Dokumentární pořad o naší přírodě (1992)
Blížíte-li se po dálnici směrem od Prahy k Brnu, pak Vaší pozornosti neujde šedivá zeď obytných domů, která náhle vyrostla v zelené zvlněné krajině. Neforemné krabice protnou obzor a zastíní horizont před Vámi. Nebojte se však. Nenarazíte do nich. Vaše cesta uhne trochu doprava a jen těsně mine tento architektonicko-urbanistický zázrak stvořený pro 50 tisíc lidí. Vy nerušeně pokračujete dál a vůbec netušíte, že na opačném konci zdi se nachází zajímavá přírodní rezervace.
Chráněné území leží na jižních a jihozápadních svazích Kamenného vrchu. Rostlinná společenstva tu mají lesostepní až stepní charakter s významným zastoupením teplomilných druhů. Město Brno leží na okraji oblasti rozšíření teplomilných druhů rostlin a obecně platí, že se už zachovaly pouhé zbytky a nepatrné zlomky původních společenstev. O záchranu Kamenného vrchu bojovalo více lidí. Chceme však jmenovat jednoho. Jaroslav Nimrichtr. Jako poslanec, Národního výboru města Brna, interpeluje na závěr roku 1981 ve věci již vyhlášeného chráněného území. Roztáčí tím složitý a zdánlivě nekonečný kolotoč jednání, který po několika letech přece jen vedl k tomu, že ochranný režim území přestal být formální.
Pohled na mapu rezervace Vám spíše připomíná vojenskou akci. Civilizace útočí ze všech stran. Hradba paneláků ji obkličuje. Ještě nedávno to bylo cvičiště vojenských kateder vysokých škol. Těžké nákladní auta i sousední zahrádkáři zde vozili odpad. Jiní nezodpovědní zde těžili načerno štěrk. Výčet našich hříchů by mohl pokračovat. Stejně tak bychom mohli jmenovat další vzácné lokality všude kolem nás.
My jsme se na Kamenný vrch poprvé vypravili za květinou, která je jeho symbolem. Měli jsme však smůlu. Příroda byla toho roku rychlejší a zaskočila nás. Květy už odkvetly. Viděli jsme jen lány stonků s typickými chlupatými semeny. Nedalo se nic dělat. Museli jsme počkat do příštího roku. Tak jsme začali jezdit na Kamenný vrch pravidelně a sledovat dění. A jestliže je potřeba ještě někoho pochválit za záchranu vzácné lokality, pak jsou to vedoucí a děti z Domu dětí a mládeže nedalekého sídliště Bosonohy. Dnes už asi nikdo nespočítá ty tisíce hodin, při kterých se například museli odklidit tuny a tuny nepořádku. Přesto však každým jarem znovu vykvete na Kamenném vrchu mateřídouška. A svou vůní přímo láká k zastavení. Stejně tak růže vinná nebo růže bedrníkolistá. Šalvěj luční má velmi důmyslné zařízení, které přiměje čmeláky i jiný hmyz, opýlit rostlinu pylem jiného jedince. Žlutě a přesto nenápadně se v trávě ukrývá jestřábník chlupáček. Najdeme tu také řeřichu rumní. Příbuzným obrovských brazilských kaučovníků je pryšec chvojka.
Co ještě říci o Kamenném vrchu. Snad slova odborníků. „Je to důležité území v systému ekologického koridoru šíření a putování rostlin a živočichů,“ řekl jeden. „Je to otevřená učebnice pro botanická cvičení studentů přírodovědy, zemědělství, lesařiny, pro zájmové kroužky na školách i v domech dětí a mládeže,“ dodal druhý. Všimnete si, nehovořili o nějakém nedotknutelném skvostu moravské přírody. Význam Kamenného vrchu je totiž i v tom, že je na hranici střetu dvou světů. Toho přírodního a toho našeho.
Snad navzdory všemu vykvétá na skále a kamení rozchodník prudký. Opodál zase již vzácný a chráněný len tenkolistý. Šalvěj přeslenitá není tak výrazná jako šalvěj luční, přestože její květenství je bohatší na květy. Od května až do září svítí svými sytě žlutými květy štírovník růžkatý. Roste i tam, kde podkladem je jen kámen. Máčka ladní patří mezi stepní běžce. Na podzim se ulomí a kutálí se světem. Ztrácí při tom svá semena. Modřenec chocholatý se na Kamenném vrchu už vyskytuje jen v několika exemplářích. Stejně vzácný je i černohlávek velkokvětý. Přesto kvete celé léto.
Připomeňme si ještě slova oné interpelace z roku 1981. „V těsném sousedství našeho sídliště je chráněná přírodní památka Kamenný vrch. Více jak 10ha území s výskytem 11 druhů vzácných rostlin a 6 druhů vzácných živočichů. O toto jedinečné území, které se může stát rekreačním zázemím 50 tisícové aglomerace, se nikdo nestará.“ Tolik citace. My můžeme jen dodat, už to není pravda.
Zejména děti zde potěší sladkými plody jahodník. Stejně tak krásnými květy mochna pětilistá. Po celé léto září v zeleni trav růžovofialovou barvou stovky hvozdíků. Snad proto se stávají kořistí některých návštěvníků. Nenápadná rostlina je chmerek. Jestřábník Bauhynův naopak žlutě svítí. Jinak nápadný je jitrocel prostřední. K nejbarevnějším a nejhezčím patří vítot větší. Určit druh pampelišky je velmi těžké. Platí to i o pampelišce šedivé. V detailu jistě oceníte krásu jetele horského. Opět pryšec chvojka. Tentokrát i s plody. Listy mochny stříbřité Vám prozradí, odkud se vzal takový název. Různé druhy travin nakonec jen dokreslí pestrost Kamenného vrchu.
Obecně se předpokládá, že do režimu chráněných území by neměla zasahovat lidská ruka. Pomineme-li tu skutečnost, že zde pracují především dětské ruce, pak musíme vysvětlit výjimku z onoho obecného pravidla. Kamenný vrch byl před vyhlášením ochranného režimu objektem intenzivního lesního hospodaření. Jak paradoxní, podíváme-li se na stav našich lesů. Další nálet především borovic je nežádoucí. Vyryté stromky děti zasadí mezi domy nedalekého sídliště.
Dovolte nyní malé odbočení. Na druhém konci Brna leží další vzácná lokalita, kterou houbovitě rozrůstající se město a průmysl pomalu pohlcuje. Spalovna městských odpadů. Zetor. A jako by mezi ně a sídliště zaklíněná Stránská skála. Význam Stránské skály není jen botanický. Na tomto místě hnali do propasti pravěcí lovci stáda divokých koní. Vzniklo zde jedno z prvních lidských sídlišť na území Brna. Bylo zde popsáno 62 druhů fosilních měkkýšů. Nalezeny kosterní zbytky šavlozubého tygra. My jsme z této lokality stihli udělat z části zahrádkářskou kolonii a z části skládku odpadů. Stránská skála je co do množství teplomilných druhů rostlin nejbohatším nalezištěm v okolí. Má poněkud jiný charakter než Kamenný vrch, protože geologickým podložím je zde vápenec. Osud obou byl však obdobný. Přesto však asi 16 ha zůstalo uchráněno. A vedle již zmíněných negativních vlivů je ohrožuje horolezectví, jak organizované tak divoké, které devastuje skalní a štěrbinovou vegetaci na vápencových skalách. O toto chráněné území pečuje jedna ze základních organizací Ochránců přírody v Brně.
Je zima. Kamenný vrch odpočívá. Příroda spí a jen náhodní návštěvníci poruší ticho, které se kolem rozprostře. Zato v nedalekém Domě dětí a mládeže je živo. Ti menší malují plakáty pro novou sezónu, ti větší sepisují, co bude na jaře třeba udělat. Natřít plot, vysít trávu na rozrytých plochách, uklidit nepořádek po zahrádkářích, zajistit odvoz kontejnerů. Vyřezat keře a vyrýt nové nálety. Držet strážní službu. Vyrobit informační tabule. Vysvětlovat kolemjdoucím proč. Masivní plot, který dnes obklopuje rezervaci je námět pro samostatný pořad. Od rozhodnutí o jeho stavbě to trvalo 4 roky než byla první část postavena. Stál 1,3 mil. Kč. Má za sebou asi 130 porad, jednání, komisí a mnoho pokusů o likvidaci. Všechno však vydrželo.
Rok uplynul a my se na jaře vypravili na Kamenný vrch, abychom natočili to, čím je tato lokalita vzácná a co je pro ni nejtypičtější. Rozkvetlé jarní koniklecové louky. Záplava fialovomodrých něžných květů Vás doslova šokuje. Koniklec veliký. Podobných nalezišť je u nás skutečně velmi málo. Proto každé jaro putují milovníci přírody na tato místa a v tichém úžasu holdují kráse. Citace pro vědychtivé z Otova slovníku naučného: „Koniklec, pulsatyla, rostlinný rod čeledi pryskyřníkovitých, příslušejících k rostlinám dvouděložným prostoplátečným. Květy oboupohlavní, zřídka mnohomanželné. Okvětních lístků nejvíce 6 zvonkovitých. Plátky medové scházejí nebo vnější tyčinky v hlavaté medníky přeměněné. Semeníky a nažky velmi četné dlouhou pérovitou čnělkou ocasaté. Oddáleně pod květem obal z listů ponejvíce 3 zelených lupenovitých a nejvíce dělených. Jsou to rostliny vytrvalé, jednoosé s kůlovým kořenem.“ Dále slovník popisuje druhy u nás se vyskytující a z kontextu lze usoudit, že na přelomu století byl koniklec poměrně běžnou záležitostí. Vy však chodíte po Kamenném vrchu a marně vzpomínáte jestli jste takovou krásu někde a někdy viděli.
Kamenný vrch je jedinečnou přírodní rezervací. Svou flórou, svým umístěním i úsilím lidí o její zachování. Obrazně se dá říci, že je v našem střetu s přírodou v první linii. V tomto boji však není vítězů a není poražených. Člověk a příroda je jeden svět. Stejná strana barikády.
(1992)
