Humorné cestovatelské zážitky Libora Vojkůvky. ### Připravili: K. Bělohlavý, Z. Úlehla a J. Večeřa
00:00:44 Když jsem se narodil jako malý chlapeček v Rychnově u Bystřice
00:00:47 pod Hostýnem, byla pro mne příroda něco tajemného, tehdy jsme neměli
00:00:54 plenky, dával jsem to za sebe, objevoval jsem nové světy,
00:00:59 sedali na to mouchy, objevoval jsem mouchy, střevlíky, kteří za mnou
00:01:03 chodili těšit se dobrou krví.
00:01:06 Vojtěška byla vysoká hned za naším domečkem, prodíral jsem se v křoví,
00:01:11 sotva jsem se ocitl metr od domu, byl jsem objevovat obrovské tajemství
00:01:16 Můra luční, můra gama, škůdce, dnes už moc vidět není. Na tehdejší
00:01:22 poměry, jak jsem byl malinký měla křídla větší než moje hlava.
00:01:27 Maminka mě vždycky utěšovala. To byla moje první série tuláků,
00:01:38 tulák stojící, ležící, chodící, pajdající, to protože už jsem neměl
00:01:47 barvy, došly mi na jedné nožce. Tato série byly vzpomínky na
00:01:53 tulácké dětství, které jsem prožíval. začal jsem se toulat kolem školy
00:01:57 a než jsem tam došel bylo po škole. To byly první tulácké začátky.
00:02:04 Bystřici pod Hostýnem navštěvoval i cestovatel Stanko Vráz, mám ho moc
00:02:10 rád, jeho spisy Napříč rovníkovou Amerikou, jsem přelouskal, sotva
00:02:16 jsem se naučil číst, některé písmenka jsem ještě neznal..
00:02:21 Byla to skvělá knížka.
00:02:26 Zikmund a Hanzelka byli tenkrát v rádiu se známou znělkou.
00:02:34 Všichni jsme to doma poslouchali, měli jsme rádio, které hrálo jen
00:02:41 jedním směrem, nerozléhalo se to po celé místnosti, museli jsme se
00:02:47 střídat, bylo nás doma pět, a tak než přišla řada na mě slyšel jsem
00:02:50 jen závěrečnou znělku. Tady právě vznikají náměty na mé první obrazy
00:02:55 z tohoto období. Navštívil mě tady i Hanzelka, to vidíte na fotografii.
00:03:12 také tady byl Eskymo Wels, je tady odtud, když směrem k Zábřehu hodíte
00:03:20 kámen, určitě dopadne na jeho dům. On se tady poblíž totiž narodil.
00:03:25 Máme spolu něco společného, prožili jsme neuvěřitelné příhody a nikdo
00:03:33 nám to nechce uvěřit, ale je to pravda prožil jsem je a já také.
00:03:40 Spící La Plata tropickou vůní dýchá, obuj se na to venku to hrozně píchá,
00:03:43 tam někde v dálce spí cowboy Cavalero slunce ho pálí, tak na to má sombrelo
00:03:51 Rio Granda od Fernanda, 3x denně dostává milostná recomanda
00:04:01 a Doňo Roso , dej si pozor na grandy, muži jsou velká banda,
00:04:09 a v Barcelóně na balkóně, až nám budo o lásce v noci kytary hrát
00:04:18 všechny grandy vyženu ven z verandy a Doňo Roso ty víš jak mám tě rád.
00:04:31 No a chodívali jsme na Rapštejn, tam byla čundrácká skupina,veselá,
00:04:34 hráli na kytaru, lezli jsme na skály, vidíte to na tomto obrazu
00:04:40 je starý, odprýskaný, testoval jsem na něm barvy, naše barvy, cizí,
00:04:47 které jsou lepší časem se to uvidí Naučil jsem se tam lézt po stěnách
00:04:52 bez provazu, protože jsem na něj neměl peníze. Viděli mě tam
00:04:57 horolezci, pachtili se dlouho s provazy a já kolem nich rychle jako
00:05:08 pavouk proběhl. Měl jsem tehdy jen 28kg, a z toho polovina byla jen
00:05:14 na hlavu. Tam jsem naučil lézt a načuchl kamarádství. Začal jsem
00:05:20 navštěvovat Rapštejn, tuto chalupu, kde jsem se pak učil družnosti,
00:05:29 slušnému chování a mravům dobrým. Tam začaly také trampské písně.
00:05:41 Tehdy na starých gramofonových deskách, tady kolem jich mám spoustu.
00:05:52 R. A. Dvorský tehdy nazpíval krásné trampské písně. Učil jsem se je atd.
00:05:59 Já nechci jet na Hawai, tam za vodou, tam po obědě dávají mošt se
00:06:11 sodou, tam nemůže být ten pravý ráj, protože pivo tam nemají.
00:06:38 Jsem pracovitý a budu pracovat, a také za první práci v lese,
00:06:41 když jsem dostal 400 korun to bylo moc peněz, koupil jsem si
00:06:47 Gibsona. Byla tam němka, sousedka, která ještě zůstavala a ta mě učila
00:06:59 písně: Lolita. Nebo zpívala na půl německy na půl česky.
00:07:17 A tak jsem jsem se naučil takové písničky.
00:07:24 Vy jste ta nejhezčí seňorita, v mém srdci pro vás je vášeň skryta,
00:07:32 ty vaše oči jsou tak svůdně krásné, to nejsou oči to jsou hvězdy jasné,
00:07:39 vy jste ta nejhezčí seňorita, kterou dnes Štemberk zná.
00:07:45 Když svou píseň roztouženou zpívá, na Libora se s pohrdáním dívá,
00:07:52 Jedna z krásných žen, je jak letmý se její krásou je Libor opojen.
00:07:59 Když si zpívá o dalekém štěstí nikdo se ji neptá po bolesti,
00:08:06 nikdo neví nic, proč má tak bledou lí nikdo neví, jenom touží říct,
00:08:14 Vy jste ta nejhezčí seňorita, v mém srdci pro vás je vášeň skryta,
00:08:22 ty vaše oči jsou tak svůdně krásné, to nejsou oči to jsou hvězdy jasné,
00:08:32 vy jste ta nejhezčí seňorita, kterou dnes Rio, pardón Štemberk zná.
00:08:47 Že jsem měl specifické zájmy ve svém mládí, dlouho jsem nenacházel
00:08:52 přítele, protože mě zajímala příroda, nepsal jsem křídou na zdi
00:08:59 ošklivé nápisy. Byl jsem hodný, jen někteří učitelé na mě seděli,
00:09:06 dávali mi dvojky a trojky z chování. Dodnes to nechápu. A tak jsem
00:09:13 k sobě nenacházel žádného slušného parťáka. Chodil jsem po lese
00:09:18 s kytarou sám. Jesenicko, Rapštejnsko, Jelení hřbet,
00:09:23 Jelení studánka, tam jsem se se učil hrát na kytaru. Potkávali mě
00:09:32 čundráci a říkali mi fox -liška, protože jsem byl ostýchavý.
00:09:38 Posléze jsem našel Grizlyho, velký člověk ze Šumperka. Zpívali jsme
00:09:47 dvouhlasné písně, hrál na píšťálku, proto je tady na obraze.
00:09:53 On hrál na píšťalku, já na kytaru. Občas jsem si koupili čúčo, to bylo
00:09:59 víno za 12 korun. A když už nám docházela inspirace, po vypití
00:10:04 2 až 3 lahvích. My jsme se rozjeli dokonce tam s námi zpívali jeleni
00:10:09 říhali tam srnky, veverky nám zpívali, dokonce si pamatuji,
00:10:13 že mi z klopy vyskakoval dudek.
00:10:17 Libore nevěř ženám, ženy jsou samá le běž hledat zlato, ve zlatě se nezklam
00:10:28 ve zlatě najdeš všecko i opojení, běž hledat zlato,ve zlatě se nezklame
00:10:50 Jako malý chlapec jsem si psal cestopisy, bylo mi 12 let a psal
00:10:55 jsem si smyšlené příběhy z měsíce z celého světa. Vlastně až na ten
00:11:01 měsíc se mi to podařilo. Chtěl bych až budu starší, kolem 100 let a jestl
00:11:09 až budu mít trošku čas, napíšu o sobě epopej, nějakou knihu, ale mám takový
00:11:18 pocit, že se mi to nepodaří, protože na mě rodina umývání nádobí, chození.
00:11:25 peru, žehlím, vařím, vlastně se k k tomu nikdy nedostanu, takže
00:11:32 naše veřejnost přijde o literární skvost, velký literární skvost.
00:11:37 Ty diváku o to prijdeš..
00:11:42 Skryté titulky: Michaela Nejedlá