Veselé historky, anekdoty a minipříběhy. ### Účinkují: N. Konvalinková, K. Fialová, J. Paulová, V. Vydra a J. Kňákal. Režie J. Bonaventura
00:01:14 Vítám vás v našem kupé.
00:01:16 Teda v kupé zatím ještě ne. Zatím jsme na malém nádraží.
00:01:19 Ale do kupé se za chviličku dostaneme.
00:01:21 Budeme jezdit vlakem tam a zpátky a budou tam lidi,
00:01:24 kteří si našli čas a mají chuť se na chvilku zastavit a povídat si.
00:01:31 Byla bych ráda, kdyby vám bylo v tom kupé stejně dobře jako nám.
00:01:35 Vlakem jezdíme proto, protože tam nezvoní žádné telefony
00:01:40 a nikdo nás nemůže vyrušit.
00:01:47 Dneska s námi cestují: Květa Fialová, Jana Paulová,
00:01:52 Vašek Vydra a zvěrolékař, mVDr. Honza Kňákal.
00:02:00 A pes Ax Vaška Vydry.
00:02:10 -Tak Vášo, dáš si buchtu?
-Já si dám, rád.
00:02:13 -Vy máte všichni? Jano, chceš ještě jednu? -Ale klidně.
00:02:17 Tak já si buchtu nedám, protože já teď dostávám takový dopisy.
00:02:20 Právě před Vánocemi mi psala jedna paní:
00:02:23 Paní Konvalinková, já vás mám tak ráda.
00:02:26 Vy jste se mi vždycky tak líbila, vy jste byla tak krásná princezna.
00:02:29 A teď tohle.
00:02:33 Já vím, že k tomu člověk potřebuje pomoc, aby zhubnul.
00:02:39 A já třeba bych začala hubnout s vámi.
00:02:42 Mohly bychom si o tom telefonovat. Já bych vás podpořila.
00:02:45 Vona chudák netuší, že já už jsem prošla všema dietama světa.
00:02:48 Já bych o tom mohla napsat knihy.
00:02:52 Když jsi brala Herbalife, tak jsi ztloustla o 8 kilo.
00:02:55 No a mně při tom právě moc chutnalo, viď?
00:03:02 Ty máš to tloustnutí, já mám zase stáří.
00:03:07 Šla jsem z divadla a proti mně šli takový dva kluci, tak 20 let.
00:03:13 A jak jdou kolem mě, tak jeden říká:
00:03:15 Hele, vole, herečka.
00:03:17 A jak přešli, slyším jak říká: Jdi, dyť už jí parte čumí z kapsy.
00:03:23 Na Kavkách jsem šla, tam byla taková uklízečka,
00:03:27 možná, že byla o něco starší než já,
00:03:30 což je s podivem, že by se dožila.
00:03:33 A tak na mě koukne a řekne: Ježišmarja, to jste vy?
00:03:36 Vy jste si tady všichni už čím dál míň podobný.
00:03:41 A pak jsem byla na ňějaký besedě a tam byl takovej pán
00:03:44 a koukal na mě a říká: Paní Fialová, promiňte,
00:03:47 vy jste se mi vždycky tak strašně líbila. Já vás mám tak rád.
00:03:51 A jak je vám teď, když se podíváte do zrcadla?
00:03:56 To snad není pravda.
00:03:59 A mně se to stalo, mně bylo snad 23, to jsem byla na Slovensku,
00:04:06 Jela jsem autobusem, ten autobusák mě znal a říkal mi:
00:04:13 Jej, paní Fialová, vy když jste byla mladá,
00:04:16 tak jste mohla bejt pěkná.
00:04:23 Já jsem jednou nalítla na takovej inzerát, protože už jsem nevěděla,
00:04:27 kterou dietu vybrat. Měla jsem poslat 50 korun
00:04:31 a že mně přijde prostě dokonalá dieta, po který určitě zhubnu.
00:04:34 No tak já jsem si řikala, proč nezkusit ještě tohle,
00:04:38 poslala jsem 50 korun, přišla mi taková velikánská obálka,
00:04:40 já jsem jí rozlepila, tam bylo velkým písmem napsáno:
00:04:43 Nežer, krávo!
00:04:48 A já jsem to říkala Květě a ona říkala:
00:04:51 No to jsem se nasmála, za stovku.
00:04:55 To ušetřila, to je nápad za všechny prachy.
00:04:59 Já jsem tě potkala jednou u baru, ty jsi před tím asi 3 dni řikala,
00:05:02 že jsi začla držet novou dietu a viděla jsem tě,
00:05:05 jak si dáváš nějakou tyčinku, nebo čokoládu.
00:05:08 A zrovna jsi to nesla k ústům a já jsem říkala: Ňaďo, co to jíš?
00:05:11 A ty si říkala: No to je nová dieta, čokoládová.
00:05:15 Tu jsem držela taky.
00:05:19 Já jsem se jednou snažil vysvětlit majiteli tlustýho jezevčíka,
00:05:22 že je to samozřejmě velice nebezpečný a že ten jezevčík
00:05:25 bude mít problémy s páteří a jak musí zhubnout
00:05:27 a jak mu nesmí dávat žrát.
00:05:29 A ten pán se na mě s takovým odporem podíval a řiká:
00:05:31 A vo čem vy to vlastně vůbec mluvíte, podívejte se na sebe.
00:05:38 No to je všechno dobrý, ale co si mám myslet já,
00:05:42 když já jsem nastoupil do angažmá na Kladno
00:05:45 a měli jsme první čtenou zkoušku Valentýn a Valentýna.
00:05:49 Taková hra, docela hezká, tenkrát se mi líbila.
00:05:53 Já jsem tam hrál takovýho ztřeštěnýho mladýho muže,
00:05:56 měl takovej monolog hned na začátku tý hry.
00:05:59 Tak jsem ho přečet jak jsem nejlíp uměl.
00:06:01 Tak, jak jsem to hrál potom.
00:06:05 A tam kolegyně, paní Franková, se naproti přes stůl naklonila
00:06:10 k další kolegyni, paní Prajzlerový a říkala:
00:06:14 Pan Vydra je debilní?
00:06:17 Chudák maminka.
00:06:22 To byly moje začátky u divadla.
00:06:24 Ale chytl ses, viď?
00:06:29 Já vždycky přitahuju ty úchylky.
00:06:33 No já s tim stářím, já jsem byla na operaci s okem.
00:06:35 To je rok, necelej. Teď tý sestřičky jsem se ptala
00:06:39 večer před tou operací, za jak dlouho jako budu moct do života.
00:06:43 A vona řikala: Proč to chcete vědět?
00:06:45 A já jsem říkala: No kdy budu moct hrát?
00:06:47 A vona to byla mladá holka, podívala se na mě,
00:06:51 úplně neuvěřitelně v zoufalství řekla: Vy ještě hrajete?
00:07:00 Já jsem natáčela takovej muzikál s Pavlem Hášou,
00:07:05 Miluška a její zvířátka.
00:07:07 Já jsem tam hrála právě taky zdravotní sestřičku,
00:07:10 která miluje zvířátka. A Pepíček Bláha hrál doktora.
00:07:14 A mám takovou krásnou historku.
00:07:20 Já jsem jako sestřička tam jednoho dne měla příjezd
00:07:25 od důležitýho případu na motorce.
00:07:28 Takže když jsem byla na motorce, měla džíny a to už tenkrát,
00:07:32 i když jsem byla ještě taková trošku štíhlejší,
00:07:34 tak jsem měla přeci jenom mindrák ze svýho zadku.
00:07:38 A tak v těch džínách jsem se příliš necítila
00:07:40 a měla jsem projít před kamerou.
00:07:43 Kamera měla bejt za mnou a za panem doktorem Bláhou.
00:07:46 A měli jsme projít tou čekárnou a já říkam Pepíčkovi:
00:07:49 Pepíčku, prosím vás, kdybyste byl tak hodnej
00:07:51 a takhle až pudem od tý kamery,
00:07:54 jestli byste moh jít takhle za mnou
00:07:56 a trošku mně krejt ten zadek. Aby to nebylo tak strašný.
00:07:59 A Pepíček Bláha povídá:
00:08:02 Já, pilíř Vinohradského divadla, budu někomu vykrejvat prdel?
00:08:16 Já jsem jezdila s Pepíkem Dvořákem, rozumíš jo?
00:08:21 My jsme přijeli jednou do Český Lípy
00:08:24 a to bylo naprosto neuvěřitelný, protože jsme hráli představení
00:08:27 a tam byla vprostřed taková ulička, jo.
00:08:30 Hrajeme, hrajeme a najednou vidim,
00:08:32 že jde prostě příslušník veřejné bezpečnosti, ještě tenkrát.
00:08:35 Jde středem tou uličkou a jde furt.
00:08:39 Dvořák tam měl nějakej monolog a já jsem viděla, jak furt jde.
00:08:41 On si někam zaleze do řady, sedne si, ne.
00:08:43 On vylezl na jeviště, stoupl si, takhle udělal na toho Pepíka jako.
00:08:47 Řekl: Vážení, kdo máte zaparkovaný auta na Náměstí Míru,
00:08:51 tak si je okamžitě přeparkujte, nebo vám budou odtažena.
00:08:59 Byl aplaus, doufám.
00:09:00 Šílenej aplaus.
00:09:03 A opravdu jsme přerušili představení
00:09:05 a všichni si šli přeparkovat auta.
00:09:09 Hele, já teda mám ještě takovou...
00:09:12 Já jsem byla taky svatá, ale taky jsem byla lehká.
00:09:15 Jednou jsem hrála lehkou děvu a já jsem ještě k týhle premiéře
00:09:18 dostala taky dopis, psaly mi ho právě profesionálky,
00:09:22 lehký holky z Prahy. A psaly mi:
00:09:25 Čau Naďo, jseš skvělá, neříkej, že jsi v naší profesi
00:09:29 nikdy nedělala. Taková herečka zas nejseš.
00:09:34 Sejdeme se na chodníku před Jaltou. Monika, Věra.
00:09:45 Hele ten pejsek. Je tady lékař.
00:09:47 Podívej se, dej mu tu buchtu, nebuď labuť.
00:09:53 Napřed mu dej kous.
00:09:58 On je odborným poradcem na seriálu O zvířatech a lidech.
00:10:01 Já jsem se u něj učila, abych byla dobrá sestřička,
00:10:04 radím, že pes buchtu potřebuje, že jo?
00:10:13 Když jsem měla poprvé pracovat jako ta sestřička,
00:10:16 tak hned jako první jsem měla nějak odnést mrtvýho pejska.
00:10:23 Ale vzala jsem ho prej odborně. Bylo to smutný.
00:10:27 Jedna taková z těch zajímavějších scén, která se točila...
00:10:31 Celej ten seriál se tam prolíná děj okolo koně, Kortéze.
00:10:38 A Kortéz si zlomil na dostihu nohu. A operoval se.
00:10:42 A pochopitelně nebylo možno řezat do nějakýho koně, to už vůbec ne.
00:10:46 A byla to operace na noze. Měla se tam přišroubovat dlaha
00:10:50 a tomu koni vlastně spravit nohu.
00:10:52 Naďa tam krásně dělala instrumentářku,
00:10:55 Podávala hezky nástroje, ale tam se ta noha imitovala kusem klády,
00:11:01 která byla omotaná dekou. Samozřejmě všechno zarouškováno,
00:11:04 nalíčeno tak, aby to vypadalo jako že se teda ta noha operuje.
00:11:07 A pan Nárožný tam byl chirurg, a tak přesvědčivě vrtal to koleno.
00:11:14 Já si myslím, že když to někdo uvidí, tak nepozná, že...
00:11:18 Že vrtá v polenu.
00:11:21 Tam odvedli hezkej výkon, já si myslím, že všichni kdo hráli...
00:11:28 Ten kůň byl vlastně v narkóze a pak se nám začal probouzet.
00:11:31 To byla taková trošku dramatická scéna.
00:11:34 To se skutečně muselo udělat povalení koně.
00:11:38 To je vlastně velká herecká hvězda, ten kůň.
00:11:41 Protože ten se vyskytuje ve všech možných filmech.
00:11:44 To je kůň, kterej si umí lehnout na povel.
00:11:47 I vlastně to ležení na povel je scéna z dostihu,
00:11:51 kdy ten kůň padá.
00:11:54 Samozřejmě zase to nebyl pád, kdyby se tomu koni ublížilo,
00:11:59 Ale kaskadér, kterej toho koně ovládal, tak na ten povel lehni...
00:12:05 Kůň si lehal, ale největší problém byl,
00:12:07 kdy už to natáčení trvalo strašně dlouho a ten kůň byl naštvanej
00:12:11 a lehnout si nechtěl. A neustále se nutil, nutil, nutil.
00:12:17 A Pavel Zedníček byl žokej, kterej ho vlastně jezdil.
00:12:21 A tam už nešťastná scéna, protože byl celej natáčecí den v čudu.
00:12:27 A nakonec to vyvrcholilo tím, že ten kůň jak byl naštvanej,
00:12:29 tak si lehnul, ale zase nechtěl vstát.
00:12:31 Takže vlastně skončilo natáčení jenom tím, že kůň nespolupracoval.
00:12:35 Rozpustil se štáb a jelo se domů.
00:12:39 Já jsem jednou měla v jednom seriálu zvaném Matka,
00:12:42 podojit kozu. A dlouho jsem se o to pokoušela,
00:12:46 a pak jsem přišla na to, že to byl kozel.
00:12:57 My jsme spolu s Vaškem hráli Svatou Janu. Pamatuješ?
00:13:07 A Vašek tam hrál krále Karla a já jsem tenkrát byla svatá.
00:13:17 Tam se to zlomilo nějak.
00:13:20 A já jsem tam měla takovou krásnou scénu,
00:13:23 kdy přijdu za Karlem a povídám:
00:13:27 Karlíčku, jestli nás Angličani porazí, pak je s Francií ámen.
00:13:33 A mně se v jedný repríze podařilo říct: Anglíčku...,
00:13:38 a to už Vašek žral sametový křeslo,
00:13:42 jestli nás Angličani porazí, pak je s Francií kámen, ámen.
00:13:50 No jo, pak jsem měla ještě dlouhej monolog a ten jsem proplakala,
00:13:52 abych se neprosmála.
00:13:54 Ten mi stačil na vzpamatování.
00:13:59 No ne, že jsou krásný v divadle takovýhle věci.
00:14:03 Já nevím, jaký to představení bylo, asi nádherný.
00:14:05 -Nám se líbilo, viď?
-No tak jistě, že.
00:14:13 -To režíroval stejnej režisér.
-No vidíš.
00:14:20 Jana Šulcová jela do Indie točit a já za ní hrála tu roli.
00:14:25 Tady je věkovej rozdíl, ale asi na tom tolik nezáleželo.
00:14:29 A teďka já jsem požádala svojí dceru Zuzanku,
00:14:33 aby se šla na to podívat.
00:14:35 Přece jen to byly verše, jestli to nějak moc nezmrsknu.
00:14:39 No a Zuzanka čekala, kde teda bude místo.
00:14:42 Tak ve 3. řadě uprostřed bylo volno,
00:14:45 tak se tam rychle nasunula, sedla si. Sedí, díva se,
00:14:49 hra pokračovala a vedle Zuzanky seděla taková velmi zajímavá paní
00:14:56 a najednou, jak seděla uprostřed, vedle tý Zuzanky, tak se rozhlídla
00:14:59 a řekla v naprostém zoufalství polohlasně: A jak teď vodsaď?
00:15:08 Od tý doby, kdykoliv hraju, tak si řikám: Kolik lidí si to říká.
00:15:35 Skryté titulky: Daniel Rohan
Naďa Konvalinková Vás zve na čtvrthodinovou jízdu vlakem, kde jí na úsměvnou notu sekundují její přátelé. Nastupovat. Odjíždíme!