06:42 -Já chci k mamince!
-Ticho. Maminka přijde.
01:06:48 Spinkej.
01:06:54 -Co je?
-Nic. Něco nepěkného se jí zdálo.
01:07:03 Zapomene. Čím dřív, tím líp.