Setkání Miroslava Horníčka s hosty Janem Pivcem, Františkem Filipem a Bohumilem Bezouškou (1990). Scénář M. Horníček a V. Svitáček. Kamera J. Lebeda. Režie J. Roháč a I. Paukert
00:00:27 Vážení přátelé, dovolte, abych vás přivítal.
00:00:31 Vás tady i vás doma.
00:00:33 Kde jste? Tamhle u televizorů. Tam jsou.
00:00:37 Člověk pozná, že ta kamera svítí.
00:00:40 Dovolte, abych uvítal naše dnešní hosty.
00:00:43 Režisér František Filip. Pracoval s Janem Pivcem.
00:00:53 A můj kolega Bohumil Bezouška.
00:01:02 Pivce znal dřív než já. A asi i líp než já.
00:01:07 Takže je tu jako očitý svědek.
00:01:10 Dnešní večer bych chtěl věnovat Janu Pivcovi.
00:01:15 Miloval jsem ho od studentských let.
00:01:18 Jezdil jsem na jeho premiéry do Prahy z Plzně na kole.
00:01:25 Je to devadesát kilometrů, ale stálo to za to.
00:01:30 Později jsem ho poznal i jako kolegu.
00:01:35 Když jsem s ním směl být, neříkám hrát, na jednom jevišti.
00:01:41 Vzpomínám na něj především třeba ze zákulisí.
00:01:45 Byly přestávky, pauzy, volno.
00:01:49 A on fantasticky vyprávěl.
00:01:54 To je Pivec, na kterého vzpomínám.
00:01:57 Především je tady ovšem to herectví.
00:02:01 Ale chci tím říct,
00:02:03 že Pivec byl i v tom civilním vyprávění v šatně veliký.
00:02:10 A nezaváhám před tím slovem, byl i tady geniální.
00:02:17 V čem je jádro nebo velikost Pivcova vyprávění?
00:02:21 Já bych řekl, že oplodňuje skutečnost.
00:02:25 Činí jakoukoli skutečnost přímo těhotnou.
00:02:28 Nabíjel skutečnost jak dělo. Je jak lavina, která se žene.
00:02:33 Kácí hory, protrhává hráze.
00:02:36 A přitom se dovede zastavit u maličkosti jako lavina u sasanky.
00:02:42 Dovede vzít posluchače do hrsti. Nemluvím o jevišti, ale v zákulisí.
00:02:49 Vzpomínám, jak nám vyprávěl takovou všední historku.
00:02:54 Jak byl s tatínkem v neděli v hospodě.
00:02:57 Venkovská hospoda a nuda nedělního odpoledne se dá vyjádřit různě.
00:03:03 Pivec se zastavil na detailu. A donutil k tomu i nás.
00:03:08 Jako kamera, která na detail najede a přinutí vaše oči hledět.
00:03:13 Tak on jen vylíčil, jak na stole té hospody stála a kvokala slepice.
00:03:19 A on tu slepici před námi stvořil. A stvořil i nás.
00:03:25 V té chvíli z nás udělal malé kluky, jako byl tehdy on.
00:03:29 Náhle jsme milovali jeho tatínka, nudili se v nedělním odpoledni,
00:03:35 slyšeli tu slepici. Bylo nám horko a nevěděli, co dělat.
00:03:40 Byli jsme v hrsti toho vyprávění a nepustil nás.
00:03:45 Budeme si o Pivcovi ještě povídat.
00:03:51 V té době jsem byl členem stejného divadla jako on.
00:03:56 Je to divadlo naproti kavárně Slavia.
00:04:02 Byli jsme ve stejném angažmá.
00:04:05 Jednou začala sezóna a on tam nebyl.
00:04:09 Ptali jsme se na něj a bylo nám řečeno, že je nemocen se srdcem.
00:04:15 A že se léčí v Poděbradech.
00:04:17 Tehdy jsme se osobně ještě moc neznali.
00:04:22 Řekl jsem si, že potřebuje rozveselit.
00:04:25 Sedl jsem a napsal dlouhý dopis.
00:04:29 Takové legrace, co se píší pacientům.
00:04:33 On se pak asi v říjnu z Poděbrad vrátil.
00:04:38 Potkali jsme se na Národní třídě.
00:04:42 Poděkoval mi za ten dopis, ale takovým zvláštním způsobem.
00:04:48 Já jsem ho přehlídl, což je jako přehlídnout Prašnou bránu.
00:04:56 Šel jsem proti němu v davu lidí. Byly tam stovky lidí.
00:05:02 A z toho davu se náhle ozvalo jeho zavolání.
00:05:06 Ty víš, Božo, když Pivec zavolal.
00:05:09 To padala nejen omítka, ale i balkony.
00:05:12 Najednou se z davu ozvalo: "Mirku!".
00:05:16 Zastavil jsem se a se mnou dalších 150 lidí.
00:05:21 On si mě přitáhl za klopy a zvedl mě k sobě.
00:05:25 A z očí do očí na mě řval:
00:05:28 "Mirku, já nemám bratra! Ale od toho dopisu jsi můj bratr!
00:05:34 A po tvém dopisu se mi zlepšilo i EKG.".
00:05:41 Tímto svým pivcovským způsobem mi děkoval.
00:05:44 Lidi kolem mysleli, že dojde k vraždě.
00:05:47 Že jsem snad znásilnil jeho nezletilou dceru.
00:05:51 Styděl jsem se. Hanbou bych se propadl.
00:05:55 Měl jsem se propadnout. Mohlo tam být to metro dřív.
00:05:59 Od té doby jsme uzavřeli přátelství.
00:06:02 Pak mě i donutil k tykání, jako kdysi tebe.
00:06:08 To bylo neuvěřitelné, jak byl nabitý silou.
00:06:15 Režisér Filip ho správně přirovnává k sopce chrlící lávu a balvany.
00:06:22 -Vulkán.
-Vulkán. To je totéž co sopka.
00:06:26 -Ale k Pivcovi to zní líp. Pivec byl vulkán. -Ano, vulkán.
00:06:32 Ten když mluvil o psu Rašilova, tak to nebyl pes, ale bernardýn.
00:06:38 Ano, on toho bernardýna stvořil.
00:06:41 -Zvukomalebně.
-Jako tu slepici.
00:06:44 Měl jazyk, to byl uherák. Žral olejovky i s plechem.
00:06:50 To jsou krásné pivcovské výrazy.
00:06:54 -Já bych teď vyzval Božu Bezouška.
-Mě? -Ano, jsi to ty, ne?
00:07:01 Ano. Ještě pořád.
00:07:04 Abys nám o něm něco řekl ty.
00:07:08 Vy jste tu mluvili z různých pohledů.
00:07:12 Já jsem měl s Honzou jednu věc společnou.
00:07:15 A to bylo Slovensko.
00:07:18 Pivec přišel na Slovensko v 30-tých letech v době krize.
00:07:22 Já tam přišel v 50-tých letech, kdy byla jiná krize.
00:07:27 Já tam byl z trestu. Za Čepičky to bylo.
00:07:32 Honza se dostal na Slovensko zvláštním způsobem.
00:07:37 Dal výpověď.
00:07:39 Využil toho, že Slovenské Národné divadlo v Bratislavě
00:07:44 hledalo mladého talentovaného herce,
00:07:49 vysokého nejméně 180 centimetrů.
00:07:53 Takže, jak říkal, nebylo v tom žádné umění, ale jeho výška.
00:07:59 Paní Melíčková byla korpulentní postavy.
00:08:03 Mistr Kohout říkával kredenciózní dáma.
00:08:07 Ano, mírně kredenciózní. Něco mezi Golemem a Fibingerovou.
00:08:15 A oni k ní někoho potřebovali. Pivec vyhovoval, tak ho přijali.
00:08:20 Byli jsme na Slovensku a museli jsme hrát slovenské divadlo.
00:08:25 Takže jsme se museli naučit slovensky.
00:08:29 Teoreticky je to jednoduché.
00:08:31 Když se učíte slovensky, dostane se vám základní poučky.
00:08:37 Možná, že to teď budeme potřebovat.
00:08:46 Ta poučka je, že změkčujeme a de, te, ne čteme jako dě, tě, ně.
00:08:53 Okrem cudzích slov.
00:08:57 V praxi to znamená,
00:08:59 že na Slovensku píšeme deti, ale čteme děti.
00:09:02 Ale pozor, píšeme debil a nečteme děbil.
00:09:07 -Protože debil je cizí slovo.
-Ano, cizí.
00:09:10 I když se u nás i na Slovensku houfně vyskytují.
00:09:14 Přečtěte si někdy noviny.
00:09:17 Pivec měl největší hrůzu ze stříšek nad o.
00:09:24 -Tomu se odborně říká vokáň.
-Tokáň?
00:09:28 -Vokáň. Jako Tokáň.
-Francouzi tomu říkají jinak.
00:09:32 Oni tomu říkají vokáň. Máte znalosti z francouzštiny.
00:09:37 Tohle Pivce strašilo ve dne v noci. Měl z toho hrůzu.
00:09:43 Třeba ve slovech skor, prišla z hor, padol koň.
00:09:49 Nebo, já to Franto nemyslím na tebe, ty jsi vol.
00:09:53 Já jsem na sebe bral spíš toho děbila.
00:09:57 A všichni to tady vidíte.
00:10:01 Jsem živý doklad českého přísloví.
00:10:06 Že co se v mládí naučíš, v stáří jako když najdeš.
00:10:11 Vidíte, v mládí jsem se naučil slovensky.
00:10:14 A díky tomu se dnes dívám v Praze na televizi bez problémů.
00:10:28 Tak ten Pivec dělal v té řeči chyby.
00:10:31 A proto si ho tehdejší šéf činohry Jánko Borodáč...
00:10:35 Ano, Borodáč.
00:10:37 Zavolal si ho před uměleckým zájezdem do Žiliny.
00:10:42 Zavolal si ho na kobereček kvůli chybám ve slovenštině.
00:10:48 A k tomu teď něco řeknu.
00:10:52 Honza nám to během let vyprávěl tím svým způsobem.
00:11:01 "Člověče zlatá,
00:11:04 já ti takhle ráno utíkám v té Bratislavě do zkoušky.
00:11:12 Otevřu ty dveře a teď jsem cítil takový dusno.
00:11:18 Portýr vylezl z kukaně, že mám průšvih, a že mám jít k starýmu.
00:11:25 A že to bude vážný. Teď hned, před zkouškou.
00:11:30 No já čistý svědomí neměl.
00:11:34 My jsme prochlastali celou noc s Frantou Vnoučkem.
00:11:39 Já přišel domů ráno, hlavu jak škopek.
00:11:43 Tak jsem zpytoval svědomí.
00:11:46 A říkal jsem si: Ježíši, Jendo, Jendo.
00:11:50 Cos to vyvedl?
00:11:55 V rozčilení jsem bral schody po dvou.
00:11:59 Vyběhnu do druhého patra. Tam bylo na dveřích riadiťelna.
00:12:05 Zaklepu, ozvalo se ďalej. Já jsem úplně zblbnul.
00:12:10 Vlezu dovnitř, ten Borodáč stál zády ke dveřím u okna.
00:12:16 Díval se na hotel, na Hviezdoslavovo náměstí.
00:12:21 Ťukal si tužtičkou do okna. Ukázal mi na židli. A povídá:
00:12:26 Sadniťe si, pán Pivoc.
00:12:30 Sedl jsem si. On mě obešel a povídá:
00:12:33 Pán Pivoc, jedeme na ten umelecký zájazd do tej Žiliny.
00:12:40 Dajte prosím pekne pozor na tu slovenčinu.
00:12:44 Príďeťe na samom začiatku na javisko.
00:12:47 Za stolom bude stať pani Melíčková. Vy sa jej zdvorilo uklonite.
00:12:52 A poviete jej pekne po slovensky, to bych prosil, pán Pivoc:
00:12:57 Milostivá pani, už je prestreté pro desať osób.
00:13:04 Ježíšikriste. Do mě jak když vrazí kudlu.
00:13:08 Týden jsem chodil po Bratislavě jak nemocnej vůl.
00:13:13 Vždycky, když nikdo nebyl na ulici, sundal jsem klobouk.
00:13:20 A do něj jsem si šeptal: Milostivá pani... Jéžiši, zas někdo šel!
00:13:27 Tak jsem si ho zase vrazil na palici,
00:13:30 aby lidi nemysleli, že jsem zblbnul.
00:13:34 Jéžišmaria, teď v tom vlaku, to byl bordel.
00:13:37 Já v té chodbičce pořád sem tam, chvíli na záchodě, chvíli v kupé.
00:13:43 Jak blbec. Pořád dokola si říkám: Milostivá pani, je prestreté...
00:13:48 A teď to večír v té Žilině doopravdy přišlo.
00:13:54 Stojím v kulise připravený na výstup.
00:13:57 Zadnice mi dělala takhle.
00:14:00 Inspicient do mě vrazil, zařval: Pivoc von!
00:14:04 Já vyběhl a Melíčková tam stála. Ona to nikdy na zkoušce nedělala.
00:14:10 Najednou měla v ruce vějíř, na něm nahý japonérie.
00:14:15 Mě ty zadničky a ty prsíčka vyvedly z míry.
00:14:19 Já se nadechl a povídám:
00:14:22 Milostivá pani... A už jsem věděl, že jsem v hajzlu.
00:14:26 Zapotácel jsem se a vystříkl na mně studený pot.
00:14:30 A povídám: Je presraté pro desať osob.
00:14:36 Teď ty lidi v hledišti vstali, jako když se hraje hymna.
00:14:42 Nevěřili svým uším. Že jsem vůbec mohl říct takovou sprosťárnu.
00:14:48 Melíčková upadla a začala žrát koberec.
00:14:52 Já utekl na chodbu. Tam klečel Borodáč v louži.
00:14:58 To nebylo od toho, ale od slz.
00:15:01 Brečel, držel se za hlavu a křičel:
00:15:04 Pivoc, čo ste mi to urobili tuná v tej Žilině!?
00:15:08 Vždyť tu sú Čechožrúti!
00:15:10 Mal jste povedať po slovensky: Milostivá pani, už je presraté...
00:15:27 Pak se Boradáčovi zatmělo v očích a povídá:
00:15:31 Vidíte, pán Pivoc, kvoli vam som už taky v tom!".
00:15:40 -Mirku, já bych měl návrh.
-Tak měj.
00:15:44 Srovnáme, kdo to dělá lépe. Jestli Pivec nebo já.
00:15:49 -Pusť nám kousek.
-Pustíme si kousek Pivce.
00:16:18 -Mistře, pijete červené víno?
-Já už to instalatérství nevedu.
00:16:24 -Ale vezmu si.
-Dobře.
00:16:26 -To bych říkal pane mistře.
-Jo tak.
00:16:29 To jsem hostoval s Deylem v Náchodě.
00:16:32 A když jsme se po představení vrátili do hotelu Beránek...
00:16:41 -Beránek je všude.
-Ano.
00:16:43 Já jdu na tu místnost a tam stáli dva domorodí občané.
00:16:51 A jak jsme tam tak stáli, tak jeden povídá:
00:16:54 "Poslechni, Franto..."
00:16:56 Hráli jsme Děvín. Tam je Bivoj, Přemysl a tak.
00:17:01 A Václav Vaňátko, co byl u Buriana, udělal představení v přírodě.
00:17:06 Starkoč u Náchoda. A on povídá:
00:17:10 "Poslechni, ten mistr Deyl, to je žrádlo, to je herec."
00:17:14 A ten druhý povídá:
00:17:16 "To není žádný mistr, to ty jsi pan mistr, kamnář."
00:17:21 On na to: "To není pravda, on si zaslouží to "pan".
00:17:30 -Tady máš.
-To je moje? Aha.
00:17:34 Moje mi neber.
00:17:39 -Mohu položit několik otázek?
-No prosím.
00:17:43 Chtěl bych se zeptat na počátky vašeho herectví?
00:17:50 Já jsem k vám vždy vzhlížel s velkou úctou.
00:17:54 Byl jste pro mě vždycky něco jako nejvyšší hora světa.
00:17:59 -Já jsem skromný.
-Já vím. Protože jste dobrý.
00:18:14 Já k vám vzhlížel už jako student reálky.
00:18:17 Jezdil jsem na kole na vaše premiéry. Já studoval reálku.
00:18:22 -Jsem vzdělaný, co? -Já taky.
-Vy jste dělal reálku? -Ano!
00:18:27 -To já nevím.
-Reálka mě dostala k divadlu.
00:18:31 Proto nám realismus tak jde.
00:18:34 -To já nevěděl.
-Mám reálku. -Já taky.
00:18:39 Jak to vlastně bylo? Moji rodiče pronajímali pokoj.
00:18:45 Měli jsme na bytě nějakého inženýra.
00:18:50 A matka si asi řekla, že budu taky inženýr.
00:18:54 Tak mě dala na reálku. Ale otec nesouhlasil.
00:18:57 -Říkal, že budu zpívat nebo hrát divadlo. -Vážně? -Už tatínek.
00:19:03 On byl sirotek z Rychnova.
00:19:05 A jak viděl někde divadelní společnost, utekl s ní.
00:19:09 Ale jako sirotek byl hned vrácen zpátky. Musel se učit řemeslu.
00:19:15 A vždy říkal, že co nemohl dělat on, budu dělat já.
00:19:19 -Je výjimečné, když otec nutí syna k divadlu. -Ano.
00:19:23 Proto když jsem šel na tu reálku, byl jsem až takový nevázaný.
00:19:28 Divoký.
00:19:31 Věděl jsem, že otec je mé zázemí.
00:19:33 -Ovšem tam přišla deskriptivní geometrie. -Deskriptivní! -Ano.
00:19:39 Máme stejné osudy. Geometrie, to je zlý sen.
00:19:43 Taky zlý sen? Já byl v deskriptivě úžasný.
00:19:48 -A pochopil jste něco?
-Nikdy.
00:19:53 Když byl půdorys a nárys, tak to ještě šlo.
00:19:57 Ale pak tam byl stranorys, tedy bokorys, čar přibývalo...
00:20:03 -A já to vzdal. -Přesně.
-To je takové to a + b na druhou.
00:20:08 Otec, když byl v dobré náladě, tak mi říkal Johan.
00:20:13 A on mi vždycky říkal, že kdo zná větu Pythagorovu
00:20:17 a ty věty Euklidovy, myslím, že jsou tři,
00:20:20 a Ludolfovo číslo, to je málo, aby se mu otevřelo
00:20:24 Vysoké učení technické na Karláku.
00:20:28 Já si pamatuji jednu větu z deskriptivní geometrie.
00:20:32 Schválně jestli ji znáte.
00:20:34 Mez stínu vrženého je vrženým stínem meze stínu vlastního.
00:20:39 Ovšem na tom já právě propadl. Já nikdy nepochopil,
00:20:44 proč má deskriptiva třeba hranol propíchnutý kuželem.
00:20:49 A takové vynálezy.
00:20:51 Nejenom ty čáry. Aby to taky vrhalo stíny.
00:20:54 -I to se počítalo.
-Ano.
00:20:58 V životě nemůže hranol pronikat kuželem.
00:21:03 Není možné, aby kužel propíchl hranol.
00:21:07 Ještě na to dali kouli, která vrhala stín.
00:21:10 Otrava. A jednou takového kalného dopoledne...
00:21:16 jak by řekl Ignát Hermann, jsem byl v rýsovně.
00:21:20 Asi v kvartě to bylo.
00:21:22 Ticho bylo rušeno jen přikládáním trojúhelníků, upadnutím kružítka.
00:21:29 Napětí, deskriptiva dělá vždy napětí.
00:21:32 A najednou profesor zavolal: "Poslyšte, Pivče."
00:21:36 Nikdy to nedělal, ale to byla kompozice.
00:21:39 "Udělám na tabuli takový polotovar."
00:21:42 A vy ho musíte dodělat, to byla ta kompozice.
00:21:46 Já byl hned hotový.
00:21:48 Napsal jsem jen O1 a tady je O2 a tím jsem končil.
00:21:52 On řekl, ať mu to ukáži. Tak jsem šel.
00:21:56 Dal jsem to prkno před něj a odstoupil jsem.
00:22:00 On měnil barvu.
00:22:02 Sundal si brýle, prudce je čistil a díval se někam do stropu.
00:22:08 Nasadil je a vstal.
00:22:11 Jasně to vidím, v reálce v Ječné ulici.
00:22:14 Chtěl to obejít, jít dolů ke mně z toho stupínku.
00:22:20 Ale vzal to nějak bokem na tu tabuli.
00:22:28 Tam to s ním mrsklo, že se položil zády na ten polotovar.
00:22:33 To by nic nebylo.
00:22:35 Ale jak mu bylo mdlo z toho mého výtvoru,
00:22:38 ujížděl takto doleva. On se kácel.
00:22:41 Ovšem z prvních řad přispěchali hned spolužáci a pomáhali mu.
00:22:46 Hned řekli svá jména, aby jim to bylo někdy k dobrému.
00:22:51 On tady měl slinu, jak když mu tam leze slimák.
00:22:56 A najednou sípal: "Ven!". Nemusel, já už bral dávno za kliku.
00:23:01 A když to řekl podruhé, tak jsem dveře nezavřel a řekl jsem mu,
00:23:07 aby se na mě nezlobil, že se nedá nic dělat, že jdu stejně k divadlu.
00:23:13 A to omdlel jak špalek. To byl můj případ z deskriptivy.
00:23:17 To už jsem se mílovými kroky blížil býti hercem.
00:23:22 V češtině a zeměpisu jsem kraloval.
00:23:25 Třeba profesor se mě zeptal, co je to papežské šizma?
00:23:30 Mě nepřekvapil. Věděl jsem, že jeden papež je v Avignonu,
00:23:34 druhý v Římě, a už jsem byl doma. Nebo jsem točil F. L. Věka.
00:23:40 A on mi řekl, abych začal mluvit o něm a o Hronovu...
00:23:44 To byly předměty, ve kterých jsem vynikal.
00:23:48 Profesor odpočíval a kluci se těšili, že budu mluvit.
00:23:53 Ale hrozné to se mnou bylo ve fyzice.
00:23:59 Tam jsem trpěl za nespáchané viny.
00:24:02 -Jednoho dopoledne... Škola je vždy dopoledne, že? -Ano.
00:24:08 Jednoho dopoledne přišel profesor a že mám jít k tabuli
00:24:13 a vysvětlit, že hrot saje elektřinu.
00:24:16 Tak jsem šel k tabuli a udělal kolečko a proti němu hrot.
00:24:20 Druhé kolečko a hrot, ale pak ta katoda, anoda atd...
00:24:25 Taky jsem byl na to moc dobrý.
00:24:27 A můj spolužák Pozděna šeptal, abych dal mínus doleva a radil mi.
00:24:33 A profesor řekl: "To je zajímavé.
00:24:36 Za Pivcem jak ozvěna, ozývá se Pozděna. Oba ven!"
00:24:41 Já byl stále venku.
00:24:43 Dnes, když to s nadhledem spočítám,
00:24:47 já byl víc na chodbách než v té škole.
00:24:52 Jak jsem se mohl pocvičit, když jsem byl pořád venku?
00:25:01 A přišla ta fyzika a ten profesor. On měl takovou zvláštnost.
00:25:06 Chodil velmi tiše.
00:25:09 Víš, jak Sherlock Holmes, když někoho sledoval,
00:25:14 si bral takové gumové podešve a připnul si je na boty?
00:25:18 A v tom bylo to nebezpečí.
00:25:21 Druhá jeho vlastnost byla ale ohromná.
00:25:24 On toho, koho chtěl vyvolat, ignoroval.
00:25:27 Míjel ho, a tím ho ukolébal jako krajta tygrovitá králíka.
00:25:32 Takže to dopoledne přešel první, druhou i třetí řadu.
00:25:37 Všichni se radovali, že jim dá dnes pokoj.
00:25:40 Já ale na to přišel až na konci roku a prolítl jsem.
00:25:45 Jednou profesor udělal takovou otočku,
00:25:49 vrátil se a vybafl na Pozděnu:
00:25:53 "Tak, řekněte Pozděno, co je těžší. Kilo železa nebo kilo peří?"
00:26:00 Pozděna se lekl.
00:26:02 A jak se blížil, tiskl se k lavici, až byl placatý.
00:26:06 A řekl: "No kilo železa." A profesor na to:
00:26:12 "Tak tady to druhé číslo, Pivec řekne, jestli lhal nebo ne."
00:26:18 Já řekl: "Ne, já ho znám, ten nikdy nelže!"
00:26:33 A zase jsem byl venku.
00:26:35 Tak to byl konec.
00:26:39 U nás doma byla velká porada. Přišly i tety a radily se.
00:26:44 Tak mě dali na dvouletou obchodní školu na Smíchově.
00:26:49 Tam mě zase přepadly kupecké počty.
00:26:52 První ročník jsem byl s vyznamenáním.
00:26:55 Protože ty vědomosti z reálky na to úplně stačily.
00:26:59 To jsem byl machr. Ale druhý ročník už byl horší.
00:27:03 Ty kupecké počty, mince, parita stříbra...
00:27:07 A já to při kompozici od souseda všechno opsal.
00:27:11 Ale i s takovou hovadinkou, kterou on asi pak škrtl.
00:27:15 Ale já to tam nechal. Asi za 4 dny přišel profesor.
00:27:20 A oslovil nás "vážení přátelé". To bylo vidět, že je zle.
00:27:25 "Vážení přátelé, máme mezi sebou objevitele, který na něco přišel."
00:27:31 No já klidně seděl. A on na tabuli napsal:
00:27:38 2 : 1 = 1,99 s opravou.
00:27:46 A řekl:
00:27:49 "Ten člověk je tak geniální v počtech,
00:27:53 že si dovolí i žertovat."
00:27:57 To způsobilo, že jsem zase vypadl.
00:28:00 Nebo spíš proklouzl jsem jako hadí muž.
00:28:04 A šel jsem do kanceláře jako praktikant, do Podolí.
00:28:10 Byl to velkoobchod s papírem.
00:28:13 Šéf měl v prvním patře nalevo byt, napravo kancelář.
00:28:18 A zase to bylo dopoledne. Na to jsem měl štěstí.
00:28:22 Přišla dcera šéfa, a že je služebná v nemocnici,
00:28:26 že večer je oslava a spousta nádobí.
00:28:32 Že ona to sama nezvládne. A já jako praktikant to musím umýt.
00:28:37 -Jako vy? -Já.
00:28:39 Myslel jsem, že šéf nebude souhlasit.
00:28:43 Ale on mi řekl, abych šel dcerušce pomoct.
00:28:46 Tak já položil pero, stejně nebylo moje.
00:28:50 A řekl jsem jí, že mě bolí hlava, že si skočím do lékárny pro prášek.
00:28:57 A ona na mě, že ať si pospíším, že se to musí hned umýt.
00:29:03 Ale já se nevrátil.
00:29:05 A zas mazal na Vinohrady k tátovi do dílny.
00:29:08 On byl mechanik lékařských nástrojů. Vyprávěl jsem mu to.
00:29:13 A on na to, že jsem udělal správně.
00:29:16 Že za chvíli by chtěli drát peří nebo stěhovat nábytek.
00:29:21 Nebo pracovat v prádelně.
00:29:24 A že mám štěstí, že tam byli zrovna od firmy Nutra.
00:29:29 Ta vyráběla dětskou moučku. Pak tam bylo také Nostra radia.
00:29:34 Tak mě do té Nutry dal.
00:29:38 A tam jsem byl ještě kratší dobu, než v papírnách.
00:29:43 Tam byla taková kniha a já pořád jen počítal.
00:29:48 A mezi tím jsem si zkoušel part ze své hry. A mimiku.
00:29:55 "Třetí zvonění" od Štecha.
00:29:58 Já to dělal snad čtvrt hodiny. Najednou mě šéf odstrčil.
00:30:05 Zvedl tu knihu a ptal se, co to je.
00:30:08 Oslovil jsem ho "pane rado", tak já říkal každému.
00:30:12 A vysvětlil, že ochotničím ve spolku Vavřín.
00:30:17 -Tys taky ochotničil?
-Ano.
00:30:19 A že mám pozítří premiéru toho "Třetího zvonění".
00:30:24 A že každá chvilka je na učení dobrá.
00:30:27 On taky změnil barvu, taky řekl "ven".
00:30:31 Ale za těch deset dní jsem dostal nějaký plat.
00:30:35 A já byl zase dopoledne venku.
00:30:38 Vypadal jsem, jako že jsem nezaplatil v kavárně.
00:30:42 Utíkal jsem k otci a řekl mu, že mám kvůli divadlu padáka.
00:30:46 A otec řekl, že věděl, že tam nezůstanu.
00:30:51 Že to kryl jen kvůli matce.
00:30:54 A řekl mi, abych otevřel noviny.
00:30:57 A abych si nalistoval inzeráty.
00:30:59 A tužkou to tam, chudák stará, zaškrtl.
00:31:05 Že Biblická scéna přijme herce začátečníka vyšší postavy.
00:31:13 Značka Karel Hrouda, Libeň a ulice.
00:31:17 Otec řekl: "To je tvá jediná záchrana. A maž k řediteli!
00:31:22 A řekni, že mě musí navštívit.
00:31:25 Musím znát jeho mravní zásady, než mu dám syna."
00:31:29 -Proč se jmenovalo Biblická scéna?
-Protože jsme hráli Pašijové hry.
00:31:35 Ze života a utrpení Pána Krista. Jen 2 hry jsme měli.
00:31:39 A druhá hra byla "U bran ztraceného ráje".
00:31:43 A pod tím v závorce bylo "Případ Kaina a Ábela."
00:31:47 Ještě dnes vidím ten plakát.
00:31:49 Do oblouku bylo napsáno Biblická scéna.
00:31:53 A pod tím ty ruce s ukazováčky, jak se dělávaly.
00:31:57 -Ukazovaly třeba, kde je domovník.
-Ano. Ručičky takhle.
00:32:01 -Tam bylo 200 účinkujících.
-200? -Jo.
00:32:05 Nikoho ze souboru nikdy nenapadlo, proč je jich tam 200.
00:32:10 Až jednou jsme přijeli na Moravu, tam nás čekal starosta.
00:32:14 A ten se zeptal našeho ředitele.
00:32:17 Proč tam je napsáno tolik účinkujících, když nás přijelo 7?
00:32:22 A ředitel řekl: "Ano, to je pro divadlo v přírodě.
00:32:27 To jsou všechno sokolové a orlové z okolí.
00:32:33 Kdyby pršelo, půjdeme do sálu. Záleží na velikosti vašeho jeviště.
00:32:38 Na velkém jevišti budou ty 2 malé kříže pro 2 lotry.
00:32:43 Jestli máte malé, vejde se tam jen jeden, ale přijdete o požitek."
00:32:50 -A co jste hrál?
-Kaina. Ve druhé hře Kaifáše.
00:33:00 Pak jsem přešel ke společnosti Česká zpěvohra.
00:33:07 Chci se zeptat, když jste hrál Kaifáše...
00:33:11 -Kdo tam hrál třeba Marii?
-To byla paní ředitelka.
00:33:18 Ředitel byl Pilát, ředitelka Marie.
00:33:21 Nějaký Mikuškovič byl Jidáš. Víš, kdo ho taky hrál přede mnou?
00:33:26 -Standa Neumann. -Jo?
00:33:28 Byl u té společnosti také. Hrál Jidáše.
00:33:38 Zajímavé je, že v Národním divadle jsme měli společnou šatnu.
00:33:45 Jednou dopoledne v Pelhřimově jsem takhle zpíval.
00:33:50 Tam seděl nenápadný pán.
00:33:52 A náhle jsem se dal do zpěvu árie "Líbám ženy vás tak rád".
00:33:58 A vytáhl jsem to hodně vysoko až na céčko.
00:34:05 Šlo mi to, hlas byl mladý a pružný.
00:34:09 A ten pán povídá, že je Buršer z Východočeské společnosti.
00:34:14 -Znám, ředitel Buršer.
-Jo?
00:34:16 A zeptal se mě, zda nechci studovat zpěv, že jsem dobrý.
00:34:21 A jestli jsem od divadla? Já přitakal a řekl:
00:34:24 že jinak bych nemohl dopoledne být v kavárně.
00:34:28 Dal mi doporučení a já jel domů.
00:34:31 Koupil jsem si nové prádlo, protože mi ukradli první kufr.
00:34:37 A to jsem zapomněl říci.
00:34:39 Že paní ředitelka tam seděla už vždy dopředu nalíčená jako Marie,
00:34:45 protože hrála v prvním jednání, aby to stihla.
00:34:49 Protože i vybírala peníze, tak seděla nalíčená u vchodu.
00:34:54 Vždy vpravo. Ptal jsem se jí, proč.
00:34:57 A ona mi vysvětlila, že každý sahá pravačkou pro peníze.
00:35:01 Že je to rychlejší.
00:35:03 Jednou se opozdila a ředitel viděl, že je zle.
00:35:07 A jako Pilát řekl do sálu: "Mařenko, už máš mluvit. Pojď!"
00:35:12 A ona povídá: "Karle, nějaký pán mi místo peněz platí krupicí.
00:35:17 Mám ho pustit?"
00:35:19 A on na to: "Jistě, Mařenko, víš, že krupice, to je moje!"
00:35:28 Paní ředitelka vzala pokladnu a šla prostředkem sálu k jevišti.
00:35:33 A mně, Kaifášovi, řekla: "Pane Pivec, pomozte mi".
00:35:37 Tak já ji musel vzít a ona s tou pokladnou odehrála 1.jednání.
00:35:45 Máme tu velmi vzácného svědka.
00:35:49 Režisér František Filip natočil s Pivcem kdeco.
00:35:54 A většinu jeho televizních výkonů.
00:35:57 Co byste nám vy k tomu řekl?
00:36:01 Já možná trochu přeladím tuto příjemnou atmosféru.
00:36:05 Ono se totiž zdá, zvlášť po Bóžově vyprávění,
00:36:09 že točit s Janem Pivcem byla velká legrace.
00:36:13 A že při točení veseloher si moc užijeme.
00:36:17 Známí mi říkají po natáčení, že jsme si jistě užili legrace.
00:36:22 Ale ona to ani nebývá legrace, jako často spíš nervák.
00:36:27 Teď nemyslím přímo Pivce.
00:36:29 I když s ním to vždy bylo mimořádné.
00:36:33 On totiž nikdy nic nedělal polovičatě.
00:36:36 Každou rolí se zcela vydával.
00:36:40 Někdy tak otevřeně, bezelstně a se srdcem na dlani,
00:36:45 že to bylo fantastické. On se vydával ve veselohrách.
00:36:49 Vidíte, jaký je vypravěč.
00:36:52 A vydával se i v rolích dramatických nebo záporných.
00:36:56 Vzpomínám, jak jsme v šedesátých letech dělali "Duhu pro můj den".
00:37:02 Hrál tam gestapáka. Mučil Honzu Třísku.
00:37:07 On ho vlastně nemučil, jen mu vyprávěl.
00:37:11 Třeba že mu asi bude muset amputovat nohu.
00:37:15 Vy se smějete.
00:37:17 On si vzal do úst tvrdý bonbon. A povídal mu o té noze.
00:37:26 Za měsíc přišel do mlékárny.
00:37:31 Ve Františkových lázních, kam jezdil.
00:37:34 A vyprávěl mi, že mlíkařce vypadlo mléko z ruky.
00:37:40 Je to pravda.
00:37:42 Po dvaceti letech přijel k nám na chalupu.
00:37:46 A tam ho potkala naše sousedka, starší paní.
00:37:50 Nejdřív se ho opravdu trošku lekla. A pak mu řekla, aby se nezlobil.
00:37:56 A že od té doby, co chtěl Třískovi uříznout nohu, má před ním strach.
00:38:05 To bylo fantastické. On do toho opravdu dal všechno.
00:38:10 Samozřejmě to s ním bylo někdy obtížné. Krásné a stálo to za to.
00:38:15 Jednou jsem potkal paní Pivcovou a ona se mě ptala, jak to jde.
00:38:20 Řekl jsem, že dobře. A ona, že je to asi těžké.
00:38:24 Souhlasil jsem, ale s tím, že to stojí za to.
00:38:28 To jsem neprozřetelně kdysi vyslovil
00:38:31 a jeho se to velmi dotklo. Dlouho mi to pak vyčítal.
00:38:35 Ale smiřování bylo krásné. My jsme si totiž velmi porozuměli.
00:38:40 Já měl pochopení pro jeho mimořádné fluidum a jeho ustrojení.
00:38:47 A on zase cítil, že já ho potřebuji a že ho beru.
00:38:53 On byl z těch herců, kteří když ucítí roli,
00:38:57 už ji nepustí. Říkal tomu maso na kosti.
00:39:01 To já vystihl už na počátku.
00:39:03 Někdo mu zavolal a on odsekl, že nemá čas.
00:39:07 Nebyl tak nevrlý či zlý, jen velmi zodpovědný.
00:39:11 Nedovedl vzít roli lehkomyslně.
00:39:15 První jeho reakce byla, že to nezvládne.
00:39:19 On se té figuře dal cele. Ale já to záhy vystihl.
00:39:25 Vzpomínám, jak jsme připravovali "Lásku jako trám".
00:39:32 Jan Pivec přišel na první zkoušku, to už jsme byli dohodnutí.
00:39:38 Vytáhl papír, podal mi ho, abych četl.
00:39:43 Jen ať čtu. A bylo to lékařské vysvědčení, že nemůže točit.
00:39:50 Byl opravdu těžce nemocný. Měl potíže.
00:39:53 A ještě to tak svědomitě prožíval.
00:39:58 A nechal si to od lékaře napsat.
00:40:01 Tak jsme chvíli litovali, že to nejde.
00:40:06 Pak se začalo vyprávět a on se zasmál svým sytým smíchem.
00:40:13 Pak vyprávěl on a za chvíli se zeptal, proč nezkoušíme?
00:40:19 Tak jsme začali, šlo to krásně.
00:40:22 A už jsem cítil, jak tu kost nepustí.
00:40:26 -Ohlodává.
-Nepustí.
00:40:28 Vydal ze sebe všechno. Večer volal, kdy je další zkouška.
00:40:36 Já mu řekl kdy. My jsme se totiž nedomluvili, kdy bude.
00:40:41 Měl to přece lékařsky zakázáno. Řekl jsem mu, že zítra.
00:40:46 Přišel zase s tím papírem, že to nemůže dělat. Jaká škoda.
00:40:51 Tak jsme postupovali stejně a film jsme dokončili.
00:40:55 I že s Jiřinou Šejbalovou vstoupil na lodičku v prosinci.
00:40:59 Měli se potopit. I když se za něj topil náhradník, trnul jsem.
00:41:05 -Vážně šel do vody?
-Mohl tam spadnout.
00:41:08 Byl to nervák. Měl svou váhu. A lodička byla malá a vratká.
00:41:13 Měl předstírat, že se rozhoupe. A že tam takřka spadne.
00:41:19 Samozřejmě se to v poslední chvíli zastavilo.
00:41:24 Vyložili jsme ho. Ten náhradník byl zvyklý i v zimě na vodu.
00:41:30 -Třeba Nikodém.
-Ano. A mnozí jiní.
00:41:36 Jan Pivec byl krásně bezelstný.
00:41:44 My jsme se milovali.
00:41:46 Nechci o něm mluvit špatně, naopak ho velmi obdivuji.
00:41:50 Ale chci vám trochu přiblížit, jak to byla něžná zranitelná duše.
00:41:56 Je to až neuvěřitelné.
00:41:58 Herec takového formátu a je tak zranitelný.
00:42:02 A jak on to prožíval.
00:42:04 -Třeba jsme točili...
-Se Záhorským.
00:42:08 Ano, se Záhorským. Vidím to jako dnes. Leželi spolu na posteli.
00:42:14 Důchodci a stěžovali si na život, že je všechno špatné.
00:42:19 Leželi a Pivec zabral postel celou. Záhorský byl zlatý.
00:42:25 Vedle jsme mu dali pár matrací a on předstíral, že se tam vejde.
00:42:31 A náhle tam k něčemu došlo. Viděl jsem, že se něco děje.
00:42:37 Po letech jsem už to znal, ale tenkrát ještě ne.
00:42:43 On pak za kamerou nadával, jestli ho tohle nechám dělat.
00:42:49 Divil jsem se co, a Pivec řekl, že mu skočil do řeči.
00:42:54 Pivec měl tu roli totiž dokonale připravenou.
00:42:59 On domluvil, řekl narážku.
00:43:02 A pak ještě dohrál gestem, obočím, mlasknutím, výrazem, vším.
00:43:09 A ten Záhorský mu do toho skočil. Ale předtím to bylo nějak naopak.
00:43:14 Tak jsem mu to řekl, že on mu také skočil do řeči.
00:43:20 Konec, nemluvil. Večer už jsem byl dávno doma.
00:43:25 A paní Pivcová volala, kdy skončíme, že Jenda ještě nepřijel.
00:43:30 A co že se děje? On přišel domů až ráno.
00:43:34 -Pak jsem se dozvěděl, že ta...
-Poznámka.
00:43:42 Ano, ta poznámka ho tak vzala, že nešel domů.
00:43:46 Později mi to vyprávěl.
00:43:49 Šel k topičovi, bratrovi toho nakladatele a tam si sedl.
00:43:53 Vedle kamen na uhlák a do rána plakal.
00:43:57 Ale jak je krásně bezelstný a zranitelný jako dítě.
00:44:02 Druhý den ráno, když už se vrátil, mi zavolala paní Pivcová.
00:44:07 A ptala se mě, co se to stalo, jak to bylo?
00:44:11 Ptal jsem se, jestli už je doma.
00:44:15 A ona řekla, že ano, ale že nemůže k telefonu.
00:44:19 Že vlastně není doma.
00:44:21 To jsem chápal. Kdo se kdy nezapřel do telefonu, že není doma?
00:44:28 To neberme špatně.
00:44:30 Ale Pivec to tak prožíval, že to chtěl vyjasnit.
00:44:34 Ale nechtěl sám, tak to zkoušel přes paní.
00:44:37 Záhy jsem pochopil, že je na druhém aparátu.
00:44:41 Tak jsem jí vysvětlil, že se nic nestalo.
00:44:46 Že jen někdo někomu skočil do řeči.
00:44:49 Paní Pivcová se zase ptala, pod tlakem toho dechu.
00:44:53 Kdo? Že to Záhorský skočil Jendovi do řeči.
00:44:58 Já řekl, že on taky jednou. A ozvalo se:
00:45:01 "Vždyť to není pravda!" A pak jsme se krásně smířili.
00:45:07 A jak jsme se víc poznávali,
00:45:10 smiřovačky byly stále kratší a krásnější.
00:45:13 Jako v každém dobrém vztahu.
00:45:16 Ty spory jsou, musí být. Ale ty smiřovačky, to chápu.
00:45:20 Takže Pivec byl na druhém aparátu, to je nádherné.
00:45:24 A teď si, pane režisére, pustíme skutečného Pivce.
00:45:28 Abychom vaše vyprávění porovnali s jeho osobností.
00:45:35 Takže jste jel dělat přijímačky na to operní...
00:45:40 Na operní oddělení. To bylo dobré.
00:45:46 Přišla na mě řada, byl jsem číslo 25.
00:45:49 Bylo to ještě v Emauzích, profesor Egon Fuchs.
00:45:53 Vešel jsem. Seděla tam paní Brambergerová. Taková velká jména.
00:45:58 Operní oddělení, u Fuchse byla spousta zpěváků.
00:46:02 Já přišel. Obstaral jsem si Proroka z Komediantů.
00:46:07 Zeptali se, co mám. Já jim to řekl.
00:46:11 Řekl mi, že se tedy cítím, rozložil to a že prosí.
00:46:16 A začal dělat předehru.
00:46:20 A já měl začít hluboce zpívat: "Zda smím, zda smím?".
00:46:27 Ale já začal vysoko. A on se zeptal, co to dělám?
00:46:34 A já řekl, že pokračuju.
00:46:38 A on řekl, že to nejde, že je to baryton.
00:46:42 A já, že mi to nevadí, že to zpívám jako tenor.
00:46:48 On řekl, že na komiku tam nejsou. A zas řekl to slavné "ven!".
00:46:54 A už jsem byl zase venku. A dělal jsem i zkoušku z rytmu.
00:47:02 To dělal profesor Křička, věhlasný umělec.
00:47:05 Víš, co znamenalo dělat rytmiku?
00:47:08 Já, který, když někdo onemocněl dostal roli a večer ji zpíval?
00:47:13 Třeba dítě policajta: "Ticho, teď mluvím já! Kde je ředitel?".
00:47:20 A on na mě, abych dodržoval rytmiku.
00:47:23 To kapelník to tady podržel, tady udusil...
00:47:27 A já jel, já jel. Tady to nešlo.
00:47:31 Tady byl metronom a dělal pik-pak.
00:47:34 A to se vzala hůl a podle metronomu jsi musel nakreslené noty ťukat.
00:47:42 A už jsem viděl, že je zle. Zas taková deskriptiva v modrém.
00:47:48 Nedalo se nic dělat.
00:47:51 Pozoroval jsem tam ty klavíristy a houslisty.
00:47:55 A viděl jsem, že půlka je půlka.
00:47:59 A když je vedle ní tečka, je to o čtvrtinu víc či co.
00:48:03 Ale ťukat to...
00:48:05 A najednou jsem to za těch deset posluchačů okoukal.
00:48:10 Tak jsem šel a ťukal, ťukal.
00:48:14 A on se asi po třetím ťuknutí zeptal, co to dělám.
00:48:19 Řekl jsem, že ťukám ty noty. A on povídá: "Ven!".
00:48:30 Tak jsem si šel na rektorát pro ty dokumenty.
00:48:34 A tam u přepážky stál nějaký doktor Krb.
00:48:37 Bral jsem si dokumenty a řekl jsem, že holt půjdu zase ke šmíře.
00:48:43 A tam stál také takový hezký pán se stříbrnými kotletami
00:48:47 A zeptal se, kam že to půjdu. Tak jsem odpověděl, že ke šmíře.
00:48:53 A on obešel přepážku a zeptal se,
00:48:55 jestli by mě nebavilo Dramatické oddělení. A že mě vyzkouší.
00:49:01 A vzal mě do té třídy, kde jsem dělal rytmus.
00:49:06 Teď tam bylo prázdno. A co mám. Řekl jsem, že Kaifáše.
00:49:10 Vzal jsem si židli a začal: "Přistup blíže, Kriste!"...
00:49:18 Řekl, že je to dobré, a jestli nemám nějakou báseň.
00:49:23 A víš, co jsem říkal?
00:49:25 Tři jezdci jeli tiše doubravou, močálem jeli, mraky nad hlavou...
00:49:30 Červánků krví západ zahoří a první jezdec takto hovoří...
00:49:35 A on řekl, že půjdu na dramatické a za rok udělám dva.
00:49:39 Tak jsem udělal konzervatoř za tři roky.
00:49:43 A při té konzervatoři jsem byl ještě v Osvobozeném divadle.
00:49:48 Pak jsem účinkoval u Wericha. Pak dlouho nic.
00:49:55 Pak přišel "Smoking revue" U Nováků.
00:49:59 Onemocněl herec Nálevka a volali mi v neděli, že musím zaskočit.
00:50:05 Ale dali mi nešťastnou větu.
00:50:07 To byl takový detektiv, zavřený v bedně.
00:50:10 Steklý tam byl inspicient, dnešní režisér.
00:50:14 A já měl v určité chvíli vyrazit víko té bedny,
00:50:18 namířit na Wericha a Voskovce pistoli a říci:
00:50:22 "De mortuis nil nissi bene." Dnes vím, co to je.
00:50:26 Tehdy jsem v elektrice omdlíval. Tak jsem odrazil víko...
00:50:30 -Byl to pro vás bokorys.
-A ze mě šlo všechno:
00:50:34 "De mordale mi nilabela...". No hrůza, hrůza.
00:50:42 Werich takhle koukl na toho Voskovce a ten šel dolů.
00:50:47 A já se odpotácel po točitých schodech.
00:50:50 A Werich povídá: "Hele, příteli. Na srandu jsme tu my, ne vy."
00:51:07 Uplynulo dvacet let.
00:51:09 A nemohu než připít na památku Jana Pivce.
00:51:15 Tenkrát to natáčení končilo tak,
00:51:19 že Pivec mě při odchodu stejně jako při příchodu objal,
00:51:24 políbil na tváře a odešel.
00:51:31 Já tam zůstal stát a měl jsem ještě mluvit, rozloučit se s lidmi.
00:51:36 Vysvětlit jim, že je konec. Já nemohl.
00:51:40 Mně takhle tekly slzy. Nemohl jsem.
00:51:43 Viděl jsem, že je to průšvih. Tak jsem zařval na režii:
00:51:48 "Stop! Nemá význam vysílat plačícího komika.".
00:51:55 A tak i dnes.
00:52:04 Skryté titulky vyrobilo Studio "V",s.r.o.
U sklenky dobrého vína se společně s Miroslavem Horníčkem ohlédneme za některými epizodami Hovorů H a při inteligentním a milém povídání s jeho hosty se dozvíme řadu humorných příběhů a zajímavostí ze zákulisí.