Dokumentární pořad o brněnském rozhlasovém studiu. Hovoří: F. Kožík, J. Nečas, M. Zouhar, J. Hovorka a další. ### Režie A. Lowák
00:00:02 Dnešní písní před osmou hodinou brněnského studia,
00:00:04 bude valašská s názvem Poslaly mě pro vodu.
00:00:07 Zpívají Jitka a Mirka Stejskalovi, brněnský rozhlasový orchestr
00:00:12 lidových nástrojů, řídí Radek Zapletal.
00:00:15 Pěkný poslech.
00:00:26 Poslaly mě pro vodu, ej poslaly mě pro vodu.
00:00:44 My jsme se v Brně probudili do slunečného rána.
00:00:46 Na Vysočině napadl sníh, protože teď jsme propojeni
00:00:49 dispečinkovými linkami s gottwaldovským rozhlasovým
00:00:52 studiem, tak se ptám Jana Čady, jak vypadalo ráno v Gottwaldově?
00:00:57 Dobrý den, Já myslím, že velice pěkně.
00:01:02 Ráno jsme měli sluníčko, zřejmě to přivítala na naší zahradě žluna,
00:01:07 kterou jsem tady viděl poprvé.
00:01:10 Veverky a sovy tady máme tradičně. Ta žluna je skutečně nová.
00:01:16 Takže vy máte na zahradě jakýsi zoologický koutek.
00:01:19 Já myslím, že pozvání pro posluchače bude trošičku jiné,
00:01:23 než k vám na zahradu do rádia.
00:01:25 Přesně tak.
00:01:28 DEBATA V NAHRAVACÍM STUDIU
00:01:48 Moc mě zajimá, jak se člověk dostane k takovému
00:01:51 k takovému mimořádnému a k zajimavému povolání?
00:01:54 Co byste doporučil jako odborník na slovo vzatý?
00:01:58 Odborník jako na slovo vzatý určitě ne, ale jako divák
00:02:01 doporučil bych všechny tři hry.
00:02:03 A tatínkům, pokud mají své ratolesti,
00:02:06 doporučoval bych,
00:02:07 aby je vzali v neděli za ručku a navštívili pohádku
00:02:10 a děti budou určitě spokojeny.
00:02:12 Tatínek i maminka určitě také.
00:02:14 Myslím, že by také přivítali podívat se do zákulisí,
00:02:18 jak říká Oldřich Kvapil do fundusu, některým se to možná podaří.
00:02:22 -Stop, stop. Otakar Kvapil.
-Pardon.
00:02:28 Možná, že já se mýlím, ale neřekl jsem napřed žluva
00:02:32 a pak žluna? Je to žluna. Prý jsem řekl 2x žluna
00:02:37 Tak mělo by to být v pořádku.
00:02:39 Já se v tom nevyznám, jestli je žluna nebo žluva u vás.
00:02:42 U nás je stoprocentně žluna.
00:02:45 Já vím, že jsem řekl podruhé žluna na sto procent a poprvé nevím.
00:02:52 My se na to potom podíváme.
00:02:55 Na to se podíváme, ale teď musíme dotočit ten moment.
00:03:01 ZNĚLKA
00:03:10 Sdělte nám milí posluchači, jak jste nás slyšeli
00:03:13 na adresu Radiožurnál. pobočka v Brně Nový zemský dům
00:03:17 Žerotínovo náměstí.
00:03:20 Nezapomeňte prosím uzemnit anténu a zaplatit rozhlasový poplatek.
00:03:27 A teď příjemnou dobrou noc.
00:03:35 Takhle to nějak tehdy bylo.
00:03:37 10. května roku 1924, což je datum od kterého se začíná psát
00:03:43 brněnská rozhlasová historie.
00:03:46 Mimochodem pouhý rok po prvním československém vysílání
00:03:50 v legendárním stanu na letišti v Praze, ovšem nemyslete si,
00:03:55 že brněnské rozhlasové studio bylo už tehdy natolik hbité a pohotové,
00:04:00 že si okamžitě zaznamenalo své první vysílání, kdepak ani nápad.
00:04:06 To teprve až po 35 letech si brněnští rozhlasoví technici
00:04:12 udělali si jakousi rekonstrukci.
00:04:14 Rekonstrukci toho, co se tehdy vysílalo.
00:04:18 Mimo jiné to bylo toto odhlášení. Teď vidíte Nový zemský dům v Brně.
00:04:26 Já se musím opravit, on to není Nový zemský dům v Brně,
00:04:31 je to nyní budova jihomoravského Krajského národního výboru.
00:04:36 Nevidíte ho celý, ale pouze část, věžičku.
00:04:41 V té věžičce bylo první brněnské rozhlasové studio.
00:04:46 Ačkoliv to slůvko studio ve smyslu, jak jej známe dnes,
00:04:51 tehdy se neužívalo.
00:04:53 Používá se termín radio-ateliér, podle mého názoru to byl termín
00:04:58 docela elegantní.
00:05:02 A taky slůvko rozhlas nebyl ještě na světě.
00:05:04 To se narodilo až po vzniku rádia. Bylo to takhle.
00:05:09 Jistý redaktor jménem Richard, přišel do Radiožurnálu
00:05:16 a tam mezi řečí jenom prohodil: "Dnes jsem poslouchal
00:05:21 Československý rozhlas“.
00:05:23 A to kouzelné slovíčko rozhlas bylo na světě.
00:05:30 -Poznáváte se?
-Byl jsem o hodně mladší.
00:05:34 Zasloužilý umělec František Kožík, před 50 lety jako rozhlasový
00:05:40 reportér, nyní jako spisovatel.
00:05:44 Soudruhu doktore, kdy jste se a jak dostal do rozhlasového studia
00:05:49 v Brně nebo spíše rozhlasové stanice tehdy?
00:05:55 To bylo skutečně před 50 lety, kdy mě Dalibor Chalupa, tehdejší
00:06:01 mladý rozhlasový referent, mě vyzval, abych zkusil napsat
00:06:06 nějakou rozhlasovou hru.
00:06:08 Zajímalo mě to, rozhlas byla pannenská půda.
00:06:11 Nikdo nevěděl, jak se to má psát, taková hra, kterou je jen slyšet.
00:06:18 Tak jsem si vymyslel takový sentimentální příběh.
00:06:21 Pamatuji si, že jsem ji psal v Nymburce o prázdninách
00:06:26 o muzikantovy, který opustil nějakou dívku, pak se k ní vrací.
00:06:32 Takovým symbolem zvukovým toho citu a návratu, byla oblíbená píseň
00:06:40 Šeříky až bílé budou kvést.
00:06:42 Pak přišly další pokusy o fejetony, kabarety, malé hry.
00:06:48 A uvízl jste drápkem v rozhlase.
00:06:52 Křest byl, když vás hodili do vody a měl jste ukázat, co umíte,
00:06:57 ale ten opravdový křest byl až potom. Kdy a kde?
00:07:01 Rozhlas hledal kulturního reportéra.Svěřili mně reportáž
00:07:07 starobrněnského kláštera a hlavní zkoušku celodenní
00:07:14 reportérství krajového vysílání z Olomouce.
00:07:19 To znamená, že jsem musel být od rána v pohotovosti
00:07:23 a uváděl jsem další a další relace.
00:07:29 Reportáž z orloje, z tvarůžkáren v Lošticích.
00:07:36 -To musela být voňavá reportáž.
-Poprvé se natáčela na desky.
00:07:42 To bylo výjimečné, jinak všechno Vysílalo se přímo.
00:07:46 Taky například ta hanácká opera Jora a Manda.
00:07:56 To je ona, slyšíte? Ale to už je novější vydání. Asi 3 roky staré.
00:08:06 Tenkrát to také nebylo natočeno, ale vysílalo se to živě.
00:08:14 Když skončilo toto vysílání, byla to vlastně rozhlasová
00:08:19 premiéra.
00:08:20 Jak vás ohodnotili. Jaké byly vaše první známky na tom vysvědčení?
00:08:26 Končil jsem ještě jako uvaděč koncertu z Národního domu.
00:08:32 Tam se sesedlo celé vedení brněnského rozhlasu
00:08:36 a ředitel Slavík pronesl památná slova:
00:08:41 “Tak se mi zdá, že nám Kožík tu zkoušku udělal.“
00:08:45 Od té doby jsem se stal spolupracovníkem těch,
00:08:49 které jsem měl rád a kterých jsem vážil si a zasedl jsem už u stolu
00:08:54 v jedné kanceláři s Chalupou a s doktorem Feltlem.
00:08:59 U toho stolu jste psal scény Cristobala Colóna.
00:09:05 což je jedna slavná postava světové historie, ale i slavná
00:09:10 postava rozhlasové historie.
00:09:13 K tomu vedla cesta přes řadu pokusných scének, zkoušek.
00:09:19 Třeba vzpomínám na, Se zavázanýma očima,
00:09:25 to se vysílalo i esperantsky, protože Brno bylo Verda stacio,
00:09:28 slavná Zelená stanice, dodnes se na ni vzpomíná
00:09:32 po celé Evropě i v zámoří.
00:09:39 Tak jsme jaksi dozrávali, uvědomovali jsme si, ty zákony
00:09:44 rozhlasové tvorby a výsledkem toho všeho byl ten Cristobal Colón,
00:09:50 hra v nchž jsem použil všech možných
00:09:53 způsobů, které jsme si předtím
00:09:56 ověřili ve spolupráci s celým tím týmem spolupracovníků, jako byl
00:10:03 Chalupa nebo režisér Josef Bezdíček.
00:10:10 Pustíme si malou ukázku, kterou máme zachovanou
00:10:12 v našem rozhlasovém archívu.
00:10:17 Tu z roku 1934, ne. Ale tu až o 15 let později.
00:10:25 UKÁZKA Z ROZHLASOVÉ Z HRY
00:11:04 Já to vypnu. Na ukázku to by stačilo.
00:11:07 Jak se to tehdy natáčelo? Myslím technicky.
00:11:10 Bezdíček si vymyslel spoustu variací a technických způsobů.
00:11:16 Třeba vysílal do jiné místnosti.
00:11:19 Tam to znovu chytal mikrofonem a zase převáděl na amplion.
00:11:25 To zvolání, to se tehdy křičelo z rohu té ploché stěny brněnského
00:11:33 stadionu přes hřiště do nočního Brna.
00:11:38 Dnes by to už nešlo. Už kvůli hluku.
00:11:42 Já bych vám navrhl, soudruhu doktore, abychom nakoukli dveřmi
00:11:46 rozhlasového studia 7, kde se právě teď opět natáčí
00:11:52 Cristobal Colón po 50 letech.
00:11:57 Moc rád to uvidím a uslyším.
00:12:07 UKÁZKA
00:12:47 Fajn, když budete, tak hodní, tak pojďte zkusit
00:12:50 ještě jednu takovou věc.
00:12:52 Byla bych docela ráda, kdyby tam se objevila větší dychtivost.
00:12:59 Něco takového chtivého, dychtivého. Pojďte to zkusit s tímto pocitem.
00:13:07 Jedeme. Pozor! Akce. Sedláček blíž.
00:13:20 UKÁZKA
00:13:53 Někdy mi připadá jako by rozhlas, byl takovým neustálým setkáváním
00:13:58 v prostoru a čase, jako by smazával ty vzdálenosti v prostoru a v čase.
00:14:04 Souhlasíte semnou?
00:14:08 Jistě. Někdy se člověk setká s lidmi, kteří už nejsou,
00:14:10 ale pro nás znamenali kus zajímavého a krásného života.
00:14:15 Třeba setkání s Rudolfem a Marií Valtrovými,
00:14:21 Zděňkou Grafovou, Danou Medřickou nebo z rozhlasových pracovníků
00:14:26 s Františkem Tenčíkem, z muzikantů s Břetislavem Bakalou.
00:14:34 Promiňte, že vás přerušuji.
00:14:38 Kdo je ten sympatický mladík, kterého tu máte sebou?
00:14:41 To je jeden z vašich známých, myslím.
00:14:45 Dobrým známým, přítelem a spolužákem.
00:14:49 Na které škole jste se spolu učili?
00:14:51 Sešli jsme se jako spolužáci v druhém ročníku brněnské
00:14:55 dramatické konzervatoře.
00:14:58 Já dělal práva. Přišel jsem tam jako mimořádný posluchač.
00:15:03 Jednoho dne, tam jsem se, v učebně setkal s mladíkem, ve vojenské
00:15:07 uniformě. Byl to Karel Hoger.
00:15:18 Od té doby jsme šli spolu, hráli jsme spolu, vypomáhali
00:15:23 v mnoha představeních v Zemském divadle,
00:15:27 navzájem jsme se režírovali až jsme spolu absolvovali
00:15:33 a po přechodu do Prahy zůstali jsme také přáteli.
00:15:37 Pro Karla byl rozhlas velice důležitý.
00:15:41 Vy jste se oba upsali rozhlasovému umění.
00:15:46 Dá se to tak říct, protože já jako dramaturg, on jako herec
00:15:54 hledali jsme to niterné.
00:16:00 Karel řekl tehdy krásná slova:
00:16:03 Každá umělecká tvorba je sama už tvorbou lidské družnosti.
00:16:10 Ještě víc než z jeviště je nutno do rozhlasu si přinést lásku
00:16:17 k člověku, protože prostřednictvím přijímače vstupujeme do lidského
00:16:24 domova, lidské intimity, protože musíme mít člověka rádi
00:16:31 a musíme tam vnášet všechno dobré, co nejštědřeji,
00:16:36 aby nás zase rád přivítal.
00:16:41 To je přesně vyjádřená myšlenka a také jsou to moudrá slova.
00:16:45 Já si vzpomínám na jiná trefná slova, že herec v rozhlase by měl
00:16:52 být hlasatelem vlastní duše a to jsou vaše slova.
00:17:00 Já jsem se snažil to nějak formulovat, abych se
00:17:03 s Karlem, shodli.
00:17:05 Až jednou, když Karel vystupoval v jedné mé skeči,
00:17:10 kterou jsem napsal, tak propagačně pro sálek v Typosu, tak tehdy mu
00:17:15 uvěřili v Brně a pak přišli ti Orlíkové a Radúzové
00:17:21 a i role ke komice a do Prahy se Karel dostal tím, že ho režisér
00:17:30 Jan Bor slyšel v rozhlase.
00:17:33 Tam je přesvědčil ten jeho niterný projev, že projevili o něho zájem
00:17:38 a pozvali ho do hostování na Národním divadle.
00:17:42 A to už bylo potom, co byl vysílán Stříbrný vítr.
00:17:47 Stříbrný vítr, do toho jsme byli zamilování všichni mladí,
00:17:51 kdo to dělali.
00:17:52 Pro mě to byla příležitost poslat pozdrav vděčný a radostný
00:17:58 Fráňovi Šrámkovi a mohli jsme si přečíst zase jeho krásný vzkaz nám.
00:18:06 Dosud mám schované jeho poděkování.
00:18:11 Karel Hoger hrál krásně Ratkina a Šrámek, když děkoval,
00:18:19 tak napsal Skalníka, ale myslel to upřímně a vděčně.
00:18:27 Karel Hoger, i když dlouhá léta už působil v Praze, tak do Brna se
00:18:32 mnohokrát vracel a myslím, že nejčastěji do brněnského
00:18:37 rozhlasového studia.
00:18:39 Tam měl domovské právo jako například Liška Bystrouška.
00:18:45 Já jsem se, s tou Liškou Bystrouškou
00:18:47 setkal 3x. To tehdy, když jse si myslel,
00:18:51 že ji v těch lesích potkám, že se tam ten ryšavý jazyk, mihne.
00:18:55 Potom jsem se s ní setkal na jevišti jako s operou
00:19:03 Leoše Janáčka a po třetí jsem se s ní setkal, když jsem tady
00:19:06 v brněnském rozhlase natáčel onen seriál.
00:19:14 Tehdy to všechno bylo v myšlenkách, kdy bory šuměly,
00:19:24 šplounala řeka, to všechno v tom studiu nebylo.
00:19:29 Naopak ta nepříjemná hmota přede mnou, tichý mikrofon,
00:19:34 v režii zpytavé, zvědavé oči a to člověk všechno musel
00:19:41 zapomenout a já jsem si k tomu musel přidat mnoho vzpomínek
00:19:49 a vydat se po zarostlém chodníčku svého dětství.
00:19:59 Dobrý den. Prosil bych galerii. Máš pískání?
00:20:04 Ttak já si ho beru. Je pryč? Ano. V pořádku.
00:20:42 Dobrý den, dáte mi zkoušku? Tak ještě nemám nic.
00:20:54 Ano je to v pořádku. Dobře, tak já vám dám Prahu.
00:21:06 Ano je tam hudba. Nemusíme točit? Dobře, děkuji. Nashledanou.
00:21:37 Fonotéka čili sbírka zvukových záznamů.
00:21:40 Jak praví slovník cizích slov. Takové vysvětlení je nepřesné.
00:21:45 Fonotéka je doslova paměť rozhlasu.
00:21:49 Jako do neuronů, mozkových buněk, kůry mozkové sem se do několika
00:21:57 místností ukládají zvuky, hlasy a hudba nashromážděné
00:22:00 za několik dnů, měsíců, roků, desetiletí.
00:22:04 Odpočívají tu vedle sebe rozhlasové hry, staré třeba 30 let
00:22:08 a nejnovější nahrávky populární hudby, vysílání pro školy
00:22:15 a reportáž ze dna Macochy.
00:22:19 Je to svět hlasů, zakletých do nesmrtelnosti.
00:22:23 Tady nikdy nezestárnou.
00:23:19 Pane Hovorka, stopneme to. Trochu si přelaďte, vážení.
00:23:25 Máme málo dřev a málo cimbálu. Mohli byste trošku přidat.
00:23:41 Pane Hovorka, vezmeme to ještě jednou na zkoušku.
00:25:02 Tak takhle se rodí jedna z mnohých písniček, které potom putují
00:25:07 po rozhlasových vlnách k posluchačům.
00:25:10 Tahle možná posluchače rozveselí, druhá potěší, třetí dojme
00:25:16 nebo vžene do očí slzy těm, kteří se za to nestydí.
00:25:20 Kolik písniček bylo za ta léta? Ptám se hudebního redaktora
00:25:25 Jaromíra Nečase.
00:25:29 To nelze spočítat. Lidová píseň hraje malou nezadatelnou roli
00:25:36 v rozhlasovém brněnském vysílání a to od samého začátku.
00:25:45 Je to vidět z věnování slováckých písniček
00:25:52 toho prvního vydání, kdy ho vydal slovácký kroužek někdy v roku 1933.
00:25:58 Tam je psáno, že tento svazek se věnuje Radiožurnál,
00:26:04 jak se tenkrát rozhlasu říkalo.
00:26:06 Z vděčnosti za pomoc písničce moravských Slováků.
00:26:11 V té době už se zformovala muzika.
00:26:18 Bylo tu dost studentů z jížních krajů, kteří byli
00:26:22 většinou zpěváci a tanečníci a to všechno proudilo do rozhlasu.
00:26:32 Takové první rozhlasové vysílání pod uměleckým vedením tehdejšího
00:26:37 cimbalisty Antoše Frolky, později pod Jaromírem Běhounkem,
00:26:46 to se všechno vysílalo běžně, dosti početně.
00:27:01 V roku 1936 poprvé vystoupila v rozhlase populární zpěvačka
00:27:14 Boženka Šebestovská.
00:27:22 Ani její písničky se nedají spočítat a kolikrát vystoupila.
00:27:26 Za války pochopitelně lidová píseň hrála svou buditelskou roli
00:27:34 v rozhlase a po válce nastal rozkvět.
00:27:41 Taková renesance lidové písně a lidové kultury.
00:27:55 V té době to mělo svůj význam a mezi tím se věci vytříbili
00:28:05 a dneska se zase došlo k tomu, že tady lidová píseň má malou,
00:28:10 ale nezastupitelnou roli ve vysílání.
00:28:16 Vznikla už ta potřeba, aby byl nutný, profesionální
00:28:20 rozhlasový orchestr?
00:28:23 V letech padesátých už amatérské soubory nebyly schopny dostačit
00:28:31 těm potřebám rozhlasového vysílání na lidovou píseň a vznikl nápad,
00:28:38 že by se měl postavit profesionální orchestr, což se stalo v Brně.
00:28:43 Vznikl Broln, je to zkratka brněnského rozhlasového orchestru
00:28:50 lidových nástrojů, jehož vedoucím je
00:28:52 Jindřich Hovorka.
00:28:55 Ač je rozený Jihočech z Českých Budějovic,
00:28:58 přesto se srdcem a prací upsal jižní Moravě.
00:29:01 Tu jižní Moravu si sjezdil celou, myslím i celou republiku,
00:29:05 ale také častokrát jste i do zahraničí
00:29:09 vyjeli, kde jste všude byli?
00:29:13 Mimo dvou světadílů, tedy Austrálie a Antarktidy, tak jsme projeli
00:29:18 všemi zbývajícími světadíly.
00:29:23 Nejvíc jsme byli v Holandsku, pak v Sovětském Svazu, v Americe,
00:29:29 Kanadě. Navštívili jsme i různé exotické země, jako je Kuba
00:29:34 Vietnam, Čína, Mongolsko.
00:29:41 Jaké bylo setkání s lidmi na koncertech?
00:29:45 Velmi srdečná. Lidé se chtějí přesvědčit o pravosti našich krojů,
00:29:54 nástrojů, zdali něco nešvindlujeme před jejich očima.
00:29:59 Jestli je vyšívání skutečné, jestli jsou ty nástroje skutečně
00:30:04 vyřezávané, tak se přicházejí na podium přesvědčit
00:30:08 o těchto záležitostech sami na vlastní oči.
00:30:12 Stávají se různé kuriozity, protože s námi vystupuje
00:30:17 i taneční skupina na zájezdech, že v temperamentních tancích
00:30:23 mávne tanečník rukou, někdy to bývá i do mých houslí,
00:30:28 které vyletí do vzduchu, několikrát se protočí, spadnou
00:30:32 cimbalistovi na cimbál, ten se lekne, odsud se odrazí
00:30:37 a spadnou na zem.
00:30:38 Vznikne v nich velká díra i když člověk může leccos koupit
00:30:44 a bez problémů, tak byste nevěřili, jak je velice těžké v Holandsku
00:30:51 sehnat stolařský klíh.
00:30:54 ZÁZNAM Z RÁDIA
00:31:16 Máš tam tu větu po té muzice.
00:31:48 Ty říkáš tu větu jedinou. Končí do Olomouce.
00:32:24 A jednou se mladičký Rudolf Kvasnica vydal s mistrem...
00:32:29 Je pomoc silné. Potřebuji té muziky trošku ubrat.
00:32:32 Dobře.
00:32:36 S prvním podvečerem týdne je tu opět vysílání studia mladých,
00:32:40 tentokrát z Brna. Ahoj a vydržte na příjmu.
00:32:59 Tenhle zvuk obyčejného zvonku z jízdního kola vám za chvilku
00:33:04 oznámí vstup 1. z hostů dnešního Vysílání studia mladých.
00:33:07 Kdo jim bude? Nechte se překvapit.
00:33:10 Obvykle zadávaná otázka, na kterou čekáme v příšti hodině
00:33:15 na vaše odpovědi do brněnského vysílání mladých,
00:33:17 dnes na telefon 254 54 zní:
00:33:23 Co byste přál sobě i druhým v máji, co byste přál sobě druhým
00:33:27 v máji? V měsici, který za pár hodin začne.
00:33:31 V anketě odpovědí můžete vyhrát gramofonovou desku.
00:33:35 Co přáli v máji jednomu našemu hostu večera,
00:33:39 na to se velice hezky vzpomíná.
00:33:41 Smolíčku pacholíčku dojeď nám do cíle v žlutém tričku.
00:33:45 Vy už teď nejenom tušíte, ale snad i dobře víte, kdo je hostem
00:33:49 dnešního studia mladých.
00:33:51 Já vám ovšem hned po úvodní písničce ho představím.
00:34:05 Zelený jak sedma, jsem dneska ráno vstal,
00:34:10 teď je dávno jedna a je mi jen tak, tak.
00:34:18 Prosím vás, co to tu provádíte? Co to má být?
00:34:25 Zkouším, jak jsme tenkrát natáčeli jednu velice atraktivní detektivku.
00:34:30 Detektivku, jakpak se jmenovala? Jestli si ještě vzpomenu.
00:34:33 -Zvony smrti.
-Zvony smrti, tak to si
00:34:36 vzpomínám. To byla taková správná detektivka, plná napětí, hrůzy.
00:34:43 Myslím, že leckterému našemu posluchači lezl mráz po zádech.
00:34:49 Je stará kolik let? Asi tak 20 roků?
00:34:53 Tehdy ji natáčel o 20 let mladší zvukový mistr Bohuslav Fiala.
00:34:58 To vy si často zvukaři takto vymýšlíte?
00:35:01 Ano. My si musíme vymýšlet, protože kolikrát dostaneme různé
00:35:05 věci k natáčení a chceme, aby na posluchače scéna působila,
00:35:10 co nejlíp. Tenkrát jsem si vymyslel na herce, že dostanou holínky
00:35:15 a budou skutečně takto v blátíčku šlapat.
00:35:19 To představovalo Ďáblovu bažinu a herci skutečně
00:35:24 v tom celém odpoledne šlapali a když jsme skončili natáčení,
00:35:25 tak byli pěkně utahaní.
00:35:28 Ovšem tady ta námaha v tom výrazu velice pomáhala.
00:35:32 A co ta hadička?
00:35:35 Ta hadička představuje to bublání toho močálu a naví ještě se
00:35:38 pouštěly zvuky z pásu, žáby a různé strašidelné skřeky.
00:35:45 Já bych navrhoval, že bychom si poslechli, jak takový výsledný
00:35:48 zvukařský efekt vypadá. Prosím.
00:35:57 Slyšíte to? To jsou duše, které nemohou najít klid.
00:36:01 Nesmysl, to bylo pár nočních ptáků.
00:36:06 -Zatraceně.
-Pozor jáma!
00:36:09 -Rychle podejte mi ruku.
-Hned pane, hned.
00:36:14 Pomozte mi, topím se.
00:36:15 Nesmíte se hýbat, pane nebo se budete potápět ještě rychleji.
00:36:19 Nechte si své rady a podejte mi konečně ruku.
00:36:22 -Neslyšel jste! Ruku mi podejte!
-Tak mu přeci pomozte.
00:36:31 Takovou sportovní reportáž dělat, to není žádný zázrak.
00:36:36 To vám dají do ruky mikrofon a jdete na fotbalové, hokejové
00:36:41 nebo na atletickou dráhu a teď co vidím, to vám řeknu.
00:36:49 Když něco nevidím, tak se snažím z toho vybruslit tak,
00:36:52 aby jste si mysleli, že jsem to viděl.
00:36:56 Teď už nám do toho trošku leze televize, ale my se snažíme,
00:37:02 abyste tomu stále věřili, že to všechno vidíme, co vám říkáme.
00:37:10 Už podruhé se ptám. Poznáváte se zvukově i obrazově?
00:37:14 Pokud jde o ten hlas, tak při dobré vůli, ano.
00:37:17 Pokud jde o tu fotografii, tak tam jsem potřeboval
00:37:20 nutnou dávku fantazie.
00:37:22 Představovat televizního redaktora Miloše Zouhara není třeba,
00:37:26 ale představit sportovního, rozhlasového redaktora
00:37:30 Miloše Zouhara, to myslím, že musím.
00:37:32 Teď by mě zajímalo, jestli byste po těch 25 letech měnil svůj názor
00:37:37 na rozhlasovou a televizní reportáž.
00:37:40 Neměnil, považuji rozhlasovou sportovní reportáž stále
00:37:44 za náročnější než televizní komentování.
00:37:47 Já bych to dokladoval stručně.
00:37:50 Ten rozhlasový reportér je odkázán jen na svůj hlas. Na to, co vidí
00:37:56 a to musí svým hlasem zprostředkovat svému posluchači.
00:38:01 Naopak, dovolte mi, abych se pochlubil, znalosti latiny.
00:38:04 Latinsky comantário, je latinsky doprovázet, čímž už je řečeno,
00:38:09 že hlavním faktorem při televizním sportovním přenosu je obraz.
00:38:13 Kdežto ten komentář už je věc druhořadá a nemá to být
00:38:17 nikdy naopak.
00:38:21 Kdyby, jste se znovu ocitl na tom rozcestí mezi rozhlasovou
00:38:24 nebo televizní reportáž, kterou cestičku byste volil?
00:38:28 Já bych se pokusil o štěstí znovu v rozhlase.
00:38:31 Tak za tohle vám mockrát děkuji.
00:38:35 Tak to jsou oni, lidé na vlnách rozhlasu.
00:38:38 Přicházejí za námi v jakoukoli noční nebo denní hodinu.
00:38:42 Jsou neviditelní, všudypřítomní, diskrétní.
00:38:45 Probouzejí nás a také uspávají.
00:38:48 Přinášejí nám radost a utěšují nás ve smutku.
00:38:53 To jsou oni. lidé na vlnách rozhlasu.
00:39:02 "Skryté titulky: Yveta Bartlová Česká televize“
00:39:07 .