Úsměvné poohlédnutí za starými českými operetami. ### Režie: Ivo Paukert. Scénář: Miloň Čepelka. Účinkují: Viktor Preiss, Jiřina Bohdalová, Jana Paulová, Julie Jurištová a další.
00:00:20 PÍSEŇ
00:00:22 Naše paní Operetka, ať se co chce děje,
00:00:26 kdekoli se s námi setká, tam se všechno směje.
00:00:30 Trochu šperk a trochu tretka, napůl dáma, napůl tetka,
00:00:34 samý žert a samá pletka, to je naše operetka.
00:00:43 První milovník už je tu,
00:00:46 ten má vždycky čistý štít.
00:00:51 Velmi miluje subretu,
00:00:54 krásnou a křehkou, jak má být.
00:00:59 Slečna naivka, tahle sympatická popleta,
00:01:03 kolem které se třepetá mladokomik trumpeta.
00:01:12 A pak do třetice, do té taškařice,
00:01:16 jako hrom do police
00:01:19 přikvačí plnou parou starokomik s komickou starou.
00:01:25 Naše paní Operetka, ať se co chce děje,
00:01:29 kdekoli se s námi setká, tam se všechno směje.
00:01:33 Trochu šperk a trochu tretka, napůl dáma, napůl tetka,
00:01:37 samý žert a samá pletka, to je naše operetka.
00:02:01 Dobrý večer, vážení diváci.
00:02:04 Zveme vás dnes do světa paní Operety.
00:02:08 Vlastně do zahrádky paní Operetky, ale já to ještě upřesním.
00:02:13 Do zahrádky naší české paní Operetky
00:02:16 v jejích nejlepších letech, asi tak před padesáti lety.
00:02:21 Domluvme se na tom,
00:02:23 že tohle je ten plůtek, který tu zahrádku vymezuje.
00:02:26 Před ním budu já a vy, a za ním všichni ti mladokomici,
00:02:30 starokomici, komické staré, milovníci, balet,
00:02:33 a všichni ti, kteří vytvářejí iluze,
00:02:36 vyprávějí nám pohádky a zpívají písničky.
00:02:39 Ano, písničky, to hlavně.
00:02:41 Já budu chvilku před plotem, chvilku za plotem, jak bude třeba.
00:02:45 Ale teď by nás tu někde na lavičce měl čekat zamilovaný párek.
00:02:50 Je tam? Je.
00:02:53 A až řeknu teď, měli by začít zpívat.
00:02:57 Takže pozor, teď.
00:03:05 PÍSEŇ
00:03:07 Kdopak ví, co to je,
00:03:10 proč zjara pokoje srdce nám naše nedá.
00:03:15 Když láska zaťuká na děvče, na kluka,
00:03:19 jeden druhého hledá.
00:03:22 Ty to víš, já to vím,
00:03:26 to bude asi tím,
00:03:30 že já jsem srdce své tobě dal a vzal si tvé,
00:03:34 proto ti prozradit smím,
00:03:38 že ty jsi moje první láska,
00:03:44 jaká už se nerodí.
00:03:48 S takovou se pro nic za nic
00:03:51 při měsíčku nechodí.
00:03:55 Až nám prstýnek ruce sváže,
00:03:59 varhany budou hrát.
00:04:03 Tohle každý hned nedokáže,
00:04:07 první lásku si brát.
00:04:10 Ty jsi moje první láska,
00:04:14 co ti mám víc povídat.
00:04:22 Jednou varhany budou nám hrát.
00:04:26 Ty jsi moje první láska,
00:04:29 co ti mám víc povídat.
00:04:35 Přátelé, na téhle zahrádce hospodařil kde kdo.
00:04:40 Někdo tady rouboval, sázel, štěpoval, okopával, sil,
00:04:44 a jiný tady jenom propotil košili a prodělal majlant.
00:04:48 Někomu se tady podařilo postavit nádherné vzdušné zámky,
00:04:52 na které se chodily dívat statisíce diváků,
00:04:56 a někdo tu postavil jen krtinec, a to ještě našišato.
00:05:01 A stačilo jenom lusknout prsty, a hned jste byli daleko odtud,
00:05:06 třeba až za humny, a to ještě oběma nohama v lyrice.
00:05:18 PÍSEŇ
00:05:20 Ach, co je na louce květinek, barevných květinek,
00:05:27 tolik mám na tebe vzpomínek, krásných vzpomínek.
00:05:35 Dřív jsem se smála, teď bych se bála,
00:05:38 že se mi to jenom pohádka zdála.
00:05:42 Hleď, co je na poli obilí, nebuď na mě zlý.
00:05:50 Pletu si věneček ze samé rezedy,
00:05:57 až ho dopletu, hodím ho do vody.
00:06:05 Pošlu ho po vodě pro mého milého,
00:06:13 aby on to věděl, že čekám na něho.
00:06:52 Pletu si věneček ze samé rezedy,
00:06:59 až ho dopletu, hodím ho do vody.
00:07:07 Pošlu ho po vodě pro mého milého,
00:07:15 aby on to věděl, že čekám na něho.
00:07:22 Vidíte, teď jsem těmi prsty ani nelusknul, a zase jsme jinde.
00:07:27 Jenomže tady se už nepletou věnečky na hlavy,
00:07:30 tady se už pletou rovnou hlavy.
00:07:32 A taky tady vládne úplně jiný rytmus.
00:07:35 Kam bychom se tady dostali s valčíkem, že?
00:07:38 Jenže by se to tady mělo trošičku oživit.
00:07:41 Děvčátka, pojďte si hrát!
00:08:20 PÍSEŇ
00:08:22 Pojď si zahrát, holčičko, na rodiče,
00:08:26 nedělej dlouhých okolků.
00:08:31 Ty mi půjčíš k vašemu bytu klíče,
00:08:34 a já ti půjčím tobolku.
00:08:39 Já ti budu dělat tatínka,
00:08:43 a ty budeš moje maminka malinká.
00:08:48 Pojď si zahrát, holčičko, na rodiče,
00:08:51 dřív, než to někdo vycinká.
00:08:57 Odjakživa svatá pravda je,
00:09:01 kdo je mlád, ten rád si zahraje.
00:09:05 Když byly jsme malé holčičky,
00:09:09 hrávaly jsme si na koníčky.
00:09:13 A když jsme si pěkně pohrály,
00:09:18 tak jsme se nakonec popraly.
00:09:22 Teď už koníčky nám nestačí,
00:09:26 dneska hrajeme hry jinačí.
00:09:31 Pojď si zahrát, holčičko, na rodiče,
00:09:34 nedělej dlouhých okolků.
00:09:39 Ty mi půjčíš k vašemu bytu klíče,
00:09:43 a já ti půjčím tobolku.
00:09:48 Já ti budu dělat tatínka,
00:09:52 a ty budeš moje maminka malinká.
00:09:56 Pojď si zahrát, holčičko, na rodiče,
00:10:00 dřív, než to někdo vycinká.
00:10:09 Vzít na klín hezkou slečnu a líbat bez řečí,
00:10:13 to se smí, když se tmí, bez nebezpečí.
00:10:17 Vzít na klín cizí paní, té touhy hned se zbav,
00:10:21 to se nesmí, na to je paragraf.
00:10:27 Něco se smí, něco ne,
00:10:31 se mnou to už nepohne.
00:10:35 Já dělám přeci všechny možné věci,
00:10:39 ať se to smí a nebo ne.
00:10:43 Něco se smí, něco ne,
00:10:47 železo se neohne.
00:10:51 Kdo už nemůže to, co druhý může,
00:10:55 třetí mu vypomůže.
00:11:03 Věneček vzíti panně za noci na stráni můžete,
00:11:08 zvlášť v létě, když se nebrání.
00:11:11 Slibovat jí však ruku, a pak jí říci plav,
00:11:15 to se nesmí, na to je paragraf.
00:11:21 Něco se smí, něco ne,
00:11:25 se mnou to už nepohne.
00:11:29 Já dělám přeci všechny možné věci,
00:11:33 ať se to smí a nebo ne.
00:11:38 Něco se smí, něco ne,
00:11:41 železo se neohne.
00:11:45 Kdo už nemůže to, co druhý může,
00:11:49 třetí mu vypomůže.
00:11:55 Když se řekne operetka, tak se někdo zatváří,
00:11:59 že by se to mezi vzdělanými a slušnými lidmi
00:12:03 snad ani nemělo vyslovovat nahlas.
00:12:06 Připomíná mi to tak trochu případ vzdálené sestřenice mé babičky,
00:12:10 který prý utekla s klaunem od cirkusu
00:12:13 a večer co večer se houpala na visuté hrazdě skoro polonahá,
00:12:17 jezdila v maringotce sem a tam, a kdo ví, jak skončila.
00:12:21 Pradědeček o tom zakázal jednou provždy mluvit.
00:12:24 Ale mezi námi, vám to můžu říct, byla to ohromná krasavice.
00:12:28 Kdo ví, třeba jí v tom světě bylo líp
00:12:31 než vedle toho hňupa Kalouska, co si ji chtěl vzít,
00:12:34 a který se potom ze žalu dal do c.k. armády jako vozatajec.
00:12:38 Ale vezměme si tu prostopášnou paní Operetku z jiné stránky.
00:12:42 Ferec Futurista, to je dnes už skoro legenda,
00:12:46 a i ti, co ho nikdy neviděli hrát, vědí, že to byl veliký komik.
00:12:51 Ale málokdo asi ví, že tu svou slávu a svůj věhlas
00:12:55 si vydobyl právě v operetkách, které byly údajně tak mizerné.
00:12:59 Přátelé, není v tom rozpor? Já myslím že ano, a to je dobře,
00:13:04 protože kde je rozpor, tam je napětí.
00:13:06 A kde je napětí, tam je i zájem publika,
00:13:09 a kde je zájem, napětí a rozpor, tam jsou i lidi.
00:13:12 A kde jsou lidi, tam je většinou o čem přemýšlet, že?
00:13:16 Někde by nás tu měl čekat první milovník.
00:13:26 PÍSEŇ
00:13:28 Když po lukách jaro květy rozhodí,
00:13:32 po lásce se stýská nám.
00:13:35 Ale láska, ta za lidmi nechodí,
00:13:39 tu si musíš najít sám.
00:13:43 Nehledej ji marně tam, kam nikdy nevkročí,
00:13:46 zadívej se svojí dívce do očí.
00:13:50 Na tvé rety ta nejhezčí písnička ze srdce ti vyskočí.
00:13:56 Nejhezčí na světě jsou oči děvčete,
00:14:03 když láska májová zjara v nich rozkvete.
00:14:10 Noc nemá tolik hvězd, co v očích lásky jest,
00:14:17 v světě nic hezčího nenajdete.
00:14:25 Pro ty se umíme rozplakat i smát,
00:14:32 a když je ztrácíme, nám nedají spát.
00:14:39 Nejhezčí na světě jsou oči děvčete,
00:14:47 ty umí každému učarovat.
00:14:59 A teď pozor, přátelé, naše zahrádka se opět stává skutečnou zahrádkou,
00:15:04 plot skutečným plotem,
00:15:06 a máme tu jeden z nejslavnějších operetních dialogů.
00:15:14 Hezky se seberte, Roberte, a žádnou trému.
00:15:17 -Musíte to udělat. Jedem.
-Jedem? A koho?
00:15:22 Právě jste říkal, že musím někoho oddělat jedem.
00:15:26 Ne, jedem, jako že jedeme pryč.
00:15:29 Promiňte, že vám do toho ještě vstupuji.
00:15:32 Ten muž s tou přilbou a brýlemi, co vypadá jako hrabě Zeppelin,
00:15:37 to je pan Roubíček, lanař z Prahy,
00:15:40 nákupčí fotbalového klubu,
00:15:42 který si spletl obstarožního zahradníka Tydlitáta
00:15:46 s mladým a schopným středním útočníkem.
00:15:48 To víte, tenkrát nebyla v operetách o omyly nouze,
00:15:52 ale lidem se to tak líbilo, že až slzeli.
00:15:55 No, já nebudu zdržovat. Prosím, můžete pokračovat.
00:15:59 -Tak jedeme. A kam jedeme?
-Do Prahy.
00:16:02 -Proč?
-Chceme, abyste tam za nás kopal.
00:16:05 Kopal za vás? Kdepak, na to já nemám kdy.
00:16:09 Kopejte si sami, já v sezóně musím kopat sám za sebe.
00:16:13 Neblázněte, musíte nás zachránit. My máme letos samý saláty.
00:16:17 To mi povídejte, se salátama je náramná dřina.
00:16:22 Ale vy byste byl určitě nejlepším mužem v poli.
00:16:26 -A to nás jako bude kopat víc?
-Jistě, na každý straně jedenáct.
00:16:30 -Kde to pole máte?
-V Praze, na Letný.
00:16:33 Čtyřicet tisíc lidí by se tam na vás chodilo dívat.
00:16:38 To jsem si moh myslet! Pražáci, to jsou lenoši.
00:16:43 Člověk aby dřel a kopal, a oni? Místo aby píchli, tak čuměj.
00:16:47 Nezapomeňte, že se nedívaj zadarmo. Dávají dvacet korun za osobu.
00:16:53 Prosím vás... Já tady kopu rok co rok
00:16:57 a v životě mě nenapadlo, abych za to vybíral.
00:17:02 To jsem trouba, viďte?
00:17:04 Když budete kopat za nás, tak budete za měsíc star.
00:17:09 Proč bych měl bejt za měsíc stár? Vy mě udřete?
00:17:13 Já jsem v nejlepších letech, a už hodně dlouho.
00:17:18 Právě proto, že jste ještě mlád, tak budete brzo star.
00:17:22 -Myslím jako hvězda.
-Pepík Hvězda, ten třasprdelka?
00:17:27 -Přestaňte s tím vyhrožováním, jo?
-Dostanete tři tisíce měsíčně
00:17:32 a za každej banán, kterej zasadíte do brány,
00:17:36 ještě sto korun navíc.
00:17:40 Banán? Co to plácáte, člověče?
00:17:45 No, banány. Čím víc, tím líp.
00:17:47 Za ty prachy vám zasadím banánů, kolik budete chtít.
00:17:51 Jen jestli se vám tam ujmou, ale to už je vaše věc.
00:17:54 Ale myslím, že lepší by byla mrkev.
00:17:57 Ale ne, soudce nekupujem. Ten se přihlásí sám.
00:18:01 Tak počkat, s ouřadama nechci mít žádné oplétačky.
00:18:06 S ouřadama je to už vyřízený, to je všecko v pořádku.
00:18:09 -Tak jedeme, Roberte?
-Kamaráde, ukecal jste mě.
00:18:13 Za ty prachy já vám rozkopu Prahu na hadry.
00:18:16 Jenom jestli nevadí, že nejsem Robert.
00:18:18 -Co? Vy nejste Robert Bárta?
-Já jsem nějakej Martin Tydlitát.
00:18:23 Člověče, tak co mě tady unavujete? Já myslel, že kopete.
00:18:27 Však taky kopu, a vyhazuju.
00:18:30 S váma bysme toho asi vykopali, člověče!
00:18:33 Nakopněte si tu mašinu, nebo já nakopnu vás!
00:18:39 Hergot, banány, a v Prašný bráně...
00:18:43 To jsem teda úplnej blázen!
00:18:46 Táto!
00:18:48 Moje stará vykopávka se ozejvá. Copak chceš, maminko?
00:18:52 -Oběd.
-Tak to si dám líbit.
00:18:58 PÍSEŇ
00:19:00 Bramborovou placku se škvarkama,
00:19:04 tak jako ji peče moje máma,
00:19:08 takovou ti nedá nikdo na světě
00:19:12 ani na žádné jiné planetě.
00:19:15 Můj bóže, bramborovou placku se škvarkama,
00:19:21 tu popadne každej rád.
00:19:25 Já mám, na mou duši, mastnej nos i uši,
00:19:29 když je doma peče moje máma.
00:19:33 Zamlada mě všechny holky pokoušely,
00:19:37 abych je vzal koukat na racky.
00:19:41 Teď už vím, co asi chtěly, když se chvěly,
00:19:45 ale já jsem, trouba, myslel na placky.
00:19:49 Život letí, jako když to kachnám hází,
00:19:53 pod rukou ti mládí uteče.
00:19:57 Špatně jsem to hrál, svět se točí dál,
00:20:01 teď už se mnou žádná nepeče.
00:20:05 Bramborovou placku se škvarkama,
00:20:09 tak jako ji peče moje máma,
00:20:13 takovou ti nedá nikdo na světě,
00:20:17 ani na žádné jiné planetě.
00:20:21 Můj bóže, bramborovou placku se škvarkama,
00:20:26 tu popadne každej rád.
00:20:31 Já mám, na mou duši, mastnej nos i uši,
00:20:34 když je doma peče naše máma.
00:20:40 Přátelé, je to výborné a ohromné jídlo,
00:20:43 i když ne zrovna příliš lehké.
00:20:45 Ale o to lehčí jsou tu melodie, o to štíhlejší jsou tu ženy.
00:20:49 Samá elegance, šarm, půvab...
00:20:51 Ony plavaly, jezdily na ušlechtilých koních,
00:20:54 chovaly psíky ušlechtilých ras,
00:20:57 a když měly starosti, tak jedině s láskou.
00:21:00 Nedivte se, že ženy v hledišti jim záviděly
00:21:03 a muži si je představovali po svém boku.
00:21:06 Snilo se tu ostošest a melodie tu šly od úst k ústům.
00:21:10 Ale já bych měl vyklidit pole,
00:21:13 protože nás tu čeká jeden myslivec a jedna rozzuřená tenistka.
00:21:27 Neviděl jste tady mýho kocourka?
00:21:29 Ale jo, viděl, jenže jsem nevěděl, že je váš.
00:21:32 -Kam šel?
-Pronásledoval nějakou myš.
00:21:35 Zrovna tady se do ní poprvé zakousnul.
00:21:38 -Zmije! Tak už ho ulovila?
-To bych neřek.
00:21:41 Já bych spíš řek, že on ulovil ji.
00:21:43 Tím hůř... Jak vypadala? Slušelo jí to?
00:21:47 Řek bych, že byla pěkně vypasená.
00:21:50 Cože? Myslíte spíš vypasovaná, ne?
00:21:54 Šaty na tělo, co?
00:21:56 Prosím vás, kde by taková myš vzala šaty?
00:22:01 Proboha... Snad tady neběhala jenom tak?
00:22:06 Dočista jak ji Pánbůh stvořil. Ale už to má za sebou.
00:22:10 Hrůza!
00:22:14 Proboha, snad mezi nimi nedošlo k tomu nejhoršímu...
00:22:20 Pro ni k nejhoršímu, ale pro něj k nejlepšímu.
00:22:25 Ten bídák! Už ho nechci ani vidět!
00:22:29 Nebuďte na něj tak přísná, chytat myši je jeho přirozenost.
00:22:34 Já mu dám takovou přirozenost, že na ni do smrti nezapomene!
00:22:39 Stejně už ji dávno sežral, teď už slídí po jinejch.
00:22:43 To je mu podobný...
00:22:46 -Prosím vás, o kom to mluvíte?
-Je to pěknej macek.
00:22:50 Ani se nedivím, že se o něj tak bojíte.
00:22:53 Bojíte se, aby někde něco nechyt, viďte?
00:22:56 Nějakou otravu asi...
00:22:58 Prosím vás, o kom to mluvíte?
00:23:01 O vašem kocourkovi. Jakpak se jmenuje?
00:23:04 Jmenuje se Václav,
00:23:07 jenomže to není žádnej kocourek, ale pořádnej mlsnej kocour.
00:23:16 -Je tady?
-Václav? Asi ne, nevím.
00:23:20 To on určitě běžel za tou myší.
00:23:23 Koukejte, já vám teď sám nerozumím.
00:23:27 Když říkáte myš, tak to asi nemyslíte myš, že ne?
00:23:32 A když vy říkáte myslivec, tak myslíte myslivec?
00:23:37 -Myslivec jako kořalka, co?
-Myslivec jako hajnej.
00:23:41 Ale to je potom každej dohovor těžkej.
00:23:45 Já jsem myslela tu myš Zuzanu.
00:23:48 Tu myš Zuzanu? Tak to vás uklidním,
00:23:51 ta tady byla, ale úplně sama.
00:23:53 -Vážně?
-Akorát s nějakým kocourkem.
00:23:56 Držela ho na klíně, šimrala ho za ušima,
00:23:59 a pořád říkala: Venoušku, Venoušku, to se dělá?
00:24:03 To právě myslela toho mýho!
00:24:07 Jděte do háje obě! Nepoznáte mě ani jedna ani druhá.
00:24:13 Václave...
00:24:15 PÍSEŇ
00:24:17 Venoušku, Venoušku, že dostaneš,
00:24:21 jestli hned, Venoušku, nepřestaneš.
00:24:25 Vašíčku, Václavíčku, Venouši, co tě pokouší?
00:24:34 Venoušku, Venoušku, to se dělá?
00:24:38 To já jsem o tobě nevěděla.
00:24:43 Jestlipak víš, s tebou je kříž,
00:24:47 Venoušku, že se nestydíš!
00:24:56 Kluci z naší uličky, pojďte zas mezi nás.
00:25:03 Zahrajem si kuličky, zalumpačíme zas.
00:25:11 Rozběhnem se zase do ulice
00:25:15 zazvonit na všechny domovnice.
00:25:19 Kluci z naší uličky, pojďte mezi nás.
00:25:31 Kdo měl to mládí rád,
00:25:34 pojďte ho zavolat na chviličku zpět.
00:25:39 Dáme si záležet,
00:25:41 kdo umí líp běžet do klukovských let.
00:25:47 Ztratíme čepici,
00:25:49 než k naší ulici těla dovlečem.
00:25:54 Tam křikneme do všech domů a pak utečem.
00:26:06 Kluci z naší uličky, pojďte zas mezi nás.
00:26:14 Zahrajem si kuličky, zalumpačíme zas.
00:26:22 Rozběhnem se zase do ulice
00:26:26 zazvonit na všechny domovnice.
00:26:30 Kluci z naší uličky, pojďte mezi nás.
00:26:39 Prve už jsem říkal, že v operetní zahrádce stávaly hrady a zámky,
00:26:44 letohrádky a paláce,
00:26:46 nebo jak se všechna ta feudální sídla jmenují,
00:26:50 hrabata a knížata se rojila jako mravenci před deštěm,
00:26:54 protože na křišťálové lustry a na plyšové pohovky,
00:26:57 zkrátka na to, co doma nemáme, se hezky kouká.
00:27:00 Dnes kvůli iluzím obléháme hrady a zámky co jich jen je,
00:27:04 ale před padesáti lety se chodilo za iluzemi do divadla,
00:27:09 přesněji řečeno do operetky.
00:27:11 Představte si, že je časné ráno.
00:27:15 No, časné... Že je ráno. Kolik by tak mohlo být?
00:27:19 Zkrátka je dopoledne, už by se mělo obědvat.
00:27:24 Panstvo ještě vyspává, ale ne tak služebný personál.
00:27:29 Paní hraběnka ještě spí.
00:27:33 -Ti to včera natáhli, co?
-Jak to mluvíš, dítě?
00:27:38 Ano, měli jsme zde velikou společnost.
00:27:42 Já vím, obyčejnej člověk, ten to natáhne,
00:27:46 ale nóbl společnost má společnost!
00:27:49 Zavři už tu klapačku, než tě někdo uslyší.
00:27:54 -Co to máš?
-Klobouk, pánský klobouk.
00:27:57 A kde jsi ho vzala?
00:28:00 Okamžitě ho odevzdej tomu, komu patří.
00:28:04 -Kam se to hrneš?
-Odevzdat ten klobouk, komu patří.
00:28:10 Dítě zkažený, ty se odvažuješ naznačit,
00:28:14 že majitel tohoto klobouku je u paní v ložnici?
00:28:18 A kde by podle tebe měl bejt?
00:28:21 -Jdeme pryč.
-To by byla chyba, mami,
00:28:24 to já bych na tvém místě nedělala, mysli na budoucnost.
00:28:27 Právě že myslím. Nenechám se kvůli tobě vyhodit.
00:28:33 Jenomže to nebudeme klidně spát, když nevíme, kdo tam je.
00:28:38 Já, kdybych byla na tvém místě, tak bych se mrkla klíčovou dírkou.
00:28:42 Já nejsem zvědavá. A jdi pryč.
00:28:57 -Pusť mě aspoň na kousíček.
-To jsem se lekla...
00:29:02 Takhle ale neuvidíme ani jedna ani druhá.
00:29:10 PÍSEŇ
00:29:12 Chci věčně vzpomínat,
00:29:17 až budu večer usínat,
00:29:21 chci věčně vzpomínat jen na tebe.
00:29:28 Co jsme si šeptali,
00:29:32 když naše rty se setkaly,
00:29:36 co jsme si šeptali jen pro sebe.
00:29:44 I když se nikdy víc nesejdem,
00:29:51 ta krásná slova zazní znova v srdci mém.
00:29:58 Chci věčně vzpomínat,
00:30:02 až budu večer usínat,
00:30:06 chci věčně vzpomínat na dnešní den.
00:30:14 -Tohle jsi asi nečekala, co?
-Ať se propadnu, já to věděla!
00:30:20 -Necuda!
-Už si ho adoptovala.
00:30:29 Chci věčně vzpomínat,
00:30:34 až budu večer usínat,
00:30:38 chci věčně vzpomínat jen na tebe.
00:30:45 Co jsme si šeptali,
00:30:49 když naše rty se setkaly,
00:30:53 co jsme si šeptali jen pro sebe.
00:31:01 I když se nikdy víc nesejdem,
00:31:07 ta krásná slova zazní znova v srdci mém.
00:31:16 Chci věčně vzpomínat,
00:31:19 až budu večer usínat,
00:31:23 chci věčně vzpomínat na dnešní den.
00:31:35 To je ale sodoma s komorou, že jo?
00:31:44 Jestliže se snad někomu zdálo divné,
00:31:48 že se tady před chvílí běhalo s tenisovou raketou po lese,
00:31:52 a teď jsme se jakoby zázrakem
00:31:54 přenesli ze zámku přímo na přístavní molo,
00:31:57 tak vězte, že to opravdu není nic divného.
00:32:00 Byly případy, kdy se jedna nástupkyně vévodské stolice,
00:32:04 řekněme radši vévodského stolce,
00:32:07 ocitla náhle v Praze na dívčím lyceu, kde studovala,
00:32:10 hrála v trenýrečkách volejbal, byla zamilovaná do svého profesora,
00:32:15 žertovala se školníkem,
00:32:17 a když se potom vrátila do své exotické země,
00:32:20 setkala se s týmiž jako s velvyslancem a jeho pobočníkem.
00:32:24 Ano, zeměpisné hranice ani logika nehrály v operetkách žádnou roli.
00:32:29 A tak se i naše komická stará může změnit od výstupu k výstupu
00:32:33 z přísné mateřské uklízečky v zamilovanou miliardářovu sestru,
00:32:38 která se ocitne kdesi za mořem, v té nádherné naivní fantazii.
00:32:45 Hej, vy tam! Ani se nehněte.
00:32:50 Nejste vy ten slavný námořní kapitán Walter?
00:32:57 Osobně.
00:32:59 A kdo jste vy, vy nadmutá tresko?
00:33:03 Promiňte, že vám do toho vstupuju.
00:33:06 Za prvé, můžete si ten lorňon přehodit do druhé ruky?
00:33:10 Bude to vypadat komičtěji.
00:33:13 A za druhé, tento výstup není pro úzkoprsé nebo pro citlivky,
00:33:17 protože co si řekl starokomik s komickou starou na jevišti,
00:33:22 to se může rovnat se skutečným životem.
00:33:27 Tito dva se neuráželi ani nechodili k rozvodovým soudům,
00:33:31 přestože si nebrali žádné servítky.
00:33:33 Oni totiž často ani nevěděli, co to je.
00:33:36 Kapitáne, víte, co to je servítek?
00:33:38 Jestli je to něco k pití, tak toho honem přineste flašku,
00:33:42 nám náramně vyschlo.
00:33:44 Tady se pít samozřejmě nebude, ale já už nebudu zdržovat.
00:33:48 Vrátíme to všechno jenom o repliku zpátky,
00:33:51 aby to dávalo smysl, ano?
00:33:54 Kdo jste vy, vy nadmutá tresko?
00:33:58 Ukažte břicho! Ano, je to on!
00:34:02 Vy jste mi před léty zachránil život.
00:34:05 Vidíte, člověk udělá hovadinu, ani o tom neví.
00:34:08 -Skočil jste totiž pro mě do moře.
-Houby skočil,
00:34:12 nějakej halama mě tam za váma shodil.
00:34:14 Proč vy jste si vlastně ten večer nepřišel pro slíbenou odměnu?
00:34:19 Když já, vážená, nejsem na cukrování s kytovcema.
00:34:23 Mě bolí pomyšlení, že jsem vám zůstala dlužnicí.
00:34:27 Na kolik si mě taxírujete?
00:34:30 Madam, chcete to na váhu nebo podle kubatury?
00:34:34 S obalem nebo bez?
00:34:37 Já jsem vám totiž tenkrát vypsala šek na dva tisíce dolarů.
00:34:41 Dva tisíce dolarů? Pro pět ran do kotelny!
00:34:46 Dva tisíce za jednu namočenou ženskou?
00:34:48 Madam, to je peněz jako za kozu. Já z toho neviděl ani centík.
00:34:53 My jsme vám taky nic neposlali.
00:34:56 Můj bratr se totiž bál, že bych vás tím urazila.
00:34:59 Aby mu, žralokovi, ploutev upadla!
00:35:02 Dnes mám ale pro vás daleko přijatelnější odměnu.
00:35:09 Zadržte, madam, já jsem panic!
00:35:13 -Zde vezměte...
-Co tam máte?
00:35:17 -Taneční pořádek.
-A co s tím budeme dělat?
00:35:21 Budete dnes můj první a jediný tanečník.
00:35:25 -Co vy na to?
-Velevážená velrybo, já nemám slov.
00:35:29 Ale já bych měl lepší nápad.
00:35:31 Jak se mně samým štěstím motá hlava,
00:35:34 tak já bych spadnul do moře, vy mě na revanš vytáhnete,
00:35:38 a jsme si kvit, madam.
00:35:40 PÍSEŇ
00:35:42 Co svět světem stojí, kdo se moře bojí,
00:35:45 nezná oceán, je špatný kapitán.
00:35:49 Loď když kotvy zvedá,
00:35:51 námořník jen hledá sličné děvy tvář,
00:35:54 to majáků je zář.
00:36:00 Hola heja hou,
00:36:04 námořník jen slanou vodu honí.
00:36:08 Hola heja hou,
00:36:12 když ji nemá, stále touží po ní.
00:36:16 Hola heja hou,
00:36:20 námořníčka všude rádi mají.
00:36:24 Když přístav opouští, děvče mu odpouští,
00:36:27 pak zavolá tmou hola heja hou!
00:36:34 Kéž se mi vrátíš, malý námořníčku,
00:36:42 kéž se mi vrátíš ze zámoří zpět.
00:36:50 Vzpomeň, že čeká na tě náruč měkká,
00:36:57 vzpomeň si, až zase obepluješ svět.
00:37:05 Kéž se mi vrátíš, malý námořníčku,
00:37:12 je mi tolik zima, vrať se ke mně zpět.
00:37:27 Hola heja hou,
00:37:31 námořník jen slanou vodu honí.
00:37:35 Hola heja hou,
00:37:39 když ji nemá, stále touží po ní.
00:37:43 Hola heja hou,
00:37:46 námořníčka všude rádi mají.
00:37:51 Když přístav opouští, děvče mu odpouští,
00:37:54 pak zavolá tmou hola heja hou!
00:37:59 Vážení přátelé, operetní parníček či operetní plachetnice odplula.
00:38:05 My zůstáváme a můžeme vzpomínat dál.
00:38:09 S jedinou výjimkou, ovšem. Až příště zazní opět takhle znělka.
00:38:33 PÍSEŇ
00:38:35 Naše paní Operetka, ať se co chce děje,
00:38:39 kdekoli se s námi setká, tam se všechno směje.
00:38:43 Trochu šperk a trochu tretka, napůl dáma, napůl tetka,
00:38:47 samý žert a samá pletka, to je naše operetka.
00:39:03 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Opereta nebo také hra se zpěvy, zábavný žánr na pomezí opery a činohry, je neodmyslitelnou součástí české kultury a má stále řadu nadšených příznivců. Od klasické opery se liší mluvenými dialogy, čímž se blízce podobá francouzské opéra comique. Nechte se proto pozvat šarmantním průvodcem Viktorem Preissem do operetního světa a zaposlouchejte se do těch nejkrásnějších písniček a šlágrů. Ty vám zazpívají za doprovodu Orchestru Československé televize slavné osobnosti, za některé můžeme zmínit známého milovníka operety Josefa Beka, komika s nezaměnitelným pěveckým projevem Luďka Sobotu nebo herečku Jiřinu Bohdalovou. Jejich pěvecká vystoupení doprovodí baletní soubor Hudebního divadla v Karlíně, které je s historií i současností české operety neodmyslitelně spjato. Z populárních popěvků uslyšíte „Bramborové placky“ Josefa Stelibského, „Venouška“ Járy Beneše, „Kluky z naší uličky“ Vlastislava Antonína Viplera, nebude scházet „Něco se smí, něco ne“ Jaroslava Jankovce a konečně i „Hola heja hou“ Ády Siegla.