Kdo se dostaví na rodinnou oslavu? A co dostane Král k padesátinám? Oblíbený rodinný seriál České televize (1997). Hrají: J. Jirásková, T. Töpfer, K. Macháčková, K. Hrachovcová, P. Rajchert, V. Brodský, J. Čenský, V. Cibulková, V. Vydra, J. Moučka a další. Scénář J. Míka. Kamera J. Osten. Režie J. Hanuš
00:00:00 Jsi zlá a sobecká.
00:00:04 Moc jsi mi v životě ublížila. Vždycky jsem ti to odpustila.
00:00:09 Ale co je moc, to je moc. Psala jsi to?
00:00:13 Holky! Holky moje zlaté! Konečně jste tady!
00:00:19 Toníku, honem!
00:00:23 Mařenko! Jak ses měla? Ty jsi vyrostla.
00:00:33 Ahoj.
00:00:37 Jestli mě neposlechneš, tak budeš oslavovat v nemocnici.
00:00:44 To budu, protože jsem v této nemocnici zaměstnaný.
00:00:49 Já jsem nestudoval medicínu, abych na stará kolena běhal po doktorech!
00:00:53 Já jsem spěchal, aby nespadla pěna.
00:00:59 Ono točené je točené.
00:01:06 Táta se mi celý život vysmívá. V takovém případě nechci.
00:01:13 -Ale pro peníze sis přišel sám.
-Ale on mě vyhodil.
00:01:20 Mám pocit, že Vojta má nějakou ženskou.
00:01:25 Ženskou? Vojta? To ne.
00:01:29 Denně si mění slipy, skoro každý den se holí a v koupelně si zpívá.
00:01:35 Příští týden v této nemocnici končím.
00:01:41 Odcházím do Polarisu. Jako primář stomatologického oddělení.
00:02:24 -Přidáme ti zátěž.
-Víš, jak dlouho jsem nešlapal?
00:02:29 -Proto máš vysoký tlak.
-To se nedá ušlapat.
00:02:34 -Na tachometru musíš mít pořád 60.
-Pešák by řekl, že jsi Mengele.
00:02:42 -Tlak? -210 na 100.
-Tak dost! Ale nepřestávej šlapat.
00:02:49 Takhle jsem se ještě nikdy nezadýchal.
00:02:57 Do zítřka se vydýcháš a půjdeš na ultrazvuk.
00:03:02 -Tam přece chodí ženské.
-Tobě se podívají na ledviny.
00:03:07 Ještě že nekouřím. Aspoň mi nemáš co zakázat.
00:03:12 Sestři, nechcete mě doprovodit domů do stanu? Mám tam sbírku motýlů.
00:03:19 Ženské snad můžu, ne?
00:03:30 Dobrý večer. Můžu s ním?
00:03:38 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:03:53 Já jsem jel okolo, tak jsem si říkal, jestli vás tu zase potkám.
00:03:59 Ano. Zrovna jsem šla ven. Můžu stáhnout okno?
00:04:05 -Bylo by mu hrozné horko.
-Ať to větrá, že?
00:04:11 -Pěkný pes. Čistokrevný?
-Ano.
00:04:16 Já jsem si říkal, kdybyste třeba mohla...
00:04:24 Já v neděli nemůžu. Můžu v sobotu.
00:04:31 -Tak sobotu?
-Tak jo. Já se tady zastavím.
00:04:36 -Přijeďte ke kinu.Tady je moc lidí.
-Jasně. To chápu.
00:04:42 -Tak já přijedu ke kinu. Ve dvě?
-Ve dvě.
00:04:50 -Na shledanou. Tak ve dvě!
-Ve dvě.
00:05:06 -Kolik má dětí?
-Dvě.
00:05:09 -A ty?
-Co je vám do toho?
00:05:19 -Nazdar. Přišel jsem ti pomoc.
-To ti pěkně děkuji.
00:05:25 -V nouzi poznáš přítele.
-Já nejsem v žádné nouzi.
00:05:30 Náhodou jsi v příšerném srabu. Ale ještě o tom nevíš.
00:05:37 Můžu tě o něco poprosit? Můžeš o tom držet hubu?
00:05:43 -Tak jo.
-Je to přece moje věc.
00:05:50 Jo.
00:06:39 -Ty ještě nespíš?
-Kde jsi tak dlouho?
00:06:44 Kde asi? Teď jsme se s Přemkem vrátili.
00:06:51 -Co jste tam dělali?
-Co bychom asi s Přemkem dělali?
00:07:02 Nech toho! Jsem utahaný jako kůň. Celý týden se nezastavím.
00:07:13 -Dobrou.
-Dobrou.
00:07:33 -Tak co?
-Nic. Já nevím, co pořád máte.
00:07:39 -Tak proč přišel tak pozdě?
-Dal si v motorestu jedno pivo.
00:07:48 -Spi.
-Tak jo. Ale pít nemusel,když řídí.
00:07:54 Bětě radši řeknu, že si dal limonádu.
00:08:03 Tak dobrou.
00:08:38 -Jak to teď vypadá?
-Myslíš ta okna? -Nech toho!
00:08:43 To víš, ideální to není. Rozmazluje Mařenku, jen když nejsem doma.
00:08:48 A začaly přednášky, takže doma nejsem pořád. Ale snaží se.
00:08:56 Máte naději na byt? A co svatba?
00:09:03 Promiň. Vidím, že z tohoto mraku asi pršet nebude.
00:09:09 Nechcete se nastěhovat sem?
00:09:13 -Tonda by chtěl.
-A ty?
00:09:17 -Já nevím.
-Tak si to rychle rozmysli.
00:09:22 -Ale já mám rodinu a školu v Praze.
-Zkazíš tatínkovi narozeniny.
00:09:27 Já? A Otakárek ne?
00:09:32 Jak to teď vypadá? Mám tam šmouhy?
00:09:38 Holky, nehádejte se. Kolaudace a narozeniny jsou hezké svátky.
00:09:53 -Nesu ti čistou vodu.
-Dík.
00:09:57 -Co je?
-Nic.
00:10:01 -Co se ti stalo?
-Vojta. Co jiného?
00:10:07 -Co je s Vojtou?
-Tak.
00:10:10 Vždyť jsem ti říkala, že jezdí do motorestu na limonádu.
00:10:15 No právě. Mně je ho líto, že si ani ženskou neumí nabalit.
00:10:23 -Tak mu nějakou najdi.
-Ty mi nerozumíš.
00:10:28 To slyším poprvé, že žena lituje, že její muž nemá milenku.
00:10:36 Mně je ho líto, že je takový ňouma. Práce, králíci, brambory, chlév...
00:10:43 -Tomu ty nerozumíš.
-To teda ne.
00:10:46 Jeden má v životě všechno, druhý zase jen tu práci.
00:10:52 Já bych ty chlapce tak nelitovala. Oni si umějí poradit.
00:10:57 Jiní možná. Ale Vojta zůstane Vojta.
00:11:32 To nechte tady!
00:11:37 Nebo radši nahoru. Pojďte zpátky a po schodech.
00:11:42 -Já vám pomůžu.
-Netahej to!
00:11:47 Nedělej mi ostudu.
00:11:52 Dělejte! Tady se musí makat, dědo!
00:11:59 -S tebou si to ještě vyřídím.
-Proč?
00:12:04 -Proto.
-Já makám, a ty mi ještě vynadáš.
00:12:09 -To si Běta nezaslouží!
-Co na mě tak koukáš?
00:12:17 -Co si Běta nezaslouží? O co jde?
-Jezdíš do motorestu na pivo.
00:12:23 Já jsem to na tebe řekl. Pojď! Nezdržuj!
00:12:30 -Co si vymýšlíš?
-Buď rád, že si vymýšlím. Pojď!
00:12:50 Kde jsi? Já jsem tady jako na trní.
00:12:56 -Pepíčku, to byl den!
-Tak pojď. Já to ohřeju.
00:13:01 To vypadá krásně! Ty bys měl vařit na svatbách.
00:13:07 -Měli jsme tam moc práce.
-Nabízel jsem vám pomoc.
00:13:13 Já vím. Ale my bychom se ti při tom stěhování pletli.
00:13:20 Tak pojď. Dokud je to teplé.
00:13:24 Jo. Jen si chvilku odpočinu.
00:13:29 Pak se do toho hned dám.
00:13:38 Já vím, že jsme o tom už mluvili. Teď se budu opakovat.
00:13:46 Já jsem se dneska strašně bál, že už se nevrátíš.
00:13:56 Máš tam svůj nábytek, svůj pokoj.
00:14:03 Když se ten dům stavěl, tak jsem byl šťastný.
00:14:10 Definitivně jsem si uvědomil, že ani stáří nemusí být špatná věc.
00:14:16 Ovšem na historika jsem na to přišel dost pozdě.
00:14:25 Ale jestliže jsi tedy slíbila...
00:14:33 To víš, že bych byl radši, kdybys mohla zůstat.
00:14:40 Nemusíš odpovídat hned. My dva máme ještě dost času.
00:14:48 Pojď, dokud je teplé!
00:14:53 Tam tu skříň nedáme!
00:14:59 -Co? Co jsi říkal?
-Nic.
00:15:05 -Říkal jsem, že to bude studené.
-Krásně to voní.
00:15:12 Dobrou chuť.
00:15:15 Dobrou. Jak jedou vlaky na Jihlavu?
00:15:21 Na Jihlavu? 4.30, 8.12 a 11.02.
00:15:30 8.12! Ten se mi líbí.
00:15:37 V Jihlavě je v půl jedenácté. Ale musí se přestupovat.
00:15:44 Jsi stejně tvrdohlavý jako táta.
00:15:48 Když to víš, tak proč nás dáváš dohromady? Mohla sis ušetřit cestu.
00:15:54 Co si to dovoluješ? Já jsem stará ženská, mě už toho moc nečeká.
00:16:00 -Ale o něco tě snad poprosit můžu.
-Promiň.
00:16:09 Padesátiny má člověk jednou za 50 let.
00:16:14 -Měl bys přijet tátovi popřát.
-To není otázka narozenin.
00:16:20 Hlavně je to otázka tvého svědomí a velkorysosti.
00:16:26 -Ale já jsem nic nezavinil.
-O to větší by to mělo váhu.
00:16:47 -Tak jsem tady.
-Smutná, nebo veselá?
00:16:53 -Co v muzeu?
-Mají tam překrásné věci.
00:16:59 Našel jsem tam dokument, podle kterého se mladý král Václav
00:17:05 zříká svého nevlastního otce Záviše. O tom jsem nevěděl.
00:17:12 -V kterém to bylo století?
-Ve 13.
00:17:16 Dnes už jsme dál. Zříkáme se svých vlastních otců.
00:17:28 Hotovo. Děkuji vám za spolupráci. Mám pro vás dvě zprávy.
00:17:32 Špatnou a dobrou. Ta špatná je, že mi bude padesát.
00:17:38 Rád bych to oslavil společně s kolaudací mého baráku.
00:17:42 -Takže vás všechny zvu.
-A kdy bude ta dobrá zpráva?
00:17:47 Přiďte někdy až budu mít službu. Já vám to celé zopakuji.
00:17:55 Dobrý den! Zdravím vás vespolek! Nechci podporovat alkoholismus,
00:18:01 ale abyste neřekli, že jsem odešel a nechal vás tady na suchu.
00:18:06 A tady něco pro křehkou část vašeho týmu.
00:18:10 Posedět můžeme. Ale až po službě.
00:18:16 -Náprstek zajedený dortem neuškodí.
-V jakémkoli množství.
00:18:23 -Půjdu se podívat na pooperační...
-To pozvání platí i pro vás.
00:18:34 -Nezlobte se. Mám ještě práci.
-Ale přece se nebudeme věčně...
00:18:40 Pane doktore! Co jsme si, to jsme si.
00:18:45 Já opravdu nemůžu.
00:18:50 Tváříte se hrozně. Doufám, že teď nezačnete zase o Pavlíkovi.
00:18:55 -To se nebojte.
-Tak co říkáte?
00:19:02 -Nespláchneme to?
-Mám tady auto. Budu řídit.
00:19:09 Ale pane doktore. Přece se nebudeme hádat věčně.
00:19:15 Abyste viděl dobrou vůli, tak vám přeju, aby se vám tady líbilo.
00:19:20 A aby se vám tady hlavně dařilo. Berete to?
00:19:27 -Beru.
-Tak to je skvělé!
00:19:31 -Můžu taky větičku?
-Jistě.
00:19:37 Bude vám to připadat divné, ale chtěl bych vám moc poděkovat.
00:19:42 Za všechno, co jste udělal pro tohle oddělení.
00:19:51 Teď jste mě opravdu překvapil. Ale to není jen moje zásluha.
00:19:57 Je, pane doktore. Jenom vaše.
00:20:01 -Tak to vám děkuji.
-Dosáhl jste toho jen vy sám.
00:20:12 -Děkuji.
-Tím, že jste odešel,
00:20:17 se tady zase dá normálně dýchat. Za to jsem vám vděčný.
00:20:24 A myslím, že nejen já.
00:21:09 -To je skvělé!
-To mrkáš, co jsme udělaly, co?
00:21:14 -To mrkám.
-A to jsi neviděl všechno.
00:21:19 -A tady můžu bydlet?
-Musíš. Nic jiného nemáš.
00:21:24 Babička je rozený bytový architekt.
00:21:28 Spíš jsem přes ty investice.
00:21:32 Tady máš seznam hostů na kolaudaci a narozeniny.
00:21:37 -Jsou tam všichni?
-Někdo ti chybí?
00:21:42 -Ne. Nikoho jiného nechci.
-Fajn. To jsem chtěla slyšet.
00:21:47 Cukroví a moučníky nám upeče Běta.
00:21:52 Jídlo si beru na starost já. Ty by sis mohl vzít na starost pití.
00:21:58 Některé hosty byste měli pozvat osobně. Něco se ti nelíbí?
00:22:03 Berete to moc vážně. Já bych nic neslavil.
00:22:10 Ty se nechceš pochlubit barákem? Tolik piv jsem musela přivézt!
00:22:16 -A řízků.
-Ani se sem nevejdeme.
00:22:20 -Vejdeme. Bude o jednoho méně.
-O koho?
00:22:25 -Otakara tam nemáte napsaného.
-Ani jsem si nevšiml.
00:22:30 -Proč ho nechceš pozvat?
-Může přijet.
00:22:34 -Nikdo ho nepozval.
-Tebe taky ne, a jsi tady.
00:22:38 -Ani rodiče Ivany nepozveš?
-Vždyť víš, co se stalo.
00:22:43 -Mám snad za ním jet?
-Ne. Ty jsi to přece nezavinil.
00:22:51 -Samozřejmě že to není moje vina.
-Ano. Tvoje vina to není.
00:22:55 Ať zpytují svědomí mladší. Stejně to zavinili oni. Vždycky.
00:23:03 Proto mám vysoký tlak. Všichni mají rodinu proto, aby měli klid.
00:23:08 -Jen já zaměstnávám doktory.
-Tak si dej kafe.
00:23:13 Kafe? Chcete mě zabít?
00:23:26 Haló! Je tady někdo?
00:23:31 Je někdo doma?
00:23:36 Haló! (Troubí.)
00:23:42 -Kde je táta?
-Šel do hospody.
00:23:47 Ve tři odpoledne?
00:23:57 Ahoj, hospodáři. Co slavíš?
00:24:03 -Jsi tu zalezlý jako jezevec.
-Sedni!
00:24:09 -Pane doktore, dáte si jedno?
-Dám. Díky.
00:24:15 Kolauduju barák a slavím padesátku. Zvu tě na oslavu.
00:24:25 -Já nevím.
-Co nevíš?
00:24:29 Ani jsi ten barák neviděl.
00:24:34 Neviděl. Nesmíš se na mě zlobit, že jsem ti ani nepomohl.
00:24:40 Měl jsem pořád nějaké jiné starosti.
00:24:44 Tvoje starosti bych chtěl mít. Promiň.
00:24:51 To je zajímavé, jak se to na tom světě mění.
00:24:56 Myslel jsem, že se budeme nenávidět.
00:25:01 A podívej. Mám tě rád, jako bychom spolu cvrnkali kuličky.
00:25:07 -Ještě pár skleněnek mi dlužíš.
-Slavit padesátku je blbost.
00:25:14 Proč? Postavil jsem dům, zasadil strom a zplodil syna.
00:25:22 -Ale syn se mi nepovedl.
-Copak?
00:25:27 Ale nic. Tak co? Přijdeš?
00:25:32 Já bych přišel, ale... Včera jsem pochoval ženu.
00:25:42 Nekecej. Proč jsi nic neřekl?
00:25:47 Přála si jen rodinné rozloučení.
00:25:52 To je tak smutný pohřeb, když stojíš nad rakví jen se synem.
00:26:03 Byla to hodná holka, ale já jí to ani jednou neřekl.
00:26:08 -Jen jsem ji podváděl.
-Zavolat jsi mohl.
00:26:12 Někdy jsem ji nemohl ani vystát. Ale teď jsem ji začal milovat,
00:26:21 A už jí to nikdy neřeknu. Nikde ji nevidím.
00:26:27 Kuchyně je prázdná. Je mi hrozně.
00:26:34 A nejhorší je, že je to navždycky.
00:26:42 Několikrát jsem ji podvedl. No, několikrát... Dost.
00:26:51 Teď jsem rád, že se to nikdy nedozvěděla a že ji to netrápilo.
00:26:58 Nikdy jsem nevěděl, o čem si s ní mám povídat.
00:27:03 Teď bych jí toho chtěl tolik říct. A už je pozdě.
00:27:09 Víš, jak dopadlo naše první rande?
00:27:15 Byla taková krásná noc. Měsíc jasně svítil.
00:27:21 Ona najednou povídá: "To je krásný měsíc, co?"
00:27:28 A víš, co jsem na to řekl? "To by se krásně vozil hnůj, co?"
00:27:37 -Tak co ode mě můžeš chtít?
-Ale bylo to originální.
00:27:45 Lidi by spolu měli mluvit.
00:27:50 Nejhorší je, že na to přijdeš, až když už je pozdě.
00:27:58 -Trošku se teď hádáme se synem.
-S Otakarem?
00:28:03 Myslí si, že sežral všechnu moudrost. Urazil se.
00:28:09 -Měl bys za ním zajít.
-Proč já?
00:28:15 Je ti padesát. Dneska tu jsi, zítra tu být nemusíš.
00:28:21 -Co si pak počne?
-Co by si počal?
00:28:25 Víš, jak se bude trápit, že za tebou nezašel? Mysli na něho.
00:28:31 Je to ještě kluk. Ještě nemá rozum.
00:28:50 -Pane školníku! Co to má znamenat?
-Nic. Já jenom...
00:28:55 -Jaké nic? Vy jste se nepřezul.
-Já se jdu přezout.
00:29:01 Tak se běžte přezout. Tady nám nebude každý šlapat!
00:29:06 Co hygiena? To vám nic neříká?
00:29:09 Paní Hrušková, uvědomte si, že školníkem jsem tady já.
00:29:17 -Tak máte jít příkladem.
-Nebo půjdeme za paní ředitelkou.
00:29:21 To můžeme. Protože vy tady nemusíte být školníkem věčně.
00:29:27 Osobo, já jsem tady byl školníkem,
00:29:31 když vy jste ještě nerozeznala parkety od linolea!
00:29:37 Tady se bude přezouvat!
00:29:41 Podívejte se na pana doktora. Dobrý den, pane doktore.
00:29:47 On je na rozdíl od vás inteligent.
00:30:01 Čert ji vem, babu! Mě tady sekýruje a vnučka musí brát podporu.
00:30:08 Proč já cinkal těmi klíči? To nevím.
00:30:16 Proč já cinkal klíči?
00:30:22 Asi si pořídím návleky.
00:30:27 Taky by tě neubylo. Jestli něco potřebuješ, tak nemám čas.
00:30:33 Nic nepotřebuji.
00:30:36 Ty víš, jak hrozně nerad slavím narozeniny.
00:30:42 Co kdybychom tu padesátku i tu kolaudaci nechali být.
00:30:47 Kdo přijde, ten přijde. Posedíme si. Co říkáš?
00:30:53 Nevím. Já jsem ještě padesátiny neměla.
00:30:58 -Přemku, měl bys mluvit na rovinu.
-Já ti nerozumím.
00:31:04 Rozumíš mi moc dobře. Ale mluvíš se mnou jako s malou holkou.
00:31:09 Mě to s tím Otakarem taky mrzí. Ale vinu nemáš jenom ty.
00:31:15 Nedokážeš za ním zajít, tak se musíš přestat trápit.
00:31:20 Mně se to nelíbí ani od tebe, ani od něj. Ale život nekončí.
00:31:25 Uvidíme, co dokáže čas.
00:31:31 Stejně jsi prima ženská.
00:31:34 -Proč?
-Tak.
00:31:38 Já jsem za ním taky kdysi nedovedla zajít.
00:31:47 -Co když umřu?
-Tak zlé to s tebou není.
00:31:52 -Kdy jdeš na ty celkové výsledky?
-Tak jsem to nemyslel.
00:31:57 Já jsem chtěl jen říct, že lidi by spolu měli mluvit.
00:32:05 Pane doktore, vy se nemusíte zouvat. To já jen kvůli školníkovi.
00:32:10 -Mně to vůbec nevadí.
-On si myslí, že je král školníků.
00:32:16 Co se škádlívá, to se rádo mívá.
00:32:21 Pane doktore, co bych dělala s takovou zříceninou?
00:32:43 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:32:47 -Můžu dál?
-Pojďte. Ale jsem sama doma.
00:32:57 -Já se zuju.
-Nezouvejte se. To není třeba.
00:33:03 To se nesluší. Abych vám tady nenašlapal.
00:33:18 Posaďte se.
00:33:28 Otakar už nastoupil do školy. Jezdí domů jednou za čtrnáct dní.
00:33:34 Vidíš, na to jsem zapomněl.
00:33:39 Jel jsem náhodou okolo, tak jsem se zastavil.
00:33:46 Jak se máš? Totiž... Jak se máte?
00:33:52 Jde to. Jen bychom potřebovali větší byt.
00:33:57 Ale ono se to nějak vyřeší.
00:34:02 To jo.
00:34:09 Už musím jet. Mám před sebou ještě dlouhou cestu.
00:34:14 -Nedáte si aspoň kafe?
-Ne, děkuji.
00:34:19 Dostavěl jsem barák.
00:34:24 Za tři neděle bude taková malá kolaudace.
00:34:29 Tak jsem si říkal, jestli byste se nechtěli zastavit.
00:34:35 A taky mi náhodou v té době bude padesát.
00:34:41 -Já jsem to slavit nechtěl...
-To se musí.
00:34:45 Ale já jsem opravdu nechtěl. Tak všechny pozdravuj.
00:34:51 Děkuji.
00:34:54 Zastavte se, když budete mít čas a chuť.
00:35:01 Já taky všechny pozdravuji.
00:35:09 Ať zajde! Teda jestli budete mít čas.
00:35:17 -Dobrou noc.
-Dobrou noc.
00:36:07 -Dej to sem!
-Ještě malého panáka!
00:36:12 -Běta by řekla, že se tu opíjíš.
-Co by říkala? Dej to sem!
00:36:18 -Nedám ti to.
-Dej mi tu flašku!
00:36:23 -Proč se tady perete?
-Nechce mi dát napít. Je krkavá.
00:36:28 -Máš tam ještě pivo.
-Pivo? Pivo je lék!
00:36:34 -Tak mu to dej. Není malý.
-Nevidíš, jak vypadá?
00:36:39 -Slyšela jsi, co ti říkal?
-A nikam nepojedeš. Přespíš tady.
00:36:44 Kam bych jezdil? Když jsem si to postavil, tak tady můžu přespat.
00:36:49 Sedni si.
00:36:52 Chlast máš dobrý, ale blbě tu hrajou.
00:36:57 -Co slavíš?
-Slavím, no! Slavím.
00:37:04 Poněvadž jsem vůl. Tak slavím.
00:37:10 -Rozumíš mi?
-Nerozumím.
00:37:17 Ona mě pozvala k sobě! Ta s tím velkým psem.
00:37:25 -Tak proč ses tak opil?
-Mám být v deset. Kolik je?
00:37:31 -Aha. Ty piješ na kuráž.
-Za půl hodiny. Ne na kuráž.
00:37:35 Já piju, abych se znehybnil.
00:37:44 Poněvadž kdybych nebyl znehybněný, tak bych tam šel.
00:37:54 -To jsi mě teda překvapil.
-Překvapil? To přece nemůžu udělat!
00:38:00 -V tomhle stavu ne.
-V jakém stavu?
00:38:06 Já náhodou můžu, kdy chci!
00:38:13 Ale Bětě to nemůžu udělat.
00:38:20 Ona je taková ... blbá!
00:38:26 Co ona na tom světě má? Akorát ty děti.
00:38:33 A práci. A mě.
00:38:39 Víš co? Tak to dopij.
00:38:53 Takže tady to všechno máme.
00:38:58 -Co myslíš? Jak na tom jsi?
-Nenapínej.
00:39:04 -Vyšetření ukazují, že jsi zdravý.
-To jsem říkal už na začátku.
00:39:12 -Ale máš vysoký krevní tlak.
-Tak budu plavat. To se zvládne.
00:39:18 Nechtěl by ses dát dohromady psychicky?
00:39:23 Ty mi chceš něco najít. Ale na to si sežeň jiného pokusného králíka.
00:39:30 -Třeba to jsou problémy v práci.
-Jsi vedle. V práci to klape.
00:39:36 Starosti se ukládají. Potom ti žádné prášky nepomůžou.
00:39:44 Na to je právě dobré plavání.
00:39:49 -Už jsi s ním mluvil?
-S kým?
00:39:53 -S Otakarem.
-Ti doktoři se dnes hrabou ve všem.
00:40:00 -Kdo ti to řekl?
-Určitě s ním promluv.
00:40:25 (Hudba.)
00:40:56 Nebojte se. Budu velice stručný.
00:41:00 Chtěl jsem vás všechny přivítat na koulaudaci našeho nového domu.
00:41:05 Můžete ho obdivovat ze všech stran. Taky děkuji za dárky k padesátinám.
00:41:13 Nebudeme nic zastírat, už je to tady. Dokonce se na ně i cítím.
00:41:20 A když jste mi tak hezky přáli, tak vám chci také něco popřát.
00:41:25 Dobrou chuť!
00:41:29 -Neviděla jste tu Otakara?
-Hádají se. Mlč!
00:41:38 -Je jedna.
-Ano. Jedna.
00:41:41 My využijeme chvilky, než se přinese svíčková.
00:41:47 Rádi bychom tátovi předali... Co to je?
00:41:52 -Něco.
-Takové něco. Prostě dárek.
00:42:07 Nahlas!
00:42:12 Simona Králová a Antonín Nový si dovolují oznámit,
00:42:18 že budou oddáni...
00:42:22 -To jste mě opravdu překvapili.
-Na to bychom si měli připít!
00:42:36 Já nejsem žádný řečník, ale když už tady tak stojím,
00:42:41 tak bych mohl jako polír taky něco říct.
00:42:47 Padesátka není nic tak moc zvláštního. Těch ještě bude.
00:42:55 Ale náš oslavenec postavil dům.
00:42:59 My jsme mu sice pomáhali, ale nakonec zůstalo všechno na něm.
00:43:05 Nemyslete si, bojovat o postavení v nemocnici, vychovávat děti...
00:43:10 -Dědo, ty myslíš vnoučata.
-Jen nech být.
00:43:17 Nezapomeňte, že přišli nejen o zámek.
00:43:22 -Ale i o střechu nad hlavou.
-Táta dělal dokonce školníka.
00:43:27 Já jsem říkal, že nejsem žádný řečník.
00:43:32 Chlap, který tohle všechno vydrží, to není žádný padavka.
00:43:37 Ten si tu padesátku opravdu zaslouží. Tak na zdraví!
00:43:43 Prosím vás, neoslavujte mě a jezte.
00:44:19 Děkuji.
00:44:22 To je od bráchy Felixe. Přeje mi všechno nejlepší k narozeninám.
00:44:27 -Je to od něj hezké.
-U něj to všechno začalo.
00:44:34 Spíš to začala jeho maminka. Ale to už je za námi.
00:44:40 Všichni si pochvalovali, jaká to byla krásná oslava.
00:44:45 Zítra mi babička pomůže uklidit.
00:44:50 Vidíš. Já myslel, že nás ten barák dá dohromady.
00:44:56 A nakonec jsme tady zbyli jen my dva.
00:45:02 To nemůžeš tak brát.
00:45:06 Ani si nepamatuji, že jsme byli chvíli spolu jenom šťastní.
00:45:15 Vždycky nám v tom něco překáželo. Třeba jen maličkost.
00:45:21 To je přece normální. Přemku, já si zase myslím,
00:45:26 že jsme zatím všechno docela dobře zkolaudovali.
00:45:36 Já jsem za ním byl. Nebyl doma. Mluvil jsem jenom s Ivanou.
00:45:46 Oba jsem je pozval. A teď celý den čekám, jestli přijedou.
00:45:55 Já jsem za ním taky byla. A babička určitě taky.
00:46:02 Musíme na tom vidět to lepší.
00:46:07 Že jsou oba zdraví, mají se rádi a budou mít třeba hezký život.
00:46:14 Víc už asi chtít nemůžeme.
00:46:19 Já jsem se celý život snažila učit cizí děti.
00:46:24 Snad mi to i šlo. Ale ty vlastní...
00:46:29 Nech toho. Pojď se projít.
00:46:37 -Pomoz staříkovi!
-Pojď, starče.
00:47:07 Máme kluka! 3,50 kila, 52 centimetrů.
00:47:12 -Tak povídej!
-Narodil se na tvoje narozeniny.
00:47:17 To je dobře. Tradice se mají dodržovat.
00:47:21 No jasně! Je zdravý a Ivana je v pořádku.
00:47:30 Chtěli jsme jet na tvoji padesátku. Ale Ivaně nebylo dobře,
00:47:35 tak jsem ji odvezl do porodnice.
-Jak se jmenuje?
00:47:40 To nevím. Já jsem to jel říct rovnou vám.
00:47:44 -Mami, nemáš něco jídlu?
-Mám. Budeš tady spát?
00:47:50 Ne. Ráno musím do školy.
00:48:02 Ale máte to tu krásné.
00:48:06 To víš, děda. Starý polír.
00:48:11 Žádná zednická míra. Všechno na milimetr. Ten nám dával.
00:48:24 Já jsem ti chtěl říct, že bych za tebou taky přijel.
00:48:30 -Ale tys mě předběhl.
-Máš ještě čas.
00:48:35 Než ti bude padesát, taky se leccos naučíš.
00:48:40 -To doufám.
-Jez. Něco jsme ti schovali.
00:48:45 Vy jste si tu teda debužírovali. Mňam! Doma je prostě doma.
00:48:59 Tvoje 51.narozeniny a 1.narozeniny mého syna slavíte spolu. Čau!
00:49:05 Ahoj.
00:49:19 Říkala jsi, že jsi celý život uměla vychovávat jen cizí děti.
00:49:25 No! Na ředitelku se mýlíš poměrně dost často.
Na obrazovky České televize se vrací jeden z nejoblíbenějších seriálů z nedávné minulosti Život na zámku.
Blíží se dokončení a kolaudace stavby rodinného domu, kde by Královi konečně mohli v klidu bydlet. A protože čas se nezastaví ani před hrdinou seriálu a Přemyslovi (T. Töpfer) se neodvratně přiblížila padesátka, rozhodl se, že kolaudaci domu spojí s oslavou svých abrahámovin a pozve na ně celou rodinu. Otázkou ovšem je, jestli všichni jeho pozvání přijmou, a jak rodinná oslava dopadne…