Ondřej Suchý připomíná zajímavosti z tvorby ostravského studia: Procházku městem s písničkami a šansony Ljuby Hermanové a Miloše Kopeckého, který vybírá ty nejslavnější melodie z operet J. Offenbacha. ### Dále účinkují: K. Fialová, M. Zahrynowská, J. Kobr, O. Viktorin, M. Šulc a další. Režie Z. Havlíček
00:00:01 /PÍSEŇ/
00:00:08 Čeho je jako šafránu,
00:00:12 jedno zda večer či po ránu.
00:00:17 To budí u lidí zvědavost
00:00:20 spíš než to, čeho je všude dost.
00:00:24 Šafrán je barva v polívce
00:00:29 a nebo trojčata v kolíbce.
00:00:33 Šafrán má různé podoby,
00:00:36 může být pravý i rádoby.
00:00:41 Tahleta tužka už nepíše,
00:00:45 pro novou mohu jít do krámu,
00:00:49 jenže ta tužka je od kyše
00:00:53 a takových je jak šafránu.
00:00:57 Zvláštnosti, ať to jak chce vizí,
00:01:02 podobné v krabici ukrývá,
00:01:06 také náš archiv televizní,
00:01:09 což dokáže
00:01:13 jak jen dozpívám,
00:01:17 jak jen dozpívám,
00:01:22 jak jen dozpívám.
00:01:28 Tak vás opět po čase pěkně vítám.
00:01:31 Snad mi dáte za pravdu, že v takovém prostředí
00:01:34 se rozzáří oči každého mužského.
00:01:37 Technik zajásá nad stařičkým přístrojem,
00:01:42 milovník umění ocení obrázky rozvěšené po stěnách,
00:01:47 vášnivý čtenář zamíří ke knihovničce
00:01:50 a sběratel starožitností třeba ke starému porcelánu.
00:01:57 Kromě věcí umělecky cenných a nebo ryze praktických
00:02:03 se v takovém prostředí vyskytují i předměty
00:02:07 zdánlivě obyčejné, nezajímavé.
00:02:11 Fotografie nějaké paní, staré noviny,
00:02:13 starý divadelní program,
00:02:15 krabička zápalek ...
00:02:18 Jsou to ovšem skutečně předměty nezajímavé?
00:02:24 Řeknete si obyčejné sirky.
00:02:26 Jenomže takové sirky dnes v trafice nekoupíte.
00:02:31 Tyhle sirky rozdával na konci roku 75 svým přátelům jistý muzikant,
00:02:40 byla to jeho originální novoročenka.
00:02:44 V příštím roce žádná sranda bez Mládkova Banjo banda.
00:02:50 Smysl pro humor Ivana Mládka nechat si vyrobit vlastní sirky
00:02:55 povyšuje tyto krabičky na předměty, které si schováváme.
00:02:59 V příštím roce žádná sranda bez Mládkova Banjo banda.
00:03:03 Jak by se vám líbila krabička s tímto sloganem:
00:03:07 Svorně žasnou vnuk i děda, Hermanová - to je věda.
00:03:59 No, tak abych začal.
00:04:02 Bylo, nebylo,
00:04:04 vlastně pardon - bylo, bylo.
00:04:06 Přijeli jsme do města a nikdo nás nečekal.
00:04:09 Ó, hopl, ale to se stává i králům.
00:04:56 /zvonek tramvaje/
00:05:04 /zvonek tramvaje/
00:05:15 /zvonek tramvaje/
00:05:27 Ale no, no, přece nebudeme smutní.
00:05:30 No prosím, vidíte, kdo čeká, ten se dočká.
00:05:36 Haló, haló!
00:05:37 Račte nastoupit, jinak ujedem ...
00:06:25 Copak, platit?
00:06:27 Kdepak, tady je samoobsluha.
00:06:29 A nebo ...
00:06:30 Možná je ta tramvaj docela vymyšlená.
00:06:33 Jako pohádková.
00:06:34 Zatím čas ...
00:06:36 Ten čas je velký prevít.
00:06:38 On směje se a zatím nepozorovatelně plyne.
00:07:28 /PÍSEŇ/
00:07:43 Zpívám si svý blues vo čase,
00:07:47 vo tom, co tak zlej nezdá se.
00:07:52 Přesto ten čas, ten čas je velkej prevít,
00:07:57 On směje se, jak naříkám,
00:08:01 svý důvody však k tomu mám.
00:08:06 Jeden z nich je, že čas, že čas je velkej prevít,
00:08:45 Půjdu si koupit špiritus.
00:08:50 Zapomenout na tohle blues
00:08:54 mi asi nedá, nedá, nedá, nedá čas,
00:09:00 ten prevít.
00:09:07 Mládí je fuč, čas mi ho vzal,
00:09:12 potáhnu teda vo dům dál.
00:09:17 a se mnou čas, ten čas,
00:09:20 ach ten čas,
00:09:21 ten velkej prevít.
00:09:36 Jo, jo, má drahá, jsme ve městě, o kterém se říká, že prý je černé.
00:09:43 No, podíváme se nahoru
00:09:45 a co tam čteme?
00:09:46 Čistíme, pereme, žehlíme,
00:09:48 pochopitelně pro tak vzácnou zákaznici dokonce promptně!!
00:09:53 Bez čekání.
00:09:55 Výborně. Děkujeme.
00:09:56 Jenomže co za to?
00:09:58 Políra.
00:10:00 Prosím?
00:10:01 Políra!!
00:10:40 Políra!!!
00:11:09 Políra!
00:11:11 -Políra!
-Políra!
00:13:02 /PÍSEŇ/
00:13:06 My jsme ti ostravští chachaři,
00:13:09 nám se vše na světě podaří.
00:13:13 Napijem se, kouknem ke dnu, pak si dáme ještě jednu,
00:13:17 že jsme ti ostravští chachaři.
00:13:21 Napijem se, kouknem ke dnu, pak si dáme ještě jednu,
00:13:25 že jsme ti ostravští chachaři.
00:13:29 Jisto je, že v každém městě na světě,
00:13:32 vždy nějaké hezké kvítko vykvete.
00:13:36 A to kvítko musí mít svůj zvláštní ráz,
00:13:40 jinak by to město bylo bez okras
00:13:44 Ostravak ten nemusí být žárlivý,
00:13:48 neboť, kdo zná zeměpis, ten dobře ví,
00:13:52 že na lánech naší černé Ostravy
00:13:56 vyrostly též rázovité postavy.
00:13:59 My jsme ti ostravští chachaři,
00:14:03 nám se vše na světě podaří.
00:14:07 Napijem se, kouknem ke dnu, pak si dáme ještě jednu,
00:14:11 že jsme ti ostravští chachaři.
00:14:15 Napijem se, kouknem ke dnu, pak si dáme ještě jednu,
00:14:19 že jsme ti ostravští chachaři.
00:14:23 Praha, ta má takovýhle Pepíky,
00:14:26 Brňák, to je zase grázl veliký,
00:14:30 votrok z Hradce není pojem neznámý,
00:14:34 Prostějov má originál dacany.
00:14:38 V Americe tam jsou samí mulati,
00:14:42 v Bráníku jsou zase všichni saláti,
00:14:46 v Paříži jsou světoznámí Apači,
00:14:49 ale tohle všechno na nás nestačí.
00:14:53 My jsme ti ostravští chachaři,
00:14:57 nám se vše na světě podaří.
00:15:01 Napijem se, kouknem ke dnu, pak si dáme ještě jednu,
00:15:05 že jsme ti ostravští chachaři.
00:15:09 Napijem se, kouknem ke dnu, pak si dáme ještě jednu,
00:15:13 že jsme ti ostravští chachaři.
00:15:32 Napijem se, kouknem ke dnu, pak si dáme ještě jednu,
00:15:36 že jsme ti ostravští chachaři.
00:15:50 Políra! Políra! Políra! ...
00:16:15 Ale kdepak, má drahá.
00:16:17 Svět je malý, utéct se nedá, nakonec se vždycky zase sejdeme.
00:16:21 Že?
00:16:26 Ale ano, samozřejmě, polír, polír, taky polír,
00:16:30 ano, jeden polír, všecko polír,
00:16:32 2× polír, 3×, 5×, prostě polír furt.
00:16:35 Prosze pana, polír!
00:16:38 Políro napolitano.
00:16:44 Adin Polir Polirovič tudá.
00:16:57 Tak polír! Polír!
00:17:02 Konečně člověk jiný než ti druzí, tak honem - obejmout.
00:17:06 Ó pardón, ne, ne, ještě ne.
00:17:08 Ale taky k tomu dojde.
00:17:10 Copak tady děláme, no? Kdopak jsme?
00:17:13 No ne my, já prosím, polír.
00:17:16 Jak je ten svět malý.
00:17:18 A měla ráda políra.
00:17:20 /PÍSEŇ/
00:17:21 Von furt na ni dotírá,
00:17:25 aby s ním šla do Edenu,
00:17:28 že to takhle nemá cenu.
00:17:31 Ten to ale natírá. Ten rošták!
00:18:32 Aby s ním šla do Edenu,
00:18:35 že to takhle nemá cenu.
00:18:39 Teď to ale popírá.
00:18:44 Ten rošták!
00:18:48 A je zle.
00:18:49 Je zle, je hrozně zle, omdlelá ženská je hotové neštěstí.
00:18:55 anebo ...
00:18:57 ... že by štěstí?
00:19:06 No ano, děti, děti na obzoru,
00:19:08 tak přece štěstí.
00:19:10 Vy neznáte pohádku o Šípkové Růžence?
00:19:13 Prosím vás!!!
00:19:14 Tak poslouchejte, to bylo tak.
00:19:17 Byla jedna krásná princezna, samozřejmě krásná,
00:19:21 a pak přišel princ,
00:19:23 povídám princ!
00:19:27 A mazat!
00:19:39 A princezna rázem otevřela oči a povídá:
00:19:42 Ten umí!
00:20:13 A letí, letí ten čas, samozřejmě s májem hvězdy padají,
00:20:17 ovšem že ne královi.
00:20:19 Čeká nás ještě představení,
00:20:21 ne, ne, sbohem, na shledanou,
00:20:23 na shledanou v ulici, která potom večer je stejně krásná
00:20:27 jako všechny ulice na celém světě.
00:20:53 /PÍSEŇ/
00:20:59 Ostravská ulice je holka ošklivá
00:21:03 ostravská ulice na níž sed prach
00:21:07 Té s láskou do očí nikdo se nedívá
00:21:11 o ní se nezpívá v písničkách
00:21:15 Pod prachem bývaly nedávno Pompeje
00:21:19 A Mona Lisa zda-li je hezká
00:21:23 vkus ten se promění špína se umeje
00:21:27 krásné je zítra co ošklivé dneska
00:21:31 Ostravská ulice je holka ošklivá
00:21:35 ostravská ulice na níž sed prach
00:21:39 Té s láskou do očí nikdo se nedívá
00:21:44 o ní se nezpívá v písničkách
00:22:03 Ne každý anděla vede si k oltáři
00:22:07 ne všichni lidé v Benátkách žijí
00:22:11 krása se nepozná vždycky jen na tváři
00:22:15 I naše ulice má svou poezii
00:22:36 Pod prachem bývaly nedávno Pompeje
00:22:40 A Mona Lisa jaká je dneska
00:22:44 vkus ten se promění špína se umeje
00:22:48 ostravská ulice je pro mne hezká
00:22:52 Ostravská ulice je holka ošklivá
00:22:56 ostravská ulice ošklivá snad
00:23:00 I když se mračí víc nežli se usmívá nejsem dnes jediná kdo ji má rád
00:23:57 Tuhle fotografii jste už viděli.
00:24:00 Nic vám neříká?
00:24:02 Svorně žasnou vnuk i děda, Hermanová - to je věda.
00:24:08 Ano, to je fotografie Ljuby Hermannové z r. 1934.
00:24:14 Není divu, že si nechal pan fotograf záležet,
00:24:18 šlo přece o hvězdu, která se právě vrátila
00:24:21 ze zahraničního angažmá.
00:24:24 Totiž v r. 1933 vystupovala Ljuba Hermanová na scéně
00:24:30 Theater an der Wien ve slavné operetě Oscara Strausse Zwei lachende Augen
00:24:38 po boku legendárního Hanse Mosera,
00:24:41 kterého jsme u nás také mohli vidět ve filmech Maškaráda a Vídeňská krev.
00:24:49 Takže ani tyhle staré noviny nejsou na vyhození.
00:24:54 Stejně tak jako tahle fotografie z roku 1931.
00:24:59 V té době se Ljubě Hermanové dvořil tehdy už slavný Čechoameričan
00:25:04 Rudolf Friml.
00:25:06 Stvrdil to na konci prázdnin přesně 21. srpna.
00:25:12 Jak vidět, na tento den se dá vzpomínat také v dobrém.
00:25:17 Rudolf Friml si nakonec stejně vzal jinou.
00:25:20 Však nám ji také přivezl ukázat.
00:25:23 12.6.1964 se s ní zúčastnil v Hudebním divadle v Karlíně
00:25:28 slavnostní premiéry Rosemarie.
00:25:33 Své legendární revuální operety o 2 dějstvích a 10 obrazech,
00:25:39 kterou jako host tehdy režíroval Oldřich Nový.
00:25:44 A kdo by nevyužil jeho přítomnosti a nenechal si podepsat program?
00:25:49 Jméno paní Frimlové si raději přečtěte sami.
00:25:54 Opereta, Vídeň, Amerika, jak vidíte, patří k sobě.
00:25:58 Ovšem bez Francie, bez Paříže a bez Jacquese Offenbacha
00:26:02 by naše exkurze do království operety nebyla úplná.
00:26:09 Paříž ...
00:26:12 Papá Offenbach ...
00:26:13 Světová výstava ...
00:26:16 Divadlo zvané Bonboniéra ...
00:26:19 A objev století opereta.
00:26:23 Kleine Oper, opereta.
00:26:27 Paříž jásá jako nad zázrakem, ale světový úspěch přinese skladateli
00:26:33 teprve rok 1858.
00:26:36 Premiéra ...
00:26:39 Premiéra ...
00:26:44 To snad abychom nezmeškali začátek.
00:27:22 Bonsoir, monsieur Offenbach, dnes večer budeme vašimi hosty.
00:28:14 Orfeus v podsvětí.
00:28:17 Premiéra byla myslím v říjnu ...
00:28:24 ano 29.října 1848.
00:28:29 Zajímavá věc - kritika tuto malou operu úplně zamítla,
00:28:33 prý si v ní Offenbach dělá legraci z řecké mytologie.
00:28:36 Jedině kritik listu Figaro ji pochválil,
00:28:39 a tak vznikla ohromná novinová válka.
00:28:42 Ta nejlepší reklama, jakou to mohlo mít.
00:28:45 Pokladna se začala plnit,
00:28:47 Paříž najednou objevila, že nejde ani tak o Olymp,
00:28:50 jako spíš o královský dvůr.
00:28:52 Problémy současnosti
00:28:54 v nebeském hávu
00:28:57 se začaly jevit veřejnosti najednou náramně pikantní.
00:29:16 Po 228. představení dostal náhle Offenbach zákaz operu hrát.
00:29:25 Ale už v roce 1860 si sám Napoleon III. vyžádal představení.
00:30:06 Představení pro hlavu státu.
00:30:14 /PÍSEŇ/
00:30:17 Když jsem byl já princem z Arkádie, žil jsem v bohatství, rozkoši.
00:30:25 Zato však jiné teď to tady je, kde smrt jen všechno zpustoší.
00:30:32 Leč to se léthem všechno zapije jen jedno nelze, bohužel.
00:30:40 Že v čase jen za mými zády je, jsem tebe, drahá, neviděl.
00:30:48 Když jsem byl já princem z Arkádie,
00:30:52 když jsem byl já princem z Arkádie,
00:30:54 z Arká ..., z Arká ..., z Arkádie.
00:31:05 Kdybych byl zas princem z Arkádie, učinil bych tě ženou svou.
00:31:13 Leč žití svému dal jsem ádié, byv skosen paní zubatou.
00:31:21 I nejkrásnější stín, má rozmilá, nemůže dáti víc, nežli já.
00:31:29 A proto vezmi srdce opilé na milost svou, ó lásko má.
00:31:37 To srdce je prince z Arkádie,
00:31:40 to srdce je prince z Arkádie,
00:31:42 z Arká ..., z Arká ..., z Arkádie.
00:31:52 /všichni zpívají/
00:32:03 Tomu se říká božská společnost.
00:32:06 Nebo také společnost bohů.
00:32:09 Ne, nebojte se, žádní nadlidé.
00:32:11 Prostě herci, kteří se připravují na scénu.
00:32:14 Bál u Jupitera.
00:32:18 Přátelé, to jsem teda zvědav, jak to rejža vyřeší,
00:32:23 protože bez Jupitera jsem to eště nehrál.
00:32:26 -Nedělej hloupé vtipy!
-To není vtip, já to taky slyšel.
00:32:30 Hvězda představení Jupiter dostal od ředitelové výpověď.
00:32:33 -Přesně tak.
-No nazdar.
00:32:34 To se stává.
00:32:36 Něco jako nepozdravit u vrbiček.
00:32:42 Pánové, pánové! Já bych to vzal.
00:32:46 Já to mám študovaný.
00:32:48 -Nech si ty vtipy!!
-Já to myslím vážně!!!
00:32:52 Hele, podívej:
00:32:54 /zpívá/ Půvabný jsem pán ...
00:32:59 Co je divadlo divadlem, nemají prý někteří příležitost.
00:33:03 Nejstarší výmluva na světě: I namícháme kolegovi jedu ...
00:33:09 Haló, mistránku, poslyšte, vzkazuje rejža,
00:33:13 že si máte vzít kostým na Jupitera.
00:33:15 Bude záskok.
00:33:17 No, máte šanci.
00:33:21 Slyšeli jste to , pánové?
00:33:33 Tak a teď si to "Paní, tady je psaní" můžete hrát sami.
00:33:39 Pojďte mi pomoct, ale honem, spěchám, spěchám.
00:33:42 Tomu se řeknu štěstí.
00:33:44 To se jednomu nestává.
00:33:45 /PÍSEŇ/
00:33:49 Půvabný jsem pán, ejhle tílko jako květ.
00:33:55 Krásy vzor, hle to sám tančím menuet.
00:34:14 Áááá ...
00:34:19 Ten hlupák Pluto nás nepoznal.
00:34:22 Po tanečku prchneme, jo?
00:34:25 Áááá ...
00:34:45 /sbor a tanec/
00:36:42 Císaře a jeho dvůr, tuto operetní společnost,
00:36:45 zobrazil Offenbach ve svém díle ze všech možných pohledů.
00:36:50 Tak jak se Paříž bavila na Orfeovi, tak se bavil Napoleon.
00:36:55 Viděl se a nepoznal se.
00:36:59 Orfeus se stal zrcadlem určité epochy a kankán jejím symbolem.
00:37:05 /hudba hraje kankán/
00:39:07 Offenbach chtěl úspěch Orfea nahradit novým titulem.
00:39:12 Ale několik následujících titulů očekávaný úspěch nepřineslo.
00:39:17 Ani parodie Jenovéfa z Brabantu, ani opera Barkouf.
00:39:22 Nepomohlo ani to, že hlavní postavou byl pes,
00:39:25 který se stane guvernérem.
00:39:27 Nepomohlo ani to, že Offenbach později z toho psa
00:39:31 udělal osla a posléze lesního medvěda.
00:39:36 Nebo ledního?
00:39:38 Asi ledního.
00:39:40 Ale záhy bylo jinak.
00:39:42 To všechno se změnilo.
00:39:44 O 10 dnů později už Pařížané zase žehnali Offenbachovi
00:39:48 za Fortuniovu píseň.
00:39:51 /německý úryvek textu/
00:39:56 Offenbach byl ohromně plodný a invencí nadaný skladatel.
00:40:03 V r. 1863 ho Vídeňská opera vyzvala, aby zkomponoval operu.
00:40:09 Současně odmítla žádost o tutéž možnost Richardu Wágnerovi.
00:40:15 A to byl nějak slavný skladatel.
00:40:18 To už měl v té době za sebou Rienzi, Tannhäusera,
00:40:21 Lohengrinna, Bludného Holanďana.
00:40:24 Tak tedy Offenbachova druhá opera.
00:40:27 Vodníci na Rýně.
00:40:28 Premiéra byla 8. února 1864.
00:40:36 Přijetí u císaře ...
00:40:39 Ale celá opera se dočkala pouze 8 představení.
00:40:42 Jinak úplně upadla v zapomenutí.
00:40:45 Až na jedinou výjimku.
00:40:49 /hraje Na krásném modrém Dunaji/
00:41:06 Ale k tomu se ještě dostaneme.
00:41:09 Při hledání nových látek pro další dílo,
00:41:12 přišel Offenbach na pohádku.
00:41:18 Ono se jim to hezky řekne
- hodíme to do rokoka -
00:41:21 ještě jeden by tady, safra, měl bejt.
00:41:24 Kdyby to byl jen kostým pro rytíře Modrovouse,
00:41:27 ale šest dalších pro jeho doprovod.
00:41:30 Holt, čím vyšší hlava, tím víc se o sebe bojí.
00:41:46 /PÍSEŇ/
00:41:49 Nechte přátelé, už zase žena jak růže.
00:41:59 Jak ten osud, když dává mi nejhezčí ženy,
00:42:03 jak může?
00:42:06 Ty krásky, které já měl popořádku rád.
00:42:14 Tak rychle mi je brát
00:42:26 Tak rychle mi je brát
00:42:31 Žena první se mnou spala
00:42:33 a víckrát už nevstala.
00:42:35 Proč to bylo, nevím sám.
00:42:37 Nikdy netušil jsem v loži,
00:42:41 že i druhá se mi složí
00:42:42 je to bída
00:42:45 cukaturu z toho mám.
00:42:47 Stejně třetí, čtvrtá, pátá,
00:42:49 byly v tahu nato tata,
00:42:51 což mne vůbec nebaví.
00:42:54 Marně pátrám proto nyní
00:42:56 proč mi tyhle strasti činí slabé ženské pohlaví.
00:43:02 Proč jsem Modrovous?
00:43:05 Proč mám modrý vous?
00:43:09 Modrovous, Modrovous ...
00:43:13 Já mám duši jako beránek,
00:43:15 srdce jako červánek,
00:43:16 já ve všem poctivý jsem pán,
00:43:18 proč jsem tedy stále zván
00:43:20 Modrovous?
00:43:27 Modro- modrovous?
00:43:29 Modro- Modro- Modro- Modro- Modrovous
00:43:31 Modro- Modro- Modrovous
00:43:33 Modro- Modro- Modro- Modro- Modro- Modro- Modro- Modrovous
00:43:36 Modrovous, Modrovous, Modrovous, Modrovous.
00:43:45 Tenhle titul není slušný,
00:43:47 jsem už z toho celý dušný
00:43:49 neboť stále vyvracím.
00:43:52 Z tohodle mne stále vinit
00:43:54 to mi nesmí nikdo činit.
00:43:56 Proto vím,
00:43:58 proto vím, co učiním.
00:44:00 Já si ihned ženu najdu,
00:44:02 poctivou a žádnou rajdu,
00:44:04 s tou se ihned ožením.
00:44:08 Slosována byla jedna,
00:44:09 a ta byla pěkná, vzhledná,
00:44:12 s tou já úctu vyžením.
00:44:15 Proč jsem Modrovous?
00:44:19 Proč mám modrý vous?
00:44:22 Modrovous, Modrovous ...
00:44:26 Já mám duši jako beránek,
00:44:28 srdce jako červánek,
00:44:29 já ve všem poctivý jsem pán,
00:44:32 proč jsem tedy stále zván
00:44:34 Modrovous?
00:44:40 Modro- modrovous?
00:44:42 Modro- Modro- Modro- Modro- Modrovous
00:44:45 Modro- Modro- Modrovous
00:44:46 Modro- Modro- Modro- Modro- Modro- Modro- Modro- Modrovous
00:44:49 Modrovous, Modrovous, Modrovous, Modrovous.
00:44:58 Modrovous měl ohromný úspěch o premiéře,
00:45:01 ale při tom zůstalo.
00:45:03 Ten úspěch se už nikdy neopakoval.
00:45:06 Dílo totiž překročilo jistou hranici,
00:45:08 kterou tehdejší Paříž mohla vůbec přijmout.
00:46:57 Z Paříže 18. století bych prosil přesunout
00:47:00 do Paříže 50. let.
00:47:02 Offenbachův pařížský život.
00:47:04 Co soudíte o Pařížankách?
00:47:16 /PÍSEŇ/
00:47:19 Procházím se po Paříži,
00:47:23 na Montmartre padá stín,
00:47:27 hvězdy už se v Seině shlíží,
00:47:30 šla bych tančit, nemám s kým.
00:47:36 Noc se málem blíží k ránu,
00:47:39 když mi štěstí začne přát.
00:47:43 Nejkrásnější z donchuánů
00:47:45 se tu na mne usmívá.
00:47:52 Dech se mi zastaví,
00:47:55 když mne muž pozdraví.
00:48:00 Bon jour má spanilá neznámá,
00:48:04 teď konečně vychází hvězda má
00:48:07 Já na kraj světa jak opilý
00:48:09 půjdu s vámi,
00:48:10 váš zjev dá mi chuť zas žít.
00:48:13 Protože jsme v této chvíli staří známí,
00:48:16 můžeme dál spolu jít.
00:48:25 A tak dále a tak dále ...
00:48:29 co vám ještě říkat mám?
00:48:31 Všechny bary na Pigalle
00:48:33 patřily pak jenom nám.
00:48:37 Víno teklo, hudba hrála,
00:48:39 svět byl můj a ze všech stran
00:48:42 Paříž se jen na mne smála
00:48:45 a s ní ten můj donchuán.
00:48:51 Připíjím na zdraví
00:48:54 c'est la vie, c'est la vie.
00:48:59 Bon jour můj příteli veselý,
00:49:02 o vše, co mám, se s vámi rozdělím,
00:49:04 já na kraj světa, pane milý, půjdu s vámi,
00:49:08 váš duch dá mi chuť zas žít.
00:49:10 Protože jsme v této chvíli staří známí,
00:49:13 můžete mne navždy mít.
00:49:20 Zas se smráká nad Paříží,
00:49:24 na Montmartre padá stín.
00:49:29 Hvězdy se zas v Seině shlíží
00:49:34 a mně zůstal jenom splín.
00:49:41 Vzpomínky se vrací k ránu,
00:49:45 kdy se mnou ještě byl,
00:49:50 nejkrásnější z donchuánů,
00:49:53 než mě zrádně opustil.
00:49:58 Vy muži váhaví,
00:50:01 kdo mne dnes zastaví?
00:50:07 Kdo mi dnes řekne
00:50:09 Bon jour má spanilá neznámá,
00:50:15 teď konečně vychází hvězda má.
00:50:18 Však neříkejte Na kraj světa půjdu s vámi
00:50:21 váš zjev dá mi chuť zas žít.
00:50:25 Vždyť život je jak opereta, jste-li sami,
00:50:29 můžete mě na noc mít.
00:50:47 Bon jour má spanilá neznámá,
00:50:53 teď konečně vychází hvězda má.
00:50:57 Však neříkejte Na kraj světa půjdu s vámi
00:51:02 váš zjev dá mi chuť zas žít.
00:51:06 Vždyť život je jak opereta, jste-li sami,
00:51:10 můžete mě na noc mít.
00:51:19 /smích/
00:51:21 Tak tohle ve Švédsku nemáme.
00:51:24 /hudba/
00:51:44 Co soudíte o Pařížankách?
00:51:46 No to ještě nevím, ale vy jste tres charmant!
00:51:55 Tak to bychom teda měli.
00:51:57 Pro dnešek se spokojíme úspěchem pařížského života a jeho kankánem.
00:52:03 /hudba/
00:54:17 Tak už jsme si tu dnes připomněli několik hudebních žánrů.
00:54:21 Kuplety, šansony, operetu.
00:54:25 Já bych si však dovolil nabídnout vám ještě jeden.
00:54:28 Víc vám o tom napoví tato knížka.
00:54:33 Je v ní zachycena celá historie jazzu.
00:54:35 Pro mne je navíc ještě vzácná tím,
00:54:38 že v ní mám uložené všechny krásné vzpomínky.
00:54:44 Vložené programy a mnohdy jen utržená vstupenka
00:54:48 mi připomínají nezapomenutelné chvíle z koncertů v pražské Lucerně,
00:54:55 kde hrály takové osobnosti jako např. Duke Ellington,
00:55:02 Lionel Hampton,
00:55:08 Count Basie
00:55:10 a Benny Goodman.
00:55:13 A chybět nemůže ani Satchmo Louis Armstrong.
00:55:18 Ten se do téhle knihy dokonce přímo podepsal.
00:55:21 Já u toho nebyl ale potvrzuje to tato fotografie,
00:55:25 která se mi po letech náhodou dostala do ruky.
00:55:29 Také ona patří do této knížky.
00:55:32 Krále amerického jazzu si dnes připomínat nebudeme,
00:55:36 ale královnu jazzu českého bychom si připomenout mohli.
00:55:40 Vlasta Průchová doprovázená Emilem Viklickým
00:55:44 na návštěvě v Kavárničce dříve narozených.
00:55:49 /anglická píseň/
00:59:20 Klasik kdysi řekl, že v každém muži je ukryto dítě,
00:59:25 které si chce hrát.
00:59:27 Jak jste viděli,
00:59:28 hrát si můžeme všichni.
00:59:30 Třeba i se vzpomínkami.
00:59:33 Nashledanou přátelé.
00:59:43 Skryté titulky: Ivo Bujna, Česká televize, 2010
Jaké pořady z ostravského archivu si pro nás Ondřej Suchý připravil dnes? Nejprve zhlédneme hudební pořad s Ljubou Hermanovou Ostravská ulice, který vznikl v roce 1966. Paní Ljubu vystřídá Miloš Kopecký, který nás zavede do světa operety v prvním dílu cyklu Země úsměvů a snů (1970), v němž se zaposloucháme do melodií z operet Jacquese Offenbacha. V závěru pořadu si pak ještě vyslechneme píseň Good bye v podání Vlasty Průchové.