Historií humoru a lidové zábavy provází Viktor Preiss. ### Dále účinkují: J. Jirásková, D. Veškrnová – Havlová, L. Sobota, J. Paulová, P. Haničinec, J. Zíma, J. Bek, J. Dvořák, M. Dejdar, P. Vacek, P. Zedníček, Y. Blanarovičová, H. Maciuchová, P. Trávníček, J. Molavcová, L. Gerendáš, I. Prachař a další. Režie I. Paukert
00:00:02 PÍSEŇ
00:00:04 Zastav se aspoň na malou chvíli,
00:00:07 stejně v nohách cítíš křeč.
00:00:10 Co je černý, může bejt bílý,
00:00:14 pojď, dáme spolu o tom řeč.
00:00:17 O tom, jak v Praze bejvalo blaze,
00:00:21 a jak jí to svět záviděl,
00:00:25 neb kdo tenkrát chtěl, svou porci blaha měl.
00:00:32 Vážení přátelé, vítám vás
00:00:35 u nultého pokračování cyklu V Praze bejvávalo blaze.
00:00:39 Já říkám záměrně u nultého pokračování,
00:00:42 protože to může být současně úvodní i závěrečný díl tohoto cyklu,
00:00:47 který jste měli možnost sledovat na svých obrazovkách po čtyři roky,
00:00:51 ovšem v nepravidelných časech.
00:00:53 Teď se budeme setkávat pravidelně.
00:00:56 Lidová zábava... Co to vlastně je, ta lidová zábava?
00:00:59 Pojem kritizovaný z mnoha úhlů.
00:01:02 Víte co? Necháme to na těch, kdo ten pořad vytvářeli.
00:01:06 A kde začneme? No tady nedaleko. U Matěje.
00:01:11 PÍSEŇ
00:01:13 U svatého Matěje když se slunko zasměje,
00:01:21 o pouti je hezkých panen jak když máku naseje.
00:01:29 O pouti je hezkých panen jak když máku naseje.
00:01:37 Sváťa Skopal bude zpívat ještě další dvě sloky,
00:01:40 a my teď máme šanci zeptat se
00:01:42 scénáristy tohoto pořadu pana Gustava Oplustila,
00:01:46 co ho vedlo k napsání tak rozsáhlého cyklu.
00:01:49 Humor, zábava a smích patří k životu stejně jako láska.
00:01:55 Lidi potřebují zábavu, potřebují se bavit,
00:01:58 nejen jako oddych po práci, ale taky jako prevenci
00:02:02 proti stresovým a krizovým situacím,
00:02:06 které každý z nás občas zažívá.
00:02:09 A tak mě napadlo, že by nebylo na škodu
00:02:12 podívat se na historii té zábavy,
00:02:15 jak to vlastně vznikalo, jaká v které době zábava byla,
00:02:19 zmapovat kus té české lidové zábavy,
00:02:23 a jako vzorek jsem samozřejmě vzal Prahu.
00:02:26 A taky, mimo jiné, vzdát hold mnoha lidem,
00:02:30 známým i méně známým, kteří zábavu vytvářeli
00:02:33 nebo kteří přímo účinkovali a rozdávali smích,
00:02:37 ač sami často velmi strádali.
00:02:39 Každá doba má jiný styl zábavy.
00:02:42 Možná si touto otázkou budu protiřečit,
00:02:44 ale pokládám ji záměrně.
00:02:46 Má dnes tento způsob zábavy
00:02:48 a vracení se k tomuto způsobu zábavy význam?
00:02:52 Proč ne? Když si musíme z dějepisu pamatovat,
00:02:56 kde byla jaká válka, třeba na Moravském poli nebo u Slavkova,
00:03:01 proč bychom nemohli sledovat i ty hezčí chvíle lidského života,
00:03:05 když se setkali U Bucků nebo později U Fleků.
00:03:09 Myslím si, že to je dost zajímavé a i poučné,
00:03:14 že v dobách pod cizími vlivy nebo různými okupacemi
00:03:18 vzniká vlastně tato původní česká tvorba.
00:03:23 -Svébytná.
-Ano, skutečně svébytná.
00:03:26 Věnovali se tomu opravdu významní umělci,
00:03:29 věnovali tomu celý život a neměli to snadné,
00:03:33 byly v tom často velké překážky.
00:03:36 A tak si myslím, že bychom si mohli poslechnout
00:03:40 pár takových vydařených písniček a kupletů,
00:03:43 které tu jsou z minula,
00:03:45 vedle toho množství cizích písní, které nás dnes obklopují.
00:03:49 Kde jste získal tolik rozsáhlého materiálu?
00:03:52 Jednak mám dosti bohatou sbírku
00:03:55 a za dobu své celoživotní činnosti jsem se setkal s mnoha lidmi,
00:04:00 kteří mi jednak předali své zkušenosti,
00:04:03 dá se říct, že jsou to pamětníci.
00:04:05 Informovali mě o věcech, dali mi materiály,
00:04:09 a patří mezi ně lidé dost významní,
00:04:12 jako byl doktor Červený a jeho žena Erna,
00:04:15 nebo doktor Port, šéf divadelního muzea.
00:04:19 Další byli výkonní umělci, jako třeba Theodor Pištěk,
00:04:24 ale taky můj přítel Zdeněk Podskalský
00:04:28 a především Ferda Kohout,
00:04:31 který v šantánech U Medvídků a U Vocílků vlastně začínal.
00:04:36 On se dožil devadesáti sedmi let,
00:04:40 takže to byla nevyčerpatelná studnice,
00:04:43 ten mi dal i řadu not k různým písničkám,
00:04:47 které jsem později i použil.
00:04:49 My si teď jednu jeho písničku poslechneme,
00:04:52 a ta odstartuje řadu dalších, které vás ještě čekají.
00:04:57 PÍSEŇ
00:04:59 Moje Manča, to je žába,
00:05:01 tu bych samou láskou sněd,
00:05:04 pusy od ní chutnají mně tak jako turecký med.
00:05:10 V neděli však do Podolí jdem na malé rybičky,
00:05:15 smažené jsou tuze dobré,
00:05:18 říká se jim grundličky.
00:05:21 A tak si zpíváme:
00:05:25 Ať žijou grundle, carara grundle,
00:05:30 ať žijou grundle, grundličky.
00:05:34 Ať žijou grundle, carara grundle,
00:05:37 ať žijou grundle, grundličky.
00:05:46 Na Císařské louce stojí řada topolů,
00:05:54 často jsme tam s mojí milou dleli pospolu.
00:06:02 Živé duše nebývalo večer v okolí,
00:06:10 jenom hvězdy vídaly nás a ty topoly.
00:06:18 Ach, jenom hvězdy vídaly nás
00:06:25 a ty topoly.
00:06:30 Jednou, když jsme pod topoly v trávě seděli,
00:06:38 v oči jsme si bez přestání oba hleděli.
00:06:46 Topoly se znenadání k sobě vinuly,
00:06:54 a ty naše mladé duše spolu splynuly.
00:07:04 Ach, a ty naše mladé duše
00:07:10 spolu splynuly.
00:07:19 Kdyby zašlo Podskalí,
00:07:24 Čechové by plakali.
00:07:29 S Podskalím by zhynul pak
00:07:34 nejvěrnější z Čechů,
00:07:36 do posledního dechu roduvěrný Podskalák,
00:07:40 nejvěrnější z Čechů,
00:07:42 do posledního dechu roduvěrný Podskalák.
00:07:55 S Podskalím by zhynul pak
00:07:59 nejvěrnější z Čechů,
00:08:01 do posledního dechu roduvěrný Podskalák,
00:08:04 nejvěrnější z Čechů,
00:08:06 do posledního dechu roduvěrný Podskalák.
00:08:09 Ovšem nesmíme pominout
00:08:11 dvě nejdůležitější osoby celého pořadu,
00:08:14 Františka Živného a Vladimíra Truce,
00:08:17 kteří se starali o hudební stránku věci.
00:08:19 Pane Živný, kolik melodií v pořadu zaznělo?
00:08:22 Celkem sto devadesát devět písniček.
00:08:25 To je skoro baťovská cena, i se znělkou dvě stě.
00:08:29 Ty písničky už byly hotové? Už měly hotová aranžmá?
00:08:33 Vůbec ne, většinou to byly rukopisy
00:08:35 zejména z těch starších dob,
00:08:37 a nebo takové ty předválečné písničky za korunu dvacet,
00:08:41 kde byla melodie podložená textem,
00:08:45 a to se muselo teprve upravovat
00:08:48 pro eventuální sólisty a interprety,
00:08:51 aby to vyhovovalo do rozsahu.
00:08:53 -To jste všechno aranžoval vy?
-Ne, úplně všechno ne,
00:08:56 rozdělili jsme si to na polovičku s doktorem Vladimírem Trucem.
00:09:01 Byla to práce velice zajímavá,
00:09:03 já jsem se na ni vždycky strašně těšil.
00:09:06 Byla to práce i rozmanitá, protože jsme pracovali
00:09:09 s různými typy instrumentálního doprovodu,
00:09:12 od naprosto primitivních a jednoduchých doprovodů,
00:09:16 přes malé soubory
00:09:18 až k orchestru takřka symfonického zvuku.
00:09:24 Ale nejvíc písniček bylo těch správných hospodských,
00:09:28 tam se nám osvědčil typ takového šramlu.
00:09:32 PÍSEŇ
00:09:34 Žijem věru jako páni, nepotřebujem mít paní,
00:09:38 žijem věru jako páni vznešení.
00:09:42 Žádná z žen nás nepřiláká, kdyby byla nevím jaká,
00:09:45 žádná z žen nás nepřiláká k ženění.
00:09:50 Ne a nebudem se ženiti,
00:09:54 raděj za děvčaty choditi.
00:09:58 Ne a nebudem se ženiti,
00:10:02 raděj za děvčaty choditi.
00:10:10 To, co by nás stála žena, byť by měla i tři věna,
00:10:14 to, co by nás stála žena, propijem.
00:10:18 Svoji lásku zachováme, žádné z nich přednost nedáme,
00:10:22 svoji lásku zachováme ženám všem.
00:10:26 Ne a nebudem se ženiti,
00:10:29 raděj za děvčaty choditi.
00:10:33 Ne a nebudem se ženiti,
00:10:37 raděj za děvčaty choditi.
00:10:49 Já jsem dáma z asanace, nikdy žádná štangle,
00:10:53 v neděli já u muziky lítám jako fangle.
00:10:56 Fabrička jsem, která ráda mládencema kroutí,
00:11:00 můj ideál šístky, patka, Pepek jako proutí.
00:11:05 Když já tancuju, všecko rajcuju,
00:11:08 hop a šup a umcarara, jen žádnýho kašparára.
00:11:12 Vždycky čupr kluk se mnou jenom cuk,
00:11:16 a ten musí pořád nejvíc, jinak ani muk.
00:11:20 Umcarara, umcarara, já jsem holka nóbl,
00:11:23 skrz mou lásku si vám mužský roztloukají šnóbl.
00:11:27 A když foukne ta muzika do plechů od plic,
00:11:31 tak křiknu Venco, pojď sem, na mě vlítnul hic!
00:11:39 Když to běhá, jejeje, to je legrace,
00:11:47 při tom člověk zapomene na ty štrapáce.
00:11:55 Když tancuju, jejeje, tak já neznám svět,
00:12:02 od muziky přijdu domů vždycky ráno v pět.
00:12:12 Umcarara, umcarara, vždycky ráno v pět.
00:12:20 Já jsem dáma jako husar, nikde kousek vaty,
00:12:24 všechno, co mám, kupuju si z konkurzní podstaty.
00:12:28 Sukně stojí tři koňury, z anglický je látky,
00:12:32 blůzu, tu mně přines Venca tuhle v noci z chmátky.
00:12:36 A tenhleten pás, protože měl kaz,
00:12:40 stál s těmahle šlepčuchama osum šoufků s punčochama.
00:12:44 Prádlo fajnes mám, přesvědčej se sám,
00:12:47 jestli nechtěj, prosím, věřit, přijdou zejtra k nám.
00:12:51 Umcarara, umcarara, já jsem holka nóbl,
00:12:55 skrz mou lásku si vám mužský roztloukají šnóbl.
00:12:59 A když foukne ta muzika do plechů od plic,
00:13:03 křiknu jenom Venco, pojď sem, na mě vlítnul hic!
00:13:11 Když to běhá, jejeje, to je legrace,
00:13:19 při tom člověk zapomene na ty štrapáce.
00:13:27 Když tancuju, jejeje, tak já neznám svět,
00:13:34 od muziky přijdu domů vždycky ráno v pět.
00:13:43 Umcarara, umcarara, vždycky ráno v pět.
00:13:54 Vždycky ráno v pět!
00:13:58 Pan architekt Miloš Ditrich. Pane architekte,
00:14:02 kde vy jste získal tak rozsáhlý materiál na tak velkou akci?
00:14:06 Materiál jsem získal za pomoci našich knihoven,
00:14:10 ale ten nejlepší materiál,
00:14:14 který je skutečně pravým zdrojem života a ducha doby,
00:14:21 to je materiál od pana Karla Čáslavského,
00:14:25 -Hledání ztraceného času.
-Mluvíte mi ze srdce.
00:14:29 Tam je skutečně ten začátek století bezvadně popsán.
00:14:36 Nemůžeme z toho pochopitelně vycházet do té míry,
00:14:40 že bychom přenášeli tento materiál dneska do studia,
00:14:45 protože studio není muzeum
00:14:48 a tohle není muzeální pořad, to je živý zábavný pořad,
00:14:52 ale z té minulosti jsme přebírali skutečně základní znaky,
00:14:57 které jsme se snažili v prostoru ateliéru
00:15:00 přizpůsobit té které písničce.
00:15:04 Ta práce byla pochopitelně velmi pěkná a různorodá,
00:15:09 jak uvidíte v další ukázce,
00:15:12 kde jsme se pohybovali na přelomu století,
00:15:16 kdy jsme začínali pražskými poutěmi,
00:15:19 až do toho času druhé světové války a po ní.
00:15:24 V pražských kavárnách pak končíme,
00:15:28 ale na tom začátku jsme si mnoho věcí museli vymyslet.
00:15:34 PÍSEŇ
00:15:36 Řeka hučí v klínu rozervaných skal.
00:15:45 Vítr skučí, jak by se všemu jen smál.
00:15:52 Peřej kánoí zmítá,
00:15:57 v dívce dlouho již skrytá mizí tíseň,
00:16:04 když slyší jeho píseň.
00:16:09 Proplujem spolu tam dolů tou peřejí,
00:16:14 snad se tvé srdéčko té dálky nebojí.
00:16:18 Tam v zátočině je naše chajda malá,
00:16:22 skrytá před světem, jak sis přála.
00:16:27 Pohádku lesů přenesu do tvých očí,
00:16:31 a svět se s námi v té samotě zatočí.
00:16:35 Řeka nám píseň bude hrát,
00:16:43 že tebe, děvčátko, stále mám rád.
00:16:48 Řeka nám píseň bude hrát,
00:16:57 že tebe, děvčátko, stále mám rád.
00:17:44 Já viděl Helenu v bazénu náhodou,
00:17:49 závrať jsem z toho měl, co jsem zřel jen nad vodou.
00:17:53 A když se z vody ven zvedla jen víc,
00:17:58 co bylo vidět níž, nelze již říct.
00:18:02 Já viděl Helenu v bazénu náhodou,
00:18:07 závrať jsem z toho měl, co jsem zřel jen nad vodou.
00:18:11 Jaký div pak, že jsi jak drak,
00:18:15 když se ti ve vaně potápí zrak.
00:18:27 Když jsem přišla k Vonáskovům do sálu,
00:18:31 sedělo tam moje roští u stolu.
00:18:35 Vedle ňáká ramcamcajda seděla,
00:18:40 a já na to, přenešťastná, hledět musela.
00:18:44 Takovýho frajera se člověk musí bát,
00:18:48 kterej nosí šístky, patky, na kalhotách štráf,
00:18:52 lakovaný buldočky s gumičkama,
00:18:57 nejraděj to válí s fabričkama.
00:19:06 A když začla ta muzika přelíbezně hrát,
00:19:10 přišel pro mě jeden pardál tancovat.
00:19:14 Já mu řekla milej pane, to nemůže bejt,
00:19:18 objeví se moje roští, nadělá z vás prejt.
00:19:23 Jó, takovýho frajera se člověk musí bát,
00:19:27 kterej nosí šístky, patky, na kalhotách štráf,
00:19:31 lakovaný buldočky s gumičkama,
00:19:35 nejraděj to válí s fabričkama.
00:19:44 Že ten pardál pěkněj, silnej, ramenatej byl,
00:19:48 tak se nad tím mojím roštím nepozastavil,
00:19:52 při tanci mě k sobě tisknul jak to musí bejt,
00:19:57 a když přišel ten můj milej, chtěl z něj dělat prejt.
00:20:01 Jó, takovýho frajera se člověk musí bát,
00:20:05 kterej nosí šístky, patky, na kalhotách štráf,
00:20:10 lakovaný buldočky s gumičkama,
00:20:14 nejraděj to válí s fabričkama.
00:20:19 Já se rychle dekovala při tej pranici,
00:20:23 viděla jsem, jak můj pardál dostal sklenicí.
00:20:27 Pak se do toho z frajerů leckdo zamíchal,
00:20:31 zkrátka u Vonásků zase vybílili sál.
00:20:35 Od tý doby milujem se tuze velice,
00:20:39 samou láskou přerazil mi obě sanice.
00:20:44 Toho se má něžná duše sotva nadála,
00:20:48 že budu mít tak fešnýho prima pardála.
00:20:52 Jó, takovýho frajera mě neučte znát,
00:20:56 kterej nosí šístky, patky, na kalhotách štráf,
00:21:01 lakovaný buldočky s gumičkama,
00:21:05 nejraděj to válí s fabričkama.
00:21:10 To, co jsme měli na sobě,
00:21:12 měla na starosti Blanka Vejsadová a její pomocnice.
00:21:15 Ano, Viktore, ale až od šestého dílu,
00:21:18 do pátého dílu dělala seriál paní Gita Marcelová.
00:21:21 Můžu říct, že to byla nádherná práce.
00:21:24 Začínali jsme secesí,
00:21:26 přes dvacátá a třicátá léta až k létům čtyřicátým,
00:21:29 a to je to nejkrásnější, co může kostýmní výtvarnici potkat.
00:21:33 -To jste se vyřádily.
-Ano, to je pravda.
00:21:37 Narazily jsme tam na problém,
00:21:39 když si pan Oplustil vymyslel scénu,
00:21:41 kterou kdysi zpíval Jára Kohout, Kohoutí píseň.
00:21:45 Potřebovaly jsme kostýmy čtyř baletek a jednoho kohouta.
00:21:49 Kohouta jste nemohly najít, protože neexistoval.
00:21:53 Jára Kohout v něm zpíval písničky až do německé okupace,
00:21:57 a potom, v roce 1948, v něm dokonce emigroval.
00:22:00 Přesně tak. A trochu problém taky byl
00:22:03 udělat z Martina Dejdara a Petra Vacka Voskovce a Wericha.
00:22:07 A jak se nám to povedlo, ať posoudí diváci.
00:22:14 PÍSEŇ
00:22:16 Slepičky když vstanou zrána, na dvorečku hledaj pána,
00:22:20 i ta holokrká kolem sebe mrká.
00:22:24 Rozčilená, celá divá,
00:22:26 dívá se, jak teprv zívá kohout kokrháč,
00:22:30 ko ko ko ko dáč.
00:22:32 Proč to všechno, proč, proč, proč?
00:22:36 Pro slepičí kvoč!
00:22:39 Kykyryký rykyky, jakýpak s tím povyky,
00:22:43 že kohout má svou slepičku rád.
00:22:47 Kykyryký rykyky, jenom žádný cavyky,
00:22:52 ať užije, kdo je ještě mlád.
00:22:55 Havěť slepičí po ránu si zacvičí,
00:23:00 o kohouta když se začne prát.
00:23:04 Hrom do čepice,
00:23:06 tyhle slepice kohouta naučí kokrhat.
00:23:12 Jsou ovšem mnohem horší věci, které kolem nás krouží
00:23:16 a na které bychom neměli zapomínat.
00:23:19 K těm patří sloka, kterou dávám na přidanou.
00:23:24 Na svět platí velké pusy, bengál, kravál a rámusy,
00:23:28 kdesi řvou mi hned, o pět kroků zpět.
00:23:33 Vyhrožují, že nás spolknou, až si na nás řádně houknou,
00:23:37 že nás utopí v mapě Evropy.
00:23:41 Mně se zdá, že jim, braši, v hlavičkách straší.
00:23:47 Kykyryký rykyky, hesla, fráze, výkřiky,
00:23:51 to dokáže dneska každý rváč.
00:23:56 Kykyryký rykyky, to je zvyk,
00:23:59 a na zvyky popadneme pořádný karabáč.
00:24:04 Vůdce ukřičí celou havěť slepičí,
00:24:08 u nás se to ale nesmí stát.
00:24:12 Hrom do čepice, nejsme slepice,
00:24:16 my umíme taky kokrhat.
00:24:20 Ten, kdo se na svět dívá a ke všemu kývá,
00:24:24 ten samozřejmě bývá vždy vážený a ctěn.
00:24:29 Takový mozek ptačí, tomu to snad stačí,
00:24:34 já, ať se páni mračí, já musím s pravdou ven.
00:24:38 Co na světě mám rád, nedám si brát,
00:24:43 než s lumpy tancovat, to se chci radši prát.
00:24:47 Teď slyšte, drazí páni, mé písně poslání,
00:24:52 teď je po tancování, teď budeme se prát.
00:24:59 Nebuďte, lidi, hluší, a nastavte uši,
00:25:03 chceme vás, na mou duši, upřímně varovat.
00:25:08 Nemáte ani zdání, že jsou s vámi páni,
00:25:12 falešně hrají s vámi, chtějí vás obehrát.
00:25:17 Co na světě mám rád nedám si brát,
00:25:22 než s lumpy tancovat, to se chci radši prát.
00:25:26 Nebuďte, lidi, hluší, a nastavte uši,
00:25:30 nechceme, na mou duši, nic víc, než varovat.
00:25:40 A tady, v bezprostředním rozhovoru,
00:25:43 přistihujeme pomocnou režisérku Magdu Čechovou
00:25:46 s méně známým umělcem Pavlem Zedníčkem,
00:25:49 kterého vám teď představím.
00:25:51 Promiň, Pavle, že tě ruším. To je Pavel Zedníček.
00:25:55 Ty jsi z deseti dílů účinkoval v osmi dílech.
00:25:58 To je kus času, kus života,
00:26:00 setkal ses s mnoha kolegy a máš jistě mnoho zážitků.
00:26:03 Prosím tě, vzpomínáš si na něco,
00:26:07 co tě znovu ve vzpomínkách vrací k tomuto seriálu?
00:26:11 Bylo to v posledním dílu,
00:26:14 kdy pan Lipský měl takovou desetiminutovou scénku.
00:26:17 Já jsem se pak dozvěděl,
00:26:20 že tuto scénku hrál před pětačtyřiceti lety,
00:26:23 a on si tu scénku po těch pětačtyřiceti letech pamatoval.
00:26:26 Vytáhnul šuplík a oprášil to.
00:26:29 A bez jediný zkoušky.
00:26:31 -Dokázal bys to?
-Já ne.
00:26:33 -Mně se to vykouří z hlavy.
-Za jak dlouho?
00:26:36 Teď hned, ještě než to dopovíme.
00:26:38 Ty jsi byl taky za tanečníka
00:26:41 a používal jsi některé vysoce technické taneční prvky.
00:26:45 -Kdo tě to učil?
-Magda Čechová.
00:26:47 Magdo, jaký to byl krok, co jsi ho naučila?
00:26:50 To je přece skok, který se jmenuje revoltát.
00:26:53 -Dokázal bys to teď skočit?
-Ne.
00:26:55 -Tak se na to aspoň podíváme.
-Jo, ale na tebe taky.
00:26:59 No, když jinak nedáš...
00:27:01 -Těbůh, Pépé.
-Kam se vineš, Amoleto?
00:27:03 Potáhnem s placmuzikou na capfrštrajch.
00:27:06 To mně štěkne. Bude pivo a hmota?
00:27:09 To se vaj, víš, že jsem štěnice na hmotu.
00:27:12 Rád natáhnu jedenáctky,
00:27:14 jenom abych na tom marši nechyt nějakou přes charakter.
00:27:17 -Fyziognomie vydrží a bude čupr.
-Tak mi drž plac u bubnů.
00:27:21 -To se vaj.
-Tak teď abych to přeložil.
00:27:24 Vzal jsem si slovníček pepických slov.
00:27:27 Potáhnem s muzikou na capfrštrajch.
00:27:29 Jde se s muzikou na čepobití.
00:27:31 Štěkne znamená líbí se.
00:27:33 Štěnice na hmotu, mám rád maso.
00:27:35 Jedenáctky jsou nohy.
00:27:37 Praštit přes charakter je pár facek.
00:27:39 Fyziognomie jsou ústa.
00:27:41 A Pepíci rádi kouří nizozemské,
00:27:43 to jsou doutníky, co najdou vždycky na zemi.
00:27:46 PÍSEŇ Holky, já mám rád muziku,
00:27:49 holky, nač tolik cavyků?
00:27:54 Holky, já vás mám všechny rád,
00:27:58 jen když umíte pěkně hrát.
00:28:02 Holky, já mám rád muziku,
00:28:06 holky, nač tolik cavyků?
00:28:10 Holky, já vás mám všechny rád,
00:28:14 jen když dovedete pěkně hrát.
00:28:25 Libo-li je znát,
00:28:27 čím možno získat srdce všech žen,
00:28:31 co vše má muž dát, by od všech žen byl vážen a ctěn?
00:28:37 Srdce pevnou hráz jak zlámat,
00:28:41 čím lze pohnout nás se vzdávat?
00:28:44 Ženy největší sen jsou nové šaty jen.
00:28:49 Šaty jen, těch dosti nikdy nelze míti.
00:28:55 Šaty jen, za šaty všechno můžeš chtíti.
00:29:01 Prádlo jemné, hedvábné,
00:29:04 a průsvitné kombiné, to má každá žena mít.
00:29:12 Šaty jen, k nim ovšem ještě vše co patří.
00:29:18 Šaty jen, za ně se žena s ďáblem bratří.
00:29:24 Když chceš ji mít, stačí jen chtít,
00:29:29 stačí jen dát jí šaty šít.
00:29:52 Vy máte oči jako dítě, když vidí ohníček.
00:29:56 Už vám to někdo řekl?
00:29:58 Ne, to mi ještě nikdo neřekl.
00:30:03 -Škoda, že nejste kouzelník.
-Jak to myslíte?
00:30:06 Já jsem vždycky toužila, abych měla muže,
00:30:09 který by uměl čarovat.
00:30:11 Ano?
00:30:13 Co bych si přála, to by mi splnil,
00:30:19 přemohl by dálku jako čas.
00:30:24 Nebylo by snu, jejž by mi nevyplnil,
00:30:28 a já bych šťastná byla zas.
00:30:33 Škoda, že nejste kouzelníkem,
00:30:37 který umí čáry máry fuk.
00:30:42 Dal byste mě rychle zmizet pod deštníkem,
00:30:46 neřekla bych jistě ani muk.
00:30:51 Škoda, že nelze vyčarovat,
00:30:55 abychom všem lidem zmizeli.
00:30:59 Co by si dva lidé mohli vroucněji přát,
00:31:03 než aby jenom sebe viděli?
00:31:08 Řekl byste raz, a byli bychom světa kraj,
00:31:12 řekl byste dva, a kolem nás by vykvet ráj.
00:31:16 Pak bych řekl tři, pryč byli bychom mžikem.
00:31:21 Škoda, že nejste kouzelníkem.
00:31:25 I sama láska zmámí tě tak,
00:31:29 že slyšíš kolem sladkou hudbu hrát.
00:31:33 Celý svět se zahalí ti v růžový mrak
00:31:37 a na rty z nebe polibek ti spad.
00:31:54 Já se nenápadně vnutím do situace,
00:31:58 kdy Pavel Trávníček o čemsi hovoří s produkčním Sašou Nardellim.
00:32:03 O čem, to už asi zodpoví vaše fantazie.
00:32:06 Promiňte, pánové, že vás ruším. Sašo, vy máte u sebe
00:32:10 jakýsi přehled a statistiku tohoto pořadu.
00:32:13 Kdo s kým, kolikrát, za kolik... Mohl byste nás informovat?
00:32:17 Já jsem si to vyjel z počítače. Nebudu říkat za kolik,
00:32:21 ale v deseti dílech se zúčastnilo dvě stě padesát sólistů,
00:32:25 čtrnáct orchestrů a skupin, tanečníků bylo sto devět,
00:32:29 a i s komparsem bylo účinkujících celkem sedm set devadesát pět.
00:32:33 -Ale někteří byli několikrát, že?
-To jo.
00:32:36 -Třeba vy, Viktore, desetkrát.
-Prosím vás...
00:32:39 Osmkrát byl Pavel Zedníček, Pavel Trávníček taky,
00:32:45 a ještě Jitka Molavcová a Láďa Gerendáš.
00:32:47 -Ostatní už tam byli míň.
-Co k tomu řekneš?
00:32:51 Že jsme v tomto pořadu vlastně zasloužilí
00:32:54 a že tím pádem bychom si zasloužili to nějak malinko oslavit,
00:32:58 že bychom si pustili takovou směs,
00:33:01 ve které my zasloužilí všichni vystupujeme.
00:33:04 -Co tomu říkáš, Viktore?
-Zkus si to.
00:33:12 PÍSEŇ
00:33:14 Člověk není na světě živ jen od chleba,
00:33:17 někdy je mu taky kus masa potřeba.
00:33:21 Proto jsem se, jářku, jednou nastrojil,
00:33:24 od Odkolků holku sobě nakrojil.
00:33:28 Já mám holku od Odkolků,
00:33:32 ta má oči jako šmolku.
00:33:36 Je to holka vzdělaná a je na mě dělaná.
00:33:43 Ve dne spí a večer vstává,
00:33:47 v noci těsto zadělává,
00:33:51 zadělává akorát, proto ji mám rád.
00:33:58 Já mám chlapce od Karabce,
00:34:02 ten mi nosí buřty v kapse,
00:34:06 patří už do rodiny, i když dělá koniny.
00:34:13 Kluk se řehtá když je v ráži,
00:34:16 na jatkách herky poráží.
00:34:20 Když se ke mně nanese, koňák přinese.
00:34:28 Já mám doma gra a gramofon,
00:34:31 ten má velký mi a mikrofon.
00:34:35 Když se do něj jehla zastrčí,
00:34:39 gramofon mi něco zavrčí.
00:34:42 Já mám doma gra a gramofon,
00:34:46 ten má velký mi a mikrofon,
00:34:50 když se do něj jehla zastrčí,
00:34:53 gramofon mi něco zavrčí.
00:35:01 Až my v Praze uklidíme bláto,
00:35:04 až nám její jméno bude svato,
00:35:08 až necháme krumpáčů a lopat,
00:35:12 na ulici přestaneme kopat.
00:35:15 Až tu bude velký hotel státi,
00:35:19 aby měli cizinci kde spáti,
00:35:22 potom jistě každý pochopí,
00:35:26 že je Praha srdcem Evropy.
00:35:30 Potom budem moci říct:
00:35:35 Kdo si přeje ještě víc?
00:35:40 Má zlatá Praho stověžatá,
00:35:45 tys město krásné, jak ze zlata.
00:35:49 Kdo tebe zhlédne, hned pochopí,
00:35:52 že ty jsi srdcem Evropy.
00:35:56 Má zlatá Praho stověžatá,
00:36:00 tys město krásné, jak ze zlata.
00:36:03 Kdo tebe zhlédne, hned pochopí,
00:36:07 že ty jsi srdcem Evropy.
00:36:18 O to, jak vypadáme, jaké máme světlo,
00:36:21 jak jsme oškliví nebo hezcí, jak se vám jevíme na obrazovkách,
00:36:25 o kolik méně mají dámy vrásek,
00:36:27 o to všechno se staral hlavní kameraman Jiří Lebeda.
00:36:31 Na tento pořad se ráda dívala moje maminka.
00:36:35 Říkala mi, že i ten pan Preiss je fešák.
00:36:37 To jsem vždycky chtěl, děkuju. A že maminku pozdravuju.
00:36:41 Ale hlavní osobou pořadu a hlavní osou pořadu
00:36:45 je vždycky režisér s velkým R.
00:36:47 To je schizofrenie, režírovat sám sebe, viď?
00:36:50 Já tě vítám ve tvém pořadu.
00:36:52 Proč jsi ho vlastně dělal a o co ti vlastně šlo?
00:36:55 Já myslím, že mi hlavně šlo o pohodu,
00:36:59 že mi šlo o to, aby to byl pořad, na který se lidi dívají,
00:37:04 který jim dává trošku úsměvu a třeba i trošku dojetí.
00:37:08 V dnešní době, která je plná drastických záležitostí,
00:37:13 které se hrnou na diváka z filmového plátna
00:37:17 i z obrazovek všech čtyř televizí,
00:37:21 si divák toto zaslouží.
00:37:25 Moje a nakonec i tvoje generace
00:37:28 byla dostatečně šokována posledními čtyřiceti lety,
00:37:32 a spíš, než ty drastické věci, by měla mít tu pohodovou podívanou.
00:37:38 Ty jsi celá léta dělal zábavný žánr.
00:37:42 Neměl jsi touhu pohybovat se v jiné dimenzi,
00:37:45 dělat takzvané vážné umění?
00:37:49 Tohle je, Viktore, velké nedorozumění.
00:37:54 Podívej se,
00:37:57 na tom vztahu k takzvanému lidovému umění,
00:38:03 na tom se projevuje kulturnost národa.
00:38:10 Čím dál směrem k Balkánu,
00:38:13 tím se ta zábava přehlíží a vzbuzuje větší despekt,
00:38:18 a naopak, čím je národ kulturnější,
00:38:22 tím víc si té zábavy váží.
00:38:24 Těžko najdu zemi,
00:38:27 která by vyla kulturnější než Francie třicátých let.
00:38:31 Vezmi si jenom všechny ty francouzské herce,
00:38:35 kteří v té době zářili.
00:38:38 A ti všichni uznávali,
00:38:41 že ta špička homole té francouzské kultury
00:38:44 jsou dva písničkáři, Edith Piaf a Maurice Chevalier.
00:38:49 A já jsem strašně rád,
00:38:51 že v tomhle programu, který jsem dělal,
00:38:54 i ty špičky našeho herectví tohle pochopily
00:38:57 a rády v něm účinkovaly.
00:39:03 PÍSEŇ
00:39:05 Já jsem ten dědeček co si bral babičku,
00:39:11 jak ona plakala a já se smál.
00:39:17 Na Vyšehradě to bylo, panečku,
00:39:22 kde jsem se narodil a zůstával.
00:39:29 Tam na tom Vyšehradě,
00:39:34 pan farář oddával nás.
00:39:40 Kočáry, kytice,
00:39:44 a pak do hostince šli jsme na svatební kvas.
00:39:52 Každej zpíval až chraptil,
00:39:58 kde kdo byl, no tak jedl, pil.
00:40:04 Svědkové, mládenci, děvčátka pod věnci,
00:40:10 veselej každej tam byl.
00:40:16 Muzika postaru hrála nám ku zdaru.
00:40:21 Marjánko, dopij si, výskni a skoč,
00:40:27 podej mi ručku svou, kolem se toč.
00:40:32 Pak mi dáš hubičku, vždyť tě rád mám,
00:40:38 pro tebe, Marjánko, poslední dám.
00:40:44 Vždyť Pražák je pašák, poctivá krev,
00:40:49 miluje pivečko, hudbu a zpěv,
00:40:55 pak tu svou Márinku a víc už nic,
00:41:00 co kdo chce na bodrým Pražáku víc?
00:41:12 Jaký to nyní svět, změněn je celičký,
00:41:17 nejsou už panenky jak bývaly.
00:41:23 Za časů mladých let zlaté mé babičky
00:41:29 panenky za hochy neběhaly.
00:41:35 Tam na tom Vyšehradě,
00:41:40 dodnes je na kopci sad.
00:41:45 Ale dnes holčičky samé jsou pentličky,
00:41:51 lásce se umí jen smát.
00:41:57 A když jdou k muzice snad,
00:42:02 s jiným jsou každý ten den.
00:42:07 To moje babička mou byla celičká,
00:42:13 chodila se mnou vždy jen.
00:42:18 Muzika postaru hrála nám ku zdaru.
00:42:24 Marjánko, dupni si, výskni a skoč.
00:42:29 Podej mi ručku svou, kolem se toč.
00:42:34 Pak mi dáš hubičku, vždyť tě rád mám,
00:42:39 pro tebe, Marjánko, poslední dám.
00:42:45 Vždyť Pražák je pašák, poctivá krev,
00:42:50 miluje pivečko, hudbu a zpěv,
00:42:55 pak tu svou Márinku a víc už nic,
00:43:00 co kdo chce na bodrým Pražáku víc?
00:43:20 Režisér Ivo Paukert se před chviličkou zmínil,
00:43:23 jak je rád, že se v jeho pořadu objevila řada vynikajících umělců.
00:43:27 Mezi nimi byla také Jiřina Jirásková,
00:43:30 ředitelka Divadla na Vinohradech, moje paní ředitelka.
00:43:33 Já vás vítám. Mohu si přisednout?
00:43:35 -Bude mi ctí, Mistře.
-Děkuji.
00:43:38 Proč jste zrovna vy, paní Jiřinko, přijala účinkování v tomhle pořadu?
00:43:42 Na to je velice jednoduchá odpověď.
00:43:45 Já jsem se narodila na hranicích Smíchova a Košíř,
00:43:48 a u Zvonu býval pravidelně candrbál.
00:43:52 A na Marjánce se vám tolik baletilo,
00:43:55 že si to ani neumíte představit, ale to není ten pravý důvod.
00:43:59 Já mám velmi ráda tento žánr.
00:44:01 Nejsem odborník, nemůžu to tvrdit s jistotou,
00:44:05 ale domnívám se, že asi není mnoho národů na světě,
00:44:08 které by měly tak bohatý městský folklór jako máme my.
00:44:12 A právě ten městský folklór je dokladem úctyhodného
00:44:17 a obdivuhodného snažení
00:44:20 těch nejprostších a nejjednodušších lidí,
00:44:24 jejich touhy po kultuře, po kulturním vyžití,
00:44:27 jejich touhy a smyslu pro humor, jejich touhy po slzách,
00:44:33 po příbězích, po historkách, po historii,
00:44:36 a to se mi zdá velice cenné.
00:44:39 Když si vezmete třeba písničky Karla Hašlera,
00:44:43 o těch se přece dá vpravdě říct, že jsou lidovou univerzitou.
00:44:47 Karel Hašler ve všech svých písních hovoří o těch příbězích
00:44:51 a o těch událostech doby, ve které ty písničky psal.
00:44:55 -To se vám zdá málo?
-Ne, naopak,
00:44:58 tvrzení, že v tomto pokleslém žánru
00:45:01 nemají co dělat vážní dramatičtí umělci,
00:45:04 je snad trošičku pomýlené.
00:45:06 Podívejte se, trošku na tom něco je.
00:45:10 Vážný umělec nemusí být vždycky dobrý umělec,
00:45:14 a špatný umělec opravdu v tomto žánru nemá co dělat,
00:45:17 protože ten žánr je neobyčejně obtížný.
00:45:20 Myslím si, že pravým dokladem toho
00:45:23 je mistr a jeden z nejlepších interpretů tohoto žánru,
00:45:29 Miloš Kopecký,
00:45:31 který v těchto písničkách zúročil všechno to,
00:45:35 co nasbíral na tom velkém jevišti,
00:45:38 a myslím si, že se mu velmi na tom velkém jevišti hodilo to,
00:45:42 co posbíral při těch písničkách.
00:45:44 Právě od vás se to dobře poslouchá.
00:45:47 Když dovolíte, tak já vám zazpívám prý vaši nejoblíbenější písničku.
00:45:52 To jsem zvědavá.
00:46:01 PÍSEŇ
00:46:03 Letní noc se rozklenula nade mnou,
00:46:06 zlato hvězd se tiše třpytí v tmách.
00:46:11 Za městečkem voní vůní tajemnou
00:46:15 pokosený jetel na lukách.
00:46:19 Z řady oken zář se line v temnotu,
00:46:24 jimi vidíš němých stínů chvat.
00:46:28 Mládenci a dívky přišli v sobotu
00:46:32 na Zámeckou večer tancovat.
00:46:46 Písničko, již jsem měl rád,
00:46:52 kde jsou ty chvíle, kde je ten čas,
00:46:59 kdy jsem já bývával mlád.
00:47:12 Kdy jsem já bývával mlád.
00:47:19 Vy, oblaka se zlatými hvězdami,
00:47:23 s životy, jež unášíte v dál.
00:47:27 Opuštěn tu stojím, poutník neznámý,
00:47:31 rád bych se vám dneska zpovídal,
00:47:35 že jsem s díky bral co život nabízel,
00:47:40 a že nelkám pro to, co zas vzal.
00:47:44 Že jen teskný nápěv, jenž mým mládím zněl,
00:47:49 vzpomínky mi v srdci rozehrál.
00:48:02 Písničko, již jsem měl rád,
00:48:08 vždyť já to cítím, vždyť já to vím,
00:48:14 že nejsem, nejsem už mlád.
00:48:28 Že nejsem, nejsem už mlád.
00:48:39 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
S Viktorem Preissem se dnes podíváme do zákulisí oblíbeného hudebně zábavného pořadu, jehož deset epizod nás zavedlo do historie humoru a pražské lidové zábavy. Vznik pořadu a příběhy z jeho natáčení nám povypráví scenárista Gustav Oplustil, režisér Ivo Paukert nebo Pavel Zedníček či Jiřina Jirásková. Ale nebudou chybět ani oblíbené písničky, které na závěr cyklu zazpívá Luděk Sobota, Dagmar Veškrnová – Havlová, Jana Paulová či Svatopluk Skopal.