Náš přední orchestr diriguje a hudbu závěrečné části cyklu Má vlast vykládá Václav Neumann. ### Scénář Z. Vokurka. Kamera V. Tůma. Režie M. Macků
Poslední dvě básně cyklu Má vlast – Tábor a Blaník – tvoří soudržný pár, obdobně jako první dvě básně Vyšehrad a Vltava. Těmito slovy popisuje Bedřich Smetana svoji závěrečnou symfonickou báseň:
„(Blaník) Jest pokračování předešlé skladby: Tábor. Po přemožení reků husitských skryli se tito v Blaníku a čekají v těžkém spánku na okamžik, kde vlasti mají přijíti na pomoc. Tedy ty samé motivy jako v Táboře slouží v Blaníku za podklad stavby: „Kdo jste boží bojovníci“. Na podkladě této melodie (tohoto husitského principu) se vyvine vzkříšení národa českého, budoucí štěstí a sláva, kterým vítězným hymnusem, v podobě pochodu, skončí skladba a tak celá řada symfonických básní „Vlast“. Co malé intermezzo zazní v této skladbě též kratinká idyla: kresba polohy Blaníku, malý pastucha si huláká a hraje a ozvěna mu odpovídá.“
V této symfonické básni tedy opět zazní husitský chorál, avšak tentokrát jiná pasáž, která zdůrazňuje slovo „bojovníci“. Původní text převzaté pasáže husitského chorálu v závěrečné části Blaníku, „že konečně vždycky s ním zvítězíte“, je odkazem ke vzkříšení českého národa a jeho vítěznému vzestupu. Dirigent Václav Neumann všechny tyto výrazové polohy v ukázkách názorně předvede za přispění hry našeho prvního orchestru – České filharmonie.