Pozvání O. Suchého přijali I. Racek, M. Nesvadba, B. Jachnin a P. Taussig (1995). Režie P. Šamánek
00:00:23 Vítáme vás, vážení a milí, opět v naší Kavárničce.
00:00:28 Hezký podvečer.
00:00:30 Jsou některé filmy,
00:00:31 které se v Kavárničkách objevují velice často.
00:00:34 Patří mezi ně i Pyšná princezna.
00:00:37 A děláme to proto,
00:00:38 abychom vám připomněli mládí velice populárních herců.
00:00:42 Dnes si povšimněte tváře prince ze země zapadajícího slunce.
00:00:49 On je totiž také naším prvním hostem.
00:00:52 Jeho chrabrost a odvaha bude ti záštitou po celý život.
00:00:57 Ó, princezno, je-li možná.
00:01:00 Rychle, rychle, předstup před nejjasnějšího pana krále.
00:01:09 Jak ses mohl opovážit zpívat?
00:01:12 Učil jsem zpívat květinu.
00:01:14 Ty si z nás ještě budeš dělat blázny?
00:01:21 MELODIE ROZVÍJEJ SE POUPÁTKO
00:01:53 Vstaň.
00:01:54 Vypěstuješ mnoho takových kouzelných květin.
00:01:58 A nejmilostivěji se ti dovoluje zpívat při jejich učení.
00:02:05 A teď můžeš jít. Slyšení je u konce.
00:02:08 A co s princem, nejjasnější králi?
00:02:10 -Je, je, princezna už odešla. Co teď? ―Ta ostuda. ―Hrůza.
00:02:16 Teď je dobrá rada drahá, že, moji rádcové?
00:02:26 A nechtěl by sis raději vzít nějakou jinou princeznu?
00:02:33 Ani princové nemládnou.
00:02:35 Ten, který přijal naše pozvání,
00:02:38 oslaví v letošním roce hned 2 životní jubilea.
00:02:43 Svých 70 let a 50 let na scéně Národního divadla v Praze.
00:02:48 Vítáme mezi námi Miloše Nesvadbu.
00:02:57 Vy jste se spletl. Já mám 50 let a 70 let jsem u ND.
00:03:01 Tak se omlouvám.
00:03:02 Máte to marné. Květinka vás stejně nemine.
00:03:05 -Tak všechno nej, nej. ―Děkuji.
00:03:11 Ondřej mi prozradil,
00:03:12 že váš tatínek byl herec v němých filmech.
00:03:16 Byl prý herec, ale velice krátkou dobu,
00:03:19 protože jeho tatínek mu to nepříjemně zakázal.
00:03:25 -Razantně? ―Razantně. On byl strojvůdce.
00:03:30 Od té doby tatínek nikdy nehrál.
00:03:33 Hrál akorát ve 2 filmech, které jsem neviděl.
00:03:36 Připadá mi, že je zvláštní,
00:03:38 když někdo, ač amatér, tak vášnivě miluje film.
00:03:41 Dokonce v něm hraje.
00:03:43 O vás jsem se doslechla,
00:03:45 že to není úplně vaše parketa, jak se říkávalo.
00:03:48 Já moc filmovat neumím.
00:03:50 Takové filmové herectví je určitý vlastní obor,
00:03:57 protože tam se člověk musí tvářit absolutně přirozeně.
00:04:01 Já jsem se vždycky tvářil spíš do komična.
00:04:04 Já jsem spíš pořád hrál.
00:04:07 Já jsem byl málokdy normálně přirozený.
00:04:10 Ale v pohádkách to vypadalo nádherně.
00:04:14 No, v pohádkách ano.
00:04:16 Ale přece jenom jsem se stylizoval do nějaké figurky a zůstalo mi to.
00:04:22 Ale já se za to nestydím. Lidé si na to zvyknou.
00:04:26 Lidé si pak říkají, to je ten Nesvadba.
00:04:29 Pořád se usmívá nebo to dělá, že se usmívá.
00:04:34 Já jsem se doopravdy stylizoval.
00:04:36 Ale ten film mi neseděl. Já to neumím.
00:04:39 Obdivuji herce, kteří to umí. A je jich dost i u nás.
00:04:44 Viděla si nějaký český film?
00:04:47 Dotaz, pane Nesvadbo,
00:04:49 po kom z vaší rodiny jste zdědil výtvarný talent?
00:04:53 -Vy to víte? ―Ne, ptám se.
00:05:05 Je pravda, že se tím už dneska částečně živím.
00:05:09 Já jsem to po nikom nezdědil. Naši na malování nebyli vůbec.
00:05:14 Když mi bylo asi 6 let,
00:05:18 tak jsem začal kreslit jako každé malé dítě.
00:05:21 To asi znáte.
00:05:23 Všechno co jsem viděl, tak jsem namaloval.
00:05:25 Když už mi bylo 10, 15, 16, tak jsem začal kreslit.
00:05:29 V 16 letech jsem už hledal styl.
00:05:32 Myslel jsem si,
00:05:33 že teď už musím přinejmenším kreslit jako polo Lada.
00:05:36 Ne jako Lada, ale jako polo Lada.
00:05:39 Prokresloval jsem všechny Lady.
00:05:42 Všechny současné, bývalé kreslíře a karikaturisty.
00:05:45 A od svých 16 let jsem už kreslil i do novin.
00:05:49 Kupovali to, nekupovali to,
00:05:50 ale už jsem za to bral první peníze na studia.
00:05:54 Kreslil jsem dál. Pak jsem si našel nějaký styl.
00:05:58 Ve 20 letech jsem byl spoluzakladatelem
00:06:01 Dikobrazu se Sekorou a různými redaktory.
00:06:06 A pak už to šlo.
00:06:07 Vedle toho šlo už pomaloučku současně to herectví.
00:06:11 Jestli nevíte, tak my jsme 2.
00:06:14 Miloš Nesvadba herec. Miloš Nesvadba malíř.
00:06:17 Oba dva se máme rádi. Oba dva spolu bydlíme.
00:06:20 Snídáme, obědváme, večeříme, spíme spolu.
00:06:24 My se máme strašně rádi.
00:06:27 Kdybych se měla přiznat, tak já jsem vás, pane Nesvadbo,
00:06:30 znala dříve jako výtvarníka než jako herce.
00:06:33 Protože já si pamatuji na vaše kresbičky malých Eviček.
00:06:39 A také si pamatuji,
00:06:40 že jsem vás obdivovala za to, jak jste rychle kreslil.
00:06:44 Já jsem na umělecko-průmyslové škole všechno rodila.
00:06:47 A pak jsem viděla jeden váš pořad a říkala jsem si:
00:06:50 "No, to je člověk.
00:06:51 Z princezny udělá prasátko. Z prasátka princeznu.“
00:06:55 -Je to pravda pravda.
-To bylo opravdu něco úžasného.
00:07:01 To musí být těžké udělat z princezny prasátko.
00:07:04 -Pardon.
-Není to tak těžké.
00:07:07 Kdybych tu měl papír, tak vám to ukážu.
00:07:09 Ale já na to nemám školu. Ani na herectví ani na to výtvarno.
00:07:15 Ale neříkejte to nikomu.
00:07:18 Ale já když jsem byl mladý, tak jsem chodil hodně na výstavy.
00:07:22 Na všechny co jsem mohl.
00:07:25 Já jsem byl takový, že jsem všechno obkreslil.
00:07:30 Já když jsem přišel domů třeba po výstavě Kremličky,
00:07:34 tak jsem namaloval Kremličkův obraz.
00:07:37 A ty Kremličky mám doma.
00:07:38 Pak jsem viděl Čapka, mám Čapka.
00:07:43 Já mám doma hodně pláten. A to jsem maloval olejem.
00:07:47 Evička to byla taková maličká holčička s maličkým pejskem.
00:07:54 Ono to teď vyjde jako knížka. Bude to knížka pro další generaci.
00:07:59 Stává se mi, že za mnou přijde holčička s památníčkem
00:08:02 a řekne: "Pane Nesvadba, namalujte mi něco.“
00:08:04 Já jsem jí něco nakreslil. Tak si listuju v památníčku.
00:08:07 "Vždyť tady už máš.“
00:08:09 Ona říká: "To jste kreslil mojí mamince.“
00:08:11 Říkám: "To není možné.“
00:08:12 Listuju a říkám: "Tady máš ještě jednu.“
00:08:14 A ona povídá: "To jste maloval mojí babičce.“
00:08:18 -Když to spočítáte, tak to vychází.
-Vychází to.
00:08:21 Takto já vcházím do dějin.
00:08:25 Je mi to trapné, pane Nesvadbo,
00:08:28 musím vám opět připomenout, že jste půl století na scéně ND.
00:08:37 Za toto období jste určitě zažil údobí zajímavá, zajímavější.
00:08:47 Zažil jste různé kolegy.
00:08:49 Na které nejraději vzpomínáte
00:08:51 a na která údobí nejraději vzpomínáte?
00:08:54 Je to hezká otázka.
00:08:56 Těžko se na ni odpovídá,
00:08:58 protože nerad bych na někoho zapomněl.
00:09:02 Za mé doby v ND to byly špičky. Herecké špičky.
00:09:08 ND bylo první scénou v republice.
00:09:10 A přece se do ND chodilo jako do kostela.
00:09:15 A když tam byla tato jména, tak to bylo krásné.
00:09:20 Já jsem měl všechny rád. Nevím, jak mě měli rádi oni.
00:09:24 Velice dobře mě přijal Štěpánek.
00:09:26 Dokonce jsme k němu chodili na rodinné návštěvy.
00:09:29 Hégrovi. To jsme byli dost kamarádští.
00:09:32 Pivec byl vynikající. Filda Filipovský.
00:09:35 A tak dále. Jmenovat to. To je plejáda herců.
00:09:39 Kdo vás nejvíce rozveseloval a bavil?
00:09:43 Já jsem žil v takovém stínu.
00:09:47 Nebo jsem si myslel, že bych jednou mohl být Peškem.
00:09:51 Já jsem ho vyhledával.
00:09:53 Já jsem se mu díval do kuchyně, jak to tam asi dělá.
00:09:56 On byl takový zvláštní.
00:09:58 On třeba zkoušel komedii. Najednou zmizel, že je nemocný.
00:10:02 A za tu chvíli co byl doma, se to naučil i s těmi fórky.
00:10:07 Pak přišel s hotovou rolí.
00:10:09 Každý říkal, Lála umí.
00:10:11 Ale to bylo něco ohromného.
00:10:14 Ondřej tady vehementně připomíná ta vaše výročí a já zase
00:10:20 nejsem velká pochlebnice, ale řeknu vám.
00:10:22 Pro vás těch 70, pane Nesvadbo, není žádnou překážkou.
00:10:26 Já si myslím, že vy jste taková Věc Makropulos.
00:10:29 Já to neumím lépe říci.
00:10:31 Ale vy musíte mít určitě mnoho plánů.
00:10:34 Pracovních a uměleckých.
00:10:37 Jestli můžu.
00:10:38 Jak jste říkali ta výročí, tak já k 50. výročí ND
00:10:43 připravuji velikou výstavu, která bude v Praze
00:10:47 v Kolovratském paláci vedle Stavovského divadla.
00:10:50 Která se bude jmenovat "Maloval jsem...“
00:10:52 A to "A“ je přepsané na "Miloval jsem Národní divadlo“.
00:10:56 Ta výstava se takto jmenuje.
00:10:59 Je to kreslená kronika 50ti let ND.
00:11:02 To znamená od 45. roku do teď.
00:11:05 Já tam budu mít kresby
00:11:08 a karikatury herců dávných už i zesnulých.
00:11:13 A herců současných.
00:11:15 Nebudou tam jenom karikatury,
00:11:18 ale bude tam i legrace okolo ND i legrace z ND.
00:11:23 A můžeme se na nějaké obrázky podívat?
00:11:26 Já vám teda něco ukážu,
00:11:28 ale v rychlosti, protože jich je hodně.
00:11:31 Tam jich bude daleko víc. Tak tady je třeba Kraicman.
00:11:34 Tohle to je. Počkej, já to nevidím z druhé strany.
00:11:37 To je Krejča, Hégr, Růžek,
00:11:39 paní Fabiánová, Záhorský, Pešek a Filipovský.
00:11:44 Bude to tam jinak rozestavěné a bude to zarámované.
00:11:49 To je známý pan Marvan, Vojtl, Smolíček, Neuman, Pivec,
00:11:57 Nedbal a Šejbalová.
00:11:58 Potom už trošku současných.
00:12:02 Oba dva už bohužel zesnulí.
00:12:05 Hrůša a Kemr.
00:12:08 Ale já tam nemám jenom karikatury.
00:12:11 Já tam mám třeba,
00:12:12 když byla přestavba ND asi před 10 lety.
00:12:16 To už tak utíká. To je hrozné.
00:12:18 Tak jsem přestavoval také já.
00:12:20 Já jsem si představoval a přestavoval jsem,
00:12:23 že by ND mohlo být také někde jinde.
00:12:25 To je ND ve Stromovce.
00:12:27 To je ND na sídlišti.
00:12:29 To jsem jim dával návrh a oni to nepřijali.
00:12:32 To je ND na Petříně.
00:12:35 A to je ND na Letenské pláni.
00:12:39 Tak to je všechno o té výstavě. Bude tam toho daleko víc.
00:12:42 Jestli můžete, přijďte.
00:12:44 Vy jste se nám tady pochlubil svými plány,
00:12:46 tak já vám řeknu Ondřejovy plány.
00:12:48 On totiž počítá s tím, že Kavárničku budou uvádět
00:12:51 ještě jeho vnoučata, a už teď jim klade na srdce:
00:12:54 "Hlavně nezapomeňte pozvat toho Nesvadbu.“
00:12:58 -Přijedete, že ano? ―Přijedu, pochopitelně. Děkuji.
00:13:02 -My děkujeme vám. ―Já vám taky.
-Nashledanou.
00:13:10 Další 2 výročí oslavíme už jenom vzpomínkou.
00:13:13 Jiří Voskovec i Jan Werich by se letos dožili 90 let.
00:13:18 A protože jim osobně nepopřejeme,
00:13:20 tak si poslechněte alespoň pár jejich písniček.
00:13:26 ZPĚV
00:13:27 Komedianti jedou.
00:13:31 Komedianti jdou.
00:13:35 Tluče se na buben.
00:13:37 A troubí na trumpety.
00:13:39 Jak holka lechtivá ječí klarinety.
00:13:43 Komedianti jedou.
00:13:47 Komedianti jdou.
00:13:51 Na sudy prkna. Přes prkna cáry.
00:13:56 Na ruby kožich. Už je tu král.
00:14:00 Hraje se fraška.
00:14:02 Troubí fanfáry.
00:14:04 Až dohrajem, pojedem dál.
00:14:11 Pra, pra, prabába mé prabáby.
00:14:16 Byla po svý pra, pra, pratetě neteří tetínyho zetě,
00:14:20 jenž pak byl díky dítě dítěte královny ze Sáby.
00:14:26 Pra, pra, praděd mýho praděda.
00:14:31 Proslavil se pro všechny časy tím,
00:14:33 že skryl do rodinný kasy skalp se 3 zlatými vlasy děda Vševěda.
00:14:40 Žádný z těch předků v rakvi neleží.
00:14:44 Do jednoho všichni straší ve věži.
00:14:50 Jen praújce mé pratety.
00:14:54 Výjimku ze všech předků tvoří, utopil se někde na moři.
00:14:58 V půlnoci se z moře vynoří. Šplouchá na maják.
00:15:09 Sláva mu on je pašák. Pyškumpré a krucajdá.
00:15:13 Žulpajda a hujajan. Zdar. Zdar. Zdar.
00:15:18 Sláva mu on je pašák.
00:15:20 Pyškumpré a krucajdá.
00:15:22 Žulpajda a hujajan. Zdar. Zdar. Zdar.
00:15:35 Život je jen náhoda,
00:15:39 jednou si dole jednou nahoře.
00:15:44 Život plyne jak voda
00:15:48 a smrt je jako moře.
00:15:53 Každý k moři dopluje.
00:15:58 Někdo dříve a někdo později.
00:16:02 Kdo v životě miluje,
00:16:06 ať neztrácí naději.
00:16:16 Ať prší, či leje.
00:16:18 Ať dobře, či zle je,
00:16:20 nám zbude vždy jedna naděje.
00:16:24 Ať se co chce děje,
00:16:26 nejvíce se směje, kdo se naposledy zasměje.
00:16:32 Vždycky a všude se vyplácí,
00:16:36 počíhat si na situaci.
00:16:40 Bez ohledu na cit
00:16:42 včas do všeho bacit.
00:16:46 Pak se vše v dobré obrací.
00:16:53 Když já vám povídám, že je nebe na zemi.
00:16:57 Pravdu mám, věřte mi.
00:17:02 Za život život dám, i když nerad umírám.
00:17:06 Nejsem sám.
00:17:08 Věřte mi.
00:17:11 Pro toho, kdo chce žít, je na světě plno krás.
00:17:15 A z těch krás nebe mít, záleží jenom na nás.
00:17:19 Je od vás, věřte mi,
00:17:23 záleží, kdy přijde čas,
00:17:25 kdy pro nás začne nebe na zemi.
00:17:29 Kdy pro nás začne nebe na zemi.
00:17:40 Kdybyste náhodou měli dojem,
00:17:42 že o Janu Werichovi a Jiřím Voskovci
00:17:45 víte úplně všechno, tak to jste na pěkném omylu.
00:17:48 A já doufám, že vás z něj
00:17:50 vyvedou Boris Jachnin a Pavel Tausig.
00:17:55 -Dobrý den, pánové. Srdečně vás vítáme. ―Dobrý den.
00:17:59 A hned na úvod dvojice komiků,
00:18:01 takže i dvojice filmových historiků.
00:18:04 Co vy na to?
00:18:06 Tak jako byl tandem Voskovec a Werich,
00:18:09 tak se i o vás dá mluvit jako o tandemu.
00:18:12 Alespoň v případě jedné knížky,
00:18:14 která byla věnována Karlu Kachyňovy,
00:18:19 kterou jste udělali společně, ale která nevyšla u nás.
00:18:23 My jsme ji vydali anglicky pro Holandsko.
00:18:26 To není holandsky, když je to pro Holandsko?
00:18:32 Na jednom slavném festivalu v Rotterdamu byla velká
00:18:36 retrospektivní přehlídka Kachyňových filmů teď v lednu.
00:18:42 Čili chtěli jsme říct, že jste zde na místě.
00:18:44 Pravda je, že jsme slibovali horké novinky a zajímavosti.
00:18:47 Takže téma je dáno. Voskovec a Werich.
00:18:49 Pane Jaknine, ví se,
00:18:51 kolik filmů natočil Jiří Voskovec v Americe nebo ve světě?
00:18:54 Přesně se to ještě úplně neví,
00:18:57 ale mohli bychom říct, že to období od roku
00:19:00 asi 51 až do jeho smrti, tedy jeho 2. americké období,
00:19:10 že v něm asi sehrál 25 rolí v celovečerních filmech.
00:19:17 Některé jsme viděli v televizi.
00:19:20 Teď bylo uvedeno 12 rozhněvaných mužů.
00:19:22 Já jsem to ještě viděla v kině jako malá holka.
00:19:25 Bostonský škrtič a Špión, který přišel z chladu.
00:19:29 Ale jsou tam asi další hrané filmů, které neznáme.
00:19:35 Uzavře se někdy ta filmografie?
00:19:37 Možná, že neobjevíme všechny filmy, protože některé z nich
00:19:41 třeba krátké nebo středometrážní dokumenty z období války,
00:19:45 které natáčel úřad pro válečné informace.
00:19:49 Tak byly už možná ztraceny.
00:19:57 A tam jsou tyto filmy v majetku armády,
00:20:00 která postupovala do různých evropských zemí,
00:20:03 které osvobodila.
00:20:04 A byly také natáčeny v různých jazykových verzích.
00:20:07 Právě Voskovec měl na starosti české komentáře k těmto filmům.
00:20:11 Jenom Jiří Voskovec?
00:20:13 On to přeložil a namluvil a vždycky tam našel
00:20:16 takovou malinkou skulinu, kde by se mohl Jan Werich
00:20:20 na tom podílet asi minutu nebo 2.
00:20:24 Najednou to bylo v takovém místě rozehráno do dialogu.
00:20:28 Ten zvukový doprovod filmu
00:20:30 byla třeba Memphis bell od Williama Millera.
00:20:35 To je příběh Látající pevnosti,
00:20:37 která letí nad Německo, aby bombardovala důležitý přístav.
00:20:42 A tam je taková scéna,
00:20:44 kdy Voskovec čte komentář, kdy se velitel stará,
00:20:51 jestli v tom letadle, které bylo zasaženo,
00:20:53 jestli jsou všichni členové posádky na svém místě.
00:20:57 A tam do toho vstupuje Werich,
00:20:59 když Voskovec volá jako kapitán interkomunikačním
00:21:03 systémem: "Johny, jsi tam v té střelecké věži?“
00:21:07 Tak Werich dělá hlasy těch ostatních členů.
00:21:11 Z toho vyplývá,
00:21:12 že byl nejen báječný herec, ale i báječný kamarád.
00:21:16 Já bych chtěl jenom říct, že toho tématu Voskovec,
00:21:20 Werich neznámí se také týká taková méně známější stránka věci.
00:21:24 Projekty, které společně připravovali jako filmy,
00:21:31 a které se z nejrůznějších důvodů nepodařilo natočit.
00:21:35 Takže už v roce 1934 se v tisku objevily zprávy o tom,
00:21:40 že Voskovec a Werich natočí někde na pobřeží Tuniska
00:21:45 veselý film o příhodách Robinsona a jeho věrného sluhy Pátka.
00:21:51 Pak ten vztah sluha
00:21:52 se měl realizovat v jejich posledním projektu,
00:21:57 který připravovali ještě před Voskovcovým
00:22:01 definitivním odchodem z naší republiky.
00:22:04 A sice, když uvažovali
00:22:05 a zcela vážně, že natočí podle kapitoly
00:22:09 S Putimi do Putimy z Haškovy knížky
00:22:14 Osudy dobrého vojáka Švejka celovečerní film.
00:22:19 Ten se pak nerealizoval v té jejich podobě.
00:22:22 Ale podle původního projektu
00:22:24 vzniklo alespoň velké dílo našeho loutkového filmu.
00:22:27 3 dílný film Trnky,
00:22:29 ke kterému Jan Werich namluvil komentáře.
00:22:32 Báječně.
00:22:33 A myslím, že Putimská anabáze
00:22:36 byla tou nejlepší partií z celého animovaného filmu.
00:22:39 Jak je to se zahraniční filmografií Jana Wericha?
00:22:43 Protože se proslíchá,
00:22:45 že když se dostal za hranice, tak že...
00:22:48 Natočil něco.
00:22:50 V polovině 60. let
00:22:52 se podílel na nějakých filmech v zahraničí.
00:22:55 Připomněl bych film,
00:22:58 který se jmenuje Pětadvacátá hodina francouzského režiséra Verneja.
00:23:05 V němž hraje hlavní roli Anthony Quinn.
00:23:09 Takového smolaře,
00:23:10 kterého ta 2. světová válka převálcuje.
00:23:14 Werich tam hraje jednoho z jeho nejlepších spoluhráčů
00:23:18 právě v té tragikomické poloze velitele koncentračního tábora.
00:23:24 Hraje ho v angličtině.
00:23:26 Film uvádí Wericha na 6. místě mezi hvězdami,
00:23:33 které mají samy na plátně vlastní titulek.
00:23:38 Takže bylo vidět, jak si ho považovali.
00:23:41 Takže několik filmů venku natočil.
00:23:44 Některé ty filmy právě jako Pětadvacátá hodina
00:23:47 měly nějaké kádrové hříchy, takže to bylo tabu.
00:23:53 Takže se ty filmy neobjevovaly ve filmografiích.
00:23:56 Pánové, od narození Voskovce a Wericha uplynulo 90 let.
00:24:00 Od narození kina jako takového
00:24:02 uplyne 100 let v letošním roce.
00:24:08 V případě Voskovce a Wericha
00:24:10 je ještě spousta bílých míst v jejich tvorbě.
00:24:14 Je stále co objevovat.
00:24:16 Je stále co objevovat v historii kinematografie?
00:24:21 Tak já nevím, jak jste na tom se světovou
00:24:24 kinematografií a objevováním, ale my tady v Čechách
00:24:28 máme před sebou ještě hodně práce, protože navzdory tomu
00:24:33 nebo nedej bohu, že právě proto, že naše kinematografie
00:24:37 je jednou z nejstarších na světě, tak pořád nebyla napsána
00:24:41 zásadní díla jako třeba Slovník českého filmu
00:24:45 nebo Encyklopedie českého filmu, Dějiny českého filmu.
00:24:50 Snad dojde i k tomu, že se konečně začne pracovat
00:24:53 na trvalé expozici muzea českého filmu.
00:24:57 Takže já bych si už dovolil ukázat vám exponáty,
00:25:00 které až se to muzeum zřídí, tak tam rád poskytnu.
00:25:04 Například je tady jedna z nejstarších smluv,
00:25:08 která byla sepsána mezi autorkou námětu,
00:25:11 který byl filmován.
00:25:15 Bylo to dílo Svéhlavička a autorka Eliška Krásnohorská.
00:25:19 A možná zde přítomní hosté by si mohli dát
00:25:23 v duchu rychlý kvíz, ve kterém roce mohla být
00:25:27 tato smlouva napsána, když máme představu,
00:25:31 že Krásnohorská patřila do 19. století.
00:25:34 Já poprosím pana Suchého, aby přečetl letopočet.
00:25:38 Ondřeji, vyndej brýle.
00:25:42 Já přečtu i tu poslední větu.
00:25:45 Vyhrazuji si, aby dílu byla věnována péče,
00:25:49 která byla věnována Hermanovu dílu Vdavky Nanynky Kulichové.
00:25:55 Eliška Krásnohorská v Praze dne 22. září 1925.
00:26:03 Tady je skutečně velká rarita.
00:26:06 To je rukopis nejstaršího českého filmového scénáře,
00:26:11 který byl skutečně zfilmován.
00:26:14 Scénář i film se jmenují Zlaté srdíčko.
00:26:17 Napsal Josef Šváb Malostranský.
00:26:19 První český filmový herec, který v tom filmu také hrál.
00:26:23 A hrála v něm jako vůbec ve své první filmové postavě
00:26:27 v roce 1916 paní Antonie Nedošinská.
00:26:30 Už hrála maminku.
00:26:34 Tak abych už neškolil dál.
00:26:36 Z českého filmu k filmu světovému.
00:26:38 Pane Jachnine, po tom 1 století kinematografie.
00:26:44 Jaký je dnes nejlepší film z celé té historie?
00:26:53 Podle mě nebo podle oficiálních pramenů?
00:26:58 Čas od času se sejdou filmoví historikové
00:27:02 a mají takové sněmování.
00:27:04 Bylo to třeba v roce 1958 na Světové výstavě Expo v Bruselu.
00:27:10 Kde byl za nejlepší film všech dob označen Křižník Potěmkin.
00:27:15 Na 2. místě bylo Chaplinovo Zlaté opojení.
00:27:21 Oba filmy z roku 1925.
00:27:24 Ale je to názor filmových historiků v Bruselu.
00:27:29 Můj názor je úplně jiný a já bych se ho tady styděl říct.
00:27:32 Řekni. Řekni.
00:27:33 -Mám to říct, jo? ―Ano, ano.
00:27:35 -I když to bude profesionální sebevražda? ―Koho?
00:27:39 King Kong. Americký film ze začátku 30. let.
00:27:45 Který si myslím,
00:27:47 že na rozdíl od Křižníku Potěmkinu, kde hrají jenom muži
00:27:51 a postrádám tam prvek romance a ženskou postavu.
00:27:59 Tak to v King Kongu je.
00:28:01 Potom u Zlatého opojení se mi úplně nezdá,
00:28:09 že hrdina je v kontrastu k té přírodě.
00:28:13 Ta ho ničí. Ta ho zabijí.
00:28:16 Ale co si má chudák Aljaška počít, když ji tam přišli drancovat.
00:28:23 Já myslím, že v King Kongu je hrdina sice umělý,
00:28:26 ryze filmový, ale že pro nás může
00:28:29 personifikovat celý přírodní svět, ve kterém žijeme.
00:28:36 A ten film s velkým varováním
00:28:41 a předvídáním vypráví o tom, že když se manažerům
00:28:43 nepodařilo tu přírodu prodat za peníze, tak že ji zabili.
00:28:47 A já se u toho vždycky hodně nabrečím.
00:28:50 Ani se nedodívám do konce.
00:28:52 Už jak tam začnou kroužit ta letadla okolo mrakodrapu,
00:28:56 tak to zavírám.
00:28:57 Pánové, dejme nyní slovo pánům Voskovci a Werichovi.
00:29:03 My vám děkujeme za návštěvu.
00:29:05 -A můžeme se dívat? ―Samozřejmě.
00:29:08 -Děkujeme mockrát a nashledanou.
-My děkujeme.
00:29:14 Kdo vy jste?
00:29:16 Jsem Mělnické strašidlo zvané Samotok.
00:29:21 A kdo jste vy?
00:29:23 Já jsem také Mělnické strašidlo zvané těžká selka Ludmila.
00:29:28 -Taky jste strašidlo? ―Taky.
-A který jste ročník? -1938.
00:29:34 Já jsem ročník 1338.
00:29:37 Vy jste o 600 let starší než já?
00:29:41 A co bylo u vás nového?
00:29:45 Hladová zeď, kamenný most a tyhle sklepy jsme kopali.
00:29:51 -My taky kopeme sklepy.
-Taky? A taky na víno?
00:29:55 Na plyny a na podzemní dráhu.
00:30:01 -Na plyny? Bude válka?
-Nebude. ―Tak proč kopete?
00:30:07 -Aby nebyla.
00:30:08 -A bude podzemní dráha? ―Nebude.
-Tak proč kopete? ―Aby byla.
00:30:13 ZPĚV
00:30:14 Svět patří nám,
00:30:16 pro všechny dosti místa.
00:30:18 Jen za co vzít a plivnout do dlaní.
00:30:23 Počkejte, já to teď zařídím, abyste zpívali s námi.
00:30:28 Svět patří nám, a kdo je optimista.
00:30:33 Bez řečí půjde s námi bez ptání.
00:30:38 Výborně. Šikovní.
00:30:44 Do třetice všeho dobrého, jak je v Kavárničce zvykem.
00:30:48 Přivítáme teď dnešního posledního hosta.
00:30:52 Další letošní jubilant je pan Ilja Racek.
00:30:59 Dobrý večer.
00:31:01 -Dobrý den. ―Dobrý den.
00:31:05 -Srdečně vás vítáme. ―Děkuji.
00:31:08 Já bych na začátku hned chtěla říct,
00:31:10 že Ondřej rád předbíhá, protože žádné 65. narozeniny nemáte.
00:31:16 Ty jsou v nedohlednu a budou až v červnu.
00:31:19 Tak to není žádné nedohledno.
00:31:23 Já jsem podle znamení zvěrokruhu začínající rak.
00:31:30 A protože jsou teď v módě horoskopy,
00:31:32 tak si vzpomínám, je to hrozně dávno,
00:31:36 že mě jako kluka na Karlově mostě zaujal papoušek,
00:31:39 který tahal planety.
00:31:42 Tak jsem ho okukoval,
00:31:44 a pak jsem korunu, kterou jsem měl na kolotoč,
00:31:46 investoval do toho papouška a ten mi vytáhl horoskop.
00:31:50 Já si dodnes pamatuju první větu.
00:31:52 Chování vaše nebývá pevné a zjev váš jest plný ostychu.
00:31:59 No, a stal jsem se komediantem, tak nevím,
00:32:01 jestli jsem se spletl já a nebo ten papoušek.
00:32:05 Pane Racku, prý jste v dětství chodil rád do loutkového divadla.
00:32:11 Co chybělo, aby jste se stal loutkohercem?
00:32:16 Nechybělo nic.
00:32:17 Já jsem loutkohercem byl, i když jenom amatérským.
00:32:24 Dědeček mi koupil malé divadélko a hrál mi.
00:32:27 Pak jsem já hrál dětem v domě, a pak se mi podařilo
00:32:31 dostat do amatérského, ale velice slavného divadla
00:32:35 Říše loutek v Praze vedle Městské knihovny.
00:32:38 Vedl to sochař Vojta Sucharda. Já jsem byl autorem všech panáků.
00:32:42 Byl ze slavné sochařské rodiny.
00:32:44 Jeho bratr Stanislav Sucharda
00:32:47 byl autorem Palackého pomníku v Praze.
00:32:49 Krásný secesní pomník.
00:32:51 Ale byl jsem tam zaměstnáný jako pomocný jevištní personál.
00:32:55 Pomáhal jsem stavět kulisy.
00:32:58 Vyměňoval jsem barevné flitry na reflektorech,
00:33:00 a když mi dali podržet nějakého loutkového statistu,
00:33:04 tak jsem se pýchou neznal.
00:33:06 To byl vrchol mé loutkařské kariéry.
00:33:09 Naproti na portále
00:33:10 vyměňoval filtry jiný mladý nadšenec.
00:33:13 Byl to Zdeněk Dygrín.
00:33:17 Posléze dramaturg a překladatel z italštiny.
00:33:20 Když jsme se seznámili, tak mě uvedl k sobě na Letnou.
00:33:23 Měl tam větší domácí loutkové divadlo.
00:33:25 S jeho spolupracovníky a s mými spolužáky z Karlína,
00:33:30 protože já jsem Karliňák, tak jsme na hřišti DTJ Karlín,
00:33:36 pro nepamětnínky Dělnické tělocvičné jednoty Karlín,
00:33:40 na hřišti v klubovně za 2. světové války
00:33:45 jsme vybudovali už velice rozsáhlé pevné loutkové jeviště
00:33:50 se všemi technickými věcmi, které nám byly dostupné.
00:33:54 Reflektory, reostaty, propadliště.
00:33:57 My jsme hráli každou sobotu a neděli, pro karlínské děti.
00:34:01 Vždy to byla premiéra, 3 představení a dost.
00:34:05 Jenomže válka skončila a rodiče těch dětí,
00:34:08 pro které jsme hráli, se chtěli bavit a tancovat.
00:34:12 A to divadlo v klubovně jim zabíralo místo,
00:34:16 tak nám vzkázali, abychom si to přišli odklidit.
00:34:19 My jsme se k tomu nějak rychle neměli,
00:34:22 tak to divadlo vystěhovali.
00:34:25 Panáky a zauzlované marionety na nitích uložili do kůlny
00:34:30 na těločvičné nářadí.
00:34:32 Pak jsme nad tím smutně postáli,
00:34:34 a každý si vzal na památku nějakého panáka.
00:34:38 Pak jsme začali bez loutek
00:34:40 ochotnicky zkoušky na konzervatoř atd.
00:34:42 Jo je ten památeční?
00:34:44 Já tu mám svého památečního partnera.
00:34:47 Toto celé je moje dílo. Kromě šatů.
00:34:50 Na to jsem měl sponzora.
00:34:53 Ty šaty šily naše maminky.
00:34:55 To nebyl kašpárek, ale kašpar. Jmenoval se Pimprle.
00:34:59 My jsme spolu vystupovali v Doktoru Faustovi
00:35:02 dle starých českých loutkařů.
00:35:04 Tak tomuhle chlapíkovi
00:35:06 je asi jenom o 13 nebo 14 let méně než mě.
00:35:11 Takže už má taky 50 let za sebou.
00:35:14 Takže to nám to uteklo, viď?
00:35:15 Já mám připravenou další otázku,
00:35:18 ale když jste mluvil o tom Karlínu, tak mi to nedá.
00:35:21 Je to opravdu tak, jak zpívá Ivan Hlas.
00:35:23 Vzduchy jak rtuť, překrásně voní?
00:35:25 Tak Karlín byl vždycky periferie.
00:35:28 Ale za mých klukovských let měla tu výhodu,
00:35:31 že tam kde je dneska na Invalidovně sídliště,
00:35:35 tak tam bylo volné prostranství, kam vždycky z jara
00:35:38 přijížděly cirkusy.
00:35:39 Já jsem viděl cirkus Sarasány se 3 manéžemi.
00:35:42 Cirkus Bush s vodní revue.
00:35:44 To byl dokonce předchůdce dnešní Laterny magiky.
00:35:49 A jako hlavní host vystupoval Jára Pospíšil.
00:35:52 Slavný tenorista velké operety.
00:35:55 Měl příběh. To byl Karlín mého mládí.
00:35:59 Karlín půvabné místo.
00:36:00 Možná, že stejně půvabné místo byla i Olomouc,
00:36:02 kde vás čekalo prvních 10 let herecké dráhy.
00:36:08 Pak jste se ale dostal do Prahy.
00:36:10 Bylo to řízení osudu a nebo jste na tom nějakým
00:36:13 systematickým způsobem pracoval?
00:36:15 Jaksi šťastnou náhodou jsem v Praze nezůstal hned po škole.
00:36:20 Já když jsem končil dramatické oddělení akademie
00:36:25 muzických umění, tak na mě se zálibou
00:36:29 spočinulo oko šéfa Vinohradského divadla
00:36:32 režiséra Jiřího Freiky, kterého jsem hluboce obdivoval.
00:36:37 A ten mi nabídl, abych hned ze školy
00:36:40 nastoupil u něho na Vinohradském divadle.
00:36:43 Naštěstí jsem měl natolik rozum, že když chci hrát,
00:36:51 tak nemám právo se domnívat, že v tom souboru
00:36:54 jaké mělo Vinohradské divadlo, že bych měl vůbec šanci
00:36:58 dostat se do nějaké významné nebo dokonce velké role.
00:37:02 Tak jsem panu Freikovy poděkoval s tím, že až se venku okopu
00:37:06 a něco se naučím, tak se pak dovolím přihlásit.
00:37:10 A odešel jsem do Olomouce.
00:37:13 A vidíte, kdybych tam tehdy byl nastoupil.
00:37:16 Jiřího Freiku potom během mé 1. sezóny v Olomouci
00:37:20 vyštípali z politických důvodů do Hudebního divadla v Karlíně
00:37:26 do operety, kde byl velice nešťastný.
00:37:29 Za rok nebo za dva spáchal sebevraždu.
00:37:32 Z Vinohradského divadla se stalo Divadlo československé armády.
00:37:36 Takže já bych tam třeba léta hrál
00:37:38 3. mrtvého u Dukly nebo 2. stařešinu.
00:37:41 Křičel bych hurá nebo neprojdu.
00:37:43 A v Olomouci jsem role dostával
00:37:46 a hrál jsem a po 10 letech jsem se šťastnou náhodou
00:37:49 s režisérem Karlem Novákem do Prahy vrátil.
00:37:53 Hrál jste a hrajete většinou
00:37:55 postavy dramatické, psychologicky složité a i záporné.
00:38:06 Jak je to s vaším smyslem pro humor?
00:38:09 Tak už to, že jsem sám se sebou vydržel tak dlouho,
00:38:13 svědčí o pořádné dávce smyslu pro humor.
00:38:18 Já jsem hrál, jak říkáte,
00:38:21 postavy dramatické, tragické, těch padouchů bylo taky nepočítaně,
00:38:25 ale já jsem měl štěstí, že jsem hrál i role komediální.
00:38:30 Já se rád pitvořím a s chutí.
00:38:32 Takže když tady sedíme.
00:38:34 Mé první televizní vystoupení
00:38:37 bylo v Ostravě v tehdejším ostravském studiu koncem roku 1959
00:38:43 začátek 1960 a právě v roli několikanásobně komediální.
00:38:52 Bylo to původně olomoucké představení.
00:38:54 Hráli jsme tam a televize si nás objednala.
00:38:57 My jsme tam zkoušeli ve studiu, a pak se to vysílalo.
00:39:01 Jmenovalo se to Kagaterozitecaftjath.
00:39:06 No, nelekejte se toho.
00:39:08 Český překlad zněl, Když tančí růže.
00:39:11 Byla to bulharská lyrická komedie
00:39:13 o mezilidských vztazích a hlavně pak milostných.
00:39:17 Režíroval to můj dlouholetý přítel a spolupracovník Radus Chmelík.
00:39:24 My jsme spolu napáchali ještě mnohá dílka.
00:39:26 V Olomouci, a pak i v Praze.
00:39:28 Já jsem tehdy hrál Ducha mladosti.
00:39:31 Dneska to vypadá neuvěřitelně. Tehdy jsem na to měl.
00:39:34 A ten vždycky když ty vztahy. Tam těch příběhů dvojic bylo více.
00:39:39 Když se dostaly do krize, hádka, rozchod,
00:39:41 tak ten Duch mladosti vstoupil do děje,
00:39:44 aby ho poposunul, pokud možno k optimistickému vyznění,
00:39:47 jak se tehdy žádalo, ale vstupoval do toho děje
00:39:50 podle situace pokaždé v jiné podobě.
00:39:54 Když dovolíte, tak já udělám malého průvodce.
00:39:57 Tak to byl Duch mladosti jako jednoduchý převlek.
00:40:01 To byl jenom takový jeho přítel. Brýle. Sporťák.
00:40:04 Prosím, to už je režisér rozhlasového studia.
00:40:07 Rychlopřevlek.
00:40:09 To byly vyprané gumičky.
00:40:13 Tady to je číšník v kavárně.
00:40:17 Tohle je dědeček, který prodával šťastné losy.
00:40:21 A tohle je hádavý soused, který chodíval na partii šachů.
00:40:25 Vždycky se nad tou šachovnicí strašně pohádá.
00:40:28 No, řekněte sami. Takhle se zmaškaří tragéd?
00:40:31 Takže tady je doklad, že jsem tu komiku taky provozoval.
00:40:36 V pražské televizi jste průvodcem pořadu
00:40:39 Trocha šafránu z televizního archivu.
00:40:44 Pane Racku, jaký máte vztah ke starým filmům, pořadům,
00:40:49 samozřejmě ještě černobílým a k té staré herecké generaci?
00:40:56 Pane Suchý, to bychom tu seděli do Vánoc, kdybych spustil.
00:41:00 To bychom nestačili.
00:41:01 -A jména. ―Nějaká jména.
00:41:03 Obávám se, že na ty,
00:41:05 na které vzpomenu, řeknou něco jenom vám,
00:41:08 mě a podobným šílencům, kinofanouškům.
00:41:11 Mě po válce strašně okouzlila
00:41:13 ta nádherná stará garda francouzských filmových herců.
00:41:17 Dávno odešlých a pro nové generace zapomenutých.
00:41:21 Jako byl Remie, Michel Simon a mnozí další.
00:41:32 Zabrzděte mě.
00:41:33 Já bych chtěl jenom poděkovat českému filmu,
00:41:37 že mi čas od času umožní připomenout si herce,
00:41:41 kterého jsem hluboce obdivoval a obdivuji.
00:41:48 Byl to herec nesmírné výrazové šíře.
00:41:51 Od ďábelských tónů až po komiku lehkou,
00:41:56 situační ač fraškovitou.
00:41:58 A ty prostředky byly vždy nesmírně noblesní.
00:42:02 Byl to šlechtic.
00:42:04 Byl to kníže českého divadla a filmu.
00:42:07 Byl jím Jiří Plachý.
00:42:09 Já když se po letech dívám
00:42:12 na Měsíc nad řekou a vidím v poslední scéně,
00:42:16 jak starý pan Roško odchází s lampiónem přes rameno
00:42:20 do noci a mizí v té uličce, tak je mi vždycky strašně líto,
00:42:25 že mu nebylo dopřáno vytvořit víc, než stačil.
00:42:32 My jsme až do teď mluvili stále o herectví, divadle a filmu.
00:42:36 Pane Racku, co nejraději děláte, když nehrajete?
00:42:45 To se nemusím dlouho zamýšlet. Čtu.
00:42:48 Vášnivě a náruživě čtu.
00:42:51 V divadle mi dokonce říkali, že jsem narkoman na písmenka.
00:42:56 Je to tak.
00:42:58 Já čtu v metru i na eskalátorech v metru.
00:43:01 Nejsem líný vyndat na ty 2 min. knížku.
00:43:04 A když se mi stane, že jsem v divadle dočetl knížku
00:43:07 a nenachystal jsem si další, tak mám absťák.
00:43:11 -Máte doma hodně knížek? ―A co čtete?
00:43:13 Já mám knížek až moc. Já už knížky nemůžu kupovat.
00:43:17 Mám knihovny ke stropu.
00:43:19 Mám tam knihy ve dvou ve třech řadách.
00:43:23 Takže už ty knihy nemám kam dávat.
00:43:25 Já skončím jako Hantén. Na mě to jednou spadne a je konec.
00:43:28 A teď poslední otázečka.
00:43:30 Co byste popřál takovému člověku
00:43:33 dejme tomu Iljovi Rackovi k těm 65. narozeninám?
00:43:38 Tady bych asi s humorem nevystačil.
00:43:43 Já bych si moc přál, abych když čtu noviny
00:43:47 nebo sleduju televizní zpravodajství,
00:43:50 abych nemusel hořce vzdychat nad stavem světa.
00:43:54 A abych nemusel nikdy skřípat zuby nad tím,
00:43:57 co mi tady u nás doma pije krev.
00:44:00 Ale protože jsme zábavný pořad, tak to radši smažme.
00:44:07 A skončeme tím obligátním, aby mi to zdravíčko ještě sloužilo.
00:44:15 Já si myslím, že to je opravdu to nejdůležitější věc,
00:44:20 protože když je zdraví, tak to ostatní se dostaví taky.
00:44:23 Doufejme.
00:44:24 -Mockrát děkujeme. ―Není zač.
00:44:31 Vážení a milí, to je z dnešní Kavárničky všechno.
00:44:35 Tedy skoro všechno.
00:44:36 Skoro všechno proto, že se rozloučíme zpěvem.
00:44:40 Kinematografie slaví 100. výročí od svého narození,
00:44:43 a tak to budou filmové písničky z Čech.
00:44:46 Na shledanou.
00:44:54 ZPĚV
00:45:01 Malá, něžná rukavička zbloudilá.
00:45:07 Vůní svojí na vás mi tu vzpomíná.
00:45:13 Stín váš je tu se mnou,
00:45:15 v tmu se dívám.
00:45:18 Vám jenom ruku v duchu líbám.
00:45:24 Rukavičku, která hřála vaši dlaň,
00:45:31 budu nosit jako lásky talisman.
00:45:36 Nemohu si více štěstí přát.
00:45:41 Moje drahá, vás mám rád.
00:45:54 Každý má pohádku svou.
00:46:01 Osudem předurčenou.
00:46:09 Však každá pohádka
00:46:13 je kousek pozlátka.
00:46:17 Je jenom života hrou.
00:46:24 Osud nám pohádku dal.
00:46:31 Osud nám pohádku vzal.
00:46:39 Když spadne pozlátko,
00:46:43 sbohem má pohádko.
00:46:46 Sbohem, už odcházíš v dál.
00:47:01 Letěla včela krajem kvítí
00:47:05 po lukách Doubravou.
00:47:09 Na cestu mu slunce svítí vysoko nad hlavou.
00:47:16 Klasy zrají. Skřivan zpívá písničku veselou.
00:47:23 O tom krásném českém kraji,
00:47:27 kde mám kolébku svou.
00:47:38 Každý musí někdy něco mít.
00:47:41 Pro co žít. Mít to rád.
00:47:46 Každý musí někdy něco chtít.
00:47:49 Všechno dát. Na to dbát.
00:47:54 Nejít spát.
00:47:56 Mít to rád.
00:47:58 Mít rád.
00:48:01 Dám si hrát.
00:48:05 Mám to rád.
00:48:08 Nejít spát.
00:48:13 Mám tak rád.
00:48:17 Každý musí někdy něco mít.
00:48:20 Pro co žít. Mít rád.
00:48:22 Skryté titulky: Leona Kminiaková, Česká televize, 2009
První host, herec a výtvarník Miloš Nesvadba, v roce 1995 slavil hned dvě jubilea. Jaká? Na které kolegy z Národního divadla nejraději vzpomíná? Po kom zdědil výtvarný talent? A proč málo hraje ve filmu? Poté přivítáme filmové historiky Borise Jachnina a Pavla Taussiga, kteří nám přiblíží zahraniční filmy Voskovce a Wericha, jež u nás nejsou příliš známé. Herec Ilja Racek pak bude hovořit o tom, jak v mládí hrával loutkové divadlo nebo jaká byla jeho první role v televizi.