Helena Vondráčková a Jiří Korn uvádějí šestačtyřicet hereckých a pěveckých osobností v přehlídce toho nejlepšího z televizní zábavy (1995). Účinkují: H. Vondráčková, J. Korn, M. Horníček, M. Kopecký, K. Gott, V. Menšík, M. Kubišová, J. Bohdalová, V. Dvořák a další. Scénář J. Vašta a A. Berková. Kamera J. Lebeda. Režie J. Vašta
00:00:04 HUDBA
00:00:49 Dej tam trošku pepře a sůl, přidej fór, song co nevyvanul.
00:00:56 A hned máš, zábavy plný stůl, to je Šoubyznys.
00:01:03 Ať tam, Kaiser, Lábus daj šprým, dochutí Lasica se Satinským.
00:01:10 Dosolí Werich, Horníček s ním. To je Šoubyznys.
00:01:17 Pak pan Menšík nám přivedl partnerů pár.
00:01:20 On s tím Kopeckým byli báječný pár.
00:01:24 Pár dam přidal nám, jako zvláště divný dar.
00:01:27 Ba i Zázvorková Stella s tím Menšíkem něco měla.
00:01:31 Tam dál, Lásku nebeskou máš, s Marcelou, zazpívá Mistr náš.
00:01:38 S Černochem, Wimmer zve na čardáš, šou je všehochuť
00:01:43 a všehochuť je šou, to je ten Šoubyznys.
00:01:50 HUDBA
00:02:00 To je Šoubyznys.
00:02:14 To je Šoubyznys.
00:02:18 Dámy, Rosůlková, Kozderková, Slunéčková.
00:02:21 Gott a Holanová, Matuška a Pilarová.
00:02:24 Spejbl a Hurvínek, Hlaváček a Kobr.
00:02:27 Máme dnes pestré menu a lidové smluvní ceny.
00:02:38 Vám dobrou chuť chceme přát,
00:02:42 svět, to je šou a šou, to je svět,
00:02:45 to je ten Šoubyznys.
00:02:58 Chodil jsem s Jitkou už dobrých 12 let.
00:03:01 Říkal jsem si: "Jiříku, do téhle
00:03:04 známosti se nemusíš bát něco investovat."
00:03:08 -Tak jsem jí šel koupit..
-Kytičku, vem to rychle.
00:03:12 -Ne, kytičku.
-Pugét.
00:03:15 Oni zrovna pugéty neměli.
00:03:18 Tak jsem jí koupil věneček.
00:03:20 SMÍCH
00:03:23 Byly Velikonoce, to jsou ty věnečky s kočičkami.
00:03:27 -To nebyly Velikonoce.
-Nebyly.
00:03:30 -Že měli ty věnečky z kočiček.
-Oni neměli věnečky z kočiček,
00:03:34 to byl spíš věnec.
00:03:37 -Věnec?
-Krásný, z chvojí, za 400 korun.
00:03:40 SMÍCH
00:03:45 To není vhodný dárek pro dámu, věnec.
00:03:48 Jak to, já jí to dával navečer.
00:03:51 To máš jedno, jestli jí to dáváš ke svačině nebo navečer.
00:03:54 Tenhle byl speciálně na večer, měl nápis spi sladce.
00:03:59 SMÍCH A POTLESK
00:04:05 -Za kolik jsou ty růže, matko?
-Po pěti korunkách, mladý pane.
00:04:09 Před hodinou čerstvě řezané, čuchněte si, jak voní.
00:04:15 Já vám věřím, ale mám rýmu.
00:04:18 Rýma přejde, to já mám plotýnky.
00:04:21 Víte, co mi to dělá, když musím sedět celý den na luftu?
00:04:26 Vy jste někomu strašně podobný.
00:04:32 -Kolik dáme těch růžiček?
-Já nevím.
00:04:36 Kytek má být lichý počet. Tak dáme tři za 15 korun.
00:04:44 -Nebo pět kousků za 25 korun.
-Pět kousků za 25 korun.
00:04:49 -Vy jste někomu strašně podobný.
-Ne to nejsem.
00:04:54 Já už vím. Vy jste děsně podobný tomu...
00:05:02 Dvořákovi.
00:05:04 SMÍCH
00:05:08 Pane, já špatně vidím, ale vidím, jako když mu z oka vypadnete.
00:05:14 Já mu nejsem podobný. Nejsem. To jsem já.
00:05:19 Propánakrále. Tak to jste vy, Mistře.
00:05:25 Hned jsem věděla, že vás odněkud znám.
00:05:28 Promiňte, Mistře, že jsem vás hned s určitostí nepoznala.
00:05:32 Kdo by to byl řekl, že přijdete pro růžičky zrovna ke mně.
00:05:38 -A není to pro Jiřinku?
-Ne, ty jsou pro manželku.
00:05:42 SMÍCH
00:05:48 Mistře, my se vám vždycky celá rodina tak nasmějeme,
00:05:54 hlavně když vás Bohdalka umyje.
00:05:58 SMÍCH
00:06:01 Co to povídám. Mistře, já jsem z toho celá zmagořilá.
00:06:05 To je z té radosti, že vás vidím živého.
00:06:09 Tohle až budu povídat Milče, to je švagrová, my si vždy říkáme,
00:06:15 tihle dva by měli být v televizi častěji, každý den,
00:06:19 ty umějí pobavit.
00:06:21 -Ono to nejde.
-Já vím, že to dá fušku.
00:06:23 Něco vyšpekulovat. My jsme vám vděční, Mistře.
00:06:29 -To jsem rád.
-My bychom pro vás první poslední.
00:06:39 -Já vás asi zdržuji.
-Už bych jaksi...
00:06:43 Tak kolik dáme růžiček? Víte co, já vám je sváži všechny.
00:06:52 -Po čem, že jsou?
-Po devíti korunkách.
00:06:58 HUDBA
00:07:09 Tvů-ů-ůj dopis spálím,
00:07:13 vzplál, tiše vzplál.
00:07:20 Ten ubohý sloh ti nepochválím,
00:07:23 o-ou-jé, o-o-o-jé,
00:07:26 nepiš dál, nepiš dál, nepiš dál.
00:07:30 Jenom aby si to chlapec k srdci vzal.
00:07:33 Houf trapných řádků,
00:07:40 pár sirek stál.
00:07:47 Říkám ti to přece od začátku,
00:07:51 o-ou-jé, o-o-o-jé,
00:07:53 nepiš dál, nepiš dál, nepiš dál.
00:07:58 Co má dělat, když jste jeho ideál.
00:08:01 Dým k nebi stoupá,
00:08:08 dým, jako král.
00:08:15 Já jsem totiž na svou přízeň skoupá,
00:08:18 o-ou-jé, o-o-o-jé,
00:08:22 nepiš dál, nepiš dál, nepiš dál, jé.
00:08:26 Dnešním dnem, 1. března 2020, zavádí naše televize 25. kanál.
00:08:37 To mě vzalo. 25 kanálů, člověče. Kam koukneš, western, horor,
00:08:45 krimi, senzace. Fialový běs, horor.
00:08:52 Třináctý kanál z Golčova Jeníkova.
00:08:57 Nebo tady Pistolníci na Kotárech, to je šestnáctý kanál,
00:09:01 western z Rožnova pod Radhoští.
00:09:04 Už zase dávají Pět mrtvých pod Kunětickou Horou.
00:09:07 To je krimi seriál z Pardubic.
00:09:09 SMÍCH
00:09:11 Jak jsem již předeslal, nuda, nuda.
00:09:17 Vzpomínám si, že tovární komín jsem v televizi neviděl,
00:09:20 ani nepamatuji.
00:09:22 SMÍCH
00:09:28 Kde jsou ty doby dvou kanálů, vzpomínáš, co tenkrát všechno
00:09:32 běželo? Za jeden večer běžela na jednom kanále Stříbrná pila
00:09:37 a na druhým Vivat Beňovský.
00:09:41 Jak bych to nepamatoval, tenkrát si lidé pořizovali
00:09:43 druhý televizor, aby mohli sledovat oba programy.
00:09:47 To máš pravdu.
00:09:49 Nebo ten seriál, jak tě tak vzal, o tom, jak zapochyboval.
00:09:57 -To jsem neviděl
-Ten předtím nezapochyboval
00:10:00 a dostal infarkt.
00:10:02 On si myslel, že každý, kdo nezapochybuje, dostane infarkt,
00:10:04 tak raději zapochyboval.
00:10:06 -To jsem neviděl.
-Viděl, dívali jsme se spolu.
00:10:09 Potom jsi hrůzou nespal a dávali ti prášky, pak dudlíka.
00:10:15 -Ale prosím tě.
-Šoky ti dávali.
00:10:18 Ukolébavky z Hubičky do tebe pouštěli.
00:10:20 -Řekni, kdo v tom hrál?
-To je jedno, kdo v tom hrál.
00:10:25 -O to taky nešlo.
-O co šlo?
00:10:27 O radiátory.
00:10:30 SMÍCH
00:10:37 Ukrutně pršelo, tvůj deštník do sucha zval,
00:10:46 pak se ten zázrak stal, navzdory dešti jsem vzplál.
00:10:55 V očích dva plamínky, těmas mě celou noc hřál.
00:11:04 Rtěnkou na zrcadle ráno vzkaz od tebe stál.
00:11:13 Čau lásko, čau lásko!
00:11:22 Ty jediná, nejdražší, nejsladší, na shledanou!
00:11:32 Čau lásko, čau lásko!
00:11:41 Ty jediná, nejtrpčí, nejkratší, na shledanou!
00:11:55 Nebe se zjasnilo, jen já mrak na srdci mám,
00:12:05 dík tobě, mizero, s talentem k milostným hrám.
00:12:14 Kdykoliv zaprší, slyším tvůj zrychlený dech,
00:12:23 až se zas potkáme, doufám, že nebude spěch.
00:12:32 Čau lásko, čau lásko!
00:12:41 Ty jediná, nejdražší, nejsladší, na shledanou!
00:12:50 Čau lásko, čau lásko!
00:13:00 Ty jediná, nejtrpčí, nejdražší, na shledanou!
00:13:09 Čau lásko, čau lásko!
00:13:14 Čau lásko!
00:13:27 Čau lásko!
00:13:32 Čau lásko!
00:13:46 Čau lásko!
00:14:07 -Neruším?
-To víte, malinko ano.
00:14:10 Po ránu se musím trošku dostat do formy.
00:14:14 Po ránu, vždyť je půl dvanácté.
00:14:17 To víte, my večer zpíváme a ráno líháme.
00:14:21 Vy jste holt bohémové, že jo.
00:14:24 Jo, Bohéma, Puccini, to je krásná opera.
00:14:29 Vy a Puccini, prosím vás, od koho vy si chcete ještě půjčovat?
00:14:37 Popelník si po sobě můžete taky vysypat,
00:14:40 já to za vás věčně dělat nebudu.
00:14:44 Prosím vás, vypadněte, za chvílí letím do studia.
00:14:47 Já zase letím na mandl a se smetím.
00:14:52 Vy byste to mohl vědět. Prý se Dvořák proslavil v Americe.
00:14:56 -Je to pravda?
-Ten se tam zapsal natrvalo.
00:15:00 Tak neříkejte, natrvalo, hned jsem si to myslela, vidíte.
00:15:03 Víte, jak tam jsou drahé činže? Říkala mi Čechová z masny,
00:15:07 která tam má odjakživa snachu, že nemůže vyjít, ani na ulici.
00:15:13 Já to i četla, jak se to, Plus. Je to všude.
00:15:18 Tak Dvořák říkáte? A kdo by to byl do něj řekl.
00:15:21 Nevím, co mu chybělo, vždyť se měl krásně.
00:15:24 Opravdu nevím, co mu chybělo.
00:15:26 Jsem ho ještě viděla, je to týden, jak venčil psa.
00:15:28 -Měl se nádherně.
-Kdo, pes?
00:15:31 -Ne pes, Dvořák.
-Antonín Dvořák, známý skladatel,
00:15:35 ten už je dávno po smrti.
00:15:38 Mně se nic neřekne, já jsem dobrá jen na ty schody.
00:15:45 Taky bych si mohla zazpívat, nemyslete si, že jste nějaké eso.
00:15:49 Chodila jsem do Krušnohorského ochotnického kroužku,
00:15:52 zpívala jsem tam.
00:15:53 Taky jsem měla dobře postavený hlas.
00:15:57 -Tak už budeš zticha?
-Oni mně to zničili.
00:15:59 Za chviličku letím do studia, mám tam zpívání a jenom tady
00:16:02 s tebou ztrácím...
00:16:05 Ty babo, vždyť já kvůli tobě ztratil hlas.
00:16:07 Já jsem včera ztratila hadr, víte, kde jsem ho našla?
00:16:10 V mezaninu.
00:16:11 -Já se nebudu rozpakovat.
-Člověče, co to děláte?
00:16:18 Nechte toho.
00:16:23 Paní Houdová?
00:16:25 ROZHLAS: Pánové Kaiser a Lábus, prosím, na scénu.
00:16:29 Oldo, jdem na to.
00:16:31 Myslíš, že ten konec je takhle dobrý?
00:16:35 Oldo? Oldo?
00:16:41 Já ho zabil. Říkal mi, abych trochu přitlačil na konci.
00:16:46 Já ho zabil. Oldo, já nerad.
00:16:50 Já zabil, já zabil.
00:16:55 Nezabil, my jsme nezničitelní.
00:16:58 Raz, dva, tři, čtyři.
00:17:04 Po babičce klokočí
00:17:09 a potmě strach.
00:17:12 A do očí, padl ti prach.
00:17:17 Proto vím, že je nutné,
00:17:20 vést řeči smutné, o tom,
00:17:25 co bude potom,
00:17:29 až budu sám.
00:18:00 Opuštěné nábřeží,
00:18:06 z modravého dýmu chrám.
00:18:12 Nebo město bez věží,
00:18:17 řekni co chceš, to ti dám.
00:18:23 Zlatý pohár s fermeží
00:18:27 anebo snad s protěží,
00:18:33 bílý šat, jediný, jediný,
00:18:38 jediný úsměv, chci ti dát.
00:18:45 Je tu však to klokočí
00:18:49 a potmě strach.
00:18:51 A do očí,
00:18:53 padl ti prach.
00:18:56 Proto vím, že je nutné,
00:19:03 vést řeči smutné, o tom,
00:19:07 co bude potom,
00:19:09 až budu sám.
00:19:16 Jak se můžeš v tomhle randálu učit roli?
00:19:19 Vždyť jsem jim to řekl.
00:19:21 Byl jsem minulý týden v Budapešti.
00:19:24 -Kde?
-V Budapešti.
00:19:25 -Co jsi tam dělal?
-To je vedlejší.
00:19:26 Víš, co jsem si tam za pár korun koupil?
00:19:28 MLUVÍ MAĎARSKY
00:19:30 -Já nevím, co to je.
-Já tomu říkám ušník.
00:19:36 Podívej se, to si dáš do uší a dávej pozor.
00:19:40 Teď může hrát 100 klarinetů, ty je neslyšíš.
00:19:43 -Co?
-Tisíc fagotů může řvát,
00:19:45 ječet, ty neslyšíš ani půltón.
00:19:48 Večer jsi doma, žena žvatlá, tlachá, ty ji nevnímáš.
00:19:55 To dělají v japonský licenci, na co ti lidé dnes nepřijdou.
00:19:59 Kdyby řvalo miliony Japonců, ty je neslyšíš.
00:20:02 -Povídám, že je neslyšíš.
-Já tě neslyším.
00:20:05 -Japonce neslyšíš.
-Jaký Japonce, proč bych
00:20:07 poslouchal Japonce?
00:20:08 -Protože to je jejich patent.
-Tohle to? Na co to je?
00:20:12 To si dáš takhle do uší a teď, kdyby řvalo padesát paviánů,
00:20:18 ty je neslyšíš.
00:20:20 Z děla můžou vystřelit, ty je neslyšíš.
00:20:22 Kdybych ti řval do ksichtu, tak to neslyšíš.
00:20:25 Já tě neslyším. Když ti to dám do uší,
00:20:28 tak můžu říkat cokoliv a ty mě neslyšíš.
00:20:31 Kdybych tady bubnoval, nevím na co, ty to neslyšíš.
00:20:36 -Co to?
-Slyšíš něco?
00:20:39 Kdyby tvoje manželka, tchyně, celý barák
00:20:41 se spojili a řvali na tebe, tak to neslyšíš.
00:20:46 Že to neslyšíš. To je ohromná věcička.
00:20:49 To je bezvadné. To je nádherné ticho.
00:20:52 -Prodej mi to.
-Máš to mít.
00:20:54 Dej mi tři stovky a je to tvoje.
00:20:56 Ty jsi se zbláznil, to má cenu dvacet korun.
00:20:58 -Dám ti 25 korun.
-Ty jsi blázen, to raději zahodím.
00:21:01 No, prosím, ale bylo to nádherný.
00:21:03 Ty, Láďo, nemohl by jsi mi ty tři stovky alespoň půjčit?
00:21:07 Půjčit tři stovky?
00:21:09 Půjčit tři stovky, já jsem v tísni.
00:21:12 Ti Japonci jsou ohromní, měl jsem to jenom chvilku
00:21:15 a už vůbec nic neslyším.
00:21:17 SMÍCH
00:21:21 Ruku líbám, ruku líbám.
00:21:24 Dobrý večer, přeju vám.
00:21:28 Má poklona.
00:21:31 Moje úcta.
00:21:33 Služebník, ruku líbám.
00:21:37 Jak jsem šťasten, že vás zřím.
00:21:41 Kdy vás zase uvidím.
00:21:46 Má poklona.
00:21:48 Moje úcta.
00:21:50 Služebník, ruku líbám.
00:21:57 Řekněte téma na humoristický dialog a já ho potom rozvedu
00:22:02 do uměleckého...
00:22:05 Spolehněte se.
00:22:07 Připravil jsem si tisíce témat, mám to tu podle abecedy.
00:22:10 Náhodou jsem otevřel pod písmenem č.
00:22:14 To jsou krásná témata.
00:22:15 Čitron, ne, to je nějaké smítko.
00:22:20 -Č, člověk.
-Člověk to je pěkné téma,
00:22:23 ale něco konkrétnějšího.
00:22:25 -Kolik váží?
-To tu nemám.
00:22:27 -Jak se jmenuje?
-To tu také nemám.
00:22:29 -Co dělá, ten člověk?
-Stojí na mostě.
00:22:35 O čem přemýšlí ten člověk, z čeho vychází?
00:22:39 Vychází z krematoria.
00:22:44 -Proč?
-Byl tam zaměstnaný,
00:22:47 dostal výpověď.
00:22:48 Rozumím.
00:22:50 On tam byl jako zaměstnanec, ne jako palivo.
00:22:54 To je téma pro humoristický dialog.
00:22:58 Vyšel z krematoria a teď stojí na mostě.
00:23:01 Abych nezapomněl, ten most stojí nad řekou.
00:23:05 To je nejlepší, když je most nad řekou.
00:23:07 Podařilo se.
00:23:09 SMÍCH
00:23:14 Člověk stojí na mostě, kouká do mohutné modré řeky.
00:23:19 A říká si: "ježíšmarjajosef."
00:23:23 -Všech tří vzpomínal?
-Ano.
00:23:26 -Dostal jsem výpověď.
-Co bude teď dělat?
00:23:29 Ne já, ten člověk si povídá na mostě:
00:23:32 "Dostal jsem výpověď." Doma ho čeká pět hladových dětí,
00:23:37 manželka, také pořádně vyhladovělá, všichni mají TBC.
00:23:43 -Celá rodina má TBC?
-Kompletně celá rodina.
00:23:47 Když si to můžou dovolit.
00:23:50 Člověk si uvědomí tu svoji katastrofální životní situaci,
00:23:54 tak se mu tady v mozku.
00:23:58 -On má tady mozek?
-Ano.
00:24:00 -Tak proto dostal výpověď.
-Ano.
00:24:02 -Takže tohle bych měl rozvést?
-Řekl jste mi, ať vám povím
00:24:06 nějaké téma pro humoristický dialog a že ho rozvedete
00:24:09 do uměleckého humoru.
00:24:11 Tak já to rozvedu, dávejte pozor.
00:24:13 Na to se těším, on výborně rozvádí.
00:24:15 Člověk stojí na mostě.
00:24:16 Už začnu rozvádět. Člověk se rozběhl na mostě,
00:24:20 přeskočil přes zábradlí, dopadl do vody, zpočátku se
00:24:23 ještě vynořoval nad hladinu a křičel: "Pomoc, pomoc!"
00:24:27 -Prosím?
-On strašně slabě křičel,
00:24:29 protože byl stydlivý.
00:24:32 Definitivně se ponořil pod vodu, dopadl na dno a říkal:
00:24:38 "Ježišimarja, jsem na dně, co mám dělat, budu dýchat, zle je, nebudu
00:24:43 dýchat, bude to ještě horší."
00:24:44 Jak byl na tom dně, tak na něj začaly útočit ryby.
00:24:51 Ryby se do něho pustily: "Co tu chceš? Co?"
00:24:54 On pravil: "Ryby neotravujte, teď mám vážné starosti,
00:24:57 topím se, jděte pryč."
00:24:59 Stále rozvádím to téma.
00:25:01 Ryby mu nedaly pokoj a stále: "Co tu chceš?"
00:25:04 Člověk začal před rybami utíkat, po tom dně. Teklo z něj,
00:25:08 jak utíkal, ryby taky utíkaly.
00:25:10 -To je pořád to stejné téma?
-Ano.
00:25:12 Ryby utíkaly za ním, no některé utíkaly, některé plavaly,
00:25:16 když už ten člověk nemohl, tak se na dně postavil do...
00:25:21 Stále rozvádím to téma, výborné.
00:25:23 Člověk tam stál, ryby okolo něj kroužily.
00:25:26 Ryby kroužily okolo něj a volaly ještě další ryby:
00:25:30 "Pojďte, budeme kroužit."
00:25:31 On tam stál. Ještě stále rozvádím to téma.
00:25:35 Člověk tam stál a ryby kolem něho kroužily a kroužily,
00:25:39 kroužily okolo něho. A jiné téma nemáte?
00:25:43 SMÍCH
00:25:57 Byl to klaun,
00:25:59 byl to klaun.
00:26:00 Kdo je víc, než-li klaun.
00:26:04 Vždycky byl z nejlepších,
00:26:07 lidem sloužil, dával jim smích.
00:26:10 Vždycky svět, chtěl se smát,
00:26:14 proto klauny měl a má rád.
00:26:18 Dueto Papáto, to byl hit,
00:26:21 Hrzán s Janžurkou na bruslích slít.
00:26:25 Gottová s Čejkou mohli v opeře být.
00:26:28 Jo, tam kde klaun se objevil, to muselo žít.
00:26:31 Sláva mu, byl to klaun,
00:26:33 byl to klaun.
00:26:41 Byl to klaun,
00:26:43 byl to klaun.
00:26:45 Kdo je víc, než-li klaun.
00:26:48 Ten pan klaun, dáma klaun.
00:26:51 Pomůžou vám, když vy jste down.
00:27:02 Lábus byl anděl a Kaiser jakbysmet.
00:27:05 V cirkuse Knoflíkov, Korn si skvěle ved.
00:27:09 Jo, tam kde klaun se objeví, tam je veselo hned.
00:27:12 Sláva mu, byl to klaun, byl to klaun.
00:27:25 Dříve než na louce rozkvete voňavé kvítí.
00:27:32 Ty moje kytičko voňavá.
00:27:34 Může se v životě ledacos divného státi.
00:27:40 Postavím schody do nebe,
00:27:47 a já je budu drhnout.
00:27:49 Korunou si hodím,
00:27:50 až se budeš ptát,
00:27:53 zda tě za nos vodím,
00:27:55 či zda tě mám rád.
00:28:01 -Boženo?
-Prosím?
00:28:03 Boženo, jedině Boženo,
00:28:06 ty musíš slyšet píseň mou.
00:28:13 Ale já se loučím.
00:28:15 Milý Béďo, zítra už mě nespatříš.
00:28:19 Já se loučím, nalej víno
00:28:22 všem, kdo mají prázdnou číš.
00:28:26 -Boženo?
-Co zas?
00:28:29 Chci ti jenom jednu větu,
00:28:30 jenom jednu prostou větu, vyjevit.
00:28:35 Povídám, Béďo na shledanou.
00:28:39 Božka, zůstaň aspoň do Vánoc.
00:28:44 Hříšnice, fláma a postava známá, jsem já, já.
00:28:52 Ó Bože, Bože, Božka s tebou je kříž.
00:28:56 Co ty víš.
00:29:00 Ty mě vůbec nechápeš.
00:29:03 Hádej, Béďo, kdo to byl,
00:29:07 kdo mě včera políbil?
00:29:11 Zas on ten Václav?
00:29:14 On je krásný jako štěstí
00:29:17 a štíhlý jak len.
00:29:19 Já srdce zblázněné mám.
00:29:25 Raději jsem neměl si ten román,
00:29:31 raději jsem neměl si ho číst.
00:29:36 Zčervená, zčervená, když mi
00:29:39 hladí kolena, ramena.
00:29:42 Zas ten Václav?
00:29:45 A já, plavu si ani nevím jak,
00:29:50 vždyť nemám prsa, nemám znak,
00:29:54 mám jen hlavu plnou ideálů.
00:30:01 Zhasněte lampiony, lampiony,
00:30:04 já chci vidět tmu.
00:30:07 Sbohem lásko, nech mě jít,
00:30:11 nech mě jít, bude klid.
00:30:14 Žádný pláč už nespraví,
00:30:18 ty mý nohy toulavý.
00:30:22 Já tě vážně mám moc rád,
00:30:26 co ti víc můžu dát?
00:30:29 Já nevím, kde se to v člověku
00:30:31 bere, ten podivný neklid,
00:30:33 já prostě nemůžu zůstat
00:30:35 na jednom místě.
00:30:37 Má láska spadla jako starý dům,
00:30:44 nech mě jít, ať sám nejsi lump.
00:30:52 Tak dál jsi lump.
00:31:03 HUDBA
00:32:14 Koncert.
00:32:18 HRAJE NA HOUSLE
00:33:03 VÝKŘIKY BOLESTI
00:33:07 POTLESK
00:33:21 Pomoc!
00:33:26 To bolí, to bolí, asi budu plakat.
00:33:34 Tak co, paninko, zaplatila jste už televizi?
00:33:38 Tůdle, já si pouštím jenom zvuk,
00:33:42 nemusím koukat a nadělám spoustu práce.
00:33:45 To je dobrej fór. Zvuk, to by mě nebavilo, já musím vidět obrázky.
00:33:50 Ale prosím vás, když slyším, jak nepřišel, nepřišel,
00:33:55 tak si dovedu představit jak někam spad.
00:33:59 To s vámi souhlasím, těch krváků už mám taky dost.
00:34:05 -To jste slyšel?
-Ne!
00:34:08 Jak nějaký tiskový mluvčí, který nechce být jmenovaný,
00:34:11 tvrdí v Blesku, že ten Vomáčka se nemohl uživit muzikou,
00:34:15 a tak prý opisuje po večerech na stroji.
00:34:19 Tak proto nepřišel, to je logický.
00:34:22 -To je logický.
-A na vlastní uši jsem slyšela,
00:34:24 že Brodský a Lipský jsou v blázinci.
00:34:29 Ono je to vyjde levnějš, strava, byt, 55 korun denně. To jde.
00:34:35 -No, aby ne.
-No, jo.
00:34:37 Oni jsou stejně všichni na peníze.
00:34:40 No, nejvíc prej ta Bohdalová.
00:34:42 Jedna známá mi říkala,
00:34:44 že do dneška dluží v Římě za špagety.
00:34:48 -A ona je viděla na vlastní oči?
-Aby ne.
00:34:51 -Ty špagety.
-Ne!
00:34:52 Ona byla v tom baru přes konzumaci.
00:34:55 Tak to jak byla tenkrát v tý Moskvě namol,
00:34:59 tak to ta vodka byla taky gratis.
00:35:02 To si pište. Nevím, kde jsem to slyšela,
00:35:08 tomu Matuškovi se v Americe taky nevede.
00:35:11 -Nevede?
-Nevede.
00:35:13 -On utekl taky kvůli dluhům, ne?
-Ale prosím vás, on už nemohl
00:35:17 poslouchat to věčné: Kde jsi včera byl a s kým.
00:35:20 To není možné, kvůli tomu, že by utekl.
00:35:22 No jasně.
00:35:24 Jo svět, to je šou,
00:35:26 a šou je zase svět.
00:35:27 Tak to je ten Šoubyznys.
00:35:36 HUDBA
00:35:38 Až obroste nás mech nebo chaluhy
00:35:42 a budem kvílet ech přes neduhy.
00:35:44 Páni, chytnem druhej dech.
00:35:50 To budete koukat.
00:35:52 Až nám za pár let, staň se osude,
00:35:55 začnou říkat kmet, toho nebude.
00:35:58 Páni, chytnem druhej dech.
00:36:05 Buď jak buď,
00:36:06 vypnem hruď.
00:36:08 Zas dostanem glanc,
00:36:12 duch par excellence.
00:36:14 A kostra paráda nostra,
00:36:17 to není neslušné, nýbrž latinské slovo.
00:36:19 Až obroste nás mech,
00:36:21 chytnem druhej dech.
00:36:24 Žen se nezaleknem,
00:36:28 klíďo píďo řeknem.
00:36:31 Nám dech stačí,
00:36:34 ať stárnou mladší.
00:36:38 My mládnem, koukej,
00:36:41 pořád jsme oukej.
00:36:46 -Oukej to jo, ale co tahleta...
-Ty myslíš skleróza.
00:36:51 -Ta se musí...
-Myslíš zamlčet?
00:36:55 V mém případě zamlčet, v tvým ukecat.
00:36:58 -Říká se ucekat.
-Píše se to ucekat,
00:37:01 ale čte se ukecat. Ale hlavní je chytit druhý dech.
00:37:07 To mně povídej, já na ten druhej dech jedu už několik let.
00:37:11 Podívej.
00:37:12 Buď jak buď,
00:37:13 vypnem hruď.
00:37:15 Zas dostanem glanc,
00:37:19 duch par excellence.
00:37:21 A kostra paráda nostra,
00:37:24 no tohle je latinsky.
00:37:25 Děkuji.
00:37:27 Až obroste nás mech,
00:37:28 chytnem druhej dech.
00:37:32 Žen se nezaleknem,
00:37:35 klíďo píďo řeknem.
00:37:39 Nám dech stačí,
00:37:42 ať stárnou mladší.
00:37:45 My mládnem koukej,
00:37:49 pořád jsme oukej.
00:37:52 POTLESK
00:37:55 Saša Rašilov byl charakterní herec Národní divadla,
00:37:58 který byl znám svým vtipem.
00:38:00 Jednou stáli herci před Národním divadlem a Rašilov mezi nimi
00:38:03 a přiběhl malý foxteriér, zvedl nožičku a počural mu nohavice.
00:38:08 Viděl to vrátný divadla a řekl: "Jedeš, potvoro, nebo tě kopnu."
00:38:11 Rašilov povídá: "Jen ho nechte, to je náramně moudrej pejsek,
00:38:16 ten moc dobře ví, kdo je sloup divadla."
00:38:19 SMÍCH
00:38:23 My herci jsme vlastně poslední, kteří se perou o práci,
00:38:27 když něco neděláme, tak jsme nešťastní.
00:38:30 A jednou Rašilov měl dvouletou pauzu a poté dvouleté pauze
00:38:33 dostal malou roli, jak mi tomu říkáme čurdu, do hry bratří
00:38:38 Čapků Ze života hmyzu. Kde měl dělat toho chrobáka,
00:38:42 jak s tou chrobáčicí tam valí majeteček, to hovínko.
00:38:47 Jeho se to nějak dotklo a tak si napsal na roli ve verších:
00:38:52 "Ač mezi vámi král a herec prvních kvalit,
00:38:56 celý rok jsem hovno hrál, teď ho budu valit."
00:38:59 SMÍCH A POTLESK
00:39:30 Raději jsem neměla ten román,
00:39:35 raději jsem neměla ho číst,
00:39:39 snad ani list.
00:39:41 Hrdina byl v tom románu schován,
00:39:45 miluji ho,
00:39:47 jmenuje se Twist, Oliver Twist.
00:39:50 Takový muž na zemi už není,
00:39:55 jenom v knihách nebo v dívčím
00:39:58 snění,
00:40:00 přirovnám ho směle bez prodlení
00:40:04 k torerům španělským.
00:40:10 Raději jsem neměla ten román,
00:40:15 raději jsem neměla ho číst,
00:40:19 snad ani list.
00:40:20 Hrdina byl v tom románu schován,
00:40:25 miluji ho,
00:40:26 jmenuje se Twist, Oliver Twist.
00:40:30 Proč jsem se jen naučila číst!
00:40:37 Číst, číst, jabadabam.
00:40:39 Raději jsi neměla ten román,
00:40:44 raději jsi neměla ho číst,
00:40:48 snad ani list..
00:40:50 Navždy by tam zůstal v knize schován,
00:40:54 hrdina, co jmenuje se Twist,
00:40:58 Oliver Twist.
00:41:00 Namísto mě,
00:41:01 on ti ruší snění.
00:41:05 Mé snění.
00:41:06 Stále vzdycháš, proč jen živý není.
00:41:08 Proč není.
00:41:10 Kdyby žil, tak dám se do učení.
00:41:13 A kam, Waldemare?
00:41:15 K torerům, lalala lá.
00:41:17 Španělským.
00:41:20 Raději jsem neměla ten román,
00:41:25 raději jsem neměla ho číst,
00:41:29 snad ani list.
00:41:31 Hrdina byl v tom románu schován,
00:41:38 miluji ho,
00:41:40 jmenuje se Hybš.
00:41:44 Jabadabam.
00:41:48 Tak co je, další.
00:41:50 -Co jste říkala?
-Co si přejete?
00:41:52 -Co jsem to chtěl
-Lístky do kina.
00:41:58 -Lístky do kina
-To je mně jasné, ale na co?
00:42:01 Na to, aby mě tam pustili, abych se dostal do kina.
00:42:07 To vím také, ale na jaký film chcete jít?
00:42:11 Aha, na jaký film. Tak já bych chtěl, jak se jmenuje ten film,
00:42:18 italskej nebo španělskej nebo jak se jmenuje...
00:42:21 -Včera, dnes a zítra?
-Co?
00:42:25 -Na Včera, dnes a zítra?
-Ne, jenom na zítra, protože
00:42:29 na včera, to už bych nestihl.
00:42:32 -Tak na zítra.
-Na zítra.
00:42:35 -A co hrajete zítra?
-Zítra hrajeme V sobotu večer
00:42:38 a v neděli ráno.
00:42:40 -Co?
-Zítra hrajeme V sobotu večer
00:42:45 a v neděli ráno.
00:42:47 Jak to, že zítra hrajete v sobotu večer a v neděli ráno?
00:42:51 -Zítra je pátek, ne?
-Ano, ale to hrajeme právě
00:42:56 V sobotu večer a v neděli ráno.
00:42:58 Tak na neděli ráno nechci, já bych chtěl na zítra.
00:43:01 -Na pátek večer, na zítra.
-No, ano.
00:43:04 To právě hrajeme film V sobotu večer a v neděli ráno.
00:43:08 Oni to hrajou taky v neděli ráno.
00:43:11 -Dělej jak chceš, ale v neděli?
-To je pravda, to ještě spím.
00:43:17 -Tak na kdy to tedy chcete?
-Co říkáte?
00:43:19 -Ptám se, na kdy chcete ty lístky?
-Tak mi dejte dva lístky na
00:43:23 sobotu. Co hrajete v sobotu?
00:43:29 V sobotu hrajeme Včera, dnes a zítra.
00:43:32 -Co?
-V sobotu hrajeme
00:43:34 Včera, dnes a zítra.
00:43:38 A jak se jmenuje ten film, co hrajete.
00:43:45 Vždyť vám to říkám, to hrajeme Včera, dnes a zítra.
00:43:50 -A popozítří?
-Popozítří, myslíte v neděli?
00:43:56 To hrajeme V sobotu večer a v neděli ráno.
00:44:01 -A v pátek nehrajete?
-Ale ano.
00:44:04 -A co hrajete?
-To už jsem vám taky říkala.
00:44:07 To hrajeme taky V sobotu večer a v neděli ráno.
00:44:11 -A v pátek odpoledne?
-To hrajeme Včera, dnes a zítra.
00:44:17 Jak se jmenuje ten film, co hrajete?
00:44:20 Vždyť už jsem vám to řekla aspoň pětkrát.
00:44:24 To jsem to asi přeslechl, nebo co.
00:44:27 Já bych chtěl název toho filmu, jak se to jmenuje?
00:44:30 Ano, ale to už jsem vám několikrát řekla.
00:44:33 Záleží na tom, na kdy ty lístky chcete.
00:44:36 -Buď na zítra nebo na pozítří.
-Zítra hrajeme V sobotu večer
00:44:41 a v neděli ráno a pozítří hrajeme Včera, dnes a zítra.
00:44:46 Ona mi pořád říká, kdy to hrajou, ale já nejsem stavu se dozvědět,
00:44:51 co vlastně hrajou.
00:44:57 Na kdy sakra to chcete a kolik těch lístků jste chtěl?
00:45:00 Tak mi dejte dva na dnešek, dva na zejtřek, dva na pozítří.
00:45:07 Na včera už nechci žádnej a v sobotu a v neděli ráno taky dva.
00:45:14 Se kouknu co hrajou a ty druhý zahodím.
00:45:18 To to trvalo. Stočtrnáct korun mi dáte.
00:45:22 -To je dobrý.
-To není, ještě čtrnáct korun.
00:45:25 Dej mi dvacku.
00:45:30 Tady máte, to je dobrý.
00:45:32 Buď jsem blbej já nebo ona.
00:45:35 Teď se schválně kouknu na plakát, co hrajou.
00:45:40 No, vidíš to? Vždyť je to jasný, oni nenapíšou ani na plakát,
00:45:46 jak se ten film jmenuje, to snad není možný.
00:45:49 Já studoval jsem lékařství na
00:45:51 univerzitě.
00:45:52 A já byl vždy tvým kolegou,
00:45:54 ve školách i v bytě.
00:45:56 My spolu jsme studovali
00:45:57 slavnou medicínu.
00:45:59 A oba dva jsme získali
00:46:01 potřebnou rutinu.
00:46:04 My oba jsme doktoři,
00:46:05 a každý nás má rád.
00:46:07 A slavní profesoři,
00:46:09 nám dali doktorát.
00:46:12 Já rád vyléčím matinku,
00:46:14 i hezkou dcerušku.
00:46:16 Já přispěchám vždy ochotně,
00:46:18 když trpí na lůžku.
00:46:20 Při prohlídce mi neujde
00:46:21 ni slabost tajená.
00:46:23 Mně každá i když pobledla,
00:46:25 v tu ráno zčervená.
00:46:27 My oba jsme doktoři
00:46:29 a každý nás má rád.
00:46:31 A slavní profesoři
00:46:32 nám dali doktorát.
00:46:36 Hned přispěchám ku pomoci,
00:46:38 když dáma nespinká.
00:46:39 Vím dobře, kam co přiložit,
00:46:41 když bolí kolínka.
00:46:43 To, kdy je nutno proklepat,
00:46:45 kam obklad přísluší.
00:46:47 A kdyby tělo nechtělo,
00:46:48 tak vezmu to přes duši.
00:46:51 My oba jsme doktoři
00:46:53 a každý nás má rád.
00:46:55 A slavní profesoři
00:46:56 nám dali doktorát.
00:46:58 Nám dali doktorát.
00:47:00 Královským rodičům se narodil princ.
00:47:04 I přistoupila ke kolébce první sudička a pravila: "Milý princi,
00:47:09 budeš spanilý, budeš krásný, ale až ti bude patnáct let,
00:47:13 vyroste tě z pupíku šroubek."
00:47:18 Přistoupila druhá sudička a řekla: "Ano, princi, budeš spanilý,
00:47:22 budeš krásný, ale skutečně ti v patnácti letech vyroste
00:47:26 z pupíku šroubek."
00:47:28 Vtom ale přistoupila třetí a řekla: "Ty se ale sebereš
00:47:36 a půjdeš přes devatero hor, devatero řek a devatero lesů.
00:47:40 Až přijdeš na mítinku k rybníčku, tak spatříš žabičku, ty tu žabičku
00:47:45 políbíš, ze žabičky se stane krásná princezna a ta ti ten
00:47:49 šroubeček vyšroubuje."
00:47:52 Tak se také stalo, princ rostl a rostl. A když mu bylo 15 let,
00:47:59 tak mu skutečně vyrostl z pupíku šroubek.
00:48:03 Ale on nelenil, sebral se, šel přes devatero hor, přes
00:48:07 devatero řek, devatero lesů, až přišel na mítinku k rybníčku
00:48:11 tam byla ta žabička, on ji políbil, ze žabičky se stala
00:48:13 krásná princezna. Ta mu ten šroubeček vyšroubovala
00:48:20 a upadla mu prdel.
00:48:23 SMÍCH
00:48:46 HUDBA
00:48:50 PÍŠE NA STROJI DO RYTMU HUDBY
00:50:44 POTLESK
00:50:48 -Prosím, posaďte se.
-Děkuji, pane referente.
00:50:53 Nerad vás ruším, ale mám takovou malou prosbičku.
00:50:58 -Příteli, mohu vám tak říkat?
-Prosím?
00:51:00 -Příteli. Mohu-li vám tak říkat?
-Ale samozřejmě.
00:51:06 Chtěl jsem vám jen říct, že u mě nemusíte prosit.
00:51:09 Na úřadech už se neprosí. Klidně jasně řekněte, žádám to a to
00:51:14 -a my co?
-To nevím.
00:51:16 -My vyhovíme, zařídíme, vyřídíme.
-Ne?
00:51:19 -Ano.
-To by bylo překrásné.
00:51:22 Pane, to je krásné, ne že by bylo, protože já jsem tu kvůli vám,
00:51:25 ne vy kvůli mně.
00:51:27 Tak abychom si rozuměli, já tady nejsem kvůli vám,
00:51:29 -jsem tu kvůli záchodu.
-Jo, tak?
00:51:32 Vy jste nám přišel spravit záchod, tak pojďte.
00:51:35 -Ne, já chci postavit záchod.
-Mám-li tomu rozumět, vám spadl?
00:51:40 Nebylo co, aby spadlo, protože tam žádný záchod není,
00:51:43 to je ten můj problém, pane.
00:51:44 -Nepovídejte.
-Ano.
00:51:45 Představte si, bydlím v prastarém baráku s takovýma těma pavlačema.
00:51:49 -Znám, znám, pane.
-Ano?
00:51:51 Musíte mít trpělivost, jednoho dne to zbouráme všechno.
00:51:55 Vážený pane, to není zapotřebí, než se k tomu dostanete,
00:51:58 ono to spadne samo.
00:52:00 Ale pane, k čemu ten pesimizmus, vždyť my přece, my...
00:52:07 -Kde jsme to přestali?
-Takhle jste mával rukama
00:52:11 a říkal jste něco my...
00:52:13 -U toho starýho baráku.
-Jo, u toho starýho baráku.
00:52:17 -Podívejte se.
-No tak prosím.
00:52:20 V tom baráku, dole nás bydlí pět partají, nepřipadá na ně žádný
00:52:23 záchod. V prvním poschodí na balkoně, zase pět partají,
00:52:25 jeden záchodek. Takže na jeden záchodek deset partají.
00:52:28 -To je hrůza, ne?
-Poslyšte, to je proti normě.
00:52:30 -Na to jsou nějaké normy?
-Samozřejmě, na to jsou normy.
00:52:32 To jsem ani nevěděl, hlavně je to proti přírodě,
00:52:35 jak se ráno u toho hádáme.
00:52:37 Podívejte se, pane, to se musí přesně naplánovat.
00:52:39 Partaj číslo jedna, tehdy a tehdy. Partaj číslo dvě, rozumíte?
00:52:45 Ono totiž přesné plánování, pane, dělá divy.
00:52:48 Vážený pane, ale příroda dělá v tomto větší divy.
00:52:52 To jsou těžký chvilky, když na vás přijdou.
00:52:55 Řeknu vám takovej případ ze života.
00:52:56 Prosím, prosím.
00:52:58 Já se vždycky tak rozčílím, když tohle vyprávím.
00:52:59 -Tak se uklidněte.
-Já jsem klidnej.
00:53:02 Uklidněte se, příteli.
00:53:04 Právě vedle té místnůstky na pavlači bydlí bývalý zápasník
00:53:07 z Hájkovy arény. Hulvát.
00:53:09 -Hulvát jeden povídám.
-Nepovídejte.
00:53:12 Já vám to řeknu, jak to bylo. Já už takhle s dopuštěním,
00:53:15 seděl v té místnůstce a on vám najednou: "Vy tam, vypadněte!"
00:53:17 On vyrval dveře i s futrama a vynesl mě ven.
00:53:22 To jste si měl, pane, stěžovat na domovní správě.
00:53:25 Jak bych se tam dostal, když mám kalhoty spuštěný?
00:53:28 -To je pravda, to je pravda.
-No, vidíte to.
00:53:30 V tom momentě mně šlo o úplně jiný věci.
00:53:32 Já jsem si dodatečně stěžoval, pane. To ano.
00:53:35 -Víte, co jsem zjistil?
-Copak?
00:53:37 Že z něho mají hrůzu i na úřadech.
00:53:39 -Povídám, hulvát.
-Nepovídejte.
00:53:41 To jsem si dal, on se mi od té doby mstí.
00:53:44 On mě na tu místnůstku vůbec nepustí.
00:53:47 Víte, co na mě onehdy hulákal?
00:53:49 Prej jsem přeslech, jaký tu už léta razíme heslo.
00:53:51 Každýmu prej podle jeho potřeb a on má potřebu furt.
00:53:55 Poslyšte, ale to je pustá demagogie.
00:53:58 -To je demagogie.
-To je naprostá demagogie.
00:54:00 To bych si vyprosil. Tak jsem si řekl: "Co se budeš, Konvalinko,
00:54:03 zlobit, ty si postavíš svůj vlastní."
00:54:06 Proto jsem přišel. Na druhé straně pavlači je takový,
00:54:10 řekl bych nevyužité místo, tak jsem si řekl, seženeš
00:54:12 si pár cihel, nějakou tu rouru.
00:54:16 Počkejte, počkejte. Mám tomu rozumět tak, že si chcete
00:54:19 postavit sociální zařízení?
00:54:22 Já ještě pořád mluvím o tom záchůdku, takový spíš jako
00:54:24 praktický zařízení, víte?
00:54:26 Totiž tak to jmenujeme, přece nemůžete přijít na
00:54:29 úřad a říct, že si chcete postavit záchod.
00:54:31 -Ale já chci.
-Nebo s odpuštěním, hajzlík.
00:54:33 Jak byste vypadal, pane. To by na vás nevrhalo dobré světlo.
00:54:36 Proto říkáme sociální zařízení.
00:54:38 Jo, tak. Já dodneška žiju v takový nevědomosti. Já myslel,
00:54:44 že sociální zařízení je něco pro důchodce.
00:54:46 SMÍCH
00:54:48 ZVONÍ TELEFON
00:54:50 Jo.
00:54:52 Ne.
00:54:53 Ne.
00:54:55 Jo.
00:54:57 Vidíte a takovej fofr tu mám pořád.
00:55:00 Koukám, taky to nemáte lehký.
00:55:02 Ale abychom se vrátili k tomu tématu.
00:55:03 -Poslyšte, pustíme se do toho.
-Vy mně skutečně, pane
00:55:06 -referente, chcete pomoct?
-Samozřejmě.
00:55:09 Za prvé potřebujeme výkres přestavby.
00:55:12 To já bych vám to mohl načrtnout. Představoval bych
00:55:14 si to takhle prkýnko a nad tím nějakou stříšku.
00:55:19 -To ne.
-Myslím i na počasí.
00:55:21 To ne. Musí to načrtnout architekt nebo aspoň
00:55:25 inženýr, nejlepší by bylo, kdyby to byl inženýr architekt.
00:55:30 Bylo by to provedeno tiskem, ve dvanácti kopiích.
00:55:33 Já vám rozumím, ale kde já to natisknu?
00:55:35 To oni vám řeknou. Potom byste potřeboval vyjádření požárníků.
00:55:39 Na záchodě nemá co shořet, pane.
00:55:42 To byste se velice divil, co všechno může hořet.
00:55:47 -To je starší dům, viďte?
-To je z dob Žižky.
00:55:53 Tak to potřebujete potvrzení od památkářů,
00:55:56 potvrzené hlavním architektem.
00:55:58 -A proč?
-Aby se tou přestavbou nezničil
00:56:01 vzhled celé pavlače.
00:56:03 SMÍCH
00:56:06 To byste tu pavlač musel vidět, pane.
00:56:09 Vzhled tý pavlače nemůže změnit ani atomová bomba.
00:56:14 Poslyšte pane, jste na velikém omylu.
00:56:16 -Jak to?
-Oni totiž odborníci velice
00:56:18 přesně vědí, co se může zkazit.
00:56:21 Mají v tom velmi bohaté zkušenosti.
00:56:23 -Ano?
-Ano.
00:56:24 -A kdo vám to postaví?
-Tohle už mám dohodnutý.
00:56:27 U nás v ulici bydlí děda Mráčků
00:56:28 a po večerech by mi cihlu k cihle.
00:56:30 -Počkejte, to musí být firma.
-Copak o to, u nás je to firma,
00:56:35 v celý ulici, ve všech hospodách, to je známá firma.
00:56:38 -Má razítko?
-Spíš padoucnici.
00:56:41 No vidíte, nemá.
00:56:43 -A co kanalizace?
-Kanalizace. Tu mám promyšlenou.
00:56:46 V prvním poschodí je záchod, od něho jde stupačka,
00:56:49 na tu já bych se napojil.
00:56:51 To je vyloučená věc, pane.
00:56:53 Potřebujete vyjádření odborníků, to zaprvé a zadruhé firmu,
00:56:55 která vám to postaví.
00:56:57 To už by snad mohla udělat první firma při jednom.
00:56:59 Prosím vás, nedělejte mi v tom holubník.
00:57:00 Holubník, tak vysoko já nemyslím, já chci záchod.
00:57:04 Dobře, chcete stavět, jak to máte s materiálem stavebním?
00:57:08 To už by si snad sehnala ta firma, která by to stavěla.
00:57:11 Prosím vás, ta musí stavět a ne shánět cihly.
00:57:13 -Kdo to má jiný shánět?
-Jiná firma, jiní lidé.
00:57:16 -Tomu nerozumím.
-Jak to máte s proudem?
00:57:18 Kromě soboty vydatnej proud a v sobotu jen tak čurkem.
00:57:22 Mě nezajímá čurek, mě zajímá proud elektrický.
00:57:27 Nechci žádnou elektriku, jen tak na řetízek.
00:57:33 Podívejte se, něčím tam přece musíte svítit!
00:57:37 To ano.
00:57:38 Jaké je tam napětí? To mě zajímá.
00:57:40 -U nás v domě?
-Ano.
00:57:42 -Teď kvůli tomu záchodku...
-Já myslím jako napětí proudu.
00:57:44 -Jako všude v Praze stodvacet.
-Tak to je konec, pane.
00:57:49 -To je naprostý konec.
-Jakpak to?
00:57:51 Protože u nových přestaveb zásadně nepovolujeme stodvacet.
00:57:55 Musíte to předělat na dvěstědvacet voltů.
00:57:57 Prosím vás, jak bych to předělával na 220 voltů?
00:57:59 Docela dobře, pane.
00:58:01 -A proč?
-No proč. Představte si
00:58:04 v celém městě má být v 80. letech už jen 220 a vám potom
00:58:10 zůstane místnůstka na 120.
00:58:12 -Co vy potom s tím, rozumíte?
-To je pravda.
00:58:14 -My myslíme dopředu.
-Ale jak já to můžu předělat
00:58:16 na 220, když v celé ulici a čtvrti je 120.
00:58:20 Podívejte se, to je samozřejmě otázka.
00:58:22 Víte, co bych mohl udělat, já tam použiju tranďák.
00:58:25 -To je vyloučená věc.
-Proč?
00:58:27 -To by vám nikdo nepovolil.
-Ne?
00:58:29 Nakonec bych tam mohl svítit svíčkou.
00:58:31 To je úplně vyloučená věc, velmi nebezpečné.
00:58:33 -Tak co mám dělat?
-Musíte si postavit trafostanici.
00:58:36 -Co?
-Trafostanici.
00:58:39 Ježišimarja, co to povídáte, trafostanici.
00:58:41 -Samozřejmě.
-Kde bych ji postavil?
00:58:43 -Vedle.
-Vedle, já v kamrlíku bejvám.
00:58:46 Výborně, aspoň se nebudete hádat se sousedy, uvolníte
00:58:49 vlastní prostory.
00:58:51 Pane, nechtěl byste mi říct, kde budu spát?
00:58:53 -V té trafostanici.
-Ježišimarja. Kdo mi tu
00:58:56 trafostanici postaví?
00:58:58 -Nějaká odborná firma.
-Já vám něco povím.
00:59:02 -Prosím.
-Jak to tady studuju a počítám,
00:59:06 při svý skromnosti, to už je asi sedm firem, který mi
00:59:07 navrhujete. Vážený pane, vy jste se asi přeslechl.
00:59:10 Já chci stavět záchod, ne hutě.
00:59:14 Než bych tohle všechno smontoval dohromady, tak už vůbec nebudu
00:59:18 počítat stolici. Už budu dávno stát před soudnou stolicí.
00:59:21 Jen se uklidněte. Totiž je to tak. Rozumíte, že lidský život
00:59:26 se prodlužuje.
00:59:27 -Nestrašte, prosím vás.
-Ano, ano.
00:59:29 Dnes už století starci nejsou žádnými bílými vránami.
00:59:33 To je pěkný.
00:59:35 Podívejte se, pane referente.
00:59:38 Můžu vás poprosit o sklenku vody?
00:59:40 Ale ne, příteli, já jsem vám říkal, tady neproste, tady se
00:59:42 zásadně neprosí. Jen si klidně poručte.
00:59:45 -Můžu?
-Samozřejmě.
00:59:47 -Skutečně?
-Samozřejmě.
00:59:48 V tom případě bych vás prosil, abyste šel do pr...
00:59:53 tady naproti do Pramene a přinesl mi flašku koňaku.
01:00:02 To léto, to léto, to v srpnu sil
01:00:06 už má sotva na měsíc,
01:00:09 léto letošní, co prozahálí
01:00:11 hoši lenoší jak slunce v dáli,
01:00:14 a děvčata víc.
01:00:17 To léto, to léto, to na zimu
01:00:20 si sám pěkně uschovám.
01:00:24 Řeku nedělní i s vykoupáním,
01:00:27 zvony kostelní i se klekáním,
01:00:29 to do kapsy dám,
01:00:32 to si do kapsy dám.
01:00:35 To letošní je mý dvacátý,
01:00:41 to letošní s letošními děvčaty.
01:00:47 To léto, to léto, to v srpnu sil
01:00:51 už má sotva na měsíc,
01:00:55 léto letošní, co prozahálí
01:00:57 hoši lenoší jak slunce v dáli,
01:01:00 a děvčata víc.
01:01:02 No a děvčata víc.
01:01:06 To letošní je mý dvacátý,
01:01:11 to letošní s letošními děvčaty.
01:01:18 To léto, to léto, to na zimu
01:01:22 si sám pěkně uschovám.
01:01:25 Řeku nedělní i s vykoupáním,
01:01:28 zvony kostelní i se klekáním,
01:01:30 to do kapsy dám,
01:01:33 to si do kapsy dám.
01:01:37 Ó, to léto, to si do kapsy dám.
01:01:42 Muž s chotí se vydali na horolezectví, je známo,
01:01:49 že jsou lakomí, tak si koupili laciný lano.
01:01:51 Když byli tak v polovičce, tak se jim lano předřelo.
01:01:54 Oni zůstali na takovým výstupku, led, sníh, mráz.
01:02:00 Byli tam den, dva, tři, mrzli, už byli v bezvědomí,
01:02:05 najednou helikoptéra nad nima krouží.
01:02:08 Ten jeden z posledních sil přišel k sobě a řve:
01:02:12 "Kdo jste?" Ten říká: "Červený kříž."
01:02:16 "Už jsme dali."
01:02:18 SMÍCH
01:02:20 Ve škole říká soudružka učitelka: "Vemte si písanky,
01:02:26 já budu diktovat a vy pište, jak slyšíte."
01:02:29 A diktuje a povídá: "Nováček, proč nepíšeš?"
01:02:31 "Já už to mám hotový." "Ukaž to!" A tam je napsáno:
01:02:35 "Slyším dobře, Nováček."
01:02:37 SMÍCH
01:02:44 -Teď já.
-Teď zas něco ty.
01:02:46 Já jsem tady omylem, protože jsem spíše smutnej typ na
01:02:49 Silvestra, já ho nijak netrávím. Jsem na chatě, nařídím si na
01:02:53 dvanáctou budík, vzbudím se, vystřelím čtyři rachejtle,
01:02:56 aby sousedi mysleli, že je u nás švanda.
01:02:59 Naházím do trávy trochu bramborovýho salátu...
01:03:01 SMÍCH
01:03:07 Pokusím se ze sebe něco vyždímat.
01:03:09 Koukala se paní Roubalová z okna a šel po ulici pan Novák.
01:03:17 Ona na něj volá: "Pane Novák, jdou na kafíčko." "Ale kdepak paní
01:03:23 Roubalová, to není možné." "Ale pročpak ne?" "To by musela být
01:03:29 sama." "Ale vždyť já jsem sama." "Já myslím na světě."
01:03:35 SMÍCH
01:03:37 HUDBA
01:03:50 Na smích Saša s Vildou zvou nás,
01:03:55 Kanyza, jinou ženskou má zas.
01:03:59 V sobotu se Šimkem rozvede čas.
01:04:05 To je Šoubyznys.
01:04:09 Když prý Hegerovou bral žal,
01:04:13 Hapka šel, levanduli jí dal.
01:04:18 Bója Šulc s paní Štáchovou hrál,
01:04:22 zas tady jsou,
01:04:25 Hurvínek s Máničkou.
01:04:27 To je ten Šoubyznys.
01:04:32 Za slovo s Artasem,
01:04:34 dá Eva s Felixem.
01:04:36 To je ta šou, šou, šou.
01:04:51 Vždyť svět to je step,
01:04:53 a step je zase šou,
01:04:55 to je ten Šoubyznys.
01:05:00 Nic víc.
01:05:01 Jak se jmenuje ten pán, ta dáma, ta stařenka,
01:05:08 ten vojín?
01:05:12 Jaké je vaše jméno? Kde bydlíte? Máte rád kotlety?
01:05:19 Rovné nebo šikmé?
01:05:23 Vidíte přátelé, že seznámení a představení proběhlo bez
01:05:26 sebemenších obtížích. Elegantně, krásně.
01:05:28 Trochu si to zdynamizujeme, jedete spolu na výlet ve vlaku.
01:05:34 Tady uděláme kupé.
01:05:37 Tady je okno.
01:05:39 Je třeba udržovat konverzaci. Já vypadnu.
01:05:43 Promiňte paní, je zde kupé pro matky s dětmi?
01:05:53 Jedete touto trasou poprvé? Co? Lokomotiva je elektrická.
01:06:02 Není, saze.
01:06:07 Já rozumíš, jedno místo by se zde našlo.
01:06:18 Děkuji, nechci.
01:06:23 Děkuji, nechci.
01:06:26 Tento vlak je zrychlený rychlík, expres.
01:06:30 Je vyřazen z provozu pro špatný technický stav.
01:06:36 Dnes je hezký den.
01:06:43 Jako holubí vejce.
01:06:46 SMÍCH
01:06:52 Padají kroupy.
01:06:54 SMÍCH
01:06:59 Nejsem oholen. Nepůjčil byste mi váš holící strojek?
01:07:07 -Přístroj, aparaturu?
-Vyhovíme vám s radostí po
01:07:15 skončení lyžařské sezóny.
01:07:22 -Děkuji, nechci?
-Děkuji, nechci.
01:07:26 C'est si bon.
01:07:30 Vždyť ona nemá na zádech šaty. To nemůže být koženka.
01:07:40 Kdepak, to je pravá kůže.
01:07:46 Na to říkali staří Římané, že sex a sex je dvanáct.
01:07:54 POTLESK
01:07:58 C'est si bon, c'est si bon, c'est si bon.
01:08:01 Tři slova záhadná.
01:08:03 C'est si bon, c'est si bon.
01:08:05 -Koho z vás napadne.
-To se nedá vydržet.
01:08:09 -Co znamená c'est si bon.
-To je lepší než televize.
01:08:13 C'est si bon.
01:08:15 C'est si bon, c'est si bon.
01:08:17 -Nedělám paniku.
-Kam se hrabe Večerníček.
01:08:20 Listuju ve slovníku.
01:08:22 C'est si bon, c'est si bon.
01:08:24 A hledám c'est si bon.
01:08:28 Slovník mám trochu však
01:08:32 zastaralý.
01:08:36 Chybí mi list, kde ty tři slova byly.
01:08:44 C'est si bon.
01:08:46 C'est si bon, c'est si bon.
01:08:48 V slovníku chybí.
01:08:50 C'est si bon, c'est si bon.
01:08:52 -A já už musím jít.
-Ještě ne!
01:09:01 I love you.
01:09:07 Promiňte, že vám skáči do řeči, ale co to je c'est si bon.
01:09:11 Co povídáte, nevidíte, že zpívám?
01:09:15 C'est si bon je výraz, který používají Francouzi ve chvílích
01:09:20 vrcholné rozkoše.
01:09:25 C'est si bon je výraz, který používají Francouzi ve chvílích
01:09:28 vrcholné rozkoše,
01:09:30 ale co používají Slováci ve chvílích vrcholné rozkoše?
01:09:37 Slováci? Bože můj.
01:09:44 Celé dny, stále zní,
01:09:48 podél Seiny.
01:09:51 POTLESK
01:09:59 C'est si bon.
01:10:00 Pečivo, pečivo.
01:10:03 Byl to nádherný sen.
01:10:07 MLUVÍ FRANCOUZSKY
01:10:26 HUDBA
01:10:29 FRANCOUZSKÁ PÍSEŇ
01:11:11 MLUVÍ ANGLICKY
01:11:28 ANGLICKÁ PÍSEŇ
01:11:50 POTLESK
01:11:56 Oslaď si podle chuti.
01:11:58 Magdičko, řekni pánovi ten vtip, co jsme slyšeli včera.
01:12:02 Včera jsme slyšeli bezvadnej vtip. To vám musíme povědět.
01:12:08 Jistý mladý už, turista, zabloudí v Karpatech.
01:12:14 -Spíš v horách.
-V Karpatech.
01:12:17 Na Pradědu nemůže nikdo zabloudit.
01:12:21 Já myslím, že v Karpatech, ale na tom tolik nezáleží.
01:12:25 Mladý muž jde lesem, najednou uvidí světýlko, namíří si to k němu,
01:12:29 objeví se chalupa. V té chalupě bydlí sedlák se svojí manželkou.
01:12:34 -On je starý, ona je mladá a hezká.
-Mladá, to zdůrazňuji.
01:12:46 -Oba leží v posteli, ne neleží.
-Já to povím za tebe.
01:12:52 Manželka neumí tolik vyprávět vtipy jako já.
01:12:54 Jistý mladý turista zabloudí v Karpatech, uvidí světýlko...
01:13:04 -To jsem říkala.
-Převzal jsem to, když mluvím.
01:13:09 Je to takhle.
01:13:10 Dva staří lidé bydlí v horách, teda on je starý, ona je mladá.
01:13:14 -A hezká.
-To už jsi říkala.
01:13:18 Bydlí tam ve srubu, mají tam jednu konzervu a tu si musí šetřit do
01:13:23 příštího trhu.
01:13:25 -Najednou někdo zabuší na srub.
-Ne, zaťuká.
01:13:29 Zkus zaťukat na zmrzlý srub. To nemůže nikdo slyšet.
01:13:35 Zabuší, oni otevřou a poprosí o přístřeší.
01:13:40 Říkají, že mají jenom jednu postel a v té leží.
01:13:45 -Oba dva.
-Ano, on tam není na bobku.
01:13:50 Leží, protože je to daleko příjemnější.
01:13:53 Ležet vedle někoho, kdo kope v noci ze spaní, bych nesnesla.
01:13:58 -O tebe se taky nejedná.
-Ty jsi říkal, že je to příjemný,
01:14:02 já na tom nic příjemného nevidím.
01:14:05 Zase jsi to rozsypal na koberec.
01:14:08 -Turista...
-Není takový problém odklepnout
01:14:11 do popelníku.
01:14:13 Magdi, neotravuj.
01:14:14 Najednou je turista v předsíni, promočený, nastydlý a žádá sedláka,
01:14:20 aby ho tam nechal přespat.
01:14:22 Sedlák říká: "Mohl byste tady přespat, ale s mojí manželkou
01:14:26 v posteli."
01:14:28 Karle, takhle to není. Turista má spát mezi sedlákem a jeho ženou.
01:14:36 Třeba uprostřed, ale nechápu, proč by měl jednoho z nich přelézat.
01:14:43 -To je úplně jedno, kde spí.
-Jedno to není, v tom je vtip.
01:14:48 Na tom je to založené. Já budu povídat nebo tomu nebudete
01:14:52 vůbec rozumět.
01:14:54 Turista má ležet v posteli uprostřed, vedle svý ženy
01:14:59 a jejího sedláka.
01:15:03 Blbnu. Turista bude ležet uprostřed mezi sedlákem a jeho manželkou.
01:15:12 -Venku je bouřka.
-Vůbec žádná bouřka, není.
01:15:15 Je ticho, oni spí hlubokým spánkem. V tom zaburácí hrom.
01:15:21 Ale až teprve teď začne bouřka.
01:15:24 Sedlák se posadí a povídá ženě...
01:15:29 ZAZVONÍ TELEFON
01:15:30 -Zvoní telefon.
-V horách.
01:15:32 Nepovídá sedlák, to povídám já.
01:15:37 Řekni, že tu nejsem nebo ať zavolají později.
01:15:41 -Podívám se na kozy.
-Musí se jít podívat po kozách.
01:15:47 Karel ne, ty kozy patří sedlákovi.
01:15:58 On není doma, večer.
01:16:02 Pavel vzkazuje, že když nejsi doma, tak zavolá večer.
01:16:06 Už jsi to dopověděl?
01:16:07 Jak to můžu dopovědět, když do toho pořád skáčeš?
01:16:09 -Sedlák jde ven, když je venku...
-Přejete si kávu?
01:16:13 -Ne, děkuji.
-Vy máte.
01:16:17 -Když je venku, selka povídá.
-Nepovídá hned poprvé.
01:16:23 Ona to řekne, až když jde ven potřetí.
01:16:26 To mi na tom připadalo tak směšný.
01:16:28 Na tom není vůbec nic směšného.
01:16:31 Sedlák jde ven a hned se zase vrátí.
01:16:33 -Nevrátí.
-Vrátí.
01:16:34 Zůstane tam dlouho. Mezitím ta žena strčí do turisty a řekne...
01:16:39 Vůbec nic neřekne, sedlák se vrátí.
01:16:41 -Ne.
-Vrátí.
01:16:42 -Nevrátí.
-Vrátí, jde se podívat se na kozy.
01:16:46 To jsi nejmíň třikrát říkal a zapomněl jsi říct, že turista
01:16:52 mezitím dostal hlad a oni říkají, že mají doma kousek sýra.
01:16:55 Žádný sýr, konzerva tam je.
01:16:57 -Jediná.
-Jenomže tu si musejí nechat
01:16:59 do příštího trhu.
01:17:01 Správně, tak jsme se dohodli.
01:17:05 Když se sedlák dívá znovu na ty kozy,
01:17:12 strčí do turisty a řekne: "Na."
01:17:15 Blbost, neberte ho vážně. Strčí do turisty a řekne: "Teď by byla
01:17:22 příležitost."
01:17:24 Strčí do turisty a řekne: "Na."
01:17:27 Nech mě to dovyprávět, nebo zničíš celou pointu.
01:17:32 Já jsem ten vtip začal, tak si ho dokončím.
01:17:35 Já jsem ho začala, vidíš, jak jsi pitomej.
01:17:37 Ať jsem třeba blbej, ale dokončím to sám.
01:17:41 -Protože ty to nedáš dohromady.
-Ty jo s tou sklerózou.
01:17:46 To je sprostý, ty se vyznamenáváš.
01:17:49 Já že nemám paměť?
01:17:55 Nesměj se, ty hysterko hysterická.
01:18:00 -Víš, co o tobě říká moje máma?
-To mě nezajímá.
01:18:02 -Že jsi hulvát.
-Tvoje máma je drbna.
01:18:07 Té se bojí celá ulice.
01:18:09 Zato tvoje maminka je fajnová, minulý Vánoce se servala
01:18:11 s jednou bábou o zajíce až ho přetrhly.
01:18:14 To je toho. Ale tvoje maminka, i když jsem ji zval, neviděla ani
01:18:18 jeden díl F. L. Věka.
01:18:20 Viděla to u sestry, my jsme náhodou česká rodina, ale vy...
01:18:25 -Co my?
-Vy jste rodina alkoholiků.
01:18:31 Nebejt mě a mojí mámy, tak jsi skončil v příkopu.
01:18:36 Bože, proč já jsem raději v tom příkopě neskončil?
01:18:43 No jo, ale co ta selka na tom turistovi chtěla?
01:18:48 HUDBA
01:18:50 Pada da da da.
01:20:39 Slyšel jsem roztomilou anekdotu a nevím, jestli se sem hodí.
01:20:44 Rodiče uložili dítě a sami ulehli, přečetli si noviny,
01:20:49 trochu beletrie, nějakou tu populárně vědeckou literaturu,
01:20:53 tím velmi unaveni už zhasli.
01:20:55 V tom se z dětského pokoje ozvalo: "Prosím tě, maminko nebo tatínku,
01:20:58 já mám strašnou žízeň, můžete mi přinést hrnek vody?"
01:21:02 Tatínek rozsvítil, vstal, šel a povídal: "Neměl bys na noc tolik
01:21:05 pít, víš jak to končívá."
01:21:07 "Když já mám takovou strašnou žízeň." Dopil, tatínek šel a teď,
01:21:11 aby se znovu unavil, vzal si burzovní zprávy, četl.
01:21:17 Zase unaven zhasl a v tom momentě slyší: "Já mám strašnou žízeň,
01:21:20 nemohl byste mi někdo přinést hrnek vody?"
01:21:23 Táta tam jde a říká: "Nepřeháněj to, já sem potom nebudu lítat,
01:21:27 maminka nebude pořád prát." Chlapec to vypil. Otec šel, musel si vzít
01:21:32 prášek na spaní a když byl skoro v limbu, tak se ozvalo: "Já mám
01:21:38 strašnou žízeň, mohli byste mi přinést hrnek vody?"
01:21:40 On povídá: "Já tam půjdu, ale bez hrnku a dám ti na prdel."
01:21:44 A on povídá: "Až sem půjdeš mi dát na prdel, můžeš vzít hrnek vody?"
01:21:48 SMÍCH
01:21:55 HUDBA
01:22:00 Taxi!
01:22:07 Taxi! Taxi!
01:22:13 Já vím, jednou musí ten zázrak se stát.
01:22:20 Kdy se náhle splní touhy mé.
01:22:31 Život je krásný, daleko od lidí.
01:22:38 Kde nikdo nevidí, to naše štěstí.
01:22:46 Je stejně krásný, na pustém pobřeží,
01:22:54 za bedny otěží, i všech bolestí.
01:23:05 STŘELBA
01:23:09 -Vltava.
-Hučí.
01:23:12 Ne! Manévry.
01:23:14 STŘELBA
01:23:23 Na venkově u velkého rybníka, selka Nováková kouká na dalekou hladinu,
01:23:30 a pláče. Jde kolem jiná družstevnice.
01:23:36 "Sestřičko," povídá. "Co tak úpěnlivě pláčete?"
01:23:39 Ona povídá: "Vy byste plakala taky, manžel šel topit koťata."
01:23:44 "Vždyť to děláme všichni." povídá. "Ale koťata už jsou dávno zpátky."
01:23:51 SMÍCH
01:24:01 Ach, ta láska nebeská
01:24:12 Můžu si sundat sukni?
01:24:15 Ach, ta láska nebeská,
01:24:24 Šup, šup a co kalhoty, kalhoty nesundáme?
01:24:28 je jak něžné pohlazení,
01:24:34 které život v štěstí změní,
01:24:40 ach, ta láska nebeská.
01:24:53 Bez ní život šťastný není,
01:25:03 Kalhotky ne!
01:25:05 bez ní život šťastný není,
01:25:12 jak by jenom mohl být?
01:25:16 A proč lásky políbení,
01:25:21 člověk nikdy nedocení.
01:25:28 Já si to dovedu představit.
01:25:31 Vyplivni ten prášek.
01:25:33 Ach, ta láska nebeská,
01:25:39 ach, ta láska nebeská.
01:25:48 Ta láska nebeská,
01:25:53 ta láska nebeská.
01:26:13 Je jak hebké pohlazení,
01:26:18 které život v štěstí změní.
01:26:25 Ach, ta láska nebeská.
01:26:36 Ach, ta láska nebeská.
01:27:01 PRÁSK
01:27:03 Co si budeme povídat, to je sen tisíců manželek, mít doma dobře
01:27:10 zastřeleného muže.
01:27:13 HUDBA
01:27:23 Teď nás zase rozdělí čas, končí šou,
01:27:27 možná bavila vás,
01:27:29 umýt tvář a být v civilu zas,
01:27:33 to je Šoubyznys.
01:27:36 Jde spát, každý kdo dneska hrál,
01:27:39 s úklonou, roli zahodí v dál,
01:27:43 ať byl klaun nebo pan principál,
01:27:47 to je Šoubyznys.
01:27:50 Už jsou za scénou klauni nebetyční.
01:27:53 Satinský s Lasicou hosté zahraniční.
01:27:56 Vomáčka, Kaiser, Lábus jsou tuze sliční.
01:28:01 No a s nimi nikdo menší, než samotný Láďa Menšík.
01:28:32 Skryté titulky Miroslav Hanzlíček
V pořadu plném písniček, zábavných scének a televizních skečů, který uvádějí hvězdy českého šoubyznysu Helena Vondráčkovou a Jiří Korn, uslyšíte mj. ústřední melodii To je šoubyznys a Byl to klaun z textařské dílny Eduarda Krečmara, Nepiš dál skladatele Ladislava Štaidla, Čau, lásko textaře Karla Šípa a skladatele Karla Svobody, Klokočí, autorské dvojice Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého.