Dokumentární trilogie J. Fištejna a M. Maryšky o kritickém roce 1968, který zformoval charaktery a kádrové materiály každého z nás. Unikátní i notoricky známé archivní záběry tzv. obrodného procesu provází svědectví jeho protagonistů, mj. L. Vaculíka, V. Biľaka, B. Šimona, M. Gorbačova a W. Jaruzelského.
00:00:03 PÍSEŇ Zpívá Karel Kryl.
00:00:06 Bratříčku, nevzlykej, to nejsou bubáci.
00:00:11 Vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci.
00:00:16 Přijeli v hranatých, železných maringotkách...
00:00:29 V Praze je několik polozapomenutých pomníčků.
00:00:34 Označují místa, kde se chodec stal obětí cizí kulky.
00:00:39 Na Klárově skončil život studentky a matky tříletého syna.
00:00:44 Stala se terčem dávky vystřelené sovětským vojákem v srpnu 1968.
00:00:50 Co si myslel ten neznámý vojín? O čem vypovídají zmařené životy?
00:00:56 Dvě generace Čechů s Slováků přišly na 20 let o občanská práva.
00:01:02 Stály jejich tehdejší postoje za tak velkou oběť?
00:01:08 A o čem vlastně byly?
00:01:21 Praha, úterý 27.srpna 1968.
00:01:25 Právě před týdnem překročila vojska pěti států hranice této země.
00:01:30 Jako vždy v nejtěžších dobách se lidé vedeni historickým instinktem
00:01:35 soustředili u sochy svatého Václava v Praze. Za úterního rozbřesku
00:01:40 se také z Moskvy vrátili Svoboda, Dubček a ostatní členové delegace.
00:01:46 Hrdinové Pražského jara podepsali moskevské protokoly -
00:01:51 v podstatě podmínky kapitulace, které požadovala okupační moc.
00:01:56 Byla to zrada, nebo záchrana národa?
00:02:10 Nikdo z nás nesouhlasil s tím, co v Moskvě udělali.
00:02:15 Tím podpisem dali příklad lidem.
00:02:19 Dali jim najevo, že není důležité držet se přesvědčení a pravdy,
00:02:26 že důležité je udělat to, co se vyplácí.
00:02:31 Čili byl to návrat k oportunismu.
00:02:35 Lidé hromadně vrací legitimace Svazu československo-sovětského
00:02:40 přátelství. Zatím je to projev protestu, nikoliv beznaděje.
00:02:45 Malé národy se musí bránit svým intelektem.
00:02:51 To je jejich úloha. Myslím, že došlo k velkému nedorozumění.
00:02:57 Socialismus v Československu vyjde i z těchto těžkých chvil silný.
00:03:09 Když se naši vrátili z Moskvy, tak jsem ještě nepochopil,
00:03:14 že je všechno ztracené. Oni ještě vystoupili.
00:03:19 Dubčekovi se jednou přeryl hlas, v jedné pauze řekl skoro všechno.
00:03:25 Asi jsem byl tenkrát naivní, nebo jsem to nechtěl připustit,
00:03:30 že to je opravdu ztracené. Doufal jsem, že ta dočasnost...
00:03:35 Že to není možné, aby začala platit ta nespravedlnost,
00:03:40 násilí, potupení, ponížení, lež a všechno.
00:03:48 ROZHLASOVÝ PROJEV A.DUBČEKA 27. srpna 1968
00:03:52 Jestli se tu a tam objeví nějaká přestávka
00:03:57 v této mé improvizované řeči a improvizovaném vystoupení,
00:04:02 myslím, že mě chápete, čím je to způsobeno.
00:04:07 Prosím vás, nedopusťte provokace.
00:04:13 Nedovolte vnést paniku do našich řad.
00:04:19 Nezbývá nám v těžké situaci nic jiného, než napnout všechny síly,
00:04:24 všechen rozum, abychom v další práci skutečně obstáli.
00:04:30 Nezahyne národ, ve kterém se každý dokáže řídit
00:04:36 jak svým rozumem, tak svým svědomím.
00:04:41 Prosím vás všechny, drazí moji spoluobčané,
00:04:46 Čechy i Slováky, komunisty i členy ostatních politických stran
00:04:51 Národní fronty, prosím všechny dělníky,
00:04:56 rolníky, prosím naši inteligenci,
00:05:01 všechen náš lid, zůstaňme jednotní,
00:05:06 klidní a hlavně rozvážní.
00:05:10 Pochopme, že jen v tom a v naší věrnosti socialismu,
00:05:15 v naší čestnosti, v našem úsilí a charakteru
00:05:20 je záruka cesty vpřed.
00:05:28 Já jsem tomu nechtěl věřit. Měl jsem pocit,
00:05:34 že ještě snad ti čtyři muži z toho něco uhrajou.
00:05:39 že něco z toho zachrání.
00:05:43 Ale že to bude tak brzo pohřbené
00:05:47 a dočasnost se změní ve věčnost...
00:05:57 Najednou bylo třeba zdůvodnit, co se tady po 21.srpnu stalo.
00:06:02 Proto odvlekli celé vedení do Moskvy.
00:06:06 Já osobně jsem doufal, že tam nic nepodepíšou,
00:06:15 Pro mě tím Dubček jako komunistický lídr selhal.
00:06:21 Že tam nevydrželi ten odpor. Politik, který plně stojí za tím,
00:06:27 za čím jde, co se rozhodl obhajovat,
00:06:32 ten musí v určité fázi být ochoten zemřít.
00:06:40 Museli vědět, že podepsali něco, co se nedá jinak nazvat než zrada.
00:06:52 To byl konec experimentu, porážka reformátorů.
00:06:57 Ale neřekl bych, že se československé vedení,
00:07:02 které to muselo podepsat, dopustilo zrady.
00:07:07 Všechny výtky bychom měli adresovat sovětskému vedení.
00:07:12 Byli to oni, kdo potlačili Pražské jaro a přinutili je k podpisu.
00:07:19 Kriegel to nepodepsal, takže to šlo nepodepsat.
00:07:25 A vrátil se. Tady byl pak trápený a sledovaný, to víme, co bylo.
00:07:30 Kdyby to ostatní nepodepsali, taky by se jim nic nestalo.
00:07:35 Pozornost světa byla ještě tím směrem upřena.
00:07:40 Nemohli si dovolit, zavřít je do gulagu nebo popravit.
00:07:45 To nešlo.
00:07:58 František mi řekl, že je rád, že měl sílu to udělat.
00:08:04 A kdyby se stalo to nejhorší, kdyby ho za to popravili,
00:08:11 tak vám samozřejmě ten člověk schází,
00:08:21 ovšem nakonec jsme byli oba v takové pozici,
00:08:28 že náš život byl spojen s nějakým přesvědčením.
00:08:37 Když se vrátili z Moskvy, tak jsem se setkal s Františkem Krieglem.
00:08:43 Bylo to na nádvoří Pražského hradu.
00:08:48 Procházel se s rukama za zády a sám.
00:08:53 Tehdy už mi bylo jasné, i když jsem neznal podrobnosti,
00:08:58 že František byl jakoby vyvržen z toho dění.
00:09:08 On říkal, že ho vyvezli do vysokého patra
00:09:13 a všechna okna otevřená, aby si skočil.
00:09:18 Zeptala jsem se: "Jak to že sis neskočil?"
00:09:23 A on odpověděl: "Já jsem si řekl, že si počkám."
00:09:28 On se setkal s fašismem, s rasismem.
00:09:33 To je člověk, který všechny tyto negativní věci prožil na sobě.
00:09:43 To není z teorie, on to skutečně prožil.
00:09:50 On byl bojovník, on chtěl proti tomu bojovat.
00:09:55 V jeho celém životě, jak mohl, tak vždycky bojoval.
00:10:01 Nebyl to jen František Kriegel, který nepodepsal.
00:10:07 Tady u nás doma statisíce lidí nepodepsalo.
00:10:11 Nikdy nepodepsali žádný papír, že souhlasí se vstupem.
00:10:17 Se všemi riziky, že šli od svých zaměstnání.
00:10:22 Že vystavili různým potížím své rodiny, děti.
00:10:27 Ti také nepodepsali.
00:10:34 Většina lidí podlehla klamu, že ti, kteří moskevské protokoly
00:10:39 přece jen pod nátlakem podepsali, nadále zasluhují jejich důvěru.
00:10:44 Věřili, že chtějí pokračovat v reformní politice Pražského jara.
00:10:58 Zdálo se, že ta semknutost lidu má nějakou setrvačnost.
00:11:04 a že se dá ještě něco udělat. Řada lidi kapitulovala,
00:11:09 někteří vyzývali k otevřeným formám vzpoury.
00:11:14 Například Šabata v Brně. Dokonce vystoupil na ústředním výboru.
00:11:19 Ale zdálo se, že by se ještě dala udělat nějaká nosná politika.
00:11:24 Z toho jsme vyvodili myšlenku, že bychom udělali nějaké zasedání,
00:11:29 kde by se sebraly trosky
00:11:34 té polednové politiky
00:11:38 a udělala se z toho nějaká přijatelná politika
00:11:44 pro následující období, které jsme považovali za krátkodobé.
00:11:58 Několik lidí v naší stranické organizaci vstup vojsk odsoudilo.
00:12:05 Jiní dokonce z tohoto důvodu vystoupili ze strany.
00:12:10 Mezi těmi, kteří nesouhlasili, byl korespondent svazových novin,
00:12:15 myslím, že to byla Sovětskaja Rosija, můj přítel.
00:12:20 Vážil jsem si ho. Byl inteligentní, demokratický, čestný.
00:12:25 Nemohl být loutkou v něčích rukou.
00:12:29 Chápal jsem, že u něho jde o skutečný, vnitřní protest,
00:12:34 který ho vede. To mě donutilo přemýšlet.
00:12:39 Ale přesto jsem se zúčastnil zasedání krajského výboru strany,
00:12:44 kde byla řada lidí potrestána. Někteří i vyloučeni ze strany.
00:12:49 Když jsem psal své vzpomínky, musel jsem přiznat,
00:12:54 co jsem tenkrát udělal. Dodnes mě trápí svědomí.
00:13:05 Rok 1968, to bylo také období agónie moci u nás.
00:13:10 To je potřeba mít na paměti, když hovoříme o těch událostech.
00:13:15 Byly to, promiňte, ve větší míře především naše události.
00:13:20 A to z hlediska rozpadu veřejného mínění.
00:13:26 Žili jsme ve strachu.
00:13:31 Ale přesto více než 90 procent lidí bylo proti.
00:13:40 Sovětští občané nevěděli víc, než jim propaganda ukázala.
00:13:45 A možná ani nechtěli vědět.
00:13:49 Rok 1968, babičko. Vzpomeňte na naše tanky v Praze.
00:13:55 -Ukazovali to v televizi.
-Nemám televizi. Nic si nepamatuji.
00:14:01 Já si to pamatuji.
00:14:11 Tanky vjely do Prahy. V televizi nám ukazovali,
00:14:17 jak je vítají s květinami jako osvoboditele.
00:14:22 Co nám ukázali, to jsme všichni věděli. Nic víc.
00:14:27 Dnes už víme, jak to bylo. Ale tenkrát?
00:14:32 Pamatuji si, to jsem ještě chodil do školy,
00:14:37 jak nám bylo líto černochů v Americe,
00:14:42 jak tam, chudáci, umírají hlady.
00:14:46 A tak to bylo i s Československem.
00:14:50 Když to začalo, řekli jsme si: "Dílo imperialistů!"
00:14:55 Je potřeba rychle pomoci bratrskému národu.
00:15:00 Takže obviňovat lidi, to je těžké. Národ nic nevěděl. A neví.
00:15:05 Copak se u nás někdy někdo s někým radil,
00:15:10 kam vtrhnout s tanky a proč? Lidé za nic nemůžou.
00:15:15 Prostě jim v rozhlase a tisku naservírovali, co si mají myslet.
00:15:21 Cizí rozhlas poslouchal málokdo. Stejně jej rušili.
00:15:29 Žili jsme v úplné izolaci.
00:15:39 Normalizace začala. Nešlo jen o zamazávání protisovětských nápisů
00:15:44 na zdech, okupanti si dovolovali i nebezpečnější kousky.
00:15:50 14.září 1968 jsem se nechal vylákat pod záminkou jednání
00:15:56 o osudu redakce Nové svobody na komandaturu v Ostravě.
00:16:06 Říkal jsem si, že se aspoň dozvím, co proti nám chystají.
00:16:13 Ale oni nás s dr.Gajem sbalili, posadili do dvou transportérů
00:16:18 a odvezli v noci do Trenčína
00:16:23 na velitelství vojenského okruhu Východ
00:16:28 do pracovny Samuela Kodaje. Dojeli jsme tam někdy k ránu.
00:16:33 To bylo úmyslně dělané tak, abychom tím transportem změkli.
00:16:42 V noci jsem nechal naložit Gaje a Kubíčka do dvou transportérů
00:16:47 a dal jsem rozkaz, ať je celou noc vozí, aby měli čas se zamyslet,
00:16:52 kam je vezou. Samozřejmě dostali, jak to má být, pořádný strach.
00:16:58 Alespoň si mohli popřemýšlet, co je čeká.
00:17:03 Něco si vytrpěli.
00:17:07 Evokovalo to zkrátka popravu.
00:17:13 Tam jsme dojeli ráno. Postavili nás každého zvlášť před tribunál.
00:17:19 V tribunálu byli tři generálové, z toho dva byli mongoloidní typy.
00:17:26 Ale vypadali daleko lidštěji než generálporučík Majorov,
00:17:32 který jako by z oka vypadl Reinhardu Heydrichovi.
00:17:38 Štíhlý, spolkl pravítko, glazé rukavičky, koňský ksicht.
00:17:47 Řekl nám, že pokud nepřestaneme psát proti moskevským dohodám,
00:17:53 pokud neodejdu z redakce a nevzdám se mandátu delegáta 14.sjezdu,
00:18:00 budu zastřelen.
00:18:10 Protesty proti okupaci Československa neměly jen podobu
00:18:15 formálních diplomatických nót, vracení stranických legitimací
00:18:20 nebo vystoupení sedmi statečných na Rudém náměstí.
00:18:25 Polák Richard Žiwiec nemohl unést pocit hanby za činy své vlasti,
00:18:30 kterou hluboce miloval. V dopise na rozloučenou napsal:
00:18:35 Vám, mé drahé děti, nakazuji a prosím vás, nenechte si nikdy vzít
00:18:40 víru v Boha, víru v člověka, v jeho touhu po svobodě a pravdě.
00:18:45 Buďte vždy dobrými Poláky a pamatujte, že otčina nejste jen vy,
00:18:50 ale i pomatený polský policista, který tě bije za požadavek svobody.
00:18:57 Pamatujte, že druhý člověk je stejným člověkem jako vy.
00:19:03 A často možná lepším. Lež je příčinou veškerého zla na světě.
00:19:10 Pravda ať znamená pravdu. Základem vaší činnosti musí být
00:19:15 jednota myšlení a slov. Ať milosrdný Bůh a královna polská,
00:19:20 Matka czestochowská ochraňuje vás a celou pozemskou otčinu.
00:19:27 Otec pěti dětí Richard Žiwiec se upálil 8. září 1968
00:19:32 na dožínkách ve Varšavě. Chtěl, aby se o jeho činu dozvěděl svět.
00:19:37 Stalo se tak až po 20.letech.
00:19:55 Zatímco se národ ještě upíná k symbolům státnosti a svobody,
00:20:00 Moskevský protokol začíná ovlivňovat dění v zemi.
00:20:05 Podzim je časem střetu dvou protichůdných tendencí.
00:20:10 Setrvačností reformního jara a zároveň počínající normalizace.
00:20:15 Do ÚV KSČ byli sice kooptováni lidé z Vysočanského sjezdu,
00:20:20 ale sjezd je prohlášen za událost, která se nikdy nestala.
00:20:26 Zabílené nápisy na domech se stávají na dlouhé měsíce
00:20:32 symbolem vymazaných nadějí. Rozhlas a televize dostávají
00:20:37 povolení vysílat, ale už od září je zavedena cenzura.
00:20:44 Obnovuje se letecké spojení, ale už nebude možné svobodně cestovat.
00:20:50 Život jako by se vracel do normálních kolejí,
00:20:56 ale je to znovu život pod dohledem sovětské moci.
00:21:06 Ten sebeklam byl všeobecný. A byl odůvodněný.
00:21:12 V Praze byli stejní lidé, většinou na stejném místě,
00:21:17 lidé se volně scházeli a diskutovali,
00:21:22 Literární listy mohly vycházet s okleštěným názvem Listy.
00:21:27 Pořád byla v člověku posilována iluze,
00:21:32 že dělat kompromisy má smysl.
00:21:37 protože se z té těžké doby přece s nějakým výtěžkem vyleze.
00:21:47 Piloti byli jednoznačně proti okupaci.
00:21:52 Ale když se ta situace začala tříbit a vědělo se,
00:21:57 že to není na měsíc, začali se obracet podle hesla:
00:22:02 "Lepší mizerné letadlo než dobrá lopata."
00:22:09 Sovětská vojska se stáhla z velkých měst. Zabydlují se na dlouho.
00:22:15 Sověti vyplnili mezeru mezi západní a jižní skupinou vojsk v Evropě.
00:22:20 Součástí strategie je i navázání družby s domácím obyvatelstvem.
00:22:25 Tváří se,jako by tu byli jen proto, aby pomohli sklidit bohatou úrodu.
00:22:30 Ti, kteří sem vpadli v první vlně, jsou posíláni domů.
00:22:40 Poděkování Kosenkovi Viktoru za vynikající splnění úkolů,
00:22:46 správné používání techniky při plnění internacionální povinnosti
00:22:51 obrany socialistických vymožeností v Československu
00:22:56 uděluje ministr obrany SSSR maršál Grečko. 17.října 1968
00:23:03 Jen cár papíru zbyl jako vzpomínka na bratrskou pomoc.
00:23:09 9.-15.října proběhla v Kremlu československo-sovětská jednání
00:23:14 o pobytu vojsk. Na ně navázala návštěva sovětské delegace
00:23:19 v čele s předsedou Rady ministrů SSSR Kosyginem v Praze,
00:23:25 kde byla dohoda slavnostně podepsána.
00:23:31 Hlavní roli při prosazení dohody hrál ministr obrany maršál Grečko.
00:23:36 Československo tím posvětilo agresi zemí Varšavské smlouvy.
00:23:41 Dubček, Černík, Smrkovský i Svoboda dohodu pod opakovanou hrozbou
00:23:46 vojenského obsazení měst celé republiky schválili.
00:23:51 Smlouvy byla o dočasném pobytu vojsk, ale sotva někdo věřil tomu,
00:23:56 co podepsal.
00:24:03 Nejnaléhavější problém by byl ten,
00:24:07 aby odešla vojska pěti států Varšavské smlouvy,
00:24:12 protože dokud jsou tady, tak lidé nikdy nebudou spokojení.
00:24:17 A nikdy se s tím nevyrovnají.
00:24:21 Ty lednové naděje nám unikají. Vracíme se zpět do let padesátých.
00:24:29 Je pocit nejistoty,
00:24:33 protože zásady polednové politky se ztratily v nedohlednu.
00:24:39 Je to určitý pocit promarněné příležitosti.
00:24:45 Při podmínkách, které jsme měli, nám něco uniklo.
00:24:51 Nedobře jsme pochopili požadavky, které si můžeme dovolit.
00:24:56 Od dnešních politiků očekáváme především včasné informování,
00:25:02 neskrývání událostí. Zkrátka tu důvěru a spojitost s národem,
00:25:08 jaká byla od ledna do srpna.
00:25:14 Je to pocit beznaděje a strachu o budoucnost národa.
00:25:22 Situace se stále zhoršuje.
00:25:25 Naši politikové nedělají takovou politiku, jakou si národ přeje.
00:25:31 Dědečku, co očekáváte v dnešní době od vedoucích politiků našeho státu?
00:25:39 Mně už je 60 let, tak hrob.
00:25:44 Teprve historie bude soudit rozhodnutí poslanců.
00:25:51 Soudružky a soudruzi, v politickém životě naší republiky se od podpisu
00:25:59 smlouvy, jejíž text je předložen dnes schůzi Národního shromáždění,
00:26:05 budeme setkávat s faktem legálního dočasného pobytu sovětských vojsk
00:26:10 v Československu. Pro život žádného státu není přítomnost jiných
00:26:15 než vlastních vojsk jednoduchá. Je jistě teoreticky možné
00:26:20 představit si nějaké jiné řešení vzniklé situace v Československu.
00:26:25 Budete však se mnou jistě souhlasit, že pro odpovědnou politiku
00:26:31 bylo v kritických okamžicích k dispozice jen řešení jediné.
00:26:38 Vláda vám poslancům, a tím vlastně všemu pracujícímu lidu naší země
00:26:45 předkládá dokument, o němž je přesvědčena,
00:26:49 že znamená pro zúčastněné země východisko ze vzniklé situace.
00:26:57 Ne všichni byli přesvědčeni o tom, že smlouva je jediným východiskem.
00:27:02 Božena Fuková, Truda Sekaninová, František Vodsloň,František Kriegel
00:27:08 hlasovali proti, 10 poslanců se hlasování zdrželo.
00:27:15 Národní shromáždění vyslovilo souhlas se smlouvou
00:27:19 mezi vládou ČSSR a vládou SSSR
00:27:24 o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk
00:27:30 na území Československé socialistické republiky.
00:27:43 50.výročí vzniku Československa se slavilo ve zvláštní atmosféře.
00:27:49 Výstava korunovačních klenotů, na které se sešli snad všichni
00:27:54 významní lidé, se těšila i zájmu návštěvníků z celé republiky.
00:27:59 Zbyly nám alespoň klenoty ze slavných dob našeho národa.
00:28:06 Pocit pošlapané suverenity vyvolal vlnu vlastenectví.
00:28:12 Na výzvu Akce zlatý poklad a Fond republiky přispívaly tisíce občanů.
00:28:17 Odevzdávali i šperky zděděné po babičce.
00:28:31 28.října se s představiteli strany a vlády setkávají ti,
00:28:36 které režim pronásledoval
- církevní hodnostáři, legionáři,
00:28:41 letci z 2.světové války, sokolové, skauti.
00:28:46 Je to poprvé po roce 1948. A také naposledy.
00:28:52 Dnes je tomu 50 let, co naplnila stoletá touha Čechů a Slováků
00:28:57 vytvořit společný, suverénní stát mezi ostatními národy Evropy,
00:29:02 ujmout se svrchovaně a nezávisle správy svých věcí,
00:29:07 ujmout se rozhodování o své přítomnosti a budoucnosti.
00:29:12 Nejsem už mlád. Viděl a prožil jsem toho ve svém životě mnoho.
00:29:19 Celý můj život, od rané mladosti až podnes,
00:29:28 byl spjat s tímto státem. Jeho osudy byly i osudy mými.
00:29:35 Přehlížím-li všechna ta léta, jejich radosti i utrpení,
00:29:40 budiž mi dovoleno vyjádřit své nejniternější přesvědčení,
00:29:45 které člověk může ze své životní zkušenosti načerpat.
00:29:50 Jsem si jist, dnes stejně jako včera,
00:29:55 že naše země uskuteční své nejlepší tužby,
00:30:00 že může a bude šťastně a svobodně žít.
00:30:04 O dva dny později podepisuje prezident Svoboda v Bratislavě
00:30:10 zákon o federativním uspořádání republiky.
00:30:15 Emancipační snahy Slovenska se naplnily. Sovětské pojetí
00:30:20 budoucnosti Československa tento zákon nijak neohrožoval.
00:30:25 Proto mohl být přijat.
00:30:30 V Sovětském svazu pokračovaly represe proti těm,
00:30:35 kteří s okupací Československa nesouhlasili.
00:30:40 Hlavním důvodem mého odmítnutí je okupace Československa,
00:30:45 která v mých očích nemůže být ničím ospravedlněna.
00:30:51 Věděl jsem, že přijde represe.
00:30:55 Ale jen matně jsem si představoval, co se stane.
00:31:06 Neměl jsem zkušenost z vězení, nic jsem nečetl o tom,
00:31:11 co pod sebou skrývá pojem sovětské vězení.
00:31:16 Takže jsem měl opravdu jen matnou představu o tom,
00:31:21 co se se mnou stane.
00:31:28 Odvedli mě, nevěděl jsem kam.
00:31:34 Zavřeli mě do psychiatrické nemocnice
00:31:40 vzdálené od lidských obydlí uprostřed polí.
00:31:48 Kolem bylo jen několik domků pro personál.
00:31:56 Začal jsem dostávat injekce sulfazinu,
00:32:02 abych si potrpěl.
00:32:06 Abych byl potrestán.
00:32:10 Po této injekci se zvýší teplota
00:32:15 a začnou silné bolesti svalů.
00:32:22 Ležíš jako svázaný den nebo dva.
00:32:26 Bolí tě celé tělo.
00:32:30 Strašně těžké je potom normálně vstát a snažit se.
00:32:36 Postupně jsem pochopil,
00:32:40 že komunistický systém je otrokářský systém.
00:32:54 Pavel Litvinov dostal pět let vyhnanství, já čtyři,
00:32:59 Kosťa Babický tři roky vyhnanství, Dremljuga tři roky nucených prací
00:33:04 stejně jako Vadim Delone, kterému přidali ještě něco navrch.
00:33:11 Víte, pro mě nebylo vyhnanství těžkým trestem.
00:33:18 Žila jsem na Sibiři.
00:33:22 To může znít hrozně, ale na Sibiři také žijí lidé.
00:33:26 Tak jsem tam žila s nimi.
00:33:30 Musela jsem dělat těžkou práci, nic jiného mi nedovolili.
00:33:35 Toho mi líto není. Dozvěděla jsem se, co jsem o své zemi nevěděla.
00:33:40 Ale dodnes je mi líto, že jsem přišla o svoji profesi.
00:33:47 Byla jsem lingvistka a měla jsem svou práci ráda.
00:33:52 Bavilo mě zabývat se mým oborem, ale to už mi nikdy nedovolili.
00:33:57 Nikdy jsem však nelitovala toho, že jsem se demonstrace zúčastnila.
00:34:09 Nechceme a nebudeme jednat o vás bez vás.
00:34:15 Nebudeme jednat tak, abyste neměli možnost posoudit naši práci.
00:34:20 Nejdůležitější otázka je dnes normalizace poměrů v Československu.
00:34:26 Všude se o tom mluví.
00:34:30 Normalizace je podmínkou postupného odchodu zahraničních vojsk.
00:34:35 K normalizaci vás vyzýváme a voláme.
00:34:40 Chceme, abyste pro ni pracovali.
00:34:53 Postupně narůstal počet těch, kteří pochopili trvalost dočasnosti
00:34:59 a v kolaboraci viděli možnost kariéry a osobních výhod.
00:35:24 V Černé knize se pokusila skupina našich novinářů a historiků
00:35:29 pravdivě shrnout události prvního okupačního týdne.
00:35:34 Sovětská propaganda kontrovala vydáním lživé Bílé knihy.
00:35:39 Hovoří její autor:
00:35:46 Katušev mi řekl: "Bylo by třeba vydat informační knihu."
00:35:52 Můžeme jí říkat třeba Bílá. To je jedno.
00:35:58 Bude sloužit jako informace pro celé naše vedení.
00:36:03 Shromáždil jsem tedy všechny dokumenty. Naše i československé.
00:36:08 Včetně různých propagandistických letáků a výzev.
00:36:13 Dokonce i karikatur proti Brežněvovi.
00:36:18 Říkal jsem si, že vědět se má všechno.
00:36:26 Vysokoškolští studenti se rozhodli vstoupit
00:36:32 dne 18.listopadu 1968 do okupační stávky
00:36:37 na podporu 10 požadavků Svazu vysokoškolského studentstva.
00:36:49 Mají odpor proti manipulaci. Chtějí ovlivňovat,
00:36:55 spoluurčovat a spoluzodpovídat za osud svého národa.
00:37:08 V této místnosti řídilo studentské vedení celou stávku.
00:37:14 Nejen pražskou, i mimopražskou.
00:37:18 Mladí lidé, kteří jen nakrátko poznali demokratickou politiku
00:37:23 dokázali vtisknout akci kázeň, koordinaci, klid a pořádek.
00:37:31 Zde prošla křtem první zkušenost, jíž studenti vstoupili do politiky.
00:37:41 My budeme žádat dvě základní věci. Morálku v politice a velkorysost.
00:37:50 Úroveň. Samozřejmě, že to musíme požadovat i od sebe.
00:37:56 Ale totéž budeme očekávat od této konkrétní vlády,
00:38:02 od těchto konkrétních ministrů. Velkorysost a osobní statečnost.
00:38:08 Podporuji a budu podporovat stávku studentů.
00:38:13 Lid se nesjednotil v době srpnové k tomu, aby mu bylo lháno.
00:38:18 Chce slyšet pravdu.
00:38:22 Co chtějí studenti? Svobodu projevu, tisku a shromažďování.
00:38:28 To nechtějí jen studenti, to chce celý národ.
00:38:36 Na podzim Sovětský svaz a jeho spojenci stáhli část svých jednotek
00:38:42 z Československa, ale zůstala Střední skupina vojsk.
00:38:47 Československo ztratilo možnost kontroly nad jejich aktivitou.
00:38:52 Městečka okupantů byla vyjmuta z československé suverenity.
00:38:57 Podléhala sovětskému vojenskému velení. I ulice byly přejmenovány.
00:39:03 Sovětská vojenská přítomnost se přitom stala rozhodujícím faktorem
00:39:08 ve vnitropolitickém zápase, který se tehdy u nás odehrával.
00:39:13 S přímou podporou Sovětů nabrala konzervativní, stalinistická část
00:39:19 komunistů nový dech a připravovala útok proti zlomeným reformistům.
00:39:30 Pražská Lucerna.
00:39:37 Je neděle 10.listopadu. V Lucerně je slavnostní mítink k 51.výročí
00:39:43 Velké říjnové socialistické revoluce,
00:39:48 který uspořádaly obvodní výbory SČSP Prahy 4 a Prahy 8.
00:39:59 Hlavní referát měl místopředseda SČSP Václav David.
00:40:12 V předsednictvu byli: dr.Jan Němec, zasloužilý umělec Emanuel Famíra,
00:40:17 dr.Bedřich Švestka, prof.dr.Jaromír Lang,
00:40:21 dr.Božena Fabiánová a další.
00:40:36 Každý člověk se musel rozhodnout, jakou cestou chce jít.
00:40:42 Jestli chce jít cestou udržení čistého štítu,
00:40:47 nebo cestou, kterou řada lidí vysvětlovala a vysvětluje takto:
00:40:52 "Já to dělat musel, abych udržel společenské postavení."
00:41:05 Někteří lidé jsou za moc ochotni prodat cokoliv.
00:41:11 Za pozlátko moci dají charakter, osudy druhých.
00:41:17 Ti jsou stále přítomni v naší společnosti.
00:41:22 PÍSEŇ Zpívá Marta Kubišová.
00:41:28 Ať mír dál zůstává s touto krajinou.
00:41:36 Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou,
00:41:45 ať už pominou...
00:41:50 Končí rok 1968.
00:41:55 Rok 50.narozenin naší samostatné republiky.
00:42:01 Rok plný událostí, kterým nechybělo na dramatičnosti.
00:42:12 Dnes je pražská Lucerna nabitá v sále i v zákulisí.
00:42:17 Pro Fond republiky přišlo zdarma zazpívat celé nebe našich hvězd.
00:42:22 Všem jsme položili stejnou otázku: Je vám do zpěvu?
00:42:27 Někdy bych brečel, ale když vidím fajn lidi, tak je mi do zpěvu.
00:42:35 Dnes je mi do zpěvu, protože jsem šťastná, že zde mohu vystoupit.
00:42:42 V poslední době mi moc do zpěvu není.
00:42:48 Spíš bych brečela.
00:42:51 Je mi do zpěvu, ale mám pocit, že mi při tom někdo stojí na noze.
00:43:00 Odpovím slovy J.Suchého:"Neskočím z mostu. Jenom mi není do zpěvu."
00:43:07 Včera bylo, dnes míň, zítra nevím.
00:43:15 Nikdy jsme nestavěli na těch, kteří v těžkých chvílích ztráceli hlavu
00:43:20 a lomili rukama. V tradici našich národů je, že pokrok nesli vždy ti,
00:43:25 kteří se uměli podívat pravdě do očí
00:43:30 a ve složitých situacích dokázali jít za svým cílem, za svými ideály.
00:43:35 Zároveň bych chtěl poděkovat všem za podporu a jednotu,
00:43:41 se kterou jsme mohli překonat dramatická úskalí tohoto roku.
00:43:47 Vzletná slova se stávala stále prázdnějšími. Lidé Pražského jara
00:43:52 už nebyli přijatelní pro okupační moc i pro konzervativní komunisty.
00:43:57 Den po svém vánočním projevu podává Černík s celou vládou demisi.
00:44:02 Za svými cíli půjdou v nové vládě noví lidé, opět v čele s Černíkem.
00:44:07 Národ bojuje o udržení Smrkovského v čele Federálního shromáždění.
00:44:14 Prosím, abyste demisi československé vlády přijal.
00:44:20 Soudruhu předsedo vlády, přijímám vaši demisi
00:44:25 i demisi vaší vlády. Srdečně vám děkuji.
00:44:36 Vám i celé vládě za to, že své úkoly v tak těžké době
00:44:42 pro náš národ dobře splnila.
00:44:47 16.ledna 1969 se u sochy svatého Václava v Praze
00:44:52 upálil 21letý student Jan Palach. Byl to zoufalý protest
00:44:57 proti prohlubující se lhostejnosti obyvatelstva tváří v tvář bezpráví.
00:45:02 Proč sis to udělal?
00:45:10 Vzbudit lidi jsi chtěl? A vyjádřit nesouhlas s tím, co děje?
00:45:15 -S čím konkrétně?
-Zapálit se.
00:45:20 Kdy přestanete? Za jakých podmínek přestanete?
00:45:32 Co ještě?
00:45:41 Každý se o to zajímá. Co jsi udělal ty,
00:45:46 to už úplně stačí, aby o tom věděl celý svět.
00:46:11 BÁSEŇ Zvoní hrana, zvoní hrana
00:46:16 Hrana hran z ran rozehraná
00:46:21 Strašnou žertvou bratra Jana
00:46:26 Mistra Jana bez hranice
00:46:29 Chlapce Jana bez hranic
00:46:33 Jehož tělo nechráníc
00:46:36 Kromě duše zhola nic
00:46:40 Vzplálo jako létavice
00:46:43 Nesmyslně významně
00:46:46 Komu zvoní hrana? Mně
00:47:26 Palach svou obětí pojmenoval velikost té národní tragédie.
00:47:38 Dodnes to vnímám jako zlý sen.
00:47:43 Všechno se ve mně vzpírá vzít na vědomí, že se to stalo.
00:47:48 Sebeupálení je věc, která je cizí našemu myšlení, našemu konání.
00:47:53 O to silněji působila tím směrem, který Palach zamýšlel.
00:47:58 Ale nikdy to nepřijmu jako něco,
00:48:02 co se skutečně mohlo stát v tomhle státě.
00:48:08 Je to trošku zavírání očí před skutečností,
00:48:13 ale je to pro mě dodnes příliš silné.
00:48:23 Jsme dlužni Palachovi, jeho generaci morální rozluštění toho,
00:48:29 co se stalo. Ti, kteří zradili tuto zem,
00:48:35 by měli být souzeni. A protože nejsem přesvědčen, že se podaří,
00:48:40 na základě paragrafového znění vynést rozsudek, je nutné vynést
00:48:45 rozsudek na morálním tribunálu. A to je to, co jsme dlužni.
00:48:53 Ten čin sám, je pro mě klíčový. A pojmenoval to.
00:48:59 Lidi to cítili a mně je dnes hanba,
00:49:03 když se v Palachově gymnáziu neví, co to bylo.
00:49:11 25.února se v Praze upálil 19letý Jan Zajíc.
00:49:17 Po upálení Jana Palacha držel hladovku na Václavském náměstí.
00:49:23 Tam se asi rozhodl pokračovat, aby Jan Palach nezůstal sám.
00:49:29 Palach a Zajíc. Nerozumím tomu úplně, ale souhlasím s tím.
00:49:39 Upálili se. Nesouhlasili s politickou situací.
00:49:45 Nebo nějaké vlastenecké cítění.
00:49:49 Já s jeho činem nesouhlasím. Myslím, že by to šlo řešit i jinak.
00:49:54 Ne zrovna vlastním upálením.
00:50:04 Můžu říct takou věc. Byla tady jedna paní
00:50:10 a když byl ten případ Jana Palacha, tak se mě ptala,
00:50:15 co tomu říkám.
00:50:20 A že se nám dobře vede.
00:50:25 Proč taková oběť? Kvůli čemu?
00:50:29 Řekl jsem: "Já nevím. Já bych vám na to těžko odpovídal."
00:50:35 A ona řekla: "Máte taky dva chlapce.
00:50:40 Co byste dělal, kdyby se vám některý chlapec upálil?"
00:50:48 Já jsem jí řekl, že nevím.
00:50:55 A pomyslel jsem si, že se mi to nemůže stát.
00:51:03 Jan Zajíc věděl, o co jde. Sledoval umírání Jana Palacha.
00:51:10 A přesto, víte, přesto...
00:51:15 Je trochu nespravedlivé, že Jan Palach je velký pojem
00:51:20 a Jan Zajíc zůstává ve stínu.
00:51:26 Já se vždy snažím ty dva Jany jmenovat v jedné větě.
00:51:33 Nikdy mu nic nevyčítám, ani muž, protože si říkám,
00:51:47 že udělal co mohl pro vlast.
-Já jsem z toho smutný. Moc smutný.
00:51:53 Kdybych jen trošku věděl o tom,
00:51:58 tak nejenom u něj, i u jiných bych se tomu snažil zabránit.
00:52:05 Janu Palachovi BÁSEŇ
00:52:09 Rozmarné odpoledne. Kolem vezou víc než Promethea.
00:52:13 Oči jsou prolomená hráz.
00:52:17 Pláči v dešti na chodníku pro všechno.
00:52:22 Pro těch 21 let, pro cizí mi vojáky,
00:52:27 pro sražený jarní květ,
00:52:32 pro člověka, co odmítl jít zpět,
00:52:39 pro srdce, do kterého by se vešel svět,
00:52:44 pro několik nevykřičených vět.
00:52:54 Dostali jsme hodně korespondence. Měla jsem těch dopisů moc.
00:53:00 A hodně nám lidi děkovali za syna,
00:53:05 že ten čin udělal přesto, že to bylo tak strašné.
00:53:11 Že pomohl lidem, aby věřili, že se zase všechno obrátí
00:53:19 a bude to zase všechno lepší.
00:53:26 Všechno bylo pod kontrolou. I u hrobu. Bylo mi tak smutno,
00:53:32 že jsem se rozzlobila a řekla jsem tomu četníkovi:
00:53:37 "Co tady chcete u toho hrobu? Hlídáte, které kytky dám na hrob?
00:53:44 Proč mě hlídáte? Vždyť já nic nedělám.
00:53:49 Já stojím jen u hrobu mého syna."
00:54:09 Ti lidé, se kterými jsem tady ve Vítkově žila,
00:54:15 učila jsem jim děti, dělala jsem, co jsem mohla nejlepší,
00:54:20 najednou mě neznali, najednou se mě stranili,
00:54:25 protože se báli, jak by to všechno mohlo dopadnout.
00:54:32 BÁSEŇ Pochodeň vzplála uprostřed náměstí,
00:54:37 pochodeň strachu a lidského neštěstí.
00:54:41 Pochodeň zoufalství, pochodeň vzdoru,
00:54:46 pochodeň protestu, němého bolu.
00:54:50 Pochodeň zármutku z toho, co se stalo,
00:54:55 zjizvené muzeum z ran když zaplakalo,
00:54:59 pochodeň vyznání planého kréda,
00:55:03 lidé, buďte lidmi, jinak se žít nedá.
00:55:18 Mně těch kluků bylo strašně líto, protože mi bylo jasné,
00:55:24 že té moci, která tady v té době rozhodovala,
00:55:29 je úplně jedno, jestli se upálí dva kluci nebo dvacet kluků.
00:55:34 Ta si pojede po své koleji. Jestliže byla schopna
00:55:39 vletět nekompromisní vojenskou silou do státu,
00:55:44 ve kterém byl klid a pořádek,
00:55:48 tak se nezastaví před tím, že se někde upálí pár kluků.
00:55:53 Oni dělali to, co ze svého pohledu viděli jako možné, že můžou udělat,
00:55:59 ale nemohlo to na věci nic změnit. Absolutně nemohlo.
00:56:04 Takže z tohoto pohledu to chápeme jako maximální sebeobětování,
00:56:09 které ale nemohlo ovlivnit další vývoj,
00:56:14 protože tu státní moc řízenou z Východu to nemohlo zastavit.
00:56:37 "Vy nám tanky, my vám branky!" Osvobozující pocit zadostiučinění
00:56:42 přineslo poníženému národu vítězství hokejistů
00:56:47 nad sovětským mužstvem na mistrovství světa 1969.
00:56:52 Národ propadl euforii a slastnému pocitu odvety za příkoří.
00:56:57 Hokejisté jakoby odčinili vinu celé společnosti a udělali to,
00:57:02 na co se dubčekovské vedení ani lidé sami nezmohli.
00:57:07 Postavili se pyšné velmoci. Malý David porazil Goliáše.
00:57:12 Znamenalo to i to, že většina se i přes Palachovu a Zajícovu oběť
00:57:17 se situací smířila a hledá útěchu v zástupných rituálech.
00:57:53 Pro okupační moc to však byla vítaná příležitost.
00:57:58 Zinscenované řádění chuligánů u Aeroflotu na Václavském náměstí,
00:58:04 rozbité výlohy, požár kanceláře... Provokace splnila svůj účel.
00:58:09 Po hokejových událostech byla vydána i zvláštní směrnice maršála
00:58:14 Grečka plná výhrůžek. Hrozby na adresu Dubčeka a Smrkovského
00:58:19 ostatně přicházely z Moskvy v každé depeši.
00:59:02 Rozruch kolem hokejových utkání, další hrozby ze strany Grečka...
00:59:08 A v zákulisních jednáních došlo k tomu, že jak sovětská strana,
00:59:13 tak ti naši nedočkavci se rozhodli s Dubčekem skoncovat.
00:59:18 Dubček se to dozvěděl a věděl, že následovník má být Husák.
00:59:24 Chtěl tomu čelit tím, že by ještě prosadil Černíka.
00:59:30 Ale tohle předsevzetí mu trvalo jenom pár dní.
00:59:35 Když seznal všechny tlaky, tak kapituloval.
00:59:40 Prezident Svoboda na přání Sovětů tlačil na Dubčeka, aby se vzdal
00:59:45 funkce I.tajemníka ve prospěch Gustáva Husáka.
00:59:50 Husák prodělal v rozhodujících měsících roku 1968
00:59:55 vývoj z mírného reformisty k pragmatického spojence Bilaka
01:00:00 a ostatních stalinistů. Ideály pro něj nehrály žádnou roli.
01:00:05 Vždy vyznával čirou moc.
01:00:14 Poslední hřebíček byla výměna Dubčeka Husákem v dubnu 1969.
01:00:20 Chceme-li něco datovat,
01:00:24 já si myslím, že to je definitivní politická porážka
01:00:31 československého experimentu, československého reformního pokusu.
01:00:39 Alexander Dubček byl odsunut na funkci předsedy parlamentu.
01:00:44 Byl to první krok k definitivnímu odstranění oblíbeného hrdiny.
01:00:52 Volilo se tajně. Ze 374 platných hlasů poslanců obou sněmoven
01:00:57 bylo pro Alexandra Dubčeka 306 hlasů.
01:01:14 Předsedou Federálního shromáždění je tedy od 28.dubna 1969 Dubček.
01:01:21 Ve svém projevu zdůraznil významnou úlohu Federálního shromáždění
01:01:27 při zabezpečování ústavnosti a zákonnosti.
01:01:32 Zákony musí vyjadřovat zájmy, práva a svobody občanů.
01:01:37 A Federální shromáždění musí vyžadovat plnění zákonů
01:01:42 v zájmu celé naší socialistické společnosti.
01:01:57 Saša Dubček je jedna z osobností, které se v dějinách občas objevují.
01:02:04 Kerenskij, Dubček, Gorbačov,
01:02:10 ti všichni patří do stejné kategorie - smolaři.
01:02:15 Jakoby se jim něco daří, dostanou se k moci,
01:02:20 a pak neví, jak s ní zacházet.
01:02:24 Problém Dubčeka je také problémem Gorbačova.
01:02:30 Neměli jsme zkušenosti. Ani Dubček, ani já jsme nevěděli,
01:02:36 jak transformovat model, který byl v Sovětském svazu a Československu,
01:02:41 do nového modelu svobodné, demokratické společnosti.
01:02:46 Když jsme začali reformovat takovou společnost,
01:02:51 tak jsme byli odsouzeni k nezdaru, pokud jsme chtěli dodržet
01:02:56 politické, společenské a morální směry, které jsme načrtli.
01:03:01 Museli jsme počítat s tím, že zažijeme chyby i úspěchy.
01:03:06 K tomu jsme byli předem odsouzeni.
01:03:13 42letý Evžen Plocek, zaměstnanec Motorpalu
01:03:18 a kandidát Vysočanského sjezdu se na protest proti pokračující
01:03:23 normalizaci upálil 4.dubna 1969 před budovou OV KSČ.
01:03:28 Zanechal po sobě citát "pravda je revoluční",
01:03:33 a svůj výkřik "jsem pro lidskou tvář, nesmím mít necit".
01:03:38 Jeho oběť zůstala utajena.
01:03:51 Novému stranickému vedení nestálo už nic v cestě.
01:03:56 Ideál socialismu s lidskou tváří prohrál.
01:04:06 Ať odpadne, co je kolísavé, a zůstane jen to, co je pevné.
01:04:18 Husák byl skutečně jediný, který byl přijatelný pro Rusy
01:04:24 a který mohl něco vůči nim "uhrát".
01:04:28 A mně i jiným lidem se zdálo, že by mohl,
01:04:34 tak jsme si říkali, že by měl.
01:04:45 U Husáka to byla cesta k moci, u Dubčeka ne.
01:04:51 Dubček nešel do toho zápasu pro moc, dokonce z ní měl obavy.
01:04:56 Ale Husák po ní toužil.
01:05:00 To byly velké rozdíly v politickém charakteru těch lidí.
01:05:05 Obrovské rozdíly.
01:05:11 Husák normalizoval a Svoboda to přikrýval svojí autoritou.
01:05:17 Nemyslím, že to bylo vědomé,
01:05:23 ale to,
01:05:27 že vlastně ti, kteří ho vytáhli na ten post,
01:05:33 tak postupně, jak se obětoval,
01:05:41 tak to byla, bych řekl,
01:05:46 taková tragická stránka jeho života.
01:05:52 Nebo konce jeho života.
01:05:58 19.srpna 1969, v předvečer výročí okupace, se ve stejném sále,
01:06:04 kde nedávno zněla slova o svobodě, demokracii a pravdě,
01:06:09 schází aktiv pražských komunistů.
01:06:14 Na jaře tohoto roku bylo možné volit mezi dvěma cestami.
01:06:20 Buď pokračovat v krizích, chaosu, rozvratu
01:06:25 a dobrodružných akcích na pokraji národní a státní tragédie,
01:06:30 nebo hledat cestu konsolidace,
01:06:36 cestu pro klidný život a práci našich lidí.
01:06:42 Třetí cesty nebylo.
01:06:50 21.srpen 1969. Je tomu teprve rok,
01:06:55 co Československo okupovala armáda bratrských socialistických zemí.
01:07:05 Tady jsem vycházel z kina a chtěl jsem jít na tramvaj.
01:07:11 Ale dav lidí mě strhl k muzeu. Nebylo kam uhnout.
01:07:16 U muzea přecházím silnici, najednou rána, a ležím.
01:07:22 Padl jsem a zůstal jsem ležet asi 20 minut, než si mě někdo všiml.
01:07:27 Pak mě hodil nějaký pán od Dopravních podniků
01:07:33 do nemocnice v Londýnské ulici.
01:07:38 Ráno jsem se pak dozvěděl, že tam v noci přivezli 14letého chlapce,
01:07:44 který dostal dávku do břicha a zemřel jim na operačním sále.
01:07:57 Bylo to kvalifikováno jako náhoda. Ale nevím, jak to mohla být náhoda,
01:08:03 když tam bylo víc postřelených lidí.
01:08:08 Dodnes pořádně nevím, proč do nás stříleli.
01:08:13 Najednou tam přijeli, vyskákali vojáci a příslušníci
01:08:18 a začali ty lidi bít a hnát je jako zvěř.
01:08:24 Demonstrace, které byly snad posledním vzepětím našeho odporu
01:08:29 proti okupaci a normalizaci, byly rozehnány. Našlo se dost lidí,
01:08:34 kteří pod taktovkou Sovětů udělali tuto špinavou práci.
01:08:40 A tam asi nastal ten zlom.
01:08:44 Jakmile už ti "naši hoši", jak se říká,
01:08:50 v kuklách a štítech dokázali zase zabíjet
01:08:55 a lynčovat...
01:09:00 To už nebyli Rusové, to jsme byli my.
01:09:05 Jsou věci, které se smějí,
01:09:09 a jsou věci, které se nesmějí za žádnou cenu.
01:09:15 Prominout někomu, že pozval nepřátelská vojska do vlastní země
01:09:21 a nechal "zkrotit" vlastní národ... Když sám na to nestačím
01:09:26 a nemám na to ani argument, ani sílu.
01:09:31 A místo abych odešel, pozvu cizí vojska, tak jsem nepřítel své země.
01:09:36 To se nedá nic dělat.
01:09:40 Pokud se věci takto jasně a bez pochybností neformulují,
01:09:47 tak je nebezpečí, že se takový postoj bude brát za příklad.
01:09:54 Jako výmluva k dalším nemravnostem,
01:09:59 kterých se budou dopouštět další politici v čele národa.
01:10:14 Normalizační noc trvala celých 20 let.
01:10:19 Již rok po okupaci bylo vše zpět v rukou pravověrných komunistů.
01:10:24 Čistky za Husákova vedení přinesly půl milionu vyloučených ze strany.
01:10:29 Nejdříve bylo nutno zbavit se konkurence ve vlastních řadách.
01:10:34 Statisíce lidí nemohlo vykonávat svoji profesi, mnozí emigrovali.
01:10:41 Miliony byly vystaveny pokušení smířit se s normalizací
01:10:46 a zajistit sobě a svým rodinám zdánlivě spokojený život,
01:10:51 kariéru, auto, chalupu, levné pivo a jednou za 5 let do Jugoslávie.
01:10:58 Anebo nesouhlasit a obětovat svoji profesi, své soukromí a svobodu,
01:11:03 ohrozit studium a budoucnost svých dětí a věřit,
01:11:09 že dočasnost se přece jen nestane věčností.
Za sto let bude možná v učebnicích dějepisu o roce 1968 jen jedna věta. Ale teď, i po pětatřiceti letech, nenajdeme pamětníka, do jehož osudu by události spojené s „Pražským jarem“ nezasáhly. Tzv. normalizace definitivně zlikvidovala celonárodní euforii a nastolila temné dvacetiletí kolektivní zbabělosti a ojedinělého hrdinství. Výsledkem byla naprostá diskreditace komunistických idejí v Evropě. Autorům dokumentární trilogie Přerušené jaro se podařilo soustředit snad všechny existující archivní materiály a natočit unikátní svědectví tehdy žijících představitelů hlavních rolí historického dramatu. Vznikla tak ojedinělá studie o krátkém období socialismu s přívlastkem lidské tváře, jeho rychlém konci a dlouhých, tragických důsledcích.