Libuše Šafránková v hlavní roli úspěšného seriálu. Třicet let bloudění a návratů hrdinů, které svedla dohromady Praha (1992). Dále hrají: F. von Thun, J. Šulcová, G. Burkhard, O. Vízner, J. Kodet, R. Brzobohatý, O. Vetchý, M. Vladyka a další. Scénář J. Starbatty a K. P. Wolf. Spolupráce na scénáři P. Zikmund. Kamera J. Macháně. Režie F. Filip
00:00:16 Každá z lidských bytostí zrozená na této planetě
00:00:21 nese svůj jedinečný osud.
00:00:24 Žije svůj neopakovatelný příběh.
00:00:30 Své osudy a příběhy však mají i věci.
00:00:35 Námi lidmi stvořené.
00:00:40 Jakými podivuhodnými cestami se asi ocitly tyhle starožitné
00:00:44 předměty právě zde, ve víru moderního světa?
00:00:50 Tušíme, že by mohly mnohé vyprávět, ale nejde to.
00:00:57 Věci jsou němí svědkové, a nám zbývá jen dráždivá
00:01:01 touha poznat jejich tajemství.
00:01:07 Kdo se dotýkal třeba tohoto secesního náhrdelníku?
00:01:12 Kdo se opájel jeho krásou a koho naopak tížil na šíji?
00:01:21 Otázky bez odpovědi.
00:01:26 Co zbývá, než si začít vymýšlet.
00:01:55 Některé okamžiky v lidských životech jsou jedinečné
00:01:58 a rozhodující. Říká se jim křižovatky.
00:02:02 Není z nich návratu.
00:02:04 A nevyhnou se jim ani smyšlené příběhy, jako je ten náš.
00:02:09 Právě o takové křižovatce v našem minulém vyprávění
00:02:13 by mohl svědčit první z náhrdelníků.
00:02:16 Mohl by svědčit o zbabělosti, lsti, zradě,
00:02:19 o jednom manželství, které v sobě tohle všechno ponese.
00:02:24 S tímto svědectvím opustil šperk Čechy a octl se
00:02:27 v bavorském Mnichově.
00:02:31 Druhý šperk zůstal v Praze, ale zdá se,
00:02:34 že neoficiálně změnil majitele.*
00:02:38 -Studenti!
00:02:40 Jako budoucí důstojníci císařské armády musíte se naučit
00:02:45 překonávat strach. To je základní povinnost.
00:02:49 Představte si, že tady nahoře za vámi je vrhač granátů.
00:02:55 Co to je za zbraň, víte, probírali jsme to spolu.
00:02:59 Zneškodněte ji!
00:03:01 Upozorňuji, že kdyby to bylo doopravdy
00:03:05 a padaly na vás ostré střely, přežije vás to jenom velice málo.
00:03:10 Tak dva nebo tři.
00:03:12 Ale i ti by tu zbraň měli povinnost zneškodnit.
00:03:16 Takže za mnou!
00:03:25 -Co tady děláte? Jděte rychle pryč!
00:03:28 To je uzavřenej prostor!
00:03:32 -K zemi!
-Tady se bude střílet!
00:03:35 VÝBUCHY
00:03:38 Pryč odtud!
00:03:51 -Je to tak, milostivá paní.
00:03:54 Nešťastnou shodou okolností dostali se studenti do pásma
00:03:58 cvičné střelby.
00:04:00 Budou vyvozeny ty nejpřísnější důsledky.
00:04:03 Armáda se postará...
-Kolik? Kolik jich...?
00:04:06 -1 mrtvý student, 3 zranění.
00:04:09 Váš syn měl neobyčejné štěstí, vyvázl z toho s pouhým šokem.
00:04:15 Stačí několik hodin klidu. Jak říkám, tragédie,
00:04:20 armáda z toho vyvodí ty nejpřísnější důsledky.
00:04:43 -Co je to, Julie?
00:04:48 -Chtěl... chtěl jsem jít hrát. Po vyučování.
00:04:53 -Co to říkáš? Co jsi chtěl hrát?
00:04:57 A proč máš ten šperk?
00:05:02 -Musíš mi ho nechat.
00:05:04 Slyšíš, musíš mi ho nechat.
00:05:08 Slib mi to.
00:05:11 Zachránil mi život.
00:05:16 Rozumíš, bez toho náhrdelníku bych to nikdy nepřežil.
00:05:19 -Proboha, chlapče.
-Přísahej, že mi ho nevezmeš.
00:05:23 Přísahej. Že to nikomu neřekneš?
00:05:28 Nikomu, ani otci.
00:05:39 ZPĚV NĚMECKY
00:06:49 POTLESK
-Bravo!
00:06:51 Bravo, Mnichov vám leží u nohou!
00:06:55 Pospěšte si, máte převlek!
00:06:58 -Milostivá paní.
-Vy jste ten od pojišťovny?
00:07:02 To je v pořádku, pokračujte.
00:07:04 -Překrásná práce, milostivá paní.
00:07:06 Pražské zlatnické umění, mistr Czenka.
00:07:10 -Jednou už byl pojištěn. To bylo v Praze.
00:07:13 -Naše společnost si klade za čest, že může pojistit
00:07:16 tak nádhernou práci. Překrásné kameny.
00:07:20 Inu, Czenka. Šperk jsem už vyfotografoval.
00:07:24 Naše společnost totiž používá ty nejmodernější postupy,
00:07:28 jaké v branži existují.
00:07:30 -Ano, jistě. Děkuji vám.
00:07:34 -Ještě podpis, prosím, milostivá paní.
00:07:38 Tady, ano?
00:07:42 Děkuji.
-Děkuji.
00:07:45 HUDBA
00:08:02 POTLESK
00:08:19 -Dovolte, abych připil na zdraví,
00:08:24 štěstí a hodně uměleckých úspěchů naší krásné paní Josefíně,
00:08:28 která pro naše divadlo tolik znamená.
00:08:31 Delší čas ji neuvidíte, odjíždíme na několikaměsíční turné po Evropě.
00:08:36 Srdečně, má drahá.
00:08:41 POTLESK
-Skvělé, opravdu.
00:09:05 -Dáš si taky?
-Začínáš dost pít.
00:09:09 Všiml sis?
-Možná.
00:09:24 Celkem vzato se tomu ovšem nemůžeš divit.
00:09:27 Každou Máry to občas napadne.
00:09:32 Služky zkrátka nasávaj.
00:09:36 -Panebože, ještě tohle.
00:09:40 Já jsem tak utahaná.
00:09:52 -Dej si taky, uvolníš se.
-ZBABĚLČE!
00:09:57 -Tak snad abys to nepřeháněla, ne?
00:10:03 Ono se to občas hodí, žít se zbabělcem.
00:10:06 -Promiň.
-Nemám pravdu?
00:10:08 -Nezlob se, já jsem nechtěla.
00:10:10 Ale přece víš, že to turné nemohu odvolat.
00:10:13 Nemůžeme si to dovolit, tak co vyčítáš?
00:10:22 Co nespíš, miláčku? Pojď ke mně.
00:10:37 Dobře,
00:10:39 tak já to odvolám.
00:10:44 Ať mně to třeba zláme vaz, ať se stane, co chce.
00:10:50 Řekni slovo, já to odvolám.
00:11:08 -Uložím ji.
00:11:29 -Mnoho mladých Němců v Praze se dnes chápe pera.
00:11:35 Asi příznak doby.
00:11:38 Ovšem proč vy? Dědic onoho obchodu s notami...
00:11:51 -Proč je ta povídka špatná?
00:11:54 -Protože nemá duši.
00:11:58 Celá ta vaše sbírka slov o nějakém náhrdelníku nemá duši.
00:12:04 Proč jste ji vlastně napsal?
-Protože se to tak stalo.
00:12:11 -Mluvíme o literatuře, a ne o kuriozitách.
00:12:16 -Proč kuriozita?
00:12:20 Ten náhrdelník a já jsme spolu spojeni.
00:12:26 Souvisíme spolu, pomáhá mi.
00:12:33 Nikdy jste něco takového nepocítil?
00:12:41 Takovou... jistotu.
00:12:46 -Von Bruckner. Co tak časně na nohou?
00:12:51 Sejdeme se.
00:12:54 Večer.
00:13:02 -Náhodná známost.
00:13:06 -Já netvrdím, že jste naprosto netalentovaný.
00:13:10 Vy jste studený.
00:13:13 To je váš problém.
00:13:17 Nejdříve se zahřejte a potom teprve začněte psát.
00:13:44 -Hraje falešně! Podívejte se, kde má ruku!
00:13:58 Co to znamená? Co je to?
00:14:02 -Jen šperk.
00:14:05 Hračka.
00:14:10 Takovej můj talisman.
00:14:19 Co ke mně cítíš?
00:14:26 -Nerozumím.
00:14:32 -Máš mě ráda?
00:14:36 -Víš přece, komu patřím.
00:14:43 -Vždyť je to jen obyčejný pasák.
00:14:48 -Tak úplně obyčejnej asi není.
00:14:51 Kdyby byl, neplatil bys mu procenta ze svejch výher.
00:14:59 -Pokud jde o karty, tak mě ledacos naučil.
00:15:06 Proč si pořád myslíš, že je silnější než já?
00:15:10 -Ach.
00:15:12 -No řekni, proč?
00:15:16 Nejsme už malí kluci, kteří se musí vytahovat,
00:15:19 že se dovedou rvát.
00:15:21 Že nosí nebo nenosí sametové kalhoty.
00:15:24 Nebo že dovedou vylézt na strom ve dvoře.
00:15:28 Řekni něco.
00:15:33 -A ty mě máš rád?
00:15:36 -Jistě.
00:15:39 Nechodím za jinou.
00:15:42 -Tse.
00:15:46 Tomu říkáš mít rád?
00:16:17 -Sluší ti.
00:16:22 Třeba ti ho jednou dám.
00:16:28 -Radši těch 150 korun, co mi dlužíš.
00:16:31 Nejsem tady pro zábavu.
00:17:07 -Poručíku! Pane poručíku, volají vás telefonem! Honem!
00:17:22 -Samozřejmě, volejte lékaře! Teď hned, okamžitě!
00:17:26 -Haló!
00:17:28 Haló!
00:17:31 Kampak? Máte přece hodinu.
00:17:33 Nemůžete nechat pana barona jen tak stát,
00:17:36 to se v mé jízdárně neděje.
-Onemocnělo mi dítě.
00:17:40 -Vždyť k němu přijde lékař. V Mnichově je víc lékařů než koní.
00:17:44 -Má horečku!
-Dokončíte hodinu.
00:17:46 Moje jízdárna není žádný holubník...
00:17:48 -Vždyť já přece říkám, že...
00:17:50 -Nic neříkejte a dokončete hodinu! Za to vás platím.
00:17:54 -Jak to se mnou mluvíte? Jak to sakra se mnou mluvíte!
00:17:57 Já jsem důstojník. Důstojník, rozumíte!
00:18:00 I když teď v rezervě. A žádný ouřada mi nebude
00:18:02 přikazovat, jak se mám tady chovat, vy nulo!
00:18:13 -Člověče, co to děláte? Chcete se zničit?
00:18:16 No, vraťte se!
00:18:20 -Jsou to plané neštovice.
00:18:23 Když půjde všechno dobře, bude za 14 dní v pořádku.
00:18:27 Nemoc je doprovázena vysokou teplotou,
00:18:29 ale to vás nemusí zneklidňovat.
00:18:31 Tělo bojuje proti nemoci, chápete?
00:18:37 -Děkuji vám. Ano, prosím?
00:18:42 A je to vážné?
-Co se děje?
00:18:45 -Co říkal doktor?
00:18:48 Tak mluv jasně, prosím tě, co přesně říkal?
00:18:53 Potřebuje, abych se vrátila.
-To je vyloučené.
00:18:57 No snad si nemyslíte, že vaše žena přeruší turné.
00:19:02 Já chápu, že... Já vím, že jste nervózní.
00:19:06 Tak si najděte nějakou ošetřovatelku.
00:19:10 Neštovice snad nejsou tak vážná nemoc.
00:19:13 Tady jde o miliony!
00:19:16 Promiňte, všichni čekají na vaši ženu.
00:19:19 Ano, moment.
00:19:22 -Karle, jsi tam?
-Řekni mi...
00:19:28 Řekni mi...
00:19:36 Nevím. Odešel jsem z jízdárny.
00:19:41 Víš, ten... ouřada mě nechtěl pustit za malou.
00:19:45 Rozumíš, urazil mě. Já jsem musel odejít.
00:19:49 -Ale s tím si vůbec nedělej žádné starosti,
00:19:51 to je přece v pořádku. Víš, že...
00:19:55 Z toho si nic nedělej.
00:20:00 -Ano... Ano, já vím, ano.
00:20:04 -"Co teď dělá malá? Spí?"
00:20:10 -Spí.
00:20:13 Dal jsem jí léky a... pití a...
00:20:16 -Prosím tě, nemluv se mnou tímhle tónem.
00:20:19 -Promiňte.
00:20:25 ZPĚV
00:20:36 -Haló!
00:20:51 -Do hajzlu!
00:21:02 -Budem pokračovat, nebo už máte pro dnešek dost?
00:21:05 -Moment. Stránský, ty mi dlužíš šest stovek.
00:21:09 Chci je hned.
-Ale já už nemám žádný prachy.
00:21:12 Neblázni, já ti je dám zejtra, přísahám.
00:21:18 -Sázím tohle všechno plus šest stovek, co mi dluží Stránský.
00:21:23 A svýho nejlepšího koníčka.
00:21:36 Nebudem hrát o tvoje prachy... Ale o tvůj náhrdelník.
00:21:49 Co? Mladej pán má v kalhotách?
00:21:52 Hubou je to silák, ale skutek utek, co?
00:21:59 Dneska ani nepozveš Marii?
00:22:07 -Není jediná. Děvek je v Praze dost.
00:22:12 HUDBA Z PODNIKU, TLUMENÝ HOVOR
00:22:41 -Na, tady máš.
00:23:17 -Poslechni si tohle.
00:23:19 "Josefína Červinková",
00:23:21 hvězda mnichovské a dnes už i evropské operety,
00:23:24 se po pěti letech vrací na svou domovskou scénu.
00:23:27 Hostováním na jevišti Nového německého divadla
00:23:30 ukončí své 6týdenní turné."
00:23:34 To je ta dívka, co učila Julia na klavír.
00:23:37 Konrádová!
00:23:40 Je to určitě ona.
00:23:43 Měl bys sehnat včas lístky do divadla,
00:23:45 když je teď taková hvězda.
00:23:50 Ferdinande, vnímáš mě?
00:23:57 -Samozřejmě.
00:24:02 Kde je Julius? Proč s námi alespoň nesnídá?
00:24:07 -Není mu dobře.
00:24:10 -Přirozeně, že se necítí dobře. To je u opilců zcela běžné!
00:24:15 -Proboha, nerozčiluj se. Ach.
00:24:55 -To je pěkně idiotský místo na schůzku.
00:25:02 Máš ty prachy?
00:25:08 -Možná... mám něco lepšího.
00:25:25 -Kdes to sebral?
00:25:30 Nikdo ti přece neřek, abys ho sejmul.
00:25:34 -Myslel jsem, že potřebuje trošku klepnout přes prsty.
00:25:38 Byl drzej. Nebo ne?
00:25:45 Ne tak rychle.
00:25:48 Co za to dostanu?
00:25:52 -Nic mi nedlužíš.
00:25:54 -To není moc.
00:25:57 Dej mi... všechno, co máš u sebe.
00:26:03 A... tvýho nejlepšího koníčka k tomu.
00:26:08 -Marii? Na tu přece nestačíš.
00:26:14 -Však ona se naučí poslouchat mě.
00:26:19 Jestli jí záleží na hezkým obličejíčku, tak se to naučí.
00:26:28 Tak ty prachy.
00:26:34 No...
00:26:38 Pomalu, pomalu.
00:26:58 ÚLEVNÝ SMÍCH
00:27:07 Au!
00:27:11 -Ty prachy!
00:27:18 Já jsem to říkal. Na Marii nestačíš.
00:27:33 -No prosím, konečně se na mě usmálo štěstí.
00:27:39 -Zdáš se, že nastupuješ na Brucknerovo místo.
00:27:42 Proč tu vlastně není?
-Ale čert ho vem.
00:27:45 -Moment.
-Pokračujem!
00:28:11 -To je navíc.
00:28:15 -Rovnám... na víc.
00:28:21 -Já taky navíc.
-Rovnám.
00:28:29 A to je navíc.
00:28:31 -Počkej, počkej, to myslíš vážně?
00:28:34 -Jo, myslím.
00:28:37 Co je? No co je?
00:28:44 -Bereš úpis?
00:28:47 -Jo. Jo, beru.
00:29:03 Tak se ukaž.
00:29:20 -Je to moje! Mám víc! Mám víc!
00:29:25 -To není možný.
-Mám víc!
00:29:28 SMÍCH
00:29:35 -Miláčku, pro pár stovek?
-Drž hubu!
00:29:38 Nebylo to pár stovek, ale 5000!
00:29:43 Ale máš pravdu, že tentokrát o ty peníze ani tolik nejde.
00:29:47 Jako spíš o to, že jsem naletěl jako nějakej idiot
00:29:49 na pitomou pověru.
00:29:52 Měla jsi vidět toho tlusťocha, jak se mi chechtal.
00:29:55 -Tak tu cetku střel.
00:29:58 Nesnáším ji.
00:30:02 Kam jdeš?
-Klidně spi.
00:30:17 -Checheche.
00:30:19 Člověče, kvůli tomu jsi mě budil?
00:30:24 Copak jsem tě neučil...
-Nežvaň!
00:30:26 Hlavně na mě nezkoušej ty svoje triky.
00:30:28 -Ty jsi někomu naletěl, viď?
00:30:30 -Já ti povídám, abys přestal žvanit.
00:30:34 -Tohle je pravej kámen. Pořádně si ho prohlídni. No.
00:30:43 No a tohle je ta tvoje cetka.
00:30:49 Sklo. Vobyčejný sklo. I když teda rafinovaně broušený.
00:30:54 Profík. Místo zlata pozlacená měď.
00:31:01 -Haničko! Slyšíš?
00:31:06 Co to děláš? Jak se to chováš?
00:31:09 Víš, co jsem ti říkal. Pojď, prosím tě.
00:32:10 -Pane důstojníku, tady nemáte co dělat.
00:32:22 Počkejte. Můžete zase nastoupit.
00:32:29 Dělám to nerad, ale... paní konzulová se po vás ptala.
00:32:33 To je ta černá. A není sama.
00:32:38 Čert ví, co na vás ty ženské vidí.
00:33:09 -Ve čtvrtek mám schůzku. Ten mladý génius z Drážďan.
00:33:14 Určitě podepíše smlouvu.
00:33:17 -Ale ve čtvrtek jsme přece chtěli jít do divadla.
00:33:21 Vzpomeň si, ta dívka, co učila Julia na klavír.
00:33:26 -Samozřejmě jsem nezapomněl. Tak starý ještě nejsem.
00:33:30 -Zase jsi tak podrážděný.
00:33:35 -Mimoto je představení beznadějně vyprodané, nesehnal jsem lístky.
00:33:42 Co je vlastně s Juliem?
00:34:00 -Víš, že mám důstojnický výcvik.
00:34:03 Střílím spolehlivě, na to vem jed.
00:34:07 -Ty stejně nikdy nevystřelíš.
00:34:11 VÝSTŘEL, VÝKŘIK
-Zbláznil ses?
00:34:13 Chceš, aby sem přišli chlupatý?
00:34:16 -Sem nepřijdou.
-Neblázni, nech toho.
00:34:19 Nech toho, je to vážně padělek. Fakt je to padělek.
00:34:25 -Odkud to víš?
00:34:27 -Vobyčejný sklo a pozlacená měď. vobyčejnej padělek, fakt.
00:34:31 -Lžeš.
00:34:34 Tohle by můj otec nikdy neudělal!
00:34:38 -Já ti to dokážu. Tam...
00:34:41 Tam v šupleti. Počkej.
00:34:47 -Počkej!
00:34:55 -Tak se podívej, na. No, podívej se.
00:35:02 Vem to!
00:35:03 Tys vážně nevěděl, že je to falešný?
00:35:06 Seber to, dělej! Tys to nevěděl?
00:35:09 Vy jste stejně divný lidi. Ale abys neřek,
00:35:13 že jsem taková svině, tenhle šmuk mě připravil o 5000.
00:35:18 Přines 5000 a šmuk je tvůj.
00:35:22 Máš to snad za pár večerů vyhraný doma, ne?
00:35:25 ZPĚV
00:35:57 POTLESK
00:36:06 HUDBA POTLESK
00:36:38 ŘEDITEL:
-Ano, prosím, prosím.
00:36:43 -Prosím, úsměv!
00:36:59 -Jak je to vlastně dlouho, co jste tu hrála svou první roli?
00:37:03 4, nebo 5 let, že? Strašně to letí.
00:37:06 Pamatuju si na váš konkurz. Už tenkrát jsem vám držela palce.
00:37:10 -Pravda, že bez vaší pomoci bych se do Mnichovské opery
00:37:13 asi nedostala.
00:37:15 -Prosím, poslužte si, dámy. Pane řediteli.-Děkuji.
00:38:06 HUDBA
00:39:39 -Hele, kdy začíná představení?
-Zejtra.
00:39:43 Chm, proč tě to tak zajímá? To bude jenom pro lepší lidi.
00:39:50 -Tak dělej, dělej, máš práci, ne?
00:40:26 -Prostě se to stalo.
00:40:28 Přišla Marie a musela jsem s divadlem skončit.
00:40:30 Pak přišel František, no a teď ten nejmenší Emil.
00:40:34 Tak to vypadá, když se člověk zamiluje hlava nehlava.
00:40:38 Ale nemůžu si stěžovat. Máme se hezky.
00:40:42 Manžel dělá na dráze.
00:40:45 -Já vím.
00:40:47 -Josefíno, povídej něco o sobě. O tvých premiérách, o všem.
00:40:51 Víš, já jsem si všechny zprávy o tobě vystřihovala z novin.
00:40:55 A strašně jsem ti záviděla.
00:40:59 Taky jsem viděla některé tvé toalety v Kurýru.
00:41:04 Bože můj...
00:41:06 Párkrát jsem i brečela.
00:41:08 -Prosím tě, nepřeháněj, nemáš k tomu důvod.-Hm.
00:41:15 -Je z tebe šťastná ženská.
-No.
00:41:20 Já bych ti přála to štěstí na pár dní zažít.
00:41:23 Máme moc malý byt.
00:41:25 A co ty? Co tvoje rodina?
00:41:28 -V pořádku, děkuju.
-Co ten tvůj poručík?
00:41:33 Máš ho ráda?
00:41:36 -Ty přece víš, jak to muselo skončit.
00:41:40 -Byl to moc pěkný chlap.
00:41:44 -Je to hezký chlap.
00:41:47 A mám ho ráda.
-To je dobře.
00:41:52 A co ten druhý? Vidělas ho?
00:42:01 -Možná že umím slušně zpívat, ale s mužskými to teda neumím.
00:42:06 Aspoň ne s těmi, na kterých mi záleží.
00:42:11 Kteří jsou pro mě důležití.
00:42:14 -Ani za otcem jsi nebyla? Prý má nějaké potíže.
00:42:17 -Je nemocný?
-Ne, to ne, snad něco s politikou.
00:42:20 To víš, já tomu moc nerozumím, ale lidi hrozně blázní.
00:42:26 Měla bys za ním zajít.
00:42:32 -To nemá smysl. To by nemělo smysl.
00:42:38 Navíc mám večer představení a...
00:42:41 Znáš to, musím mít sílu.
00:43:15 -Milostivá paní, to bych nedělal.
00:43:20 -Kdo jste?
00:43:21 -Kdo já jsem, to není vůbec důležitý.
00:43:23 Ale radím vám dobře.
-Jak se opovažujete?
00:43:28 -Jenom vám radím a doporučuji. Naléhavě.
00:43:33 Chcete se přece vrátit do Mnichova, ne?
00:43:38 -Snad si nemyslíte, že se vás bojím?
00:43:41 Blázne.
00:43:44 Tati!
00:43:50 ZPĚV
00:44:10 -Počkat, mladý pane.
-Dobrý večer.
00:44:12 Já to potřebuju dát paní Červinkové.
00:44:14 -To nejste sám.
-Já vím, věřte mi, milostivá paní,
00:44:16 ale pro mě je to hrozně důležité. Je to otázka života a smrti.
00:44:19 -Prosím vás.
-To je pro vás, milostivá paní.
00:44:21 -Ó, děkuji.
-Prosím.
00:45:03 ZPĚV VZRUŠENÉ ŠEPTÁNÍ
00:45:14 HLASY
-Bude válka!
00:45:16 Uvidíte, že z toho bude válka!
00:45:54 -Prosím, dámy.
00:45:57 ZPĚV
00:46:00 Opona! Promiňte, pánové. ZATLESKÁNÍ
00:46:06 Vážené dámy, vážení pánové, musel jsem přerušit
00:46:10 toto představení. Stala se strašná věc.
00:46:15 Na našeho váženého arcivévodu, následníka trůnu,
00:46:19 Františka Ferdinanda byl dnes v poledne
00:46:23 spáchán atentát.
00:46:26 Náš milovaný arcivévoda byl smrtelně zasažen.
00:46:56 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2023
Oblíbený výpravný dvanáctidílný česko-německý seriál vypráví příběh z první třetiny minulého století, z doby, kdy ve středoevropském teritoriu kralovala opereta, do lidských osudů však zasahovala první světová válka.
V páté části seriálu Náhrdelník najdeme Josefínu (L. Šafránková) už v Mnichově, kde pokračuje ve své operetní kariéře. Budeme sledovat bolestný proces dozrávání Julia (G. Burkhard), Brucknerova syna, v němž náhrdelník – ovšem nepravý – sehraje roli tajuplného talismanu. Svět se však řítí do pekla světové války. V její předvečer, ve chvíli atentátu v Sarajevu, dojde shodou okolností k záměně obou náhrdelníků…