Pro diváky jde o neviditelnou divadelní profesi. O "záchranné službě“ herců a operních zpěváků. ### Scénář a režie Z. Potužil
00:00:23 -Odveďte hlavně ji...
-Ať vás nepomate...
00:00:26 Ať vás nepomate cestou do věznice.
00:00:30 -Je to velmi svůdná...
-Je to velmi svůdná podvodnice.
00:00:35 Odveďte hlavně ji...
00:00:38 -Odveďte hlavně ji.
-A ať vás nepomate...
00:00:41 A ať vás nepomate cestou do věznice.
00:00:44 Je to velmi svůdná podvodnice.
00:00:50 Odveďte hlavně ji,
00:00:52 a ať vás nepomate cestou do věznice,
00:00:56 je to velmi svůdná podvodnice.
00:01:02 Po režisérovi, který to představení vidí,
00:01:05 tak v té fázi zkoušení
00:01:07 je to nejdůležitější osoba vůbec při té práci.
00:01:11 -To přeháníš, ne?
-Ne, nepřeháním.
00:01:14 Musím umět rychle číst očima.
00:01:17 Musím umět dobře mluvit
00:01:20 a mít hlas, který je slyšet, ale zároveň ne křičet.
00:01:27 Slyšíš, Manon?
00:01:30 Což nejsme svoji?
00:01:33 Což nejsme svoji?
00:01:37 -Slyšíš, Manon?
-Nikdy nás nikdo nerozdvojí.
00:01:43 Což nejsme svoji?
00:01:44 Jak se to stalo?
00:01:47 Že jsem vlastně v období svého dospívání,
00:01:50 kdy člověk má v sobě zmatek,
00:01:53 tak jsem se setkala s divadlem,
00:01:56 kde jsem měla pocit,
00:01:58 že mi odpovídá na některé moje otázky
00:02:01 nebo že mi ukazuje cestu, že tam můžu hledat,
00:02:04 tak jako můžu hledat v literatuře.
00:02:06 Ale tím divadlem jsem byla hodně fascinovaná.
00:02:09 -Slyšíš, Manon?
-Nikdy nás nikdo nerozdvojí.
00:02:12 Nikdy nás nikdo nerozdvojí.
00:02:14 -Což nejsme svoji?
-Což nejsme svoji?
00:02:17 Čím to, že já Manon...
00:02:19 Čím to, že já, Manon, ač je mi šestnáct let...
00:02:22 To povolání nápovědky mně vyhovuje,
00:02:25 mám k tomu zřejmě sklony,
00:02:27 k takovému charakteru povolání.
00:02:31 Já bych to mohla přirovnat třeba k povolání zdravotní sestry.
00:02:36 Nepotřebuju být vidět, ale dokonce mi dělá dobře,
00:02:41 když můžu být u něčeho, čemu sloužím.
00:02:45 Ale já nemusím být vidět, neumím to líp říct.
00:02:52 To je profík.
00:02:54 Ona okamžitě ví, který místo je správný,
00:02:57 hned nahodí tu správnou repliku.
00:02:59 -Dejchá s tebou?
-No.
00:03:02 ZPÍVÁ
00:03:05 ...neťukej, neťukej, náš táta je divokej.
00:03:11 Já miluji harmoniku, já mám tři heligónky.
00:03:15 -Přines nějakou.
-No, to vám ukážu.
00:03:18 Jednu jsem si přivez ze Států, to je moje velká vášeň.
00:03:22 A tahle mrška, ta má dokonce registry,
00:03:27 což heligónky nemívají.
00:03:31 Tak tuhle jsem si přivez.
00:03:34 A proč jsi z Prahy odešel do toho Hradce?
00:03:37 Já jsem se sem přiženil,
00:03:39 a protože tam byl byt ve čtvrtým patře bez výtahu.
00:03:43 A jak ty dlouho napovídáš?
00:03:46 Asi osmnáct let.
00:03:49 -A máš to do penze?
-No, to je do penze,
00:03:53 ale já to mám dobrý, že dělám i inspici,
00:03:56 takže pokud by mně vypadaly všechny zuby
00:04:00 a nebylo mně pomoci, tak prostě budu jako inspicient.
00:04:03 To je zajímavý, že nikdo u tý nápovědy nechce zůstat,
00:04:07 tady u tý profese.
00:04:09 Každý je tam třeba tři roky
00:04:11 a už se prostě dere dělat inspicienta
00:04:14 nebo prostě jinou profesi u divadla,
00:04:17 protože má to divadlo rád,
00:04:19 ale mně se tahle profese líbí.
00:04:23 Co bych asi měl umět?
00:04:26 Aby mně bylo rozumět, to je jedna věc,
00:04:30 a trošičku asi znát psychiku toho herce.
00:04:33 To platí všeobecně o všech hercích,
00:04:36 že jestliže vědí, že tam sedí nápověda,
00:04:40 dává na ně pozor a jede s nima,
00:04:44 tak jsou daleko klidnější,
00:04:47 i když třeba nápovědu celý představení nebudou potřebovat.
00:04:51 Měl jsi někdy krizi, že jsi chtěl od toho odejít?
00:04:55 -Z divadla?
-Od divadla, od nápovědy.
00:04:58 No, to bylo právě s tím platem.
00:05:01 Po třiceti letech u divadla jsem se ozval,
00:05:05 řekl jsem, že to je psychicky hrozný,
00:05:08 mít po třiceti letech čtyři tisíce osm set čistýho.
00:05:13 ZPÍVÁ
00:05:15 Když se ten Tálinskej rybník nahání,
00:05:19 dosahá voděnka k samému kraji...
00:05:26 Nápověda musí mít zřejmě velkou tradici.
00:05:29 Třeba v den premiéry se dopisovala předehra,
00:05:33 nějaké hvězdě se musela napsat árie
00:05:36 nebo připsat koloratury,
00:05:39 čili já mám pocit,
00:05:41 že tam sedával autor a že jim pomáhal.
00:05:44 A že se z toho potom nějak vyvinula ta profese.
00:05:49 NAPOVÍDÁ ITALSKY
00:05:53 Di Figaro...
00:05:58 Perfido...
00:06:06 Já jsem vysvětlovala dneska odpoledne jedné malé holčičce,
00:06:10 co vlastně v tom divadle dělám.
00:06:12 Říkala jsem: Víš, já tam sedím, mám před sebou noty,
00:06:16 a když to někdo zkazí nebo to chce zkazit,
00:06:19 nebo neví, jestli by to nezkazil,
00:06:21 tak se na mě podívá a já mu to řeknu,
00:06:24 a to je vlastně všecko.
00:06:37 Když zpěvák zpívá, tak neslyší.
00:06:41 Já si právě musím najít tu mezírku,
00:06:44 kterou potřebuje k tomu,
00:06:46 abych mu v určité rezonanci,
00:06:49 a aby mě nebylo slyšet do hlediště,
00:06:53 dokázala ten text říct, pokud ho neví, samozřejmě.
00:06:56 Ale musím si tu skulinku najít, a je to v místech, které ovládám.
00:07:01 Napovídám v ruštině, francouzštině, italštině a němčině.
00:07:05 Musím se učit.
00:07:08 Já se teď třeba učím Carmen francouzsky,
00:07:11 která bude za tři čtvrtě roku.
00:07:13 Vy máte dobrou pracovní dobu,
00:07:15 vy neděláte čtyřicet dva a půl hodiny tejdně.
00:07:18 No to dělám, pane režisére,
00:07:20 protože když zkouším od deseti do dvou
00:07:23 a potom sem přijdu v šest a odejdu v deset,
00:07:26 tak spočítejme to, kolik to je.
00:07:28 -Ale ne každý den.
-Ale každý den zkouším.
00:07:31 A když nemám představení, tak mívám odpoledne zkoušku,
00:07:35 takže to je dost.
00:07:36 Když vypadne zpěv,
00:07:38 tak to se nějak přejde, to se zpívá takzvaně čínsky,
00:07:42 když se tohle přihodí.
00:07:44 Když vypadne text, tak to je horší,
00:07:46 protože v tom začnete bruslit.
00:07:48 To poletujete různým směrem nahoru dolů,
00:07:51 vytřeštíte oči do portálu nebo do centra jeviště,
00:07:54 aby vám někdo hodil lano, a od toho ten suflér je.
00:07:58 Mrkvová pauza. Pan režisér ji má nejradši.
00:08:04 Ještě že tě máme, jinak umřeme hlady.
00:08:07 Já jsem tak úzkostlivá, že třeba jsem někde na návštěvě
00:08:11 a najednou v těch půl sedmý říkám:
00:08:13 Prosím vás, máte tady někde noviny?
00:08:16 A když ne, tak volám, co se hraje.
00:08:19 Najednou mám strach, že bych měla být někde jinde.
00:08:24 A ještě jednu věc mám, k tomu se musím přiznat,
00:08:28 a to je deformace z povolání v rodině.
00:08:31 Já tady křiknu na národního umělce,
00:08:33 on po mně přesně opakuje, co jsem na něj křikla,
00:08:37 a přijdu domů a oni tomu nechtějí rozumět.
00:08:41 Říkají: Maminko, teď už jsi doma, tak už na nás neječ.
00:08:45 Když napovídá v divadle, tak mi to nevadí,
00:08:48 když napovídá doma, tak jo.
00:08:51 Tak to jsem nečekala, tohle.
00:08:53 Já se vždycky dozvím takový věci...
00:08:56 Dyť ti to říkám furt.
00:08:58 -Dyť já nenapovídám.
-No, teď už se snažíš.
00:09:02 Že ne? Napovídám ti?
00:09:07 Tak jo, tak asi to tak bude.
00:09:10 Já jsem se nikdy nechtěla vdát.
00:09:12 Právě přes zkušenost, jakou jsem měla z dětství,
00:09:16 tak jsem měla averzi vůči manželství.
00:09:18 Lepší žádnej otec než špatnej otec.
00:09:21 A myslím si, že sice asi pozdě,
00:09:23 až teď, v sedmačtyřiceti letech,
00:09:25 jsem dospěla do fáze, že vím, že už tomu rozumím
00:09:29 a že si dokonce myslím,
00:09:31 že bych to uměla, vytvořit partnerskej vztah.
00:09:34 Divadlo jako takový je velice pěkný,
00:09:37 je to příjemný, jsou tady příjemný lidi.
00:09:40 Je to úplně o něčem jiném, než v jiném pracovním procesu.
00:09:44 Baví mě to,
00:09:46 ale všechno má svoje pro a proti.
00:09:49 Pro mě je to dost časově náročný, protože nejsem odsud.
00:09:52 Ti, co jsou z Pardubic, když třeba zkouší
00:09:55 a zároveň je večer představení, tak bez problémů si jdou domů.
00:10:00 Já tady musím být celý den, ale to je zase moje věc.
00:10:03 Dneska sehnat ubytování nebo byt tady v Pardubicích
00:10:07 je dost problematické,
00:10:09 pokud člověk není nějak finančně na tom dobře.
00:10:12 Bydlím s rodiči, mám dceru, bez manžela.
00:10:15 Ono se to hrozně těžko hledá, tahle profese,
00:10:19 protože ne každej je ochoten tři nebo čtyři roky sedět
00:10:23 a poslouchat hysterický herce,
00:10:25 nechat se šikanovat a opravovat od nich a od režiséra.
00:10:29 Já nevím, co budu dělat.
00:10:31 Já tady můžu být do smrti, já můžu odejít za pět let,
00:10:35 já nevím, co bude, opravdu nevím.
00:10:38 Dopoledne jsem zkoušela v Rokoku, pak jsem přejela na Fidlovačku
00:10:43 a zkoušela jsem Komedii masopustu,
00:10:46 neboli Dvanáctou noc Shakespeara.
00:10:48 No a teď mám představení.
00:10:51 Tou vedlejší prací vlastně vyrovnávám
00:10:54 ten výdělek v tom Národním divadle,
00:10:56 kterej je malej.
00:10:58 Nikdy jsem nic neměla a nemám. Televizi mám na splátky,
00:11:02 malinkej byt mám, jedna plus nula.
00:11:05 Fakt je, že když režíruju, tak dělám všecko,
00:11:08 abych ji nevnímal a neslyšel, kdežto když hraju,
00:11:11 tak dělám všecko pro to, abych ji slyšel.
00:11:14 Tady se to ani nedá nijak rozdělit,
00:11:17 protože tady je dřez, to patří ještě ke kuchyni,
00:11:20 a tohle je sprchovej kout a tady je pračka.
00:11:24 Tohle je vlastně společný, tady je jídelní kout,
00:11:28 tohle je můj šicí koutek, tady je obývací kout,
00:11:32 a jedinej opravdu můj prostor je tenhle balkón,
00:11:36 takže to je vlastně moje ložnice.
00:11:40 HRAJE
00:11:46 Nápověda, to by měla bejt taková myška divadla,
00:11:49 protože ten nápověda by neměl jenom dřepět na zadku
00:11:53 v tý kukaňce nebo ať už je to cokoliv,
00:11:56 ale když je potřeba,
00:11:58 tak on by měl jít třeba i pro ty praktikáble.
00:12:01 No vážně, to si nedělám legraci.
00:12:05 Dřív se mi při premiéře klepala kolena,
00:12:08 teď už ne, ale stejně mám samozřejmě trému,
00:12:11 protože já mám strach za ně.
00:12:14 -Při každé repríze?
-Ne, to ne.
00:12:17 protože já bych vlastně neměla mít tu trému.
00:12:21 Když jsem té holčičce řekla, že to zachraňuju,
00:12:25 tak bych měla zachraňovat.
00:12:28 Kdybych byla pohřbená do hrobu,
00:12:31 i když já si přeju, abych byla rozptýlená,
00:12:34 tak bych chtěla mít na náhrobku nápis z Cyrana,
00:12:37 kde je, jestli si pamatuješ na tu balkónovou scénu:
00:12:41 Můj život napovídat jen a zapomněn být v tichu.
00:12:45 Ale pro mě to není smutný, mně to dokonce vyhovuje,
00:12:49 v tom je to podobný s tou zdravotní sestrou.
00:13:05 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Divadelní profese, která vždy zůstává divákovi neviditelná, je nápověda. Ve fázi zkoušení nové hry velice důležitá osoba. Je to velice specifická práce, protože nápověda musí umět rychle číst, dobře mluvit a mít hlas, který nekřičí a přitom je dobře slyšet. Profese, která se těžko hledá a přitom je špatně placená. U operních představení má nápověda ještě těžší úlohu. Když zpěvák zpívá, neslyší a nápověda musí hledat v jeho zpěvu skulinu, kdy mu může napovědět. A to mnohdy v ruštině, italštině nebo francouzštině.