Zábavný pořad pro děti (1986). Účinkují: J. Molavcová, J. Dvořák, O. Havelka, P. Zedníček, J. Lábus a děti. Scénář O. Dudek. Kamera M. Dostál. Režie P. Obdržálek
00:00:09 ZPÍVAJÍ.
00:00:11 My máme každý za kačku, kouzelnou novou frkačku,
00:00:16 když frkneš, splní se ti všechna přání,
00:00:20 jaký bude náš kabaret, nikdo mu nevidí do karet,
00:00:25 o čem kdo sní, nikdo z vás nemá zdání.
00:00:29 My máme každý za kačku, kouzelnou novou frkačku,
00:00:34 kdo ví, co z toho vznikne pro zasmání?
00:00:37 Každý ať 2x zamrká, ať se náš kabaret rozfrká,
00:00:42 škoda, že frkaček není více k mání!
00:00:47 Kroutí se, kroutí, frkačky z pouti,
00:00:51 nebudeme vás déle napínat.
00:00:54 Frkačky z pouti, ty nezarmoutí, frkací kabaret právě začíná!
00:01:10 A je to tady!
00:01:12 Konečně pro vás máme něco, co s vámi zacloumá.
00:01:16 -Zrušili jsme školní prázdniny.
-Ne!
00:01:22 -Klid, klid, to byl jen žert.
-Hloupě jsem žertoval, promiňte.
00:01:28 Milá děcka, konečně pro vás máme něco, co s vámi zacloumá.
00:01:33 -Zrušili jsme legraci.
-Ne!
00:01:40 -To byl také vtip.
-Ano, hloupý vtip.
00:01:43 My máme pro vás něco, co s vámi zacloumá.
00:01:46 A nebude to ani rozzuřený otec, ani vysoká teplota,
00:01:51 nebude to lihuplný nápoj... Víte, co to je?
00:01:54 -Tyto frkačky. To koukáte, co?
-Ty frkačky jsou 4.
00:01:59 -Jednu máme rezervní.
-A všechny jsou kouzelné.
00:02:02 Kdokoliv do frkačky foukne... Pavle, předveď...
00:02:08 Výborně! Splní se mu jakékoliv přání.
00:02:12 Je tady někde nějaký nevěřící Tomáš?
00:02:16 -Jak ti říkají, chlapče?
-Nevěřící Tomášek! -Jo takhle.
00:02:21 -A čemupak nevěříš, Tomášku?
-Všemu, hlavně kouzlům.
00:02:26 Správně děláš, protože kouzla a čáry neexistují.
00:02:30 Jenže tady jsme v televizním studiu a tady je možné všechno.
00:02:35 -A stejně vám nevěřím!
-Tak víš co, Tomášku nevěřící?
00:02:41 Dávej pozor! Písknu...
00:02:47 To jsem z toho Melen! Tělo se změnilo a hlas zůstal!
00:02:54 -Protože jsi pořádně nedopískl!
-Nedopískl, jo?
00:02:58 Vždyť jsem na tu frkačku frknul jak hasič do kamen!
00:03:02 Když nedopískl, tak nedopískl. Podívej, jak to umím já.
00:03:07 Chci být Melen, jo?
00:03:10 Tak co? Vida, tak nic.
-Třeba se to nějak zaseklo.
00:03:17 Chci být Melen, chci být Melen, chci být Melen, chci být Melen!
00:03:26 DĚTSKÝM HLASEM: Náš kabaret začíná, ale kouzlo se podařilo.
00:03:31 Je tady Melen? Je. Tady je tělo a tady je hlas.
00:03:35 Kouzelná frkačka nezklamala.
00:03:44 ZPÍVÁ.
00:03:51 Přál bych si být velikánský, nosit knír a oblek pánský,
00:03:56 auťák mít a papíry, energie přemíry.
00:04:04 Já bych zase chtěl být malý, všichni by si se mnou hráli,
00:04:09 těšil bych se do školy, ať by byla kdekoliv.
00:04:16 S manželkou chodil bych do kina,
00:04:20 nepřístupné filmy znal bych všechny,
00:04:25 dělal bych vše, co chce mamina, při fotbalu prošoupal bych kecky.
00:04:33 Kéž by to s tím časem bylo jinak než to je,
00:04:37 kéž by velcí byli malí, malí zase velkými,
00:04:41 rád bych ti dal všechny svoje roky za tvoje,
00:04:45 kéž bychom se stali náhle lidmi jinými.
00:05:03 Přál bych si být kapitánem, na parníku velkým pánem,
00:05:07 očekáván toužebně, po moři plout služebně.
00:05:16 A já místo kanceláře svůj flek měl bych u cukráře,
00:05:20 zbaštil bych tam kremrolí, štěstím, že se neholím.
00:05:28 Kéž by to s tím časem bylo jinak než to je,
00:05:32 kéž by velcí byli malí, malí zase velkými,
00:05:36 rád bych ti dal všechny svoje roky za tvoje,
00:05:40 kéž bychom se stali náhle lidmi jinými.
00:05:45 Otázka je, zdali bychom byli stále nadšení,
00:05:49 jestli bychom po čase to nechtěli zas vrátit zpět,
00:05:53 ono je to vůbec jedno, stejně se nic nezmění,
00:05:57 tak jako se točit s námi nepřestane starý svět.
00:06:13 Vy jste z toho udělali guláš!
00:06:16 takhle jsou ty frkačky k ničemu. Kdo se v tom má vyznat?
00:06:20 Jsme teprve na začátku, paní Molavcová, to půjde.
00:06:25 -Slibuju, že už budu frkat jen tak, jak ode mne humor žádá. -Já též.
00:06:30 Dobře. Já vám ukážu, jak se píská, když se něco opravdu chce.
00:06:36 -Oho!
-Oho, oho!
00:06:41 Mám přání, chci být slavnou detektivkou.
00:06:51 ŠTĚKÁ PES.
00:06:58 Pes baskervillský!
00:07:00 Chtěla být slavnou detektivkou, je slavnou detektivkou.
00:07:05 Asi se jí to povedlo.
00:07:07 Houby povedlo, dejte mi písknout!
00:07:13 -Pumprlík!
-Kdo? -Co?
00:07:16 Vždyť to říkám, musíte říct, co chcete být, kde chcete být.
00:07:21 Když neřeknete, frkačka neví, co.
00:07:24 Pak před dětmi vypadáme jako hloupý pumprlík.
00:07:28 -A to jako platí na koho?
-Na všechny.
00:07:31 Tak proti tomu já se tedy ohradím.
00:07:40 -A jsem ohrazený. Funguje to.
-Tak a teď já, a přesně.
00:07:50 Mám přání...
00:07:52 Chci být slavnou detektivkou, Shery Holmesovou.
00:07:59 -A ty budeš můj věrný druh Pátek.
-Ano prosím.
00:08:07 Co to děláš?
00:08:10 Pátek byl přece divoch, barbar, ti chodili svlečení.
00:08:15 Já to spletla. Ty budeš můj věrný druh doktor Watson.
00:08:38 To je také Londýn. Jaký odporný zápach!
00:08:43 A to není z mé dýmky, Watsone, to je Londýn.
00:08:47 A jaké odporné tmavé ulice, ještě k tomu.
00:08:50 -Ale hlavně, že je tu veselo.
-A co soudíte o tom zápachu?
00:08:57 -Příšerný zápach.
-A o těch ulicích?
00:09:00 To není jako v Praze. Zlatá Praha!
00:09:03 -Jenom vůbec netuším, proč jsme sem dokulhali. -Proč?
00:09:10 Protože až sem vedou stopy lupiče Žvýkačkového Jima.
00:09:15 -Žvýkačkový Jim žvýká.
-On žvýká? Ó!
00:09:20 Žvýkačkový Jim je velký padouch,
00:09:23 už vyloupil 30 obchodů se žvýkačkami,
00:09:26 sbírá staré odhozené použité žvýkačky. Fuj, Watsone!
00:09:30 -Já mám takový...
-Tak hluboko poklesl.
00:09:35 Poklesl. Ale já mám dotaz, proč vám v hlavě cirkuluje,
00:09:40 že je právě tady? Kde máte nějaký důkaz?
00:09:45 -Vy nevíte, Watsone?
-Já nevím. -Tady to je.
00:09:50 -Skloňte svůj hřbet.
-To je žvýkací guma Pedro!
00:09:54 Pst! Jen žádná jména! Nejmenovat!
00:09:59 Toto je důkaz, tento sežvýkaný žmolek,
00:10:03 že Žvýkačkový Jim musí být někde zde.
00:10:06 Já vám řeknu, když se podíváte na ten příšerný dům,
00:10:11 podívejte se, co tady stojí. V tom musí žít strašně chudí lidé.
00:10:18 To víte, Londýn. Podívejte se, jestli tam někdo není.
00:10:23 -Ale co když tam někdo bude?
-Tak se ho na něco zeptejte.
00:10:28 Hlavně získejte čas, ať si toho člověka mohu prohlédnout.
00:10:32 -A co když...
-Nenechte se vyprovokovat!
00:10:36 Já tam vstoupím a on mě udeří do tupé hlavy ostrým předmětem.
00:10:41 -To myslíte, že on by...?
-To on by.
00:10:44 -Doktore, podívejte se mi zhluboka do očí. -Už se tam štymuju.
00:10:50 -Jste chlap nebo baba?
-V tomhle případě jsem baba.
00:10:54 V tom případě piki piki na hlavu, že si s babou nehraju.
00:10:59 Já nejsem baba, já jsem dědek, tedy já jsem chlap.
00:11:03 Ale já vstoupím dovnitř, tam tma, proti mně se postaví člověk,
00:11:08 já nevím, kdo to je, on mě uhodí do mé ploché hlavy
00:11:13 a já tam budu mít bouli jako tenisový míč.
00:11:16 To víte, Londýn, doktore Watsone. Tady je možné všechno.
00:11:21 Doktore, přišel jste se sem pátrat a nebo bát?
00:11:25 -Já jsem se sem přišel pátrat.
-Tak šup! Už toho mám dost!
00:11:31 -Šup, šup.
-Šup, šup.
00:11:34 KLEPE NA DVEŘE.
00:11:37 -Co je?
-Good morning.
00:11:40 Já jsem se chtěl jen zeptat, kudy se jde tudy na Žižkov.
00:11:45 -Tady v Londýně?
-Tady. -Troubo!
00:11:50 -Co říkal ten člověk?
-Byl velmi hrubý.
00:11:54 Tak to vypadá na Žvýkačkového Jima. Ten je hrubý.
00:11:58 K dorozumívání s občany používá hrubých nadávek.
00:12:02 Klepejte znova, nenechte se vyprovokovat!
00:12:05 To se nenechám, ale nerad bych měl...
00:12:08 -KLEPE.
-Tak co je?
00:12:11 -Kudy se jde na Malou Stranu?
-Tady v Londýně? -Tady.
00:12:17 Kdekoliv, ty troubo.
00:12:21 -Co říkal ten člověk?
-Vzpomněl si na můj původ.
00:12:25 Říkal mi troubo. Ale lidi, on žvýkal!
00:12:29 -Jdu pro policii!
-Nikam! Důležité upozornění.
00:12:34 Žvýkačkový Jim je kluzký jak pražský chodník v zimě.
00:12:39 My ho zatkneme hned, teď, tady.
00:12:43 Opatrně, on je strašně zlý, udělá pích a je po nás!
00:12:49 Doktore Watsone, v tom případě klepejte. Šup, šup.
00:12:56 KLEPE.
00:13:02 -Dobrý den, dědečku.
-Dobrý den, dědečku.
00:13:07 -Nebydlí tu s vámi takový mladý chlapík? -Bydlí, bydlí.
00:13:12 -A kdepak je?
-Právě odešel zadním vchodem.
00:13:18 Ajajaj... Ukažte! Ach, bronchitida.
00:13:26 Klid, dědečku, klid. Uvařte si lipový čaj.
00:13:31 -Nemám vařič.
-Tak si někde půjčte.
00:13:35 A nebo víte co? Kupte si acylpyrin.
00:13:38 -Nemám peníze. -No v tomhle věku už vám je nikdo nepůjčí.
00:13:43 A kdybyste neměl mě, tak vám je nikdo nedá.
00:13:47 -Dědečku, tady vám dám na léky.
-Doktore Watsone, zápisník, tužku.
00:13:53 -Dědečku, kudy odešel ten mladý člověk? -Tudy.
00:13:59 Tudy, ano.
00:14:02 Tak tady vám, dědečku, píšu takové důležité upozornění, doporučení...
00:14:08 -Recept.
-Které vám udělá velikou radost.
00:14:15 Doktore Watsone, jak prosté. Jdeme.
00:14:18 -Žvýkačkový Jim nám opět uprchl.
-Jak jste šlechetná!
00:14:27 Che, che, che! Nepoznali mě, hlupáci!
00:14:32 Dali mi peníze a ještě doporučení. Žvýkačkový Jime,
00:14:37 až se dosyta nasměješ, otoč se a dej ruce vzhůru!
00:14:49 Žvýkačkový Jime,
00:14:51 Shery Holmesovou a jejího druha Watsona nemůže nikdo obelhat.
00:14:56 -Jasné?
-Ano, mladá paní.
00:15:16 ZPÍVÁ.
00:15:18 Já byl čtenář detektivek od rána až do noci,
00:15:22 nevšiml jsem si žádných dívek, nemohl jsem si pomoci.
00:15:26 Detektivka byla pro mě něco jako voda, vzduch,
00:15:30 četl jsem, četl jsem a žil skromně, ať byl klid a nebo ruch.
00:15:35 Před měsícem zvedl jsem oči od jednoho nerváku,
00:15:39 tu vám koukám, svět se točí, maucta, pane Nováku!
00:15:43 Hele, kytky, jak jsou pěkné, a těch věcí kolem nás,
00:15:47 no ne, to se řekne, ještě že jsi to nepropásl!
00:15:51 Nepropásl!
00:15:59 Tohleto zjištění tak nenadálé, to mě málem zabilo,
00:16:03 v tom, co četl jsem furt a stále plno věcí nebylo.
00:16:08 A tak jsem si koupil boty, kšiltovku, dvě buzoly,
00:16:12 na neděle a na soboty do světa a okolí.
00:16:16 Mne vylekalo Konopiště na parcele bratrance,
00:16:20 detektivka z mraveniště, tomu říkám senzace!
00:16:24 Jak jsem mohl celé roky tolik věcí nevidět,
00:16:28 nevím, a tak koncem sloky chci se už jen zastydět,
00:16:32 zastydět...
00:16:50 -Tak co?
-Tak nic.
00:16:54 -Co nic?
-Nic.
00:16:57 -Nic. Co tím chceš říct?
-Vlastně nic.
00:17:01 Děti, my jsme sehnali frkačky, a vy nic?
00:17:06 Sehnali... Víš, co to dalo práce sehnat ty frkačky?
00:17:10 Až z Liberce jsme je vezli. A když jsme dostali ten nápad,
00:17:15 že to budou kouzelné frkačky, to jsme si odfrkli... A ty nic.
00:17:21 Ale jo, nám se to líbí, ale stále tomu chybí něco z humoru,
00:17:26 tedy něco z jedné forem komična,
00:17:29 jejíž doménou je úsměvné hodnocení směšné situace nebo objektu.
00:17:35 Uvědomte si, že humor nezatracuje.
00:17:38 V jeho způsobu hodnocení reality je přítomná radost z vědění,
00:17:43 -tak tesknota a bolest z pochopení. Je vám to jasné? -Ne.
00:17:48 Humor je, když se člověk najednou směje i pláče.
00:17:52 Dejme tomu, že jsme se už smáli, ale ještě jsme si nezaplakali.
00:17:57 -Mně se brečet nechce.
-To se ještě uvidí.
00:18:03 Počkejte, jestli jsem tomu dobře... Asi tedy ne.
00:18:07 Ty myslíš, že bychom se měli smát i plakat najednou? To není možné.
00:18:13 Jak to, že není? Já jsem to viděl u soudu.
00:18:17 Tam přišel jeden pán, ten se ze začátku smál a pak brečel.
00:18:22 Nevím, jestli to jde dohromady. Dohromady to umí jen kolega Lábus.
00:18:28 Děti, kolega Lábus vám předvede smích a pláč dohromady.
00:19:01 HRAJE.
00:19:07 A nyní, milé děti, pohádka na dobrou noc.
00:19:15 Žila, byla jednou jedna malá housenka,
00:19:25 a ta byla úplně, ale úplně sama.
00:19:34 "Co bych za to dala," říkala si často.
00:19:40 "Kdybych potkala nějakého červíčka..."
00:19:48 Co s tím pořád děláš? "...jako jsem já?"
00:19:56 Děti, dovede si představit tu hrůzu?
00:20:01 Ale nikde nebyl nikdo.
00:20:07 Všichni už byli sezobaní.
00:20:18 A o dalších příhodách naší veselé housenky si povíme zítra.
00:20:22 A teď už pěknou, ničím nerušenou dobrou noc.
00:20:34 Kouzelné frkačky, takové možnosti, a my se plácáme ve studiu.
00:20:39 Vždyť my bychom mohli tam, tam, na vzduch, na vodu...
00:20:44 Moment! Můžeš to zopakovat?
00:20:48 -Kouzelné frkačky...
-Ne celé, jenom ten konec.
00:20:55 -Tam, tam, na vzduch, na vodu.
-To je ono. Stop, to je ono.
00:21:00 Na vodu, člověče. Na vodu.
00:21:03 Húúúú, húúúú!
00:21:08 -Co jsem? -Cvok.
-Ale cvok...
00:21:14 -Húúúú, húúúú! Co je to?
-Já vím, u zubaře.
00:21:21 Dávejte pozor. Máte fantazii? Húúúúú! Já jsem vlk!
00:21:26 Jsem vlk, šelma psovitá.
00:21:29 Jenže... Já nechci být vlk, šelma psovitá.
00:21:35 Já chci být starý mořský vlk. Držte mi palce.
00:21:39 -A co my?
-Zmizte.
00:21:45 Tak. A vy ostatní koupací čepice, plavky, deku, mýdlo, jedeme k moři.
00:21:51 Já budu starý... Ani ne tak starý, ale mořský vlk.
00:21:57 Ať se mi to povede!
00:22:02 Hele, jsem starý mořský vlk, ale tohle nepamatuji.
00:22:06 Moje nádherná jachta Santa Pepina se dostala do prudké bouře,
00:22:12 vichr ji hnal přes celý oceán, a vyvrhla mě u neznámých břehů.
00:22:17 Ještě včera jsem brázdil fjordy Slapského jezera.
00:22:22 Najednou se strhl vichr, jaký nikdo nepamatuje,
00:22:25 bouře, jakou nikdo nezná, nevzpomíná na ni.
00:22:29 A kdo na ni vzpomíná, zapomněl při té bouři.
00:22:33 Taková bouře to byla! Ale kde to jsem?
00:22:40 HRAJÍ JAZZ.
00:23:21 Černoši! To je Amerika! Já jsem objevil Ameriku!
00:23:28 Já jsem... Já jsem objevil Ameriku, já jsem předělal dějiny!
00:23:33 To bude doma facek! Proč jsem sem jezdil?
00:23:36 Proč jsem do těch necek lezl? Proč já nesedím doma?
00:23:41 Zase na druhou stranu mohly by být peníze,
00:23:45 fotky v novinách, rozhovory, autogramy, žádosti o autogram...
00:23:52 -Kryštofe Kolumbe, domorodec!
-Já jsem tak rozrušen!
00:23:57 Po tolika měsících plavby! Kruci, já jsem samá voda!
00:24:02 Nesmíme ho vyplašit!
00:24:04 Podle oblečení soudě to bude nějaký náčelník.
00:24:09 Aha, vodníci.
00:24:11 Dva američtí vodníci. Jak já se s nimi domluvím?
00:24:18 Brekekeke, ke?
00:24:23 -Divná řeč, Kryštofe Kolumbe,
-Divná, ale lahodná.
00:24:27 Domluvte se s ním, vzal jsem vás přece jako tlumočníka.
00:24:32 -Divím se, že mu nerozumíte.
-Ale... -Žádné ale, tlumočit!
00:24:40 Brekekekekeke.
00:24:44 Kdybych já ti rozuměl, člověče.
00:24:47 Kdybych mu rozuměl, co povídá. Oči máš jak pulec, pusu jak žába...
00:24:55 -Brekekekeke. Kvak, kvak!
-Co říká? -Kvak, kvak.
00:25:00 To slyším také, ale co to znamená?
00:25:03 -No vítá nás.
-Aha!
00:25:10 Brekekeke, kvak, kvak, amigo.
00:25:13 Nabídněte mu nějaký dárek, třeba náš porcelán.
00:25:17 -Porcelán?
-Porcelán.
00:25:21 Ne, stop! Ne!
00:25:25 Holoto vodnická, to by se vám hodilo, že jo?
00:25:28 Já to znám, tohle.
00:25:31 Hrneček, dušičku do toho, přiklopit... To ne!
00:25:35 Teď na mě nemůžete, jsem na souši. Tady mi nemůžete nic udělat!
00:25:41 Počkejte, vy jste... Vy jste na souši!
00:25:47 Jistě. Co na mě koukáte? Vaše brekekeke, kvak kvak!
00:25:52 Sypte odsud! Já vám dám vaše kvak, kvak!
00:25:57 -Sypte se odsud! Kšá, kšá! -Kšá?
-To nevypadá, že by nás vítal.
00:26:03 Ne, Kryštofe Kolumbe. Kšá, to je jako že nás vyhání!
00:26:11 -Vy jste říkal Kryštofe Kolumbe?
-Ano.
00:26:14 -To je Kryštof Kolumbus?
-Ano.
00:26:17 Toto je Kryštof Kolumbus,
00:26:19 který jako první právě dnes r. 1492 objevil Ameriku.
00:26:24 A já myslel, že jste američtí vodníci!
00:26:29 Brekeke, kvak, kvak!
00:26:32 To je legrace, človíčku, my jsme až z Evropy!
00:26:36 -Vždyť já také!
-Co?
00:26:39 A vy nejste zdejší?
00:26:42 Já a zdejší? Já jsem z Prahy, já jsem křtěný Vltavou!
00:26:47 Moje loď Santa Pepina se dostala do prudké bouře.
00:26:51 Hnána vichrem vyvrhla mě zde u americké pevniny.
00:26:56 A jak dlouho jste na americkém břehu, starý mořský vlku?
00:27:02 -Starý mořský vlku, to zní pěkně. 10 minut. -My devět.
00:27:09 To znamená, jestli dobře počítám,
00:27:12 že on je na americkém břehu o minutu dřív než já,
00:27:17 čili to znamená, že on 1. objevil Ameriku!
00:27:21 O minutu! O minutu! To je vždycky někde někdo dřív než já!
00:27:26 O minutu! Tik tak! Tik tak! Já se z toho zblázním!
00:27:31 Já začnu kousat! Začnu kousat! O minutu!
00:27:37 Já když si představím, kolik to stálo příprav, výpočtů...
00:27:43 Já jsem takhle klečel před králem!
00:27:47 Těch výprav, těch povolení!
00:27:49 A on si jede bez příprav, bez povolení, bez přesvědčování,
00:27:54 a je tady o minutu dřív než já!
00:27:59 -Prostý člověk! -A ještě ke všemu je to prostý člověk.
00:28:04 -Co mu je? Co do mě píchá?
-Vy nevíte, co jste způsobil!
00:28:09 Zbývá jenom jedna jediná cesta. Já se jdu utopit.
00:28:14 Počkat, člověče.
00:28:17 -Mám nápad. Co kdyby se utopil někdo jiný? -Kdo?
00:28:29 Že by jako on, jo?
00:28:34 Minuta sem, minuta tam, my jsme tady byli první a basta!
00:28:40 Moment, moment! Páni vodníci, nechte toho!
00:28:45 Já jsem Ameriku neobjevil. Správně soudíte.
00:28:49 Ono by to také znělo hloupě,
00:28:51 že Ameriku objevil Josef Dvořák z Prahy, to je přece nesmysl.
00:28:56 Prosím vás, ještě než mě utopíte, já bych měl poslední přání.
00:29:02 Ale rychle! Musíme se osušovat, osídlovat a musíme se tu zabydlet!
00:29:08 Já bych si jen frkl na tuhle frkačku, jo?
00:29:11 -Nic to není, je to poslední přáníčko. -Tak si frkni.
00:29:15 Ale ještě než si frknu, tak vám řeknu, Kolumbe,
00:29:19 že Ameriku jste neobjevil vy, ale v 11. století Vikingové,
00:29:24 400 let před vámi! A jste druhý!
00:29:27 Kde je? Kde je?
00:29:30 Takže ne o minutu, ale o 400 let!
00:29:48 -Konec dobrý, všechno dobré.
-Protože když jsou zde frkačky,
00:29:54 -jsme zde my a je i kabaret!
-Ano!
00:29:57 Přátelé, nezbývá nic jiného než se rozloučit! Ahoj!
00:30:02 ZPÍVAJÍ.
00:30:05 Mámu, tátu, strýce, tetu pozvěte do kabaretu,
00:30:10 až se za čas jako dneska srazíme,
00:30:13 zamáváme z obrazovky, do křesel a na pohovky,
00:30:17 předem už se na to dneska těšíme.
00:30:23 Tak čau, a příště zase všichni, sejdeme se jako obvykle,
00:30:29 já přijdu s kytkou, tu máš, čichni, a kytka bude vonět nezvykle.
00:30:37 Mě poznáte, neboť jediný budu mít v kapse noviny,
00:30:44 já na hlavě budu mít čepici, kravatu a v ruce krabici.
00:30:51 Tak čau, a příště zase všichni sejdeme se jako obvykle. Ahoj!
00:31:04 -Pojďte! Kdo chce frkačku?
-Já!
00:31:10 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
