Libuše Šafránková v hlavní roli úspěšného seriálu. Třicet let bloudění a návratů hrdinů, které svedla dohromady Praha (1992). Dále hrají: F. von Thun, J. Šulcová, G. Burkhard, R. Lukavský, O. Vízner, R. Brzobohatý, J. Švandová, P. Štěpánek, K. Fialová, I. Andrlová, V. Mareš, J. Přeučil, O. Vetchý, J. Bartoška a další. Scénář J. Starbatty a K. P. Wolf. Spolupráce na scénáři P. Zikmund. Kamera J. Macháně. Režie F. Filip
00:00:17 Každá z lidských bytostí zrozená na této planetě
00:00:22 nese svůj jedinečný osud.
00:00:25 Žije svůj neopakovatelný příběh.
00:00:31 Své osudy a příběhy však mají i věci.
00:00:35 Námi lidmi stvořené.
00:00:41 Jakými podivuhodnými cestami se asi ocitly tyhle starožitné
00:00:45 předměty právě zde, ve víru moderního světa?
00:00:51 Tušíme, že by mohly mnohé vyprávět, ale nejde to.
00:00:57 Věci jsou němí svědkové, a nám zbývá jen dráždivá touha
00:01:02 poznat jejich tajemství.
00:01:07 Kdo se dotýkal třeba tohoto secesního náhrdelníku?
00:01:12 Kdo se opájel jeho krásou a koho naopak tížil na šíji?
00:01:21 Otázky bez odpovědi.
00:01:26 Co zbývá, než si začít vymýšlet.
00:01:55 Cit zralého německého muže k mladé české ženě v Praze
00:02:00 na počátku století dal vzniknout vlastnímu důvodu
00:02:04 našeho vyprávění... Náhrdelníku.
00:02:10 Sám jeho tvůrce, slavný pražský klenotník,
00:02:14 vdechl šperku zatím jen tušené tajemství.
00:02:17 Spojitost s budoucími osudy lidí.*
00:02:22 -Chápete, co jste způsobil?
00:02:25 -"F" lze skutečně číst jako "Frau von Bruckner".
00:02:29 To jste napsal vy, není-liž pravda?
00:02:32 -Já za to nemůžu, pane šéf.
00:02:34 Nenapadlo mě... Z toho mě nemůžete obviňovat.
00:02:42 -Já vím, že vám tím nějak nepomůžu, ale je mi to velice líto.
00:02:46 Mohu svého pomocníka propustit, když na tom budete trvat.
00:02:51 -Tím se nic nezmění.
-Ano.
00:02:53 Mohlo by to utišit váš hněv. Prosím.
00:03:03 -Vidím jedinou možnost, jak se z toho dostat ven.
00:03:08 -Já vám nerozumím.
00:03:13 -Potřebuji další, naprosto stejný.
00:03:16 Pochopte, moje paní a syn viděli ten náčrtek.
00:03:21 Já potřebuji duplikát naprosto stejný.
00:03:24 A doufám, že po tom, co se tu stalo, mi uděláte cenu.
00:03:30 -To asi nepůjde.
00:03:33 -Přece byste nepožadoval tutéž cenu za kopii?
00:03:36 To nemůžete chtít!
00:03:38 -Ne, nerozumíte mi. Nejde o peníze.
00:03:42 Já nemohu udělat duplikát, prostě nemohu.
00:03:45 Nechápete to, nejste... z oboru, ale...
00:03:49 to by bylo něco jako znesvěcení.
00:03:52 -Tedy jestli se pokoušíte vyšroubovat cenu...
00:03:56 -Ne! Udělal bych to pro vás zadarmo.
00:03:59 Věřte mi, kdyby to šlo, ale zlatník neopakuje svou práci.
00:04:03 Žádný. Uvažujte rozumně.
00:04:08 Ani ženy, které nosí šperky,
00:04:10 nevidí rády, když nějaký kus je vyroben dvakrát.
00:04:17 -Dobrá, zaplatím plnou cenu.
00:04:23 -Nikdy nebudete mít tolik peněz, abyste zaplatil za to,
00:04:26 co je ukryto v tom šperku.
00:04:34 KLAVÍR
00:04:52 -Kdo je to ta třetí zleva?
00:04:56 -Konrádová, Josefína Konrádová.
00:04:59 -Hezká holka.
-Počkejte! To je TA Konrádová?
00:05:03 -Asi ano. Hýbe se docela slušně.
00:05:06 -Chválabohu.
00:05:09 Stejně ji budeme muset vzít, tak ať to aspoň není velká ostuda.
00:05:14 Je opravdu tak dobrá?
-Ano.
00:05:59 -Mistr... Czenka.
00:06:05 Nemám pravdu?
00:06:19 Ale... potřebuji vidět originál.
00:06:26 -Ale máte přece návrh.
00:06:29 -Poslyšte, pane, možná že jsem ztratil svou pověst,
00:06:34 ale kamenům ještě pořád rozumím.
00:06:39 -Nuže tedy, obrátil se na mne můj dobrý přítel,
00:06:42 profesor Konrád...
-Ale to je bez problémů.
00:06:47 Slečna Konrádová je vynikající.
00:06:50 Přiznám se vám, že je to snad poprvé v životě,
00:06:54 kdy mohu vyhovět protekční žádosti s čistým svědomím.
00:06:59 -Skutečně?
-Ano. -To je báječné!
00:07:04 A jste si tím opravdu jist?
00:07:08 -Obávám se, že vám nerozumím.
00:07:13 Všichni spolupracovníci jsou nadšeni. -Ano?
00:07:17 -Pan profesor Konrád si snad nepřeje...
00:07:21 -Přeje, nepřeje, to je pro politika luxus,
00:07:25 pane řediteli. Politik musí.
00:07:28 Vy přece jistě víte, že jdeme s volební reformou
00:07:31 do posledního kola.
00:07:33 -To je velmi odpovědná chvíle, jistě.
00:07:35 -Ano, právě v této chvíli my nemůžeme nic riskovat. Nic.
00:07:40 Ani třeba jen sebemenší podezření z protekce.
00:07:44 -Ale to přece není žádná protekce.
-Ale to víte vy!
00:07:48 Vaši spolupracovníci, třeba já.
00:07:52 Ale politika,
00:07:55 ta se dělá pro celý národ, že ano.
00:08:02 Ovšem tohle jistě nepochopí mladá talentovaná žena,
00:08:05 která vidí věci přece jenom trochu jinak než pan profesor.
00:08:14 V každé rodině je něco, že ano?
-No.
00:08:19 -Bude tedy třeba vymyslet nějaké jiné důvody, které...
00:08:29 Rozumíte, pane řediteli? To je ta maličkost.
00:08:34 -Rozumím, pane poslanče.
00:08:39 I když... vzhledem k jejím schopnostem
00:08:43 se musím přiznat, že...
00:08:45 -Ne, ne!
00:08:47 K ničemu se nepřiznávejte, pane řediteli.
00:08:51 To se v politice nedělá.
00:08:55 -Sakra! A byla jsem si tak jistá.
00:08:58 Přece jste to viděla, paní Zdeno, všichni byli při mně.
00:09:02 Najednou, jako kdyby mě neviděli.
-Uklidni se.
00:09:09 -Já přece vím, že se mně to dařilo.
-Říkám ti, aby ses uklidnila.
00:09:15 Hysterii u divadla můžeš hrát. Ale prožívat ji nesmíš.
00:09:19 To si zapamatuj na celý život. Zatni zuby a vydrž to.
00:09:23 Samozřejmě na to máš!
00:09:26 O tom nikdy nepochybuj. Rozumíš, nikdy!
00:09:30 A udělej všechno pro to, abys to dokázala.
00:09:33 Na nikoho nedej, nikoho se neboj a bojuj!
00:09:36 -A jak mám bojovat?
00:09:41 -Nevím. Já si na tuhle otázku odpověděla špatně.
00:09:49 Nedal mi ho žádný vévoda, měla jsem ho na krku
00:09:52 ve svém prvním a jediném angažmá.
00:09:55 Trvalo sotva dva měsíce, pak... kdosi cosi řekl.
00:10:01 Už ani nevím, proč.
00:10:04 A já všechno, co ti tu říkám,
00:10:06 jsem neudělala. Nebojovala jsem.
00:10:09 Teď už nikoho ani nenapadne, že jsem... taky něco chtěla.
00:10:17 -Myslíte si, že to zařídil můj otec?
00:10:21 -Budeme cvičit.
00:10:36 ZPĚV NĚMECKY
00:11:03 -Slečno? To je ale překvapení.
00:11:06 -Dobrý den, Betty, potřebuji mluvit s otcem.
00:11:10 -Ale pan profesor není doma.
00:11:12 -Jak to, že tu není? Já s ním musím mluvit.
00:11:15 -Copak vy nečtete noviny? Pan profesor je ve Vídni.
00:11:20 Slečno, nechcete jít dál? Vždyť jste tady přece doma.
00:13:04 -Hej! Ty mě nepoznáváš?
00:13:07 -Ale ano.
-No proto.
00:13:10 Tyhle by se mi docela líbily.
00:13:14 Slíbils mi přece šaty, ne? Tyhle by mi šly k očím.
00:13:18 Půjdeme dovnitř?
00:13:23 Neboj se, tamti už nás neuvidí.
00:13:27 -Kdo?
00:13:32 Ti mě nezajímaj, Marie.
00:13:37 Nejsem, jak si myslíš.
00:13:46 -Víte, moc mě to mrzí.
-Co?
00:13:51 -Že už k nám nechodíte.
-Nemluvme o tom.
00:13:55 Vžijte se do mé situace. Vaše paní...
00:13:58 Já... nechci být příčina.
-To byste ani nemohla.
00:14:04 Má paní totiž a já žijeme... ze zvyku.
00:14:11 Pravděpodobně ani neví, jak jsem osamělý.
00:14:14 -Nemluvme o tom. Ne teď.
00:14:22 -Chci vám pomoci. Nedáváte už hodiny.
00:14:27 V divadle vás také nepřijali.
-Ale proč?
00:14:31 -Proč vás nepřijali?
00:14:35 To nevím.
00:14:38 Ale dovedu si to představit. Ti pánové jsou idioti.
00:14:42 Jsou hluší a jsou slepí.
00:14:46 Právě proto snad slavím v Praze takové úspěchy.
00:14:51 -A vídáte se ještě někdy s tím von Puttkamerem?
00:14:55 -Ale jistě, je to můj přítel.
-Víte, já to nevzdám.
00:14:59 A jestli to nepůjde v Českém divadle,
00:15:02 tak to zkusím v Německém. Teď už to nevzdám.
00:15:05 A jestli mi chcete říct, že to je šílenství, tak...
00:15:13 -Miluji tě. To je přece také šílenství.
00:15:16 -To je nádhera. Nikdy jsem nic takovýho neměla.
00:15:20 Seš moc milej.
00:15:22 -Bude to tak v pořádku, mladý pane?
00:15:32 -Zvládnu to sama, můžete jít po svých.
00:15:40 Pomůžeš mi?
00:15:55 -České noviny píší málo o německých představeních...
00:16:00 A německé noviny... dělají totéž.
00:16:05 Mám dojem, že se Češi a Němci stále více odcizují.
00:16:11 A my jsme bezmocní. Je to snad osud tohohle města.
00:16:17 A my dva... jsme mezi tím jak zrádci.
00:16:22 -Jaká zrada?
00:16:25 Já přece nechci dělat politiku, já chci zpívat!
00:16:28 -Za jistých okolností je všechno politika.
00:16:32 I ten zpěv.
-Mluvíš jako můj otec.
00:16:39 Tak mi ale řekni, co mám podle tebe dělat?
00:16:45 -Neřeknu ti, co máš dělat, ale co uděláš, ano?
00:16:52 Pozítří tě čeká Puttkamer. Hm?
00:16:57 -Ježišikriste.
00:17:00 Já ale nechci žádnou protekci.
00:17:03 -Ale... jaká protekce?
00:17:06 Jestli to u něho vyhraješ, tak... tak pro tebe něco udělá.
00:17:11 A jestli ne, beztak tě vyponklonkuje.
00:17:14 Víš, on je velmi... zkušený.
00:17:17 To už tak bývá u starých pánů, jako je on a já.
00:17:25 -Ty nejsi starý.
00:17:27 -Teď tomu věřím.
00:17:44 Panebože, už tu zase stojí.
00:17:46 Nechci ho snižovat, ale...
-Nemluv o něm.
00:17:50 -Ano, ano.
00:17:52 Jsem z toho... nervózní.
00:17:59 Nezlob se, že o tom začínám,
00:18:04 zní to asi hloupě, ale... já bych... Ehm, ehm.
00:18:08 Potřeboval bych tvůj náhrdelník asi tak na dva dny.
00:18:12 Dal bych ho pojistit.
00:18:18 Je přece jen cenný. Promiň.
00:18:24 -Promiň.
00:18:28 Někdy jsi opravdu rozkošný.
00:18:48 -V pořádku. To mi stačí.
00:18:52 -Dobře. Máte na to týden.
00:18:55 -Vy jste se zbláznil, do týdne?
00:18:57 Takovou práci, to nemůže stihnout!
00:19:00 -Musí! Jinak ten obchod padá.
00:19:05 OPERNÍ ZPĚV NĚMECKY
00:19:43 -Tu musím mít! Slyšíte, šéfe!
00:19:46 Musím ji mít, je vynikající!
00:19:51 -Ze mě nemusíte mít strach, pane sbormistře.
00:19:54 Já si talentu vážím.
00:20:05 -Už jsi někdy byla u konkurzu?
00:20:08 Já to znám, už jsem to zkoušela ve Vídni.
00:20:11 Teď si dají strašně dlouho na čas. Pak jeden z nich vyjde,
00:20:15 bude se tvářit, jako by spolkl švába
00:20:19 a oznámí nám, že vyrozumění přijde poštou.
00:20:22 -Vás přijmou.
00:20:25 -Prosím tě, tykej mi, tady si všichni tykají.
00:20:29 Já jsem Katja Borodinová. Jako ta slavná bitva v Rusku.
00:20:34 Ovšem ve skutečnosti jsem z Drážďan.
00:20:37 -Konrádová. Josefína.
00:20:40 -Ty jsi ta Češka, viď? Děvčata o tom mluvila.
00:20:47 -Vadí ti to?
-Co blázníš, proč?
00:20:50 -Jako umělecký šéf s tím nemohu absolutně souhlasit.
00:20:54 Ohrozíme tím všechno.
-Nesmysl! Nic neohrozíme!
00:20:59 Lidé k nám nechodí kvůli politice, ale kvůli divadlu.
00:21:02 -Nebuďte tak zatraceně naivní, Hegnere!
00:21:05 -Uvědomujete si, pánové, že tyhle spory tu vedete
00:21:07 kvůli obyčejné sboristce?
00:21:09 -Samozřejmě, děláme s tím zbytečné cavyky.
00:21:12 Je tak dobrá, že ji nemůžeme nechat!
00:21:16 A to, že je Češka, nehraje roli!
00:21:19 Nakonec to může našim představením dodat určitou
00:21:23 pikantnost, takové mrazení.
00:21:25 -Panebože! Češi chodí po ulicích s prapory!
00:21:29 On tomu říká mrazení.
00:21:31 -Jako člen poradního sboru musím vyjádřit vážnou připomínku.
00:21:35 Německé divadlo v Praze přes veškeré finanční potíže
00:21:38 stále existuje, a to je taky politická demonstrace.
00:21:41 Tím více musíme bojovat o čistotu našeho prastarého německého umění.
00:21:46 Jistě všichni víte, že Goethe označil jedinečnost
00:21:49 výrazu za počátek veškerého umění.
-Výtečně!
00:21:54 Výtečně, pane rado.
00:21:58 Jistě je to tak, umění žije svou originalitou.
00:22:03 Ale je také pravda, že na nespodnějším stupni kultury
00:22:08 je nacionální nenávist vždy nejprudší a nejsilnější.
00:22:15 Prosím, také Goethe. Roku 1830 "Hovory k Eckermannovi".
00:22:34 KLEPÁNÍ
-Co je?
00:22:39 -Slečno, návštěva. Okamžik, prosím.
00:22:47 -Přineste, prosím, vázu.
-Ano.
00:22:49 -Proč jsi sem chodil? Je to tu strašné.
00:22:53 -To nevadí.
00:22:55 Chtěl jsem přijít první s tou zprávou.
00:23:01 Byla jsi přijatá.
-Ach!
00:23:07 -Prosím.
-Dík. Ještě dvě skleničky.-Ano.
00:23:20 Prosím.
-Počkejte.
00:23:25 -Děkuji.
00:23:33 -Tak tys to dokázala. Jsi šťastná?
00:23:39 -Já nevím.
00:24:11 -Tak, děvenky, zvedneme tělíčka.
00:24:14 A vzhledem k tomu, že tu máme dvě novicky,
00:24:18 bude to stát zato.
00:24:20 Ať vědí, co jsou to prkna, co znamenají svět.
00:24:27 "Tanene sauté". "Maestro, s'il vous plai".
00:24:33 POKYNY VE FRANCOUZŠTINĚ
00:24:39 Zápěstí. Natáhnout.
00:25:18 ZPĚV
-Hej, Slované,
00:25:21 ještě naše slovanská řeč žije,
00:25:25 dokud naše věrné srdce pro náš národ bije.
00:25:32 Žije, žije duch slovanský, bude žít navěky...
00:25:37 -Patříte k předním zastáncům volební reformy, pane profesore.
00:25:41 Řekněte nám upřímně, opravdu již bude?
00:25:44 Anebo jsou to jen další marné naděje?
00:25:49 -Sněmovna přijala návrh většinou 194 hlasů ku 63.
00:25:56 Vůdce konzervativního bloku hrabě Thun už také souhlasí,
00:26:02 císař podepíše pravděpodobně v lednu.
00:26:05 Neměl bych to říkat, pánové, v politice je všechno relativní,
00:26:09 ale zvítězili jsme. Naše dobrá věc zvítězila.
00:26:16 -Malé občerstvení, pánové.
-Promiňte.
00:26:19 -Prosím, poslužte si.
00:26:27 Připravte si další otázky.
00:26:29 Ale berte v potaz, pánové - díky,
00:26:32 že se pan profesor vrátil teprve před hodinou z Vídně.
00:26:36 -Co to žvaníte, člov...?
00:26:40 Člověče, mluvte rozumně, má dcera v Německém divadle?
00:26:43 To je absurdní, to by nemohla udělat!
00:26:45 Dobře ví, že za dva měsíce jsou volby.
00:26:47 -Já za to nemůžu. Rozhodla se sama.
00:26:50 Ani jsem s ní o tom nemoh mluvit, ona... ona se mi vyhýbá,
00:26:54 pane profesore.
00:26:56 Kdybych se odvážil, kdybych... kdybych ji požádal o ruku...
00:27:00 -Člověče, běžte pryč.
00:27:06 Zmizte a už se tu neukazujte!
00:27:18 DOHRÁLA HUDBA
00:27:22 -Tak dozvím se konečně, kde je slečna Dittrichová?
00:27:25 Jak mám sakra zkoušet, když mi tu chybí zpěváci?
00:27:28 Odpoví mi někdo?
-Je nemocná.
00:27:36 -Slečno Konrádová, pojďte sem.
00:27:38 No, pojďte sem, rychle!
00:27:43 Předpokládám, že "Vídeňská krev" vám něco říká.
00:27:46 -Samozřejmě.
-Výborně.
00:27:49 Strana 17, 3. takt.
00:27:53 Prosím. KLAVÍR
00:27:55 -Ne, počkejte, prosím vás...
00:27:58 Vždyť to přece nejde, takhle bez přípravy a...
00:28:02 před milostivou paní.
-Tohle je jeviště, slečno.
00:28:06 Tady já rozhoduju, co můžete, a co nemůžete.
00:28:09 Tak koukejte začít!
00:28:12 A ať je to k něčemu, nebo s vámi vyrazím dveře, prosím.
00:28:16 KLAVÍR, ZPĚV NĚMECKY
00:28:34 -Tam... nemůžete!
00:28:44 -Dobře, budeme spolu mluvit otevřeně.
00:28:47 Už toho mám všeho dost.
00:28:49 Dost toho věčnýho postávání před domem.
00:28:52 Mám plný zuby tý zatracený drožky u protějšího chodníku.
00:28:57 A tohle, aby mi říkali... chudáku!
00:29:02 To přece není možný.
00:29:04 Dyť, vzpomeň si, dyť to jsem přece já!
00:29:07 ZNECHUCENĚ
-Jsi opilý.
00:29:09 -Kdo ti dává právo takhle se mnou mluvit?
00:29:11 -Nezlob se, já jsem utahaná, já nemám sílu.
00:29:16 -Vem si mě, vem si mě, prosím tě!
00:29:19 Prosím tě, vždycky jsme si to říkali.
00:29:24 Nemáš... nemáš jinou možnost!
00:29:27 -Co si to do...
00:29:30 -On to ví. On to ví o tom Německém divadle.
00:29:34 -Tys mu to řekl!
00:29:36 -Ne.
-Viď, jako první!
00:29:42 -Ne. Ale vždyť to přece je jedno, na tom přece nezáleží.
00:29:46 Vždyť víš, jaký je zlý a krutý! Vždyť proto jsi od něj utekla!
00:29:50 TY NEMÁŠ JINOU ŠANCI!
-Pche.
00:29:54 -Vždyť... zničí ti to, jako v tom Českým divadle!
00:29:59 -Jak ty můžeš vědět, jaký doopravdy je?
00:30:01 Je to tvůj otec?
00:30:03 Jak můžeš vědět, proč jsem utekla?
00:30:10 Přiznej se, on tě vyhodil, viď?
00:30:14 Ty jsi zase žádal o moji ruku a... vyhodil tě.
00:30:25 Promiň, já vím, že jsem na tebe strašně nespravedlivá.
00:30:28 A zlá. Odpusť mi to.
00:30:33 Ale...
00:30:36 nemiluju tě, no.
00:30:38 Co mám dělat?
00:30:46 Nezlob se.
-Ne, ne.
00:30:52 To je v pořádku.
00:30:54 Vždyť já přece vím, jak to je.
00:30:57 Já jsem ten, co vždycky prohrává.
00:31:00 Jsou takoví, co... pořád prohrávají.
00:31:03 A já mezi ně patřím.
00:31:12 HUDBA, TLESKÁNÍ
00:31:23 ODPOČÍTÁVÁNÍ
-Raz - raz - raz...
00:31:29 -To je šílenství.
-Je to jediná možnost.
00:31:33 10 dní před premiérou zvenku nikoho neseženeme.
00:31:36 Jedině odvolat premiéru.
-No to je vyloučeno.
00:31:39 -Ona to přece nemůže zvládnout. Mějte rozum!
00:31:41 -Může. Může, ona ano. Mám na to nos, věřte mi.
00:31:45 Je zdravá, umí zpívat, vůli má jako buldok.
00:31:48 Je v ní nějaké tajemství, něco, co jí žene kupředu.
00:31:51 Já to s ní dokážu, i kdybych ho měl roztrhat.
00:31:55 -Dobře, roli Pleringerové převezme slečna Konrádová.
00:31:59 Ale je to na vás, pane kolego.
00:32:05 -Raz - dva, raz - dva, raz - dva, raz dva...
00:32:12 -Nepodceňuj to, to děvče může být nebezpečné.
00:32:16 Podívej se na Hegnera.
00:32:19 Ten už má pocit, že s ní dobyde celý svět.
00:32:22 -Copak nechápeš, že jde o úplně jiné věci?
00:32:26 -O jaké věci?
00:32:31 -Jsi věrný, medvídku, a spolehlivý,
00:32:34 ale trošku pomalý.
00:32:36 Přece víš, kdo sem tu Češku dostal.
00:32:39 -Jistě, von Bruckner. To je přece normální.
00:32:42 -Och. Samozřejmě, že to je normální.
00:32:48 A kdo má práva skoro na všechny hry,
00:32:50 které hrajeme? Také von Bruckner.
00:32:53 Takže kdo má naše divadlo v rukou?
-Takhle to zase není.
00:32:58 -Já vím, ale s troškou trpělivosti a šikovnosti by mohlo být.
00:33:04 A pak by už nešlo o nějaké role.
00:33:08 Pak by mohlo jít o jmenování nového ředitele.
00:33:12 A kdo by po von Puttkamerovi přicházel v úvahu?
00:33:19 Tak vidíš, medvídku. Ta holka má pro nás velkou cenu.
00:33:25 Čím víc se namočí, tím lépe.
00:33:38 -Kdybys alespoň něco jedla.
00:33:43 Vážně máš takovou trému?
00:33:48 Podívej, já jsem úplně klidný.
-O tebe snad nejde.
00:33:53 -Mýlíš se. Já jsem do toho investoval.
00:33:57 Mám v tom představení peníze.
00:34:02 -Tak tos mi teda pomohl. Tak teď je mi opravdu špatně.
00:34:08 -Měl jsem ti to zakázat, jako tvůj otec.
00:34:11 Pomalu začínám oceňovat jeho prozíravost.
00:34:17 -To myslíš vážně?
00:34:35 Ať jede dál. Řekni mu, ať jede dál.
00:34:50 -Tvůj otec? Proč s ním nepromluvíš?
00:34:53 Proč utíkáš?
-Ty ho neznáš.
00:34:56 -Bože. Rozešli jste se ve zlém, to chápu, ale...
00:35:01 -Já se ho bojím.
00:35:04 Je strašně tvrdý, někdy nelidsky.
00:35:08 Víš, my pocházíme z Liberce.
00:35:11 Maminka byla Němka, hrozně krásná.
00:35:14 Citlivá. To s ní jsem začla zpívat.
00:35:17 Pak tátu někam zvolili, stal se poslancem.
00:35:22 Českým poslancem.
00:35:24 To mi bylo 13. Museli jsme se odstěhovat do Prahy.
00:35:32 Ale bez ní.
00:35:34 Nechal ji v Liberci, protože nemluvila česky.
00:35:38 Ona se to nemohla naučit.
00:35:41 Prostě to nešlo.
00:35:44 Jezdili jsme za ní...
00:35:46 Ale začala být taková zvláštní, divná.
00:35:53 Potom umřela.
00:35:58 -A on? VZLYK
00:36:03 -Pořád mi opakoval, že to musel udělat,
00:36:06 že ji miloval. Že každý musí přinést nějakou oběť.
00:36:15 -To je opravdu hodně tvrdé.
00:36:27 ZPĚV NĚMECKY
00:36:54 -Stop! Stop! Pojď blíž.
00:37:03 Není to stále dobrý.
-Slečno Josefíno!
00:37:06 Slečno Josefíno, už jsem vám říkal,
00:37:09 že premiéru máme zítra. Vzpamatujte se laskavě!
00:37:14 Prosím.
00:37:18 -Tak prosím, dál.
00:37:23 HUDBA, ZPĚV
00:38:04 -Je to dokonalá práce. Za to vám ručím.
00:38:09 Stejné rozměry, stejné zlato, identický kus.
00:38:14 Jedině pod lupou poznáte rozdíly v kamenech.
00:38:18 Nemůžete najít úplně stejné kameny.
00:38:21 Jsou třeba stejně krásné a cenné, ale v detailech se liší.
00:38:26 Takže pozor na zlatníky a zvětšovací sklo.
00:38:31 Obstaral jsem vám i originální pouzdro.
00:38:34 Vidíte, "Karl Otto Czenka".
00:38:36 Na ceně jsme se myslím dohodli.
00:38:41 -Ano. Je to spousta peněz.
00:38:46 -A opakuji, máte za ně dokonalou práci.
00:38:50 Kromě odborníka nikdo nic nepozná.
00:38:54 -Doufám...
00:38:56 Spoléhám na vaši diskrétnost.
00:39:00 -Absolutně.
00:39:03 Je to přece i v mém zájmu.
00:39:07 Vlastně poškozuji kolegu, že.
00:39:11 A vy si dávejte pozor, ať se ty dva náhrdelníky
00:39:16 nikde nesetkají. Chápete, že?
00:39:40 KLAVÍR, "POEM"
00:40:17 -Výborně, přednes byl skvělý.
00:40:23 Milá Luiso, všechno nejlepší k narozeninám.
00:40:32 -Oh.
00:40:37 -Ó!
00:40:49 -Věděla jsem, že tady budeš.
00:40:54 Zvenku jsem slyšela, jak hraješ na piano.
00:40:57 Hrál jsi to ty, ne?
00:41:03 Ty dneska nebudeš mluvit?
00:41:08 -Proč nemáš ty šaty?
00:41:12 -Myslíš ty, co jsi mi koupil?
00:41:15 -Ano, myslím ty, co jsem ti koupil.
00:41:20 -Nevěděla jsem, že chceš, abych si je oblíkla.
00:41:23 -Neřekl jsem, aby sis je oblékla.
00:41:26 Chci je vidět.
-To je hloupost.
00:41:29 Raději mi vyprávěj o tý hudbě, co jsi hrál.
00:41:32 Představovala jsem si, že hraješ jenom pro mě.
00:41:35 -Eh-eh-eh-ehá! Nebuď pitomá.
00:41:39 Proč by měl hrát zrovna tobě?
00:41:41 Copak nevíš, že mladej pán je zabouchnutej
00:41:44 do milenky svýho fotra?
00:41:47 Tebe vlastně vůbec nevidí, vzdychá jenom po učitelce hudby.
00:41:56 -Co jsi dostala za ty šaty?
-Chytrej.
00:41:59 Rychle mu to myslí. Tomu to vždycky rychle myslelo.
00:42:04 Divný je na tom akorát to, že mu to vždycky bylo naprd.
00:42:11 Ani jeho vlastní lidi se s ním nebavěj.
00:42:16 -On tě využívá.
00:42:21 -Hrál jsi překrásně.
00:42:26 LADĚNÍ NÁSTROJŮ, HLUK V HLEDIŠTI
00:42:47 -On je tady taky.
-A kdo?-Otec.
00:42:52 Já jsem mu posílala vstupenku, ale nečekala jsem,
00:42:56 že přijde.
-Pojď.
00:42:59 -Ty si... nedovedeš představit, co to znamená.
00:43:03 Chápeš?
-Na místa, děvčata, na místa!
00:43:06 -Dámy, prosím vás.
00:43:08 -Klid, slečno Konrádová, jenom klid.
00:43:10 Držte se paní Velčové, ona vás z toho přinejhorším
00:43:13 vytáhne, prosím.
-Takže všechno v pořádku?
00:43:15 -Já nevím.
00:43:17 ZPĚV NĚMECKY
00:43:55 POTLESK
00:44:10 HUDBA, ZPĚV NĚMECKY
00:44:51 FRENETICKÝ POTLESK
00:45:15 -Pochopitelně, že to bylo veliké riziko,
00:45:19 ale vyplatilo se.
00:45:21 Je to prostě umění odhadnout to nejdůležitější.
00:45:25 -A to je?
-Hlasový fond, prosím,
00:45:29 pohybové schopnosti slečny Konrádové.
00:45:32 Samozřejmě, to ano, ale...
00:45:35 ale to hlavní, to je to, co... co je uvnitř,
00:45:39 co je schopná dávat lidem, čím je obohacuje.
00:45:43 -Trochu pomaleji, prosím.
-Ano, prosím, prosím.
00:45:47 Věřím, že právě toto lidé pochopili, poznali.
00:45:51 A, podívejte se, najednou je úplně jedno,
00:45:54 jaké národnosti slečna Konrádová je.
00:45:58 -Tati! Tady jsem.
00:46:02 Jsem hrozně ráda, že jsi přišel.
00:46:11 -Tu cetku, co máš na krku...,
00:46:14 který z přítomných pánů ti ji dal?
-Tati.
00:46:20 -Neříkej mi tak. Už nikdy mi tak neříkej!
00:46:27 -Mohu vám pomoci?
00:46:37 -Byla jste výborná, gratuluju.
00:46:44 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2023
Oblíbený výpravný dvanáctidílný česko-německý seriál vypráví příběh z první třetiny minulého století, z doby, kdy ve středoevropském teritoriu kralovala opereta, do lidských osudů však zasahovala první světová válka.
Josefína (L. Šafránková) se seznámila s rodinou německého nakladatele von Brucknera (F. von Thun). Svým půvabem a bezprostředností okouzlila nejen syna (G. Burkhard), ale i otce. Starší pán dokonce dívce nechal vyrobit krásný náhrdelník. Jenže zprávu o jeho přípravě dostala nakladatelova žena (J. Šulcová). A tak byl Ferdinand von Bruckner nucen nechat vyrobit ještě duplikát. Josefína se pokouší dostat k českému divadlu, ale zásahem vlastního otce (R. Lukavský) angažmá nedostane. Touha zpívat je však silnější. Nevzdává se a nakonec získává angažmá v německém divadle. Otec, poslanec a zapálený vlastenec, je rozhořčen. Josefína ale nastoupila svou cestu a dokonce ji čeká první sólové vystoupení…