Paměť
Jindřich Černohorský
Narodil se 5. ledna 1965 v Hradci Králové. Kazatel Církve adventistů sedmého dne. Po skončení základní školy se vyučil elektromechanikem a složil maturitní zkoušku. V roce 1989 nastoupil na dálkový teologický seminář Církve adventistů sedmého dne, který v roce 1994 dokončil. Od roku 1992 se stal duchovním a sloužil v Praze, Vlašimi, Poděbradech, Mladé Boleslavi, Kolíně, Pardubicích, Přelouči a Hradci Králové, kde osm let vedl volnočasové komunitní centrum Bé plus. Od roku 2011 je na plný úvazek zaměstnán v internetové televizi Hope TV. Věnuje se aktivně hře na kytaru a zpěvu. Se skupinou Grace natočil dvě DVD. Jeho velkým koníčkem je také sport, konkrétně stolní tenis, windsurfing a snowboarding. Je ženatý, má dvě dcery a dva vnuky.
Paměť
Chtěli bychom mít fenomenální paměť? Představme si, že cokoli bychom si přečetli, bychom si pamatovali až do konce života. A nebo by nám stačil třeba běžný pohled na pražské Hradčany a dokázali bychom namalovat několikametrový obraz do nejmenších detailů. Lidé s těmito schopnostmi mezi námi žijí. Patří k nim Kim Peek, Daniel Paul Tammet a Stephen Wiltshire.
Kim Peek dokáže za 58 sekund přečíst 8 stran a po dvou hodinách si pamatovat 98 % textu. Přečetl už 12 000 knih a bude si vše pamatovat do konce života. Daniel Paul Tammet má zvláštní dovednost. Zná Ludolfovo číslo s přesností na 22 514 desetinných míst. Stephen Wiltshire, který žije v Londýně je fenomenální kreslíř. Stačí mu jeden krátký pohled a nakreslí několikametrový obraz města do nejmenších detailů. Jak by to na této zemi vypadalo, kdyby toto nebyla anomálie, ale pro všechny lidi by to bylo běžné?
V době Ježíše se židovské děti učili od malička nazpaměť texty Tóry, tedy 5 knih Mojžíšových. Každý rabín uměl celou Tóru zpaměti a byli tací, kteří zvládali zpaměti celý text Starého zákona. To je v mé Bibli nějakých 842 stran.
Chtěli bychom mít fenomenální paměť a nic nezapomínat? Mě když manželka pošle něco koupit a jsou to 3 věci, raději si je napíšu. Už se mi stalo, že jsem si nevzpomněl.
My lidé zapomínáme. Děsí mě představa, že bych nedokázal zapomenout na křivdy, které se mi staly a že bych si celý život v hlavě nosil i to vše ošklivé, mě děsí. Je dobře, že dokážeme zapomenout.
Minulý režim se snažil všemožnými způsoby připomínat, co je důležité a čemu máme věřit. Téměř na každém roku byla nějaká socha nebo budovatelský nápis. Vzpomínám si, jak u nás v Hradci Králové svítil v noci na jedné budově obrovský nápis: „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak.“ Když jsem pracoval v Zemědělských stavbách, tak jsme jednou za měsíc museli ráno do práce asi o hodinu dřív, protože jsme měli politické školení.
Minulý režim se snažil, abychom věděli, co je správné. Ale režim se změnil. Více jak dvacet let žijeme ve svobodné zemi. Co je pro nás dnes důležité a čemu věříme? Pamatujeme si narozeniny manžela, manželky, dětí, vnoučat? Pamatujeme si výročí svatby? Když si totiž tyto události pamatujeme, znamená to, že jsou pro nás důležité. Můžeme se na ně připravit a něco prožít.
Když čtu Bibli, zjišťuji, že i Bůh dal určité mezníky, pomníky, které nám mají neustále připomínat to, na co zapomínáme. Jeden z nich umístil v čase. Každý sedmý den si máme vzpomenout na dva důležité momenty: 1. Bůh je Stvořitel. Nejsme dílem náhody, protože náhoda je chaotická, ale že jsme vyšli z jeho rukou. 2. Máme se učit odpočívat.
S mojí rodinou jsme se toto snažili dodržovat a každý týden v pátek večer jsme s dětmi měli takové malé Vánoce. Naše rodiny budou zcela jistě pevnější, stabilnější, když budeme mít více času ne sebe. Žádné pomníky a sochy nám to už nepřipomínají. Ale nezapomínat, znamená být šťastnější.