Setkání Miroslava Horníčka s hostem Milošem Kopeckým (1991). Režie J. Roháč a I. Paukert
00:00:33 Dobrý večer, přátelé.
00:00:35 Vítám vás na 10. Hovorech H ještě po 20 letech.
00:00:42 Začneme tzv. poštovnictvím, tj. tím, co dojde písemně,
00:00:49 nebo dotazy přímo z hlediště.
00:00:53 Já jsem dostal jeden písemný dotaz,
00:00:58 jestli se léty nezměnil můj názor na ženy a přístup k ženám.
00:01:07 Tak názor se nezměnil, ale s přístupem už je to horší.
00:01:14 To víte, v 16 letech jsem měl jiný názor než ve 30 a ve 40.
00:01:23 Já chci říct, že ve všem, co jsem kdy napsal, strašně fandím ženám.
00:01:30 Např. hra, kterou jsme hráli ve Státním divadle v Brně a v ABC,
00:01:36 režíroval jsem ji v Hradci Králové, "Dva muži v šachu."
00:01:41 Tam jsou titulní postavy 2 muži, ale hlavní postavy jsou ženy.
00:01:49 Titulní nemusí být ještě hlavní a naopak.
00:01:52 A hlavní role jsou dvě ženy,
00:01:56 které dva důstojníky zbaví té vojácké tuposti a návyků
00:02:03 a přivlečou je k normální polní nebo domácí práci.
00:02:08 Ve všem, co jsem napsal, hlavní role nesly ženy.
00:02:13 I to, co třeba není na jeviště.
00:02:16 Třeba "Dobře utajené housle", to je chvála ženy.
00:02:20 Někdo si mylně myslí, že mojí ženy, ale ne.
00:02:24 Já sice píši o ní, protože ji mám před očima,
00:02:28 ale je to vůbec chvála ženy, manželství a rodiny.
00:02:33 Ale protože to je formulováno s určitým humorem,
00:02:38 tak jsou lidé, kteří to považují za urážení.
00:02:42 To je česká pověra, že když se něčemu smějeme,
00:02:45 tak je to zesměšňování. Pravý opak je pravda.
00:02:49 Ten, komu se zasměju, je všem bližší. Mně určitě.
00:02:57 Mojí ženy se dokonce ptal jeden spolužák při sjezdu abiturientů,
00:03:03 oni měli sjezd, já nevím, po kolika letech,
00:03:08 byl to sjezd zvláštní školy ve Valašském Meziříčí.
00:03:16 Spolužák se jí ptal, proč dovolí svému muži, aby ji tak urážel.
00:03:22 Absolutní omyl. Jiní se zase ptají, co jsem provedl,
00:03:27 že jsem musel napsat tak krásnou knížku. To záleží na výkladu.
00:03:33 Tolik k pohledu na ženy. Názor se nezměnil, přístup ano.
00:03:41 Má někdo osobní dotaz?
00:03:44 Navážu na předchozí téma. Co soudíte o erotických filmech?
00:03:49 Pro mě jsou to filmy pro pamětníky. Řadím je k filmům pro pamětníky
00:03:59 a poslední 2 roky mezi filmy pro nepamětníky.
00:04:06 Vy řeknete erotický film.
00:04:10 Já jsem to studoval s malířem Vondrou ve Francii.
00:04:16 Tam běžely westerny, horory apod.,
00:04:20 ale já jsem řekl, že budeme chodit na tyto filmy,
00:04:25 protože filmů o práci máme doma dost, ale tohle vidíme jen tady.
00:04:31 Tak jsme to studovali a mohu říct,
00:04:34 že bych uměl vést přesnou čáru mezi erotickým filmem a pornografií.
00:04:40 Erotický film naznačuje, tím je silnější,
00:04:43 pornografie obnažuje, odhaluje, tím je vulgárnější a hloupější.
00:04:49 Já mám rád erotické filmy, protože eros, jako pocit člověka,
00:04:55 to je motor lidského konání.
00:04:58 A my když děláme film, tak jako když se vyrábějí auta,
00:05:06 jde o to, aby ten motor byl stále silnější,
00:05:09 ne o to, aby byl stále odhalenější.
00:05:13 Ten motor musí auto hnát, a ta erotika ten film také.
00:05:18 Já mám rád erotické filmy a nemám rád porno.
00:05:27 Máme tu ještě něco? Já se musím podívat.
00:05:34 Kdyby prý přede mnou stály 3 emancipované ženy.
00:05:38 Božena Němcová, M.D. Rettigová a madam Curie,
00:05:45 které bych dal přednost. Spíš která by dala přednost mně...
00:05:52 Všechny jsou náhodou moje spolužačky.
00:05:58 Muž nemá rád, když žena má v něčem převahu,
00:06:02 takže na Němcové by mi vadilo, že je literárně silnější.
00:06:08 Madam Curie je zase chytřejší a vzdělanější,
00:06:12 tak bych si asi vybral Rettigovou,
00:06:16 protože ta její převaha ve vaření by mi tak nevadila.
00:06:22 Ona by vařila a já bych jedl. Takže bych volil tu Rettigovou.
00:06:31 Další dotaz: Jak prý si vybírám hosty pro tyto Hovory H.
00:06:36 No, vždy hledám někoho, kdo je známý, atraktivní, milý,
00:06:42 sympatický, může být i krásný.
00:06:47 Není to podmínka, ale může být krásný.
00:06:52 Takže dnes máme vzácného hosta, který ještě nikdy v hovorech nebyl,
00:06:59 takže nemáme ukázky.
00:07:03 Herec, podle kterého se už podruhé jmenuje jedno pražské náměstí,
00:07:11 dříve Strossmayerovo, potom Kopeckého.
00:07:15 Takže doktor Strossmayer, Miloš Kopecký. Pojď!
00:07:35 -Prosím.
-Prosím.
00:07:39 Miloši, já tě vítám. Máš nějaký dotaz?
00:07:43 Mám. Jak to a proč jsem já dosud nebyl v Hovorech H?
00:07:49 Pro jakou variantu odpovědi jsi se rozhodl?
00:07:53 Já jsem tady teď říkal, že volím lidi známé, to jsi,
00:07:58 -sympatické...
-To je špatné.
00:08:02 -I krásní mohou být.
-Tak já jdu. Co bych tu dělal?
00:08:06 -Elegantní...
-Možná. Jak se té elegance zbavit?
00:08:11 Mně to každý vyčítá.
00:08:14 Ty jsi jako Cyrano, v srdci nosíš elegance květ.
00:08:20 Já se omlouvám, že jsi tu ještě nebyl, ale o to jsi vzácnější.
00:08:28 Jsou i hosté, které zvu marně.
00:08:31 Vlastíka Brodského sem nemohu dostat, prý leda v narkóze.
00:08:38 Tomu brání skromnost, přijít sem a dělat si reklamu.
00:08:46 -To je klika, že ty jsi nestydatý.
-Jsem.
00:08:49 Já nebýt nestyda, tak dávno nežiju.
00:08:53 Dnes tu máme hosta, kterého jsem měl strašně rád.
00:08:57 Bohužel měl, protože už nežije. Nikdo ho neznal.
00:09:01 To je dramaturg, který pracuje v pozadí,
00:09:08 a byl to dramaturg ostravské televize Vladimír Kotmel.
00:09:15 To byl fantastický vypravěč životních příběhů.
00:09:21 Každé to vyprávění označil titulem.
00:09:26 Jeho poslední vyprávění, které jsem zažil, bylo, když řekl:
00:09:31 Budu vám vyprávět,
00:09:33 jak jsem v Maďarsku přejel policistu z jeho vlastní viny.
00:09:39 Už ten název je tak slibný, že se na to těším.
00:09:44 Tak si dáme Vladimíra Kotmela z ostravské televize.
00:09:50 A když jsme seděli kolem táboráku, tam jsem zažil ledacos,
00:09:55 včetně té valašské cimbálové muziky Technik.
00:10:00 Tam jsem našel dalšího ze svých oblíbených vypravěčů,
00:10:05 kterého jsme dnes pozvali.
00:10:07 Je to dramaturg ostravské televize pan Kotmel.
00:10:15 Vy tady sedíte jakoby nic. Mohu k vám?
00:10:18 Tady je na židli napsáno "welcome". To je anglicky, že?
00:10:25 Tak já si sednu. Pane Kotmel, dovolte, abych vás pozdravil.
00:10:35 Pan Kotmel je známý tím, že sbírá lidi.
00:10:39 Jako někdo sbírá fajfky, tak on sbírá zajímavé lidi.
00:10:46 Poslyšte, to vy jste je nechával doma u sebe?
00:10:51 To je ideální sbírka do malého bytu.
00:10:55 Vtip je v tom, že já si je instaluji v tom původním prostředí.
00:11:00 -Netahám to domů.
-Abyste je živil, to je blbost.
00:11:05 Toto lapidárium je po celém světě, takže já nevybírám vstupné.
00:11:11 To je dobré. Vy vodíte své diváky od člověka k člověku a říkáte:
00:11:17 -Hele, toho mám ve své sbírce pod tímto číslem, jo? -Ano.
00:11:21 S vámi si jednou projedu aspoň Valašsko. A co z té sbírky...
00:11:28 Třeba navštívíme oddělení bezděčných komiků. To je...
00:11:37 -...bezděčných, ne bezdětných.
-Bezděčných.
00:11:41 To je zvláštní kategorie, kteří i kdyby chtěli udělat humor,
00:11:46 tak to nedovedou, ale bezděčně dokážou báječné věci.
00:11:51 Např. jsem znal pana Novotného, on byl hotelový vrátný.
00:11:56 Malé město, malý hotel, malý provoz.
00:11:59 Tak provozoval vedlejší činnost takového artistického typu.
00:12:05 On o sázku polykal kovové předměty.
00:12:08 Přišel mezi štamgasty do pivnice a pohrával si lžičkou nebo klíčem,
00:12:17 ale ne obyčejným, pořádným klíčem téměř historické ceny,
00:12:24 nebo matku většího formátu, a říkal: Že tohle spolknu?
00:12:34 Hosté potěžkávali, někdo ochutnal, a říkali: To je švindl.
00:12:40 "Vsaďte se." Pan Novotný dával pozor a čekal,
00:12:46 až se sázky vyženou do velké výše podle pohybu cen na vnitřním trhu.
00:12:55 Potom udělal gesto, každému ukázal, že je to skutečně kov,
00:13:03 polkl, zapil pivem a inkasoval bank.
00:13:09 Takhle to dělal dlouho, měl několik parádních čísel.
00:13:13 To nejhezčí bylo, že o sázku polkl natažené hodinky,
00:13:18 a když vyšly, tak ještě šly. On se totiž domníval,
00:13:27 že to všechno odchází přirozenou cestou, ale mýlil se.
00:13:40 Po nějaké době se mu přitížilo.
00:13:47 Navštívil interní oddělení tamní nemocnice, strčili ho pod rentgen,
00:13:53 pan primář se podíval ještě jednou a pak svolal celou nemocnici,
00:13:58 aby se šli podívat, že pan Novotný má v žaludku kovošrot.
00:14:04 Přemýšleli, jestli ho mají poslat rovnou do sběrny nebo něco zkusit.
00:14:11 Pak ho vzali na stůl, zbavili ho útěžku a on se uzdravil.
00:14:19 Když jsem ho pak potkal na jeho pracovišti, ptal jsem se,
00:14:25 jestli toho zanechal. On říkal, že ne, ale že zvednul ceny.
00:14:45 Další taková postava byl metař, kterého jsem poznal jako malý.
00:14:51 To byl výborný komik, zpočátku bezděčný, později děčný.
00:14:56 On se vypracoval.
00:15:00 On také v mládí utrpěl nějakou chorobu, nebyl zcela svěžího ducha.
00:15:07 Kromě toho měl asi 12 dioptrií a trpěl jistou vadou řeči.
00:15:14 Ale zachoval si dětskou duši a byl metařem.
00:15:21 Mnoho generací dětí s ním laškovalo tím způsobem,
00:15:26 že mu k okraji chodníku podhodily zmačkaný papír.
00:15:30 On tam dospěl, nastavil lopatu, vzal koště, chtěl to smést,
00:15:35 -a děti potáhly.
-Na niti.
00:15:39 Tak on poposadil opět lopatu a děti zase popotáhly.
00:15:45 A to bylo senzační, on to vydržel třeba 7 x s kamenným výrazem,
00:15:51 teprve poté si poposadil čepici do týla a povídá:
00:15:59 "Papítu, papítu, ty jsi jako živej".
00:16:13 To je krásné, on vlastně celou tu dobu dělal radost.
00:16:20 A když už byl stařičký pán, tak jsem se ho jednou ptal,
00:16:27 jestli nikdy nepoznal, že si z něj dělají legraci.
00:16:33 On říkal, že samozřejmě dávno, ale že neměl to srdce to dětem kazit.
00:16:42 To je vidět, že i člověk takto postižený může mít velké srdce.
00:16:54 A potom z toho mého lapidária, to je vlastně hominárium,
00:17:01 tak ještě další takový záběr. To je široké plátno.
00:17:06 Něco jako Maroldovo panoráma.
00:17:11 Já bych navázal na to, co jste říkal o tom odstřelu v kamenolomu,
00:17:16 tohle je z pravěku televize.
00:17:18 Tehdy přišli k našim zpravodajcům, aby natočili odstřel v kamenolomu,
00:17:26 asi půl milionu kubíků v pohybu.
00:17:30 Oni tam přijeli, byl nádherný podzimní den.
00:17:37 V oparu se tyčily skály, taková skalní stěna.
00:17:44 Střelmistr sugestivně říkal:
00:17:48 Nejdřív se sesune tahle stěna a hned za tím ta věž,
00:17:54 přesně po 6 vteřinách. Potom začali.
00:17:59 Kameraman měl tu stěnu v tom okénku a teď se mu stalo to, co se stane,
00:18:05 když je ve filmu nesynchronní zvuk.
00:18:08 Rozlehl se rachot a skalní stěna stojí, jako kdyby nebyla odpálená.
00:18:14 Teď on čeká, kdy se konečně začne sypat,
00:18:17 kolem všichni šíleli, protože přehodili dráty,
00:18:21 spadlo to vedle. Tak říkali: Honem, švenkuj!
00:18:25 A on přešvenkoval a teď bác, spadlo to na druhé straně.
00:18:33 Takže se jelo domů s legrací.
00:18:36 Během nějaké doby je pozvali znovu, že tentokrát se to musí povést.
00:18:41 -ZVONEK.
-To nic, to je takové zařízení.
00:18:45 Připravili se zodpovědně, vzali 2 kamery, zkoušeli to.
00:18:51 Bylo prosincové ráno, kamení se velebně tyčilo...
00:18:57 -Cítíte to napětí?
-Cítím.
00:18:59 Skála se tyčí a netuší, že má v žaludku 5 metráků dynamitu.
00:19:06 Zkoušeli to hodinu, dvě, řekli si, teď to musí sednout a spustili to.
00:19:12 Kameraman zmáčkl, kamera "škyt" a nic.
00:19:17 Běžel k druhé, ta také "škyt" a nic.
00:19:21 Zmrzl tam olej, takže opět nic.
00:19:28 Do třetice se domluvili, že to už musí klapnout, a tedy:
00:19:34 Kameraman se skryje za bagr
00:19:38 a odstřel odpálí osobně hlavní inženýr praporkem od kameramana.
00:19:46 Vše už se chýlilo ke konci, když tu po pláni kráčí člověk,
00:19:52 byl to bezpečnostní technik.
00:19:58 Teď říká: Co je to tady? Tady nikdo nesmí být, pryč!
00:20:05 Inženýr říkal, že vše zajistil,
00:20:09 a pak se bavili v odborné diskusi, která vyústila v hádku.
00:20:14 Technik říká: Vy si dělejte svoje, já si dělám svoje, a pak řvali.
00:20:26 Pak se inženýr dožral a říká: Jsem hlavní inženýr nebo ne?
00:20:33 A v té ruce měl praporek.
00:20:39 Já jsem tě viděl v Psohlavcích na jevišti, člověče, v E.F.Buriana.
00:20:45 -Ano, já jsem tam hrál...
-Milda hrál revolučního Choda.
00:20:52 -To byl starý Hrubý.
-Taková ideová páteř odbojníků.
00:20:59 -Kozina nebyl takový hrdina.
-Ne.
00:21:02 Kozina zpíval part, který napsal Hrubý, to byl operní zpěvák, tenor.
00:21:10 -Ale hudbu napsal Hrubý.
-Toho jsi hrál. -Ano.
00:21:16 Představte si,
00:21:18 že já hrál starého Hrubého, se svou mentalitou. Nesmysl.
00:21:24 Herce můžete velmi snadno zabít nevhodně přidělenou rolí.
00:21:29 To byl tento případ. Já věděl, že to bude výbuch.
00:21:35 Určité věci se nedají uhrát,
00:21:38 já nemohu hrát typ, který vyrostl z chodské půdy.
00:21:47 Tak jsem šel za E.F.Burianem a prosil jsem ho,
00:21:51 že to je urážka toho starého Hrubého a současně i moje.
00:21:57 To nedopadne dobře. On psal noty a vůbec se na mě nepodíval a říkal:
00:22:02 Podívejte se, soudruhu...
00:22:06 Já mu říkal: Pane Buriane, on mě soudruhu.
00:22:10 Přitom já byl pan a on mi říkal soudruhu,
00:22:16 a on byl soudruh a já mu říkal pane. Taková to byla doba.
00:22:22 A řekl mi větu: Dobrý herec musí zahrát všechno.
00:22:27 Tak jsem pochopil, že se mnou nemluví vážně a odešel jsem.
00:22:31 Ten den, kdy se hrálo, odepsaný den.
00:22:35 Tréma, hrůza, člověk nemohl jíst, spát, pít, psát, nic.
00:22:39 Snad jen pověsit by se mohl. Večer představení, velká nenávist.
00:22:46 Jednoho dne mě přešla trpělivost a řekl jsem si,
00:22:50 že když to nejde po dobrém, půjde to po zlém.
00:22:54 V té scéně u apelačního soudu, toho soudce hrál Viktor Očásek,
00:23:00 tak mi ruplo v bedně a já jsem si uvolnil cestu,
00:23:07 klekl jsem si před soudce a řekl:
00:23:10 Vašnosti, odpusťte nám to, my už to víckrát neuděláme.
00:23:17 Ten mladý blázen neví co dělá, jako Kozina.
00:23:21 Slibuji, že odedneška už budeme pouze prodávat suvenýry.
00:23:27 Holar, tehdy hrající Kozinu, mě za límec vytáhl z jeviště.
00:23:31 Byl to prostě průšvih, lidé mysleli, že jsem zešílel.
00:23:36 Obecenstvo nevědělo, co to má znamenat.
00:23:41 Druhý den jsem přišel do divadla a čekal jsem hodinovou výpověď.
00:23:48 Ne, ne, nic. To napětí! Den na to opět nic.
00:23:54 Až třetího dne vyšlo nové obsazení
00:23:57 a já byl přeobsazen do role Lomikara.
00:24:00 Konečně jsem hrál feudála, s jistým odporem, ale hrál.
00:24:13 Já na to vzpomínám rád, jak jsem tě viděl jako Choda.
00:24:18 Vypadal jsi příšerně.
00:24:21 On měl dlouhé bílé vlasy, takový chodský dědek...
00:24:27 -Nevím, k čemu bych to přirovnal.
-Já ti řeknu.
00:24:31 -Jako židovský vodník.
-Ano.
00:24:35 Oni říkali: To není Chod, to je Chodeles.
00:24:39 A když jsme spolu hráli Velikou tavbu? On měl...
00:24:45 -Mohu to říct?
-Já to vypravuji jindy.
00:24:50 -Ale je to pravda.
-My jsme hráli dělníky, taviče.
00:24:58 Mně říkali dělník Motche.
00:25:03 My jsme vypadali hrozně, Ostraváci by nás hnali,
00:25:07 ale v Národním to prošlo.
00:25:11 Ale někteří kolegové byli vynikající v roli dělníka.
00:25:15 -Třeba Jarda Moučka.
-Skvělý.
00:25:19 Vidíš, a řekneš si: Hergot, ten musí být upracovaný.
00:25:26 -O čem jsme to mluvil?
-Že jsi hrál v Psohlavcích.
00:25:31 Malér může vzniknout z čehokoliv, třeba z nedorozumění.
00:25:36 Ale i z popularity. Typický příklad maléru z popularity.
00:25:42 No, malér z popularity...
00:25:48 No že tě znají lidé a ty uděláš něco, co je šokuje.
00:25:53 Já si vzpomínám... Jak mě párkrát bylo vidět v Hovorech H,
00:26:02 tak najednou jsem zjistil, že se na mě dívají lidé,
00:26:08 o kterých nic nevím, někteří mě i zdravili.
00:26:14 Mělo to klady i zápory. Jednou, to si pamatuji dodnes,
00:26:24 jsem byl v řeznictví, byl jsem tam sám.
00:26:29 Najednou prodavačka říkala: Pane režisére, já pro vás něco mám.
00:26:36 Dala mi balíček, já zaplatil, doma jsem to rozbalil,
00:26:40 a tam byly 2 telecí řízky. Představ si, kam až...
00:26:46 Kam až vede popularita.
00:26:49 -Pak jsem si na to začal zvykat. Máme o tom i... -Ano, důkazy.
00:26:56 Já nezapomenu, když jsme spolu v Montrealu dělali Kinoautomat,
00:27:01 tak jsme šli se Svitáčkem po bulváru Svaté Kateřiny.
00:27:06 On poprvé v životě vešel do supermarketu,
00:27:11 vlezl tam, rozhlédl se, vyběhl, a řval na nás: Honem, mají telecí!
00:27:23 A to jsem tam nebyl tak populární jako tady. Můžeme si to pustit.
00:27:31 Malér z popularity. Podíváme se na to.
00:27:35 Vy jste myslím jednou zažil něco podobného u obuvníka.
00:27:42 Ano, lidi vždycky když mě osloví, tak váhají, jak mě mají oslovit.
00:27:51 Píšou různá slova... To je krásný příběh.
00:27:57 Já jsem si dal ušít boty na míru.
00:28:02 Také na koho jiného, když jsem Miroslav?
00:28:06 A jedna mě tlačila. Dal jsem si ji vytáhnout.
00:28:16 Za 3 týdny jsem tam přišel, a tam byla místnost,
00:28:20 kde seděly 2 dámy a stovky bot na regálech tam byly.
00:28:25 Já jsem přišel a řekl jsem:
00:28:27 Dobrý den, já tady mám vytáhnout pravou botu na jméno Horníček.
00:28:32 A ta jedna šla podél regálu a říkala si: pan Horníček...
00:28:40 A ta druhá na ni křičela: Snad mistr...!
00:28:44 A já jsem říkal: Ne, nic takového!
00:28:47 A ta druhá řekla: Snad mistr o tom bude vědět.
00:28:59 To byl ošklivý trapas.
00:29:02 Ona udělala nečekanou pauzu v té větě,
00:29:07 já do toho vlétl s předstíranou skromností a tím jsem se propíchl.
00:29:15 Na to narážel pan režisér Svitáček, když mě chtěl přivést do úzkých.
00:29:23 Promiňte, ještě k té popularitě.
00:29:26 Já mám takový pocit, že vaší zásluhou se stávám známější,
00:29:32 snad i populárnější, že si mě lidé prohlížejí,
00:29:37 usmívají se, vždycky mě to nutí, abych si zkontroloval oděv.
00:29:42 Tuhle v tramvaji si mě prohlížel pan průvodčí, pak se usmál,
00:29:49 tak já jsem se také usmál, pak udělal takové přátelské gesto,
00:29:55 šel za mnou a říká: Tebe já znám, ty děláš ve vozovně ve Vršovicích.
00:30:19 Miloši, my o sobě víme kde co.
00:30:22 Herecky jsme se očichali a poznali,
00:30:27 ale mě by zajímaly některé tvé lidské vlastnosti nebo slabosti.
00:30:32 -To nejlepší.
-Já se zeptám konkrétně.
00:30:38 -Jsme v televizi.
-Já vím, jen to nejlepší.
00:30:45 -Jaký máš třeba vztah k pořádku?
-Veřejnému? -Ne ne.
00:30:51 -Soukromému?
-Ano, doma, v privátních věcech.
00:30:56 Libuji si v nepořádku.
00:30:59 V těch privatisimech... Tam je nepořádek až velké umění.
00:31:08 Ale ty máš na mysli pořádkumilovnost, že?
00:31:15 Já myslím, že nejsem nijak zvlášť pořádný,
00:31:19 soudě podle toho, co stále říká moje žena.
00:31:23 -Má na to ošklivé slovo.
-Chaos, že? -Na "B" to je.
00:31:31 -Baos.
-Ano, že dělám doma chordel.
00:31:38 Ale co to povídám... Baos.
00:31:44 Čili ty miluješ pořádek, ale děláš nepořádek.
00:31:48 -Plodím nepořádek.
-A vyžaduješ pořádek.
00:31:52 To je sebeobrana před vlastní zmatenou duší.
00:31:56 Jsem roztěkaný člověk, s velkým úsilím se musím soustředit.
00:32:05 Tak se bráním a někdy to má až podobu pedanterie.
00:32:09 Já jsem jednou bydlel s Eduardem Kohoutem v Mariánských Lázních.
00:32:15 On to byl velký tragéd a herec a komediant,
00:32:20 a přitom měl velmi specifický humor.
00:32:24 My jsme spolu šli po kolonádě a proti nám šla krásná holka,
00:32:30 ale taková ta krása "krev a mléko", taková zdravá krása.
00:32:35 On mě zastavil a říká: Mirku, podívejte, to je krásná dívka.
00:32:43 Já říkám: Jak pro koho.
00:32:47 Doležalovi by se líbila, ten je z Bučovic, ale můj typ to není.
00:32:55 A on říká: To by mě zajímalo, jaký je váš typ?
00:33:00 Mistře, já mám rád ty typy jako trošku chorobné.
00:33:06 A on říkal: Věděl bych o jedné pro vás, má lepru.
00:33:14 -To je nádherné! Skvělé!
-Nádherné.
00:33:18 -Lehce mixnuté morbiditou.
-Šmrncnuté lepřičkou.
00:33:26 My jsme spolu bydleli v hotelu Panorama
00:33:30 a měli jsme tam fantastický chaos ve věcech.
00:33:35 My jsme měli všechny svršky i spodky vysypané na kanapi
00:33:42 a z toho jsme denně večer tahali tu plavky, tu smoking.
00:33:48 A on nosil vždycky takové šátečky na krk,
00:33:52 a já jsem je nosil také, z takového snobismu.
00:33:57 A on ráno tahal ty své hedvábné krásné šátky a říkal:
00:34:01 Mirku, tohle je Florencie, Benátky, tohle je Paříž, Dior.
00:34:08 A já tahal ty svoje a říkám: Mistře, Humpolec.
00:34:18 A takhle jsme spolu blbli.
00:34:22 Jednou ta halda už byla tak velká, že se v noci převážila a spadla.
00:34:28 Já se ráno probudím a halda je na zemi.
00:34:33 Když se probudil, tak mu říkám: Mistře, vidíte to?
00:34:40 Nemělo by se trochu uklidit? A on mi řekl nádhernou větu.
00:34:47 Mirku, život je příliš krátký než aby se uklízelo.
00:34:55 -To je klasika. -Ano, to by se mělo vytesat do mramoru.
00:35:04 Jsou i lidé, kteří prostě nesnesou, aby tužka ležela jinak než má...
00:35:15 A rozběsní je to. Jestli věc neleží tam, kde má,
00:35:21 já s ní chci pracovat, tak mě to rozžhaví doběla.
00:35:27 -To jsi mi připomněl moji ženu.
-Ano, tak malinko.
00:35:34 Já třeba něco napíšu.
00:35:38 Teď si uděláme klidnou chvíli, že to ženě přečtu.
00:35:43 Začnu číst, ona sedí proti mně, a najednou vidím,
00:35:48 že její oči koukají někam stranou, zastaví se na něčem,
00:35:53 tak čtu dál, ona tak kouká, pak vstane a jde narovnat záclonu.
00:36:03 Já nejsem ješitný stařík, ale to jsou ty bytosti,
00:36:09 které nevydrží v pokoji, kde není srovnaná záclona.
00:36:13 Já vyznávám malý přehledný nepořádek.
00:36:18 Ti moc pořádní lidé mě zneklidňují.
00:36:24 Za mnou jednou přijela maminka do Prahy a uklidila byt.
00:36:31 Já jsem se s tím bytem aspoň 6 dnů seznamoval, než jsem se tam vyznal.
00:36:39 -Takže ono to má své mouchy.
-Jistě.
00:36:44 Věřte mi, kdyby hospodyně Albertu Einsteinovi uklidila pracovní stůl,
00:36:50 -tak možná nebyla speciálně teorie relativity. -Ano.
00:36:55 Nebo maminka režiséra Ivo Paukerta je také ten typ přísně pořádný.
00:37:06 -Jednou se jí prý nezalíbilo v té... -Krabičce s léky.
00:37:13 Ano, že v krabičce s léky je nepořádek.
00:37:19 Tak to pečlivě seřadila, aby to bylo systematické,
00:37:25 a takové ty, co zbyly, dala do obálky a napsala "různé".
00:37:32 Ano, to jsou tabletky pro různé choroby.
00:37:41 Já si myslím, že všechno vadí.
00:37:45 Velký nepořádek vadí, ale přílišný pořádek také vadí.
00:37:51 Velký třesk, to je katastrofa. Malý třesk, prosím, ale velký...?
00:38:01 Já jsem si vzpomněl na režiséra Wassermanna, který mě učil na FAMU.
00:38:08 On vždycky vložil takový suchý humor do toho, co vyprávěl.
00:38:14 Jednou nás nabádal k tomu, že máme mít své věci v pořádku,
00:38:19 že máme udržovat určitý systém, že to šetří čas.
00:38:23 Ale dodal k tomu, že se to nesmí přehánět.
00:38:26 To jsem znal pána, který měl všechno v krabicích,
00:38:30 a na jedné krabici měl nápis:
00:38:33 Provázky krátké, zcela neupotřebitelné.
00:38:46 Ano, to je týž režisér Wassermann, který byl známý svou slušností.
00:38:52 Váhal před každým silným výrazem.
00:38:55 Jednou na fotbale stál mezi diváky a zuřivě fandili.
00:39:03 Soudce nařídil proti domácím penaltu.
00:39:06 Celé hlediště řvalo, pískalo, nechtělo to připustit,
00:39:11 hráči hrozili soudci, soudce jim atd.
00:39:14 A celou tu dobu, kdy nejhorší nadávky létaly vzduchem,
00:39:19 režisér Wassermann přemýšlel, co by také zařval.
00:39:23 Teprve když se to celé uklidnilo a hráč si nachystal míč,
00:39:29 vzniklo to tragické ticho před tím kopem,
00:39:32 tak Wassermann našel konečně ten pravý výraz, velmi ostrý, a zařval:
00:39:38 Soudce je ošklivé káčátko!
00:39:51 Mám tady překrásný dopis z Ostravy od jednoho pana profesora.
00:39:59 Dokonce je to profesor, který učil Dr. Činčeru.
00:40:05 Je to latiník, filosof.
00:40:09 Říká tady, že měl jednu velmi nadanou žačku, jakousi Marcelu,
00:40:14 a že jí jednou položil otázku,
00:40:17 jaký je hlavní rozdíl mezi ženou a mužem.
00:40:21 Všichni se chichotali, ale on říká: Ne, já nemyslím to, co vy myslíte.
00:40:27 Hlavní rozdíl je v tom,
00:40:29 že žena má filozofické nohy, kdežto muž má filozofickou hlavu.
00:40:34 A ta Marcela se ptala: A jaké jsou ty filozofické nohy?
00:40:39 A on jí říká: To jsou nohy,
00:40:42 které uvedou ve zmatek každou filozofickou hlavu.
00:40:48 To už se smála celá třída
00:40:50 a Marcela se prý snažila stáhnout minisukně co nejdál ke kolenům,
00:40:56 a on se jí schválně zadíval na ty minisukně a říkal:
00:41:03 Jen toho nech, Marcelko, ty nemáš dost filozofické nohy,
00:41:09 protože já nejsem zmatený. Na to Marcela odpověděla:
00:41:14 Ona je otázka, máte-li vy dost filozofickou hlavu.
00:41:20 To byl krásný dialog mezi žačkou a kantorem.
00:41:24 Tady vzpomíná, že byl ředitelem na jedenáctiletce,
00:41:29 kde mladý češtinář vysvětloval lidová rčení a vyzval žáky,
00:41:33 aby pověděli příklad. Jeden žák dal učiteli hádanku.
00:41:38 Pane učiteli, víte, proč má prasátko zakroucený ocásek?
00:41:42 Učitel nevěděl, žák to vysvětlil.
00:41:45 Abyste si nevypíchl oko, když se mu podíváte...
00:41:52 Když to řekl učitel ve sborovně, sbor se rozdělil na 2 tábory.
00:41:57 Jeden žádal potrestání sprostého žáka, druhý s trestem nesouhlasil.
00:42:03 Vešel jsem do sborovny a pravím: Jako zkušený pedagog vím,
00:42:08 že děti slyší nejvíc to, co se pro ně nehodí.
00:42:11 Ten kluk to slyšel doma od táty, tak by přes hubu zasloužil táta.
00:42:17 Mladý češtinář na to říká: No jo, ale tu hádanku mi dal váš syn.
00:42:37 Mám tu krásný dopis od žáka, který vzpomíná na svého kantora.
00:42:43 Měli jsme vynikajícího fyzikáře, kterému říkali Méďa Béďa.
00:42:50 Byl znám tím, že ho nedokáže nic rozházet.
00:42:54 Tak si chlapci na něj vymysleli,
00:42:57 že při hodině fyziky si všichni ve stejné chvíli nasadili klobouky.
00:43:04 Pokračovali ve své práci, a když se kantor ohlédl od tabule,
00:43:10 celá třída měla klobouky.
00:43:13 Ale vždycky se najde jeden, který se toho nezúčastní.
00:43:18 Tam se také našel např. Kučera, který si klobouk nenasadil.
00:43:24 Kantor se otočil, viděl tu třídu, zachoval naprostý klid,
00:43:33 šel k tomu Kučerovi a zařval: Kde máte klobouk, Kučero?
00:43:56 Největší společný úspěch jsme měli mimo jeviště,
00:44:00 -když jsme vymysleli telepatii...
-Jak to nazýváš?
00:44:05 To byla spirituální činnost, z duchovní oblasti.
00:44:10 Dnes už to mohu zveřejnit, protože už to neděláme.
00:44:16 Dlouho jsme to zkoušeli. My jsme si vysílali celé slabiky.
00:44:24 Oni mu dali nějaké složité jméno, třeba Feurstein,
00:44:31 on vyslal dvě slabiky a já hned věděl, kdo to je.
00:44:35 Ten trik začínal tím, že když jsem šel ven,
00:44:38 oni mu tam v místnosti řekli to jméno, a já vešel,
00:44:43 tak už jsme byli domluveni, že když je to umělec,
00:44:47 bude mít rozepnuté sako, když vědec, zapnuté sako.
00:44:51 Když je živý, pohled nahoru, když mrtvý, pohled dolů.
00:44:55 -Dále postoj! -Pojem byl takhle, Politik byla pěst.
00:45:04 Takže když koukal dolů a měl zaťatou pěst, byl to mrtvý politik.
00:45:10 Takže já už ve dveřích věděl, odkud asi tak hádat,
00:45:14 a teď jsme si vysílali celé slabiky, tedy on mně.
00:45:19 Měli jsme anatomicky rozdělené tělo. A-E-O-I-U.
00:45:28 To jsme trénovali tak,
00:45:30 že jsem doma měl přišpendlené papírky s těmi samohláskami.
00:45:35 A Milda se to učil. Ne, ty jsi měl papírky, já se to učil!
00:45:40 Takže třeba P byla dlaň. Takže takhle bylo pa, pe, po...
00:45:48 A v Národním divadle v klubovně jsme tím děsili herce.
00:45:54 Předtím to dělal mistr Kohout a Záhorský, ale velmi naivně,
00:45:59 -protože ti si vysílali písmenka.
-Dětské hry.
00:46:03 Dětské hry. Kdežto my jsme to povýšili na vědeckou disciplínu.
00:46:08 V té době stoupl zájem o spirituální vědy,
00:46:13 což vláda nelibě nesla. Nahoře bylo znepokojení, že?
00:46:20 Ano. A my jsme děsili... Třeba Pivec...
00:46:25 Skutečně, tohle není vymyšleno.
00:46:28 Jan Pivec, který měl vskutku hereckou genialitu,
00:46:35 byl lidsky dost naivní, ale to neznamená prostoduchý.
00:46:42 Krásně naivní, v básnickém smyslu, tak jak kumštýř má být.
00:46:50 On nespal, prožíval to. Jak je to možné?
00:46:55 Že by ti dva byli tak propojeni, že by si přenášeli myšlenky?
00:47:05 Vždycky přišel, měl sešit a říkal: Kluci, že to je takhle?
00:47:11 A měl své vysvětlení. A my říkali: Ne, tak ne.
00:47:19 Paní Zdenka Baldová si na nás vymyslela zvlášť složité jméno,
00:47:24 třeba Herakleitos. A já vešel, vidím, že to je mrtvý filosof...
00:47:30 Jako já, ano? Mrtvý, leč dosud nepohřbený filosof.
00:47:38 Filosof v agónii. A on mi vyslal dvě slabiky, he, ra.
00:47:46 Tak jsem věděl, že to je Herakleitos.
00:47:49 Tak jsem se otočil k němu zády, a on říká:
00:47:53 Na zahradě je nějaký chlap. Ptám se: Co tam dělá?
00:47:57 On říká, že trhá růže. A já: Tak to je Herakleitos.
00:48:02 Paní Baldová se vyděsila, křičela: To není možné!
00:48:08 A my jsme s tímhle trikem vystupovali ve vyprodané Lucerně.
00:48:16 Jožka Pér, který měl ty mluvící maňásky,
00:48:21 tak tam měl takové jevišťátko, plentu, hadr předtím,
00:48:29 a z hlediště mu vzkazovali jména, a ten maňásek je dával Mildovi.
00:48:36 A ten hádal ta jména. Jožka byl schovaný se mnou.
00:48:40 Já byl schovaný v bedně a měl jsem tam takovou dírku,
00:48:45 abych na Mildu viděl, co vysílal.
00:48:51 Před představením jsem měl dírku v oponě a říkal jsem si:
00:48:56 Hergot, ona je ta látka roztřepená, já blbě vidím.
00:49:01 Tak jsem si říkal, že to musím nějak vylepšit.
00:49:05 Tak jsem se šel znovu podívat, že to nějak roztáhnu.
00:49:12 V té chvíli Milda zapracoval, vzal tužku,
00:49:15 šel tu dírku propíchnout a píchnul mě do oka.
00:49:21 Byl obsazen do Žižky a on to nevzal, tak to hrál Vojta.
00:49:28 -A Štěpánek. -Tenkrát to byla poprvé skutečná telepatie.
00:49:34 Jednak jsem viděl blbě a on si ještě stoupl proti reflektorům,
00:49:39 takže já viděl siluetu, která na mě dělala nějaké pohyby,
00:49:44 a to, že jsem to uhádl, byla telepatie.
00:49:47 Oni se nás vždycky ptali, vzali si nás stranou a říkali:
00:49:52 Prosím vás, prozraďte nám to, my bychom to také rádi dělali.
00:49:57 My říkali: To je těžké. To znamená 3 měsíce duchovního života.
00:50:05 Říkali jsme, že jsme byli spolu 2 měsíce v lese, soustředili se...
00:50:11 -Jedli kořínky.
-Ano. -Spali s veverkami.
00:50:20 V Českém Krumlově je divadlo, které má takový evropský primát.
00:50:28 Řada divadel má takovou otáčivou scénu, tzv. točnu,
00:50:35 kdy vzadu je postaven les, vpředu salón,
00:50:40 pak se to otočí a jede se dál.
00:50:43 Vzpomínám, jak jednou Saša Rašilov ve Stavovském divadle říkal:
00:50:49 Já pořád, proč je na divadle taková zima a my to hrajeme na točně.
00:50:55 Ale divadlo v Krumlově má takovou zvláštnost,
00:50:59 má otáčivé hlediště. Má přírodní hlediště pro 200 lidí.
00:51:04 To hlediště se dole otáčí pomocí řady lidských sil,
00:51:10 takže třeba tam je postaven park, a tamhle je postaven vnitřek.
00:51:18 Dole se otočí celé hlediště s lidmi a hraje se zase tady.
00:51:23 Tady mi líčí jeden pisatel,
00:51:26 jak jeli jednou s JZD do Krumlova na Shakespeara.
00:51:30 Hráli ho dobře, píše. Parkem se honili lovci na koních,
00:51:34 uspořádali tam dokonce pravý hon,
00:51:37 po otočení hlediště se hrálo před letohrádkem atd.
00:51:42 Nádherné kostýmy, báječné představení. Pak přišlo toto.
00:51:46 Jeden ze starších členů JZD pocítil nutnost odskočit si
00:51:53 a zmizel do parku.
00:51:59 V té chvíli si otočilo hlediště
00:52:05 a parkem mezi okrasnými keři přichází kněžna nebo vévodkyně,
00:52:13 za ní dámy, celá společnost,
00:52:16 a před nimi u křoví stojí člen JZD a ulevuje si.
00:52:27 V té chvíli jsem si uvědomil, jak dokonale mi funguje mozek,
00:52:32 protože můj výbuch smíchu přišel o několik desetin vteřiny dříve,
00:52:38 než zaburácelo zbývajících 200 lidí.
00:52:41 Řvali smíchy, brečeli, plácali se do stehen.
00:52:44 Do toho se ozval výkřik: To je starý Fojt! Fojte, uteč!
00:53:02 A pisatel pokračuje:
00:53:05 Ke cti pana Fojta je nutno říct, že to byl muž činu.
00:53:09 Nenechal se přerušit a nebo nemohl,
00:53:13 a klidně dokončil své první divadelní vystoupení.
00:53:17 Byla to doslova hlavní role a ještě k tomu v Shakespearovi.
00:53:22 Pak ale přece jen propadl panice a začal kličkovat pryč.
00:53:27 Pohotový osvětlovač ho ještě chvíli pronásledoval světlem,
00:53:33 pak asi smíchy spadl ze stromu a Fojt zmizel ve tmě.
00:53:39 Já doufám, že jestli to slyší pan Fojt, že se nezlobí.
00:53:47 Tak na zdraví pana Fojta, doufám, že si zatím nikdo neodskočil.
00:53:53 No, nemáme otáčivé hlediště, tak to jde.
00:54:03 Já myslím, že to uzavíráme právě v této chvíli:
00:54:07 Na zdraví pana Fojta. Mildo, děkuji ti.
00:54:10 -Za co? Prosím tě...
-Za návštěvu.
00:54:13 -Tady je trochu čaje s mlékem.
-Prosím? -Čaj s mlékem.
00:54:18 -Jen si ťuknout na závěr.
-Já si s tebou ťuknu.
00:54:22 -Když už na tebe nezbylo víno...
-Zbylo několik krůpějí.
00:54:27 -Takže na zdraví.
-Ať žijeme, majíce za co.
00:54:33 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Dnes vám přinášíme vzpomínky Miroslava Horníčka na jeho legendární televizní zábavný pořad Hovory H, které vznikaly na sklonku 60. let a získaly si u diváků obrovskou oblibu. U sklenky dobrého vína se společně s Miroslavem Horníčkem ohlédneme za jednotlivými epizodami hovorů H, budeme vzpomínat na jeho tvůrce a dozvíme se řadu milých příběhů a zajímavostí ze zákulisí.