Dokument z cyklu výprav za technickými památkami, tentokrát o lesní železnici ve Vychylovce (1984). Připravili: M. Švihálek, J. Nekuda a J. Večeřa
Naše dnešní výprava za svědky minulosti povede do Muzea Kysúcké vesnice nedaleko Čadce. Její součástí je lesní železnička s úzkým rozchodem. Evropský unikát. Krásná je krajina v okolí Kysúc. A prostá jako skýva chleba. Býval to kraj neobyčejné bídy. S výjimkou dřeva nebylo na Kysucích téměř nikdy suroviny, která by přitahovala zájem podnikatelů a způsobovala rozvoj průmyslu. Lidem však při práci odedávna pomáhaly jednoduché mechanismy.
Jedním z hlavních zaměstnání Kysúčanů bylo odjakživa dřevorubectví. Problémem však byla levná doprava dřeva z lesů na pily. Proto byla v průběhu 1. světové války u obce Vychylovky postavena úzkorozchodná železnička. V 60. letech byl provoz na trati zrušen a začalo se s rozebíráním kolejnic. Hrozilo nebezpečí, že unikátní technická památka upadne v zapomenutí. Parta nadšenců se dala dohromady a postupně obnovila původní železnici vč. vagonů a lokomotiv. Trať a její vybavení se staly součástí Muzea Kysúcké vesnice. Byl ustaven Klub přátel lesní železnice. Tvoří jej bývalí železničáři, studenti a různí nadšenci. Sjíždějí se sem z celé republiky, aby tu trávili volný čas opravami starých strojů. Nadšení a obětavost, to jsou vlastnosti, bez kterých by údržba historického vybavení nebyla možná.
Kampak dnes s takovou dřinou? Být železničářem kdysi nebyl žádný med. Kola mají rozchod 760 mm. Náklady na postavení trati s úzkým rozchodem bývaly téměř o polovinu nižší než u železnic s normálním rozchodem. Sladkou odměnou pro členy Klubu přátel lesní železnice je projížďka po trati. Stařičkou lokomotivu je však potřeba k cestě nejprve připravit. Všechno je jak za starých časů. Kolik kbelíků asi spotřebovala nenasytná babička? Kotel na vodu se zdá bezedný, musí být doplňován ručně.
Železnička přiblížila Kysúce světu a přinesla kraji relativní bohatství. Projeďme se teď starým vláčkem jako před 70 lety. Do dětství tohoto století. Žije stará železnička, ale kde se zrodila krásná touha zachovat lidem dědictví minulosti? U železničářů se hodně stává, že se zaměstnání stane koníčkem. Proč? Je to sice zaměstnání, na které se nejvíce nadává, ale nejhůř se z něj odchází. Všichni, co si k té práci čichli a jezdili na parní lokomotivě, těžko ní odchází. Je to koníček, záliba. Kysúcká úzkokolejka nemá protisměrných zatáček. Je řešena systémem úvratí. Podobné řešení nemá obdobu v celé Evropě. Pouze v peruánských Andách existuje trať postavená na podobném principu. Není náhoda, že unikátní dílo bylo zachováno. Čas jako by v lesnatém údolí ubíhal jinak než jsme zvyklí. Nebo se úplně zastavil?
Jízda pokračuje. Celá souprava musí být posunována velmi opatrně. Brzdař má co dělat, aby udržel vláček v přiměřené rychlosti. Osobní doprava na staré trati neexistovala. Nebyl důvod vozit lidi. Dobové vagonky jsou však přesto připraveny v depu. Snad jednou budou vozit návštěvníky skanzenu. Trať byla kdysi dlouhá desítky kilometrů a spojovala Kysúce s Oravou. Řada mostků překonávala horské potoky. Bylo jich na trati několik desítek. Na jejich výstavbě pracovali italští vojenští zajatci. Parní babička byla vyrobena r. 1909 strojírnami v Budapešti. Věk jí však na kráse neubral. Spíš naopak. Jakoby vrostlé do zalesněných svahů odpočívají v tichu kysúcké dřevěnky. Celý život horalů byl spojen se dřevem. Na něm se rodilo, umíralo.
Díky skanzenu můžeme nahlédnout do někdejšího života obyvatel Kysúc. Patří k němu nejenprosté chalupy, stařičké nástroje a jednoduché výrobní postupy, ale i lesní železnička. Kdykoli nás mezi moderními roboty přepadne smutek, je připravena přivítat nás veselým pískáním. Asi je zbytečné ptát se, zda bude zachována. Je na to hodně názorů. Bylo možná dost lidí, kterým by to vyhovovalo, ale z prostých lidí, kteří sem jezdí a za tu dobu tady byli, by to bylo největší rozčarování, protože to, co nám lidi přejí, když odsud odchází je, abychom vydrželi, abychom pro železničku udělali vše, abychom ji zachovali. Ne snad pro ně, ale pro vnuky, děti. Byla by to nenahraditelná škoda. Lehko se něco zničí, ale těžko se to vrací zpátky.