Miroslav Vladyka, Veronika Žilková, Jiří Sovák a řada dalších hereckých hvězd v pamětnickém seriálu o učitelích, žácích a rodičích (1984). Dále hrají: J. Šulcová, J. Bartoška, G. Vránová, M. Šimáček, J. Preissová, J. Hanzlík, J. Janatová, J. Bohdalová, V. Brabec, M. Krb, J. Obermaierová, K. Augusta, M. Kudláčková, V. Galatíková, D. Medřická, J. Brejchová, M. Fišerová, E. Hudečková a další. Scénář M. Zinnerová. Kamera J. Pávek. Režie L. Ráža
00:00:38 Výbuch, který zavinil Michal,
00:00:41 nebere ředitelka vážně jako školník.
00:00:45 Rozjitřené vztahy mezi Joklovými působí na jejich děti.
00:00:50 Jindra stojí na straně matky.
00:00:54 Na rozdíl od svého muže a Lamače je Povejšová přesvědčená,
00:01:00 že Jitka má talent. Přihlašuje ji na konzervatoř.
00:01:18 Barča půjde na kadeřnici. Rodinné neshody se soustřeďují...
00:01:25 ...pouze na sourozenecké spory Pepíka a Barči.
00:01:31 Lamač zjišťuje, že Michal se může stát dobrým učitelem.
00:01:41 Učitelka Hajská chce přeřadit Jirku Olivu do vyrovnávací třídy.
00:01:50 Úraz Pepíka Hrdiny není vážný.
00:01:53 Na škole začnou s účinnější dopravní výchovou dětí.
00:01:58 Nehodu nezavinil řidič, Hrdinová i tak podezírá Olivu ze zaujatosti.
00:02:06 Jirkovy školní nesnáze se stupňují, matka ho trestá.
00:02:12 Jirka utíká z domova.
00:02:29 Jirko?
00:02:40 Jirko?
00:02:44 -Nemůžeš se ozvat? -Myslel jsem, že voláš malého. -Není tu. Nikde.
00:02:52 -Třeba běhá někde venku.
-Já na něj byla asi nespravedlivá.
00:02:59 Heleno, počkej. Určitě zalezl za postel, znáš jeho schovávačky.
00:03:05 -Jirko, vylez. -Taška je pryč, křeček, bunda, boty, všechno!
00:03:18 On mě rozčílil, tak dostal výprask. Mě už to štve, pořád samá poznámka.
00:03:26 Člověk pak vypadá jako nejhorší rodič na světě. Já mám strach.
00:03:33 Znáš ho, něco v něm tiše naroste a pak si udělá něco podle svého.
00:03:43 Proč ho nemůžu znát úplně?
00:03:49 Filipe, pij. No pij.
00:04:02 Chce se ti čůrat? Mně jo.
00:04:19 Má s sebou tašku s učením a lahev s křečkem.
00:04:26 -Nepřeháníte to? Je to jen chvilka.
-Dítě může za takovou chvilku...
00:04:34 Heleno, posaď se.
00:04:39 Víš, Jirka má sklon k útěkům.
00:04:47 Když se dostane do zkratové situace, tak jedná impulsivně.
00:04:54 A byl v takové situaci?
00:04:59 Jirka na ženě hodně lpí a největší trest pro něho je, když...
00:05:05 -Když je mámě něco líto, že?
-Ano. -Spíš se urazil.
00:05:13 To bylo snad poprvé, co jsem mu...
00:05:16 Kdy utekl naposledy?
00:05:22 To byl ještě hodně malý.
00:05:27 On zrovna nebyl u nás a chtěl domů.
00:05:48 ZVONÍ ZVONEK U DVEŘÍ.
00:06:01 Jirko.
00:06:06 -Jirko...
-No tak pojďte.
00:06:14 -Ty vypadáš.
-Co tě to napadlo? Ty jsi špinavý.
00:06:21 -Jirko, kde jsi byl?
-Co ti je?
00:06:26 Když nějaký kluk udělá něco takového, co ty jsi udělal nám,
00:06:33 tak by měl aspoň otevřít pusu, ne?
00:06:37 Ty jsi byl na půdě?
00:06:41 -Jirko, proč?
-Já to maminko lépe neumím.
00:06:46 -Co neumíš?
-Úkol. Já jsem lajdák.
00:06:52 -A kde jste mě všude sháněli?
-Všude, Jirko.
00:06:57 Ve skříních, v parku, u vody.
00:07:01 -A vy mě máte rádi?
-Ty sis myslel, že ne?
00:07:05 -Ano, protože hrozně zlobím.
-A to je pravda.
00:07:10 Jirko, poslouchej, jestli ještě jednou utečeš, tak si mě nepřej.
00:07:17 Je to jasné, mrňousi? Tak dobře.
00:07:21 -Dobrou noc, ty tuláku jeden.
-Dobrou noc, maminko.
00:07:31 -Tak kluci, dobrou noc a spát, už je pozdě. -Dobrou noc.
00:07:40 Okresní soud v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy...
00:07:49 ...Jiřího Olivy, soudců z lidu Věry Frýdlové a Antonína Volence...
00:07:56 ...v právní věci navrhovatelky Marie Joklové proti odpůrci...
00:08:02 ...Richardu Joklovi o rozvodu manželství takto:
00:08:07 Manželství uzavřené dne 26. června 1964 v Liberci se rozvádí.
00:08:16 Nezletilé děti Jindřich a Jolana Joklovi...
00:08:21 ...svěřují se po dobu rozvodu do péče matky.
00:08:44 Poslyšte odůvodnění...
00:08:52 Paní Joklová, prosím.
00:08:56 Soud se na základě žaloby obsáhle zabýval sporem účastníků otázkou,
00:09:03 zda jsou v daném případě naplněny zákonné podmínky pro rozvod,
00:09:09 zda vztahy mezi manželi jsou skutečně rozvráceny tak vážně,
00:09:15 že manželství již nemůže plnit svůj společenský význam.
00:09:21 Po zvážení důkazů, došel soud k přesvědčení, že tomu tak je.
00:09:39 -Tempo, tempo... Nazdar závodníku.
-Dobrý den.
00:09:44 Teď už běhám jen tak rekreačně.
00:09:50 -Proč nejsi na horách?
-Proč bych tam měl být?
00:09:54 Jana jela s mou třídou, myslel jsem, že jí pomůžeš.
00:10:00 Že vy si myslíte, že jsme se pohádali? Je to pravda.
00:10:06 -Dobrý den. -Dobrý den.
-Nazdar Markétko.
00:10:13 Pletla se mi do mých pedagogických praktik.
00:10:17 Pletou si ji se školačkou a ona mi vykládá, jak to mám dělat.
00:10:24 -To se jí mluví, když si s nimi jen hraje. -Jak se do toho pletla?
00:10:31 Vyprávěl jsem, co jsem plácal, když jsem suploval chemii.
00:10:38 Ona řekla, že nemám plácat a rovnou přiznat, když něco nevím.
00:10:44 Přece víte, jak by na to reagovali, ne?
00:10:50 Mně trvalo léta, než jsem pochopil, že plácat nesmím nikdy.
00:10:59 Podle pravdy se má přiznat, když něco nevíš.
00:11:05 Autoritu tím neztrácíš. Nejsi naučný slovník, jsi učitel.
00:11:11 Nepředáváš jen vědomosti, ale učíš už tím, že přiznáš, že něco nevíš.
00:11:19 Někdo z toho dělá prestižní otázku a nepřizná, když nemá pravdu.
00:11:26 U nás byla jedna kantorka a ta se hádala i když neměla pravdu.
00:11:32 Že prý kdyby měla ve třídě přiznat, že nemá pravdu, nervově se zhroutí.
00:11:39 -A jak tedy může učit?
-Už neučí.
00:11:42 Abych se vrátil k tomu plácání, v podstatě souhlasím s Janou.
00:11:49 Jednak je to dívka a potom jsi dobře věděl, že jede...
00:11:54 ...s rošťáky na hory a pustil jsi ji. Kdybys nebyl učitel,
00:12:00 tak ti řeknu, že jsi klacek. A to taky jsi.
00:12:05 Jste na mě pozoruhodně milý. Já už musím běžet.
00:12:31 Copak?
00:12:34 Vždy když to takhle dopadne, je mi nějak... Já to nechápu.
00:12:41 Berou se z lásky, roky spolu žijí a pak se něco zlomí, rozpadne...
00:12:49 ...a všechno, co bylo už neplatí.
00:12:54 Copak je možné zrušit několik let života, vymazat z paměti?
00:13:03 To bude tím, že si představujete, co jiní lidé žijí. Prosím.
00:13:11 Promiňte.
00:13:17 Strašně nerada soudím rozvody.
00:13:21 Když to takhle skončí, mám pocit, že jsem to všechno zkazila.
00:13:28 Tak se nezlobte, že jsem se přišla podívat.
00:13:33 Poslal mě předseda, rodinné spory prý děláte nejlépe vy.
00:13:38 Slibuji, že až se jednou vdáte, tak vás nerozvedu ani z kolegiality.
00:14:00 Chtěl jsem za vámi přijet, ale nevěděl jsem, kde jste.
00:14:06 V květinářstvích mají teď zavřeno, tak jsem zpustošil jednu zahrádku.
00:14:16 Tak pojď.
00:14:38 -O půlnoci mi propíchnul pařeniště.
-Jaké pařeniště?
00:14:45 Z igelitu, máme ho pod spacákem, pak hůlky a na nich druhý.
00:14:51 Nalil mi na něj vodu a když jsem křičela,
00:14:56 že prší, chechtal se, až spadnul na zem.
00:15:00 -Nedala bys mu facku? -Dala.
-A taky ji dostal.
00:15:05 -Od Jany málem druhou.
-Od vedoucí? -Ano.
00:15:13 Nevěřila bys, jak Jana dokáže být vzteklá.
00:15:20 Holky říkaly, že má vztek, protože nejel Karfiól.
00:15:25 -Nazdar holky!
-Ahoj táto!
00:15:29 To zas byl dneska den.
00:15:34 Vypadla nám aparatura a Gábina si vymkla kotník.
00:15:39 -Tati, máme vážnou debatu.
-Hned přijdu, udělám ti večeři.
00:15:45 Jsem vyčerpaný, půlku představení jsem táhnul úplně sám.
00:15:52 -Proč se se mnou Kečemiš pořád pere? -Kečemiš?
00:15:57 Jmenuje se Šimeček, ale říkáme mu obráceně.
00:16:01 Podívej... K-E-Č-E-M-I-Š
00:16:07 Nebo mu říkáme román, pořád je do něj zamilovaná nějaká holka.
00:16:17 -Asi se mu líbíš.
-Ne.
00:16:23 Stačí se víc odrazit, pak jako když šlapeš vodu a je to.
00:16:31 Vystoupíš vysoko, vysoko.
00:16:37 Úplně cítím, jak je nahoře jiný vzduch.
00:16:42 Všemu, co je zlé a nepříjemné takhle krásně ulétnu.
00:16:50 Máš také létací sny?
00:16:58 A nejděsnější jsou, když padám do propasti.
00:17:04 To se většinou probudím hrůzou dřív, než dopadnu.
00:17:09 Ale když dopadnu, vím, že jsem mrtvá.
00:17:15 To ti je zvláštní, někdy vím, že se mi to zdá a až se vzbudím, obživnu.
00:17:24 Ale zároveň vím, že jsem umřela. To je hrozně smutné vidět to.
00:17:34 Padací sny mám taky.
00:17:43 Tuhle jsem padala z lešení do necek.
00:17:48 Vážně? A kde?
00:17:54 Ve snu přece! Táta před tím zdil, tak se mi o tom zdálo.
00:18:02 SMĚJE SE.
00:18:09 SMĚJÍ SE.
00:18:27 -Kdyby nás viděli kluci, třeba Kečemiš. -Viděli by naše místo.
00:18:33 -Na kluky se můžeme vykašlat.
-Tak jo.
00:18:38 Jitko, přísahej, že se kvůli žádnému klukovi nezradíme.
00:18:44 -S žádným nebudeme chodit
-Lžou, perou se.
00:18:48 -Neučí se a jsou nevěrní.
-A blbí!
00:18:52 -Na důkaz, že jsme věrné kamarádky tu vyřežeme znamení. -Třeba tady.
00:19:00 -Ten se mi nelíbí, ten není hezký.
-Tak tamhle.
00:19:05 -Ten taky ne. Tamhleten!
-Ten je krásný!
00:19:10 -Tady to uděláme!
-Tohle bude náš strom!
00:19:19 -Barčo, nelíbí se ti nějaký kluk?
-Ne.
00:19:26 Ale kdyby ano, tak který?
00:19:32 Třeba Jokl, je hezký, viď?
00:19:36 Ale je to grázl a na propadnutí.
00:19:40 Nelíbil by se ti Oliva? Mně se tedy zdá hezčí, skoro jako Kečemiš.
00:19:47 Oliva? Nic moc.
00:19:53 Nemyslíš, že jak nám nestojí ani za slovíčko,
00:19:58 že se o nich bavíme až moc?
00:20:59 Terko?
00:21:04 -Ahoj.
-Ahoj.
00:21:09 -Kde je Vojta?
-Dává s klukama sochu na sokl.
00:21:14 Včera ho to málem zavalilo. Takhle se štvát, co si vůbec myslí.
00:21:21 Já nechci být vdova.
00:21:23 -Ty zase jedeš.
-Rozčiluje se kvůli všemu.
00:21:27 Vyhodili ho z té zakázky, ale já jsem ráda. Zničí si srdce a co pak?
00:21:34 Na nás nemyslí, umře si a je mu to jedno.
00:21:38 Rozčiluješ se ty, jako vždycky.
00:21:50 Co je ti?
00:21:56 Nějak se mi vzdaluje Jitka.
00:22:04 Tyhle jsou pro Brno, zítra je tam vezu.
00:22:10 -Odvrátila se ode mě k Alici.
-Ale jdi!
00:22:14 To jsou takové přelivy sympatií.
00:22:19 Pamatuješ, jak jsme někdy měli radši tátu a někdy mámu?
00:22:26 Ta je pěkná, ukaž.
00:22:32 Opatrně, neznič to. Trápila jsem se s tím celou noc.
00:22:39 U těch jsem řezala nohy, ruce i těla.
00:22:51 Jak holky začnou mít tajnosti, tak drží s mámou.
00:22:56 -Jaké tajnosti?
-Takové obyčejné, krásné holčičí.
00:23:03 Který kluk má nejkrásnější oči a tak.
00:23:07 Víš, jak jsem byla vděčná mámě,
00:23:10 že to můžu říkat jí? Rázem z ní byla moje největší kamarádka.
00:23:16 Takové věci se spíš říkají mámě, víš.
00:23:24 Je tu provoz v obou směrech, tak sem nemůžeš dát zákaz vjezdu.
00:23:30 -Dáme tam co?
-Zákaz vjezdu cyklistům. -Dobře.
00:23:35 -Na druhou stranu zákaz odbočení vpravo. -Semhle stopku.
00:23:43 -Nejlepší by tu byla světelná signalizace. -To je nákladnější.
00:23:57 -Ahoj. -Budeš tady dlouho?
-Jo. Vyrábíme značky.
00:24:02 Uděláme závod, budou proti sobě 2 družstva.
00:24:06 Každé vyšle jednoho, aby postavil značky a vymyslel protivníkovi...
00:24:13 ...nějakou dopravní situaci.
00:24:16 -Co tomu říkáš?
-Je to dobré.
00:24:20 Takže domů ještě nepůjdeš?
00:24:22 Počkej.... Tady Jindra nám udělá světelné signály, viď.
00:24:31 -Je šikula. -Ale učení mi nejde.
-Protože se neučíš.
00:24:36 -Ale vymyslím něco, co je vidět.
-A to my právě potřebujeme.
00:24:43 Připravujeme s osmičkou závody pro Jiskry, na koloběžkách.
00:24:49 -Můžeš nám přijít taky pomoct.
-Za chvíli zaměstnáš celé město.
00:24:56 -Sehnala jsem ti podnájem. -Proč?
-Vždyť jsme o tom mluvili.
00:25:08 -Máš to na intru těžké.
-Počkej, to říkáš ty.
00:25:13 Mně se tam líbí, mám si kde vyprat ponožky, v kuchyňce uvařit čaj.
00:25:20 A ve svém apartmá solím pětky do kompozic a píšu ti básně.
00:25:30 Ale podíváš se tam, viď?
00:25:33 Babička je hrozně hodná a máš to s vyhlídkou na hory.
00:25:43 No tak si tu hezky pracujte, aby vám nechyběla žádná značka.
00:25:50 A kdyby ti přece jen vyšla volná chvilka,
00:25:54 tak tě čekám s otevřenou náručí v intru.
00:26:14 Ať si nezašpiníš punčocháče. To je zatáčka.
00:26:22 To byl učitel Michal Karfík. Asi jsem vás měla seznámit.
00:26:33 Máš to tady jako baba Jaga, hlavy na plotě.
00:26:38 Ještě musí doschnout.
00:26:43 Ty vlasy jsou má vlastní technika. Líbí se ti?
00:26:48 Alice chce Jitku dostat za každou cenu na konzervatoř.
00:26:53 Její dětské komediantství považuje za talent. Já si to nemyslím.
00:27:01 Kdyby aspoň měla opravdový zájem, ale nemá. Alice ji k tomu nutí.
00:27:11 Jitka si z toho vybrala jen to pozlátko.
00:27:17 Když já doma něco řeknu, tak to... Jitka na mě kašle.
00:27:23 Jak můžeš vědět, že nemá talent? Myslím, že to není tak marné.
00:27:30 Sama víš, co to je, protloukat se i když je člověk dobrý.
00:27:35 Jak dlouho to trvalo Vojtovi a tobě? A děláš od rána do noci.
00:27:42 -Máš 3 děti, dělají se ti vrásky.
-Dělají. A co má být?
00:27:52 Jitka nemá takovou výdrž jako ty. Tys tím byla od malička posedlá.
00:28:00 Když jsi někde našla jehlu a hadříček, tak jsi hned vyšívala.
00:28:06 Jitka je těkavá jako dubnové počasí.
00:28:10 Nedokáže ani nacvičit přednes básně do školy.
00:28:17 Nechtěla by sis s ní tak trochu popovídat? Má tě ráda.
00:28:25 Tak ji přivez. Řekni jí třeba, že jí chci ušít blůzu.
00:28:50 Co tady děláš?
00:28:53 Ahoj Bohouši, mám tady takovou práci.
00:29:00 Ředitelka zešílela, že jí přes prázdniny opravili šatny...
00:29:07 ...a nedodělali tady elektriku. To je, viď?
00:29:15 Bohouši, pojď se podívat.
00:29:25 Koukni, světla jako za dušičky.
00:29:29 Už potřetí ses neukázal v domě služeb.
00:29:36 -Jsem tam každý den. -Jenom aby ses tam ukázal, ale práce žádná.
00:29:43 Tohle není žádná levota, mám tu řádnou smlouvu od školské správy.
00:29:50 Na jednu stranu se tu děti mohou kvůli té tmě zabít.
00:29:55 A na druhé straně jaká oficína!
00:29:59 Kvůli tobě nemůžeme propásnout kolaudaci.
00:30:03 Ale my to nepropásneme a ty na to spoléháš.
00:30:07 Celý víkend jsme tam s Bedřichem makali.
00:30:11 Já vám to jindy vrátím, vždyť mě znáš.
00:30:15 Tobě je to jedno, ty máš děti velké, ale moje chodí sem do školy.
00:30:22 Barča už je v osmičce, víš.
00:30:29 Šatny si dodělej po pracovní době.
00:30:33 Na ty 3 dny, co jsi tady, si vezmeš dovolenou.
00:30:37 Ale Bohouši...
00:30:43 Hyeno...
00:30:47 -Tak co, našel jste ho?
-Jo.
00:30:54 Na shledanou.
00:31:01 -Kolega bude dělat s vámi?
-Ne.
00:31:09 -Jak to, že mě našel?
-Vaše paní mu řekla, že jste tady.
00:31:14 To je celá ona.
00:31:19 JOLANKA PLÁČE.
00:31:23 Neřvi. Víš, jak nám nabil za každou hloupost a nespravedlivě.
00:31:29 Jindra má pravdu, teď nám bude lépe, Jolanko.
00:31:34 -Gramofon si můžeš pouštět pořád.
-Když nám sebral kazeťák.
00:31:40 -Nemáme mu to poslat?
-Co chtěl si vzal. Vyhodíme to.
00:31:46 -Nechceš to nosit?
-Ne, nechci.
00:31:50 Můžeme se koukat na televizi, když nám to nemůže zakazovat?
00:31:58 Můžeš si dokonce před spaním číst.
00:32:04 -Můžu si sem dát svoje věci?
-Ano. -To je prima.
00:32:09 No tak...
00:32:12 Můžu mít celou skříň, kterou jsme měli s Jindrou dohromady?
00:32:18 Jenom pro sebe.
00:32:21 -Maminko, uděláš něco dobrého k večeři? -Co bys chtěla?
00:32:27 -Palačinky. -Bramboráky.
-Palačinky.
00:32:31 Ne, mami, udělej bramboráky.
00:32:34 -Palačinky.
-Bramboráky a hotovo!
00:32:39 Ach jo, já jdu škrábat brambory.
00:32:46 A máme bramboráky.
00:32:48 ZVONÍ TELEFON.
00:33:02 Haló? Ahoj.
00:33:08 Ne, teď nemůžu.
00:33:15 To nejde.
00:33:20 To je moc brzy. Je toho na ně trošku moc, víš.
00:33:29 Já vím, tak za chvilku. Ještě jim musím udělat večeři.
00:33:38 Tak ahoj.
00:33:42 Takže mám k večeři udělat vajíčka, že jo!
00:33:46 Jindro...
00:34:08 Jindro, vždyť už jsi přece velký chlap.
00:34:19 Já nevím, jak bych ti to řekla.
00:34:26 Ale ty sám víš, že mám jenom vás,
00:34:35 že já vlastně také...
00:34:46 -Ono vlastně o nic nejde, takže...
-Máš ho ráda?
00:34:55 -Já vlastně ani nevím.
-No že se chceš tak parádit.
00:35:13 Bramboráky budou!
00:35:16 -Jolanko, už strouháš?
-Ano, mami.
00:35:23 Vždyť my dva přece spolu všechno zvládneme, ne?
00:35:29 -Jindro, ta povolání jsi odevzdal?
-To je dobré, pomohl mi Karfiól.
00:35:38 -Suploval u nás za Lamače.
-No tak vidíš.
00:35:46 -Stalo se něco?
-Nic, jenom mi to vyčetl.
00:35:51 Máte na to dohodu o provedení práce, ne?
00:35:55 No právě, myslí si, že si na tom kdovíjak vydělám.
00:36:01 To je lidská závist. A ještě z toho platím daně.
00:36:09 My jsme vám dali maximum a tohle přece není žádný melouch.
00:36:15 Já vím, já bych to dělal i za míň.
00:36:21 A třeba zadarmo, vždyť to dělám pro děti.
00:36:26 -No právě.
-I pro své děti.
00:36:31 My si toho ceníme. Kdyby někdo dělal potíže, pošlete ho za mnou.
00:36:38 To přece nejde, aby škola byla vždycky na posledním místě.
00:36:43 -Sakra, je to živé!
-Praštilo vás to? -Málem.
00:36:48 Nebojte se, já už byl tolikrát praštěný, že to ani nepočítám.
00:36:56 Je to oběť povolání.
00:37:00 -Vy máte ve škole také své úrazy.
-To chcete říct, že jsme praštěné?
00:37:08 -Říká se to o nás. -Ne, že máte také nemoci z povolání.
00:37:15 Ano, nemocné žlučníky, žaludeční vředy, hlasivky, pocuchané nervy.
00:37:23 Vy že jste na nervy? Ale jděte!
00:37:27 Tiše, děti, v ostatních třídách se učí.
00:37:31 Tak jdeme pěkně klidně.
00:37:40 Závodíme s Lubošem, kdo déle vydrží ve vaně.
00:37:45 Mohl jsem vyhrát, ale Luboš mě polechtal a já vyletěl ven.
00:37:53 -Za to bych ho kopla.
-To jsem taky udělal.
00:37:57 Maminka se zlobila, že je mokro a Luboš musel vytírat.
00:38:02 Olivo, Lenko, co je to s vámi?
00:38:07 Chceš flusačku? Je bezvadná.
00:38:26 Olivo, tak to je vrchol.
00:38:35 Dej to sem.
00:38:37 Dej mi rovnou notýsek. Myslela jsem, že aspoň jeden den dáš pokoj.
00:38:44 Seber si ty věci.
00:39:16 -Za to přece nemůžu. Tak jsem dostal poznámku. A ty? -Já ne.
00:39:22 Ty se máš. Tak jsem střílel a ona ji musela dostat.
00:39:31 Lenko, počkáš na mě? Dám si domů tašku a pak tě vyprovodím já.
00:39:50 To jsou hezcí pejskové!
00:40:06 Ti jsou pěkní! Škoda, že mi táta s mámou nedovolí psa domů.
00:40:12 -My už musíme jet, děti.
-Ukaž.
00:40:19 -Půjdeme k nám?
-Ano.
00:40:52 -Moc hezká.
-Tu jsem dostal od tatínka.
00:40:58 -Vezmi si ji, když nám zabavila flusačku. -Děkuji, pojď k nám.
00:41:06 -Ahoj babi. -Pěkně vítám.
-Dobrý den. -Pojďte dál.
00:41:12 -Jste spolužáci? -On sedí vedle mě.
-Kdo on? -Jirka Oliva. -No proto.
00:41:19 -Líbí se ti ve škole, Jirko?
-Ano.
00:41:23 -Holeček takhle štípe!
-Nepovídej, ukaž mi to!
00:41:29 -Ale to bolí! -Jedna holka taky.
-Ukaž, to je úplná modřina.
00:41:36 -To je pěkná holčička!
-Oliva se taky pere.
00:41:41 -Učitelka řekla, že je lotr Babinský. Kdo je to? -Přezuj se.
00:41:47 A pojďte dál. Babinský byl velký loupežník, ale chytili ho.
00:42:05 Já ho snad přetrhnu.
00:42:28 -Jak to jde ve škole, už píšeš perem? -Od pondělka.
00:42:33 -Ale poslední ze všech, babičko.
-Někdo musí být poslední.
00:42:39 -Podruhé zas bude první, viď.
-První psala perem Karolínka.
00:42:45 Víte, že je nejlepší? Ale už ji doháním, viď?
00:42:50 Dneska paní učitelka dávala razítka, kytičku, ale mně ne.
00:42:55 Já mám kytičku, babi.
00:42:58 Jirko, to nic, na jaře bude kytiček, uvidíš.
00:43:07 Nevím, ještě jsem ji nedostal, ale dnes mám poznámku kvůli flusačce.
00:43:16 To se máma zase naštve.
00:43:21 Víte co? Uděláme si něco k jídlu. Co takhle palačinky s čokoládou?
00:43:30 -Ano babi!
-Ano! -Výborně!
00:43:34 -Budeme si stavět kostky.
-A postavíme věž.
00:43:40 Jirka vyrobil nástroj zvaný flusačka.
00:43:46 Střílí jím po mně papírky s úmyslem zesměšnit mě. Hajská.
00:43:55 To není poznámka, to je literární dílo.
00:44:00 Heleno, učitelé rádi přehánějí.
00:44:04 Já jednou měl poznámku: O přestávce vyhazuje spolužáka z okna.
00:44:12 Přitom jsme se u toho okna prali. Vyhodit ho ze 3. patra není možné.
00:44:19 Ale ta flusačka je pravda, trénuje s ní i doma, podívej se na strop.
00:44:25 To je ze žvýkačky. Zas hodil tašku na zem a nepočkal na mě.
00:44:32 A ty nevíš, kde je?
00:44:39 Počkáme, až se vrátí a já si s ním potom promluvím.
00:44:58 Jirko, nelituješ někdy, že ho máme?
00:45:08 Ne, chtěla jsi ho a mám ho rád.
00:45:22 Víš, že jsem šťastná, že se jmenuje jako ty?
00:45:28 ZVONÍ TELEFON.
00:45:36 Oliva... Dobrý den.
00:45:40 Ano? Ale děkuji.
00:45:44 A nezlobí tam?
00:45:47 Výborně... Děkuji. Na shledanou.
00:45:58 Počkej, počkej... Podívej se.
00:46:01 -Ty ho znáš? -To je kamínek ve vzorném soukolí třídy...
00:46:07 ...učitelky Hajské, mluví o něm na každé poradě.
00:46:12 Nejraději by ho vystřelila na měsíc nebo do vyrovnávačky. Jirko?
00:46:18 -Dobrý den.
-Jak to, že běháš v dešti nahatý?
00:46:23 -A kam vůbec jdeš? -Domů.
-Aha, podrž mi to, prosím tě.
00:46:29 Schovej se pod deštník, sportovče.
00:46:34 Ty jsi mokrý jako vodník. To je zima!
00:46:41 -Kampak? -Tady už bydlím.
-Ale to jsme skoro sousedé.
00:46:49 -Tak ahoj. -A jak se říká?
-Děkuji. -Ahoj.
00:46:55 -Ty jsi studený!
-Učitelství je plné obětí.
00:47:00 -Vezmi si radši deštník.
-Pomůžu ti s tím nahoru. -Tak jo.
00:47:07 -Ale máma není doma.
-Tak tím spíš, ne?
00:47:14 Tak pojď.
00:47:21 -Dáš si limonádu? -Dám.
-Tak počkej.
00:47:37 -Ještě skleničku. Něco ti pustím, jo? -Jo.
00:47:44 HRAJE HUDBA.
00:47:56 Vzala jsem hrnek, máme skleničky menší, to by ses moc nenapil.
00:48:09 Vezmi si.
00:48:18 Nechceš sušenky, jablko nebo...? Já ti namažu chleba, jo?
00:48:24 Jani, prosím tě, nech toho běhání a pojď ke mně.
00:48:56 Já to musím ztišit, oni mají vedle malé dítě.
00:49:21 Kdy se půjdeš se mnou podívat na ten pokoj?
00:49:25 Babička už se moc těší.
00:49:36 -Tobě vadí, že to je moje babička?
-Ale ne, vůbec.
00:49:45 Ale vadí, myslíš si, že bych tě měla pod zámkem.
00:49:53 Taky že jo.
00:49:56 Jani, šetři svoji babičku, mám spoustu neřestí z kolejí.
00:50:02 Lehám si oblečený na postel. Když čtu, dávám si nohy na stůl.
00:50:09 To bys ji naštval, ale ona by k tobě do pokoje nechodila.
00:50:20 Jani, mně se na intru docela líbí. Jsi hodná, děkuji.
00:50:33 Já už budu muset jít, musím ještě opravovat dvoje písemky.
00:50:46 No...
00:50:53 -Jsi úplně mokrý.
-No jo.
00:50:57 -Nechceš půjčit deštník?
-Ne.
00:51:05 Tak ahoj.
00:51:07 Ahoj.
00:51:22 Z CHODBY SE OZÝVÁ RÁMUS.
00:51:36 POŘÁD JE SLYŠET.
00:52:08 -Ahoj Ajko, můžu si tu opravit sešity? -Klidně, pojď.
00:52:30 -Co opravuješ? -Fyziku a matiku, ta dopadla příšerně.
00:52:39 -Nechceš kafe?
-Jo, to bych si dal.
00:53:01 -Tak se na to podívej. -Počty ti opravím, snad to ještě zvládnu.
00:53:07 To víš, že jo.
00:53:13 Budeš hrozně hodná, děkuji.
00:53:18 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Olivovi (J. Bartoška a J. Šulcová) prožili nezáviděníhodné chvíle, než se malý Jirka (M. Šimáček) našel. Tato epizoda tedy končí šťastně – Jirka se přesvědčí, že ho rodiče mají rádi. Jitka Povejšová (J. Janatová) s Barčou Hrdinovou (M. Kudláčková) si slíbily věčné přátelství s tím, že žádný kluk u nich nemá šanci. Zatímco Barča myslí svou přísahu vážně, o Jitce se to říci nedá. Jana (V. Žilková) nabízí Michalovi (M. Vladyka), aby se přestěhoval do podnájmu k její babičce. Ten to ale odmítá. Elektrikář Karel Hrdina (K. Augusta) pracuje na smlouvu o dílo ve škole. Jeho mistr ho zde vyhledá a ostře mu to vytkne – má být totiž na svém pracovišti. Marie Joklová (J. Bohdalová) se snaží navázat novou známost. Trápí ji ale, že by tím mohla ublížit svým dětem. Jirka Oliva má další konflikty s učitelkou Hajskou (G. Vránová), která je na neklidného žáčka čím dál tím víc alergická.
