Dokumentární cyklus o naší přírodě (1990)
Kalendář věků. Stav tisíce, ba i desetitisíce roků historie lze sledovat na tomto unikátním půdním profilu, který se nám zachoval na jižní Moravě u Dolních Věstonic. Od poslední doby ledové se zde ukládaly jednotlivé vrstvy spraše.
Po celé toto období žil člověk ve velmi těsném kontaktu s přírodou. Byl její součástí, jednou ze složek spolehlivě fungujícího systému. Platilo to až do doby, kdy začal být homo sapiens, člověk moudrý, přespříliš pyšný na své jméno. Platilo to až do současnosti. Co člověk pamatuje, se v kraji pod Pálavou rozprostíraly obrovské lesy. I ony byly součástí jeho vývoje a historie. Ba co víc, byly jednou z podmínek jeho života v této oblasti. Moderní věda jen suše konstatuje, že se jednalo o biotop s největší produkcí v Československu. Jedinečný byl obrovskou rozmanitostí rostlin i živočichů, z nichž řadu druhů zatím člověk ještě vůbec nezná. Vyvinul se zde navíc unikátní typ tzv. tvrdého luhu, kde převážnou část stromového patra tvoří duby, jasany a jilmy. Pouze v nejvíce zamokřených místech doprovázené vrbami a topoly. O kráse vědecké studie nehovoří. Vězte však, že i ta byla dominující.
Člověk se však zpronevěřil svému jménu. Psal se socialismus. Systém neomezených možností. Víc než 1100 ha lužního lesa padlo za oběť výstavbě Novomlýnských nádrží Jedním z klenotů, který se podařilo zachránit, je lužní les ve státní přírodní rezervaci Křivé jezero. A tak navzdory všemu znovu vykvetou na jaře zářivě bílé sněženky. Žlutě už z dálky svítí sasanky pryskyřníkovité. V podrostu neolistěných stromů je dostatek slunce pro mnohobarevné dymnivky. Zraku nezvaných návštěvníků je téměř skrytá krása ladoňky vídeňské.
Snad nejtypičtějším jarním prvkem lužního lesa jsou tůně, které zde zůstávaly po pravidelných záplavách. V průběhu tisíciletí se tomuto rytmu dokázala přizpůsobit řada originálních organismů. Žábronožka sněžní. Bizarní korýš, který se hromadně vyskytoval na jaře v příkopech a stojatých vodách. Příroda žábronožku originálně přizpůsobila podmínkám. Ke svému vývoji potřebuje jarní ledovou vodu v tůni, její vyschnutí v letním období a vymrznutí vajíček v zimě. Jen tak se samci, s nápadným kopulačním orgánem na hlavě, i samice se stříbřitými vaky s vajíčky na kořeni ocasu, mohou dočkat dalších pokolení.
Rozhodně nejznámější rostlinou Křivého jezera je bledule letní. Tento kriticky ohrožený druh, který byl ještě před 10 lety znám jen několika odborníkům, se stal symbolem záchranné akce Dno. Během 8 roků bylo zachráněno ze dna třetí novomlýnské zdrže přes 100 000 bledulí. Většina z nich našla nový domov právě zde.
Pro ekosystém lužních lesů je typická velmi rychlá přeměna živin. Po celý rok umírají tisíce a miliony organismů a uvolňují nové místo dalším generacím. Velmi významnou skupinou rozkladačů jsou houby, jako např. sýrovec žlutooranžový.
Mezi ptáky zaujímá výjimečné místo čáp bílý. Na Křivém jezeře hnízdí pravidelně 5 párů. Používají svého původního způsobu hnízdění na zlomených stromech, mohutných bočních větvích apod. Přírodní rezervace jim nabízí i ideální potravní podmínky.
Křivé jezero je bohužel jen ukázkou toho, co bylo zničeno pod Pálavou, a namísto čeho se objevil beton, kamení a jednolitá vodní hladina. Negativní prognózy ekologů se na pověstné třetí zdrži téměř beze zbytku naplňují.
Lužní lesy představovaly a představují vynikající biotop z hlediska hnízdění i potravy pro celou řadu druhů ptáků. Byla zde zjištěna největší hustota hnízdících ptáků u nás. Mezi nejvýznamnější druhy patří volavky popelavé a také velký počet drobných pěvců. Potravu na březích tůní sbírá např. konipas bílý.
Je známo, že většina lidských sídel v povodí Dyje nemá čističky odpadních vod. O novomlýnských nádržích se proto říká, že jsou septikem jižní Moravy.
Vraťme se však na Křivé jezero. Začíná léto. Plochy ramen vodních toků a tůní kvetou. Přes všechny rány lidské civilizace zde dochází každoročně doslova k výbuchu, k bouřlivému rozvoji vegetace. Na hladině kvete typický lakušník splývavý. Vodní ptáci se nevšímavě prodírají vodními houštinami. Souš pokrývá téměř neproniknutelná džungle kopřiv. Jen pozorný a opatrný návštěvník objeví zvláštní druh molice: toulici kopřivovou. Dokonale maskovaná je známá rosnička zelená. Naopak téměř neznámý je motýlek z rodu Adela s neuvěřitelně dlouhými tykadly. Všechny poklady lužního lesa hájí obrovská hejna komárů. Proto jen málo očí mohlo vidět zde rozkvetlý kosatec bahenní. K životu se čile má i párek mandelinek topolových. Na okraji houštin rozkvétá podražec křovištní. Je klid. Idylu lužního lesa nic neruší.
Je konec žízně v kraji pod Pálavou. V duchu tohoto hesla se prováděly meliorace regulace vodních toků, budovaly velké stavby socialismu. Výsledek? Křivé jezero i další lokality žízní. Vrátit vodu je to nejdůležitější, co les potřebuje. Staré stromy, které se už nedokáží přizpůsobit změněným poměrům, pomalu usychají. I tak jsou součástí koloběhu života lužního lesa. Nazmar jednoho je vázán život druhého. Mrtvý strom je kolébka života jednoho z největších evropských brouků, tesaříka obrovského.
Křivé jezero je i hnízdištěm jednoho z našich vzácných dravců, luňáka hnědého. Hnízdo je téměř v 20metrové výšce, těžce přístupné a viditelné jen z jednoho místa. Natočení záběrů pro tento pořad bylo proto velmi obtížné. Kroužící silueta luňáka nad námi jako by byla varovným mementem.
Nastává podzim. Vše se zklidní, bouřlivý klokot života ustává. Deště naplní Křivé jezero opět vodou. Ta však už zůstává čistá. Nastává čas pro jeden z nezbytných zásahů člověka. Z tzv. hlavatých vrb, nápadných charakteristických stromů, se odnepaměti odřezávaly pruty na výrobu košíků. Vznikl tak dokonce i jejich typický tvar. Protože však v posledních letech klesla poptávka, musí se stromy ořezávat i bez této vazby. To proto, že se staré vrby vahou svých větví rozlamovaly a postupně umíraly. Divoké husy, které jinak na vrbách hnízdily, se proto stěhovaly do korun vysokých stromů.
Na dotaz, jaká je budoucnost umělých jezer pod Pálavou, nám odpověděl jeden z odborníků: Za nějakou dobu to vlivem zanášení a eroze bude největší umělá bažina v Evropě, a pak se tam vrátí život. Zatím se ale zdá, že jediný druh, který na neuváženém konání člověka vydělal, je kormorán velký. Z původních 30 párů v roce 1982 hnízdilo v roce 1990 už 600 párů. Okroužkovaní ptáci se objevili ve Švédsku, Holandsku, Itálii, Jugoslávii i Řecku.
Osud třetí zdrže je stále předmětem sporu. Ekologické iniciativy a mnoho odborníků jsou toho názoru, že včasným vypuštěním by se do nádrže mohl vrátit život. Akce Špunt, 100denní lhůta a demonstrace v únoru 1991 měly upozornit veřejnost na nutnost řešení tohoto problému. Proti však stojí vodohospodářská lobby a řada místních občanů, kteří vidí v rozvoji turismu svou příležitost.
Jeden přírodní cyklus se uzavřel. Do nedalekého kalendáře věků přibyla nepatrná vrstvička. Vědci příštích tisíciletí z ní poznají, jak jsme se chovali. Zda-li jsme byli součástí přírody, či jsme se chovali jako nepřátelé. Příklad lužního lesa pod Pálavou svědčí pro tu horší variantu. Že bychom skutečně zapomněli, kde je naše místo a odkud jsme vzešli? Vysoko na obloze krouží jestřáb. Hledá hnízdiště. Umožníme mu je najít? Lépe řečeno, pomůžeme mu je vytvořit?
(1990)
