Historky, anekdoty a minipříběhy. ### Účinkují: N. Konvalinková, K. Fialová, M. Moravec, R. Skamene, K. Smyczek, J. Tomsa, J. Paulová, V. Vydra a J. Kňákal. Kamera J. Hruša. Režie J. Bonaventura
00:00:31 Dneska s náma cestují: Květa Fialová, Jana Paulová,
00:00:37 Vašek Vydra a zvěrolékař, MVDr. Honza Kňákal.
00:00:42 Karel Smyczek, režisér, Jarda Tomsa, kaskadér,
00:00:45 Roman Skamene, Miroslav Moravec a Ax, pes Vaška Vydry.
00:00:50 A co vokna?
00:00:53 Ty, vokna na jevišti, strašný. Měli jste je všichni?
00:00:57 Přece jenom v tý činohře
00:01:00 můžeš jako počkat, nebo tě něco i napadne.
00:01:03 Ale když hraje muzika a zpíváš písničku...
00:01:06 já mám hrůzu z písňovejch textů,
00:01:08 protože tam furt ta hudba jde dopředu a...
00:01:11 Takže já takhle jednou v Karviný, jsem sama zůstala na jevišti
00:01:13 s Pydlou v zádech, královna zpívá šanson.
00:01:17 A prostě mě napadlo akorát: Chtěla bych, chtěla...
00:01:18 Ale co? To už jsem nevěděla.
00:01:23 Tak jsem jenom zpívala la la la.
00:01:27 A pak už to byla jenom taková chvilka dada poezie,
00:01:29 protože jsem říkala všechno, co mě napadlo.
00:01:30 Všecko, co vidím. Lustr, vojáka, loď. Prostě všecko.
00:01:37 A ty lidi to pochopili.
00:01:39 V plzeňským divadle, když jsem začínala,
00:01:42 tak hned po první roli přišlo,
00:01:44 že Věrka Vačková onemocněla ve Třech mušketýrech
00:01:47 a hrála paní Bonasii a mně dali ze dne na den záskok,
00:01:50 že jsem se měla prostě naučit verše Nezvala, paní Bonasie,
00:01:53 do druhýho dne do rána. Ráno v deset bylo představení,
00:01:55 v jednu odpoledne jsem dostala text.
00:01:58 Celý odpoledne jsem něco natáčela,
00:02:00 že jsem nemohla, byla jsem v rozhlase.
00:02:02 Přišla jsem domů tak vyčerpaná, že kouknout do textu, učit se...
00:02:05 Takhle se mi zavíraly voči. tak jsem si říkala, že nic,
00:02:08 zavřela jsem to, šla jsem spát, dala si budíka na druhou ráno,
00:02:11 dala si ledovou sprchu, kafe a až do osmi do rána,
00:02:14 kdy byla aranžovací zkouška, která byla příšerně složitá...
00:02:17 Celý jsem se to naučila.
00:02:19 Prostě ráno v osum jsem stála na tý zkoušce.
00:02:21 Aranžovalo se, dobrý.
00:02:23 V deset se votevřela vopona a já tam stála.
00:02:25 Stojím a tam královna. A tančíme a já říkám:
00:02:28 Královno, úsměv.
00:02:31 Vona se usměje a já řikám: To nestačí.
00:02:34 A vona mi řiká: Vás, milá Bonasie, střevíce netlačí.
00:02:38 A já mám říct: Což, narazit se mohou.
00:02:40 A já jsem řekla: Což, nastavit se mohou.
00:02:43 A to už dvorní dámy, ty sukně se jim hejbaly.
00:02:45 A pak mám říct: Šlechtično, šlápla jste královně na vlečku.
00:02:49 A ze mě vypadlo: Slechticno, slápla jste královně na slecku.
00:02:52 Šlápla jsem královně na vlečku a ta vodešla ve spodničce.
00:02:57 Paní Vimrová chodila po divadle a říká:
00:02:59 Ta mladá, ať se nejdřív naučí chodit po jevišti.
00:03:03 A pak ještě, to je taky krásná historka.
00:03:06 Při tom aranžování se zapomnělo na 9. obraz.
00:03:08 Já stojím takhle v zákulisí, příjde za mnou Buckingham a říká:
00:03:11 -Tak a jdeme. -Kam? -Devátej vobraz. -Nemám. -Máš.
00:03:14 A už jsem tam stála, na jevišti.
00:03:16 Tak milá Bonasie, co mi chceš říct?
00:03:18 A já, já nic.
00:03:21 No přece královna posílá dopis.
00:03:23 Já říkám: Ano, královna posílá dopis.
00:03:26 Naštěstí královna, která hru znala,
00:03:28 protože to byla už kolikátá repríza,
00:03:30 vyšla z portálu, odrecitovala celej můj text.
00:03:32 A do večerního představení jsem se to už naučila.
00:03:35 Tak to dobře dopadlo.
00:03:37 A pak tam byla ještě jedna krásná scéna, kdy posílám d Artagnana
00:03:40 za Buckinghamem pro ty šperky.
00:03:42 A to byl text, který umím až dneska,
00:03:44 protože tenkrát jsem se ho nikdy nenaučila.
00:03:46 Přijde muž z venku a d Artagnan chce tasit a rvát se
00:03:51 a já ho zachytím, aby spěchal za tím Buckinghamem a říkám:
00:03:56 Náš plán, váš slib, můj list, všechno se může zhatit,
00:04:00 neodložíte-li svůj kord, svůj meč, svou zášť.
00:04:03 Musíme zmizeti, noc půjčí nám svůj plášť.
00:04:06 A to jsem neřekla nikdy, vždycky jsem řekla:
00:04:08 Náš plán, váš slib, můj list...
00:04:11 A jak to ten Pavlovský viděl, temno v mých očích a říkal:
00:04:13 Musíme zmizeti, noc půjčí nám svůj plášť.
00:04:18 Ale Naděnka vstoupí do historie,
00:04:19 protože když na těch vánočních koledách vždycky měla říct:
00:04:22 Mudrcové přicházejí. A vona řekla: Mrducové.
00:04:25 Ne, to bylo jinak, já jsem právě neřekla, já jsem...
00:04:30 Měla jsem před tím výstupem a už jsem měla všechno za sebou
00:04:34 a teďko tam stojí muzikanti a já: Tak chlapi,
00:04:38 teď hlavně abych neřekla mrducové a mám to za sebou.
00:04:42 A lezu po tom žebříku jako anděl, rozložím křídla a říkám:
00:04:48 Hej mudrcové, to teď já vám oznamuju,
00:04:54 abyste se nenavraceli k Herodesovi,
00:04:57 nýbrž každý zas sám do své krajiny.
00:04:59 A já jsem vylezla na ten žebřík, rozložila jsem křídla,
00:05:03 teď jsem se děsila co řeknu a řekla jsem:
00:05:05 Hej, mudrcové... Šťastná, že jsem to řekla a dál vokno.
00:05:11 A já zírala, v očích tmu, oni na mně taky koukali a říkám:
00:05:15 Běžte domů.
00:05:19 A teď všichni na mně koukali a říkali:
00:05:21 My nepůjdeme, my jdeme domů. Nepůjdeme k Herodesovi.
00:05:28 Ještě k tomu zpívání, jsem si vzpomněl,
00:05:31 to je trošku odjinuď historka, ale k Chalabarovi, derigentovi,
00:05:35 Heroina ňáká tam zpívala nástup a vona začla dřív.
00:05:42 A teď on nic a dirigoval dál a ona furt zpívala, zpívala,
00:05:48 a pak se ztratila, přestala a když došlo k tomu místu,
00:05:51 tak on udělal: Teprve teď, ty krávo.
00:05:58 To řekl nahlas?
00:06:02 Teprve teď, ty krávo.
00:06:07 A co s tím, na operačním sále byl výpadek?
00:06:10 Na operačním sále ne,
00:06:12 ale v podstatě máme takový zažitý poučky pro majitele psa.
00:06:17 Takže když je to pes, kterej má nějaký problémy se zažíváním,
00:06:21 tak samozřejmě říkáme: 24 hodin hladovka, nepít a tak dále.
00:06:28 A jeden kolega,
00:06:29 ten už nechtěl vylepšovat, nebo spíš nechtěl
00:06:32 působit tak neustále stereotypně, tak do toho vkládal
00:06:36 většinou takový vsuvky, údajně vtipný.
00:06:40 A jednou ňákýmu majiteli, kterej přišel jenom na vočkování,
00:06:43 Tak říkal, prostě se rozjel a teď si uvědomil, co řekl za ptákovinu
00:06:47 a zarazil se a říká:
00:06:49 A budou následovat jenom horečky, křeče a smrt.
00:06:55 Ten vomdlel, sebral psa a šel.
00:06:59 Kopat hrob mu šel.
00:07:24 Ale Naďo, loni jsem přišla přece na vaše Hry vánoční.
00:07:28 A ty jsi řikala: Je, to jsem zapomněla, Květo,
00:07:30 že ty přijdeš, já mám pro tebe doma vánoční dárek a tak.
00:07:33 A ty jsi přece v tom andělským, s těma křídlama,
00:07:36 letěla z Káčka do ABC mi pro tu knihu.
00:07:42 Tou Vodičkovou.
00:07:46 Já jsem přišla ke konci a vona říká: To je tady pro tebe.
00:07:49 A já sem řekla: Naďo, dyť jsi hrála, kdes to vzala?
00:07:51 A Naďa: Já jsem pro to běžela.
00:07:53 Jak měla ty křídla, tak byla rychlejc.
00:08:00 Teď byla zase moje vnučka, Dominika, na těch vánočních hrách.
00:08:04 -Tak to řekni.
-Malinká, tři roky jsou jí viď?
00:08:09 Seděla v hledišti a já tam jako anděl, v jednom momentě,
00:08:14 jsem na balkóně, tam rozložim křídla a mluvím latinsky:
00:08:21 Gloria it ekcelsis deo etitera.
00:08:25 A teď jak jsem přišla, rozložila křídla, zasvítili na mně,
00:08:27 tak najednou se z toho hlediště ozval tenký hlásek: Ahój Naděnko!
00:08:34 A bylo po latině.
00:08:35 Latinsky už jsem neřekla nic.
00:08:40 To jsem taky kdysi u nás dětem vyprávěl, když jsem byl malý
00:08:44 chlapec, jak jsme s klukama našli granát na smetišti.
00:08:54 A zrovna manželka něco dělala, vařila, jen tak poslouchala
00:08:59 jedním uchem a já říkám: Víte, a teď jsme zavolali soudruha
00:09:02 předsedu národního výboru a policajti přijeli a tak
00:09:05 a manželka řiká: A granát byl vybuchlej?
00:09:12 To je taky hezký, to je úplnej nesmysl.
00:09:17 Já jsem teď četla, že říkáte, že jste malej, mně to nepříde.
00:09:21 A já jsem v časopisu četla, je tam i fotka, že se narodila bytost,
00:09:30 no narodila, už je jí asi 40 a měří 45 cm.
00:09:34 A že nevychází na ulici, že se bojí, aby jí někdo nezašláp.
00:09:45 Z premiéry filmu mám ještě krásnou historku. To jsem měla babičku
00:09:49 a to jsem hrála v Dumassovi, bratři Štěpánkové hráli Dumasse,
00:09:54 pan Kachyňa to točil. A já jsem měla takovou malinkou roličku,
00:09:58 někde uprostřed filmu, takovou jednu jeho milenek,
00:10:01 protože to byla moje první filmová premiéra,
00:10:03 tak sem vzala svojí 85 letou babičku a ona seděla,
00:10:06 teď se otevřela opona, začlo se promítat
00:10:08 a babička kouká, je tam ňáká dívka: Naděnko, to seš ty!
00:10:11 Křičela na celý kino. A já řikám:
00:10:13 Babičko, prosim ticho, to nejsem já.
00:10:14 Jé, támhleto jseš ty!
00:10:16 Řikám: Né, babičko. A teďko už se za náma všichni otáčeli.
00:10:18 Už jsem byla nejnápadnější v celým kině.
00:10:20 A babička: Támhle! Ne to nejsi ty.
00:10:22 Tamhhle to jseš ty a jseš nejlepší.
00:10:33 Vyprávěla kolegyně Eva Natová, ze Zlína z divadla, skvělá ženská,
00:10:36 vynikající herečka a výborná kamarádka.
00:10:39 A Evča, tý se stala přece ta nádherná historka,
00:10:42 že ona šla v noci z divadla a tam na ní nastoupil takovej pán,
00:10:48 kterej se jí nejdřív takhle vokázal. A pak na ní nastoupil.
00:10:52 Ona věděla, že musí volat a nenapadlo jí,
00:10:57 pomoc jí nepřišlo na mysl a volala: Hurá!
00:11:01 Utíkala pryč a volala: Hurá.
00:11:04 To mi řikal Zelenka, že viděl v Máji, onehdá před Vánocema,
00:11:15 že někdo něco ukrad, mladej kluk utíká, zdrhá
00:11:17 a ta paní od tý pokladny v tý zástěře, nebo co to mají,
00:11:20 za ním běžela až ven a jak nevěděla, co má volat,
00:11:22 tak volala: Ruce vzhůru, nebo střelím!
00:11:27 -A jak to dopadlo, on utek?
-On utek.
00:11:41 Já jsem měl kdysi dávno Škodovku stovku a psa,
00:11:45 no psa, srnčího ratlíka, čubu. Strašně chytrá.
00:11:50 A hrozně ráda takhle vpravo jezdila a čuměla s těma ušima
00:11:54 velikejma z auta a byla úplně nadšená.
00:11:57 A já jsem jel takhle po Praze, támhle Plzeňskou
00:11:59 a zahejbal sem doprava. Tak hodím blinkr, zatočím
00:12:03 a vona se neudržela a prolítla mi skrz ten volant
00:12:07 a hodila mi levej blinkr.
00:12:09 Já jak jsem se lek, tak jsem šláp na brzdu
00:12:12 a ona už byla pod tou brzdou, tak začala ječet,
00:12:15 já to pustil a naboural jsem do stromu.
00:12:20 Já myslel, že ti spadla na ten blinkr a ty jak vidíš,
00:12:23 že mám levej, tak jsi to strhnul doleva.
00:12:27 Já jsem dělala ten rychlokurz na řidičák dvakrát.
00:12:30 -To už jsi mohla dělat jeden normálně dlouhej. -No právě.
00:12:37 Moje první jízda byla, že jsem si říkala:
00:12:39 Tak, čerstvej řidičák. Pojedu k mámě na Spořilov,
00:12:42 byla tam Karolínka a vezmu je do Průhonic.
00:12:44 Jenže ten pátek odpoledne, já vyjela z tý jámy,
00:12:48 vyjela jsem tou Ječnou nahoru na Pavlák, tam červená.
00:12:53 -Zůstala jsem stát.
-To neměli ty policajti dělat.
00:12:58 Jenže u toho Warťase, my to máme, dopředu je jednička
00:13:01 a hned takhle dopředu je taky zpátečka.
00:13:04 Skočila zelená, já takhle dopředu a vrazila sem do toho za mnou.
00:13:09 No, ten vyskočil, začal křičet, já vylítla z auta taky,
00:13:12 zabouchla jsem, teďko ještě ke všemu jsem si nevšimla,
00:13:15 že to je i zamčený.
00:13:16 Auto blikalo, šly stěrače, jak sem do toho strčila.
00:13:20 Zamčený auto v pátek odpoledne. Prostě policajti:
00:13:24 Paní Konvalinková, vás nám tady byl čert dlužnej.
00:13:34 Hele, už jsme v lese.
00:13:37 To je krásný. Ale víš, že je jaro.
00:13:39 Začíná to.
00:13:40 Ještě vám šoupnu jednu historku, z Kladna.
00:13:43 To znám taky z vyprávění.
00:13:45 Tam byla nápovědka, která se jmenovala Zdenička Šartová.
00:13:48 Byla to strašně hubená paní, taková subtilní.
00:13:52 A o ní se vyprávělo, že jednou před představením
00:13:56 se šla podívat tou dírkou v oponě, jestli tam už všichni lidi sedí.
00:14:04 No, nějak se tam zdržela a oni na ní zapomněli.
00:14:07 A na Kladně byla opona, která jela nahoru.
00:14:10 A začli zvedat oponu. No a ona, stará divadelnice,
00:14:14 zoufalá, prostě nevěděla co, tak se tý opony chytla
00:14:16 a vyjela nahoru. A pod tou oponou se kejvaly jen ty hubený nožičky.
00:14:24 Tak jsme dojeli. Jak se vám tady s náma líbilo?
00:14:27 -Krásný. -A že už jste dlouho nejeli ve vlaku, že jo?
00:14:30 Že jste byli rádi?
00:14:32 S tebou je všude dobře, i ve vlaku.
00:14:34 -Tak ještě pojedeme někam.
-Zase příště.
00:14:47 Skryté titulky: Daniel Rohan
Naďa Konvalinková Vás zve na čtvrthodinovou jízdu vlakem, kde jí na úsměvnou notu sekundují její přátelé. Nastupovat. Odjíždíme!