Povídání o kultuře a věcech kolem ní (1996). Režie V. Fatka
00:00:09 Sadem, lesem, parkem, je to nádhera,
00:00:14 je to nádhera.
00:00:16 Vláčí jednu holku, štěně boxera, štěně boxera.
00:00:23 kdo tu koho vede, kdo tu koho venčí?
00:00:28 Snad to bylo jasné, dokud byl pes menší,
00:00:32 sadem, lesem...
00:00:35 Dokud byl pes menší.
00:00:38 Já si myslím svoje, když tam vyvádějí,
00:00:42 ta holka je moje a ten pes je sadem, lesem...
00:00:48 A ten pes je její.
00:00:52 Jak ji táhne parkem, tak ji táhne žitím,
00:00:57 tak ji táhne žitím.
00:01:00 A když je mi smutno, tak se také chytím,
00:01:04 tak se také chytím.
00:01:08 Držím se vší silou, obě ruce levé a když je mi smutno,
00:01:13 ona potom sadem, lesem...
00:01:18 Ona o tom neví.
00:01:22 Sadem, lesem, parkem, je to nádhera,
00:01:26 je to nádhera.
00:01:29 Vláčí jednu holku štěně, boxera, štěně boxera,
00:01:36 když mám z lidí křeče, když mě bere stres,
00:01:40 když mě bere stres.
00:01:43 Má holka mě vleče jako jí ten pes,
00:01:46 jako jí ten pes. Haf.
00:01:53 Dobrý den, milí televizní diváci.
00:01:56 Z toho, že mě zde opět vidíte sedět jako balvan,
00:01:59 jistě správně usuzujete.
00:02:02 Ano, jde o další pokračování brněnského Hosta do domu.
00:02:06 Tentokrát již pokračování 19.
00:02:10 Moc pohybu tady se mnou neužijete. Neroztančím se, nikam nevyběhnu.
00:02:15 Je to statické. Říkali, když mě kritizovali, ale co mám dělat.
00:02:22 Podívejte se v jakém krásném prostředí my tady natáčíme.
00:02:26 Copak si myslíte, že odtud vyloupnout mě a mé hosty
00:02:30 k nějakým dotáčkám by bylo jednoduché? Nebylo.
00:02:33 Dokonce půjdu ještě dál. Bylo by to zcela nemožné.
00:02:37 My tady zůstaneme jako vždycky. Vždycky, když jsme v Praze hosty.
00:02:43 Tady naložím, tady vyložím a odvezu zpátky.
00:02:45 Dnes jsem naložil a přivezl, dlouho slibovanou, očekávanou
00:02:51 Halinu Pawlovskou.
00:02:56 Scenáristku, spisovatelku, šéfredaktorku.
00:02:59 Jana Rejška. Nezávislého publicistu.
00:03:05 Já vás vítám, přátelé.
00:03:08 A když jsem řekl, že Halina je šéfredaktorka, mínil jsem tím
00:03:12 časopis Story, a když jsem řekl, že Honza je nezávislý publicista,
00:03:16 možná nezávislý, to vypadá jako nezaměstnaný,
00:03:19 ale ty jsi zaměstnaný.
00:03:21 On je zaměstnancem české redakce rádia Svobodná Evropa.
00:03:25 Mně na tom jaksi nesourodém okruhu posluchačů, čtenářů, uživatelů
00:03:36 zajímalo by mě, jestli vůbec před vašimi zraky a mé asistence,
00:03:42 dají nějakým způsobem spojit a přimět k rozhovoru.
00:03:47 -Honzo, napsal jsi něco pro Story?
-Nevzpomínám si.
00:03:52 Byl jsem několikrát osloven reportéry, ale zdá se mi,
00:03:56 že časopis Story je poněkud jiný okruh posluchačů a příjemců,
00:04:01 než je rádio Svobodná Evropa.
00:04:04 A teď ty Halino, řekni. Jakou máš ty zkušenost se Svobodnou Evropou?
00:04:08 Jen tu nejlepší. Psala jsem pro ně několikrát a dokonce mě poslali
00:04:12 do Ameriky.
00:04:14 Jaký je rozdíl mezi těmito dvěmi lidmi z níž jeden získal sympatie
00:04:26 téměř celého národa až na několik zatrpklých intelektuálů
00:04:31 a druhý naopak používá antipatii většiny lidí.
00:04:42 Jak jste se, k této společenské pozici dopracovali?
00:04:46 Halino, jak to vlastně vzniklo, že jsi se, trefila do vkusu?
00:04:52 Já nevím, jestli jsem se trefila. Mně vždycky někdo něco předhodí
00:04:57 a já ze slušnosti řeknu, tak dobře.
00:05:01 -Neumíš odmítat?
-Ne.
00:05:03 Takhle jsem neodmítla vedoucího redaktora v roce 1990 v deníku
00:05:09 Metropolita, kde jsem dostala za úkol společenskou rubriku.
00:05:13 -A tou rubrikou to začalo?
-Já si myslím, že jo.
00:05:16 -Že tě začali zbožňovat?
-Ano.
00:05:18 Oni si to začali kupovat a říkali, to jsou hrozné blbosti.
00:05:22 Proto to tehdy kupovali a já jsem povýšila.
00:05:25 Pak jsem byla zástupce šéfredaktora.
00:05:29 A potom se to s člověkem veze, když se rozhodne, že bude k lidem
00:05:34 laskavý, a že nebude psát o jejich špatných stránkách,
00:05:37 tak potom už to pokračuje.
00:05:41 Ale já jsem se nerozhodla, já jsem laskavá.
00:05:44 Já vím, ale mně jsi vzdorovala dlouho,
00:05:46 než jsem tě sem přivezl.
00:05:49 Ty mně Honzo, řekni, jak k tomu člověk se dostane.
00:06:02 Nemyslím teď předrevoluční léta, tam je to jasné.
00:06:07 Tam to možná všechno začalo.
00:06:11 Já si myslím, že hudební kritik tady není od toho, aby byl oblíbený
00:06:17 a populární.
00:06:19 Jak říká můj kamarád. Oblíbené, populární může být největší prase
00:06:23 na zemědělské výstavě kritiky od toho, aby soudil a říkal pravdu,
00:06:27 jak on vidí populární hudbu.
00:06:29 Tam to asi začalo a nevím jestli dneska si na to někdo pamatuje.
00:06:34 Ale pamatuje. Já všechny tvé negativní recenze vztahující se
00:06:38 k mé osobě nesu velmi nelibě a těžko se s tím vyrovnávám.
00:06:44 Fakt je, že nezavrhnul jsem tě, dále ti tykám a občas ti nechám
00:06:51 i takhle přivydělat.
00:06:55 Já si myslím, že to svědčí o mé velkorysosti.
00:06:58 Skutečně mě zajímá, jak vlastně v tom pokračuješ?
00:07:05 Ty už nejsi kritik, ty už jsi publicista.
00:07:12 V pravidelném týdenním sloupku, který píši do českého týdeníku
00:07:16 mně to nedá a mám potřebu glosovat.
00:07:23 Glosuji to, co mě zaujalo z filmu, z knížky, z muziky.
00:07:28 To těžiště práce je o něčem jiném.
00:07:31 To je ta Svobodná Evropa, publicistika všeobecná.
00:07:38 Halino, když jsi říkala v knížce Díky za každé nové ráno,
00:07:46 že tvůj tatínek toužil mít z tebe spisovatelku.
00:07:52 My bychom se měli držet spíše toho vpisování, protože ty už
00:07:58 novinářka
00:07:59 moc nejsi. Píšeš hodně do novin? Jenom ty sloupky do Story?
00:08:02 Ještě tam píši. Já si myslím, že je to lehké.
00:08:06 Je tatínek šťastný, že má spisovatelku?
00:08:09 Je. On mně to nedává najevo, protože se urazí,
00:08:11 že s ním něco neslavím. On má každý den důvod něco slavit.
00:08:17 Já to někdy opomenu a slavím třeba v sobotu a neděli.
00:08:23 -Jsi v klubu sdružení spisovatelů?
-Ne.
00:08:26 -Ani v jednom tomto sdružení nejsi?
-Ne.
00:08:30 Přesto si připadáš, že jsi spisovatelka?
00:08:33 Já se tak, cítím.
00:08:35 -Žádala jsi, aby tě přijali, že zaplatíš příspěvky?-Ne.
00:08:38 -Zdá se ti, že vystačíš bez podpory těchto sdružení? -Zatím ano.
00:08:44 -Neodříkáš se členství?
-Jistě jako v budoucnosti.
00:08:51 Přijdu ráda, ale zatím to ještě nepotřebuji.
00:08:56 -Dokonce se můžu chlubit.
-Pochlub se.
00:08:59 Někdo řekl, že nemůžu jet do Lipska na veletrh, jen jedině
00:09:04 přes někoho mrtvolu.
00:09:06 -Nechala jsi ho zabít?-Ne.
00:09:08 Ale potěšilo mě, že mě pozval ředitel toho festivalu
00:09:11 a já teď čekám, kdo zemře.
00:09:14 Jsem napnutá a to mě těší. Já mám ráda ty povrchní věci.
00:09:18 Teď budu bydlet v lepším hotelu.
00:09:20 V lepším hotelu, než ti, kteří jedou tam oficiálně.
00:09:28 Ty nechceš se pochlubit, ty chceš někoho urazit.
00:09:32 Když tě někdo nechce, tak je to lidské, že je ti nesympatický.
00:09:37 To bych přeháněla, kdybych říkala, že je mám ráda, když mě nechtějí.
00:09:46 My jsme se, Honzo, dostali do takové zvláštní situace.
00:09:50 My jsme lidi, kteří něco dělali do toho roku 1989 takovým způsobem,
00:09:58 jeli jsme trošku v jiné koleji.
00:10:01 A teď je doba, kdy písničkáři, herci i spisovatelé si hledají
00:10:08 vedlejší jiné zdroje existence.
00:10:13 Já tady sedím v televizním studiu, místo toho,
00:10:15 abych na koncertě zpíval.
00:10:18 Ty jsi taky od těch kritik přešel do rozhlasu.
00:10:23 Jak se cítíš v tom médiu, kde musíš mluvit a nemůžeš psát
00:10:27 a je to všechno rychlejší, než rozmyslet si větu?
00:10:34 Já odpovím na něco jiného, než se ptáš, možná.
00:10:37 Oni si nehledají zdroj obživy, hledají si ten, který je zajímá.
00:10:43 Před tím si nemohli moc vybírat.
00:10:49 Mně připadá normální, že když spisovatel má potřebu napsat
00:10:53 fejeton, tak ho prostě napíše.
00:10:56 Když ty máš potřebu promluvit k národu prostřednictvím obrazovky,
00:11:00 tak proč bys to neudělal.
00:11:02 Já jsem měl dojem, pokud jde o kritiku hudební, že se tady musí
00:11:08 objevit ta generace 20letých a 30letých kritiků,
00:11:12 která bude mít čas chodit na koncerty.
00:11:15 Sledovat to zevrubně a psát o tom svobodně.
00:11:20 Já už na to nemá síly nebo věk, ale můj okruh zájmů se přesunul
00:11:24 někam jinam. K věcem politickým, ke kterým se dneska vyjadřovat lze
00:11:29 bez zábran.
00:11:31 Proto tohle rádio. Člověk si vybírá.
00:11:36 Oni ti politici člověku, tak tolik nenadávají jako zpěváci
00:11:41 populární hudby, když potom ho v baru potkají.
00:11:43 Taky se po čtyřech letech vymění, což se o zpěvácích říci nedá.
00:11:47 Také přetrvávají dlouho. Já jsem také přetrval s jednou písničkou,
00:11:51 kterou bych vám teď zazpíval, pak si budeme povídat dál.
00:11:59 Holky a knížky, já už jako malý,
00:12:04 jsem prosazoval tohle srovnání.
00:12:09 Holky jsou jako knížky, když se balej a nejlepší jsou
00:12:15 v prvním vydání.
00:12:17 A nejlepší jsou v prvním vydání, v prvním vydání, v prvním vydání.
00:12:23 A nejlepší jsou v prvním vydání.
00:12:29 Holky a knížky, když se chystám k spánku.
00:12:34 Jedny i druhý na mě doráží.
00:12:39 Každá má aspoň jednu špatnou stránku
00:12:44 a kvanta velmi krásných pasáží.
00:12:47 A kvanta velmi krásných pasáží, krásných pasáží, krásných pasáží.
00:12:54 A kvanta velmi krásných pasáží.
00:13:00 Holky a knížky, to jsou divné věci, znají se jen tak od oka.
00:13:09 Kožená vazba, sem tam blbý kecy, ořízka zlatá, cena vysoká.
00:13:18 Ořízka zlatá, cena vysoká, cena vysoká, cena vysoká.
00:13:26 Ořízka zlatá, cena vysoká.
00:13:33 To ovšem pouze, když se kouká z výšky, z blízka,
00:13:37 z blízka jsou holky lautr jiný svět,
00:13:40 nedají se totiž půjčovat
00:13:43 jako knížky.
00:13:45 Brzy by měly rozervaný hřbet.
00:13:48 Brzy by měly rozervaný hřbet, rozervaný hřbet, rozervaný hřbet.
00:13:54 Brzy by měly rozervaný hřbet.
00:13:59 -Víš, Halino, že mám školu stejnou jako ty? -Vím samozřejmě.
00:14:03 Já jsem ji vystudoval dálkově, při zaměstnání.
00:14:05 Při svobodném, povolání.
00:14:07 Vystudoval jsem scenáristiku, dramaturgii i v takových podivných
00:14:12 letech, kdy jsem si neuměl představit, jak a kde bych se s tím
00:14:15 mohl uplatnit.
00:14:17 Ty jsi měla jasnou představu, co budeš dělat?
00:14:20 S tou školou, jestli ti k něčemu bude?
00:14:23 Já jsem měla jasnou představu, když jsem se hlásila na školu,
00:14:26 když jsem hledala školu, na které bych mohla psát.
00:14:28 -Aby ses, naučila psát.
-Ne naučila.
00:14:30 Já jsem si myslela, že umím psát, ale škola, která by to prohloubila,
00:14:34 aby to nějaký výsledek mělo.
00:14:37 Maminka mi vždycky říkávala, že bez titulu nemohu do lázní.
00:14:40 Takže já jsem věděla, že musím mít Vysokou školu, abych měla titul
00:14:44 a mohla bych eventuálně do lázní.
00:14:46 A ještě jsem potřebovala psát na té škole.
00:14:48 Ty jsi měla neustále před sebou ten motor, ty lázně
00:14:52 a všechno ostatní přišlo, tak mimochodem.
00:14:54 -A nemám titul.-A nemáš titul.
00:14:55 -Mgr. Mohla by sis dodělat.
-Mohla, ale nějak se mi nechce.
00:14:59 Víš, že já mám jeden semestr i tvé školy?-Vím samozřejmě.
00:15:07 Já jsem absolvoval 2 semestry žurnalistiky až do chvíle, než nám
00:15:15 docent Hladký řekl, že neznal cenzuru a to píše od roku 1939
00:15:19 až do dneška.
00:15:20 Tak jsem se odpotácel s hrůzou a šel jsem na jinou školu.
00:15:24 Já u Haliny dovedu pochopit, o co běželo, že člověk měl určité
00:15:30 iluze a představy, že se v oboru uplatní.
00:15:33 Řekni mi, co sis myslel ty, na té škole?
00:15:35 Jak jsem se domníval, že budeš pokračovat až vylezeš?
00:15:41 Bude to působit jako kuriózní odpověď. Já jsem šel na tu školu,
00:15:43 abych nemusel do KSČ.
00:15:46 Já jsem chtěl být sportovní novinář a v jihočeské Pravdě nebylo místo.
00:15:50 Leda, že bych vstoupil do KSČ, to by se místo našlo.
00:15:54 Proto mi kamarádi doporučili, že by bylo lepší dostat se
00:15:57 na onu fakultu a tam jsem zjistil, že je to škola odporná, k ničemu.
00:16:05 Má výhodu, že sídlí v Praze.
00:16:08 Dalo se tam najít zajímavých, kulturních požitků.
00:16:21 Řada akcí tam bylo k dispozici.
00:16:29 Pro mě bylo důležité, že jsem byl v Praze, ale ta škola pro mě
00:16:36 neznamenala vůbec nic.
00:16:38 Já jsem dělala tenkrát zkoušky na tu školu
00:16:44 a ta zkouška tenkrát zněla.
00:16:46 Měla jsem napsat úvahu, proč chci být
00:16:49 socialistický novinář?
00:16:50 Já jsem to docela brzy napsala a tak jsem volila všechny možné
00:16:54 argumenty, že když jsem si to přečetla, tak jsem dospěla
00:16:56 k závěru,
00:16:58 že jsem debil a napsala jsem, že socialistickým novinářem
00:17:01 být nechci.
00:17:04 Tenkrát musím říct, že z té školy se mi ozvali a chtěli, abych šla
00:17:08 na ústní zkoušky v mimořádném termínu.
00:17:11 To mě potěšilo tehdy.
00:17:14 -Ty máš s touto školou zkušenost.
-Ta byla alternativní,
00:17:18 že se tam také psalo.
00:17:21 Tak to je takový jeden mezník v tom spisovatelství.
00:17:24 Oba dva jste absolvovali školy, které svým způsobem,
00:17:26 tady nikdy nebyly, že učí psát.
00:17:30 Přišel k nám jednou docent a řekl.
00:17:34 Dobrý den, já jsem docent, já vás naučím psát.
00:17:37 To se mi moc líbilo. Ta hrdost v té větě.
00:17:45 Absolvovali jste něco podobného.
00:17:46 Ten první zlomový bod je ta škola a ten druhý aspoň
00:17:52 pro mě to byl rok 1989, kdy spousta lidí odstartovala znovu
00:18:01 a někdy trošku jinak.
00:18:05 Halino, ty jsi do té doby napsala scénář k filmu Eva.
00:18:09 Já jsem v té době napsala toho moc. Mnohem víc než teď.
00:18:17 Já jsem nebyla vidět na televizní obrazovce, takže mě nikdo neznal.
00:18:22 Vrať se do hrobu, Evo, vdej se, Hříšný muž...
00:18:30 Já jsem toho napsala hodně. Já jsem se tím musela živit.
00:18:35 -Nesmírně činorodá.-No.
00:18:37 Zatím co Honzova kariéra byla spletitější po tom roku 1989.
00:18:43 Co tě přivedlo do politiky. Kamarádi nebo zájem?
00:18:47 Zase musím odmítnout tohle dělení, Jako kdyby tady život začal
00:18:51 až roku 1989.
00:18:53 Já říkám, že začal život, ale musel jsme každý trochu změnit styl.
00:19:02 Dobře, ale přece ten život s politikou každý tady prožíval
00:19:05 dávno předtím, tím že se musel každý vystavovat aktivně
00:19:08 nebo pasivně.
00:19:10 Já mám dojem, že jsem se s okruhem kamarádů nějakým způsobem
00:19:14 vyslovoval prostřednictvím písní, článků.
00:19:22 Já jsem nezačal žít až po roku 1989.
00:19:27 Byly k tomu jiné mantinely.
00:19:29 Nebo jiné možnosti, jak k té Politice se vyslovovat.
00:19:32 Ty jsi se, k ní nezačal vyslovovat, ty jsi začal dělat.
00:19:36 Ty jsi začal dělat to, k čemu se jiní vyslovují.
00:19:39 Neřekl bych tomu dělat, bylo to z revoluční euforie a loajality,
00:19:47 kdy bylo přirozené, že tehdejší i součastný pan prezident
00:19:51 v první fázi se obklopil společenství kamarádů,
00:19:56 kteří mě připadali.
00:20:00 nějakým způsobem důležitý pro to vykonávání prvních
00:20:02 měsíců jeho funkce.
00:20:06 To byla nabídka, která se neodmítá.
00:20:10 Druhá věc je, že nakolik člověk zjistil, že není to ten typ
00:20:14 toho spořádaného loajálního úředníka, kdy zjistil, že splnil
00:20:17 svou historickou úlohu a zjistil, že ho zajímají úplně jiné věci.
00:20:26 Nemáš pocit, že už jsi napsala už tolik, že už nic nenapíšeš?
00:20:32 Že se ti už do ničeho nechce?
00:20:34 Teď pořád volají, píši, faxují, abys psala.
00:20:39 Už jsi vyčerpaná, nic tě nenapadá? Máš takové stavy?
00:20:42 Denně. Já denně musím něco napsat. Denně je to utrpení.
00:20:48 -Denně tedy píšeš?
-Denně píši chvilku.
00:20:51 -Máš normu, kolik stránek napsat?
-Já mám termíny.-Ty tě tlačí?
00:20:57 Ty mě tlačí víc.
00:20:59 Právě teď jsem prožívala tu euforii, že jsem získala
00:21:02 jeden den navíc ke scénáři, tak jsem v podstatě šťastná.
00:21:09 My jsme jeli autem a Halina telefonovala svým telefonem
00:21:14 cestou a prakticky se bez něho nehne.
00:21:20 Je to skutečně vrcholně vytížená dáma.
00:21:23 Já si vzpomínám na tvoji sbírku básní.
00:21:28 Počkej, ty jsi mě představil jako básníka.
00:21:34 Jsi básník. Co bychom se smáli.
00:21:36 Knížku jsi vydal, v klubu spisovatelů jsi.
00:21:37 Dvě knížky básní jsi vydal.
00:21:41 Jak může člověk plný zloby, psát básně?
00:21:46 Tluče se to v tobě?
00:21:49 Teď už ne, to byl ten pubertální výtrysk, výron nějakých zkušeností,
00:21:56 to už je za mnou.
00:22:01 -Ty básničky?
-Ty básničky, samozřejmě.
00:22:04 A už se k tomu nerad vracím, k tvorbě z těch 15 let.
00:22:12 -To já ji občas najdu.
-A hraješ ji dál.
00:22:15 Občas si ji zahraji a zarecituji s velkou chutí, ale já jsem neměl
00:22:21 takový umělecký vývoj.
00:22:23 Já jsem se zadrhnul v 15 letech, jako citový analyzátor a tam
00:22:26 setrvám až do pozdního stáří, dál se nedostanu.
00:22:31 Takže k tomu jenom na okraj k tomu básnění.
00:22:35 Já občas poslouchám ty pořady na Svobodné Evropě.
00:22:41 Nepřipadáš si z toho vyždímán, vyčerpán a zničen
00:22:45 v dvouhodinovkách 3x týdně?
00:22:50 V tom studiu už ne. To ti nic nezbude nic jiného.
00:22:53 Když svítí to červené světlo, tak to už můžeš jen omdlít
00:22:57 a to by nebylo vhodné vzhledem k posluchačům.
00:22:59 To předtím je nejnáročnější sehnat hosta, který by byl
00:23:04 schopen zajímavě...
00:23:06 Prožíváš to samé, co já v tomto pořadu?
00:23:10 Já je nemusím nikam vozit, oni přijedou sami.
00:23:16 Stane se, že máš připraveného hosta a náhle nastane tragická okolnost.
00:23:24 Jako atentát a musíš honem někoho sehnat, kdo by
00:23:31 k té aktuální věci promluvil.
00:23:33 V tom je to samozřejmě zajímavé. To tě to udržuje v tom napětí.
00:23:38 A proto tě ta práce baví.
00:23:41 Ty máš seriozní povinnost, být aktuální.
00:23:47 My na ČT 2 aktuální být nemusíme. My jsme o stupínek dál.
00:23:57 Jsme nadčasový a takový společenský časopis jako je Story, to už vůbec
00:24:05 aktuální být nemusí.
00:24:07 Akorát v tom, když jsme sem přijeli autem, tak jsi říkala něco
00:24:10 o titulní stránce a o článku ohledně manekýnky,
00:24:14 která ztloustla o 8 kg.
00:24:16 Já jsem říkala, že prožívám tu rozkoš, že můžu lidem sdělovat,
00:24:24 tak závažné situace mám z toho radost.
00:24:28 Jsou to informace seriozní?
00:24:31 Jestli to lidé potřebují nebo ne. Máš to ověřeno, že ztloustla?
00:24:36 Ano. To prolítlo světem. Ty fotografie.
00:24:48 Jak se tváří na to, že časopis Story,
00:24:51 lidi charakterizují jako bulvár?
00:24:53 Připadá ti to jako hanlivý nebo neutrální?
00:25:00 Když mi někdo řekne, že dělám bulvár, tak to myslí hanlivě.
00:25:03 Já ho poučím, řeknu, že jme bulvár a jsme pozitivní bulvár
00:25:08 a jsem na to pyšná.
00:25:10 A svým redaktorům to zdůrazňuji jako argument, jak mají psát
00:25:14 a vždycky, když se pustí do vznešených řečí,
00:25:19 jak dokonat dobro pro lidstvo, tak jim říkám, je to fajn,
00:25:22 ale my jsme bulvár.
00:25:24 Řekněte mi, koho milují a s kým se rozešli, to je zajímavější.
00:25:28 Tak je uzemňuji a oni si myslí, jak jsem povrchní.
00:25:32 Tady toto je, jak jsi říkal, že je to pro jiný okruh lidí.
00:25:36 To je ta rovina, v které se nechceš pohybovat jako autor
00:25:41 a ani jako čtenář?
00:25:43 Ani to nevezmeš do ruky a ani se na to nepodíváš?
00:25:46 Tu a tam jsem v ruce Story měl, ale z jiného důvodu.
00:25:51 Pro mě Story je někdy zajímavým informačním zdrojem, jak dneska se
00:25:57 mají předlistopadový komunisti, milicionáři, udavači.
00:26:02 Jako kdyby prostřednictvím Story dávali najevo čtenářům,
00:26:13 že takhle se to dělá.
00:26:18 Spletli jste se. Nic se nestalo. Podívejte se na naše fialová saka.
00:26:23 Máme se v pořádku.
00:26:29 Já jsem přátelé rád, že přichází tahle ta chvíle.
00:26:32 Já vám musím poděkovat za to, že jste přišli, protože přes ústa
00:26:36 dáte si až mimo obraz.
00:26:39 Děkuji a mějte se krásně. Nashledanou.
00:26:41 -Nashledanou.
-Nashledanou.
00:26:44 Než ukázali rafie, konec té rudé mafie,
00:26:48 nebyl jsem ještě zdaleka, tak statečný a skvělý.
00:26:52 Žili jsme s mírným odporem, hned za Ústředním výborem,
00:26:55 má žena vždycky říkala, hle, přímo za prdelí.
00:27:02 Já vymýšlel bonmoty na proklínání temnoty,
00:27:06 bylo to méně riskantní, než zapalovat svíčku.
00:27:11 A nikam jsme se nehnali, a když jsme něco sehnali,
00:27:14 má žena říkala, díky, ó bolševičku.
00:27:22 A takhle roky letěli, pátek střídal neděli
00:27:25 a o tom furt přemýšlel a nebyl jsem si jistý.
00:27:30 A bylo u nás veselo, i když pár přátel sedělo,
00:27:34 má žena vždycky říkala, ty už se taky chystej.
00:27:41 Já starý vůl a poleno, už měl jsem dávno sbaleno.
00:27:44 A cítil jsem se sledován, šmírován a hlídán.
00:27:48 A v noci hrůzou bez sebe, ze tmy jsem slýchal STB,
00:27:52 má žena vždycky říkala, že se ze snu vypovídám.
00:27:59 A náhle přišli tuhle ti neohrožení studenti
00:28:02 a jim po boku herci, ještě méně ohrožení.
00:28:07 A tak se vžili do rolí, že uchvátili okolí,
00:28:11 má žena vždycky říkala, že nad seriál není.
00:28:17 A byl to sametový puč, při kterém běžně vzkypí kypí žluč,
00:28:24 zbyla jen sladká vzpomínka na uplynulé doby.
00:28:27 Puč naštěstí je u konce a zachoval mi pitomce,
00:28:30 má žena vždycky říkala, blbec je tvoje hobby.
00:28:38 Já však jsem proti násilí a nesoudím ty Vasily,
00:28:44 zpívám jim tuhle písničku směs hořkosti a zloby.
00:28:49 Půl života mi zprasili, v tom obětavém úsilí,
00:28:53 má žena vždycky říkala, jsi hlásnou troubou doby.
00:29:02 Já vymýšlel bonmoty, na proklínání temnoty,
00:29:05 bylo to méně absurdní, než zapalovat svíčku.
00:29:17 "Skryté titulky: Yveta Bartlová Česká televize“
00:29:19 .
Pořad brněnského studia ČT chce využít volnější formou principy cafe litteraire. V příjemném prostředí kavárničky Poslední leč v Divadle Bolka Polívky se Jiří Dědeček, hudebník, překladatel, literát, bude pravidelně setkávat se zajímavými hosty, které známe spíše podle jejich práce, než jako tvář známou z televizních obrazovek nebo z pláten kin. Budou to lidé z nejrůznějších oblastí umění a kultury. Hovořit se bude o tak atraktivních tématech jako je například kýč, funkce satiry v nových společenských podmínkách, překladatelské finesy atp. To vše v pravidelných časových odstupech, vždy nad novým tématem. Vedle hovorů uslyšíme šansony v podání našich známých i neznámých šansoniérů, čas od času se seznámíme s texty, které vyšly z pera našich literátů. Café litteraire, laskavá večerní půlhodinka pro ty, kteří mají rádi kultivovanou zábavu a najdou si čas naslouchat hostům, kteří se na televizní obrazovce neobjevují právě nejčastěji.