60 Simona má problémy s Tondovým synem, Andulka Šafářová s paní Vaňkovou. Oblíbený rodinný seriál České televize (1999). Hrají: S. Zázvorková, T. Töpfer, K. Macháčková, K. Hrachovcová, Z. Žák, L. Švormová, V. Brodský, E. Kasanová, R. Hrušínský, V. Vydra, J. Moučka, J. Šťastný a další. Scénář J. Míka. Kamera J. Osten. Režie J. Hanuš
00:00:00 -Ještě potřebujete tu kuchařku?
-Pořád.
00:00:03 Tak mi dejte zástěru.
00:00:12 Vaňková!
00:00:14 -Nevidíte, jak dlouho jsem se učila?
-Výborně. Jednička.
00:00:22 Neboj, budeme kamarádi. Já se na tebe moc těšila.
00:00:26 Jenomže ty mě nezajímáš.
00:00:29 To tady chcete s titulem vyměňovat pojistky a lítat se šroubovákem?
00:00:33 -Tak co? Berete mě?
-Inženýři se nám nehlásí každý den.
00:00:39 No my jsme tě přišli poprosit, teda říkáme ti to jako prvnímu,
00:00:45 jestli bysme u vás nemohli bydlet.
00:00:48 Že se ptáte!
00:00:50 Myslím si, že bude nejlepší, když nás s projektem seznámí
00:00:54 samotná autorka.
00:00:56 To jsem zvědavej, co to bude za slepici.
00:01:00 Tak se dobře dívej!
00:01:09 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:01:12 Jsem inženýrka Jana Fulínová, pracuji u Zemědělských staveb
00:01:16 a jsem autorkou zmíněného projektu.
00:03:40 Dobrý večer, občanský průkaz, prosím.
00:03:43 A jejej... dobrý večer.
00:03:50 Víte, čeho jste se dopustil?
00:03:52 Ne.
00:03:52 -Člověče, tady je zákaz parkování!
-Ale pro auta.
00:03:56 Kůň je taky součástí silničního provozu.
00:03:58 Stejně jako vy a já.
00:03:59 Heleďte se, jedeme strašně dlouho a tady je voda.
00:04:01 Máte štěstí, že mám koně rád, pro tentokrát vám to promineme.
00:04:06 -Děkuju.
-Pěkná kobylka, že je tam kus Araba?
00:04:12 U nás... ale přece v každém jezdeckém koni je kus Araba.
00:04:16 -Tohle je valach.
-No jo, to je vidět.
00:04:21 Tak co s tím uděláme?
00:04:23 Ten svinčík do zejtřka zmizí, jasný? Jo a pro dnešek je to v pořádku.
00:04:26 -Nashle.
-Opravdu pěknej. Kolik by stál?
00:04:30 To byste nezaplatil. Všechny peníze.
00:04:33 -Všechny peníze? Tak pojď!
-Tak zatím...
00:05:01 -Dobrý den.
-Dobrý den. Dobrý den.
00:05:08 Je. Tak dobrý. Tak pojď!
00:05:19 -Vy jste přijel s koněm?
-Nikoho jinýho už nemám.
00:05:24 -Nojo, ale my ho tady nemůžeme mít.
-Ubytování pro koně je podmínkou.
00:05:28 -Jinak nemůžu nastoupit.
-Tak pojďte se mnou.
00:05:46 -Prej tady dřív byli psi.
-Jo.
00:06:01 Bereme.
00:06:03 -Berete?
-Jo, já se do toho hned pustím.
00:06:07 A nechcete se podívat, kde budete bydlet vy?
00:06:10 Ne. To není důležitý. teď mám práci tady.
00:06:21 -Ahoj.
-Ahoj.
00:06:24 -Běháš teď sám?
-No trochu dřív. Sem tam.
00:06:28 -Taky můžu dřív.
-To je fajn.
00:06:30 -Co pes?
-Ten může vždycky.
00:06:35 Jo. Psi se mají fajn. Ty můžou vždycky.
00:06:38 -Pospícháš, co?
-Trošku.
00:06:43 -Tak ahoj
-Ahoj.
00:06:48 -Můžeš zítra?
-Zejtra sloužím.
00:06:54 -Nejsi naštvanej?
-Já, já sloužím rád.
00:07:05 -Nazdar.
-Ahoj.
00:07:07 -Zase si huntuješ tělo?
-Nech toho.
00:07:09 -No dělej jak myslíš.
-Pojď!
00:07:11 Ne, ne, ne, já nejdu dál. Jedu jen tak kolem.
00:07:15 Poslechni, mám takovej nápad. Mám pár kilometrů od Hradiště louku.
00:07:19 Vždycky tam utopím traktor, protože tam původně byl rybník.
00:07:23 Znáš to. Meliorovali jako zběsilí. Málem i Sněžku.
00:07:28 Poslechni, ty už neběháš s tou inženýrkou?
00:07:32 -Tak trošku ne.
-Á, manželka, co?
00:07:38 Aha. Kdopak ti zatlačí oči, kdyby se ti něco stalo?
00:07:41 Nech toho! Já mám teď akorát chuť...
00:07:43 No tak jsem si říkal, co kdybych tam zase udělal rybník.
00:07:49 Dáme si tam ryby, na břehu postavíme takovou malou boudu,
00:07:53 třeba konečně něco chytíme.
00:07:56 Co ty na to, když jsi posledně chtěl na ty ryby?
00:07:59 A taky bysme nemuseli jezdit do horoucích pekel
00:08:01 a ty bys nemusel pořád platit ty pokuty.
00:08:04 Co já vím? Já mám teď jiný starosti.
00:08:08 -Ahoj.
-Ahoj.
00:08:10 -Dobrý večer!
-Dobrý večer.
00:08:11 Dobře děláte, já taky sportuju.
00:08:17 Poslechni... Vy máte v ulici pěkný ženský!
00:08:20 No to je právě ta paní inženýrka.
00:08:23 Ty mně vyprávěj, že chceš stavět rybník kvůli mně!
00:08:25 No jasně! I když paní inženýrku bysme mohli brát s sebou.
00:08:30 Aspoň by ti stará nebrblala, když tam budu já.
00:08:34 -Ještě něco?
-Ne. Tak ji to vyřiď!
00:08:39 No běž, nebo mě rozpláčeš.
00:08:42 Příště mně vyprávěj, že nemáš do žní čas.
00:08:46 To je jasný.
00:09:08 -No nazdar.
-Ahoj.
00:09:16 -Kurva...
-Nech to tam.
00:09:19 -Schody, viď, děláš.
-No to víš...
00:09:25 A kdy to bude? Sliboval jsi tenhle tejden.
00:09:28 -Teď nemám čas.
-Hergot, já jsem s tím počítal.
00:09:33 Proč jsi to sliboval?
00:09:35 Kruci, tobě z těch králíků asi přeskočí, nebo co.
00:09:37 -A kam je mám strkat?
-To nemůžeš 14 dnů počkat?
00:09:41 -Vždyť jich máš jen pár.
-Jenže já jsem s tím počítal.
00:09:46 Příště jdu k Vaškovi do Záluží To si piš!
00:09:52 Hele, ty prej u těch králíků i spíš, je to pravda?
00:09:56 Radši makej, nebo zkrachuješ.
00:09:58 A pamatuj si, že mi dáš slevu, poněvadž nedodržuješ termíny.
00:10:08 -Hele, jaks to myslel?
-No jak!
00:10:10 No ne, počkej, já se tě ptám, jaks to myslel?
00:10:12 No normálně. Jako že ti už z toho kape na karbid, víš?
00:10:19 Víš co? Nevážíš si zákazníků. Na to dojedeš.
00:10:24 Ne, tebe si vážím, Vojtěchu. Na mou duši,
00:10:28 To bys mi křivdil, akorát ten čas, no...
00:10:32 -No tak se nezdržuj.
-Jenom jsem ti chtěl říct...
00:10:35 ...tuhle jsem někde četl, že velkochovy se už nedělají
00:10:38 v králíkárnách, ale jen tak volně.
00:10:42 Jenom pár přístřešků, aby jim nezmokl kožíšek, rozumíš?
00:10:46 No co já s tím, proč mi to vykládáš?
00:10:49 Nechtěl bych, abys zaostával za světem.
00:10:52 To bych fakt nesnesl.
00:10:55 Možná by stačilo, kdybys ve vsi skoupil psí boudy.
00:10:58 -Měl bys to i lacinější.
-Blbče.
00:11:07 Dědo, kdybyste chtěl omáčku, máte ji na plotně.
00:11:12 -Jo, dobrý.
-Nashle.
00:11:19 -Počkej, kam jdeš?
-No mám odpolední, už jsem to říkala.
00:11:26 Aha. Takže to zase budu mít k večeři salám s cibulí.
00:11:30 -To bude bezvadný.
-Je tam omáčka, maso od neděle...
00:11:33 A co děti? To se s nima mám zase učit sám?
00:11:37 -Jsou snad taky tvoje, ne?
-No doufám.
00:11:41 Hele, pamatuj si, že takhle to dál nepůjde.
00:11:45 -A co se jako děje?
-Co se děje?
00:11:48 -Ty víš moc dobře, co se děje!
-No to jsem teda hrozně zvědavá.
00:11:55 -Táta za tebe musí všecko dělat sám.
-Jo?
00:11:58 -Hlavně že za mě nemusíš dělat ty.
-To se říká kdoví jestli.
00:12:01 Tak to neměj strach. Za služku jsem tady já.
00:12:08 Takhle nejsi ani doma, ani v práci a nosíš pár korun.
00:12:16 Byl jsem u truhláře. Nemá čas. Všichni se akorát flákaj.
00:12:21 -No ale dyť to zatím stačí.
-No stačí, stačí.
00:12:27 -Příští tejden přivezu nový samice.
-No dyť máme prázdnej chlív.
00:12:32 Kurník, takhle jsem si to nepředstavoval.
00:12:35 To jí budeš tu práci vyčítat každej den?
00:12:37 Jo, to budu. Dokavad nedostane rozum.
00:12:40 Tam dělá služku a tady utíkají peníze.
00:12:43 -Ale to neděláš dobře.
-Co nedělám dobře?
00:12:45 -Ale nic.
-Tak to řekni.
00:12:48 -No řekni to.
-No že myslíš jenom na peníze.
00:12:56 Jenom mi řekni, na co tu ten Chudý je.
00:12:59 Co je tady, tak se ještě nedotknul šroubováku.
00:13:03 -Třeba se radši dotýká něčeho jinýho.
-Asi.
00:13:09 Kruci písek, kde je? Ať ho vyhoděj! To je nebezpečnej člověk, tohle.
00:13:33 Teda pane inženýre, tohle už přestává všechno.
00:13:37 Vám se to nelíbí? Já do toho prsknu váleček.
00:13:40 Jo? Vy si tady malujete u koníka, nám tady kapou všechny kohoutky
00:13:44 a o ten rozdělanej sporák se všichni přizabijeme.
00:13:47 -Tak to teda ne.
-Vy máte něco proti koním, paní?
00:13:50 Heleďte se, buďto to do zejtřka opravíte, nebo jdu za ředitelkou.
00:13:55 Nebojte se. Zejtra bude všechno zlatý.
00:13:58 Jo tak to bych vám radila. Protože já už toho mám dost.
00:14:03 Doma jste taky jako břitva? Nebo jenom v práci?
00:14:08 Podívejte se, mě sem vzali jako kuchařku
00:14:11 a ne abych si tady s váma vykládala.
00:14:28 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:14:45 Potřebujete ode mě něco, paní ředitelko?
00:14:48 -Můžu se vás na něco zeptat?
-Klidně.
00:14:52 -Proč jste odešel z pojišťovny?
-Protože se mi tam nelíbilo.
00:15:02 -To je škoda.
-Proč? Obyčejná úředničina.
00:15:06 Není o co stát.
00:15:08 Myslí, že je škoda, že mi to nechcete říct.
00:15:10 Tohle je malý pracoviště. Budou vznikat fámy.
00:15:14 A vy jste tam byl náměstkem?
00:15:16 Ona vám to moje bývalá žena objasní, až mě vyslídí.
00:15:21 Jak myslíte. Ten je krásnej.
00:15:25 Bodejť by ne, vždyť je od pana Kubíčka z Jižné.
00:15:29 A to je nějakej koňák.
00:15:31 -Kope?
-Proč by měl kopat?
00:15:37 -Někdy koně kopou.
-Lidi kopou víc.
00:15:46 -Můžu ještě něco vzít, ukaž!
-To je těžký, ale...
00:15:56 Tak ať se vám tady líbí a nebojte se. Místa je tady dost.
00:15:59 Tak na vás.
00:16:03 Hmm. Já to hned doleju, pěkně...
00:16:05 -Mně ne. Už ne. Já musím letět.
-Jak letět?
00:16:08 No škola volá, otče.
00:16:10 Tak díky za pomoc. A já se objevím. Ahoj.
00:16:13 No to je zajímavý, já nic nevím. U nás holt velí maminka.
00:16:18 -Brzy ti odvelím i tu láhev.
-Proč?
00:16:21 My jsme stěhováci a jako stěhováci máme právo na něco tvrdšího.
00:16:27 -Pojď, dáme si.
-Ale já dneska nebudu.
00:16:35 Ale dyť jsi taky stěhoval. Tak nemůžeš sedět jenom u vína.
00:16:39 -Vážně ne. Mně je nějak...
-Hele, že ty chceš pít zase na to?
00:16:46 Já tě znám. Ne... Tak ke strojům.
00:16:49 Na to si se mnou jednu dáš. Jseš ty ještě vůbec v armádě?
00:16:54 Poslyšte, co jste s ním udělali? Von vůbec nepije.
00:16:58 -No čo, to je dobré, nie?
-Co by to bylo dobré?
00:17:01 Hele netvař se, jako bys byl kdovíjakej notorik.
00:17:04 -Tak si dáte se mnou aspoň vy.
-My máme ještě práci.
00:17:08 Někdo to totiž udělat musí. Zober to!
00:17:12 No teda, to se mi sem stěhuje rodina!
00:17:15 To jsem vyfasoval partičku!
00:17:17 -Šup! No ták...
-Poď sem!
00:17:25 Já ti to teda řeknu. Já jsem děsně sledovanej.
00:17:31 Prosím tě, kdo by tě u nás sledoval?
00:17:34 -Hele, nikomu ani muk.
-Ne.
00:17:37 Uvažujou o tom, že bych měl bejt příští rok generálem.
00:17:41 Tak se nediv, že mě sledujou.
00:17:55 -Co je ti?
-Nic.
00:17:59 -Dyť ty umíráš!
-To přejde.
00:18:03 -Z čeho to máš?
-Přestal jsem pít.
00:18:15 Teď tě nikdo neuvidí. Dělej!
00:18:18 Přece nepoložíš za generála život. No dej si to rozkazem.
00:18:22 Tak jo.
00:18:26 Á... jako med. Už je mi líp.
00:18:29 No vidíš. Každá nemoc je zanedbaný pití.
00:18:35 Tak jo. Přece musím myslet na svoje zdraví.
00:18:41 Bodejť! Nemocní generálové nám jsou na co?
00:18:46 Na to.
00:18:50 Já myslím, že jsme to nádherně urobily.
00:18:52 Mamko, to je slabý slovo. Tohle je domov.
00:18:57 Tady je to krásný. Skoro, jako by to udělal tatínek.
00:19:00 -Nepotřebujete s něčím píchnout?
-Takhle se zlinkovat za půl hodiny!
00:19:08 Mamička, prepáč.
00:19:09 To nič. Generál má vela krvi v alkohole.
00:19:15 Podívej, tys šlapal varhany minule, v neděli budu šlapat varhany já.
00:19:21 -Určitě já.
-Jo, jo, jo, pořád...
00:19:24 Dále!
00:19:26 -Dobrý den.
-Dobrý den. Copak?
00:19:30 Paní ředitelko, kdo má v neděli šlapat varhany? Že já, že já?
00:19:37 -Já. -Já.
-Už zase? -Já.
00:19:40 Chlapi, jestli vy se nedohodnete, tak já řeknu panu varhaníkovi
00:19:44 a v neděli mu bude šlapat někdo úplně jinej.
00:19:46 -Tak ty jsi šlapal minule.
-Ne. Předminule.
00:19:51 Hele, tohle je Franta, tohle je Tóna.
00:19:58 Franta... Tak. A ne abyste se hádali!
00:20:01 Samozřejmě, to jsem čekal...
00:20:04 No jo, určitě, zase příště.
00:21:05 -Zase jen dva?
-Jako vždycky.
00:21:08 -Ale že jeden navíc by vám ublížil?
-Ublížil. To mě neznáte.
00:21:13 -Hned budu mít 5 kilo navíc.
-Ale sluší vám to.
00:21:17 -Děkuju.
-Aby se do vás někdo nezamiloval.
00:21:19 No já si dám pozor.
00:21:21 -Dobrou chuť.
-Dobrou chuť, Andulko.
00:21:26 -Po kom asi jede?
-Dobrou chuť. -Dobrou.
00:21:34 -Pořád?
-Jo.
00:21:39 -Ale sedět byste snad spolu...
-Nestačí, že s ní musím bydlet?
00:21:45 Já vám do toho nechci mluvit...
00:21:47 Paní ředitelko, tady nejsme na gymnáziu.
00:21:49 -Tady už jsme všichni vychovaní.
-Co z toho budete mít,
00:21:54 když se budete pořád zlobit a rozčilovat?
00:21:56 -Musíte si najít nějakou zábavu.
-Já se nerozčiluju.
00:21:59 Mně se tady dokonce líbí.
00:22:02 -Dobrou chuť.
-Hmmm...
00:22:12 Co říkala? Je jí smutno, že jo?
00:22:15 Vůbec ne. Dokonce se jí tu líbí.
00:22:18 No jo. Jak se člověk rozčiluje, tak je mu vždycky smutno.
00:22:24 To já znám.
00:22:43 Řeknu vám, pane inženýre, že kdyby to šlo,
00:22:46 tak bych nejradši bydlela tady, s vaším koněm.
00:22:49 -No, to byste si dala!
-Proč myslíte?
00:22:52 -To je valach.
-Vy jste šprýmař, pane inženýre.
00:23:00 -Potřebujete něco, paní ředitelko?
-Ne, ne, ne, jen se dívám.
00:23:08 Jestli to uvidí hygienici, tak se jim to bude líbit.
00:23:11 To určitě. Já se v tom náhodou vyznám.
00:23:14 -Hmm...
-To bude zlatý.
00:23:18 To je dobře. Oni se ve všem šťourají, víte?
00:23:21 Ale pan inženýr je nesmírně šikovný muž.
00:23:24 To už jsem zjistila. Klidně mu důvěřujte.
00:23:27 Tak jo.
00:23:28 Vy si toho ale berete moc, paní ředitelko.
00:23:31 -Vy jste úplně na sesypání.
-Proč myslíte?
00:23:34 No dyť se na sebe podívejte! Jste celá popelavá.
00:23:38 Nebo že by to byl odraz těch bílých zdí?
00:23:40 -No doslova jako stěna.
-Ale já se cítím skvěle.
00:23:44 -Nedělejte si další vrásky.
-A dokonce máte něco s očima, že?
00:23:49 -Ne.
-Ale ano.
00:23:50 Vidíte nějaké vrásky a já od 15 let nevím, co to je.
00:23:53 Ale to není první republika, tady je domov důchodců.
00:23:57 Já vás obdivuju, paní ředitelko.
00:23:59 Jak to, že mezi ty důchodce tak zapadáte.
00:24:05 -Jestlipak mě někdy svezete na koni?
-A vy byste se nebála?
00:24:10 Ó já se nebojím ničeho na světě. Paní ředitelku taky svezeme?
00:24:17 Ovšem. Já jsem k dispozici kdykoliv.
00:24:57 Nemyslete si, že vám nerozumím.
00:25:00 Já přišla dobrovolně a taky jsem chtěla odejít.
00:25:02 -To je u každýho stejný.
-No dovolte?
00:25:05 Vy si myslíte, že já jsem snad neměla na vybranou, nebo co?
00:25:09 -A taky jsem byla nezvózní...
-Já mohla jít, kam mě srdce neslo.
00:25:14 Jenomže jsem chtěla mít tak rok, dva, trochu klidu, no.
00:25:17 -Věřte mi, že Anežka za nic nemůže.
-No to je vrchol!
00:25:22 Vy jste přece s panem Vaňkem rozvedený, tak...
00:25:24 Co sem pletete tu stařenu? Co to vůbec všecko motáte dohromady?
00:25:28 Milá paní, já měla partií, o jakých se kuchařce od Esperka ani nesnilo!
00:25:34 A měli jinší kvartýry, než dva plus jedna.
00:25:37 -Co se rozčilujete? Já vám chci pomoct.
00:25:40 K tomu teda nebudete mít příležitost.
00:25:43 Já nestojím o to, aby mě litovala nějaká babka,
00:25:45 která se sotva došmajdá na umývárnu.
00:25:48 Ale tady jsme na tom všichni stejně. Nebo budeme.
00:25:51 Tak proč se máme hádat?
00:25:52 A rozhodně tady chci mít svoje soukromí. A to taky mít budu.
00:25:56 Co tady zase řešíte? Paní Vaňková, vy jste tady chvilku,
00:26:02 ale už není člověka, kterého byste neurazila.
00:26:04 -Já jsem vás stokrát prosila...
-Tady žijete v kolektivu.
00:26:07 A tak bohužel musíte si na to zvyknout.
00:26:09 Nebyly by žádný problémy...
00:26:10 Prosím vás, teď jste jí trochu ukřivdila, paní ředitelko.
00:26:13 -Tu hádku jsem zavinila já.
-Teď to nebudeme řešit.
00:26:20 -Zítra se u mne zastavte, prosím.
-Tohle už nikdy nedělejte.
00:26:26 Já se vás o žádný laskavosti neprosím.
00:26:29 Já vím, že mi chcete poděkovat, ale nemáte za co.
00:26:39 -Paní Vaňková, chcete mi něco říct?
-Chci. Dejte mě na jiný pokoj.
00:26:45 -Víc nic?
-Šafářová mluví ze spaní.
00:26:48 -V noci přece spíte.
-Nespím, protože mluví ze spaní.
00:26:52 A vůbec s ní nechci bydlet. Dejte mě jinam.
00:26:55 Všichni jsou na sebe zvyklí. Já je přece nemůžu přestěhovat.
00:26:59 -Tak žádám samostatný pokoj.
-Nemám.
00:27:04 Kromě toho, neumíte si představit, jak by vám tam bylo smutno.
00:27:10 To už je moje starost.
00:27:12 Paní Vaňková, my tady sice nejsme na gymnáziu, ale některá pravidla
00:27:19 dodržovat musíme.
00:27:21 Denní řád dodržuju, tak co, osobní hygienu taky.
00:27:25 A když jdu někam pryč, vždycky to ohlásím.
00:27:29 Přesto si myslím, že by se vaše chování k ostatním mělo zlepšit.
00:27:33 A co komu dělám? Píšu snad anonymy, nebo co?
00:27:38 Já si nikoho nevšímám a nikdo si nemusí všímat mě.
00:27:42 Jak chcete. Berte to tak, že jsem vás musela upozornit.
00:27:50 Tyhle šaty vám docela sluší.
00:27:55 Ale pan inženýr Chudý má raději světlejší barvy. Na shledanou.
00:28:09 Poslouchejte mě. Teď se naobědváme a po obědě půjdeme kam?
00:28:13 -Do zoologický!
-Do zoologické zahrady, správně!
00:28:18 Hurá!
00:28:20 A o cestě si koupíme pořádnou zmrzlinu, kopec zmrzliny.
00:28:24 -Dva kopce zmrzliny.
-Dva a půl!
00:28:26 Hurá!
00:28:31 No a kdo nebude chtít zmrzlinu, tak dostane třeba koktejl,
00:28:37 -nebo čokoládový pudink.
-Hurá!
00:28:40 -Celej kopec pudinku...
-Nebo úplně něco jinýho.
00:28:45 -Napadá tě něco?
-Já nemám rád vůbec ZOO.
00:28:52 To je škoda. No tak já půjdu s Mařenkou a Simona tě bude hlídat.
00:28:59 Budete ještě...?
00:29:07 Já si myslím, že ho to brzo přejde. Dýl, jak tejden už mu to nevydrží.
00:29:12 -Možná ještě dřív.
-Že jo?
00:29:15 Určitě. S tím si vůbec nelámej hlavu.
00:29:18 -Ty jsi skvělá.
-To nestojí za řeč. Au.
00:29:24 Co je? Ty máš bouli! A jakou!
00:29:30 Ale ne. To, to nic.
00:29:31 No to určitě! Jak se ti to proboha stalo?
00:29:34 -Už ani nevím.
-Nevykládej, že o tom nevíš.
00:29:37 -Vždyť to je koule jak zeměkoule.
-Matěj po mně hodil buldozerem.
00:29:45 -Cože? Já ho přerazím.
-Zkus se na to podívat jinak.
00:29:51 -A jak?
-No že má perfektní trefu.
00:30:05 -Jak se tu líbí Ivaně?
-Je bezvadná.
00:30:08 Doufám, že si to samý myslí i o nás. A co Matěj?
00:30:12 -Ale jo.
-Po mamince se mu nestejská?
00:30:16 Je to normální kluk. Hlavně se s ním dá vyjít.
00:30:20 -Nezlobí?
-Ne. Říkám ti, že je fajn.
00:30:24 Hlavně dávej pozor, aby neubližoval Mařence.
00:30:27 -Proč by to dělal?
-No protože to děti dělají.
00:30:29 -Otočíš se a má rozbitou hlavu.
-Prosím tě, vždyť je to 7leté dítě.
00:30:34 -Mě vzal Vojta hrabičkama ve čtyřech.
-A hlavu máš docela v pořádku.
00:30:39 Nezapomeň, že my jsme ještě taková bytelná a vychovaná generace.
00:30:48 -Tak jedem!
-Tedy tohle! My makáme a oni...
00:30:53 Já chci taky na ryby, to je nespravedlivý.
00:30:55 Udržuj oheň, my přineseme mamuta. Viď?
00:30:58 No to určitě! Vám se nechce makat.
00:31:00 Tak ne, aby mi to někdo doluštil. Nebo okamžitě vraždím.
00:31:05 Musím mu ukázat ryby.
00:31:08 Je to městskej kluk, ten živou ještě neviděl.
00:31:10 -A neuvidí.
-Co to říkáš?
00:31:12 Tam je cejnů a všichni mě znají křestním jménem. Jde se!
00:31:16 Tak jedem. Tu máš!
00:31:24 -Nevlastní matka na šest.
-Macecha.
00:31:32 Ma ce cha.
00:31:55 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:31:56 -Můžu mluvit s doktorem Králem?
-Moment.
00:32:01 -Pane doktore, návštěva!
-Děkuju.
00:32:06 Ano? Nazdar. Kde máš psa?
00:32:12 -Bolí něco?
-Jak se to vezme.
00:32:16 Ordinace je přímo před nosem.
00:32:19 Byla jsem pozvaná na schůzi městské rady.
00:32:22 -Aha.
-Město od smlouvy odstoupilo.
00:32:25 Sklady umělých hnojiv budou v jiné lokalitě.
00:32:27 -Méně obydlené.
-To je snad dobře, ne?
00:32:32 Promiň. Je to tvůj projekt, ale i tvoje děti by tu vodu pily.
00:32:39 Budiž. Celá stavba se sice dost prodraží, ale to tě nemusí zajímat.
00:32:44 -Přece všechno nezáleží na penězích.
-Můžeš mi říct, proč se mně vyhýbáš?
00:32:48 Já? Vůbec ne. Totiž je mi tak trochu trapně,
00:32:57 že jsem nadával na ty sklady a přitom je to tvoje zásluha.
00:33:01 -Tomu nevěřím.
-No a taky, že jsem naletěl a...
00:33:04 -A dál?
-...že jsem říkal, že jsi slepice.
00:33:09 -Tak řekneš mi to, nebo ne?
-Co chceš slyšet?
00:33:13 Hele, jestli ti žena dala kapky, tak mi to klidně řekni.
00:33:16 To já dokážu pochopit.
00:33:19 Ta, co mi odtáhla manžela, mě taky moc nebavila.
00:33:22 -Co se ptáš, když to víš?
-Že bysme ji mohli spolu uklidnit.
00:33:26 Co blázníš?
00:33:28 Proč má mít starosti, když o nic nejde.
00:33:31 No když... všechno je v pořádku, ne? Jsme si všechno vyříkali, a...
00:33:36 -Pane doktore, příjem!
-No už letím.
00:33:41 Ale kdybys potřeboval pomoc, tak řekni.
00:33:44 Ne, ne, běháme dál... Ale stejně jsi hodná, že jsi zašla.
00:34:23 -Hele, Andulko!
-No proboha, vy taky?
00:34:30 Co my taky?
00:34:32 Ty jsi si nevšimla těch aut a těch lidí tady kolem?
00:34:38 -Něco se slaví?
-Dneska bylo asi hodně důchodů.
00:34:42 Tak je to tady jako na nádraží. Dětičky a příbuzní přišli fasovat.
00:34:48 -Posaďte se, děti, posaďte se.
-To opravdu existuje?
00:34:52 Jo, to existuje.
00:34:56 Já myslel, že něco takovýho je už dávno trestný.
00:35:00 Milej zlatej, okrádat rodiče bylo dovoleno vždycky.
00:35:06 Ale děti, já jsem tak ráda, že jste přijeli!
00:35:09 -Povězte, co je novýho!
-My jsme ti, Andulko, něco přivezli.
00:35:13 No, mám tady... Prosím...
00:35:17 Jé! Rakvičky! No to je bezvadný!
00:35:22 Anežko, proč tolik? Mně už by teď stačila jenom jedna.
00:35:30 Ale neříkejte, pane inženýre... vy jste mladík a silnej mužskej.
00:35:37 Jestlipak byste mě přenes přes splav? Dneska večer to zkusíme, ne?
00:35:43 Nevím, nevím, večer už moc síly nemám.
00:35:45 Ale jděte, nevěřím vám ani slovo. Tak dneska večer určitě
00:35:49 bude svítit měsíc. To bude nádhera.
00:35:53 Co, co, co... Tady.
00:35:57 Copak ty jsi mu to neřekla? Je tady teď s námi, pane Vaňku.
00:36:05 A Boženka? Ale ne, to ne, ta je u toho Brejšky.
00:36:10 Tak už není. Pravděpodobně už jí taky zbývá jenom ten domov důchodců.
00:36:16 Ale to není možný. Vždyť ona přece vždycky byla taková,
00:36:22 taková... jak bych to řek?
00:36:27 No jen to dořekni. Klidně. Docela pěkná ženská.
00:36:32 No, no, říkalo se to.
00:36:36 Vy jste se s ní přece taky dal rozvést.
00:36:39 A teď se pokouší o našeho kotelníka. Ale to bude mít těžký,
00:36:44 protože po něm jede také naše paní ředitelka.
00:36:49 Zatím se mi zdá, že je to nerozhodně.
00:36:53 To není možný. Boženka? No to víte jistě?
00:37:01 -Nespletla jste se?
-To tedy nespletla, pane Vaňku.
00:37:06 Ona se mnou bydlí v jednom pokoji.
00:37:46 -Já jdu... já jdu na záchod...
-Aha, já... já taky.
00:37:50 -Tak na shledanou.
-Na shledanou.
00:38:04 -Copak?
-Zhasněte! Já chci spát.
00:38:08 Von se ubránil, že jo?
00:38:10 No dovolte, já můžu mít na každým prstě kolik budu chtít...
00:38:16 Nic si z toho nedělejte. Chlapi jsou hulváti.
00:38:20 -On bude spíš na mladší.
-Vy byste mě rozesmála!
00:38:24 Mně nikdo, upozorňuju, nikdo nehádá víc, jak 49.
00:38:28 No jo, ale s tímhle tím nemůžete očekávat žádnej zázrak.
00:38:33 To jste tam měla přidat ještě jeden punčák a laskonku.
00:38:38 -Povídám, že chci spát.
-Málem bych zapomněla.
00:38:42 Pozdravuje vás pan Vaněk. On tady byl.
00:38:48 -Nikoho jsem neviděla.
-Přišel mě navštívit s Anežkou.
00:38:53 -Ta stařena ještě žije?
-Ona není tak stará.
00:38:58 Devadesátka není zrovna věk na biřmování.
00:39:01 I přesto vás pozdravuje.
00:39:32 Něco tě bolí?
00:39:35 To ne, to ne, to já... to já jenom tak.
00:39:44 Moment, moment, ty si nesmíš myslet. To teda nemysli.
00:39:49 Co si nemám myslet? Já si vůbec nic nemyslím.
00:39:52 Teda ke mně... to ale skutečně tak není.
00:39:58 Promiň, to skutečně, to skutečně tak není.
00:40:08 No vono to tak je. Mně je jí líto.
00:40:15 Domov důchodců, to tedy na mou duši není dobrej konec.
00:40:22 A člověk by měl umět odpouštět i když jde o vlastní ženu.
00:40:28 No to jistě, to je úplně samozřejmý.
00:40:30 No co ona mi vlastně udělala. Nic.
00:40:37 Jo a kdybych ti vyprávěl, co jsem se jí navyváděl já!
00:40:42 To já jsem jí jednou nechal krájet cibuli
00:40:45 a takovýhle slzy jí tekly po tvářích.
00:40:48 No prosím tě, tys musel bejt strašně krutej manžel.
00:40:52 Kdybych ti měl všechno, všechno... Já byl opravdu strašnej.
00:40:56 Když bylo velký prádlo, já jsem předstíral,
00:41:02 že mě bolej záda, já jsem utekl do muzea.
00:41:10 No co co mi udělala ona? Akorát, že měla pár chlapů.
00:41:16 No jo, no, to vlastně nestojí za řeč.
00:41:21 No a teď skončí v domově důchodců.
00:41:27 Ó... svět je nespravedlivej.
00:41:34 To máš pravdu, hlavně k těm hodnejm.
00:41:38 Tak že bysme ji vzali na byt?
00:41:41 -Ale no, no tak, Anežko...
-Můžu jít spát?
00:41:52 Ale neříkej, že ty sis nikdy nevzpomněla na Esperka.
00:41:57 To víš, že jsem si vzpomněla. A víš, co je zajímavý?
00:42:02 Od tý doby, co žijeme spolu, jsem na něj nevzpomněla ani jednou.
00:42:10 Ježišmarjá.
00:42:22 -Dobré jitro.
-Dobré jitro.
00:42:29 -Co to děláš?
-Říkala jsi, že budeš dělat guláš.
00:42:35 -Přece tě nenechám krájet cibuli.
-Ale já nebudu vařit pro regiment.
00:42:46 Hmmm... Když už, tak už.
00:42:54 -Matěji!
-Matěji!
00:42:58 Matěji! Neviděla jsi Matěje?
00:43:06 Matěji!
00:43:16 Dobrý den, neviděl jste Matěje?
00:43:19 Po chodníku běžel nějakej kluk jenom v bačkorách. Směrem k parku.
00:43:22 Děkuju.
00:43:25 Matěji! Matěji!
00:43:33 Matěji!
00:43:42 Promiňte!
00:43:50 Matěji!
00:44:04 Matěji!
00:44:06 Hele, co tady děláš? Mazej do školy.
00:44:08 -Matěji!
-Ne! Ne!
00:44:11 -Jo!
-Ne, já nikam nepudu! Ne!
00:44:33 Mařenko, co to děláš? Poď sem dolů!
00:44:37 -Kde je maminka?
-Nevím.
00:44:39 Simono! Simono! Co je? Kde jste?
00:44:46 Na to se zeptej synáčka! Zdrhnul mi z bytu a neřek ani slovo.
00:44:50 -Vážně?
-Hledala jsem ho po ulicích.
00:44:52 Ještě chvilku a omejvali mě.
00:44:55 Proč jsi to udělal? Slyšíš mě?!
00:44:59 -Šel jsem ti naproti.
-Ty víš, kde pracuju?
00:45:02 -Jo.
-Lže. Šel na opačnou stranu.
00:45:05 -Tak moment. Jak to je?
-Šel jsem ti naproti.
00:45:09 Víš, kde jsem ho našla? U Bucků. Hrál tam na automatech.
00:45:12 -Mlátil do toho jak smyslů zbavenej.
-Pocem!
00:45:20 -Kde bereš peníze?
-Máma mi je dala.
00:45:24 Tak dobře. Zeptáme se jí. Hm?
00:45:31 -Kdo je?
-Tady je Tonda. Můžu nahoru?
00:45:35 Hele, já právě odcházím a dost spěchám.
00:45:38 -Počkám na tebe.
-Tak pojeď!
00:45:48 -Deset minut. Víc ne.
-Dost málo na vlastního syna.
00:45:53 Hele, teď to máš na starosti ty.
00:45:56 Já jsem si taky k tobě nechodila na radu.
00:46:00 -No tak povídej, co potřebuješ?
-Víš, že krade peníze?
00:46:05 Hele, mně nikdy nic nevzal.
00:46:07 Taky možná proto, že u mě měl všechno, co potřeboval.
00:46:10 -Doufám, že ho nezkazíš.
-Víš, na co je potřebuje?
00:46:12 Já ti opakuju, že u mě nikdy nic neukradl.
00:46:15 Na automaty. Kluk, kterej půjde do školy,
00:46:18 se nezajímá o nic jinýho, než o nějaký debilní hry.
00:46:21 No bóže... prosím tě... Neřvi na mě!
00:46:23 Dochází ti proč? Protože si na něj vůbec nenajdeš čas.
00:46:27 Protože s ním nikdo jinej, než, než nějakej počítač, nemluví.
00:46:31 Já jsem si s ním hrála, četla jsem mu pohádky,
00:46:33 zpívala jsem mu a co jsi dělal ty?
00:46:34 Studoval jsi, protože tě nic jinýho nezajímalo.
00:46:36 Tak mi sem laskavě teďka nechoď dělat kázání.
00:46:39 -Ty jsi toho kluka...
-Poprosila jsem tě,
00:46:41 aby sis ho vzal na pár měsíců, tak co mě sem teď chodíš poučovat?
00:46:44 Přijď za pár měsíců a teď vypadni!
00:46:53 Pochop, že, že musíme něco udělat, ten kluk...
00:46:58 Myslím, že tě poslala pryč.
00:47:02 Když toho kluka takhle necháš, tak se z něj může stát...
00:47:06 To už je dneska nemoc.
00:47:07 My jsme ti kluka dali zdravýho, tak nevyhrožuj!
00:47:11 Poslechni, tebe se to netýká, tak se do toho nepleť, ano?
00:47:14 Ostatně nepředpokládám, že bych se od tebe něco zajímavýho dověděl.
00:47:17 -No možná, že jo.
-Tak až jindy, jo?
00:47:22 Proč jindy? My se hned tak nepotkáme.
00:47:25 -No to doufám.
-Ty, hele...
00:47:26 -Hele, nech toho, prosím tě.
-Jen ať si poslechne, vychovatel.
00:47:30 Říkám ti, drž hubu!
00:47:32 Nejdřív si vychovej tu svoji křepelku a pak nás přijď poučovat,
00:47:35 jak máme vychovávat kluka.
00:47:37 -Co jsi tím myslel?
-Co? Těmahle očima jsem ji viděl.
00:47:42 -No a co?
-Nic.
00:47:44 Já jen, že byla nedávno dopoledne, u asistenta Jokla.
00:47:47 A podle mě měla bejt ve škole. Já bydlím na stejný chodbě jako on.
00:47:52 -Ale co by tam dělala?
-No to, co ostatní slečny. Zkoušku.
00:47:59 -Co je to za blbost?
-Jo to už nevím.
00:48:01 Ale podle toho, jak se usmívala, tak ji udělala.
00:48:05 Teda co mu ty holky za to dávají, to nevím.
00:48:07 To se budeš muset zeptat jeho.
00:48:22 -Ahoj.
-Ahoj.
00:48:23 Tak co?
-Mám hlad.
00:48:35 -Dozvěděl ses něco?
-Něco jo.
00:48:37 -Dík.
-Co?
00:48:39 Ona ho vychovala dobře, ale že jsme ho zkazili my.
00:48:42 -To nemyslíš vážně.
-Bohužel.
00:48:44 Ani nevíš, jak mě mrzí, že jsem nezůstal doma.
00:48:48 -Hm. Tak dobrou noc.
-Dobrou.
Na obrazovky České televize se vrací jeden z nejoblíbenějších seriálů z nedávné minulosti Život na zámku.
V domově důchodců se objevil nový muž – ing. Chudý (Z. Žák). Tento inženýr a bývalý náměstek v bance se rozhodl přijmout místo údržbáře. Jeho nástup všechny překvapí a rozvíří – zvlášť mezi ženami – poklidnou hladinu domova důchodců. Tam nastoupila i Běta Mrázová (E. Kasanová), která se rozhodla, že už nechce žít jenom mezi plotnou a dvorkem a dělat, podle svých slov, doma služku. U Králů je všechno vzhůru nohama. Do jejich domu se stěhuje Otakar (P. Rajchert) s Ivanou (M. Rajchertová) a synkem Otakarem druhým.