Marek Eben v hlavní roli povídky na motivy J. K. Jeroma (1988). Dále hrají: L. Kopřiva, D. Syslová a další. Kamera J. Lebeda. Scénář a režie L. Rychman
00:01:11 Je teplo, viďte?
00:01:15 Anglické září a nepamatuji, že by bylo takové teplo.
00:01:21 Skoro by se dalo říct horko.
00:01:26 Jízdenku do Wordiku...
00:01:32 Jízdenku do Wordiku mám.
00:01:37 Je teplo,
00:01:39 ale to jsem ještě netušil, jak horko mi bude o hodinu později.
00:01:45 Promiňte, dojdu si pro noviny a přečtu si sportovní zprávy.
00:02:39 Vzal jsem si na dnešek volno, abych mohl jet za svou ženou.
00:02:44 Za svou vroucně milovanou ženou. Těšil jsem se, že ji překvapím.
00:02:51 Promiňte, vlak už jede, rád bych sehnal místo k sezení.
00:02:59 Tak tedy na shledanou ve Wordiku. Už se nemohu dočkat.
00:03:13 Prosím, pane.
00:03:17 -Dovolíte, já vám pomohu.
-Ne, já sám.
00:03:25 A jsme tady, viď?
00:03:29 Tady je váš pokoj.
00:03:34 Je prosím prvotřídní, světlý...
00:03:41 S výhledem do zahrady.
00:03:43 To není důležité, nezdržíme se dlouho.
00:03:47 Zde je koupelna.
00:03:49 To je důležité, budeme ji potřebovat.
00:03:53 S našimi službami budete spokojen. Jsme zde nejlepší hotel.
00:04:00 Jste zde jediný hotel. A teď to nejdůležitější.
00:04:06 Teď si uděláme pohodlíčko. Kampak já by tě dal?
00:04:15 Pane...
00:04:18 -Koš je v pořádku. -Koš ano, ale neublížil jste si? -Ne!
00:04:23 -Pomohu vám. -Ne, já sám.
00:04:28 -Promiňte, pokojská zapomněla.
-Ten deštník, prosím. -Jistě.
00:04:35 Nejlepší bude sem na postel.
00:04:46 -Horko, co? -Ano! Ještě něco, pane? -Ne, děkuji.
00:04:53 Počkejte, myslím, že by bylo dobré zavolat nějakou ženu.
00:05:02 -Pane, v našem hotelu takovou...
-Ale ne...
00:05:07 -Já myslím, že by mi v téhle věci poradila. -Ach tak.
00:05:13 Máte tady v hotelu nějakou rozumnou ženu?
00:05:16 Ženské tu jsou, ale jestli jsou rozumné, to nevím.
00:05:21 Jsou to prostě ženské.
00:05:24 Tak to tedy otevřu sám. Už je nejvyšší čas v tom horku.
00:05:35 Nevím, nevím. Anebo ne, otevřete to vy!
00:05:40 -Já? -Ano, vy! Otevřete to.
00:05:48 To se budete divit.
00:05:53 Asi nějaký žert, ne?
00:05:58 -Raději bych věděl, co v tom je, pane. -To uvidíte.
00:06:03 Rozhodně vám to neublíží. Naopak, budete mile překvapen.
00:06:08 -Mile překvapen?
-Ano. -Nu, dobrá.
00:06:22 Jé...
00:06:24 -Tak co, je v pořádku?
-Je naprosto v pořádku.
00:06:29 Už jsem měl strach v tom horku. Dýchá klidně?
00:06:34 Myslím, že jeho oddychování musí slyšet každý, kdo není hluchý.
00:06:39 To jsem rád.
00:06:41 Měl jsem strach, aby si třeba nezamotal hlavu do prádla.
00:06:46 Už takovou hloupost nikdy neudělám.
00:06:49 -Asi ho máte hodně rád, že?
-Vždyť jsem jeho otec.
00:06:57 Mám asi tu čest mluvit s panem Satanem z divokých močálů.
00:07:02 Satan ne, já se jmenuji John Milberry.
00:07:08 Lituji pane,
00:07:10 otec Satan z divokých močálů, matka Aida z vřesových samot.
00:07:17 Proboha, kde je mé dítě?
00:07:21 Tohle není mé dítě. Ty nejsi mé dítě.
00:07:25 -Proboha, já jsem se zbláznil.
-Myslíte skutečné dítě?
00:07:29 Někteří milovníci psů mluví o svých psech jako o svých dětech.
00:07:35 Dejte pokoj! Nejkrásnější dítě je náš Jiřík.
00:07:39 Třeba mu teď roste první zoubek. A tohleto tady?
00:07:43 Ale ten pes za nic nemůže. On se asi také diví.
00:07:47 Odkud pak jedeš, co? Tedy odkud jedete, pane?
00:07:51 -Z Wenberry a jsem tam znám.
-To rád věřím.
00:07:54 A co děláte s tím psem tady?
00:07:57 Moje žena, matka našeho Jiříčka je zde ve vašem městě.
00:08:04 Ošetřuje tady svou nemocnou matku.
00:08:06 A stále mi psala, že by chtěla vidět našeho Jiříčka.
00:08:11 Tak jsem ji napsal, že přijedu a že zde na ni počkám.
00:08:16 Proč jste tedy nešel tady s Jiříčkem, pardon, rovnou k matce?
00:08:24 -Tchyně mě nemá moc ráda, měl jsem strach, že se jí přitíží. -Chápu.
00:08:31 Moje žena přijde sem, ale o Jiříčkovi neví.
00:08:35 -To má být překvapení.
-To bude překvapení.
00:08:39 -Ale proč jste dal dítě do koše?
-Bál jsem se nést dítě na ruce.
00:08:45 Koupil jsem proto tento koš a vložil do něj Jiříčka.
00:08:52 Koš jsem vzal do vlaku.
00:08:54 A za celou dobu jsem jej nepustil z ruky ani na okamžik.
00:08:59 Pane Milberry, přece nebudete věřit na kouzla?
00:09:02 Na chvíli jste musel odejít. Přemýšlejte o tom.
00:09:13 -Ne, tam to nebylo.
-Tam to nebylo?
00:09:17 -Tam taky ne. -Taky ne?
-Snad? -Snad? -Ano. -Ano?
00:09:24 Máte pravdu. Postavil jsem koš na nástupiště, když jsem četl noviny.
00:09:30 Tam někde se to muselo stát.
00:09:42 -Tam se to mohlo stát.
-Tak vidíte, teď mluvíte rozumně.
00:09:47 Zítra začíná v sousedním městě Trentnu výstava psů.
00:09:52 -Neříká vám to nic? -Ano.
00:09:56 Zřejmě toho pejska vezli na výstavu ve stejném koši jako vy svém dítě.
00:10:02 -Prostě jste si koše vyměnili. To je povedené, co? -Povedené?
00:10:07 Co až přijde moje žena?
00:10:09 Copak jí mohu říct, že náš Jiřík je na psí výstavě?
00:10:14 Klid, pane!
00:10:17 Trentn je malé městečko a paní s takovým košem lehce najdeme.
00:10:26 Rád bych ale viděl, jak se asi teď tváří majitelka vašeho koše.
00:10:31 S naším Jiříčkem. Už nejsem schopen rozumně uvažovat.
00:10:36 Prosím vás, pojeďte se mnou, nebo já za sebe opravdu neručím.
00:10:44 Tak pojďme.
00:11:09 Opatrně, prosím, opatrně!
00:11:13 Proboha, slečno, co v tom je? Snad tam nevezete dítě?
00:11:18 Ano, má drahá, dá se to tak říci. Je to mé dítě.
00:11:23 Neboj se, drahoušku, však už se dočkáš.
00:11:27 Buďte tak laskava, otevřete mou kabelu,
00:11:31 -najdete tam láhev mléka a suchary pro psy. -Suchary pro psy?
00:11:37 Ano, tohle dítě rádo suchary pro psy.
00:11:42 Viď, miláčku?
00:11:55 Proboha, slečno!
00:12:06 -Co to vidím? Co to je v mém koši?
-Přece vaše dítě.
00:12:12 -Vždyť jste to předtím říkala.
-Třeba se mi to jen zdá.
00:12:18 Jste si jistá, že v tom koši opravdu není pejsek?
00:12:22 Podívejte se ještě jednou. Je to hezký, mladý buldoček.
00:12:27 Dovolte, copak jsem blázen? Je to dítě.
00:12:31 Co máte pořád s tím psem?
00:12:34 To je trest pro mě.
00:12:37 Pořád jsem mluvila o tom psu, jakoby to byl člověk.
00:12:43 To co se teď stalo, to je trest.
00:12:48 -Co se tedy vlastně stalo?
-To kdybych věděla.
00:12:52 Odešla jsem z domova před dvěma hodinami.
00:12:56 V tom koši jsem nesla buldočka, roční štěně, čistá rasa.
00:13:02 Odjela jsem sem, vlakem na výstavu psů.
00:13:05 A ten koš jsem otevřela až tady. A vidíte, co je v něm teď.
00:13:11 -To je trest! -To jste jej cestou nikde neodložila? -Ne nikde.
00:13:21 Tak je to jasné! Někdo se chtěl zbavit dítěte.
00:13:25 Sledoval vás, sebral vašeho psa a na jeho místo dal své dítě.
00:13:32 Pes - dítě, dítě - pes.
00:13:35 To by ale musel být pěkně čiperný.
00:13:39 -Pes nebo dítě?
-Pachatel. Teď si vzpomínám.
00:13:43 Odložila jsem na nádraží na pár minut koš,
00:13:47 abych vypila šálek čaje. Bylo pět hodin a to je čas na čaj.
00:13:52 -Při tom čaji o páté se to určitě stalo. -Ale co si teď počnu?
00:13:58 Chápete moji situaci?
00:14:01 Vždyť se vrátím domů jako svobodná matka s dítětem?
00:14:06 Náhodou, moc ženských by bylo rádo, kdyby mělo tak hezké dítě,
00:14:11 -jako teď máte vy.
-Ale já ho nechci!
00:14:14 Chci svého Bonzíčka. Své děťátko. Fuj, už to nikdy neřeknu.
00:14:20 Tak vidíš. Houpy, hou. Podívejte, jak je hezký.
00:14:30 Víte co? Když se vám tak líbí, můžete si ho nechat.
00:14:35 Ne, ne. U vás mu bude určitě líp. Teď je přece váš.
00:14:39 -Tady máš suchárek od maminky.
-Ne! KLEPÁNÍ.
00:14:50 Nechci nikoho vidět. Bolí mi z toho hlava.
00:14:56 -Promiňte, prosím, ale hledáme dámu... -Nechce nikoho vidět.
00:15:02 Hledáme dámu, která vešla do tohoto pokoje...
00:15:06 -Nechce nikoho vidět, bolí jí hlava. -Promiňte...
00:15:10 Která vešla do tohoto pokoje s takovýmto košem.
00:15:16 -Nechce nikoho vidět.
-Ale chci, dobrý muži.
00:15:21 -To je zázrak! -Pardon! Toto je majitel koše a tohoto dítěte.
00:15:29 -Jiříčku!
-Bonzíčku, pojď k mamince!
00:15:35 Jiříčku, pojď k tatínkovi!
00:15:38 -Nestalo se mu nic? -Nic.
-Nestalo se mu nic? -Nic.
00:15:43 -Tak, honem zpátky.
-Tady ho upravíme, zavážeme...
00:15:48 -To víte, malé dítě to dá hlídání.
-Už ho z ruky nepustím.
00:15:54 -Honem, jdeme!
-Jistě, my se poroučíme.
00:16:00 A my se hezky upravíme a jdeme na výstavu.
00:16:06 Stejně nechápu,
00:16:09 proč jsme tak moc utíkali z nádraží s košem a dítětem na ruce.
00:16:14 -Co když už tu moje žena byla?
-Víte, že nebyla.
00:16:18 Ptal jsem na ni ve vrátnici. Tady máte ten košíček...
00:16:23 Ten nechci ani vidět. Zničte ho, spalte ho! Tady máte...
00:16:30 -Děkuji, pane! -Ten koš!
-Ach tak, ano.
00:16:38 Je horko, co? Anglické září.
00:16:42 Nepamatuji, že by bylo takové vedro.
00:16:45 Dalo by se říct, dusno. TELEFON.
00:16:54 Ano, to jsem já, miláčku!
00:16:58 Jiříček se má výborně. Vím, to určitě.
00:17:05 Co? Že jsem udýchaný? Nejsem.
00:17:12 Ne, nic se nestalo. Přijď nahoru, ano?
00:17:22 Tak to nakonec všechno šťastně skončilo.
00:17:28 To víte, malé dítě, to dá hlídání.
00:17:39 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Televizní adaptace povídky o tom, co všechno může způsobit nevinná záměna cestovních košů, když v jednom je přepravováno děcko a v druhém pes, který se má zůčastnit kynologické výstavy.
