O věcech podstatných a nepodstatných
Bedřich Jetelina
Teolog, scenárista a režisér Bedřich Jetelina se narodil v roce 1963 v Brně. Vystudoval Teologickou fakultu Jihočeské univerzity, kde získal i doktorát v oboru Teologická antropologie a etika. Pracoval mimo jiné jako vedoucí oddělení komunikace nebo ředitel soukromého televizního studia. Nyní je na volné noze. S Českou televizí spolupracuje jako scenárista a režisér od roku 2005. Specializuje se na náboženskou tvorbu a podílí se na pořadech Cesty víry, Křesťanský magazín a Sváteční slovo; autorsky připravil a režíroval 27dílný magazín pro mládež Za obzorem. Je autorem dvou knih fejetonů (Orel na řetězu a Klub anonymních porušovačů slibů), knihy rozhovorů (Portréty - osobnosti za mikrofonem), rozhlasového sitcomu Dědeček, řady publicistických rozhlasových a televizních pořadů vysílaných křesťanskými stanicemi a článků v odborných teologických i populárních časopisech. Je ženatý, má dvě dospělé děti. Rád běhá, jezdí na kole a lyžuje.
O věcech podstatných a nepodstatných
Svatý František se narodil v roce 1182 v Assisi jako syn bohatého obchodníka s látkami. A měl všechno, tedy na svoji dobu skoro všechno. Dostal docela slušné vzdělání, uměl latinsky, dokázal se dobře oblékat, byl veselým společníkem a otec si přál, aby po něm převzal rodinnou obchodní firmu.
A František přesto nebyl spokojený a hledal jinou cestu. Je to asi normální, že všichni chceme jít svou vlastní cestou a nechceme jít po cestách, které nám připravili druzí, i když jsou pohodlné a není na nich nic špatného. Pořád hledáme něco zajímavějšího, důležitějšího nebo jenom jiného. Chceme nacházet své vlastní cesty a na nich usilovat o to, co považujeme my sami za podstatné.
Františka při hledání jeho cesty za podstatným potkala celá řada událostí – válečné zajetí, nemoc, sny, ve kterých viděl znamení, vstup do armády i její následné opuštění. Až najednou poznal, že jeho cesta je jiná, než si myslel. Rozhodl se svůj život zasvětit Bohu, protože to vnímal jako to nejpodstatnější. A svoje zasvěcení Bohu chtěl prožívat úplně naplno. Skoro nikdo ho ale nechápal. Určitě ne jeho nejbližší rodina, zejména když otci prodal ze skladu nějaké látky i s koněm, aby mohl zaplatit opravu zchátralého kostela svatého Damiána. A nechápali ho ani mnozí další, když se poté zřekl majetku a pro svůj život vzal doslova výzvu evangelia: „Nic si neberte na cestu, ani hůl, ani mošnu, ani chléb ani peníze ani dvoje šaty”. Jenomže František, i když si mnozí mysleli, že se zbláznil, věděl, co je pro něho to podstatné. A věděl, že proto, aby si to udržel, musí se vzdát všeho, co podstatné není. Začal s několika přáteli žít v poustevně a z této skupiny vlastně žebráků, postupně vznikla řehole a později významný mnišský řád františkáni. Ale ani cesta k němu nebyla jednoduchá, jenže František svoji vizi radikálního následování evangelia neopustil. A můžeme říct, že svoje hledání podstatného opravdu dotáhl až do konce.
Otázkou je, čím pro nás může být svatý František inspirací, pro nás, kteří žijeme o mnoho století později v 21. století.
Rozhodnout se pro to podstatné a opustit nepodstatné, je v principu správné, ale jak na to konkrétně? Naštěstí to podstatné věci zůstává od dob Františka z Assisi stále stejné – být věrný svému přesvědčení, což pro nás, křesťany znamená být věrný Bohu.
A pak zbývá už jenom to nejjednodušší, a vlastně zároveň i nejsložitější – opustit to nepodstatné. A nemusí to být ani žádná velká dramatická gesta. Možná stačí se jenom nehnat za majetkem, kariérou nebo úspěchem, když to znamená jít proti svému nejvnitřnějšímu přesvědčení.
A potom budeme těmi, i když nejsme františkány, i když žijeme v úplně jiné době, tak se necháme inspirovat odkazem muže, který výrazně ovlivnil svět Evropy až do dnešní doby.