Přátelské setkání M. Horníčka, I. Hurníka a V. Preclíka inspirované jejich knihou Trojhlas (1991). Připravili: M. Najbrt, K. Spurný, J. Zaoral a Z. Havlíček
O spánku nemluvě
Středa 22. 9. 2021 na ČT3
Přehrát
00:00:33 -Promiň, ty spíš, Iljo?
-Nespím, medituji.
00:00:37 To je zajímavé. Když medituješ, máš podobný výraz jako já, když spím
00:00:43 a naopak.
00:00:44 -Ale obojí je oduševnělé.
-Ano.
00:00:51 -O čem medituješ?
-O spaní.
00:00:56 Mně se zdá, že nelze beztrestně v našem cyklu opominout
00:01:01 takové téma, které nás zaměstnává, spánek, celou třetinu života.
00:01:09 Také sny. Psychiatři tvrdí, že snít musíme, že kdybychom neměli sny,
00:01:16 tak zahyneme.
00:01:18 Mně je spíš na umření z těch snů. Zdá se mi, že vystoupím na pódium,
00:01:25 sednu ke klavíru a vidím místo kláves štrúdl z těsta
00:01:34 a kamkoliv ťuknu, tam se asi něco ozve, ale jak mám poznat, kde je C?
00:01:43 A kde je fis.
00:01:47 Takový Bruckner, skladatel, na tom byl lépe.
00:01:50 Jednou dostal návštěvu ve snu, přišel k němu slavný dirigent,
00:01:54 zapískal mu melodii a říkal, tady máš symfonii.
00:02:01 Anton udělej z toho symfonii. Anton tu symfonii napsal.
00:02:05 To je sen.
00:02:06 Říkal jsi, že spánek a sny zabírají třetinu života.
00:02:11 Mám pocit, že tady třetina chybí.
00:02:15 Když z trojhlasu vypadne 1 hlas, tak je z toho dvojhlas.
00:02:20 Ale Vladimír Preclík tady nemůže být, protože má v Praze
00:02:26 své povinnosti a výstavu a neví, kam dřív skočit,
00:02:30 ale poslal nám pozdrav zvukový i obrazový, takže tu s námi bude.
00:02:36 Tzn., že si můžeme připít za něj a na něj.
00:02:43 Ty mluvíš o spánku a dáváš to jako téma našeho dnešního setkání.
00:02:49 Já spím rád. Spím ve všem, co se pohybuje.
00:02:54 Když jsem poprvé letěl letadlem, tak jsem usnul.
00:03:00 Usínám kdykoliv, ať letím kamkoliv, i do dálek.
00:03:07 Usnu už na letišti a probouzím se až na letišti.
00:03:12 Usínal jsem Jirkovi Šlitrovi na motocyklu, bál jsem se,
00:03:19 ale usínal jsem. Když to zjistil, přivazoval si mě šňůrou na prádlo
00:03:26 k sobě. Tak jsme jezdili po Orlických horách.
00:03:32 Když jsi už v šatně koncertního sálu těsně před vystoupením,
00:03:37 co potřebuješ? Klid, ticho, rozptýlení?
00:03:41 Já to jen tak přežiju. Je to těžká hodina.
00:03:46 Já ty poslední chvíle před hrou na jevišti usínám.
00:03:52 Šťastný člověk.
00:03:54 Někdo by řekl lajdák. Třeba jsem hrál celý večer na housle.
00:04:03 A usnul jsem na stole. Slyšel jsem, že inspicient hlásí,
00:04:12 že za 5 minut začínáme. Pořád jsem spal.
00:04:18 Ve spaní jsem to slyšel. Ta lepší část přemlouvala tu horší.
00:04:22 Vstaň, neblázni, lidé si zaplatili.
00:04:25 Pak vejdu na jeviště a tam se to procitnutí stane.
00:04:33 Zvedá se mi krevní tlak.
00:04:37 Můj lékař se mnou dělal takový pokus a zjistil,
00:04:41 že ze začátku tlak stoupá tím vzrušením, námahou,
00:04:47 pak začne klesat a končí už na hranici spánku.
00:04:53 Vrátil jsem domů z představení a usínal jsem v sedě na židli.
00:05:00 Co nám řekne o spaní Vladimír?
00:05:05 Iljo, Miroslave, zdravím vás z Prahy.
00:05:09 Omlouvám se, že tam nesedím s vámi, ale vím o našem tématu - spaní.
00:05:22 Mám spíš téma antispaní, protože jsem byl léta velkým nespavcem.
00:05:28 Neusnul jsem mimo svou vlastní postel.
00:05:32 Nikde jsem neusnul - na návštěvách, v letadle, ve vlaku atd.
00:05:40 Jezdil jsem s balíky sedativ, škraboškami a neusnul jsem.
00:05:46 Skončilo to jakýmsi mým vystoupením v Písku, kde jsem opravoval
00:05:55 starý historický most, jeho figury. Vyslal jsem svou ženu napřed,
00:06:03 aby mi zajistila nejklidnější hotel, kde bych mohl klidně spát.
00:06:12 Všichni si mysleli, že přijede starý nerudný chlap.
00:06:16 Mně bylo 25, přesto jsem nespal.
00:06:23 Tu noc, byli jsme tam se 2 kamarády, ten jeden celou noc chodil
00:06:29 po místnosti. A hlavně se dům třásl v základech,
00:06:32 protože tu noc probíhaly v Písku manévry.
00:06:37 Jen já jediný jsem spal, asi jsem byl unavený.
00:06:43 Tím mi ta desetiletá éra skončila. Bylo to tak dramatické,
00:06:48 že jsem si vymýšlel různé teorie, jak usnout, jak se zbavit
00:06:53 toho vnějšího vlivu, který mi vnikal dovnitř.
00:06:57 Vymyslel jsem si teorii ocelové koule, v které jsem jako byl.
00:07:03 Byla vodorovně sestavena z obou polokoulí.
00:07:08 Sledoval jsem, jak ten vnější svět na mně jakousi tekutinou doléhá.
00:07:21 Měl jsem připravenou tyčku, kterou jsem odháněl jednotlivé vlivy.
00:07:30 V okamžiku, kdy jsem je odehnal, usínal jsem.
00:07:34 To byly moje desetileté problémy, spíš s tím nespaním než spaním.
00:07:44 Sny jsou někdy požehnáním a někdy dovedou znepokojit.
00:07:51 Měl jsem tu čest bydlet se svým švagrem Petrem Ebenem,
00:07:57 skladatelem, v jednom bytě.
00:08:00 Pochopili jsme, co to muselo být za peklo, když u Bachů komponovalo
00:08:05 a hrálo 20 Bachových dětí a snesly se.
00:08:10 Museli jsme se také snést. Byli jsme jen dva.
00:08:14 Došlo k příběhu. V noci jsem byl jako na koncertě,
00:08:20 kde se hrála Petrova skladba. Báječné dílo, byl jsem vzrušen.
00:08:24 Probudil jsem se, popadl jsem tužku a hlavní téma jsem si zapsal.
00:08:28 Ráno jsem se probudil a říkám si, že to je znamení.
00:08:33 V tom ve mně hrklo. Říkám si, vždyť bych je měl odevzdat švagrovi.
00:08:38 Ten sen patří jemu. Pak se ve mně probudila lakota.
00:08:44 Co já budu švagra zásobovat tématy?
00:08:48 Nakonec tu zásluhu mám přece jen já, i když to téma byl sen.
00:08:53 Zachytil jsem ho. Pokoušel jsem se komponovat, ale nešlo to.
00:09:01 Pořád jsem jakoby švagra napodoboval v jeho způsobu.
00:09:05 Nešlo mi to. Nechal jsem to.
00:09:08 Jednou Petr povídá, že by mi něco předvedl.
00:09:12 Začal a já jsem s dojetím sledoval ono téma, ale v pravých rukou.
00:09:19 Přišlo tam, kam přijít mělo.
00:09:24 V tom Petr přestal a říká, že má dojem, že to někomu ukradl.
00:09:31 "Ukradl jsem to tobě, že? Ty jsi to tady někdy hrál,
00:09:34 já jsem si to zapamatoval."
00:09:36 Říkám ne, je to tvoje, mě je cizí.
00:09:43 Po čase říkal: "Mně to nejde. Pořád jsem si představoval,
00:09:48 jak to téma hraješ svým typickým způsobem, už z toho nic nebude."
00:09:53 Tak nádherné téma zůstalo netknutě ležet, než jsme zjistili,
00:10:01 že je to téma z jedné sonáty.
00:10:07 -Takže téma žije.
-Ano.
00:10:10 Zajímalo by mě. To téma, které jsi slyšel na tom koncertu,
00:10:14 se nějak lišilo od toho tématu, které jsi si zaspal ze sna?
00:10:18 Už nevím, ale asi ano, protože bylo tak výrazné, že jsem si ho nemohl
00:10:25 nepamatovat.
00:10:26 Nebylo ukradené, ale odposlechnuté.
00:10:38 Sny jsou u mně spíš hrůza. Snů se maličko bojím.
00:10:47 Mám sny příjemné, ale i sny, kterých se bojím.
00:10:55 Spím doma, najednou se v noci probudím a nevím, kde jsem.
00:10:59 Říkám si, co je ta tmavá skvrna, než pochopím, že je to knihovna
00:11:04 atd., a to v bytě, ve kterém žiju už 30 let.
00:11:13 Je zajímavé, že tyto strachy mám od dětství, ze mně to pramení.
00:11:20 Můj tatínek byl spiritista, vášnivý vyvolávač duchů.
00:11:30 Doma to vyprávěl a dítě tomu nedokáže porozumět,
00:11:39 poslouchá to a žije to v něm jako hrůza. Snů se bojím.
00:11:48 Tyto sny, kdy nevím, kde jsem, mám doma. Tam, kde jsem pořád.
00:11:54 Nemám je v hotelu, v léčebném ústavu, kde se už přes 20 let léčím,
00:12:00 jak vidíš marně, a nemám je ve veřejné místnosti.
00:12:08 Proto mám svou teorii.
00:12:10 Protože se tam střídají hosté, duchové tam nemají klid se usadit.
00:12:17 V hotelu nestraší.
00:12:21 Co nám řekne Vladimír o snech?
00:12:25 Nezdají se mi krásné ani erotické sny, spíš obyčejné.
00:12:32 Ne každý má tu smůlu, že se mu zdají sny varující.
00:12:38 Každý má sny jiné, někdo barevné, veselé.
00:12:44 Např. mojí ženě se občas zdály sny o slonech.
00:12:56 Vždy se probudila a měla radost z toho, jak ten sen byl krásný.
00:13:03 Vždy se ten sen vyplnil v tom smyslu, že měla znovu
00:13:09 nějakou radost, třeba se jí povedla udělat nějaká věc.
00:13:21 Ve snech si se slony povídala. Jednou tam bylo sloní mládě,
00:13:28 jindy velký slon.
00:13:33 Každý má nějaký způsob, jak si sny připravuje.
00:13:38 Někteří lidé se na sny těší.
00:13:41 Mně se stává, že se probudím a u postele mi někdo stojí,
00:13:50 jednou vodník, jindy příšera, pak krásná víla.
00:13:54 Já si s nimi chci podívat a oni zmizí.
00:13:59 Dávám si otázku, zda to byl sen, nebo ne. Říkám tomu polosny.
00:14:08 Stává se mi to často, takže se těch polosnů nebojím, nevyhledávám je,
00:14:18 ale beru je tak jako všechno ostatní.
00:14:24 Neubližují mi, já jim také ne, ale jsou hmatatelní, barevní.
00:14:41 Vy si ještě budete o snech povídat, já se chci s vámi rozloučit.
00:14:54 Děkuji za krásné téma a těším se na další natáčení. Ahoj.
00:15:08 Zkušenosti se sny nejsou valné.
00:15:13 Jednomu mému známému se už několik dnů po sobě zdá totéž.
00:15:20 Chce se dostat někam nahoru po žebříku.
00:15:24 Ten má polámané příčky. Když tam konečně vyleze, zjistí,
00:15:30 že z druhé strany vedou schody.
00:15:34 Probudí se a říká si: "Jestli se mi to bude dneska zase zdát,
00:15:38 už počtvrté, tak snad pochopím, že to mám obejít a jít po schodech."
00:15:46 Ale pořád se všechno opakuje. Tak je to s těmi sny.
00:15:53 Když už mluvíme o umění, nemůžeme se vyhnout povídání o štětci,
00:15:58 hudebních nástrojích a o nástrojích vůbec.
00:16:03 Spaní má svůj nástroj - postel.
00:16:12 Měl jsem dědečka a babičku, kteří krásně spolu žili.
00:16:17 Ale jeden konflikt se opakoval dnes a denně.
00:16:20 Když dědeček ulehl, přistrčil si židli, aby si na ni mohl odložit
00:16:28 brýle, knížku, hodinky.
00:16:31 Babička trvala na tom, že židle má sloužit k tomu, aby nespadla peřina.
00:16:38 Takže přistrčila židli ne sedátkem, ale opěradlem.
00:16:49 Dědeček čekal, až babička zmizí a tajně si ji zase otočil.
00:16:56 A nebyl způsob, jak by se měli dohodnout.
00:16:59 Babička trvala na řádu určenému rodině o postavení židle.
00:17:04 Ráno bylo všechno v pořádku, dědeček si zacvičil v leže,
00:17:10 pak šel větrat. Větral 10 minut, a to tak, že otevíral
00:17:16 jen vnitřní okna. Tak vydržela pohoda až do večera,
00:17:23 kdy se to zase semlelo s tou židlí.
00:17:26 To je nádhera.
00:17:29 On říká, že se bojí snů. Uvažuji, zda je možné přivolat si sen.
00:17:35 Někdy bych si přál, aby se mi zdálo to či ono, vymýšlím si,
00:17:40 ale nikdy se mi to nezdá.
00:17:47 To, co vymyslím rozumem, zmizí někde v podvědomí.
00:17:52 Možná, že se to zdá někomu jinému, třeba tobě.
00:17:59 Existuje ještě jedna oblast, která se podobá snu.
00:18:05 Práce ve snu. A to je improvizace, roztomilá práce,
00:18:13 protože za ni ve snu člověk na sebe nebere zodpovědnost,
00:18:18 odevzdá všechnu vůli prstům a klávesám, ať se děje, co chce.
00:18:23 Ať si hrají, jak chtějí.
00:18:25 Když už je tu ten klavír, tak nám to předveď.
00:18:29 Při té příležitosti bych řekl.
00:18:32 Když už je tu ten klavír a ta kamínka,
00:18:35 tak bych chtěl odpovědět na čtenářskou výtku,
00:18:40 že prý tady obyčejně někdo přikládá, někdy Preclík, někdy já,
00:18:44 a kamínka stejně nehřejí. Proč tady jsou?
00:18:49 Vážený diváku, to je část dekorace.
00:18:52 Chtěli jsme tady vytvořit ovzduší jakési věže,
00:18:55 takže tady máme kamínka, která nehřejí, ale i okna,
00:18:59 která nikam nevedou, nebo láhev, ze které se málokdy někdo napije.
00:19:04 Prostě jsou tady rekvizity, které jen dokreslují atmosféru.
00:19:10 Vše je jen k dotvoření atmosféry.
00:19:16 Ale piano hraje. Pokusím se ukázat, co prsty tropí,
00:19:22 když se jim dá volnost.
00:19:28 Zkusím něco zahrát, ne já, ale moje prsty.
00:19:47 Teď jsem musel procitnout, protože jsem se přehmátl.
00:19:53 Omylem jsem vzal 2 tóny najednou.
00:20:00 Aby to nevypadalo jako omyl, musím z toho udělat zásadu,
00:20:05 že to bylo chtěné, tak to opakuji a už to udělám vědomě.
00:20:30 Teď jsem hodně zaměstnával pravou ruku a levá mi usnula.
00:20:37 Zůstala jen na cis. To musím také napravit. Musím zase tvrdit,
00:20:41 že to je také záměr, že ty hromové tóny jsou něco jako zvony.
00:21:09 Teď půjdu dolů, je to přirozené.
00:21:24 A je tu skladba, o které jsem neměl před chvílí ani tušení.
00:21:30 Totéž se děje s improvizací při mluveném textu.
00:21:41 Jan Werich vždy říkával: "To nemluvím já, to mluví něco ve mně."
00:21:47 A hlava žasne, co pusa povídá, a je zvědavá, kam až pusa dojde.
00:21:56 Hlava to neví. To je, jako když to necháváš na vůli prstů.
00:22:04 Totéž je v improvizaci jevištní.
00:22:07 Když jsi udělal ten přehmat, ze kterého jsi pak udělal ctnost,
00:22:13 že jsi ho posluchači vnutil jako tvůrčí záměr,
00:22:17 to je v mluveném slově brept.
00:22:20 Když se herec přeřekne, platí stará herecká zásada:
00:22:23 Nikdy to neopravovat, naopak jít dál a vnutit divákovi pocit,
00:22:29 že on se přeslechl.
00:22:35 Werich udělal to, co ty. Z toho přeřeknutí, přehmatu,
00:22:42 udělal ctnost a začal ten přebrept rozvíjet.
00:22:47 Vymyslel 5 variací na to slovo, takže je tady podoba
00:22:53 mezi snem, běžící hlavou a běžící pusou.
00:23:02 Když už mluvíme o spaní, posteskněme si nad jednou věcí.
00:23:06 Nám je souzeno ty postele ustavičně střídat. Jsme honěni po hotelích.
00:23:14 Už v tom střídání je něco nervózního a nepříjemně nestálého.
00:23:22 Zahlédl jsem ložnici Jana Zrzavého, byla to uzavřená malá místnost,
00:23:34 dokonale odpreparovaná...
00:23:36 -I bez oken?
-Ano.
00:23:39 Dokonale utěsněná. Nad velkou postelí křížek a pak už nic.
00:23:49 Byl to takový oltář stálosti, jistoty, klidu.
00:23:58 Když už je nám souzeno ty postele střídat, chtěl bych skončit
00:24:09 jednou v té své.
00:24:12 Tohle pomyšlení bych nazval předčasným, zvlášť u tebe.
00:24:20 Zaujalo mě to, co jsi říkal o Janu Zrzavém a o posteli,
00:24:26 protože postel je geniální vynález lidstva.
00:24:30 Myslím si, že tam mělo lidstvo s vymýšlením přestat.
00:24:35 Máme postel a dost, dál už nevymýšlet.
00:24:40 To je vrchol všeho lidského snažení.
00:24:43 Když mluvíš o tom Zrzavém, o té cele - ložnici,
00:24:49 klid, ticho, tma, bez oken, ani šelest, tak mu závidím,
00:24:57 ale chtěl bych ti dát jednu životní radu.
00:25:05 Jsem starší, tak snad mám právo.
00:25:08 Iljo, nejhorší je přechod z bdělého stavu do spánku
00:25:13 a ze spánku do bdělého stavu.
00:25:16 A já bych ti chtěl říct... (křik)
00:25:20 -Co se stalo?
-Sáhl jsem na to a spálil jsem se.
00:25:26 Chtěl bych ti říct radu:
00:25:30 Denně před usnutím a denně po probuzení si zdřímnout.
00:25:35 To je nádhera, ten pozvolný přechod.
00:25:44 Postel je geniální vynález, ale křeslo taky někdy není k zahození.
00:25:57 Skryté titulky: H. Noremberczyková