První týdny okupace roku 1939 v Bagounově ulici. Osudy obyvatel jednoho pražského domu od třicátých let do května 1945 ve slavném českém seriálu (1974). Hrají: M. Nedbal, J. Abrhám, J. Bláha, V. Ráž, J. Adamíra, L. Švormová, A. Vránová, J. Sovák, S. Beneš, V. Postránecký, J. Moučka, J. Větrovec, D. Medřická, V. Menšík, M. Myslíková, P. Čepek, J. Hrzán, J. Somr, J. Obermaierová, J. Hlaváčová, J. Hanzlík, J. Vinklář, J. Šulcová, F. Němec, J. Skopeček, S. Budínová, K. Höger, J. Vala, V. Šmeral, E. Trejtnarová, J. Libíček a další. Námět a scénář J. Otčenášek a O. Daněk. Kamera R. Stahl. Režie F. Filip
Jízda do tunelu (3/5)
Středa 29. 4. 2020 na ČT300:01:46 Předsedové vlád Velké Británie, Francie, Itálie a Německa odlétají
00:01:52 do Mnichova, aby na dohodnuté schůzce rozhodli
00:01:55 o osudu naší vlasti. O nás, bez nás.
00:02:02 Prosím tě, jak některý z toho můžou mít radost.
00:02:05 Já jsem si myslel, že Angláni a Francouzi jsou džentlmeni.
00:02:20 V těchto prostorách bylo rozhodnuto o okleštění
00:02:23 Československé republiky.
00:02:31 Podle Mnichovského diktátu překročila německá vojska naše
00:02:34 státní hranice a obsadila historická území naší republiky.
00:02:44 Praha těchto dnů, pokořená, ale neporažená.
00:02:51 Těžké dny sjednotily celý náš národ.
00:02:55 V těchto nových hranicích zůstal náš lid pevný a rozhodnutý nepodat
00:02:59 se zoufalství, uhájit stůj co stůj svou národní existenci.
00:03:23 Pane radní... proč se to všechno stalo.
00:03:27 -Co?
-Všechno. Proč jste to dopustili?
00:03:32 Starejte se o sebe.
00:03:37 Starejte se o dům, o svoje schody, bere vám je někdo?
00:03:41 Změnilo se něco pro vás? Stalo se vám něco?
00:03:45 To si myslíte, že jsem měl přemlouvat pana Hitlera nebo
00:03:46 pana Daladiera, aby to nedělali?
00:04:05 To jste, tatínku, nemusel. Ona vás má ráda.
00:04:09 Ty mě nepoučuj!
00:04:12 Vidíš je, takoví jsou.
00:04:15 Budou dál jako ti králící žrát svoje zelí,
00:04:20 ohnou se jak tráva, po které se šlape a pak se tě zeptají,
00:04:25 jaks to mohl dopustit! Nic se jim nestane. Z tebe udělají viníka!
00:04:35 "Jak jste to mohl dopustit?"
00:04:41 O co ona přišla?!
00:04:44 -Myslíte si, že se nedá nic dělat?
-Co chceš dělat?
00:04:50 Je to třicet kilometrů v zabraném území.
00:04:54 Tak tam jeď!
00:04:56 Ty jsi dědic,
00:04:59 já už do Padeřic nemusím. Jeď tam a postav se wehrmachtu.
00:05:04 -Snad nám to aspoň zaplatí.
-Těma jejich papírama.
00:05:12 Tobě to vadit nemusí, ty přece budeš mít trafiku. Už čekáš až
00:05:20 natáhnu bačkory, aby ses mohl spojit s tou pakáží.
00:05:24 To jsem si od vás nezasloužil, tatínku. Já vás přece poslechl.
00:05:28 Nemluv. Já vím, kam točíš oči. Po trafikantské slečně!
00:05:35 -Kam zas letíš?
-My máme s Karlou kurs šití
00:05:38 a vyšívání.
-To musíš tak letět? Kdyby ses
00:05:41 radši učila počítat. Já už na ty číslíčka nevidím.
00:05:44 Nech to, já to ráno spočítám.
00:05:55 -Je, Přemo! To seš ty?
-Ne, to je můj duch.
00:06:01 Já jsem hrdinsky padnul, víš.
-Tak už jste doma všichni.
00:06:05 Šťovíček se vrátil dneska ráno.
-Tak už jsme doma všichni.
00:06:10 -Co tu tak sedíš?
-Tak.
00:06:15 -Vaši nejsou doma?
-Nechce se mi do vítání.
00:06:19 Máma bude brečet...
-Že brečí celou dobu,
00:06:21 co tu nejsi, to ti nevadí?
-Já vím.
00:06:26 Co je ti?
00:06:27 Ale nic. Koukám, písek na hašení po celém dvoře. Válka nebude.
00:06:34 -Ty nejsi rád?
-Ty jo?
00:06:41 Ženský jsou vždycky rády, když se vracíte.
00:06:44 -Jako hrdinové, viď?
-To přece není vaše vina.
00:06:47 A čí?
00:06:51 Na letišti rozpečetili mobilizační rozkaz. Podle něj měla u nás
00:06:54 přistávat letka za letkou francouzských bombardérů.
00:06:59 Vyklidili jsme hangáry, připravili stanoviště.
00:07:03 Když nepřiletěli do večera, udržovali jsme ohně na přistávací
00:07:06 dráze do rána, blbci. Udržovali i když svítalo.
00:07:12 Tady v domě se prý střílelo, říkala Šťovíčková.
00:07:16 No jo. U Budáka ve sklepě.
00:07:21 -Tak u nás se teda nestřílelo.
-Měl bys jít, máma čeká.
00:07:31 No jo.
00:07:44 No jo.
00:07:45 Aspoň spravím ten zámek od hajzlu. Křídla se složí pod singrovku...
00:07:50 -Stejně jsem ráda, že jsi celý.
-Co děláš dneska večer?
00:07:56 No...totiž...tátovi jsem řekla, že mám kurz šití a vyšívání.
00:08:01 No tak to fič.
00:08:24 Pustit!
00:09:02 Srdečně vás vítám, pane generální řediteli, račte dál do našeho
00:09:07 rozkošného dancyngu. Co ty tady?
-Vám vedu kurz šití a vyšívání.
00:09:14 Je na čase, aby se také něco dověděli o životě.
00:09:16 Dorost, pane Ticháček. Abyste to nemuseli zavřít, až se uchlastáme.
00:09:23 -Že zrovna z domu?
-Domovní drůběž, podívejte se
00:09:28 pod mou ochranou, samozřejmě.
-Ježíšimarjá, ta se nese.
00:09:37 Co, co je. Dej si víno.
00:09:47 Stůj!
00:09:54 Anděla o tom ví?
-Přece nemusí všechno vědět.
00:09:59 Je mi osmnáct, ne?
-To je tedy pravda.
00:10:08 -Co to dneska bude, pane generální?
-Mně koňak, drůbeži červené.
00:10:14 Po tom se dobře zvrací. Co kšefty, pane Teodor?
00:10:19 Blbě, bída, pane generální.
00:10:22 Doba nás morduje, lidi raději sedí doma.
00:10:25 -A co boxer, jak si vede? Jde to?
-Dobrý. To víte, než se zaučí.
00:10:32 Trochu víc citlivosti by to chtělo. To víte, najít dobrého vyhazovače
00:10:42 je těžké. Tak jeden koňaček jsme říkali a červené...
00:10:49 Čeho vy jste generálním, pane Nerudný?
00:10:52 Kina. Bio Ilusion. I upadající podniky mají své ředitele.
00:10:59 -To jsou...
-To se ví, žádný obyčejný, tahle
00:11:06 o sobě tvrdí, že je ruská hraběnka.
00:11:11 Dobrý večer.
00:11:13 Dobrý večer.
00:11:17 Proč je sem vodíš?
00:11:19 Doba her končí, nastává tragedie dospělosti.
00:11:23 Taky mi dělají osobní gardu, abych snad neublížil téhleté dámě.
00:11:29 Já se ubráním sama.
00:11:37 Proto jsou oni moje garda, oni hlídají mě.
00:11:43 Všechno co tady vidíte kolem, je fabrika na zapomenutí.
00:11:48 Trochu sirupu od piána, trochu pití,
00:11:52 trochu půvabu dam,
00:11:55 a najednou je vám jedno, že máte hádavou ženu, že máte rakovinu,
00:12:00 že Hitler je na Šumavě a v Liberci.
00:12:04 Ale na to musíte mít.
00:12:07 To je právě to neštěstí, kamaráde, zapomínání je luxus.
00:12:12 -A taky odtud musíte někdy vyjít.
-To je další pohroma.
00:12:17 Odtud se nemá vycházet. Vylezeš ven a máš na krku dějiny. Pan Ticháček
00:12:25 vyhazuje lidi do dějin. Proto se naučte pít - aby vás nevyhazovali
00:12:33 z továren na zapomenutí.
-A když nechci zapomenout?
00:12:38 Teorii zapomínání můžete zapomenout.
00:12:43 Ona se vám připomene.
00:12:48 Chaloupky pod horami, co se to stalo s vámi,
00:12:51 byly jste takové hezké, ty naše chaloupky české...
00:12:58 smutně teď jdeme světem, štěstí je zvadlým květem,
00:13:06 o vás vyprávíme s láskou, pohádky našim dětem.
00:13:14 -Copak asi dělá náš bělopunčocháč?
-Co by dělal? Někde řve Heil!
00:13:23 Ono všechno špatné je k něčemu dobré. Aspoň se to tak říká.
00:13:31 Jsme malý, vokousaný, tím jsme právě pohromadě.
00:13:39 Taky víme, co si o kom máme myslet.
00:13:42 To jsem chtěl říct. Hajláci teď řvou na horách, kotlina pořád
00:13:47 patří Čechům.
00:14:03 Copak máš najednou potřebu tanečních evolucí?
00:14:07 Já tam mám přece dámu, ne?
00:14:11 Já jsem se chtěla vlastně poradit.
00:14:14 Na rady to já jsem.
00:14:20 Tamhleten, jak jsem s ním přišla, mě chce vzít s sebou.
00:14:24 Kam?
00:14:27 Daleko.
00:14:29 Paříž.
00:14:31 On tvrdí, že tady je to jízda do tunelu.
00:14:36 No a co?
00:14:38 No, nevím.
00:14:41 Jeď.
00:14:45 Champs Elysée...
00:14:47 Sur le toi de Paris...jeď, jeď!
-Tobě se to řekne. Proč nejedeš ty?
00:14:58 V Paříži nemám kino.
00:15:01 -Já taky nemám kino.
-Máš bůkmejkra a své kino
00:15:05 si vezeš s sebou.
00:15:08 Jeď, říkám ti, dokud jsi pohromadě.
-Když já pořád nevím.
00:15:17 Co tě tady drží?
00:15:22 Živí tě snad tahle republika?
00:15:26 Živí tě tihle bůkmejkři.
00:15:30 Já už na to nemám.
00:15:36 Neměl jsi sem vodit ty mladý, já byla ráda, že to v domě nikdo neví.
00:15:41 Jednou se každý musí dovědět všechno.
00:15:46 Všechno!
00:16:09 Pozor!
00:16:13 To je trochu drahé zapomenutí. Dvěstě korun. To neušetříš.
00:16:22 -Když já mám zdravý zuby.
-Jaké zuby?
00:16:28 Slečna instrumentářka.
00:16:33 Instrumentářství se provozuje v masérském salonu Diana,
00:16:37 od čtrnácti do dvaadvaceti, prostředí čisté, ceny špinavé.
00:16:45 Neříkej mi, že kluk z Bagounový neví, co je masérák.
00:16:50 -To já vím...
-V baráku se o tom drží huba.
00:16:55 Každý barák má morálku,
00:17:00 u Nerudných zvlášť. Dospělej, znamená umět držet hubu.
00:17:09 -Tys to nevěděl? To ví každý?
-To víš, že jsem to věděl.
00:17:23 No, to lámeš. Víno se pije pomalu.
00:17:28 To se netýká vás, pane generální řediteli, ale mládež.
00:17:34 Běžte drůbeži, ale dáma tu zůstane.
00:17:51 Co je, jdeme! Kdo vůbec otvírá barák?
00:17:54 Máš klíč?
-To se ví.
00:17:58 -Ale ta uniforma ti sekne...
-To víš...
00:18:01 taky jseš tu pořád mezi lepšíma lidma.
00:18:05 Hele, pojď!
00:18:11 Co máš, to musíš prodat, dokud to máš.
00:18:19 A ty máš.
00:18:22 Jenomže... Jaký já jsem kupec?
00:18:25 Hlava pluje v bublinách ze šampusu. To jsou mizerný kupci.
00:18:36 A Paris koupí za dobrý peníze.
00:18:42 Můžeš u něho viset na zdi jako obrázek.
00:18:47 Proč nechceš být obrázek? Paridova Helena, Athéna
00:18:54 i Héra dohromady.
00:19:00 Nelíbím se? Proč?
00:19:02 Vlasy drží, obleček ujde,
00:19:06 to máš pravdu, kupec jsem mizerný.
00:19:25 Už jedou!
00:19:45 Podívej se, paní Ulčová celá v bílém, že se nestydí.
00:19:52 Ona se - jako Majka - narodila taky pětiměsíční,
00:19:55 to je taky takový rodinný zvyk.
-Ale co, hlavně ať je to zdravý.
00:20:00 To je nejdůležitější. A vůbec, vždyť se darmo neříká,
00:20:03 děti lásky jsou prý nejlepší.
00:20:29 Paní Andělko, s tím hrachem opatrně, ať vám zbude k uzenému.
00:20:45 Vidíš, tak do dopadá, když se nedá holce dvě koruny na kino.
00:20:50 Pak chodí do kabiny k promítačovi, kouká na blbiny, samé ťu ťu ťu,
00:20:54 aj lavjů, lorde -
00:20:56 a než se holka naděje je v tom.
00:20:58 Vem si poučení.
00:21:00 To jsou ty konce.
00:21:02 Ale tati, prosím, tě, to přece nejsou špatné konce...
00:21:07 Všechno nejlepší.
-Všechno nejlepší.
00:21:28 -Já tě neunesu...
-Dyť neseš dva...
00:21:32 Na tuto chvilku si děti pamatujte. Celý život!
00:21:36 Mě to vždycky veme, jak vidím veselku, tak musím brečet.
00:21:52 Šumavan. To je statečný čin, pane Nerudný. V takové to chvíli,
00:21:58 právě Šumavan. Abychom dali najevo, že se nevzdáváme.
00:22:01 -Nic jiného najevo nedáváme.
-Proč právě Ilusion, když máme
00:22:04 tolik krásných českých slov, že ano?
00:22:23 -Kam zase jdeš?
-Do šití, tati.
00:22:25 Zas už? Kdy už taky něco ušiješ? Ze mně padají knoflíky. Jdi.
00:24:25 Stejně mě ta válka děsí.
00:24:29 Prosím tě, jaká je tohle válka? Trošku větší pranice.
00:24:33 Večer vybrali žold a šli do hospody. Tam se poprali o ženské.
00:24:39 Tamten s nimi nemohl.
00:24:41 To víš, někdo to vždycky odnese.
00:24:45 Já bych se vsadil, že na Petříně tenkrát ani něvěděli, že je válka.
00:24:51 Plynové masky nebyly...
00:25:17 Nedívej se tam...
00:25:19 Proč? To je docela hezký. Náhodou je to ohromné, když vidíš pod
00:25:25 sebou mapu...
00:25:29 Je v eroplánu taky volant?
00:25:31 Kdepak. Knipl to je taková páka.
00:25:36 Takhle sedíš a držíš knipl. Pravou rukou. Chyť se, tady je plyn.
00:25:42 Jedem. Plný plyn.
00:25:48 Teď musíš mašinu natáhnout, cítíš jak se odlepuje?
00:25:51 Vykopnout pravou nohu. Takhle máme skloněné křídlo. Co je pod náma?
00:25:58 Žižkov.
00:25:59 -Jú, to je výška. Bagounova ulice.
-Pan Ehrlich si jde na berňák pro
00:26:07 penzi. A kde jsme my? My zrovna stojíme u dveří před záchodem,
00:26:12 na kterém se usadil pan profesor Benetka.
00:26:15 Ale my jsme přece jako v letadle.
00:26:20 My jsme přece jako v letedle.
00:26:32 Tys to měl rád, že jo?
00:26:36 Ono je dneska všechno jako.
00:26:40 Neboj, třeba zas poletíš.
00:26:46 -S tebou?
-Já bych se bála.
00:26:48 Se mnou?
00:27:36 -Jů, já mám závrať.
-Já taky.
00:27:43 Vždyť ty se vůbec nedíváš dolů.
00:27:50 Takhle jsem tě už jednou držel.
00:27:52 Jak ti Zálešáci ukradli kuličky. Jak jsi potom brečela.
00:27:55 -Já jsem někdy brečela?
-Prosím tě, ty jsi brečela vždycky,
00:27:58 když jsem zaječel "Růžena, má nahatý kolena."
00:28:05 Je to snad špatná fotografie?
00:28:11 Ne, to ne, to je hezký. Já nejsem krajinář, pane domácí.
00:28:20 Podle fotografie, ne, to už, vůbec ne.
00:28:24 Víc vám nabídnout nemůžu.
00:28:28 Víc než ta fotografie z Padeřic nezbylo.
00:28:34 Já vím. A vy byste chtěl tady doma, na zdi?
00:28:39 Aspoň na zdi.
00:28:43 Jako připomínku.
00:28:45 Pane domácí, to máte v baráku přímo odborníka.
00:28:49 Já nechci mít v popředí ovci.
00:28:53 Já chci umění, pane Dlask.
-Opravdu?
00:29:01 Vidíte, to jsem od vás nečekal.
-Když jsem byl ještě kluk, pane
00:29:07 Dlask, tak jsem netahal jenom piána a skříně.
00:29:14 Stěhoval jsem jako předák u Holanů jednou Myslbekovu sochu.
00:29:24 Na jubilejní výstavu jsme stěhovali takovýhle plátna od Muchy.
00:29:33 A já jsem si vždycky říkal...
00:29:37 jednou na to budeš mít.
-A měl jste, nebo ne?
00:29:45 Potom už mi to bylo jedno?
00:29:49 Proč?
00:29:51 Možná, že na umění musí být člověk mladý.
00:29:58 Ale Padeřice bych tu chtěl mít.
-Já nejsem krajinář, pane domácí.
00:30:05 Ještě jste neslyšel mou nabídku.
00:30:11 Dejte si zvětšit tu fotografii.
00:30:17 To je vaše poslední slovo?
00:30:19 Za svoje peníze budete mít ode mě jenom špatný obraz.
00:30:38 Pane Dlask,
00:30:43 mí synové se mě občas ptají, proč já si vás tu v domě držím.
00:30:49 -A víte, že mě to taky zajímá?
-Já vám to povím. Člověk má vědět,
00:30:59 na čem je. Máme znát i druhou stranu mince.
00:31:07 A vy si myslíte, že ta druhá strana mince jsem já?
00:31:12 To mi lichotíte.
-Vy jste byl pro mně nepřítel.
00:31:17 Petrolejník, anarchista, bolševik. Člověk má mít nepřítele na očích.
00:31:25 To jsem si pořád myslel.
00:31:32 Přišla najednou doba, kdy celá naše mince, rub i líc platí sotva
00:31:40 pár krejcarů.
00:31:44 Oba jsme teď jedna mince, pane Dlask, a neplatíme skoro nic.
00:31:53 Vypadá to, že budeme platit ještě míň.
00:32:02 Vy to nechápete?
-My nejsme jedna mince, domácí.
00:32:10 Já jsem starší než vy, vím toho o světě trochu víc.
00:32:15 Kde berete tu svoji jistotu? Vy víte, jak bude svět vypadat?
00:32:20 Vy to víte taky.
00:32:23 Jenomže se tomu snažíte zabránit.
-Možná, jsme to všechno měli dát
00:32:35 vám, než tomu...čalouníkovi.
-Vy přece nikomu nic nedáte.
00:32:48 Myslíte si, že někdy dal někdo něco mně?
00:32:53 Narodil jsem se v cihelně v Padeřicích, kousek od statku.
00:32:58 Bylo náš šest dětí.
00:33:03 Vždycky jsem si myslel, že tam pojedu umřít.
00:33:14 Ne už do cihelny, už do statku. do svého statku!
00:33:24 Teď se tam roztahují...oni
00:33:30 Já o ty Padeřice moc stojím, pane Dlask.
00:33:39 Vidíte, já taková pražská obyčejná krysa, která tam nikdy nebyla,
00:33:48 já se vám najednou přistihuju,
00:33:50 že stojím o všechny vesnice, o celé pohraničí.
00:33:59 Co kdyby vám tam něco zůstalo. Něco, co jste držel v ruce!
00:34:07 -Jo, mě tam zůstalo.
-Co?
00:34:16 Pramení tam řeky. Řeky tu pramení.
00:34:21 A já mám řeky rád. Víte, jako každý malíř.
00:34:30 Tak.
00:34:34 Tak řeky vám tam zůstaly.
-Jo.
00:34:40 Prameny řek.
00:34:45 A v tom je mezi náma rozdíl, víte?
00:34:53 -Namalujete mi ten obraz?
-Nejsem krajinář.
00:34:59 -A co jste?!
-Jenom...malíř.
00:35:12 Prosím vás, milostpaní, francouzština, francouzština,
00:35:17 co by s ní naše holka dělala, copak je to nějaká dáma?
00:35:23 Běžte k dámám Nerudným, ty ať se učí francouzsky. Stejně neví
00:35:26 roupama co dělat.
00:35:29 Já rozumím, nikdo teď nechce učit francouzsky.
00:35:36 A divíte se tomu, divíte se tomu? Vždyť nás prodali.
00:35:41 Monsignore Daladier. Já za to nemůžu. Já nejsem Francie!
00:35:47 Já zas nemůžu za to, že jsem Čech!
00:35:56 Chceš se učit francouzsky? Nechceš!
00:36:02 Co já budu dělat? Já musím žít! Kolik umíš jazyků, tolikrát jsi
00:36:12 člověk, to se hodí, ne?
00:36:18 Francouzština, teď asi moc ne.
00:36:22 Já učím taky klavír. Taky ne?
00:36:43 To tě neuvidím ani na Silvestra?
00:36:47 Budeš s tátou? To je blbý rok a blbý konec!
00:36:55 Ale ten devětatřicátý bude ještě horší!
00:36:59 Ale jdi, přece tenhle rok nebyl tak úplně blbý, ne?
00:37:08 řekni, že ne, tak úplně!
00:37:17 Tak štastnej a veselej.
00:37:30 Honem, zaklepej.
00:37:35 Já jsem uvařila slepičí polévku. Tak jí to potom ohřejte.
00:37:38 -No jo.
-Děkujem, paní Ulčová.
00:37:40 A co vy tady obejdujete? Tady není nic k vidění!
00:37:43 Říkala jsem ti, abys je vyhodila!
00:37:46 Dědečku, jděte se ohřát do hospody, tady je zima.
00:37:49 To je vždycky. Vždycky tě vyrazí. To je horší, než velké prádlo.
00:37:55 -Koukej mazat! Koukej mazat!
-Jsem tu místo Dolfiho. Až to bude.
00:38:05 -Tak co?
-Ještě nic!
00:38:09 Já si ji pamatuju jako takhle malou holku.
00:38:14 Jednou jsem ji chtěl malovat, ale kdepak, neposeděla. Jako šídlo.
00:38:25 Tak jsem tadyhle složil: Hle, nový život z prachu vstává
00:38:33 a jako Fénix k výšinám se dává...
00:38:40 To jako, až se narodí, tak...
00:38:42 Musíš si zvyknout! On je trošku plachý a zlý.
00:38:46 -Hlavně, že tě má rád, jak koukám.
-Ale ne! Ten první mi zašel,
00:38:50 tak ho musím nejdřív ochočit. Co mě zlobí, že mě hrachory
00:38:54 nevzešly. Jaro na krku rošťáci šoférský mi to zas rozjezdili.
00:38:59 Proč tam nesázíš mrkev, nebo něco k jídlu, copak teď je doba
00:39:03 na kytičky?
-Prosím tě, na hrachor je vždycky
00:39:06 doba. Pravdu máš, že teď roste do srabu.
00:39:10 To mě nerozumíš, to je právě naopak.
00:39:13 Vem si nás, když jsme se narodili, všude mír, jezdily kočáry, buřt za
00:39:18 dva krejcary. A nám bylo dvacet. Sedm kulí v Sarajevu. A už do nás
00:39:24 mlátili, už do nás prali.
-Tebe dokonce i bombardovali.
00:39:27 Mně dokonce...Ty jsi blbej! A náš kluk, až mu bude dvacet...
00:39:32 Co váš kluk, co když to bude holka?
00:39:34 U nás? Vždycky musí být prvorozený kluk u Drvotů. Až mu bude dvacet,
00:39:39 tak to už bude lítat balónem do Vršovic. V Botiči poteče pivo,
00:39:43 stačí jen tak se natáhnout.
-Místo uhlím se bude topit
00:39:45 elektrikou...
-Hitlera budou vozit v klecích
00:39:50 po poutích.
-No ne, ale je to tak!
00:39:53 Když se dostaneš do srabu, tak si to neuvědomuješ, nemáš o tom pojem.
00:39:58 Můžeš počítat s tím, že jednou, co ti budu povídat.
00:40:01 Já už mám tady pro kluka zaděláno na budoucnost. Tah je pozítří.
00:40:07 Dědo, dědo! Je to kluk!
00:40:10 Kluk, je to!
00:40:19 Já jsem strejda, vole!
00:40:24 Pane Budák, je to kluk, řekněte tátovi, že je dědek!
00:40:29 Dolfi, je to kluk!
00:40:46 Dolfi, Dolfíku, ty nemravo!
00:40:51 Já to věděl, že to bude syn. Napij se! Zapij to!
00:40:57 Lidi, představte si, já jsem dědeček, podívejte se na mě,
00:41:01 jaký já jsem vlastně dědeček?
00:41:03 -A jmenovat se bude Josef!
-Jmenovat se bude po tobě. Adolf.
00:41:06 -Ne! Josef a víte po kom.
-To je správné, to se mi líbí.
00:41:09 -Jde na to zvostra.
-Já zítra nebo pozítří vyhraju
00:41:12 v loterii, všem uspořádám křtiny, za toho malýho.
00:41:17 Pojď sem, policajte, narodil se ti malý zákazník.
00:41:21 Němci obsazují Ostravu.
00:41:23 Syn. Já jsem dědeček. Ulči, jaký seš? Takhle malinký!
00:41:27 Němci obsazují Ostravu.
00:41:34 -To není pravda.
-Řekni, že to není pravda!
00:42:57 Německá armáda přijíždí do Prahy.
00:43:35 Říšský kancléř Adolf Hitler na Pražském hradě.
00:44:04 Tak co,
00:44:09 něco jste vymysleli? To bych se moc divil!
00:44:16 Tatínku, my si tady oba myslíme... že se něco musí stát.
00:44:23 -Něco radikálního, že ano?
-Proč?
00:44:28 Konec konců, je tu firma, zaměstnáváme řadu lidí.
00:44:35 A taky děti, hlavně děti, ža ano. Máme před nimi odpovědnost.
00:44:41 -Takže co?
-Oni zatýkají!
00:44:46 -Komunisty.
-Byl radní Tomek komunista?
00:44:52 Zatýkají taky Sokoli a vy, tatínku, nezlobte se, k čemu vám bylo
00:44:57 náčelnictví v Sokole? Může se docela dobře stát, že...
00:45:03 -Co se může stát?
-Že si přijdou i pro vás.
00:45:06 -Tak mě tu najdou, ne.
-To není řešení, my musíme
00:45:10 zachránit firmu. A vás, samozřejmě, tatínku.
00:45:18 -Jak mě byste chtěli zachraňovat?
-Tatínku, my se na celou věc musíme
00:45:22 dívat z jiného hlediska. Při takových záležitostech se
00:45:30 hodně stěhuje. Pro firmu to bude znamenat konjukturu...
00:45:35 -Jenomže vadím já?
-To ne. To bychom my nikdy...
00:45:46 Ne, chraň bůh. Ovšem...my taky musíme myslet na děti, že ano.
00:46:00 Tak co tedy chcete?
00:46:03 -Udržet firmu teď nebude snadné.
-To nebude. Tak co chcete, k sakru?
00:46:12 Chodíte jako kolem horké kaše?
00:46:17 Mám snad jít na odpočinek, myslíte si,
00:46:21 odevzdat firmu, co?
00:46:25 To i tohle musím říct za vás?
-Tatínku, to by, myslím, nepomohlo.
00:46:29 -Tak co? Mám se zastřelit?
-Chraň bůh, to nechceme po vás,
00:46:39 my chápeme, že celou tu tíhu musíme nést my...
00:46:44 Zkrátka, my jsme si tady s Aším mysleli, že bychom jako
00:46:52 čistě formální opatření...
-Nikdo by se to neměl dovědět...
00:46:59 Ne, že by to Aší vzal na sebe a že by se jako, rozumíte,
00:47:07 jako přihlásil k Němcům.
00:47:25 Já jsem se k té oběti dlouho odhodlával
00:47:29 tatínku, ale pro rodinu, no zkrátka, jeden z nás by to
00:47:35 prostě měl udělat.
-Říkal jste přece, tatínku,
00:47:40 že vaše babička pochází z Bavorska.
00:48:05 Já, radní na Novém Městě...
00:48:10 Já věděl, že vás to rozruší, tatínku, ale pochopte už...
00:48:13 Myslíte, že pro nás je to snadné?
-Hekí by ovšem neměl.
00:48:16 Bylo by dobře, kdyby jeden z nás zůstal Čech. Člověk nikdy neví,
00:48:21 jak se celá věc vyvine.
-Aší taky umí líp německy.
00:48:28 Tak by se to rozdělilo, tak...
-Já,
00:48:34 náčelník sokolské župy a vy...
00:48:47 Tatínku!
00:48:48 -Lékaře!
-Tatínku!
00:48:52 -Honem lékaře!
-My jsme mysleli to nejlepší.
00:49:02 Lidi, lidi. Pana domácího trefil šlak!
00:49:09 -Co říkáš?
-Pana domácího trefil šlak!
00:49:41 Doktor říká, tatínku, že tu s námi budete ještě dlouho...
00:50:01 A tam s tím, jak jsme mluvili, tak jsme se rozhodli, že to neuděláme.
00:50:08 Koudelka tvrdí, že bude válka. Po válce by to potom někdo nepochopil.
00:50:13 Co neuděláte?
00:50:16 No, co neuděláte?
00:50:17 Ale nic,
00:50:21 to jsme tady jenom s tatínkem mluvili o budoucnosti firmy.
00:50:26 Starej se, ať zmizí ten název kina! Rozumíš? Šumavan-taková provokace.
00:50:29 Kam nás přivedeš?
-Prosím vás, nehádejte se tady!
00:50:34 -Tatínku, nesmíte se rozčilovat.
-Buďte klidný, já vám slibuji,
00:50:50 že tu vaši pochodeň...
00:51:16 Já bych chtěla jet k moři. Déšt, džungle a najednou proti tobě
00:51:24 vyskočí levhart. Já jsem nikdy nikde nebyla. Ty jo?
00:51:32 -Já taky ne. Já nikam nechci.
-Ty bys nechtěl k moři?
00:51:42 Ne, já chci být tady.
00:51:54 Tak dobrý, jo? Doma to radši neříkej.
00:52:00 Já řeknu, že jedu k tetě do Bohdíkova, třeba.
00:52:03 Vem si s sebou nějaký doklad, jako, že jsi pilot, myslím.
00:52:06 -To víš, že jo.
-Jídla si moc neber. Tam tě nakrmí.
00:52:12 Nesmíš být nápadný. To je všechno.
-Vypadá to jednoduše.
00:52:18 Zatím to klape. Už jich jelo dost a žádný se nevrátil.
00:52:24 Počkej! Co dělá Anděla? Domovnice...no, však víš...
00:52:33 Tak...pořád.
00:52:38 Já ji měl rád...Andělu... Hlavně, aby to tobě...
00:53:04 Jo, klíč je tady.
00:53:16 Já nevím, proč se vlastně máme pořád schovávat. To teda nevím.
00:53:21 Co je baráku do toho! Proč by to vlastně nemohl vědět?
00:53:26 -O barák přece nejde.
-Co tvému tátovi na mě vadí?
00:53:33 On má něco proti každému. Já nevím proč. Teď má před trafikou
00:53:41 stometrové fronty, ať je na rohu nebo v ulici. Znáš ho, on už je
00:53:49 takový, už to v něm asi zůstane.
00:53:54 To se budem bavit o tvém tatínkovi?
00:53:58 -Proč jsi takový?
-Já jenom, jestli to netutláš
00:54:04 kvůli tomu napomádovanýmu gigolovi.
-Ty jsi blázen.
00:54:14 Víš co mi tuhle říkal, představ si, že největší umění je zapomenout.
00:54:23 Chápeš to?
00:54:26 Zapomenout...
00:54:34 Čí jsou to necky? Kolikrát jsem říkala, abyste nestavěli necky
00:54:38 pod schody! Ještě se o to někdo přerazí.
00:54:52 -Růžo.
-No!
00:54:59 Já bych...
00:55:01 Tutku!
00:55:03 Neposlouchej ho!
00:55:11 Nikdo není nikdy kde má být. Tutku!
00:55:17 Já vám ale vola dělat nebudu!
00:55:23 -Co je s tebou?
-Nic.
00:55:45 Koukali jste na ty jejich motocykly?
00:55:49 Všechno je plechárna. Všechno samý erzac.
00:55:52 Hele, jak dlouho se u nás připravovalo, že se bude jezdit
00:55:55 vpravo. Oni jenom přijdou - rechts fahren, links uberholen, vylepí
00:56:03 vyhlášky a je to přes noc.
-No a co?
00:56:07 -No a nic.
-Máš čím jezdit vpravo nebo vlevo?
00:56:13 Jen to nech být, třeba si na těch zorkách vydělá, viď?
00:56:17 Abych vám ještě nebyl dobrej. Za chvilku nebude žváro.
00:56:22 Teď nebude věcí. Jen jedno bude, válka.
00:56:26 Na tohle krákání jsem tady já a malíř. tebe mám nejradši,
00:56:30 když kecáš voloviny. O tom, jak bude všechno krásné.
00:56:34 -Co je na válce krásného?
-Kdybyste radši mluvil o ženských?
00:56:51 Růžena, Růžena má nahatý kolena.
00:57:06 Já pojedu zítra k tetě do Bohdíkova.
00:57:12 Přibal mě do ruksaku.
00:57:32 Já nejsem krajinář ani portrétista.
00:57:36 My jsme chtěli zachytit tatínkovu podobu.
00:57:42 Já vím. Vidíte, dělám co můžu?
00:57:58 Chtěl bych tatínku, vám něco říct.
00:58:01 Už se na to chystám dlouho.
-Tak to abych snad šel, ne?
00:58:05 Ne, prosím vás. Já právě chci, aby u toho někdo byl. Tatínek
00:58:11 nemůže odpovídat, víte? A já bych chtěl, aby to slyšel někdo,
00:58:16 kdo mě může vzít za slovo...
-Podívejte se mladý pane,
00:58:22 nepleťte mě do rodiny Nerudných. Já špedici nerozumím.
00:58:26 Ne, to je taková osobní věc, prosím vás.
00:58:30 Tatínku, já si vezmu Růženu Soumarovou. Nerozčilujte se,
00:58:38 já vám to musel říct. Já vím, že je to ode mne zbabělé, říkat vám
00:58:43 to ve chvíli, kdy nemůžete odpovědět.
00:58:50 Vím, že jste si to nepřál...
00:58:54 Ale teď, teď se všechno mění.
00:59:00 Já zkusil na ni zapomenout, byl jsem k vám poctivý, věřte mi.
00:59:05 Bál jsem se vás.
00:59:09 Bál jsem se vás až příliš, a to byla právě chyba.
00:59:13 Vlastně se vás bojím i teď.
00:59:16 Jenomže...já
00:59:21 já bez ní nemůžu žít.
00:59:25 Prosím vás, trochu přikývněte, přivřete aspoň trochu oči,
00:59:37 že soulasíte.
00:59:45 Myslíte, že mi rozuměl?
00:59:49 Mně se zdálo, že přikývl.
00:59:56 Hergot! To snad je vaše věc, ne?
00:59:59 Proč ho s tím trápíte?
01:00:02 Vždycky to byla jen vaše věc.
01:00:20 V pořádku?
01:00:22 Změna. Bohumín, železniční depo, Ogieglo.
01:00:27 -To je jméno?
-Jo, je to Polák, na čáře
01:00:30 tě předá. Ogieglo. Pamatuj si to. A nikam si to nepiš.
01:00:33 -Ogieglo.
-Nebej. Nejdeš sám.
01:00:47 Pozítří u nás dávají Španělskou vyzvědačku. Já koupím lístky,
01:00:51 kdybys přijel už odpoledne. Jo? A tady pár cigaret na cestu.
01:00:58 Já nepřijedu.
01:01:01 Jak to?
01:01:04 Růžo...já nevím, kdy přijedu.
01:01:06 Kam jedeš?
01:01:10 Daleko.
01:01:11 Ale, to...to nesmíš.
01:01:14 Růžo, já jsem pilot a zámečník. To tady mám zůstat a dělat kanóny.
01:01:18 Já tě nepustím!
01:01:19 Vždyť bude válka. Nebude to trvat déle než dva měsíce a bude po
01:01:24 Hitlerovi. První den po válce jsem u tebe pod pavlačí.
01:01:28 Já to to dřív nemohl říct, nešlo to, fakt, veř mi to, nešlo.
01:01:32 První den po válce jsem u tebe pod pavlačí!
01:01:35 Ne!
01:01:46 Počkej! Žádné scény. To nejde. Tady je nádraží.
01:01:53 Vždyť jsme si nedali ani pusu!
01:01:57 Je teď...blbej čas.
01:01:58 Je blbej čas.
01:02:09 Ale to je přece ten Němec, co tu bydlel.
01:02:14 Ale paní Drvotová, pojďte honem!
01:02:17 Vem to!
01:02:19 On jde ke Klabíkový. Copak to, on po ní koukal už tenkrát...
01:02:24 Že je to coura, to se vědělo, ale že je německá, no?
01:02:29 Co posloucháš, prosím tě?
01:02:44 Kdo je?
01:02:51 Nepozvete mě dál?
01:02:57 Proč? Já nemám uklizeno.
01:03:02 -Já jsem se přišel rozloučit.
-Se mnou?
01:03:07 A s kým? Já nikoho nemám, víte.
01:03:11 -No dobře, ale...
-Já rukuju.
01:03:13 Když jde člověk do války, tak by se měl s někým rozloučit.
01:03:17 Já nemám s kým.
01:03:19 -Jestli bude, bude to vaše válka.
-Válka není ničí.
01:03:24 Najednou tu je a vy koukáte udiveně, že vás můžou zabít.
01:03:28 Mám vám udělat křížek na čelo?
01:03:32 No nic, já myslel...byla jste taková dobrá sousedka.
01:03:38 Teď už máte v Praze jistě lepší byt než tohle.
01:03:43 No jo. Tak loučení se nepovedlo.
01:03:48 Ani mi nepopřejete, abych se odtamtud vrátil?
01:03:56 Ale až vyhrajeme, tak to mě pozvete dál, že jo?
01:04:23 Ale, podívejme se...
01:04:31 Myslel jsem, že se sluší pohovořit nejdřív s otcem...
01:04:37 nežli jaksi...bych požádal slečnu.
01:04:40 Ano, to je správné. To se sluší.
01:04:50 Tak se podívejte, mladý pane...
01:04:54 -Ano, já vím, nejsem už nejmladší.
-Ale o to nejde. Holka je dospělá.
01:05:05 Já ji do ničeho mluvit nebudu. Já ne. Ale říkám vám rovnou,
01:05:15 že bych ji musel přerazit, kdyby si chtěla vzít zrovna vás, víte?
01:05:25 -Pane Soumar...
-Žádný pane Soumar! Máte šest let
01:05:28 zpoždění! Já mám zásady, víte? Já mám zásady, vy máte zásady,.
01:05:33 tak si každý nechme svý.
01:05:36 Já vím, to by se vám hodilo. Teď přilézáte, když starý pán
01:05:38 se nemůže hnout. Když mi dal uvázat trafiku, tak jste nehnul
01:05:41 prstem. Už tenkrát se vám Růža líbila, neříkejte, že ne.
01:05:47 Přece kvůli trafice... takovým starým hostoriím...
01:05:51 Někdo umí zapomínat rychle, někdo ne. My ne!
01:06:02 Dovolil byste aspoň, abych se zeptal slečny Růženy...
01:06:06 Jo! Aha! Pana radního jste se náhodou nezeptal, že jo?
01:06:14 To jste čekal, až nebude moct nic říct.
01:06:16 Ne, ne. Já jsem to tatínkovi řekl a on přikývl, on souhlasí...
01:06:22 Jo tak, on souhlasí, říkáte! S trafikantskou holkou!
01:06:36 Tak mu řekněte, že já trafikant Soumar, nesouhlasím! Já ne!
01:07:01 Slečno Růženo.
01:07:03 Ne!
01:07:04 Já ještě musím...
01:07:20 Pomáhá to?
01:07:23 To vidím.
01:07:26 Pro tebe je toho pití škoda. Tady se má zapomínat, kamaráde,
01:07:31 a ne vzpomínat.
-Prý se bude vdávat až po válce.
01:07:35 Přitom žádná válka není! Prosím tě, řekni mi, proč mě nechce?
01:07:45 To myslíš, že přivdat se k Nerudným je nějaké velké stěstí?
01:07:49 Ona na mě byla hodná. Než jsem se projevil, tak to vypadalo...
01:07:53 "Než jsem se projevil", bože. Tak se na ni vykašli, taková
01:07:58 krasavice to není. Manon z pavlače.
01:08:04 To jsi řekl hezky. Manon z pavlače.
01:08:10 Kdoví, jestli ona nechce tebe.
01:08:13 To teda ne, za to ti ručím. V tvým žoldu jsem tady do ní houral
01:08:21 neříkám, nebyl jsem tehdy zrovna moc ve formě...
01:08:26 Všichni říkají, když bude válka, že skončí během dvou-tří měsíců.
01:08:31 Krucifix, válka neválka, tak to zkus znova a zkoušej to pořád!
01:08:34 Když budeš mít dost trpělivosti, tak nevydrží žádná, za to ti ručím.
01:08:38 Musíš něco dělat a ne tady slzama ředit koňak.
01:08:44 Taky jsi trochu Nerudný, ne?
-Jenomže moc málo.
01:08:52 Já snad do té rodiny ani moc nepatřím.
01:08:59 To tedy patříš, to si nenamlouvej.
01:09:06 Z toho se nevymknem, kamaráde.
01:10:06 Ty jsi, Párku, tatínka něčím rozčílil. Nic mi neříkej...
01:10:10 -Já?
-Já jsem si toho dobře všiml...
01:10:13 Ticho.
01:10:29 Obraz.
01:10:46 Ten obraz slzí. Podívejte se!
-Jako panenka Marie čenstochovská!
01:10:52 Tam taky mají obrázek, co slzí!
-To je v Lourdech.
01:10:56 To je zázrak jako v Lourdech!
-Pěkný Lourdy! Ten výtečník malíř
01:11:02 maloval nějakým sajrajtem a teď to v teple teče. Za tisícovku!
01:11:07 Já vám říkám, že slzí!
01:11:09 Buďte zticha.
01:11:12 Aspoň před zesnulým!
01:11:28 Adolf Hitler na tajném zasedání vrchních velitelů
01:11:32 německé branné moci.
01:11:36 V popředí je zničení Polska. Dávám propagandistický podnět k válce.
01:11:43 Lhostejno, zda bude věrohodný. Vítěze se později neptají, zda
01:11:47 mluvil pravdu nebo nikoliv.
01:11:50 Války se nezačínají a nevedou kvůli právu. Nýbrž pro vítězství.
01:11:57 Nám jde výlučně o vítězství. Zabrzdit zradu vůči úvahám soucitu.
01:12:05 Postupovat brutálně.
01:12:07 Osmdesáti miliónový národ musí si dobýt svého práva. Jeho existence
01:12:13 musí být zajištěna. Silnější má právo. Nutno rychle rozhodovat.
01:12:24 Začátek operací bude nařízen pravděpodobně v sobotu ráno.