Poetický dokument o básníku a grafikovi Bohuslavu Reynkovi. ### Režie M. Balajka
00:00:00 .
00:00:54 Čím blíže přichází stáří, s úžasem vidím,
00:00:58 že skoro všechny knihy, které pro můj život
00:01:02 měly rozhodující význam, mi vložil do ruky otec.
00:01:06 Pamatuji si na den, byla jsem tehdy sotva gymnazistka,
00:01:10 když otevřel zasklenou knihovnu a podal mi malou bílou knížku.
00:01:15 Bernanosovo Pod sluncem satanovým.
00:01:18 Tehdy jsem poprvé slyšela vyslovit jméno Bohuslav Reynek.
00:01:22 Nepamatuji se, co mi o něm otec řekl.
00:01:26 Měla jsem provždy povědomí výlučnosti toto člověka.
00:01:30 I když o jeho
00:01:32 poválečných zvláštních osudech mi otec určitě neřekl nic.
00:01:37 Asi o nich ani nevěděl.
00:01:39 1. setkání s Bernanosem bylo velmi silným zážitkem.
00:01:42 Přesný, vznešený a stejně tak odvážný jazyk překladu
00:01:46 mi nikdy už nedal na jméno Bohuslav Reynek zapomenout.
00:01:50 Tehdy pro mě rozhodující byla odpověď na ještě dětskou otázku.
00:01:54 Jak to je se vztahem ďábla a člověka?
00:02:06 Tady jsem došla potvrzení, že ďábel zoufale touží
00:02:10 po lidském přátelství, protože strádá ztrátou boží lásky.
00:02:14 Ale v nejlepším případě se mu dostává pouhého kumpánství.
00:02:18 Pochybné družebnosti v službičkování zlu.
00:02:21 Rozhodující okamžik nazýváme v nedokonalé lidské hantýrce smrt.
00:02:26 Je to ale vlastně okamžik zrození pro věčnost.
00:02:30 Ďábel, ubožák z nejubožejších,
00:02:34 v něm pozbývá i tohoto odpadku lidského citu.
00:02:37 Člověk tíhne k Bohu, a ďábel je dvojnásob opuštěný.
00:02:49 Bernanos pojmenoval s ohromující přesností i to,
00:02:52 co jsem neartikulovaně tušila.
00:02:55 Nebezpečí, jímž člověka vystavuje život na venkově.
00:02:58 S jeho blátem a tmami. S jeho samotou.
00:03:01 Samota! Jak často jsem měla poději v Reynkově díle nacházet to slovo.
00:03:08 Samota! Tu atmosféru, tu tíži! To prokletí, to požehnání samoty!
00:03:42 KOHOUTÍ KOKRHÁNÍ
00:03:55 Tady musí stát podivuhodný příběh kohoutkův.
00:03:58 Ale důvěrnost toho sdělení je tak hluboká a jemná, že váhám.
00:04:11 Jako studentka jsem se v pražském ateliéru malíře Jaroslava Šerých
00:04:16 setkala se jménem Bohuslav Reynek znovu.
00:04:21 -Mám se navrátit do té divukrásné petrkovské zahrady.
00:04:25 Nebo pod stropy toho zvláštního, až bych řekl vysočanského, zámečku.
00:04:31 Tedy do doby, kdy ještě žil pan Reynek.
00:04:35 Bylo to v 50. letech, studoval jsem na Akademii výtvarných umění.
00:04:40 Stáli jsme s panem Reynkem
00:04:42 v takovém krásném smavém odpoledni nad jeho kresbou.
00:04:47 Byl na ní takový nádherný strom a pod ním byl takový malý kohoutek.
00:04:54 Mě to napadlo a zeptal jsem se úplně živě:
00:05:00 Pane Reynku, prosím vás, zeptám se vás až impertinentně.
00:05:06 Jsem totiž zvídavý student. Když jste tu kresbu kreslil,
00:05:11 ten kohoutek tam byl skutečně, nebo jste si ho domyslel a přikreslil?
00:05:17 Nastala taková zvláštní tichá chvíle.
00:05:22 Pan Reynek se zamyslel a odpověděl mi přímo:
00:05:27 Slávku, uteklo mnoho a mnoho času,
00:05:33 než nastala ta chvíle, že tam ten kohoutek skutečně přišel.
00:05:58 -Nastěhovali jsme se sem v 51. roce.
00:06:02 Petrkovský zámeček, jak se této usedlosti říkalo,
00:06:06 byl útulkem lidí různě postižených a pro společnost zvláštních.
00:06:11 Zmiňuji se o tom proto, že to dokresluje zvláštní atmosféru,
00:06:19 ve které pan Reynek tehdy tvořil.
00:06:25 Například tady v těch dveřích byl takový kamrlíček, dosud tam je,
00:06:31 kde bydlela paní, jejíž muž byl popraven za okupace.
00:06:36 Ona se z toho chuděra pomátla.
00:06:39 Tam bydlela v malém prostoru, kde byl neuvěřitelný binec.
00:06:44 Bydlela s malým prasátkem, které pěstovala a strašně milovala.
00:06:49 Dávala mu červenou mašličku a vozila ho opalovat na sluníčko.
00:06:54 Vedle ještě bydlela její dcerka. To byla 16letá holčina.
00:06:59 Ona mívávala věštecké sny. Ty se vždycky zaručeně splnily.
00:07:04 Například se jí několikrát po sobě zdálo, že petrkovský zámek vyhoří.
00:07:09 My jsme tenkrát s napětím čekali, kdy ta neuvěřitelná událost přijde.
00:07:15 Nestalo se.
00:07:19 Všichni jsme bydleli tady v přízemí.
00:07:22 K Reynkům se chodilo po širokých dřevěných schodech.
00:07:28 Ty jakoby slibovaly přístup do neznámých zaslíbených prostorů.
00:07:35 Aspoň pro mě. Já jsem to tehdy jako děcko takhle vnímala.
00:07:39 Chodívali jsme tam s Jirkou, s Daníkem, s chlapci Reynkovými.
00:07:44 Oni kamarádili s mým bráchou, ten byl o něco mladší než oni.
00:07:48 Brácha hrával na housle.
00:07:50 Ještě tady byl 1 chlapec a ten byl ve věku jako oni.
00:07:54 Studoval slepeckou konzervatoř, hrál na klavír.
00:07:58 Tak jsme tam chodívali hrát, buď u nich, nebo u nás.
00:08:02 Já jsem jako ocásek chodívala vždycky s nimi.
00:08:05 A tam jsme vídávali pana Reynka.
00:08:08 Seděl v koutečku u kamen, na klíně měl většinou koťátko.
00:08:17 Někdy se stalo, že nám vyprávěl, jak se ty obrázky dělají.
00:08:41 -Asi tak v roce 1966 byla v Praze velká Reynkova výstava.
00:08:47 Nemohla jsem tam zajet.
00:08:49 Ale postupně přijížděly příbuzné a přítelkyně a hovořily a hovořily.
00:08:54 Kéž by se dal koupit obrázek!
00:08:56 Povídám: A on se nedá? Ony: Ale když my nevíme.
00:09:00 Já: Tak se zeptejte! Ony: A jak?
00:09:02 Já: Napište třeba psaní. Ony: Neznáme adresu.
00:09:07 Já: Adresa? Jednoduše. Petrkov. Okres Havlíčkův Brod.
00:09:13 Psaní nezabloudilo a odpověď přišla.
00:09:17 Obrázky jsou od 30 do 100 korun. Podle míry přátelství a vůbec.
00:09:23 Kohoutek putoval do Prahy. Pak zase uplynul nějaký čas.
00:09:30 Jednoho dne kutím něco v brambořišti.
00:09:34 Vidím, že listonoš cpe něco mermomocí do škvíry kastlíku.
00:09:41 Skokem pře mez a vytahuju obálku. Na obálce písmo Bohuslava Reynka.
00:09:50 Párala jsem tu obálku
00:09:52 s dychtivostí své 3leté dcery rozbalující vánoční dárečky.
00:09:56 V obálce byl můj kohoutek! Opravdu můj!
00:10:02 Vypadl úzký proužek papíru a na něm stálo:
00:10:06 Kohoutek jde s pomlázkou, nic nechce. Váš Bohuslav Reynek.
00:11:01 Zčistajasna mi vyvstala myšlenka, že pan Reynek umřel.
00:11:05 Zakrátko přinesla pošta parte z Petrkova.
00:11:09 Prožívali jsme těžkou dobu.
00:11:11 Manžel byl zákeřně zbaven existence a měli jsme 3 malé děti.
00:11:16 Zároveň pošta přinesla obnos, se kterým jsme nepočítali.
00:11:20 Bylo to právě tak na vlak. Vyjeli jsme na noc.
00:11:24 Cestou ve vlaku nás oslovil vlídný pán s krásnýma očima.
00:11:28 Udílel nám, pocestným, dobré rady.
00:11:31 O půlnoci jsme vystupovali v Havlíčkově Brodě.
00:11:35 V uličce jsme překračovali těla opilců a koulející pivní lahve.
00:11:39 Těsně u dvířek ležel i náš vlídný pán.
00:11:42 Z úst mu spolu se sprostotami stékaly sliny.
00:11:51 Úžasně jsem se bála setkání se studeností smrti.
00:11:55 Ale nezažila jsem takový příval duševního plesu,
00:11:58 jako když jsem viděla Bohuslava Reynka ležet v rakvi.
00:12:02 Nevím, jestli náhoda, nebo péče těch,
00:12:05 kteří ho do rakve přistrojili,
00:12:07 odstranila jakoukoliv připomínku symbolické černé.
00:12:11 On sám byl vyhublý nemocí až na samou hranici tělesna.
00:12:14 Tváře měl pokryty stébly vousů, které zaživa nenosíval.
00:12:18 Byl úžasně podoben ve smyslu i kresbě svému grafickému dílu.
00:12:29 U smutečních projevů nad otevřeným hrobem
00:12:32 nepřestajně vrčel opodál zaparkovaný pásový traktor.
00:12:54 -Blázen jsem
00:12:58 ve své vsi,
00:13:00 znají mne
00:13:04 smutní psi.
00:13:08 Bílí psi ospalí, plynoucí do dáli,
00:13:12 žádný z nich neštěká.
00:13:39 Těší mne
00:13:43 z daleka,
00:13:46 jsou to psi
00:13:49 oblaka.
00:13:53 Bílí psi, ospalí, plynoucí do dáli.
00:15:16 Požehnej,
00:15:20 duši mé,
00:15:22 pastýři
00:15:25 prastarý.
00:15:30 S hlubokými dary měsíc a bdění,
00:15:34 s trny na temeni
00:15:39 těžkém, rozbodaném
00:15:43 jako srdce.
00:16:26 -1. návštěvu Petrkova zorganizoval Jaroslav.
00:16:30 Co mám vzít s sebou? Starala jsem se.
00:16:32 Pije pan Reynek kafe?
00:16:34 Jaroslav povídá: Vzal jsem s sebou lahev červeného vína. To postačí.
00:16:40 Jasně! Povídám. Vždyť on je Francouz!
00:16:43 Petrkovský dvůr tehdy nevypadal tak úpravně jako dnes.
00:16:47 Chodbou k Reynkovým pokojům
00:16:50 jsme kráčeli podepřenou trámy jako nějakou důlní slojí.
00:16:54 Nevím už, na kterém místě nás pan Reynek přivítal.
00:16:59 Ale cítím tu vzpomínku celou bytostí.
00:17:03 Vzhlížela jsem k němu. Připadal mi vysoký.
00:17:06 Štupovaný límeček všední košile
00:17:08 a kulaté brejličky mně utkvěly jako zvýrazněný detail.
00:17:22 Koktala jsem nějaké pitomé výmluvy.
00:17:25 Najednou jsem si včele té výpravy připadala dotěrně a nemožně.
00:17:29 Pan Reynek mě chvíli poslouchal a jeho oči zářily úsměvem.
00:17:33 Už dávno jsme se měli znát! Povídá.
00:17:36 Nepoznala jsem v životě roztomilejšího muže.
00:18:00 -On vždycky někde študoval.
00:18:04 Ve Francii, byl v Paříži a nevím, kde ještě.
00:18:07 O prázdninách vždycky přišel domů a dělal tatínkovi šafáře.
00:18:23 My jsme obracely seno. Holky jako já, 14letý, ze školy.
00:18:28 On na nás dohlížel.
00:18:32 Mezitím vnikl do vyrostlýho žita na poli a skládal tam básně.
00:18:41 My jsme pracovaly.
00:18:44 Když potom šel na svačinu, tak my jsme do toho žita lezly.
00:18:49 Věděly jsme, že jsou tam papírky a že na nich jsou útržky básní.
00:18:58 -Pamatuju se, když se potom můj tatínek vrátil z kriminálu.
00:19:02 Jako dítě jsem zaslechla rozhovory vedené mezi ním a panem Reynkem.
00:19:07 Vedené potichu a jinak než bylo tehdy možné slyšet ve škole.
00:19:14 Reynkové žili až neuvěřitelně skromně.
00:19:19 Jednou nám vyprávěl správce statku,
00:19:24 jak po válce chodily přídělové lístky na obce.
00:19:29 Na boty, na potraviny, na oblečení.
00:19:34 Petrkovští občané uvažovali, komu je mají dát.
00:19:38 Kdože je nejchudší mezi nimi? A přišli na pana Reynka.
00:19:42 Ovšem pan Reynek je odmítl, ať hledají někoho potřebnějšího.
00:19:48 -Někdy v polovině 70. let jsem si při 1 petrkovské návštěvě
00:19:52 všiml na stole obrovských krásných broskví.
00:19:55 Myslel jsem, že jsou někým dovezeny z ciziny.
00:19:58 Dozvěděl jsem se,
00:20:01 že v zahradě u zdi z jižní strany rostla broskev.
00:20:09 Neuvěřitelně, vzhledem k drsnému vysočinskému podnebí,
00:20:14 nesla celá léta nádherné plody. Později, za 2 nebo 3 roky, uschla.
00:20:26 Uvažoval jsem o té broskvi jako o něčem nepravděpodobném na Vysočině.
00:20:34 A vnímal ji jako podobenství života a díla paní Renaudové,
00:20:44 ženy pana Reynka. Ta zde žila v posledních letech
00:20:50 odloučena od své vlasti, od svého rodného města Grenoblu.
00:20:56 Říkal jsem si, že je velice těžké nebo velice riskantní soudit,
00:21:03 co je pro dokonalost určitého díla dobré a důležité.
00:21:09 Pan Reynek chtěl
00:21:11 třeba ve 20. letech odjet do Francie za Rouaultem.
00:21:15 Měl dost zdejších poměrů. To bylo v době,
00:21:20 než se seznámil se svou ženou, kterou sem pak později přivedl.
00:21:25 Tehdy mu to rozmluvil dost drsným způsobem pan Florián.
00:21:29 Můžeme se teď jen dohadovat, kdyby tam tehdy pan Reynek odjel,
00:21:33 byl by z něho druhý Šíma? Těžko říci.
00:21:36 Mohlo by se ovšem stát, že by ztroskotal. Ne proto,
00:21:40 že by umělecky neměl na to zanechat po sobě nějaké dílo.
00:21:45 Ale jednoduše proto, že to patrně nebyla jeho cesta.
00:21:49 -Ta soudružka, Renaudová... Nebo jak se jmenuje? Ta...Jana!
00:22:00 -Paroulková.
-Paroulková.
00:22:03 -Ta tam píše, že jsme pohlíželi na pana Reynka jako na blázna.
00:22:07 Trošičku to tam přehnala. To nebyla pravda.
00:22:10 To byla určitá úcta, ten člověk tady živil lidi.
00:22:16 To tehdy bylo. Nahoře a dole.
00:22:20 -Bože můj, hořím nadějí, že věci, které se nedějí, se stanou.
00:22:29 -Adventní 3. neděle, procitají andělé
00:22:37 Pojďte s námi, volají z polí, z lesů, ze stájí
00:22:45 Jdeme, nic jsme nepřinesli, prázdná dlaň se chytá jeslí
00:22:51 Nepálí to, nezebe, prázdné prsty naděje
00:22:57 Nezebe to, nepálí, nedali jsme, nevzali
00:23:04 Ale někde někdo volá, z mraků hvězda, kámen zdola
00:23:08 Dlaň je prázdná, hlava vratká, trne v rukou Jezulátka
00:23:28 Ale někde někdo volá, z mraků hvězda, kámen zdola
00:23:32 Dlaň je prázdná, hlava vratká, trne v rukou Jezulátka
00:24:13 -My jsme jednou měli kočku takového pohnutého osudu.
00:24:19 Po několika dnech se nám vrátila a vypadala hrůzně.
00:24:27 To byl opravdu příšerný pohled. Ta kočka měla holé packy,
00:24:32 holou hlavu a místo očí škvarky. To byla hrůza!
00:24:37 Zároveň náš ještě mladej kocourek se začal taky strašně drbat.
00:24:45 Mezi nosem a očima se mu udělal takovej škvarek, strup.
00:24:50 Tušili jsme něco neblahého,
00:24:53 co jsme ještě se zvířaty nezakusili.
00:24:56 Vydali jsme se s těmi chudáky do veterinární ordinace.
00:25:02 Byla to takzvaná prašivina. Dostali jsme recept na kýbl masti.
00:25:10 Nezapomenu na skřek, jak se nám ten ubohej Fantomek vydral z ruky.
00:25:17 To byl mučedník. Prchnul pryč.
00:25:20 2. kocour se nechal léčit, ale vypadal nestvůrně.
00:25:25 Bylo vidět, že to vůbec nepomáhá a že ty kočky čeká něco hrozného.
00:25:32 Další kočky v domě byly ohroženy, bylo to prudce nakažlivé.
00:25:41 Blížily se Vánoce a utrpení zvířat přesáhlo naše síly.
00:25:48 Den před Štědrým dnem jsem poslala
00:25:54 kluka k sousedovi s puškou požádat o rychlé vyřešení situace.
00:26:03 Opravdu nastal zázrak!
00:26:06 Kluk měl na hlavě kulicha, stál v otevřených dveřích,
00:26:11 viděla jsem proti světlu jen jeho siluetu.
00:26:14 Najednou zvonil telefon!
00:26:16 Já jsem ho vzala a tam se bez pozdravu ozval Jiřího hlas.
00:26:21 Nezabíjejte ty kočky! Květa posílá lék, který určitě zabere.
00:26:26 A že už je to na poště.
00:26:30 Vypadalo to jako zázrak. Já jsem kluka odvolala.
00:26:34 Utíkali jsme na poštu. Přinesli jsme lék.
00:26:37 Pročetli jsme zevrubný recepis a večer složitě,
00:26:40 protože u toho zvířata vyváděla, jsme ty kočky ošetřili.
00:26:46 Nebudu to moc rozvádět, není to pěkná choroba.
00:26:52 Proceduru jsme opakovali i na Štědrý den a dál.
00:26:58 Ale už to vlastně nebylo třeba. Ten lék byl zázrak.
00:27:02 Já jsem potom dlouhé roky chodila a léčila jak porodní bába
00:27:07 s taškou a rukavicemi a všemi proprietami.
00:27:11 Úplně cizí lidi mě volali ke svým mackům a ke svým kočičkám.
00:27:16 Já jsem chodila přes celý Veselí, v Olomouci a všude.
00:27:20 Ten lék byl 100 procentní, účinek úžasný.
00:27:24 Tato záležitost, která vypadala jako zázrak,
00:27:28 byla produkt mé neovladatelnosti.
00:27:33 Já jsem totiž psala vánoční dopisy. A Reynkům jsem mezi blahopřání
00:27:39 neustále vkládala líčení toho, co postihlo kočky.
00:27:43 Jak někde v dramatu nebo na jevišti, když už bylo rozhodnuto,
00:27:51 že kočky skončí, se ozval telefon. Tak nějak to vyšlo.
00:28:26 -V petrkovském zámku tehdy žilo,
00:28:29 běhalo, množilo se i umíralo spoustu různých zvířátek.
00:28:33 Pan Reynek miloval kočičky, to byli jeho miláčkové.
00:28:37 A bylo jich tady požehnaně. Po parku běhaly slepice.
00:28:41 Nikdo je nezabíjel, protože to byli také tvorové boží.
00:28:45 Ani když měli Reynkové nouzi.
00:28:48 Taky tu běhalo spoustu veverek. Zrzavých, černých.
00:29:00 Byly ohromně krotké. Chodily k nám pod okna. Tam jsme je krmili z ruky
00:29:06 V těchto místech byla ohrada, kde bylo malé stádo oveček.
00:29:13 V mých dětských představách utkvěl pan Reynek jako pastýř oveček.
00:29:20 Večer je chodíval pást po mezích. Dodnes vidím ten obrázek.
00:29:28 Pan Reynek v dlouhém tmavém plášti s holí a stádo oveček.
00:29:35 Když na to dnes vzpomínám, cítím v tom až něco symbolického.
00:29:40 Jakoby biblickou postavu, která vyzývala k prostotě ducha,
00:29:48 ke vznešenosti a k lásce ke všemu živému.
00:30:04 -Jako ve krajině vodní luna vzešla, krysa pod ní rozestřela sítě hladu
00:30:12 Krysa v opuštěném sadu
00:30:16 Schoulila se přihrbená jako stará chudá žena
00:30:20 Přišla sbírat drobty listí, zrna upuštěná čistí
00:30:28 Vystupte z vod litování večerního
00:30:32 Hleďte na ni jako na šedého mnicha,
00:30:36 který na kameny dýchá chladné ve měsíce plání
00:30:42 Krysa naježená sklání hluboce zrak k písku zrnu studenému
00:30:50 Pro ni trnu Hlad má
00:31:22 ZVONĚNÍ ZVONŮ VRKÁNÍ HOLUBŮ
00:31:47 -Zdálo se mi, že chodím po petrkovské půdě.
00:31:51 Nikdy jsem tam nebyla.
00:31:53 Mezi taškami tam proudily paprsky slunečního světlo a tančil prach.
00:31:59 Na trámech se na papírech sušily nějaké byliny.
00:32:03 Stála tam kredenc a na čestné plošině toho nábytku
00:32:07 v rámečku pod sklem fotografie krásné mladé dívky.
00:32:12 Podle tváří splývaly dlouhé černé vlasy.
00:32:17 Za mnou řekl Jiří, kterého jsem ale neviděla:
00:32:22 To je maminka, jako děvče.
00:32:26 ČTE FRANCOUZSKY
00:32:42 -V době, kdy jsme tady bydleli, žila ještě paní Reynková.
00:32:46 Pan Bohuslav Reynek
00:32:48 se s ní seznámil ve Francii a dovedl si ji sem, do Petrkova.
00:32:52 Do kraje poněkud drsnějšího,
00:32:54 než ona byla zvyklá ve svém rodišti.
00:32:57 Byla to taková drobná paní. Chodívala po parku, sbírala bylinky.
00:33:02 V zimě nerada vycházela ven.
00:33:05 Říkala, že si nemůže zvyknout na sníh.
00:33:08 A když vyšla, vždycky jí to hrozně klouzalo.
00:33:11 Ale zato v létě se chodila koupat do nedalekého rybníku Hlubůčku.
00:33:16 Její sportovní vybavení nebylo typické.
00:33:21 Koupala se ve spodním prádle. Ale to v Petrkově nikomu nevadilo.
00:33:29 -Samota je dívka, která má oči jako lampy
00:33:32 rozžhavené touhou a vlasy předlouhé a černé smutkem.
00:33:36 Je žertvou na oltáři chrámu Ticha, Jehož základové jsou z bolestí
00:33:42 a zdi žebra, klenby a věž z nadějí a rozbité vitráže z útěch.
00:33:48 Sama pak jest též ticha jako perla
00:33:53 a byť byla spalována skoná teprve v den poslední.
00:33:57 A takovýto chrám chová každý ve své duši,
00:34:02 kdo poznal, že je sám, podle obrazu Toho, Jenž Jest.
00:34:06 V každém tom chrámě jako na vodách opuštění,
00:34:10 jsou duše zvířat a věrně se klanějí Tvůrci.
00:34:14 Vedle žertvené dívky
00:34:17 pak je z jedné strany Anděl, z druhé Satan,
00:34:20 zápasí o ni, někdy podléhá ten, podruhé onen,
00:34:25 ale druh druha zahubiti nemůže.
00:34:31 HOLUBÍ VRKÁNÍ
00:34:44 -Můj sen končil zvláštně. Šla jsem pryč.
00:34:48 Ohlédla jsem se sestupujíc dolů po úzké kroutící se pěšině.
00:34:53 Nade mnou opřeni o kamennou zídku a obklopeni zelení keřů
00:34:58 stáli můj otec a pan Reynek. Oba už tehdy byli mrtví.
00:35:05 Ale hleděli za mnou. Smáli se.
00:35:09 A od nich ke mně proudila radost a naděje.
00:35:50 -Ó, vy, kteří jste nepoznali
00:35:52 nikdy ze světa než barvy a zvuky bez podstaty.
00:35:56 Srdce citlivá, ústa lyrická,
00:36:00 v nichž drsná pravda by se rozpustila jako pralinka.
00:36:04 Srdéčka, hubičky, toto není pro vás!
00:36:08 Vaše čertovinky jsou zdělány podle vašich křehkých nervů,
00:36:14 vašich drahocenných mozečků.
00:36:17 A Satan vašeho divného rituálu jest jen vaším zpotvořeným obrazem.
00:36:22 Neboť ten, kdo se klaní tělesnému vesmíru, je Satanem sám v sobě.
00:36:29 Pravá obluda pekelná, kníže temnot,
00:36:33 pohlíží na vás se smíchem, ale svého spáru na vás nevložil.
00:36:48 Skryté titulky: Petra Friedmannová Česká televize, 2012
00:36:53 .