Josef Karlík v roli principála vypráví příběhy z moravských pověstí (1983). Režie R. Chudoba
00:00:32 HRAJE HUDBA
00:00:51 Janku, Janečku, povídej pohádku.
00:00:55 Já 3krát zazvoním, kouzlem tě proměním.
00:01:00 3KRÁT ZVONÍ
00:01:04 Ó, jak vidím, velectěné publikum je již připraveno.
00:01:07 Hluboká poklona, vašnosti.
00:01:11 Dovolte mi úvodem píseň.
00:01:17 HRAJE HUDBA A ZPÍVÁ:
00:01:20 S ním loutky náhle oživnou a vzbudí ve vás smích a pláč.
00:01:34 Kdo ještě neví, co jsem zač:
00:01:42 čaroděj, kejklíř, tulák, král, maestro Janek Principál.
00:01:52 Velectěné publikum je připraveno. Moc se těší, ale je také zvědavo
00:01:57 o čem nám budete dnes vyprávět, maestro Principále.
00:02:00 No, něco už najdeme, ale myslím - Kašpar vám chce
00:02:05 něco důležitého říct.
00:02:07 Velectěné publikum, my vám toho dnes napovídáme,
00:02:10 až vás budou brnět uši. My vám dnes budeme povídat
00:02:12 o jednom rytíři, který byl statečný a moudrý
00:02:15 a který se nikdy ničeho nebál.
00:02:18 No ... o rytíři... ale kdo toho rytíře
00:02:21 bude hrát, Kašpare?
00:02:23 Velectěné publikum, dobře se na mě díváte,
00:02:26 protože mě žádáte a protože jinak nedáte
00:02:28 budu toho rytíře hrát já.
00:02:32 No, tak... jako rytíř trochu vypadáš.
00:02:37 A jsi taky tak moudrý a statečný? Já si tě vyzkouším.
00:02:43 Budu teď vyprávět: O strašidlech. A uvidíme jestli se nebojíš.
00:02:53 HRAJE HUDBA
00:03:01 Je tomu už mnoho a mnoho let, co šlechtici a bohatí kupci
00:03:05 v Brně se rozhodli pod svými přepychovými paláci ve skále
00:03:10 vybudovat sklepy a tajné chodby až na hrad Špilberk.
00:03:17 Najímali pro tuto práci chudáky, kteří pracovali ve skále
00:03:22 za pár krejcarů od rána do noci.
00:03:26 A jeden z nich se jmenoval Josef.
00:03:32 HRAJE HUDBA
00:03:47 To je zima a dřina, že by to ani kůň nevydržel.
00:03:53 To je spravedlnost na světě? Zatracená, prašivá bída!
00:04:00 HRAJE HUDBA
00:04:02 Chááá ... To jsou slova, která ráda slyším.
00:04:05 Rajská hudba. Čím více lidičky naříkají,
00:04:08 tím je mi líp.
00:04:10 Krev mi tuhne v žilách, když tě vidím.
00:04:12 Taky nejsem na světě, abych dělala lidem radost,
00:04:14 chudákům. Jsem strašidlo, které má nejradši takové,
00:04:18 jako jsi ty. Jsem totiž bída! Chááá...
00:04:25 Lidské soužení a strach je moje krev.
00:04:28 Můj život. Dokud budou na světě chudáci a žebráci, budu také já.
00:04:33 A budu já, budou nemocní, zubožení a pokřivení. Chááá...
00:04:38 Kdo tě stvořil, kdo tě přivedl na svět,
00:04:41 že nosíš jenom bídu?
00:04:43 Budeš se divit, chudáku, ale lidé mě stvořili.
00:04:46 Ale ne ti, kteří mají děravý šat a prázdné kapsy,
00:04:49 ale ti, co mají peněz a jídla a truhlice zlaťáků.
00:04:54 Ti, co vymýšlejí vojny a jiná soužení.
00:04:58 Na jedné straně jsou bohatí a na druhé chudáci.
00:05:02 A mezi nimi je místečko pro mě.
00:05:05 Dokud budu já, budou vždycky chudí a bohatí.
00:05:07 Nevěříš, ty máš v ruce kousek chleba.
00:05:10 Vylez z toho sklepa a běž se podívat,
00:05:13 jak hoduje ten, kdo ti za těžkou práci,
00:05:15 tak málo platí. Běž, běž, běž, běž!!!
00:05:25 HRAJE HUDBA
00:05:37 V životě jsem tolik dobrého jídla a nádhery neviděl.
00:05:44 Pane, pane, pane, na nic nesahejte!
00:05:46 Nesahejte na nic nebo se stane neštěstí.
00:05:48 Neštěstí? Pro trochu jídla? Komu?
00:05:53 Nám oběma, pane, pane, protože vy budete zavřený,
00:05:57 protože kradete a já za to, že jsem špatně hlídal.
00:05:59 Já jsem totiž sluha toho vydřiducha,
00:06:01 který vám tak málo platí za práci.
00:06:03 A ten můj dobrodinec právě dnes chystá velikou hostinu
00:06:07 pro jednoho generála, pro jednoho barona.
00:06:09 A také tady je sám císařpán, kterému se říká Josef.
00:06:14 Tady bude hodovat císař? A jmenuje se Josef?
00:06:19 To je náhoda?
00:06:21 Já se raději schovám, protože lepší je být hladový
00:06:26 na svobodě než hladový ve vězení.
00:06:32 HRAJE HUDBA
00:06:47 Generále, barone i bohatý kupče, moji věrní poddaní,
00:06:55 já císař Josef v pořadí II., jsem se rozhodl vás navštívit,
00:07:01 abych na vlastní oči viděl, jak žije můj věrný a skromný lid.
00:07:07 Ano, chci po pravdě vědět, jak žijí moji poddaní,
00:07:11 co je trápí. Zda-li nemají dokonce z něčeho strach?
00:07:19 Co třeba ty, generále, může mít slavný generál
00:07:26 z něčeho vůbec strach?
00:07:30 Před jeho císařskou milostí musím já, generál, přiznat,
00:07:34 že já mám strach... bojím se prohrané bitvy,
00:07:39 protože bych pak nebyl hoden ani pohledu jeho milosti.
00:07:43 Jsi statečný, no jistě?
00:07:45 Mluvíš pravdu, dostaneš za to medaili.
00:07:50 A co ty mi řekneš, barone?
00:07:55 Ó ... milosti, já mám strach o dobrou mysl
00:08:01 a zdraví svého panovníka, kéž by se ani stín smutku
00:08:05 neobjevil na vaší jasné a milostivé tváři.
00:08:10 Tvá slova jsou jistě upřímná. Za oddanost císaři budeš knížetem.
00:08:20 A co ty, bohatý kupče?
00:08:24 Jaká pocta, že jeho milost obrací se i k prostému kupci.
00:08:29 Mám strach, milosti, jestli hostina,
00:08:32 kterou jsem nejponíženěji připravil
00:08:35 bude chutnat jeho milosti.
00:08:39 Jsem s tou prostou hostinou nadmíru spokojen.
00:08:45 Dovedeš-li pečovat o svůj stůl, budeš jistě umět pečovat
00:08:50 i o pořádek celého města Brna. Jmenuji tě brněnským purkmistrem.
00:09:00 Á ... císařská milost je štědrá a přitom tak spravedlivá.
00:09:10 Pane císaři Josefe, když spravedlnost,
00:09:12 tak spravedlnost pro všechny!
00:09:17 No, co si to vůbec troufáš, ty trhane?
00:09:20 Zpátky do sklepa!
00:09:21 Já tě platím za práci a ne za mluvení.
00:09:24 -Nechte ho být.
-Prosím tě, kdo jsi,
00:09:29 že si to troufáš? Ani ses nepřevléknul,
00:09:33 když chceš hovořit se svým císařem.
00:09:37 Kdo jsem? Já jsem Josef.
00:09:42 Jmenuju se jako vy, císařská milosti.
00:09:45 Převléknout jsem se nemohl, protože nemám jiné šaty.
00:09:50 Já tady dřu od rána do noci.
00:09:53 Já tomu nerozumím, proč to všechno děláš?
00:10:00 Císařská milosti, mě nestraší ani prohraná bitva,
00:10:04 ani stín na vaší jasné tváři, ani jestli vám
00:10:07 bude chutnat, nebo ne?
00:10:09 Mě straší bída, která mě trápí ve dne v noci
00:10:15 hladem, zimou, nemocemi.
00:10:19 Říkáš bída? A co je to? Kde to je? A jak to vůbec vypadá?
00:10:28 Bída, vaše milosti,
00:10:31 to je strašidlo, které žije mezi chudáky.
00:10:35 Je podobná nemoci nebo smrti, které se všichni bojíme.
00:10:41 Zbav nás, císařská milosti, bídy. Jsi-li spravedlivý.
00:10:48 Já jsem spravedlivý a pomohu i tobě.
00:10:53 Přijď zítra na hrad Špilberk a uvidíš,
00:10:58 že císař dovede držet slovo.
00:11:04 TROUBÍ FANFÁRU
00:11:07 Chachahophopcheche...
00:11:09 pane z Nemanic, tak to vidíte, pane Josefe.
00:11:11 Pěkně jste si popovídal s císařem Josefem
00:11:13 a teď šup, šup, šup zpátky do díry.
00:11:16 Chtěl jsem vám přinést alespoň kousek stehýnka.
00:11:18 Tam to tak pěkně voní, jéje ... ale nejde to,
00:11:21 tak vám pomůžu aspoň trochu brečet...
00:11:25 Pláč ani kousek jídla bídu nezaženou.
00:11:31 Na to se musí jít nějak jinak, ale kdybych já věděl jak.
00:11:39 TROUBÍ FANFÁRU
00:11:41 Sláva císaři... ať žije císař... (překřikují se)
00:11:49 Já císař Josef II., tímto slavnostně vyhlašuji,
00:11:55 že od dnešního dne se žádný poddaný v mé zemi
00:11:59 nemusí bát strašidla zvaného bída.
00:12:04 Na můj rozkaz byla bída chycena, vsazena do okovů s pevnými zámky
00:12:11 a za chvíli bude spuštěna do hlubokého sklepení
00:12:16 zde na hradě Špilberku.
00:12:18 Klíče od jejich pout předávám jako císařský dar těm,
00:12:24 které nejvíce trápila.
00:12:29 Přistup blíže, Josefe!
00:12:31 Zde je důkaz, že císař plní své slovo.
00:12:38 TROUBÍ FANFÁRU
00:12:47 Viděli jste, jak se ten chudák vítězně tvářil,
00:12:50 když mu císař mu předával ty klíče?
00:12:53 On si teď určitě myslí, že s námi bude sedávat
00:12:57 u jednoho stolu.
00:12:59 Včera zavřeli bídu a zítra... zítra nás ti chudáci,
00:13:03 ta žebrota, přestanou poslouchat.
00:13:06 Tak, tak, tak a kdo za nás půjde do vojny?
00:13:09 Kdo za nás bude pracovat? Kdo nám bude sloužit?
00:13:13 Dám všechny ty chudáky zavřít do vězení.
00:13:18 Ne, ne, né, to by bylo příliš mnoho rámusu
00:13:20 a doneslo by se to císaři. Vím, jak to uděláme:
00:13:23 Pěkně potichu a nikdo nebude nic vědět.
00:13:31 Ještě dnes večer pozveme Josefa na večeři,
00:13:35 pěkně ho pohostíme a přitom se taky napije
00:13:39 dobrého vína, ale z téhle sklenice.
00:13:43 VÝSMĚŠNĚ SE SMĚJE
00:13:46 A pak na pár hodin tvrdě usne. Pak společně otevřeme zámky
00:13:50 a bída pěkně potichu opustí vězení
00:13:53 a všechno bude jako dřív.
00:13:58 Jé ... to voní, to voní, pane, pane, to jsou lahůdky.
00:14:01 Tady je husička, koláčky, jelítka. To si dáme do trumpety.
00:14:04 No, vidíte, pane z Nemanic, jak to pan císař pěkně zařídil.
00:14:08 Od teď budeme hodovat s generály a všelijakými urozenými pantáty.
00:14:12 Budeme tady srovnaní, tak už si do něčeho kousněte.
00:14:14 No, podívejte a...
00:14:16 Jen chvilku strpení, milý příteli.
00:14:20 Nejdřív bychom měli připít na zdraví našeho moudrého
00:14:25 a spravedlivého císaře. Na jeho i tvoje zdraví, Josefe.
00:14:37 HRAJE HUDBA
00:14:52 Milý příteli, příteli...
00:14:57 Zdravím moudrého císaře, milý, milý, milý ... příteli.
00:15:12 Teď přišla naše chvíle.
00:15:14 Tady jsou falešné klíče a za chvíli bude bída,
00:15:17 věrná služebnice, na svobodě.
00:15:27 HRAJE HUDBA A ZPÍVÁ:
00:15:28 Bída platí pro chudáka, pro žebráka, pro sedláka.
00:15:36 Trp a strádej, člověče! Nedoufej, že uteče!
00:15:45 Žádná pouta, žádná slova, tvrdší srdce boháčova,
00:15:51 v plném měšci bídu topí. Lichotí si, nepochopí.
00:16:04 Když se mi jen trochu zachce, stačí prstem ukázat.
00:16:12 Boháč přispěchá, co chudák? Bídě střevíc ... zavázat!
00:16:20 VYSMÍVÁ SE
00:16:23 Jen se uklidni, moje milá, přišli jsme ti pomoci.
00:16:27 Za chvíli budeš volná.
00:16:29 VYSMÍVÁ SE
00:16:30 Už se nemůžu dočkat, až zase uslyším lidské bědování.
00:16:35 Budeš volná, budeš, ale napřed uděláme
00:16:38 -mezi sebou úmluvu.
-Slíbím ti, co chceš, co chceš.
00:16:43 Jen dělej, dělej, dělej!
00:16:46 Tak dobře poslouchej!
00:16:47 Kníže, generál a já, tě pouštíme na svobodu.
00:16:50 Potřebujeme ale chudáky. Čím víc jich bude,
00:16:53 tím budou naše truhlice plnější zlaťáků
00:16:56 a ty nám v tom budeš pomáhat! Musíš, protože my potřebujeme tebe
00:17:02 a ty potřebuješ nás.
00:17:06 Cháááá... Nemám taková slova ráda: Budeš! Musíš!
00:17:11 Mně nikdo přikazovat nebude! Potřebovala jsem vás,
00:17:14 dokud jsem byla v okovech, ale teď potřebujete vy mě.
00:17:18 Ale spletli jste se.
00:17:19 Já totiž nevím, co je to lidský hněv.
00:17:22 Já jen potřebuji slyšet lidské naříkání a bědování.
00:17:27 Čím víc, tím líp! A chci to teď! Teď hned!
00:17:30 Teď, teď, teď hned! A právě od vás! Chááá...
00:17:34 Rozlučte se s drahými látkami, metály a leskem zlata.
00:17:40 Odtud půjdete v hadrech jako největší chudáci
00:17:44 a můžete naříkat, jak chcete. Hodně nahlas, ano.
00:17:47 Nahlas, já to chci! Já si to ráda poslechnu.
00:17:50 Já si to poslechnu, ano, ráda! Chááá...
00:17:55 A tak se kupec, kníže a generál přepočítali.
00:17:58 Bída z nich udělala chudáky.
00:18:00 Na vlastní kůži poznali, co přáli druhým.
00:18:04 A Josef?
00:18:06 Josef zůstal chudákem, jako byl předtím.
00:18:13 Víš, Kašpare, ono uvěznit bídu ještě nestačí.
00:18:19 A pane, pane, my dva jsme co? My jsme boháči, nebo chudáci?
00:18:24 My nejsme to, ani ono.
00:18:26 My můžeme být, co chceme, Kašpare, protože jsme herci.
00:18:33 HRAJE HUDBA
00:18:42 Nyní vám budu vyprávět příběh, který prý se skutečně stal.
00:18:46 V obci Pivonice, která leží nedaleko
00:18:49 strašidelného hradu Zubštejna.
00:18:52 V té době žili v Pivonicích 2 bratři,
00:18:55 kteří si byli podobni jako vejce vejci.
00:18:59 Jeden se jmenoval Oskar a 2. Vendelín.
00:19:03 Podobni si byli, ale Vendelín byl chudák,
00:19:08 který měl kopu dětí a chalupu na spadnutí.
00:19:12 Zato Oskar byl nejbohatší sedlák ve vesnici
00:19:16 a na jeho stole bylo vždycky plno dobrých jídel.
00:19:23 HRAJE HUDBA
00:19:26 Já mám peněz dost, proč bych se pořádně nenajedl?!
00:19:29 Jé, to je dobrota.
00:19:31 Já mám peněz víc než dost.
00:19:33 Já se taky nemusím s nikým dělit o peníze.
00:19:35 Já mám sice bratříčka Vendelína, no...
00:19:38 Lidi stejně dělají řeči, že jsem lakomec lakomá, ale co?
00:19:42 Raději být lakomec lakomá a mít plný žaludek,
00:19:45 než být spravedlivý chudák a nemít vůbec nic,
00:19:48 jako můj bratříček Vendelín.
00:19:50 Pane, pane ... pane, pane, okamžitě toho nechejte
00:19:53 nebo se stane strašné neštěstí.
00:19:55 Co tady chceš, ty chudobo žebrácká?
00:19:58 Co se může stát mně, nejbohatšímu sedlákovi
00:20:00 v celé vesnici?
00:20:02 Pane, pane, jestli ještě jednou kousnete do toho stehýnka,
00:20:04 tak prasknete od samého přejídání. Tak a nesmíte zapomenout,
00:20:09 že váš bratříček Vendelín a jeho děti mají...
00:20:12 Já vím, já vím, mají hlad. To je neštěstí, no.
00:20:18 Mě to tak zarmoutilo, že mi přestalo i chutnat jíst.
00:20:23 Že bratříčka pozdravuju, a že mu přeji
00:20:25 hodně a hodně štěstí.
00:20:27 Jé, pantáto, pantáto, vy jste strašně hodný člověk.
00:20:30 Vy jste hodný člověk a budete ještě hodnější,
00:20:32 když bratříčkovi pošlete tady kousek šunčičky,
00:20:36 kousek tady jelítka, kousek jitrničky,
00:20:38 kousek tady husičky a nebo tady těch koláčů...
00:20:42 No, pošlu, pošlu, ale na tebe psy,
00:20:46 ty chudobo žebrácká. Maž odtud! Já se s nikým nebudu dělit!
00:20:53 SMĚJE SE
00:20:58 Ach jo ... ach jo ... ach jo... Slyšíte na to: ach jo?!
00:21:06 Ach jo. Tak ty říkáš: stůl plný jídla
00:21:10 a on na tebe poštval psy. To je pěkný bratříček Oskar.
00:21:15 -Lakomec, lakomá.
-Á, pantáto,
00:21:19 a nechá vás pozdravovat a přeje vám hodně štěstí.
00:21:22 Štěstí, když nemáme, co jíst, žena mi stůně,
00:21:28 chalupa nám nad hlavou padá, v kapse nemám ani krejcar.
00:21:34 Pantáto, pantáto, já nebýt dřevěnej,
00:21:36 já bych se rozbrečel.
00:21:39 No vidíš, já jsem tak smutný, že už ani plakat nemůžu.
00:21:45 HLUK A RÁMUS
00:21:50 Sedláčku, kmocháčku, přestaň naříkat!
00:21:55 Safra porte, já jsem se ale lekl.
00:22:00 No to jsem nechtěl sedláčku, kmocháčku,
00:22:04 já strašně nerad straším lidi. Já za to nemůžu.
00:22:12 Kdo ty vlastně jsi?
00:22:14 Já ... já jsem dobrý duch tady z hradu Zubštejna
00:22:20 a říkají mi Sláma.
00:22:23 A ták, ty jsi strašidlo.
00:22:27 Prosím tě, neříkej mi tak, sedláčku, kmocháčku.
00:22:31 Já strašně nerad straším lidi.
00:22:34 -Já jsem přišel pomoct.
-Ty mně pomoct?
00:22:40 Vždyť jsi tak hubený, že by jsi nezvedl ani polínko.
00:22:44 A sám by jsi potřeboval krejcary, aby sis koupil novou košili.
00:22:51 Krejcary, krejcary... Víš, já hlídám poklad
00:22:56 na hradě Zubštejně a tam jsou samý zlaťáky a zlaťáky.
00:23:01 Já pomůžu, jak můžu.
00:23:05 Ták, ták... CINKOT ZLAŤÁKU
00:23:10 -To jsou mi věci.
-A to je jenom...
00:23:16 to je špetka z hradního pokladu, když budeš užívat peněz rozumně,
00:23:21 bude hrnec vždycky plný. Měj se dobře kmocháčku, sedláčku.
00:23:34 Tolik peněz, to jsem ještě v životě neviděl.
00:23:39 Vždyť já jich tolik nepotřebuju, já bych se měl rozdělit
00:23:44 s bratrem Oskarem ... né?
00:23:48 Pantáto, pantáto, prosím vás, vy chcete dát tomu
00:23:52 lakomci lakomému, tomu darebákovi Oskarovi?
00:23:56 Prosím tě, už se na něj nezlob
00:23:59 a dej mu tady tento jeden zlaťák.
00:24:05 Ten by si zasloužil tak chcíplou myš,
00:24:07 ale když jinak nedáte, tak dobře.
00:24:11 HRAJE HUDBA
00:24:17 Haló, haló, pantáto Oskare, pantáto Oskare.
00:24:20 Co tady zase děláš, ty chudobo žebrácká?
00:24:23 Pantáto Oskare, já jsem vám přišel říct,
00:24:26 že vám mockrát děkujeme za to, že jste přál svému bratříčkovi
00:24:29 -Vendelínovi to štěstí.
-Prosím tě?
00:24:33 Podívej se, co mám v ruce. Běž pryč nebo tě praštím!
00:24:37 Pantáto, jestli mě praštíte, tak já omdlím a vy se nedovíte
00:24:41 tu obrovskou novinu, že už nejste nejbohatší sedlák ve vesnici,
00:24:44 ale že je to váš bratříček Vendelín.
00:24:46 Jestli tomu nevěříte, tady vám posílá zlaťák.
00:24:49 CINKOT ZLAŤÁKU
00:24:54 To je opravdový zlaťák.
00:24:57 Ty ... ty jsi mi padnul hned do oka.
00:25:01 Ty jsi takový ... takový statný, takový chytrý chlapec.
00:25:07 Vem si, na co máš chuť. Ber si, nestyď se!
00:25:12 Jen si prosím ber, ták... jen si ber.
00:25:16 A prosím tě, řekni mi, jak přišel bratříček Vendelín
00:25:19 -k těm penězům?
-No, pane, pane,
00:25:22 já si pamatuji, že Sláma ... Sláma,
00:25:27 a potom už byl plný hrnec zlaťáků.
00:25:31 Aha sláma ... tak takhle sláma, tak to bylo?
00:25:36 Ale né, pane, pane, vy jste mě nenechal domluvit.
00:25:39 Sláma to je dobrý duch, který hlídá poklad
00:25:41 na hradě Zubštejně.
00:25:43 A ten přiletěl a udělal takhle a potom udělal zase takhle
00:25:47 nebo takhle a byl plný hrnec zlaťáků
00:25:51 a pak zase odletěl na hrad Zubštejn, takhle.
00:25:56 Aha, hrad Zubštejn. Víš ... já mám nápad.
00:26:05 Já mám velký nápad.
00:26:08 Poslouchej, tady v Pivonicích je jeden člověk,
00:26:11 který je taky moc chudý a hodný a potřebuje pomoc.
00:26:19 Pantáto, pantáto Oskare, a kdo je ten hodný
00:26:22 a moc chudý člověk, který potřebuje pomoc?
00:26:26 No víš ... tady... tady ... tady ... no tady!
00:26:38 Já přece, vždyť se podívej!
00:26:41 Dal jsem ti to poslední, co bylo v naší chudé chaloupce.
00:26:45 My už tady nic nemáme. My jsme chudí.
00:26:47 Nemáme, co jíst. My máme strašný hlad.
00:26:51 Běž přítelíčku, běž, přiveď pomoc!
00:26:54 My máme hlad, my máme hlad, my jsme strašně chudí a hodní.
00:26:59 My máme hlad! PLÁČE
00:27:06 Uaúúúbababííbi...
00:27:12 Tak to je ten strašidelný hrad Zubštejn?
00:27:16 Já se vůbec nebojím, protože jsem strašně statečný
00:27:19 a taky silný, já jsem strašně silný.
00:27:21 Já jsem totiž ten nejchytřejší a nejsilnější mládenec z Pivonic.
00:27:25 Já ... já...
00:27:27 HRAJE HUDBA A ZPÍVÁ: (ráčkuje)
00:27:31 Vrz a vrz, stará tvrz, zaprášený prach.
00:27:37 Víto zmrz, Hugo skrz, nestraší tu rád.
00:27:44 Kráky krák severák, profouk černý mrak.
00:27:49 Strká frňák do truhlice, frká jako drak.
00:27:56 Skrze tvrz a strašení mám trvalé trápení.
00:28:02 Trochu strach a k nudě blíž, nejradši bych rychle pryč.
00:28:12 Já se nebojím, já se nebo... nebojím ... nebo bojím...
00:28:21 Jé ... 1, 2, 3, 4 ... vstávat, 1, 2, 3, 4 ...
00:28:31 Já mám 4 nohy. Já už jsem taky strašidlo.
00:28:34 Já se začínám bát i sám sebe. Jééé...
00:28:40 HRAJE HUDBA
00:28:45 Co to děláš, chasníku?
00:28:49 Vždyť jsi mě mohl strašně vylekat, ty, tý...
00:28:55 Aha, aha ...
00:28:57 Jestli jste pan Sláma, tak půjdete se mnou,
00:28:59 protože jde o moc důležitou věc, která se před chvíli
00:29:01 stala v Pivonicích.
00:29:03 Je tam jeden pantáta a jmenuje se Oskar.
00:29:05 Ještě před půl hodinkou byl tůze bohatý
00:29:07 a najednou vám šup, pane Slámo, a najednou šup a zchudnul,
00:29:12 že nemá co jíst, a přímo umírá hlady.
00:29:14 A tak se svojí panímámou naříkají, že zaléhají uši
00:29:18 a nikdo ve vesnici nemůže vám spát.
00:29:22 Co to povídáš, že byl bohatý a najednou šup
00:29:29 a je z něho chudák?
00:29:30 Tak to se musíme, tam na to podívat.
00:29:36 HRAJE HUDBA
00:29:39 My jsme chudáci, tady!
00:29:42 Nemáme co jíst ... tady... my umřeme hlady a jsme tady, tady!
00:29:49 HLUK A RÁMUS
00:29:53 Proč naříkáš, sedláčku, kmocháčku?
00:29:57 Jé, tady jsou cítit jelítka, jitrničky
00:30:03 a copak ti schází, sedláčku, kmocháčku?
00:30:08 Mně schází všecko a hlavně peníze.
00:30:11 Přísahám na svoje svědomí, že tady není nic k jídlu.
00:30:15 Já chci jenom peníze a hodně!
00:30:20 To je zatrolená věc, sedláčku, kmocháčku,
00:30:24 já musím poslechnout srdce a svědomí.
00:30:28 Hlas tvého svědomí, hlavně, který neslyší nikdo jenom já.
00:30:36 HRAJE HUDBA
00:30:37 Jaké pak svědomí, kdyby jste směšný panáčku věděl,
00:30:41 že přímo pod stolem jsou hrnce jídla
00:30:44 a v komoře truhlička se zlaťáky. Budu naříkat a čerta poznáš, ty...
00:30:50 Dej sem peníze a víc, než má ten chudák Vendelín.
00:30:55 Chci peníze!
00:30:59 Slyšel jsem hlas tvého svědomí, sedláčku, kmocháčku.
00:31:07 Dostaneš to, co nemáš, to, co ti schází
00:31:11 a nemusíš se s nikým dělit.
00:31:20 Tak, nemusím se s nikým dělit a budu bohatší než Vendelín.
00:31:28 Ale tady byly jitrnice a nic tu není.
00:31:31 Tady byly jelítka, tady bylo jídlo a nic tu není.
00:31:36 Kde to je? Chachachá...
00:31:39 Tady, tady vidím, tady to bude. Tady bude kopa zlaťáků.
00:31:49 Pozor!
00:31:52 Haha ... já jsem taky kopa, kopa.
00:31:56 Kopa, to není žádná bota, ale ne zlaťáků.
00:31:59 Já jsem totiž veselá kopa, Uúúúbébé...
00:32:03 To je, pantáto, legrace, co? Podívejte se.
00:32:05 Já sedím si jako pečená husička v hrnci...
00:32:09 KVÁKÁ JAKO HUSA
00:32:12 Přeji vám hodně štěstí, pantáto Oskare,
00:32:14 a nemusíte se s nikým dělit. Bé, bé, bé...
00:32:17 Všecko je pryč! Sláma mě podvedl.
00:32:20 To se pletete, pantáto, splnil, co slíbil.
00:32:23 Máte to, co jste nikdy neměl a nemusíte se o to s nikým dělit.
00:32:27 Máte prázdný stůl a prázdnou kapsu.
00:32:29 Ale tak úplně prázdnou ji nemáte, protože je tam zlaťák,
00:32:32 co vám poslal bratr Vendelín a ten vám přeje hodně štěstí,
00:32:35 protože se nemusíte s nikým dělit.
00:32:37 Tak na shledanou, bratříčku Oskaríčku, papapá...
00:32:41 CINKOT ZLAŤÁKU
00:32:43 HRAJE HUDBA
00:32:50 A slyšeli jste už vyprávět ten podivuhodný příběh
00:32:54 o bezhlavém rytíři z města Strážnice?
00:32:57 Lidičky si o něm povídali neuvěřitelné historky,
00:33:01 ale nikdo z nich nemohl říct: Já ho znám.
00:33:04 Až na jednu povedenou panímámu, která se jmenovala Berta
00:33:09 a bydlela v nejbohatším domě na Strážnickém náměstí.
00:33:15 A byla dost chamtivá.
00:33:21 HRAJE HUDBA
00:33:26 Slouho, no tak slouho, slouho, kde je ten darebák?
00:33:32 Ten lenoch. No, tak slouho!
00:33:34 Aha tady jsi, tak poslouchej!
00:33:36 Zameteš, uklidíš, zatopíš, okamžitě umyješ nádobí,
00:33:39 umyješ podlahu, vyčistíš koberce, moje šaty, moje boty
00:33:42 a připravíš něco báječného k večeři.
00:33:45 Rozumíš?! Ale hlavně dávej pozor: Půjdeš a otevřeš dveře
00:33:49 našeho domu, protože kdyby náhodou šel kolem
00:33:52 nějaký bohatý ženich, aby věděl,
00:33:55 že je v mém domě vítán, vítán.
00:33:58 Jé, lidičky, lidičky, dávejte pozor!
00:34:00 Naše panímáma Berta se chce vdávat.
00:34:03 Já mám takový nádherný pocit, já něco cítím.
00:34:06 Já měla celou noc svědění dlaně a takový loupání v kříži.
00:34:10 -A to je vždycky dobré znamení.
-Prosím vás,
00:34:13 jaká pak dlaň, jaká pak kříž. Vás, kdyby si chtěl někdo vzít,
00:34:16 tak ten mládenec by nesměl mít hlavu,
00:34:19 protože nesmí vidět, jak vy vypadáte.
00:34:21 No dovol, ty drzoune jeden drzá, okamžitě zmiz!
00:34:24 A hlavně nezapomeň otevřít dveře! Pryč!
00:34:30 A teď se zeptám vás, kartičky moje milené:
00:34:33 jak na tom jsem? Jestli ten můj ženich
00:34:36 bude málo anebo hodně bohatý.
00:34:45 Marně bloudím touto nocí a hledám dobrou duši,
00:34:51 která by mě zbavila prokletí a trápení
00:34:55 a proto nezván jsem vstoupil do těchto dveří.
00:34:59 Fuj, to jsem se lekla! Takhle s hlavou do domu
00:35:01 počestné ženy. Jak se vám to stalo?
00:35:06 Jsem pán ze Žerotínu, který za svého života
00:35:09 lstí a mečem nabyl peněz, které mi nepatřily
00:35:14 a teď trpím za svoje hříchy a čekám na vysvobození.
00:35:18 Hluboko v podzemí hradu, odkud vede tajná chodba
00:35:23 -až k tvému domu.
-A jak to, že jste si vyšel dnes?
00:35:28 Jen jednou za 50 let smím opustit nehostinné podzemí
00:35:32 a jít hledat chudé a hodné děvče, které jen z upřímné touhy
00:35:38 mi pomoci mě zbaví smutného osudu.
00:35:43 A dnes je právě ten den.
00:35:46 A když vás to děvče vysvobodí, co za to?
00:35:49 Od hlavy až k patě ji zahrnu zlaťáky.
00:35:55 A bude-li chtít, stane se i mou ženou.
00:35:59 Ale ty nejsi ta, kterou hledám.
00:36:01 Musím jít dál, protože mnoho času mi nezbývá.
00:36:05 Než odbije půlnoc musím býti již ve svém sklepení.
00:36:13 Aha, aha, tak já nejsem ta, kterou hledá.
00:36:17 Ještě si vybírej, strašidlo bezhlavý.
00:36:20 Ale já mám nápad, já mám nádherný nápad.
00:36:23 Slouho, slouho, rychle sem!
00:36:26 Panímámo, panímámo, vy mě voláte.
00:36:28 Já mám hlad, já mám hlad, já mám strašný hlad,
00:36:30 -já určitě dostanu něco k jídlu.
-No, to jsi neuhodl.
00:36:33 Všeho necháš a poběžíš někam sehnat
00:36:36 nějakou hezkou, chudou dívku a bez ní se mi nevracej! Běž!
00:36:44 Jéjejéé ... búúúbu ... bababábú.
00:36:50 Viděli jste lidičky, jak vypadá nešťastný
00:36:54 a nejvíc hladový sluha na světě?
00:36:56 Neviděli? Tak se dobře podívejte na mě...
00:37:02 Tak to jsem totiž já, já, já a proč?
00:37:05 Protože za chvíli bude půlnoc a já jsem ještě nenašel
00:37:07 tu hodnou a chudou, co si ji přeje, paní Berta.
00:37:12 Kde ji mám hledat? To už neřekla.
00:37:15 Mám ji hledat na poli, v hostinci, v rybníce,
00:37:18 na věži, na stromě, co?
00:37:22 Auuu ... já jsem tak hladový a nešťastný sluha, bebebé...
00:37:32 -Copak tě trápí, panáčku?
-Všechno, úplně všechno.
00:37:38 Jo ... kdepak ses tady vzala s kosou přes rameno, no?
00:37:43 Já pomohu každému od všech bolestí a navždy.
00:37:48 No, když tak ráda každému pomáháte,
00:37:51 to budete určitě moc hodná a jste taky hodně chudá?
00:37:55 No, chudá? U sebe nemám nic a přitom mi všechno patří.
00:38:04 No, no, když jste tak moc hodná a moc chudá,
00:38:07 tak musíte jít se mnou. Rozumíte! Musíte jít se mnou!
00:38:10 Já s tebou? Asi nevíš, s kým mluvíš?!
00:38:15 Ale, tak se na mě dobře podívej.
00:38:25 BOJÍ SE, MLUVÍ VE STRESU...
00:38:31 To jsem se lekl, to je dneska den,
00:38:34 jéjej, to je dneska den. Panímáma s kosou
00:38:37 a ke všemu ještě naše milostivá paní
00:38:39 Berta se chce vdávat.
00:38:41 Jé, já jsem z toho úplně, já jsem z toho úplně jelen...
00:38:48 Já mám nápad, já mám nápad, tak já se teď udělám sám
00:38:54 chudou a hodnou a aspoň se dovím, k čemu ji naše Berta potřebuje.
00:39:04 Chodí, běží, běží jako na staré věži
00:39:07 a já pořád nemám zprávy od toho mého slouhy.
00:39:09 Ničema jeden. Ať se nevrací bez té dívky. Ať si mě nežádá!
00:39:15 Když si člověk uvědomí, co říká ten pan rytíř,
00:39:18 že tu dívku... zahrne zlaťáky od hlavy až sem.
00:39:27 No dovolte prosím vás, co tady hledáte, cizí osobo?
00:39:31 BREPTÁ... Jo ták, vy neumíte mluvit, že?
00:39:37 BREBTÁ... Ne, ne, ne, já žádnou služebnou,
00:39:41 prosím nepotřebuji, já už jednoho lenocha tady živím.
00:39:45 Běžte pryč, běžte pryč z tohoto domu!
00:39:47 Tady nemůžete být! Ale počkejte...
00:39:51 Nejste vy náhodou chudá a hodná?
00:39:58 Ano, ale podívejme, děvenko, pojďte dál,
00:40:04 kam byste teď večer chodila?
00:40:06 To víte, město je plno... tam je plno darebáků.
00:40:08 Mohli by vás přepadnout, děvenko moje.
00:40:12 Víte co? Já vás zavedu do jednoho nádherného sklepa
00:40:16 a tam se seznámíte s jedním krásným a urozeným rytířem.
00:40:21 On ztratil hlavu, totiž jak bych vám to řekla.
00:40:25 On nemá hlavu na krku, víte? Počkejte, děvenko!
00:40:30 Vy jste přece chudá, proto jste taky určitě statečná
00:40:33 a vy toho rytíře zachráníte.
00:40:36 Vrátíte mu hlavinku tam kam patří - na krček -
00:40:39 a pak mu dáte pěkně pusinku.
00:40:42 Počkejte, děvenko!
00:40:44 A zachráníte tak toho rytíře od zlých kouzel
00:40:48 a to ostatní... to já už zařídím sama,
00:40:51 a protože jste mlčenlivá a neumíte mluvit,
00:40:53 budu mluvit za vás já. Pojďte, děvenko!
00:40:55 Ne, nepadejte, ne, vždyť jste chudá a statečná.
00:40:59 Moje děvenko, pojďte!
00:41:03 HRAJE HUDBA
00:41:10 Dvanáctá hodina.
00:41:13 Dvanáctá hodina se blíží a s ní ubývá i má naděje.
00:41:22 Zlá moc mě znovu na 50 let uvězní do temnot prokletí.
00:41:33 Velectěný pane rytíři, já jsem ta hodná, slušná dívka,
00:41:36 co vás přišla zachránit od trápení.
00:41:38 No tak, děvenko.
00:41:41 Půlnoc se blíží. Prosím, pomoz mi.
00:41:48 To víte, že vám pomohu, ale napřed chci vidět ty zlaťáky,
00:41:51 co slibujete.
00:41:53 Zlaťáčky počkají, napřed mi pomoz.
00:41:59 Dostaneš, co jsem slíbil. Jsi chudá, hodná.
00:42:04 Ano, jsem hodná, jsem hodná, ale hlavně jsem chudá
00:42:07 a chci vědět, co za tak těžkou službu
00:42:09 chcete dát. Jé, to krásně chladí...
00:42:15 Zlaťáčky počkají, napřed mi pomoz. Dvanáctá hodina se blíží.
00:42:24 Pomoz mi!
00:42:27 ODBÍJÍ DVANÁCTÁ
00:42:33 To je konec mých nadějí...
00:42:46 Á, děvenko nešťastná, zlaťáčky, zlaťáčky, zlaťáčky?!
00:42:53 Tak se na ně ještě naposledy podívej,
00:42:55 protože tě za chvíli proměním v hořící svíci
00:42:59 jako ty ostatní před tebou.
00:43:01 Taky měly rády jen penízky, penízky a teď se na ně podívej:
00:43:05 Všechny jsou proměněné ve svíce. Chachahá...
00:43:10 Děvenko nešťastná...
00:43:13 Bababábebebédededé... žádné svíčky,
00:43:16 žádná děvenka nešťastná a už vůbec nejsem jako němá.
00:43:20 Dost! Já jsem dohrál.
00:43:21 To jste se, pane, tentokrát spletl.
00:43:23 Já jsem totiž poslušný sluha lakomé panímámy Berty,
00:43:25 která mě sem poslala a jestli si mermomocí
00:43:28 někoho chcete vzít do pekla, tak si vemte
00:43:30 tamhle panímámu Bertu.
00:43:31 Ta za všechno může, protože je lakomá
00:43:33 a hlavně taky proto, že se chce vdávat.
00:43:36 No, určitě by si vzala i takové strašidlo jako jste vy!
00:43:39 Bebebébububú...
00:43:44 To je lež, jako věž! Já, že se chci vdávat?
00:43:47 Já jsem prosím počestná, hodná žena,
00:43:49 která ze svého srdce dobrého chtěla pomoci
00:43:51 támhle panu rytíři. A tenhle líný sluha
00:43:54 mě předběhl a převlékl se za dívku.
00:43:56 Prosím teď posuďte, kdo tady podvádí.
00:43:58 Já, že se chci vdávat?
00:44:00 Ať se proměním tady v jednu svíci, jestli je na tom
00:44:03 jenom kousek pravdy.
00:44:07 HRAJE HUDBA
00:44:13 VYSMÍVÁ SE
00:44:17 A máš, co jsi sama chtěla.
00:44:20 Bláhoví, jako by nevěděli, že největším strašidlem
00:44:24 je jejich chamtivost a touha po penězích.
00:44:29 Ta zaslepuje oči, rozum a vede lidskou duši
00:44:33 přímo do pekla.
00:44:37 VYYSMÍVÁ SE Do pekla!
00:44:42 Tak co, Kašpare, nebál ses? Ani trochu?
00:44:47 Pane, pane, já se nikdy nebojím.
00:44:49 Já totiž vím, že si to všechno vymýšlíte.
00:44:52 Já, že si to vymýšlím? Já? Já prodávám, jak jsem koupil.
00:44:57 Lidičky povídali.
00:44:59 Tady velectěné publikum mi to může dosvědčit.
00:45:03 Nemám pravdu?
00:45:07 Na shledanou.
00:45:11 HRAJE HUDBA A ZPÍVÁ:
00:45:13 S ním loutky náhle oživnou, kdo vzbudil ve vás smích i pláč.
00:45:27 Vy slyšeli jste, co jsem zač:
00:45:34 čaroděj, kejklíř, tulák, král, maestro Janek Principál.
00:45:47 Skryté titulky: Alena Kmentová.
00:45:50 .
Ve spolurpáci brněnské redakce pro děti a mládež a divadelního oddělení Moravského zemského muzea vznikl v 80. letech jako reminiscence na tradiční kočovné divadlo jednoho herce cyklus příběhů z lidových pověstí. V roli Principála i Kašpara uvidíte Josefa Karlíka, loutky ze sbírek Moravského zemského muzea v Brně vedou a svými hlasy oživují loutkoherci divadla Radost.
