Libuše Šafránková v hlavní roli úspěšného seriálu. Třicet let bloudění a návratů hrdinů, které svedla dohromady Praha (1992). Dále hrají: F. von Thun, A. Aronová, J. Rauchová, O. Pavelka, A. Švehlík, J. Preissová, V. Preiss, D. Morávková, P. Soukup, V. Postránecký a další. Scénář J. Starbatty a K. P. Wolf. Spolupráce na scénáři P. Zikmund. Kamera J. Macháně. Režie F. Filip
00:00:16 Každá z lidských bytostí zrozená na této planetě
00:00:21 nese svůj jedinečný osud.
00:00:25 Žije svůj neopakovatelný příběh.
00:00:30 Své osudy a příběhy však mají i věci.
00:00:35 Námi lidmi stvořené.
00:00:40 Jakými podivuhodnými cestami se asi ocitly tyhle starožitné
00:00:44 předměty právě zde, ve víru moderního světa?
00:00:48 Tušíme, že by mohly mnohé vyprávět, ale nejde to.
00:00:57 Věci jsou němí svědkové a nám zbývá jen dráždivá touha
00:01:01 poznat jejich tajemství.
00:01:04 Kdo se dotýkal třeba tohoto secesního náhrdelníku?
00:01:12 Kdo se opájel jeho krásou a koho naopak tížil na šíji?
00:01:19 Otázky bez odpovědi.
00:01:25 Co zbývá, než si začít vymýšlet?
00:01:55 Náhrdelník na obraze mrtvého malíře.
00:01:59 Možná že právě to byla rozbuška, která přivedla podminovanou
00:02:03 minulost k výbuchu.
00:02:06 Jenom my víme, že tenhle šperk má svého
00:02:09 falešného dvojníka.
00:02:12 Všichni, kdo byli spojeni s těmito šperky,
00:02:15 museli zaplatit.
00:02:17 Někdo životem...
00:02:19 někdo samotou.*
00:02:36 ZPĚV NĚMECKY
00:02:53 -To nemá smysl, to nepůjde.
00:02:55 -Nemluvte. Vzpomeňte si,
00:02:57 jak to vypadalo, když jste byla u mě poprvé.
00:03:01 To by vám přece mělo dodat odvahu.
00:03:03 -Promiňte, pane doktore, já vím. Mluvím.
00:03:07 Ale já potřebuju zpívat, já se tím živím.
00:03:11 -Musíte se uklidnit. Musíte mít trpělivost.
00:03:15 Nesmíte se příliš namáhat, ani vy, ani vaše hlasivky.
00:03:20 A ještě něco.
00:03:22 Neberte na sebe všechny viny světa, paní Gahlmayerová.
00:03:27 -Kdybych s ním tenkrát promluvila, tak...
00:03:31 -Každé kdyby je hloupé a naivní, jako každá hra na osud.
00:03:34 Musíme si to už jednou říct.
00:03:37 A to vaše kdyby je navíc nebezpečné.
00:03:39 Chcete-li zpívat, musíte na to zapomenout.
00:03:59 -Ta čísla nevypadají špatně.
00:04:02 -Hm, moc dobře. Moc dobře, ano.
00:04:05 -Takže bych moh případně vypadnout o malinko dřív, že?
00:04:10 Pochopte to, mám opravdu důležitý trénink.
00:04:13 -Ano, ano, ano.
-Á... -Díky, strýčku.
00:04:20 -Že mu to trpíš! Fotbalista.
00:04:25 Když si pomyslím, co jsem od něho všecko očekával.
00:04:29 Měl velice slušný hlasový fond. Pohybově byl také velice šikovný.
00:04:35 Fotbalista, chm!
00:04:37 Jo, děti.
00:04:42 -Jsi k němu nespravedlivý.
00:04:45 Je jen jiný, než jsi očekával.
00:04:50 Mimochodem, je teď stejně starý jako...
00:04:55 -Jak to myslíš? Jako kdo?
00:05:03 -Jako její dcera.
00:05:05 Jako naše dcera.
00:05:10 -Mami!
00:05:12 -Co?
00:05:14 -Jsi skvělá.
00:05:16 Ježiš...
00:05:24 Jsou fantastický!
00:05:26 Vůbec nevypadaj, jak z divadelního fundusu.
00:05:31 -Ó, paninko! Paninko, proberte se.
00:05:38 -Paní Seidenstückerová!
00:05:41 Ještě jsem se vás chtěl zeptat, váš manžel už něco ví?
00:05:46 Prima. Až mu to budete říkat, tak...
00:05:49 Zkrátka, uvědomte si, že od vašeho miminka jsem tady já.
00:05:52 A ne on.
00:05:54 Nenechte si od něj nic namluvit, rozumíte?
00:05:57 Oni někteří internisti mají pocit, že rozumí všem věcem na světě.
00:06:04 Tak žádné starosti, všechno je v naprostém pořádku.
00:06:22 -To seš ty? Rád tě vidím.
00:06:28 Ale profesor mě čeká, víš, tak já se ti nebudu moct věnovat.
00:06:38 Byli jsme domluveni, že přijdeš?
00:06:45 Ale kvůli něčemu jsi přišla, ne?
-Ne.
00:06:50 -Tak něco potřebuješ?
00:06:53 -Před časem jsi mi slíbil, že se poohlédneš po nějakém bytě.
00:06:58 Už jsi někde byl?
00:07:00 -Jo, ano, samozřejmě. Já už jsem to zařizoval...
00:07:04 Tady někde musí být ty noviny, jak jsem tam...
00:07:17 Já... já jsem tam ještě nevolal.
00:07:21 KLEPÁNÍ Ano?
00:07:23 -Pane doktore, prosím vás.
00:07:26 -Ano. Tak já už musím jít, víš.
00:07:29 Promiň, profesor čeká.
00:07:37 No co?
00:07:50 -To je dost, že jdeš, už se to rozjíždí.
00:08:01 Co je ti? Stalo se něco?
00:08:07 -Gratuluju.
-Počkej, prosím tě!
00:08:12 Vypadněte. Běžte do pokoje.
00:08:20 Věř mi, já za to nemůžu.
00:08:22 Matka mi řekla, že je to všechno v pořádku.
00:08:26 Přece si nemyslíš...
-Nemyslím si vůbec nic.
00:08:32 -Co je to za zmatek ti chlapci?
00:08:34 -Proč jsi to udělala? Proč jsi to sakra udělala?
00:08:37 -Jak to mluvíš?
00:08:39 -Proč jsi mi řekla, že jsi ten náhrdelník
00:08:41 od nich koupila?
00:08:43 -Neřeklas mi, že ta malá přijde.
00:08:45 -Proč jsi mi lhala?
00:08:48 Víš, jak si teď připadám?
00:08:52 Jako zlodějka.
00:08:54 -To je přece nesmysl. Vůbec jsem ti nelhala.
00:08:58 Přece víš, kolik nám po tom jejich krachu dluží.
00:09:01 Ten náhrdelník je prostě splátka.
-Ale Hana ho tenkrát sama přinesla.
00:09:06 -A co to na věci mění?
00:09:13 No... Zbláznila ses?
00:09:16 -Co je to za nemožné chování? To si nemůže dovolit!
00:09:20 -Nevšímej si jí. Přejde jí to.
00:09:27 Ach, podívej, vypadl kámen.
00:09:29 -To nic není, to se dá opravit.
00:09:32 TELEFON
00:09:36 -Haló. Jo.
00:09:38 Paní Gahlmayerová!
00:09:41 Paní Gahlmayerová! Máte telefon!
00:09:45 -Děkuji.
00:09:47 -Řekněte svý dceři, ať netelefonuje tak pozdě,
00:09:51 my jsme slušný penzion.
-Promiňte, děkuju.
00:09:55 Haló?
00:09:57 Hanko! Co se stalo?
00:10:05 Vrať se domů.
00:10:07 Ne, nevracej se tam.
00:10:13 Neboj se, já už to zařídím.
00:10:18 Přece víš, že ten náhrdelník je můj.
00:10:20 Měla jsem ho dávno předtím, než jsem poznala Filipa.
00:10:24 Tak co tím vším vlastně sleduješ?
00:10:32 Ty mě nenávidíš.
00:10:35 Ach, ale já jsem ti přece nikdy nic neudělala.
00:10:41 Byly jsme... přece... přítelkyně.
00:10:46 -Nikdy jsme nebyly přítelkyně.
00:10:51 -Ty jsi celou tu dobu, co jsme spolu chodily po výstavách
00:10:55 a naše děti vyrůstaly vedle sebe...
00:11:00 -Copak jsi vůbec nic netušila?
00:11:03 On byl můj. Jenom můj.
00:11:07 Objevila ses tu... Jakási herečka bůhví odkud.
00:11:11 Vím, že se do tebe zamiloval.
00:11:14 Ale já se nevzdala. Pořád byl můj.
00:11:17 Uměla jsem ho přinutit, aby mě miloval.
00:11:21 -Nevěřím ti.
00:11:25 Panebože.
-Boha do toho nepleť!
00:11:28 To je jenom mezi mnou a tebou. A pamatuj si, že já neztrácím.
00:11:33 Nikdy a nic. Ani muže, ani náhrdelníky.
00:11:39 -Ty jsi zešílela.
00:11:50 -No jo, no.
00:11:53 -Tak co tomu říkáš?
00:11:56 -Jsi fantastická.
00:12:06 Úplně jsem selhal.
00:12:08 Na shánění bytu prostě nejsem.
00:12:21 No, chachacha.
00:12:26 Nebude to pro nás dva velké?
00:12:29 -Kdo říká, že tu budeme bydlet jenom sami dva?
00:12:32 -To víš, můj otec byl chudý žid a dotáhl to akorát na dva kamrlíky
00:12:36 v garsonce na předměstí.
00:12:41 Počkej, ty jsi říkala my dva... Ale já tady s podnájemníkem nebudu.
00:12:47 -No tohle. Ty jsi vážně nemožný.
00:12:50 Celou dobu se ti snažím naznačit, že budeme mít dítě.
00:12:54 Tvoje dítě, malýho prcka. Už ti to došlo?
00:12:57 -No...
00:13:01 -Co se tak díváš?
00:13:03 -Počkej, my...
00:13:05 My budeme mít dítě?
00:13:10 Já budu otec?
-Hm.
00:13:20 -Když si spočítám všechny peníze, co jsem vrazil do jeho klavíru,
00:13:25 tak se mi roztočí hlava.
00:13:27 Nemá nic po mně, nic!
00:13:32 Jenom ty... velké palce u nohou. Ty máme oba.
00:13:37 Proto nosíme tak velké boty.
00:13:40 Přísahám, nebýt toho, tak pochybuju,
00:13:42 že je to vůbec můj syn.
00:13:46 -Chtěl bych, abys zajel...
-Kam?
00:13:51 -Do Berlína.
-Ách.
00:13:54 -Vím, kde bydlí.
00:13:56 Žila s mužem ve vile, ale teď se přestěhovala
00:14:00 do penzionu. Má to být... levný penzion.
00:14:06 -Hm. Jak jsi to zjistil?
00:14:09 -Spojil jsem se s jednou kanceláří.
-Najal sis detektiva.
00:14:17 -Zajeď tam, prosím.
00:14:21 Doufám, že jsem pro tebe a pro tvého syna udělal dost.
00:14:26 Prokázal bys mi tím laskavost, ať můžeš...
00:14:32 Promiň, blázním.
00:14:37 -Ne. Proč?
00:14:42 Nebýt tebe, tak jsem skončil v chudobinci.
00:14:46 A můj syn...
00:14:52 -Ze strachu před cestou ztratil jsem rozum. Promiň.
00:14:58 Musím tam já... A sám.
-Hm.
00:15:05 -Vysvětlete mi, jak je možné, že náhrdelník,
00:15:08 který nosím 20 let, mi najednou nepatří.
00:15:11 To je absurdní.
00:15:13 -Jen zdánlivě, milostivá paní. Lützowovi si najali advokáta.
00:15:17 Upřímně řečeno, stačil jim jen průměrně bystrý advokát.
00:15:22 Každý z nás by si totiž hned uvědomil, že to,
00:15:25 co je zdánlivě úplně jasné, nemusí být jasné před soudem.
00:15:29 -Ale jak to?
00:15:31 Přece jsem vám předložila spoustu výstřižků a fotografií,
00:15:34 kde ho mám na krku.
-Ty snímky nebudou soudu stačit.
00:15:38 Nebudou absolutně průkazné, chápete.
00:15:42 -Tempo! Tempo! Pojďte do maskérny!
00:15:54 Co se tu pletete, prosím vás?
00:15:57 -Mám se účastnit konkurzu.
-Ukažte mi to.
00:16:00 Fajn, pojďte se mnou. Rychle, pojďte. Pšt!
00:16:07 Běžte tamhle na chodbu a počkejte, já vás zavolám. Šup, rychle!
00:16:16 -Pozor, děvčata, s dovolením!
00:16:18 -Pozor tady! Pozor, kluci...
00:16:21 CHICHOTÁNÍ
-Ticho tady!
00:16:25 -Hej! Hej! Hej!
00:16:28 -Už jsi tu někdy byla?
-Ne.
00:16:32 -Nemáš filmový obličej.
-A taky jsi dost hubená.
00:16:39 -Gahlmayerová, návštěva!
00:16:43 Tak, paní Gahlmayerová, máte tady návštěvu!
00:16:48 -Já počkám.
00:16:51 -No tak, paní Gahlmayerová.
00:16:53 Jste tam?
00:16:55 -Ano!
-Návštěva.
00:17:18 -Jak jsi mě našel?
00:17:32 Měl jsi nejdřív napsat.
00:17:34 -Zkoušel jsem to, ale... nešlo mi to.
00:17:41 Jak... asi začít po dvaceti letech.
00:17:49 -A proč jsi teda přijel?
00:17:57 -Četl jsem... zprávu v novinách.
00:18:05 Myslel jsem...
00:18:07 -...že jsem na dně.
00:18:12 Konečně.
00:18:14 Myslel sis, že přijedeš a já se ti rozpláču v náručí.
00:18:19 -Ne.
00:18:32 No tak proč jsi přijel?
00:18:35 Po tolika letech.
00:18:43 Právě teď?
00:18:45 Když se mi všecko rozsypalo.
00:18:52 A docházejí mi peníze.
00:19:04 No to snad nemyslíš vážně.
00:19:08 -Pochop mě, prosím.
00:19:11 Jsem ti tolik dlužný.
00:19:16 Čekal jsem na okamžik, kdy...
00:19:34 Nevíš, jaký vedu život.
00:19:39 Když ještě žila žena...,
00:19:41 měl jsem nějakou povinnost.
00:19:44 Nebyla zdravá, staral jsem se o ni.
00:19:47 Ale potom.
00:19:51 Neztratil jsem tě z očí.
00:19:56 Pročítal jsem všechny noviny, abych věděl,
00:20:00 kde žiješ a co děláš.
00:20:07 Dokonce jsem si schovával výstřižky.
00:20:10 A tak... jsem tady.
00:20:20 -Proboha, co sis myslel?
00:20:22 Co ti mohu po tolika letech říct?
00:20:28 -Já nevím.
00:20:34 Opravdu nevím.
00:20:43 Myslel jsem jen...,
00:20:46 že bych..., že bych mohl nějak...
00:20:51 Že bych mohl napravit tu chybu, kterou jsem tenkrát udělal.
00:21:07 -Dobrý den.
00:21:16 KAŠLÁNÍ
00:21:23 ŠEPTÁNÍ
-To...
00:21:27 To nesmíš.
00:21:30 -Ale je to přece i má dcera.
00:21:33 -Nikdy jsem jí to neřekla. Prosím tě...
00:21:39 Běž pryč.
00:21:59 Nemáš na to právo.
00:22:12 -Tak tedy, paní doktorko Seidenstückerová,
00:22:14 blahopřeji vám jménem svým i jménem
00:22:17 pana ministra spravedlnosti.
-Děkuji, pane předsedo.
00:22:22 -Musím říct, že vaše jmenování vzbudilo mnoho pozornosti.
00:22:25 I pan ministr se přiznal k jistému vzrušení,
00:22:29 když podepisoval váš dekret.
00:22:31 Nestává se to u nás v Prusku často, abychom mezi sebou mohli
00:22:35 uvítat kolegyni, zvláště tak mladou.
00:22:38 -Ta chyba bude čím dál řidší.
00:22:41 -Měl jste říct tak mladou a tak půvabnou, pane předsedo.
00:22:44 -Nuže, rozhodně chci konstatovat, že Obvodní soud v Charlottenburgu,
00:22:48 kam zní vaše jmenování, ve vás získá znamenitou posilu.
00:22:53 Nemám pravdu, pánové?
00:22:55 -Svatou. Svatou, pane předsedo.
-Prosím.
00:22:58 -Když dovolíte, pane předsedo, chtěla bych právě zde,
00:23:01 a v tomto okamžiku zvlášť, poděkovat panu doktoru Sartoriovi
00:23:05 za trpělivost, kterou se mnou měl, a za všechno, čemu mě naučil.
00:23:10 -Bylo mi potěšením, paní doktorko.
00:23:15 -Paní doktorko...
00:23:18 Tedy rozhodně jste první soudní úředník,
00:23:21 který dostal od kolegy Sartoria květiny.
00:23:26 -Asi se hodí, abych vám jako bývalý nadřízený
00:23:29 něco popřál do vaší budoucí praxe.
00:23:32 Tak tedy já vám přeju jasný úsudek,
00:23:36 cit pro právo a... opatrnost.
00:23:39 Velkou opatrnost, především teď, kdy stojíte na počátku
00:23:43 a kdy začínáte poznávat, co to je etika našeho stavu.
00:23:51 -Myslím, že jsem pochopila.
00:23:54 Vynasnažím se, abych vás nezklamala.
00:24:03 -V pořádku, dejte si pauzu.
00:24:11 -Tak...
00:24:14 Pomůžeš mi?
00:24:18 -Samozřejmě, lidi od filmu znám.
00:24:23 -Ale?
00:24:25 -Ale...
00:24:27 Ale neznám tvou dceru.
00:24:30 -Znáš mě.
-To je pravda.
00:24:34 Tebe znám.
00:24:36 Jistě, pomůžu ti.
00:24:40 -Děkuju. Jsi hodný.
00:24:43 -Ale nestýská se ti někdy tady po tom kolem?
00:24:47 -Nemohu si to dovolit. Víš, co se mi stalo s hlasem.
00:24:51 -Jistě, slyšel jsem, že se léčíš.
00:24:53 Doktor Baroth je znamenitý foniatr. Znám ho.
00:24:57 -Musím už jít. Ještě jednou ti děkuju.
00:25:02 VRČENÍ KAMERY
00:25:29 -Stop!
00:25:31 Podívejte se, zlato.
00:25:33 Ta vaše scéna je o tom, že čekáte na příchod svého šéfa,
00:25:36 kterého tajně milujete. Je to tak?
00:25:39 -Ano.
-Tak to sakra trochu zahrejte!
00:25:41 Musí to jít vidět, rozumíte. Od čeho máte ty herecký školy?
00:25:45 Tak šup, znova.
-Dobře.
00:25:47 -Připravte kameru. Rychle! Kamera!
00:25:50 Akce!
00:25:52 Rychle!
00:25:54 VRČENÍ
00:26:30 -Výborně.
00:26:32 Milostivá paní, jedu právě za vámi.
00:26:34 Prosím, pojďte do vozu.
00:26:37 Napadla mě taková věc, prosím. Prosím.
00:26:40 Pokuste se soustředit.
00:26:42 Nedávala jste někdy náhrdelník pojistit?
00:26:46 Před válkou bylo dost obvyklé pojišťovat cenné šperky.
00:26:50 -Ano, ano, nejdřív v Praze a potom v Mnichově.
00:26:53 Počkejte okamžik.
00:26:56 Ten pojišťovací agent v Mnichově... Moc si to nepamatuju,
00:27:01 byl hrozný spěch, jednala jsem s ním o pauze
00:27:05 mezi představením. Ale myslím, že se mě ptal,
00:27:08 jestli může náhrdelník vyfotografovat,
00:27:11 protože ta jeho pojišťovna prý používá nejnovější postupy nebo co.
00:27:14 -A vyfotografoval ho?
00:27:17 -To nevím.
00:27:20 -Je to tady. Akta byla náhodou prohozena.
00:27:24 Je to ono?
-Ano, to je přesně ono.
00:27:32 -Říkal jste, že s tím nebudou žádné potíže.
00:27:35 A ona nás najednou chce žalovat.
00:27:37 -Právo je jako vojna, tam se taky situace mění každým okamžikem.
00:27:41 Zřejmě se našel nějaký nezvratný důkaz. -Jaký?
00:27:45 -Zřejmě pojistná smlouva a s ní detailní fotografie.
00:27:50 Některé pojišťovny to tak dělaly. To je tedy můj kvalifikovaný odhad.
00:27:55 -Dá se z toho nějak slušně vycouvat?
-Jistě.
00:28:00 Vraťte to té paní a snažte se o smír.
00:28:03 -Ne. -Miláčku, uvaž přece...
-Máme na ten náhrdelník právo.
00:28:09 -Jestliže ovšem ta paní bezezbytku prokáže, že náhrdelník vlastnila
00:28:12 ještě před svatbou s tím bankrotářem...
00:28:15 -Stejně na něj máme právo.
00:28:17 -Bude to dělat nějaký nový soudce, zřejmě začátečník.
00:28:22 Kdybychom tak my měli nějaký nezvratný důkaz.
00:28:26 -Máme ho!
-Já ti nerozumím.
00:28:28 Celé se mi to zdá zbytečné. Já vím, že je to cenný šperk,
00:28:31 ale začínat kvůli tomu soudní proces, to je...
00:28:34 -Nedostane ho.
00:28:59 -Pan doktor Sadowski?
00:29:01 -Jsem rád, že vás poznávám, paní soudkyně.
00:29:04 -S doktorem Ungerem se už znám.
00:29:11 Posaďte se, pánové.
00:29:15 Kauza Josefína Gahlmayerová versus Greta Lützowová.
00:29:20 Zahajuji předběžné řízení s cílem zjistit,
00:29:24 zda nelze zabránit procesu a vyřešit spor mimosoudní cestou.
00:29:31 Váš názor, pane doktore?
00:29:36 -Na základě jednoznačné průkaznosti to považuji
00:29:39 za docela dobře možné, paní soudkyně.
00:29:41 -Co a jak chcete prokázat?
00:29:44 -Fakt, že v aktech uváděný šperk
- náhrdelník - je nepochybně
00:29:49 majetkem paní Josefíny Gahlmayerové.
00:29:52 Přikládám pojistnou smlouvu, vystavenou v roce 1914,
00:29:56 dokazující, že šperk patřil paní Gahlmayerové ještě před svatbou
00:30:00 se zemřelým Filipem Gahlmayerem.
00:30:03 Přikládám dále část smlouvy, detailní fotografii náhrdelníku,
00:30:08 kterou pořídil pracovník pojišťovny.
00:30:11 Vše je svědecky ověřeno. Prosím.
00:30:28 -Pane doktore.
-Ano, prosím?
00:30:30 -Zachycuje tento snímek opravdu šperk, o který se vede spor?
00:30:35 -Zcela nepochybně, prosím. Něco není v pořádku?
00:30:39 -Prosím, pane doktore.
-Děkuji.
00:30:44 Tedy předem musím upozornit, že moje mandantka je odhodlána
00:30:48 obeslat i vyšší instance, než je tento soud.
00:30:51 -Pokračujte, prosím.
00:30:54 -A to pro případ, že by se jí tady nedostalo dostatečného pochopení.
00:30:58 -Pokračujte, prosím.
-Máme důkaz vyvracející tvrzení
00:31:02 protistrany, že šperk byl v úschovně u mé mandatky
00:31:06 po smrti onoho neblahého bankrotáře Gahlmayera.
00:31:11 -Předložte jej, prosím.
00:31:19 -Toto je portrét mé mandatky Grety Lützowové z roku 1918,
00:31:25 jak můžete vidět tady na signatuře.
00:31:28 Portrét obsahuje identifikovatelný náhrdelník.
00:31:33 Dokazuje tím, že šperk patřil mé mandantce ještě předtím,
00:31:37 než se mohla setkat s paní Gahlmayerovou,
00:31:40 tedy před její svatbou s Gahlmayerem v roce 1919.
00:31:45 -To myslíte vážně, pane kolego?
00:31:47 -Prokažte opak, pane kolego.
00:31:50 -Potřebuji předmět sporu, náhrdelník. Předložte jej.
00:31:55 -Tady budu muset paní soudkyni požádat o laskavé poshovění,
00:31:59 protože šperk byl nepatrně porušen a je nyní u renomované
00:32:02 zlatnické firmy v opravě.
00:32:04 Samozřejmě vše bude řádně doloženo a při řádném soudním
00:32:07 řízení bude šperk plně k dispozici.
00:32:12 -Nebyl to velký problém, kamínek jsem zase čistě zasadil.
00:32:15 Vidíte?
-Ano.
00:32:17 -Ale smím se vás zeptat, kde jste ho nechal dělat?
00:32:20 -Proč?
-Omlouvám se.
00:32:22 Já jen, že je to tak brilantně provedeno.
00:32:25 Každopádně je to obdivuhodná práce. Škoda, že není pravý.
00:32:34 Vy jste to nevěděl?
-Cože?
00:32:36 Samozřejmě, že jsem to věděl.
00:32:44 Zavoláš toho svého doktora Ungera a okamžitě to zastavíte.
00:32:49 Rozumělas mi? Ten šperk je falešný!
00:32:52 Riskovat kvůli nějaké falešné cetce soudní proces, to je...
00:32:56 -Ne! Ona ho nedostane!
00:33:03 -Tak dost, už to přestává být efektivní!
00:33:05 Já ti... já ti to poroučím.
00:33:08 -Odkdy ty poroučíš?
00:33:10 -Dobře, takže já se tedy budu ptát. Já budu pátrat.
00:33:14 Jak to vlastně bylo mezi tebou a tím tvým Filipem?
00:33:17 -Prosím tě, nebuď směšný.
00:33:20 Zapomínáš, že banka je moje!
00:33:22 -Ne, ty jsi směšná. Už dávno jsi mimo hru,
00:33:24 protože jsi hloupá husa, která nezná míru!
00:33:28 Ty si vážně myslíš, že všichni muži jsou stejní?
00:33:32 Ne, já nejsem Filip, já se nenechám ovládat.
00:33:36 A banka je pevně v mých rukou. Všechno je tam podle mě.
00:33:40 Zkus to, odvaž se, udělám z tebe žebráka.
00:33:44 -Křičíš na mě, jsi na mě zlý.
00:33:47 -Ne, já vůbec na tebe nekřičím, ani nejsem zlý.
00:33:50 Nicméně tón tvého hlasu napovídá, že... jsi konečně došla k rozumu.
00:33:55 To je dobře, konečně se domluvíme.
00:33:57 Takže zařídíš, aby to ta ženská dostala zpátky.
00:34:00 Okamžitě zastavíte soudní proces.
00:34:02 Když budeš rozumná, já doufám, že budeš,
00:34:05 tak už o tom nikdy nebudeme mluvit. Všechno bude jako dřív.
00:34:10 Hm? Pro banku to tak bude nejlepší.
00:34:18 ZPĚV NĚMECKY
00:34:20 -"Spekulieren, spekulieren..."
-Přidej!
00:34:29 Tys mě neslyšela? Přidej!
00:34:36 Přidej!
00:34:45 Doktore?
-V pořádku.
00:34:47 -Jochochochó!
00:35:01 -Ty jsi doma?
-Jo.
00:35:04 -Vy dnes nefilmujete?
-Já už jsem hotová.
00:35:07 -No a co?
00:35:11 Byli s tebou spokojeni?
00:35:13 -Jo. Ale o to teď nejde.
00:35:25 Podívej.
00:35:29 -Co to má znamenat?
00:35:35 -Já nevím. Byla tady Lena.
00:35:38 Nechápu to.
00:35:40 -To asi ta fotografie z pojišťovny.
00:35:45 Co říkala Lena?
00:35:47 -Že se ti všichni omlouvají, že tě prosí,
00:35:50 aby jsi stáhla tu žalobu zpět.
00:35:53 Víš, bylo mi jí dost líto, tak jsem jí to slíbila za tebe.
00:35:57 Je to v pořádku?
-Samozřejmě.
00:36:04 -Čemu se tak usmíváš, mami?
00:36:07 -To je neuvěřitelné, ale asi zase začnu zpívat.
00:36:11 -Ale, mami!
-Budu mít práci v divadle.
00:36:15 -To je fantastický!
00:36:17 Myslíš, že je to tím náhrdelníkem?
00:36:24 -Vrací se k nám štěstí.
00:36:30 -Dobrý den.
00:36:32 Omlouvám se, že sem tak vpadám,
00:36:34 paní soudkyně, ale mám příznivou zprávu.
00:36:37 -Ano? Prosím, pane doktore.
00:36:40 -Tímto bere má mandantka žalobu ve věci zcizeného náhrdelníku zpět.
00:36:45 -Ale to je zvláštní. A důvod?
00:36:49 -Jednoduchý, náhrdelník je opět v jejích rukou a nikdo nemá zájem
00:36:54 o nějaké problémy. Prostě kauza neexistuje.
00:36:57 Je to jistě i zásluha vašeho věcného a klidného přístupu,
00:37:01 paní soudkyně.
-Děkuji, pane doktore.
00:37:06 Co kdyby byl můj šperk také pravý?
00:37:09 -Hlouposti. Proč by ti tenkrát Julius lhal?
00:37:13 -Třeba to sám nevěděl.
-Podle mě čaruješ.
00:37:16 Co ti brání v tom dát ten náhrdelník prohlédnout.
00:37:20 U soudu máte určitě znalce.
00:37:23 -Blázníš, já?
00:37:26 -Máš pravdu.
00:37:29 -A ty? Nemohl bys zjistit, jestli je ten šperk pravý?
00:37:34 -Ježišikriste, já mám na to tak akorát čas.
00:37:38 -Mikroskop v práci máš.
00:37:41 A kdyby sis obstaral pár příruček...
00:37:44 -Svatá prostoto, checheche.
00:38:02 KLEPÁNÍ
00:38:07 -Ano?
-Pane doktore, prosím vás...
00:38:10 -Sestro, já jsem vás prosil o chvíli klidu.
00:38:13 To jsem tu jediný doktor?
-Pan profesor si žádá výhradně vás.
00:38:18 -Proboha, tak já to snad nikdy nedodělám.
00:38:21 Tak tohle vraťte na mikrobiologii, tohle do knihovny,
00:38:24 že si to zase vypůjčím.
-Budou chtít vědět, kdy?
00:38:27 -Copak já vím, kdy?
00:38:29 Copak já vím, kdy budu mít ksakru chvíli času?
00:38:38 -Mám nové texty! Pojď se podívat.
00:38:43 Absolutně fantastické.
00:38:45 Jsme z toho venku, Haničko!
00:38:49 Rozumíš, odstěhujeme se tady z té díry.
00:38:58 Ty nemáš radost?
00:39:01 -Ach. On mi napsal, mami.
00:39:08 -Kdo?
-Můj otec.
00:39:21 -To není tvůj...
00:39:24 otec.
00:39:27 On nás tenkrát opustil.
00:39:30 -Já vím. Píše tu o tom.
00:39:36 Mami...
00:39:41 Co mám podle tebe udělat?
00:39:49 -Přeje nám štěstí. I tobě.
00:39:53 U filmu.
00:39:58 Všechno ti začíná.
00:40:08 Neměl právo to udělat.
00:40:20 -Poznáváš mě?
-Ello!
00:40:27 -Měla jsem ti nejdřív napsat.
-Nesmysl.
00:40:43 -A kdy to čekáš?
-Za pár měsíců.
00:40:47 Ale nehovořme o tom. Vím, jak je to pro tebe bolestné.
00:40:52 -Ne, už mi to nevadí.
00:40:54 Už je to dávno za mnou. Dokonce ani tohle ne.
00:41:01 -No tak už spusť. Co je nového v Dessau?
00:41:04 Od té doby, co mi umřeli rodiče, jsem tam nebyla.
00:41:09 -Já jsem odtud utekla.
00:41:11 -To je prima. No a? Budeš v Berlíně?
00:41:14 -Když to bude možné.
00:41:17 -Proč by to nebylo možné? Najdeš si práci a...
00:41:21 -A elegantního šlechtice s velkým panstvím.
00:41:26 Hm... S tímhle?
00:41:30 -Víš co? Bydlet můžeš u nás.
00:41:33 -Ale to nejde. Vždyť jsi vdaná.
00:41:37 -Felix je fajn. Vůbec mu to nebude vadit.
00:41:40 A místo tu je. Hm?
00:41:43 Mimoto mi můžeš pomoct, až se to narodí.
00:41:48 -To myslíš vážně?
-No jistě.
00:41:51 Ty ses se mnou taky podělila o jednu postel, vzpomínáš?
00:42:15 -Tak podle čísla by to měl bejt tenhleten dům.
00:42:34 ZVONEK
00:42:44 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:42:47 Přejete si?
-Jdu za panem Von Brucknerem.
00:42:51 -Vaše jméno, prosím?
00:42:53 -No tak, upřímně řečeno, mám jich několik.
00:42:57 Ne, snad mu raději řekněte, že jsem přijela z Berlína.
00:43:01 -Hm, pojďte dál.
-Děkuju.
00:43:42 Ten... náhrdelník dostala asi od vás?
00:43:45 -Ano.
00:43:55 -Stejně jsem si nikdy neuměla představit,
00:43:57 že by ho dostala od táty. Tedy od pana Červinky.
00:44:03 Nějak k němu nešel.
00:44:22 Snad bychom si měli o sobě něco říct.
00:44:37 Pane Von Bruckner!
00:44:42 Co je vám?
00:44:48 Prosím vás, pojďte! Rychle!
00:44:51 -Co je?
-Já nevím, co se stalo?
00:44:56 -Jen klid.
00:45:00 Už se to párkrát stalo, to je srdce.
00:45:03 Pojďte sem. Vemte mu ruku.
00:45:08 No tak. To mu vždycky pomůže.
00:45:13 Klid, klid. Já jdu pro lékaře.
00:45:26 -Promiň mi, prosím.
00:45:28 Nezlob se na mě.
00:45:33 -Nebojte se.
00:45:36 Jsem u vás.
00:45:46 ZPĚV NĚMECKY
00:46:01 SMÍCH PUBLIKA
00:46:14 TELEFON
00:46:17 -Haló? Ano, ano...
00:46:22 To není vaše dcera, paní Gahlmayerová,
00:46:25 já bych vám řekla.
-Promiňte, děkuju.
00:46:47 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2023
Oblíbený výpravný dvanáctidílný česko-německý seriál vypráví příběh z první třetiny minulého století, z doby, kdy ve středoevropském teritoriu kralovala opereta, do lidských osudů však zasahovala první světová válka.
V předposlední části seriálu čeká Josefínu (L. Šafránková) setkání s člověkem, který stál na začátku jejího dramatického osudu, nakladatelem von Brucknerem (F. von Thun). Josefína jeho pomocnou ruku odmítne, nemůže však zabránit další životní komplikaci. Pravdu o svém otci se dozví její dcera (A. Aronová) a odjíždí za ním do Prahy. Na Charlottu (J. Rauchová) se konečně usmálo štěstí. Stala se soudkyní, vdala se za lékaře Seidenstückera (O. Pavelka) a čeká dítě. Řeší jeden ze svých prvních případů, spor mezi Josefínou a bývalou milenkou jejího muže ( J. Preissová). Málem přitom odhalí tajemství dvou náhrdelníků…