Medailon lidového keramika ze Strážnice (1980). Režie K. Fuksa
00:00:02 Jmenuji se Heřman Landsfeld
00:00:06 a narodil jsem se v tomto domečku
00:00:08 12. srpna 1899.
00:00:14 Můj otec byl pekařským mistrem
00:00:17 a já čekal na dobu svatého Mikuláše,
00:00:20 kdy byli v prodeji mikuláši, čerti,
00:00:25 a různé takové lidové pečivo.
00:00:29 A jako 4letý chlapec jsem se pokoušel
00:00:32 napodobit svého tvořivého otce.
00:00:36 Dařilo se mi to. A ještě větší radost jsem měl,
00:00:38 když něco otec upekl a mohl jsem to potom
00:00:42 na trhu prodat. Za 2 krejcary byl ten čert.
00:00:46 Od jara až do podzimku jsem pásal kozy.
00:00:53 A obyčejně jsem sáhl do břehu,
00:00:57 vylovil hlínu a modeloval.
00:01:02 A toto modelování mě neopustilo
00:01:05 po celý život až do dneška,
00:01:09 kdy si opět modeluju
00:01:11 na svém krásném místečku.
00:01:19 Bylo to dne 15. září 1913,
00:01:24 kdy jsem s tímto kufříkem,
00:01:27 kdy už můj otec s ním vandroval 3 léta
00:01:30 jako pekařský tovaryš, maminka napekla
00:01:34 plný kufřík buchet,
00:01:36 vzal jsem si nějaké knížky,
00:01:38 nezapomněl jsem na barvičky,
00:01:40 kreslicí papír a šlo se do Modry.
00:02:05 Obyčejně na jaře, a to šlo
00:02:08 celé osazenstvo dílny,
00:02:10 aby se to rychle nakopalo.
00:02:12 Někdy to bylo až 2 metry hluboko,
00:02:15 takže bylo potřeba, aby to šlo z ruky do ruky.
00:02:20 Odvezlo se to na dvůr,
00:02:23 před tím se tam udělala plavidla,
00:02:25 takové rybníčky z desek,
00:02:27 půlmetra asi vysokých, u toho byla kadečka,
00:02:31 takový šáky veliký, síto, na tom bylo,
00:02:34 na takových šráčkoch,
00:02:37 a v té kadečce se to rozmíchalo s vodou.
00:02:40 Známkou, že byla tuhá hlína, bylo,
00:02:43 že začala praskat. Aby byla
00:02:47 k vytáčení nádob vláčná,
00:02:50 tak se muselo šlapat.
00:02:52 Přesto, že byla třikrát nebo čtyřikrát šlapaná,
00:02:55 eště každý džbánkář nabral si,
00:02:58 kolik potřeboval, a eště to hnětl rukou
00:03:01 jak maminka na koláče.
00:03:03 A pak se z toho točilo, udělal si velikost
00:03:07 tzv. klézle, či to bylo na džbánek
00:03:10 nebo na talíř nebo na mísu, to bylo jedno.
00:03:13 No, a vytáčel. To se vytočilo,
00:03:17 pak se to usušilo. Pokud to byly džbánky,
00:03:20 tak se zaopatily, misky se obtočily
00:03:23 čili lidově řečeno oddraxlovaly
00:03:26 a daly na police usušit.
00:03:29 A to bylo pravidelné, dvakrát týdně
00:03:31 pec musela se vypalovat, abysme byli rentabilní.
00:03:49 Až to vychladlo, se to vybralo,
00:03:52 roztřídilo. Aušus se dal zvlášť,
00:03:56 prodával se lacino, přišel handlíř,
00:03:59 zaplatil a zase to šlo.
00:04:13 V Modré na Slovensku si osvojil mladý
00:04:16 Heřman Lansfeld techniku.
00:04:18 A navíc i odkaz tvůrčího ducha
00:04:21 habánských uměleckých řemeslníků,
00:04:23 jejichž přínos a vliv na vývoj
00:04:26 moravské a slovenské keramiky
00:04:28 je výrazný dodnes.
00:04:31 Osobitými tvary i výzdobou se vyznačovaly
00:04:34 i tehdejší výrobky modranské dílny.
00:05:45 Nové objevy a důvěrná znalost materiálu,
00:05:48 uloženého v muzeích a soukromých sbírkách,
00:05:51 podněcují nadaného džbánkáře
00:05:54 k rozvinutí vlastní tvorby.
00:05:58 Hned jak jsem přišel, slyšel jsem takový
00:06:01 jemný hlas. "Co to? Kde to?"
00:06:03 Nahnu se a ony tyto vázy dvě
00:06:06 krásně mě vítají. A já jsem byl
00:06:09 samozřejmě rád. Mají svoji historii.
00:06:13 Jak jsme dostali rozkaz, abysme obeslali
00:06:17 tu výstavu v Paříži,
00:06:19 světovou výstavu, tak jsem si vzal
00:06:22 do práce napřed malé škice,
00:06:24 pak nahotovo veliké škice,
00:06:27 pak už šlo do tuhého.
00:06:30 Utočilo, vypálilo, polilo, pomalovalo.
00:06:34 Jelikož mám rád tu naši práci,
00:06:36 tak co tam dát?
00:06:41 Předně, jak tady točím.
00:06:44 Zajímavé je pořekadlo: Začal si on hrnčar v zimě,
00:06:49 přimrzly mu ruce k hlíně.
00:06:52 A dále takový výjev, jak tady vytáčají,
00:06:59 tady to nesou k sušení.
00:07:01 Vázy se velmi líbily a modranská keramika
00:07:06 dostala zlatou medaili.
00:07:21 V některých zemích pronásledovaná sekta Habánů
00:07:23 přišla na Moravu v roce 1526.
00:07:26 Zde i na západním Slovensku,
00:07:28 kam přesídlili později,
00:07:30 vytvořili Habáni desítky středisek.
00:07:34 Byli to lidé chudobní, nemajetní,
00:07:38 hlavně řemeslničtí tovaryši
00:07:41 a u nás ovládali 39 různých řemesel.
00:07:45 A já, když jsem se začal učit, už jsem pracoval
00:07:49 s tím Odlernichovem, který byl potomkem
00:07:53 slovenských Habánů v Dechticích.
00:07:58 Proč jsem začal kopat památky
00:08:01 po těchto novokřtěncích?
00:08:03 Poněvadž mě řemeslo velmi zajímalo
00:08:05 a z literatury už jsem věděl,
00:08:07 že byli výborní hrnčíři i kamnáři.
00:08:13 A také jsem věděl, že Košona bylo
00:08:15 velké středisko těchto novokřtěnců.
00:08:18 Proto jsem tam 1932 začal kopat
00:08:21 a 1934 jsem našel celou dílnu
00:08:26 s 11 000 úlomky, kachlemi, hrnci,
00:08:31 až půl metra vysokými,
00:08:34 a mísami, talíři a tak podobně.
00:08:37 A nejhlavnější a největší středisko
00:08:41 bylo Sobotiště, kde donedávna stál
00:08:45 tzv. hapnerhaus, kde se toto nádobí
00:08:49 vypalovalo.
00:08:56 Celkem jsem vykopal přes 80 000 zlomků
00:09:00 majorikových, na 20 000 zlomků
00:09:04 z kamen, hrnců, obkládačky, dlaždice.
00:09:10 Také vykopávám keramiku středověkou,
00:09:14 celkem asi 18 000 zlomků.
00:09:17 Nejdůležitější je, že jsem z této práce
00:09:21 vykopal 19 keramických pecí,
00:09:26 z toho 7 habánských.
00:09:30 Dambuřice jsou známy, že zde zbyly
00:09:33 3 habánské dvory v 16., 17. století.
00:09:37 Vypravil jsem se tam na střepy.
00:09:40 A skutečně v zahradě Josefa Bělohoubka
00:09:43 jsem ty střepy našel, no ale,
00:09:46 jak říkám, co čert nechtěl,
00:09:49 kopal jsem a našel jsem pec,
00:09:52 ale strýček Bělohoubek nedovolil
00:09:57 vykopat tu pec, že musím počkat,
00:10:04 až ta marhulka uschne. A já každý rok
00:10:07 do těch Dambořic jezdil a čekal,
00:10:10 až uschne. Bohužel, neuschla
00:10:12 a jak vidíte, mohutní.
00:10:16 A strýček Bělohoubek i s tetičkou
00:10:18 dávno a dávno už jsou mrtví.
00:10:20 A já stále čekám, až marhulka uschne.
00:10:29 Zdánlivě bezcenné střepy nádob,
00:10:31 talířů a kachlí, po staletí ukryté pod zemí,
00:10:36 znovu dnes prokazují tvarovou a barevnou krásu
00:10:39 habánské keramiky včetně její technické kvality.
00:12:19 Džbán, krásně malovanej,
00:12:22 jistě si ho objednal nějaký sedlák s oráčem.
00:12:26 Kroj z polovice minulého století.
00:12:30 Pěkný vozíček, starodávnej,
00:12:34 a zas kvítka. Je zpracován v Košolné,
00:12:37 mistr buď Kramárik, nebo Küta.
00:12:41 Tam od písmene K bylo hodně autorů.
00:12:45 Džbán je malován zajímavými štětci,
00:12:48 které se skládají z chlupů vola nebo osla,
00:12:55 ze štětin prasat na hřbetě
00:12:58 a na podzim, když je pěkný hon,
00:13:01 tak zajícům ustříhám fousy.
00:13:07 A jakou funkci mají tyto chlupy?
00:13:11 Tak předně: ze zaječích fousů je
00:13:13 pružný, dlouhý
00:13:16 a štětiny jsou pevné
00:13:21 a chlupy z uší vola nebo krávy
00:13:26 mají za funkci držet dostatek barvy.
00:13:31 Je pálený 900-1 000 stupňů.
00:13:37 Talíř. Ze Stupavy. Co je u něho zajímavé,
00:13:43 je pálený na třikrát.
00:13:47 U toho džbánu prvního
00:13:49 jsou barvičky ředěné vodou
00:13:52 a toto benátským olejem
00:13:53 a francouzským terpentýnem.
00:13:55 A hlavně zase tu značku vidíte.
00:13:58 ST. Ve Stupavě začali džbánkáři
00:14:02 po roce 1710
00:14:09 a pracuje se ve Stupavě to baňkářství dodnes.
00:14:15 Moje manželka krásně malovala.
00:14:18 Když bylo po vojně, šla na zkušenou
00:14:22 a pak ji pozval architekt, národní umělec,
00:14:25 Dušan Jurkovič, do Modré malovat.
00:14:29 Náhodou pracovala vedle mě.
00:14:33 Já jsem maloval za kruhem
00:14:35 a ona vedle mě. Tam jsme se seznámili,
00:14:39 pak jsme se 1924 vzali,
00:14:43 měli jsme taky děťátka,
00:14:45 1939 jsme se odstěhovali do Strážnice
00:14:48 a tak jsme tu až podnes.
00:14:53 Když jsem chodila do obecné školy,
00:14:57 tak jsem nerada kreslila ty čáry.
00:15:01 Tam jsme nemalovali ještě barvami, až v měšťance.
00:15:04 Potom se mně to velice líbilo,
00:15:06 jak už jsme začali stínovat.
00:15:08 Druzí jenom jednou barvou stínovali,
00:15:12 a já jsem viděla těch barev třeba na květině moc.
00:15:16 Tak já jsem to stínovala i 10,
00:15:18 kolik jsem jich tam viděla těch různých odstínů.
00:15:22 A to se potom učitelům velice líbilo.
00:15:24 Tak mně to vystavovali a nosili za vzor
00:15:28 ukazovat po měšťance.
00:15:30 A jednou, když jsme byli na výletě,
00:15:32 tak velice se mně to líbilo, když jsme odpočívali,
00:15:36 ta krajina, a 1 spadla do potoka,
00:15:39 tak jsem udělala z toho obrázek.
00:15:43 Z pilnosti. To se také velice líbilo.
00:15:46 To mi bylo 13 roků. Pak mně ještě dávali malovat
00:15:50 na dřevě všelijaké vzorky, ornamenty.
00:15:57 A potom později jsme s dcerou chtěli
00:16:03 dělat kamna. Manžel odjel do Maďarska
00:16:08 a dcera: "Honem, mami, dělej mi návrhy
00:16:10 a já ty kamna budu malovat.
00:16:12 Než tatínek dojede, abysme to měli hotový."
00:16:15 No, tak jsem začala. Že prý celý život.
00:16:18 Tak, povídám, od začátku.
00:16:20 Jak se kolébat uměla sestra starší
00:16:24 a mě nechtěla pustit na kolébku,
00:16:27 tak mě dali do necek.
00:16:29 My jsme necek měli v domě hromadu.
00:16:32 A když jsem byla větší, asi 5 roků,
00:16:36 tak už jsem chovala bratříčka
00:16:40 a ten nosil šatičky jak děvčátko,
00:16:44 to se tak nosilo, ušily se velice dlouhé
00:16:47 a potom z nich už trochu vyrostl.
00:16:50 Tak jich měl kratší, až po zem se to nosilo.
00:16:53 A krejzlíček vždycky musel být,
00:16:55 nažehlený i ve všední den.
00:16:57 A klobouček měl, aby bylo poznat,
00:17:01 že není děvčátko. Děvčátka nosila šáteček
00:17:04 pod bradou. A potom, až jsem byla větší,
00:17:09 to jsem šla do školy s takovou slaměnou taškou.
00:17:13 Teď zase takové dělají. Za 4 krejcary to bylo.
00:17:21 Figurální tvorba manželů Landsfeldových
00:17:23 je inspirována prostředím, zvyky a prací
00:17:26 západního Slovenska a moravského Slovácka.
00:17:59 A do vinohradu jsme chodívali se sestrou
00:18:02 na jablka, někdy i sama.
00:18:09 Tady zase mamička jde na seno
00:18:12 a my, děti, s ní. To jsem dvojitý vidle udělala.
00:18:17 Tady jsme na máku. To jsem udělala
00:18:20 kvůli těm krojím, jak se nosily do pole.
00:18:23 To už začínaly jupky, napřed se nosily
00:18:26 jenom rukávce. To je bratr
00:18:30 a tady už je z něho ženich.
00:18:32 A to už je z něho tatínek.
00:18:34 Z jedné mísy se muselo jíst,
00:18:37 aby se nenašpinilo talířků.
00:18:39 Tady je už v haleně strážnické.
00:18:43 Zelené lemování na ní bylo.
00:18:46 Ve Strážnici byla oblíbená zelená barva,
00:18:49 na čižmách, na zástěrách.
00:18:52 Tady jsme v zimě museli pomáhat,
00:18:54 řezali jsme řepu. Tu stařenka
00:18:58 na motovidlo navíjí nitě.
00:19:05 A tady otec jde z hor. Nese stromeček vánoční.
00:19:09 Tady je družka. Měli jsme velice
00:19:12 dlouhé vlasy, každý nás obdivoval.
00:19:14 Se sestrou jdeme na boží tělo,
00:19:17 rozsypáváme květiny a všude pod nohami
00:19:19 jsou rozsypané květiny.
00:19:25 Tyto džbánky jsou výsledkem
00:19:27 už vyzrálého výtvarného cítění Landsfeldových.
00:20:30 Tady, v Košolné, kopal dnes již
00:20:33 zasloužilý umělec, keramik, Ignác Bismaier
00:20:36 s Heřmanem Landsfeldem už jako malý chlapec
00:20:39 před 50 lety. Tady byl talíř,
00:20:42 a na té hraně druhý talíř
00:20:45 a zas byl krédl a zas talíř
00:20:48 a eště krédl, takže takové kopky
00:20:51 se na to stavěly. Potom tu kopku chytl
00:20:54 a zanesl to do té pece.
00:21:00 Toto je habánská kachle kolem roku 1652.
00:21:08 Přišli do Košolné 1626.
00:21:15 To je dobré. To tě musím pochválit.
00:21:18 Tak toto se mramorovalo
00:21:20 a potom ještě do toho pěkný žlutý prášek.
00:21:24 Ta modrá barva byla z kysličníku kobaltnatýho
00:21:28 a ta žlutavá z kysličníku antimonového.
00:21:32 Oni dobře ovládali tu chemii.
00:21:34 To si dám do kapsy.
00:22:08 Heřman Landsfeld obohatil naši kulturu,
00:22:11 náš život o nově vytvořené krásy.
00:22:16 Bohatou měrou se také zasloužil
00:22:18 o zachování toho, co zanechaly
00:22:20 generace před ním. Vykopal na 100 000
00:22:23 keramických zlomků. Nasbíral 10 000 nádob,
00:22:28 tisíce kusů nářadí a forem.
00:22:32 Neshromažďoval toto bohatství jen pro sebe.
00:22:35 Ale od mládí se o ně dělí s námi.
00:23:47 Jsem velice šťastný, že jsem se vyučil džbánkářem.
00:23:51 Hned na druhý den, když jsem přišel do Modré,
00:23:54 už jsem psal tatínkovi:
00:23:55 Tatínku, mně se to řemeslo líbí,
00:23:58 já budu džbánkářem.
00:24:01 Hned zrána buď chytnu papír, nebo tužku.
00:24:05 A buď si navrhuji, nebo dělám běžné ornamenty.
00:24:11 Někdy točím, někdy zpívám.
00:24:15 A obyčejně k večeru je mi smutno,
00:24:18 popadnu harmoniku, říkám tomu
00:24:21 veselé drevko, a hraji a hraji,
00:24:24 až okolní babičky mě vyženou spát.
00:24:43 Sú hrnčíři sú Když im kruhy dú
00:24:49 Když im kruhy nechcú íti Strkajú si prst do mísy
00:24:54 A olizujú...
00:25:10 Něchcem, něchcem, Něchcem já hrnčára
00:25:14 Něchcem, něchcem, Něchcem já ho.
00:25:18 Hrnčár je od hlíny Zamaže periny
00:25:22 Něchcem, něchcem, Něchcem já ho
00:25:26 Titulky: Bohumila Červinková .
„Do dobrého štětce patří chlupy z volského ucha, z prasete, osla a vousů zajíce. Ty si jdu vždycky po honech na podzim sám ostříhat…“ řekl kdysi při natáčení jeho medailonu svérázný lidový keramik Heřman Landsfeld ze Strážnice. Ač pocházel z běžné venkovské rodiny, od mládí kreslil a modeloval. Později se dostal do učení v keramičce ve slovenské Modré, kde ještě žil odkaz novokřťenců, tzv. Habánů. Ti k nám donesli ze západní Evropy tvary a ornamenty dokonalé fajánsy čili majoliky, jejíž vliv je na českou a slovenskou keramiku patrný dodnes. Po několika letech se mladý umělec odstěhoval se svou mladou manželkou, vynikající lidovou malířkou do Strážnice, kde založil legendární dílnu, poslední živý výhonek staleté lidové řemeslné tradice.