Běta se vrací domů, Tonda se Simonou se chystají do Anglie, Králová je zdravá a babička se bude vdávat. Závěrečný díl oblíbeného rodinného seriálu České televize (1999). Hrají: J. Jirásková, T. Töpfer, K. Macháčková, K. Hrachovcová, P. Rajchert, V. Brodský, J. Čenský, V. Cibulková, V. Vydra, J. Moučka, E. Kasanová, J. Hanušová, S. Zázvorková, J. Šťastný a další. Scénář J. Míka. Kamera J. Osten. Režie J. Hanuš
00:00:00 -To je moje?
-To je tvoje.
00:00:07 A co mi je?
00:00:09 Je mi to všechno moc líto.
00:00:19 To přece nemůžeš.
00:00:27 -Seš pitomej, nebo co?
-Co je?
00:00:30 Jsem svobodnej člověk, jedu se bavit.
00:00:32 -Jedu za babama!
-No vždyť si rozbiješ hubu!
00:00:35 -Seš opilej! Sakra slyšíš?!
-Nech mě bejt, krucinál!
00:00:38 No hergot, mám se s tebou prát, nebo co?
00:00:41 Pusť mě! Ne ne ne...
00:00:43 Nehrabej se mně do života, sakra!
00:00:45 Přestaň zlobit a jdi se vyspat! Slyšel jsi dobře.
00:00:50 Ježišmarjá... To je Pešák!
00:00:55 Pešák! Neříkej mi, že tady teďkonc bydlíš!
00:00:58 -Přestaň vyrušovat, lidi chtěj spát!
-Vylez, potřebuju s tebou mluvit!
00:01:03 Nezlob!
00:01:05 Já jsem říkal, že potřebuju mluvit s ní a ne s jejím dědou!
00:01:08 Zmizni! Neumíš chlastat.
00:01:12 Na některý víkendy by moh přijet.
00:01:15 -Jestli proti tomu nic nemáš.
-Ne, vůbec ne.
00:01:18 Já jsem si dokonce říkala, jestli by nemohl 1. třídu
00:01:22 chodit tady u vás.
00:01:24 Jak u nás?
00:01:25 Jenom ten jeden rok, já si ho pak opravdu vezmu.
00:01:28 Ale já bych teď strašně potřebovala...
00:01:30 Jak si to představuješ? Co si vůbec myslíš?
00:01:33 Že je to kus hadru nebo co?
00:01:37 Prosila bych doktora Šeráka.
00:02:51 KLAPOT KONĚ
00:03:22 -Ale kam tak časně, pane inženýre?
-Tak... ven, ven.
00:03:28 -S plnou polní?
-Tak, s plnou polní.
00:03:31 -A daleko?
-Daleko.
00:03:33 -A na dlouho?
-Ano, na dlouho.
00:03:35 -Je to vidět.
-No to byste nepochopila.
00:03:37 -To máte pravdu.
-Já musím.
00:03:40 Proč jste to všecko dělal, pane inženýre?
00:03:43 Co si ta holka tady teď počne? Proč jste jí lhal?
00:03:47 -Nikomu jsem nelhal.
-Ne?
00:03:49 Vy jste říkal, že máte bratra a není to pravda.
00:03:52 Říkal jste, že ji máte rád a není to pravda.
00:03:56 -Je.
-Jo? To se divím.
00:03:59 Víte, za takovoudle pravdu by se mělo zavírat.
00:04:02 Víte, bylo to moc krásný, myslet si, že mě má někdo zase rád.
00:04:06 Bylo to tak krásný, že jsem tomu uvěřil dokonce i sám.
00:04:09 -No to jsou řečičky.
-Vy si myslíte, že máte pravdu,
00:04:12 ale já, já to manželství nechci rozbít.
00:04:15 -Vždyť jsem to zažil sám.
-Že jste na to přišel tak pozdě.
00:04:19 Já vím, ale lepší teď, nežli nikdy.
00:04:22 Proboha, člověče, vždyť vy vůbec nemyslíte na tu holku!
00:04:27 -Právě, že pořád.
-Kdybyste na ni myslel,
00:04:30 tak byste si s ní nikdy nezačínal. Vždyť ona je odepsaná!
00:04:33 -Ale ne, má přece Vojtu.
-Má Vojtu.
00:04:36 -Vy jste si toho všiml, jo?
-Ale já ji mám rád.
00:04:41 Víte, co je vaše největší tragedie? Že jste moc starej na to,
00:04:46 abyste pochopil, že máte nejradši sám sebe.
00:04:48 -Ale nejvíc jsem si ublížil já sám.
-Ano, to jistě. Já! Já! Já!
00:04:54 Vy jste jájista! Já vám něco řeknu.
00:04:58 Chtěla jsem vás přemlouvat, ale teď se budu spíš modlit,
00:05:02 aby jí to Vojta odpustil, víte?
00:05:04 Jeďte a já doufám, že volná stáj bude někde hodně daleko.
00:05:11 S váma už bych se nechtěla nikdy setkat!
00:05:16 To radši budu bydlet zase s Vaňkovou.
00:06:35 Nechceš jít domů? My to tady bez tebe nějak zvládneme.
00:06:39 Nemám domov! A neměj péči, je mi docela dobře.
00:06:44 Jo? No tak jo. Akorát, že prodřeš ten hrnec.
00:06:47 Neboj. Jsem úplně v pořádku.
00:06:58 Nebreč.
00:07:00 Třeba se to ještě nějak vysvětlí. Buď ráda, že to takhle dopadlo.
00:07:04 Kdo ví, kam by tě vodtáh. Vyspíš se a bude dobře.
00:07:09 -Kam teď půjdu?
-Prosím tě, nefňukej.
00:07:14 Už jsem řekla, že když bude nejhůř, tak že máš místo u nás. A to platí.
00:07:19 Aspoň vidíš, že to byl lump, tak si nezaslouží,
00:07:21 abys kvůli němu bulila.
00:07:24 On se vrátí.
00:07:27 To si říká první rok každá.
00:07:31 Já vím, že to myslíte dobře, ale von to zrovna nejlepší recept
00:07:34 na uklidnění není.
00:07:36 -Ale je.
-Pojď!
00:07:38 Vy jste, holky, ještě moc mladý. Žádnej chlap za to nestojí!
00:07:45 Proč mi lhal? Nemohl mě mít rád.
00:07:50 On ti možná nelhal. Teda lhal, to jo, ale rád tě měl.
00:07:59 Akorát, že nějakej chlap miluje tak, že všechno zvorá.
00:08:03 -Chtěl se jenom pobavit.
-Nebuď jak malá!
00:08:09 Tak mi řekni, co mám dělat. Mám za ním jet?
00:08:14 Propánajána, posloucháš mě? To je konec. Konec!
00:08:22 A ty zapomeň, že tady nějaký inženýr dělal kotelníka a opakuj si:
00:08:26 Jsem ještě mladá, za chvíli mi přijedou děti z tábora
00:08:29 a všechno půjde zase dál.
00:08:34 -Jak dál?
-No ty nevíš, co je to dál?
00:08:41 Vždyť ty děti musej taky někde spát a jíst a ty se vrátíš domů k Vojtovi.
00:08:50 Ne, to ne. To nejde. Ani už by o mě nestál.
00:08:56 Kolem dokola by se mu všichni jenom smáli.
00:08:59 -To by tady žádnej chlap neudělal.
-To tady teda nežijou žádní chlapi.
00:09:04 -Já se o děti postarám.
-Jak?
00:09:07 -Prostě se postarám.
-Hele, můžu ti něco říct?
00:09:15 To, co tady říkáš, je stejně tak pitomý,
00:09:17 jako když jsi si začala s kotelníkem, víš?
00:09:20 -To bylo něco jinýho.
-Máš na tom taky svoji vinu.
00:09:24 Tyhlety blbosti se dají dělat jenom ve dvou.
00:09:27 -Musíš zajít za Vojtou.
-Ne.
00:09:33 Teď už je to všechno jenom moje věc.
00:09:38 -Neruším?
-Ne.
00:09:40 Já stejně vím, proč jste mě zavolal.
00:09:42 -Ano? Tak schválně.
-Jde o ty ordinace.
00:09:46 Omyl. Jde o ten byt, který užíváte.
00:09:49 -O byt?
-Ano, přidělili jsme vám byt.
00:09:52 Jistě chápete, že když zrušíme stomatochirurgii,
00:09:55 budeme ho potřebovat pro jiné pracoviště.
00:09:57 Vy moc dobře víte, že já ten byt prakticky využívám jako pracovnu.
00:10:01 Pane primáři, vlastníte vilu.
00:10:05 Jestli chcete náš byt, musíte si ho od Polarisu odkoupit.
00:10:08 To se dá snadno zařídit. Zamyslete se nad tím, spěchá to.
00:10:11 A když jste tady, jak jste se rozhodl?
00:10:16 -Pronajmete si naši ordinaci?
-Mě především zaráží vaše jednání.
00:10:24 Vy jste prakticky změnili můj život.
00:10:27 Já jsem na vás vsadil a teď mě chcete klidně...
00:10:30 Čekal jsem, že budete aspoň trochu serióznější.
00:10:33 To je mi líto. Opravdu.
00:10:35 Když ale máme zachránit většinu zaměstnanců,
00:10:38 musíme sáhnout k menšímu zlu.
00:10:40 Ano, globální rozhodnutí jsou vždycky ta nejhorší.
00:10:44 Spadnou do nich odborníci, stejně jako amatéři.
00:10:46 My vás za amatéra rozhodně nepovažujeme.
00:10:49 Ale v tuto chvíli pro vás nemůžeme nic víc udělat.
00:10:52 -Tak co, pronajmete si tu ordinaci?
-V žádném případě.
00:10:59 Dobře. Přemýšlejte aspoň o tom bytě.
00:11:09 Pane řediteli, já bych přece jenom...
00:11:14 -Ten byt?
-No takhle...
00:11:16 Ona je to spíš otázka času, dokud se na fakultě neuvolní...
00:11:21 -Já totiž nerad odpočívám a čekám.
-No tak co myslíte?
00:11:25 No tu ordinaci... Tu ordinaci bych si rád pronajal,
00:11:29 -A možná to bude i zábava.
-Já vám rozumím.
00:11:34 Tenhle týden se domluvíme a podepíšeme smlouvy.
00:11:37 -Dobře.
-Pane doktore!
00:12:03 -Já stejně nespím.
-Zase přemýšlíš, viď?
00:12:08 -Mám snad důvod.
-Ty to vidíš všechno moc černě.
00:12:13 -Víš, když jsem byla v Praze, tak...
-Domluvili jsme se,
00:12:15 že dokud nebudeš úplně zdravá, tak žádná Praha neexistuje, jo?
00:12:19 Nechceš něco? Polštářek?
00:12:21 Nemám ti udělat čerstvej čaj? Teplejší?
00:12:24 Hm. Děkuju.
00:12:27 -Co uděláme s Vojtou?
-Co bysme s ním dělali?
00:12:31 Ty potřebuje především klid pro sebe.
00:12:35 A stejně se od něj odstěhovala, tak co naděláš?
00:12:38 Možná by za ní měl někdo zajet.
00:12:40 Za prvé jsme za ní byli a za druhé Vojta není malej kluk.
00:12:44 -Ona zůstala sama, víš?
-No tím hůř.
00:12:47 Kotelník si odcválal a teď jí je Vojta dobrej.
00:12:51 Tak to ne. To by byl pěknej mamlas!
00:12:53 -Ale já jsem udělala totéž.
-No bodejť. To ti je podobný.
00:12:57 Vy všichni jste taková samaritánská rodina.
00:13:00 Vrátila jsem se k tobě.
00:13:05 No jo. Vidíš. To jsem zapomněl.
00:13:08 No ale to je něco jinýho, ty jsi moje žena a vůbec.
00:13:12 -Nechceš něco?
-A teď nám to docela klape, ne?
00:13:17 No ale taky nám to nikdo nezařizoval. To by museli chtít oba.
00:13:21 -A oni nechtějí.
-Ale chtějí.
00:13:24 A dost! Potřebuješ klid!
00:13:34 Jo, to jsem ti chtěl říct. Příští tejden si uděláme Silvestra.
00:13:39 Teď? V září? Ty nevěříš, že se toho pravýho dožiju, viď?
00:13:45 Co to říkáš? Přece kvůli Simoně a Tondovi.
00:13:49 -Budou v Anglii.
-No to je pravda.
00:14:07 -Už jedeš?
-No.
00:14:09 Hele, von prej dovopravdy utek! Říkaly to baby v krámě.
00:14:13 -Kdo?
-No kdo? Kotelník!
00:14:16 -No a co?
-No co co, no říkám, co jsem slyšel.
00:14:28 Spí?
00:14:32 Taková zpráva mě zrovna nepotěšila.
00:14:38 -Řekneš to dětem?
-Ještě ne, až to bude všechno jistý.
00:14:45 Zbytek máš v troubě, polívka je v lednici.
00:14:49 Zítra nebudu vařit. Přinesu oběd z domova.
00:14:53 Prosím tě, klidně jsem si mohl vzít kastrůlky a pro něco skočit.
00:14:56 No to je výbornej nápad!
00:14:59 V takovýmhle stavu bude jíst hospodský jídlo.
00:15:00 Povídám ti, že oběd přinesu.
00:15:07 -S tím Silvestrem sis to nerozmyslel?
-Proč, mně se to docela líbí.
00:15:13 Mně taky. V září Silvestr, to je docela krásnej nápad.
00:15:20 Ale taky by z toho moh bejt pěknej trapas.
00:15:23 Proč? Když si lidi takhle občas popřejou,
00:15:27 tak na tom není nic špatnýho.
00:15:31 To máš pravdu. Jen se ptám.
00:15:34 -Ty se nikdy neptáš jenom tak.
-No tak tentokrát jo.
00:15:41 Ačkoliv nějaký překvapení možná budu mít.
00:15:46 Jé! Eště to tak. Snad se nebudete s Vaňkem zasnubovat?
00:15:53 -A kdyby, tak co?
-Tak nic.
00:15:57 To jsem ráda.
00:16:01 Ten oběd přinesu.
00:16:42 -Ahoj.
-Ahoj.
00:16:53 -Čekáš na ně?
-Ty taky?
00:17:05 Hele, já...
00:17:10 Já po tobě nic nechci. Kluky si vezmu k sobě.
00:17:14 -Ale měli bysme se časem domluvit.
-To bysme měli.
00:17:29 Tak co tu stojíme? Si sedneme, ne?
00:17:55 Jsem dělal knedlíky tudle.
00:17:59 Přesně podle toho receptu jak tam máš napsanej.
00:18:04 A voni nevyplavaly.
00:18:07 Musíš s nima zamíchat, jinak se připalujou u dna.
00:18:10 Já věděl, že v tom bude nějakej fígl.
00:18:17 Zamíchat, to je dobrý!
00:18:25 Jak si to představuješ?
00:18:29 No, já vím, že se o ně postaráš, ale bysme jim to ňák měli říct, ne?
00:18:35 -Voni se lidi vo to postarají sami.
-No právě.
00:18:40 Já jenom, kdyby mohly nějakej čas zůstat doma, než si něco najdu.
00:18:48 Vyprala bych, jídlo maj ve škole.
00:18:53 Spala bych v domově a za nima bych docházela.
00:19:00 To je bezvadný.
00:19:03 No já ti nechci v ničem to...
00:19:09 To je dobrej nápad.
00:19:15 Taky bys mohla spát doma, ne?
00:19:18 -Ne, už jsem ti nadělala ostudy dost.
-Slušný lidi se mi nesmějou.
00:19:23 -A hajzlové mě nezajímají.
-Seš hodnej.
00:19:25 Ale my se odstěhujeme, to bude lepší.
00:19:29 -Já vím, že mě nesnášíš, ale...
-To není pravda.
00:19:35 -Já se jenom strašně stydím.
-No aspoň kvůli těm klukům, ne?
00:19:38 -Aby nedostali hnedka pecku mezi oči.
-Už nikdy nechci nikomu lhát.
00:19:57 -Tady!
-Kluci!
00:19:59 -Ahoj mami, ahoj tati!
-Kluci ahoj!
00:20:01 -Jak jste se měli?
-Bezvadně.
00:20:03 Jo bezvadně. Proto jste ani jednou nenapsali, parchanti.
00:20:06 -My jsme chtěli.
-Až vám budeme vyprávět!
00:20:08 To byl ten nejlepší tábor, na kterým jsme byli.
00:20:10 Třeba poslední bojovka, představte si,
00:20:12 že jsme hráli ještě ve dvě noci s baterkama.
00:20:14 No nepovídej. To bych umřela strachy.
00:20:15 Tak si to večer všechno budeme povídat. Souhlas?
00:20:21 Souhlas. Nemusíme pořád koukat na televizi.
00:20:27 No tak padejte pro ty svý pingle, tam.
00:20:39 -Dědo, dědo!
-Á uličníci...
00:20:43 -Už se mi po vás stejskalo.
-Mně po tobě taky.
00:20:46 Tak jste se tam měli fajn.
00:20:52 Tu samici jsem nenašel... Čerta, kam se podhrabala.
00:20:56 Jo, volal Přemek, že nás všechny zve na Silvestra.
00:21:02 Aha, není to nějak brzo?
00:21:03 Ale on má letos nějakýho speciálního.
00:21:07 Doufám, že mě vezmete s sebou. Jinak bych tam musel jet vlakem.
00:21:13 No, tak já jdu pro to pletivo.
00:21:48 Tak jim udělej něco k jídlu.
00:21:52 Určitě mají hlad. Já musím do práce.
00:22:01 No tak... znáš to tady líp než já.
00:22:09 Tak já jdu.
00:22:11 Počkej... to jako... to myslíš vážně...?
00:22:16 Jo!
00:22:21 Já prostě chci, aby to všechno bylo jako dřív.
00:22:26 Já... já jsem byl dlouho hodnej, ale já už si do toho
00:22:29 vod nikoho nenechám mluvit.
00:22:35 -No tak já du, ahoj!
-Promiň.
00:22:41 -Já jsem zapomněla.
-Na co?
00:22:48 Že jsi tak strašně hodnej.
00:22:55 To nic. Stanou se horší věci, že jo?
00:23:02 Horší už nejsou.
00:23:05 Ale jsou.
00:23:10 Tuhle jsem se říznul při holení.
00:23:18 -Tak ahoj!
-Ahoj.
00:23:22 -Mami, my máme hlad.
-Maminko, co bude dobrýho k jídlu?
00:23:29 Už se na tom pracuje.
00:23:56 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:23:58 -Můžu?
-No jistě, samozřejmě...
00:24:04 Jé, vy posloucháte pohádku? Tak já vás nebudu rušit.
00:24:07 Prosím vás! Já už ji slyšela třikrát!
00:24:12 -Taková hezká neděle, co?
-Ach ano, máme tady klid, co?
00:24:17 Vaňková odešla, kotelník zmizel,
00:24:21 -Nebudeme se tady nudit?
-Pochybuju.
00:24:35 Přátelé moji... pojďte sem...
00:24:38 Přišla jsem se s vámi podělit o radost.
00:24:40 Pan Kapřík mě požádal o ruku.
00:24:43 A protože jsem chtěla, abyste z té naší svatby
00:24:46 taky něco měli, oslavíme to společně. Bude veselka.
00:24:52 Veliká veselka. Tak, Kapříku!
00:24:59 Jsou lidi, kterým vychází v životě úplně všechno.
00:25:03 To je omyl.
00:25:05 Ono jim to nevychází líp než nám, ale umějí to líp prodat.
00:25:09 Tak si poslužte.
00:25:11 Paní ředitelko, paní Andulko, to jsem ráda, že vás vidím!
00:25:16 Kapřík byl moje tajná zbraň proti Vaňkové a takhle to dopadlo.
00:25:24 -Všechno je jinak.
-Jo, je.
00:25:27 Když jste sem přišla, tak jste taky zlobila a dneska...
00:25:32 Co se divíte? Vždyť jsem byla protekční.
00:25:53 Tak... Já si jdu lehnout. Ráno brzy vstávám.
00:26:04 -Tak dobrou.
-Dobrou.
00:26:19 Ložnici máme vedle!
00:26:41 Hele, už o tom nebudeme mluvit, jo?
00:26:54 Akorát se tě chci zeptat proč.
00:27:00 Proč to všechno bylo?
00:27:08 Nejdřív to byl hulvát. Ale potom byl hodnější, než ty.
00:27:17 Hezky na mě mluvil, pochválil mě vždycky přesně tam,
00:27:20 kdo jsem chtěla, aby někdo pochválil.
00:27:25 To ty jsi nikdy nedělal.
00:27:27 Jenom jsi na mě křičel a podezříval jsi mě.
00:27:31 Tím jsi mu hodně pomáhal.
00:27:36 Mně do tý doby nikdo nepodržel dveře, nepomoh s hrncem.
00:27:43 No a pak už to šlo všechno proti mý vůli.
00:27:48 -Já jsem se staral celej život.
-Staral.
00:27:54 Dneska už vím, že to bylo důležitější.
00:27:58 Jsem postavil barák... Vstával jsem ve 4 ráno...
00:28:08 Tydlety řečičky hezký neumím. Na varhany taky ne.
00:28:20 Zas umím jiný věci. Když mám někoho rád, tak...
00:28:29 Já vím, vono je dobrý obojí, viď? Ale já umím akorát jedno.
00:28:39 Copak tobě se nikdy žádná jiná ženská nelíbila?
00:28:57 Co kdybysme z těch cimer udělali byt. Tam jak jsou dole.
00:29:03 -Stačí pár příček, viď?
-Místa je tu dost, ne?
00:29:10 No, děti vyrostou. Třeba některej bude chtít zůstat.
00:29:18 -Tak ať maj každej svoje, co?
-Jak myslíš.
00:29:26 A co když budou chtít jít do města?
00:29:31 No, když dáš peníze do baráku, tak jich nikdy není škoda.
00:29:48 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:29:51 -Jste nám tady oprejskal zeď.
-Já vám to spravím.
00:29:55 -No.
-Tak todle je pro vás.
00:29:59 Díky.
00:30:08 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:30:10 Paní Mrázová, mám pro vás doporučený dopis.
00:30:14 Pro mě?
00:30:17 Tady mi to podepište.
00:30:19 Kde? Aha.
00:30:25 -Děkuju.
-Není zač.
00:30:28 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:30:59 ...vím, že jsem všechno zkazil, že jsem tě možná i zklamal,
00:31:03 ale muselo to být. Teď se situace úplně změnila.
00:31:06 Mám práci i byt. Budu tě čekat.
00:31:09 Běto!
00:31:13 -Běto!
-Co je?
00:31:17 Jedu ke kostelníkovi pro štipec šrotu.
00:31:19 -Nechceš něco v krámě?
-Ne, díky, nakoupila jsem cestou.
00:31:37 -Mařenko, co tu děláš?
-Přišla jsem ti naproti.
00:31:42 -Takhle nečekaně?
-Hm. To já schválně.
00:31:46 Jestli náhodou nedoprovázíš nějakou pacientku nebo sestřičku.
00:31:49 -To se na chirurgii dělá?
-To se dělá všude.
00:31:55 Poslyš, co kdybysme pozvali Bětu, Vojtu a dědu na Silvestra?
00:32:01 -Tatínkovi už jsme přece volali.
-Ale jo, já myslel,
00:32:04 že osobní jednání je osobní jednání. Aby Běta věděla, že se nic nezměnilo.
00:32:09 -Jo ták, kvůli Bětě!
-Přece se na ni nebudeš věčně mračit.
00:32:15 -Vojta už to vyřešil.
-Protože je moula.
00:32:17 -Stejně mu zase uteče.
-Líp se mi pojede.
00:32:22 Vždyť jsi odpustila i mně.
00:32:25 Co je?
00:32:28 -Na světě je tak krásně!
-Je.
00:32:32 Pořád mě trápí, co si počneš, až tady zůstaneš sám.
00:33:04 No přijedeme, že jo? Copak si to můžeme nechat ujít?
00:33:09 -Dej mi ten míč!
-No tak si mě chyť!
00:33:11 Nehoňte se tady sakra kolem tý antény, dyť...
00:33:13 No taky, taky se s nima musíme nějak rozloučit, že jo?
00:33:19 -No jo, ale co když nebude sníh?
-Nebojte, dědo, kdo umí, ten umí.
00:33:25 No tak jo, no.
00:33:28 No a co ty? Dobrý?
00:33:30 Ale jo, já jsem ti říkala, že to čaj spraví.
00:33:34 No já taky, akorát, že mě berou ty záda.
00:33:38 Já bych potřeboval zase něco stavět. Ty jsi měl tu chalupu koupit.
00:33:44 -Kdepak, to bych nezvlád.
-Ále, škoda.
00:33:48 No jestli se ti chce makat, tak proč nejdeš ke mně?
00:33:50 -A ty máš postavíno.
-Postavíno!
00:33:53 -Dole je práce jak na kostele.
-A sakra. Nepovídej. No povídej!
00:33:58 -Tak se pojďte podívat!
-No to mě teda zajímá.
00:34:03 -Že jste začínali o práci.
-Jak se tam odlepujou ty kachlíky...
00:34:24 No, dobře, no.
00:34:27 Ty jsi Královi nikdy nezahnula, já jsem si něco začala. Uznávám.
00:34:31 Ale už o tom snad nemusíme mluvit.
00:34:35 -Já jsem nic neřekla.
-Ale týká se to vaší rodiny, co?
00:34:40 A to se neodpouští.
00:34:45 Vzpomínáš si, jak jsi nechávala Vojtu špehovat,
00:34:47 jako by byl kdovíjakej děvkař a zatím...
00:34:50 -Co zatím?
-Ale nic.
00:34:52 -Co nic.
-To se mi snad jenom zdálo, že...
00:34:56 Proč jsi zlá? Mě to bude mrzet celej život.
00:35:01 Promiň, mě nerozbrečíš. A hádat se s tebou nebudu.
00:35:06 Zase by to odnesl jenom Vojta.
00:35:13 Víš, já ti přeju, aby tě nikdy nic takovýho nepotkalo.
00:35:20 Michal Kofránek!
00:35:34 -Já věděl, že přijdete.
-No to víš, že jo.
00:35:39 Tak se pořádně uč, ať všechno umíš jako šachy.
00:35:41 -Přijdu si zahrát.
-V sobotu si tě vyzvedneme.
00:35:44 Ukážeš nám, co ses naučil a pak si dáme šachovej turnaj, jo?
00:35:48 -Myslím, že vím, kdo bude poslední.
-Tak ahoj. Mám povinnosti.
00:35:52 No to teda máš. A pořádný. Ahoj.
00:35:54 Ahoj.
00:36:04 -Od mámy.
-Děkuju, děkuju.
00:36:14 -Asi se stalo to nejlepší.
-Určitě.
00:36:35 Tak je pozdravuj. A všechny.
00:36:37 Dík. Vyřídím. Večer jsem doma.
00:36:40 Ahoj.
00:36:54 Mami, je 1. září a ty si tu čteš? Jak to, že nejsi ve škole.
00:36:58 -Simonko!
-Ahoj, mamčo!
00:37:01 -Ahoj!
-Jak se máš? Jak se vede?
00:37:02 Jsem v pořádku. Děkuju. Jenom mi napsali nemocenskou.
00:37:05 -Na vydejchání, víš?
-To jsem ráda. Já měla strach.
00:37:08 A stejně jste zrádci, my všechno víme poslední.
00:37:11 -Simono...
-Babi!
00:37:13 -...ty jsi tady dlouho nebyla!
-No, jenom celý prázdniny.
00:37:17 -Proč jsi aspoň ty nezavolala?
-No, mně se taky nic neřeklo.
00:37:23 -Ale vážně, jak ti je?
-Prosím tě, žlučník...
00:37:25 To nestojí za řeč. Taky se dočkáš.
00:37:30 -Ty toho naslibuješ!
-A proč jsi vlastně přijela?
00:37:33 Když je v pořádku, tak proč ji to bolí?
00:37:37 -Je po operaci.
-Ale proč ji to bolí pořád?
00:37:41 To je taky normální.
00:37:44 Počítám, že tak rok bude ještě předpovídat počasí.
00:37:48 Víš co? To se nesnaž namluvit mně.
00:37:51 No jo, já zapomněl, že ty seš novinářka a ty se do všeho šťourají.
00:37:56 Máš vůbec všechny zápočty? Za měsíc letíš do Tramtárie.
00:38:00 -Ty mně něco tajíš.
-Nechcete nám tady nechat Mařenku?
00:38:07 -Za rok z ní uděláš neurotický dítě.
-Nezamlouvej to.
00:38:12 Ty se mnou mluvíš, jako bych byl nějakej ministr.
00:38:15 Já už chápu, proč vás novináře nemaj ministři rádi.
00:38:18 Dobře, babička se prořekla, že byla máma v Praze. Proč?
00:38:24 -Byla si něco vyřídit na úřadech.
-Na úřadech. Po operaci.
00:38:28 -Jo.
-Co vyřizovala mi neřekneš, že ne.
00:38:31 -Až budu vědět víc.
-Ty si myslíš, že tady něco nakousneš
00:38:35 a pak mě pošleš domů? Tady jde o moji mámu.
00:38:38 Ale Simonko, vážně, nedělej si starosti.
00:38:41 -Já se zeptám Šeráka.
-Neřekne ti víc, než já.
00:38:45 -Jestli se tam vůbec dostaneš.
-Já to zkusím.
00:38:48 -Ale já ti to nedovolím.
-Jsem plnoletá. Čau.
00:38:53 -Patnáctýho vás zvu na Silvestra.
-Na Silvestra, jo?
00:38:57 Tak to se rovnou zeptám i na tvoje zdraví. Čau.
00:39:01 Dělám všechno kvůli vám. Ty chytrá...
00:39:15 Tak už je to zase všechno v pořádku.
00:39:19 Běta trochu víc mlčí, ale my jí nic nepřipomínáme.
00:39:25 Myslím si, že toho má sama dost.
00:39:29 Řeknu ti, že bez tebe jsem to zvládal tak tak.
00:39:35 No já už se v tom všem nevyznám a jak to máš potom posoudit?
00:39:45 No to víš, jak to bylo u Marie.
00:39:54 Jo... Máš to tu krásný...
00:40:01 A taky se připravujeme na Silvestra.
00:40:08 No jinak si myslím, že je to tak nějak, jak to má bejt.
00:40:15 Zaživa se zkrátka pořád něco děje, to víš.
00:40:56 Za chvilku to bude.
00:40:58 Pak se na to budeme muset všichni rychle vrhnout.
00:41:00 No jo, prase pana Pešáka je nejlepší.
00:41:03 Kdo zaváhá, o půlnoci nebude do čeho kousnout.
00:41:06 Já sice slyšel, že od Pešáka není ani prase dobrý...
00:41:08 Ale to budou asi místní pomluvy, že jo.
00:41:11 Však si na to vzpomenou, až jim ústa půjdou šejdrem v té daleké cizině.
00:41:17 Tam lítají pečený holubi přímo do huby, že jo?
00:41:20 No a kde je muzika? Jak to, že nikdo nehraje?
00:41:22 -Kde je flašinetář?
-Tady! Už hraju, už hraju.
00:41:24 ZPÍVAJÍ
00:41:26 Do lesíčka na čekanou šel mladý myslivec.
00:41:31 Do lesíčka na čekanou šel mladý myslivec.
00:41:37 Nemáš votvírák?
00:41:39 Měla ho ráda dívenka, která šla za ním do lesa, tmavýho...
00:41:44 Tedy pane primáři, kdybych já tohle uměl,
00:41:47 tak si ještě seženu medvěda a chodím po poutích.
00:41:49 -Všechno se plánuje a všechno bude.
-Vážně?
00:41:52 Karlo, vidím, že tu primářku budete muset vzít.
00:41:55 -Nikdy.
-Nebo se vrátí Bohata.
00:41:58 Tak to to radši vezmu.
00:42:02 ...měsíček svítil na cestu, když za ním kráčela.
00:42:10 Měla ho ráda dívenka, která šla za ním do lesa, tmavýho..
00:42:18 Měsíček svítil na cestu, když za ním kráčela.
00:42:29 -Babi, nechceš s něčím pomoct?
-Ne.
00:42:34 -Já si na to pořád nemůžu zvyknout.
-Na co?
00:42:38 -Že vás rok neuvidím.
-Já mám taky takovej divnej strach.
00:42:43 -Babi, řekni, že se bojím zbytečně.
-Bojíš se zbytečně.
00:42:50 Ale když se bojíš o druhýho, tak nejde přestat.
00:42:53 To máš pravdu.
00:43:02 Maminko, prosím tě...
00:43:16 Na, napij se! Už seš celej modrej!
00:43:21 Ne, já vážně nemůžu, já jsem strašně sledovanej.
00:43:25 Já myslím, že je lepší umřít jako dlouhověkej plukovník,
00:43:28 než jako generál in memoriam.
00:43:30 -Na!
-Ty jsi tak moudrej!
00:43:52 Tak povídejte, děti, o co jde?
00:43:55 No nestrašte nás, za chvíli bude konec roku.
00:43:59 Já vám to řeknu na rovinu. Mně se tu zkrátka něco nezdá.
00:44:02 -Co?
-No já si myslím,
00:44:04 že jste vystrojili Silvestra kvůli nám, ale že to není kvůli nám.
00:44:07 A dokud se to nedozvíme, tak já nikam nejedu.
00:44:09 Hergot krucinál, co je to za nesmysl, kdo to tady šíří takový hlouposti.
00:44:15 -Jak jste na to přišli?
-No normálně.
00:44:18 No normálně. To by mně nenapadlo.
00:44:20 Máme ale chytrý děti, maminko, viď?
00:44:22 No máme, tatínku, ale klidně jeďte do tý Anglie.
00:44:25 -To je všechno?
-Já pořád nic nevím.
00:44:28 -Mám jim to říct?
-Tak jim to řekni, no.
00:44:31 A vy se potom sami rozhodnete, jestli do pojedete, nebo ne.
00:44:35 -Jako my?
-Já pořád nic nechápu.
00:44:39 No... Pozvala mě moje kamarádka Drahuška.
00:44:45 A nabídla mi funkci ředitelky prvního odboru ministerstva školství.
00:44:52 A maminka od tý doby kudy chodí, tudy přemýšlí, jestli to má vzít.
00:44:56 Aby mě tu nenechávala přes týden samotného.
00:44:58 -To je všechno?
-Všechno. -Všechno.
00:45:00 No páni, já se taky strachuju o tvoje zdraví
00:45:03 a z tebe udělají málem ministryni
00:45:05 -To je fajn.
-No tak to je přímo kotrmelec.
00:45:08 No a co? Vezmeš to?
00:45:10 No, tatínek mě pořád přemlouvá, abych to vzala.
00:45:13 Jenomže, to už tady ve vile zůstane úplně sám.
00:45:15 -A proč jsme ji vůbec stavěli?
-Mami, zapomeň na vilu.
00:45:18 Tak co? Vezmeš to?
00:45:21 -Já jsem tatínka vždycky poslouchala.
-Děti, nevěřte jí.
00:45:24 Nevěřte jí ani slovo.
00:45:25 Tady jsem musel vždycky poslouchat jenom já.
00:45:27 Jó ne!
00:45:29 No já pořád nic nechápu.
00:45:34 Honem, rychle, ať tu půlnoc nezmeškáme.
00:45:38 Za chvíli to bude. Pozor, ještě děda!
00:45:42 Tak na ten šťastnej a veselej Novej rok, kterej, jak doufám,
00:45:46 bude stát za to. Tak...!
00:45:49 Zadržte, zadržte! Zadržte!
00:45:53 My dva jsme se totiž zasnoubili.
00:45:57 Tak tímto vás všecky zveme na svatbu.
00:46:01 -Kdy to bude?
-No letos už to nestihneme.
00:46:06 Tak příští rok.
00:46:08 Proslov, jak vidíte nebude, protože mně ho Pešák,
00:46:12 jako vždycky zkazil. Ale to vůbec nevadí.
00:46:15 Tak si připijeme na Tondu, na Simonu, a na ten šťastnej Novej rok.
00:46:21 Počkejte, za chvilku to bude.
00:46:23 -Pět, čtyři, tři...
-Dva, jedna, hurááá...
00:46:33 Šťastnej a veselej!
00:46:46 No tak, ať ten rok stojí za to.
00:46:50 -Psal mi.
-Kdo?
00:46:54 Abych za ním přijela.
00:47:01 Já ňák poslední dobou ztrácím paměť.
00:47:15 Na zdraví!
00:47:18 -Myslíš, že děláme dobře?
-My dva?
00:47:22 Jestli si nejseš jistá, tak já dám hlasovat.
00:47:29 Tak... Hodně štěstí v novým roce.
00:47:38 Tobě taky, Pepíčku. Já tady něco pro tebe mám.
00:47:44 -Podívej!
-Jak pro mě?
00:47:47 Já pro tebe ale vůbec, nemám, já, já, ne, ne, Vánoce, jako před...
00:47:51 -Podívej se na to!
-...měl koupit.
00:47:56 Jé, no to je... to je ta moje knížka!
00:48:02 To, je top... To jsem já...
00:48:09 -No ta knížka.
-To je ediční výtisk.
00:48:11 Ale za měsíc to bude na všech pultech.
00:48:15 No Anežko...
00:48:20 Ty seš stejně nejlepší ženská mýho života.
00:48:23 Fakt, já nevím, co udělám, já opravdu nevím.
00:48:31 Ne, já to vím, co udělám.
Závěrečný díl seriálu. Skutečnost je mnohem horší, než by kdokoli čekal. Bětu (E. Kasanová) čekalo zamračené ráno, kotelník (Z. Žák) zmizel. Toužila po štěstí a zůstaly jí jen oči pro pláč. Vojta (V. Vydra) je pruďas, ale velkorysost a moudrost mu nakonec nechybí a s Bětou se usmíří. Králová (K. Macháčková) si musí rozhodnout problém ryze pracovní – místo na Ministerstvu školství se nenabízí každý den. Zato Král (T. Töpfer) chystá nečekanou oslavu: Tonda (J. Šťastný) se Simonou (K. Hrachovcová) odjíždějí do Anglie, a tak Silvestr oslaví v září – rodina a přátelé se přece musí sejít. Babička Králová (J. Jirásková) říká své svatební ano historiku Vaňkovi (V. Brodský) a ani svatba Pešáka (B. Poloczek) s Fulínovou (J. Boušková) na sebe nenechá dlouho čekat. Na konci seriálu nezvoní pohádkový zvoneček, ale přichází happy end…