60 Král nastupuje do nemocnice. Zámek je definitivně prodaný. Oblíbený rodinný seriál České televize (1997). Hrají: J. Jirásková, T. Töpfer, K. Macháčková, K. Hrachovcová, J. Čenský, I. Chýlková, D. Veškrnová, V. Cibulková, V. Vydra, J. Moučka, B. Slováček a další. Scénář J. Míka. Kamera J. Osten. Režie J. Hanuš
00:00:00 Protože jste splnili podmínky, která náš první řád předepisuje,
00:00:06 prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené.
00:00:10 -Konkurz se nekonal.
-Ty jsi přišel pozdě?
00:00:15 Ne. Ostatní se nedostavili.
00:00:18 -Budu mít dítě.
-Vážně?
00:00:22 Simona je moc hodná holka. Hodně v životě zkusila.
00:00:29 Jestli jí chceš komplikovat život, tak se mně vyhni velkým obloukem!
00:00:34 -Já nepřipustím, aby trpěla. Jasný?
-Jasný.
00:00:40 -Povedu vodu kolem vašich pozemků.
-Nepovedete. Jste dobrý hospodář.
00:00:46 Bylo by to delší o 3 kilometry. Vyšlo by vás to na milion korun.
00:00:50 Vytahoval ses, že po té cestě neprojde hraběcí polobotka. Srabe!
00:00:54 Ty mě nezajímáš! Padej! Nebo vezmu flintu a ustřelím ti prdel!
00:01:00 Zítra jedeme domů. Tak na mě nečekej. Na koně nemůžu.
00:01:05 Já bych taky nemohla. Něco mi do toho přišlo.
00:01:12 Mám práci v nemocnici a sehnal jsem byt.
00:01:20 Náš starý dobrý byt v ulici Na Zámku.
00:02:22 -Koblížek.
-Tady je Král.
00:02:25 -Dobrý den. Co mi řeknete?
-Já to místo beru.
00:02:30 Dobře děláte. Dokončete v ordinaci nejdůležitější případy.
00:02:36 S nástupem počítejte od prvního. Mezitím se ještě zastavte.
00:02:40 Zastavím. Děkuji.
00:02:45 -Nastupuji do nemocnice.
-Kdy?
00:02:50 -Velice brzo.
-Fajn! Nepotřebujeme ordinaci.
00:02:55 Ahoj, kočičko. Babička jde učit.
00:02:59 -Nezapomeň! Ve tři se zastavím.
-Na náš byt se zapomenout nedá.
00:03:05 -Tak se mějte.
-Zamávej babičce!
00:03:10 A uděláme ham!
00:03:25 Pane doktore, od prvního přijmeme toho chybějícího lékaře.
00:03:31 Jmenuje se Zavřel. Sám jsem ho prověřoval. Tak abyste o tom věděl.
00:03:39 -Copak?
-Ale já už jsem...
00:03:42 Důvěřujte mi. Já bych nedoporučil někoho neschopného.
00:03:49 Mně na tomhle oddělení také nesmírně záleží.
00:03:54 Doktor Zavřel čeká na vaše zavolání.
00:04:14 Dobrý den. Pane Prokopec, můžete to zopakovat před mojí ženou?
00:04:23 Dobrý den. Co jí mám zopakovat?
00:04:27 Že nebudete potřebovat náš starý byt.
00:04:35 -Asi to nebude tak jednoduché.
-Slíbil jste, že ten byt bude náš.
00:04:40 -Ale vy jste mě nenechal domluvit.
-Pane Prokopec, to mi neříkejte.
00:04:46 Já jsem vám ten byt taky prodal.
00:04:51 -Já ale nemůžu.
-To ne. Řekněte to ještě jednou.
00:04:56 -Byt vám prodat nemůžu.
-Dobrý den. Musíme prodat dům.
00:05:04 Nezvládáme to finančně. Spláceli bychom to celý život.
00:05:09 -Byt budeme potřebovat.
-Ale přece jste říkal...
00:05:14 To nejde. Už jsme to propočítali.
00:05:32 -Tak co? Stěhujeme se?
-Asi jsem blbec.
00:05:37 -Minule řekl, že nám ten byt nechá.
-My se vážně nestěhujeme?
00:05:43 Sliboval jsi byt. A byt nemáme. Uznej, že ses přecenil.
00:05:48 Jak to se mnou mluvíš? Já nejsem tvůj žák u tabule.
00:05:53 -Prokopec řekl, že nám byt nechá.
-Co se stalo?
00:05:57 -Byt zkrátka nemáme.
-Musejí prodat ten rozestavěný dům.
00:06:03 -No vida!
-Jaké vida? Přišli jsme o byt.
00:06:10 Nebuďte smutní. Když nemáte byt, tak kupte tu stavbu.
00:06:15 Babičko! Proč si rovnou nekoupíme hotový barák?
00:06:24 -Vy nechcete bydlet ve svém?
-Vždyť to není na bydlení.
00:06:30 Víš, co je tam ještě práce? A kolik to bude stát?
00:06:35 Vždyť nemáme peníze.
00:06:40 Tak tragické to není.
00:06:44 Prodával jsi vodu a dřevo, fakulta platila nájem...
00:06:50 -Na půlku snad máš, ne?
-Já nemám ani na materiál.
00:06:56 A taky nevím, kolik za to bude Prokopec chtít. Stavět se nebude!
00:07:01 -Stačily dvě ordinace.
-Promiňte. To byl jen nápad.
00:07:06 -Skvělý nápad!
-Jdu ho zajíst. Pivem do hospody.
00:07:13 Můžeš si tam rovnou rozestlat, při té nabídce bytů, co máte.
00:07:23 Zapneme košili.
00:07:27 Dáš mi pusu?
00:07:31 -Mařenka ještě nespí?
-Už bude.
00:07:37 -Mami, potřebuji s vámi mluvit.
-Je to důležité?
00:07:42 -Možná ano.
-Vzbudím tatínka. Spí u televize.
00:07:48 Budeme dělat hají!
00:08:06 -Co? Potřebujete pomoct?
-Ráda bych se s vámi poradila.
00:08:12 -To zní jako poslední varování.
-Chci se vás na něco zeptat.
00:08:18 -Nebo dovolit se vás.
-Dovolit se nás? To je dobré.
00:08:24 Co byste tomu řekli, že bych se nastěhovala k Tondovi?
00:08:33 -Nastěhovala? Bez svatby?
-Bez svatby.
00:08:38 Nejdřív zkusíme, jestli spolu můžeme žít.
00:08:43 -Vy to nevíte určitě?
-Víme. Víš, jak to je.
00:08:48 -Když to nepůjde, tak se vrátíš.
-Asi tak.
00:08:55 -Tati, víš, že mám dítě?
-Jo. A jednoho je až dost.
00:09:00 -I s Mařenkou?
-Ano. A co nejdříve.
00:09:04 V žádném případě! Mařenka není na pokusy.
00:09:10 Kdo ji bude hlídat? A co škola? Už 5 týdnů jsem nečetl tvůj článek.
00:09:16 -Tati, Tonda má maminku...
-A kdo vás bude živit?
00:09:22 -Jak vy si to vůbec představujete?
-Budeme spolu žít jako manželé.
00:09:29 Už to vidím v růžových barvách. Nakonec utečeš ze školy jako Otakar.
00:09:34 Já vím, že vrčíš, ale nakonec nám to dovolíš!
00:09:39 Ty jsi můj rozumný taťka, viď?
00:09:44 Vždycky když něco potřebuje, tak jsem rozumný. Slyšíš ji?
00:09:49 -Co bych ji neslyšela?
-Ty už jsi jí to dovolila?
00:09:55 -Dovolila.
-Já jsem tady vždycky za blbce.
00:10:01 -Tak dík!
-A to nebudeš jezdit každý týden?
00:10:09 -Tak ať nám Mařenka aspoň napíše.
-Nebojte. Nedá na vás dopustit.
00:10:14 -Jedeš s námi zítra za pradědečkem?
-Mám moc učení.
00:10:22 -To nevadí. Přivezeme dědu sem.
-Tak to bude fajn.
00:10:40 Nezdá se ti, že se nám nějak rozpadá rodina?
00:10:46 Zdá. Ale to je normální. Dobře to dopadne.
00:10:52 Ale on má taky dítě z prvního manželství.
00:10:56 Ty máš asi krátkou paměť. Mě sis taky bral se dvěma dětmi.
00:11:02 Ale ona nechce jezdit každý týden.
00:11:07 Otakar taky nejezdí. A navíc zůstal na vojně.
00:11:12 Ale aspoň bude studovat.
00:11:19 Nemáš pocit, že jsme zůstali sami? Ani ta babička už nás nepotřebuje.
00:11:25 -Naštěstí potřebujeme my ji.
-A já vím, co udělám.
00:11:31 -Já ji namluvím Vaňkovi.
-To ti asi nedá moc práce.
00:11:37 Pro nás seženu malý byt 1+1 někde v paneláku.
00:11:44 Žádné zámky a čtvereční metry.
00:11:48 Docela malý byt, abychom na sebe pořád viděli.
00:11:53 A jeden druhému se neztráceli.
00:11:57 Když jsme všechno poslali do světa, tak můžeme začít žít sami pro sebe.
00:12:02 -To bude úžasné.
-Že jo?
00:12:06 Ty budeš dělat v nemocnici, vždycky na mě budeš čekat u školy,
00:12:12 potom půjdeme do cukrárny a budeme mlsat kremrole a rakvičky.
00:12:21 Druhý den půjdeme do hospody a budeme mlsat fernety a zelenou...
00:12:27 -A potom půjdeme do malého bytu...
-Budeme si léčit kocovinu.
00:12:33 Nekaz to! Konečně budeme šťastní.
00:12:39 Ještě že Simona a Otakar nebudou každý týden jezdit.
00:12:43 -Proč?
-Kam bychom je v 1+1 dali?
00:12:48 Vždyť se sem nějak vejdeme.
00:13:10 Babička vždycky říkala, že by nechtěla umřít v létě.
00:13:18 Léto měla nejradši.
00:13:28 -Tati, přijeli jsme si pro tebe.
-Já nevytáhnu paty z chalupy.
00:13:38 -Už se to nese.
-To si dáme!
00:13:42 -Moc se netěš. Máš to bez rumu.
-Já to věděl.
00:13:47 -Tak co? Pojedeš?
-Nepojedu. Nezlob se.
00:13:53 Mně tu nic neschází. Běta mi uvaří, vypere...
00:13:57 -Běta je hodná holka.
-Ale my tě tam chceme, tati.
00:14:03 Vždyť já přijedu. Neboj se. Copak to musí být hned?
00:14:09 Radši si pospěšte. Za chvíli nás vystěhují.
00:14:17 Jak to vlastně dopadlo? Máte kam jít?
00:14:23 Ani ne.
00:14:27 Tak můžete bydlet u mě. Nebo něco máte?
00:14:32 Byty jsou moc drahé.
00:14:36 Moc místa tu není, ale srovnáme se vždycky.
00:14:41 Ten chlap, co jsme mu prodali byt, začal stavět. Mysleli jsme,
00:14:46 že se nastěhujeme zpátky. Ale on chce tu stavbu prodat.
00:14:51 A sakra! To je teda smůla. A jak to vypadá?
00:14:59 -Co?
-Ta stavba?
00:15:03 Má to krov a garáž.
00:15:09 -Kolik za to chce?
-To já nevím.
00:15:14 Nejlepší je mít vlastní barák. Proč vy pořád sháníte byt?
00:15:20 -Stavět nechceme. A nemáme peníze.
-Když se nebojíš, peníze seženeš.
00:15:25 Když to má krov, tak je to skoro hotové.
00:15:31 -Dojdi pro Bětu. Jedu s vámi.
-S námi?
00:15:36 -Vždyť jste to chtěli.
-Chtěli, ale...
00:15:39 Já jsem zedník. Omrknu to a zjistím, kolik by za to chtěl.
00:15:44 Seženu pár zedníků a budu vám tam dělat políra.
00:15:50 -Vždyť jsi nemocný.
-Právě jsem se uzdravil.
00:15:54 -To nedovolím!
-Vy chcete stavět?
00:15:58 Zůstal jsem naživu, abych byl svým dětem ještě něco platný.
00:16:03 Jinak jsem mohl klidně umřít. Dojdi pro tu Bětu!
00:16:08 Ať mi zabalí kapesníky a košili. Jdeme na věc!
00:16:19 Ničeho se neboj!
00:16:23 -Vy jste se snad zbláznili!
-To byl jeho nápad.
00:16:33 Dědo, vy jste se zbláznil! V tomhle stavu chcete jet na výlet?
00:16:39 -Jedu autem. Jsem zdravý.
-V pondělí máte kontrolu.
00:16:47 -Na to jsem zapomněl jako na smrt.
-Co se děje? -Chce s nimi odjet.
00:16:54 -Máš rozum?
-Doktor by pár dní počkal.
00:16:59 -Co jste mu napovídali?
-Chce s nimi stavět barák. -Barák?
00:17:06 -Vy budete stavět?
-Nebudeme. Děda si dělá legraci.
00:17:13 -Stejně bychom ho nemohli pustit.
-Jak můžete mít tak blbý nápady!
00:17:20 -Oni mi nakonec budou poroučet.
-V těch jejich komnatách je zima.
00:17:27 -Mám tam práci na stavbě.
-Na jaké stavbě?
00:17:32 Budu tam dělat políra.
00:17:46 Ahoj!
00:17:50 To je dobré. Na to se taky koukám.
00:18:03 -Oni vážně budou stavět?
-Asi jo.
00:18:09 Jednou si v tom bydlení musejí udělat pořádek.
00:18:19 -Jak velký dům?
-Proč se ptáš?
00:18:24 Jen tak si povídáme, ne? V televizi je stejně houby.
00:18:31 Dneska je všechno drahé. Asi budou potřebovat pomoct.
00:18:36 -Máš pravdu. To budou mít radost.
-Jsme přece rodina.
00:18:47 -Větší než náš?
-To nevím. Ale pochybuji.
00:18:53 My jsme se taky rozmáchli. Nakonec je to velké jako kráva.
00:18:59 Ať postavíš, co postavíš, vždycky to mělo být jinak.
00:19:08 -To bude asi drahé.
-Můžeš to trochu zesílit?
00:19:18 To je moc!
00:19:23 -Říkal jsem, že to bude drahé.
-Co já vím.
00:19:28 Ale oni vybrali peníze od té fakulty.
00:19:33 To dřevo si taky asi nechali zaplatit.
00:19:38 Vodu prodával. Oni si na své přišli.
00:19:47 Už mají rozpočet?
00:19:53 -Kolik stála parcela?
-Nevím. Už mají skoro postaveno.
00:19:59 -Co je to za blbost?
-Už mají dokonce i krov.
00:20:14 Tak co, sestro? Co uděláme my dva? My už toho asi moc nevymyslíme.
00:20:19 -Taky se bojím, že ne.
-Udělal jsem vám starosti.
00:20:25 To je mi líto. Mně je zas udělal někdo jiný.
00:20:30 Já už místo mám. U jedné mladé zubařky tam u nás.
00:20:35 Já věděl, že ženská se o sebe umí postarat.
00:20:40 Když se člověk nepostará sám o sebe, nikdo to za něj neudělá.
00:20:45 -Tak to zabalíme od prvního?
-Tak od prvního.
00:20:50 Začneme slavit už teď? Nebo tam ještě někoho máme?
00:20:56 Já nechci malovat čerta na zeď... Myslíte opravdu od prvního?
00:21:02 -Proč bych vám to jinak říkal?
-Protože jste katastrofická rodina.
00:21:09 Právě proto s tím musíme něco udělat.
00:21:14 Další! Promiňte. Oba ne! Jen jeden!
00:21:22 -Tak jedeme!
-Dědo, vy jste to myslel vážně?
00:21:27 -Nedal si říct.
-Dokud ještě udržím cihlu v ruce.
00:21:32 -Nemám pravdu, mladá paní?
-Já nevím. Ale objednaní nejste!
00:22:02 Situované je to hezky. Výhled ujde.
00:22:08 Není to špatné. Koupelny mohly být větší.
00:22:13 Ty balkony a terasy, to je na mě moc skla. Moc skla, to je zima.
00:22:20 -Kolik byste za to chtěl?
-Pan doktor přišel první.
00:22:25 -Pan doktor je zeť.
-Těžko říct. My to prodat nechtěli.
00:22:30 -Tak přibližně.
-Milion a půl.
00:22:37 Človíčku, já jsem starý zedník. Tohle vám postavím za polovic.
00:22:43 -Možná to bude o něco méně.
-To by bylo rozumné.
00:22:48 Jinak se toho nezbavíte. On to totiž není žádný zázrak.
00:22:56 -Je v tom práce a pozemek.
-Nejhorší práce nás čeká.
00:23:01 Obklady, omítky, betony, fasáda...
00:23:06 Takové hrubé zdi postaví každý kripl.
00:23:11 Takových baráků můžu mít, kolik chci. A za půlku.
00:23:16 -Já vás nenutím, abyste kupovali.
-Přepočítejte to. Doktor to koupí.
00:23:24 On už postavil tři ordinace. On není jen zubař.
00:23:34 Budete se toho těžko zbavovat.
00:23:41 -Když to nevezmou, tak jsou blázni.
-Moje řeč!
00:23:46 Nádherný místo, výborný projekt a vlastní studna.
00:23:51 -A hlavně je to všude suché!
-Tam jste říkal něco jiného.
00:23:56 Přece jim nebudu vykládat, že to prodávají lacino.
00:24:02 -Ale milion a půl?
-To není předražené. A půjdou dolů.
00:24:08 Konečně byste byli ve svém. Nikdo vás nemůže vyhodit.
00:24:13 A můžeš si tam zařídit ordinaci.
00:24:17 Já ti seženu levné zedníky.
00:24:21 Třeba kostelník Komárek. Nebude aspoň furt žvatlat o věčném životě.
00:24:28 Bubník, Spilka, Pavel Lukšů, to jsou výborní zedníci!
00:24:33 Vojta taky pomůže. A o prázdninách bydlíte.
00:24:38 A zámek si můžou naložit do octa!
00:24:42 -Ty dnes nepůjdeš spát?
-Co když mají pravdu?
00:24:47 -Nemají.
-Ten barák by mohl spojit rodinu.
00:24:53 Nesmysl. Už jsi viděla, aby někoho spojilo míchání malty?
00:24:59 -S ordinací taky pomáhali.
-Pomáhali? Přišli jen utřít prach.
00:25:05 -Pomlouváš vlastní rodinu.
-Já nikoho nepomlouvám.
00:25:10 -Ty jsi nepřišla ani na ten prach.
-Chceš se hádat o utírání prachu?
00:25:15 -Nechci. Ty se chceš hádat.
-Já ti jen vysvětluji, co jsi řekl.
00:25:20 Já vím, jak končí lidé, kteří staví barák.
00:25:26 U rozvodů, u soudů a v nemocnici s infarktem.
00:25:33 Uznej, že jsi pohodlný. Nechce se ti tahat tvárnice.
00:25:40 -Do té nemocnice mě dostaneš ty.
-Konečně!
00:25:46 Vždycky když začneš o bydlení, tak mi stoupne tlak.
00:26:05 -Blbě?
-Podívej se na znaménko.
00:26:14 -Vendulo, je to možné?
-Já se to nikdy nenaučím.
00:26:19 Vždyť to máš úplně správně. Vidíš, že to není tak těžké.
00:26:24 -Ale asi tomu nerozumím.
-Asi jo, když jsi to vypočítala.
00:26:29 Tak pokračujte.
00:26:33 -Balíme?
-Ne. Matematika je lepší než koně.
00:26:37 Piš!
00:26:51 Ahoj! Promiň, dřív jsem to nestačila.
00:26:56 Nic se nestalo. Přesto bych se někdy rád dožil teplé večeře.
00:27:02 -Já ti něco udělám.
-Už se to k tobě doneslo?
00:27:09 Paní profesorka Králová nedokáže Vendulce vysvětlit matematiku.
00:27:15 -Musí ji doučovat kamarádka.
-Králová se tě nebojí, viď?
00:27:23 Cože? Já tomu nerozumím.
00:27:29 Uvědom si, že nemůžeš dělat primáře každému.
00:27:34 -Chci pro Vendulku to nejlepší.
-Ať to stojí, co to stojí, viď?
00:27:40 -Chceš mě naštvat?
-Nevím. Možná ano.
00:27:46 Protože ty si asi myslíš, že jsem úplně blbá. A to nejsem!
00:27:55 -Teď bude asi následovat příklad.
-Vím,co o se tobě v nemocnici říká.
00:28:02 -Co?
-Nemají tě rádi. Bojí se tě.
00:28:06 -Nepovídej.
-Nemáš žádného kamaráda.
00:28:12 -Snad mám jednoho aspoň doma.
-Prosím tě, nech toho!
00:28:21 To je bezvadné! Tak já jsem strašný?
00:28:26 Jak mám být oblíbený, když si celé město ukazuje na moji ženu,
00:28:31 že sebrala Královi a jeho rodině zámek?
00:28:36 -Dělám svoji práci. Jsem advokátka.
-Teď jsi to řekla správně.
00:28:41 To všechno, co mi tu vyčítáš, je jen tvoje práce!
00:28:46 Upozorňoval jsem tě mnohokrát, abys to nebrala.
00:28:51 Ale tebe doporučil kamarád ze Švýcarska. Chtěla jsi být slavná.
00:28:56 Za to, že jsi s ním chodila na rande, tě dostal do průšvihu.
00:29:02 -Byl to jen kamarád. Nebuď sprostý.
-A tady máš výsledek.
00:29:08 Já jsem hájila právo. Ale tebe nemají lidi rádi jako člověka.
00:29:14 -Jak to víš?
-To ví celé Hradiště.
00:29:18 -A kdo to řekl tobě?
-To ví každý.
00:29:22 -Vymýšlíš si,
-Už tě nechce ani ta tvoje Renata.
00:29:29 -Renata? Kdo to je?
-Dala ti kopačky kvůli Královi.
00:29:35 -Tak ty sbíráš pomluvy?
-Já od tebe nechci přiznání.
00:29:40 Jen chci, aby sis nemyslel, že ti věřím ty kecy o volejbalu.
00:29:45 -To je úroveň!
-Nepleť se Vendule do života!
00:29:56 Miláčku, můžeš mi říct, proč se mnou vlastně žiješ?
00:30:07 Dřív to bylo kvůli dětem. Proč to je teď, to si nevzpomenu.
00:30:13 I kdybys mě zabil!
00:30:28 -Ahoj. Už začínám umět počítat.
-Fajn. Ale od koní chodíš pozdě.
00:30:37 -Pozdravuje tě Džína.
-Dík. Jdi se umýt.
00:30:42 Mami, já ti musím něco říct. Měla bys to vědět.
00:30:47 -A co?
-Zámek. Víš, co se o tobě říká?
00:30:53 Jdi do té koupelny!
00:31:08 Co je? Něco potřebuješ?
00:31:19 Tati, mně se zdá, že je máma pořád nějaká smutná.
00:31:24 Když se to zdá, tak je to sen.
00:31:29 Ty doma pořád jen píšeš...
00:31:33 Vendulko, já píšu o své práci. Bude to důležitá učebnice.
00:31:39 -Ale máma je přece tvoje žena!
-Neměj starost. Maminka to chápe.
00:31:45 -Všechno?
-Jak všechno?
00:31:50 Tak. Všechno.
00:31:55 Vendulko, jestli nám chceš udělat radost, tak se začni učit.
00:32:01 A na tu zemědělskou školu zapomeň. To budeme s maminkou nejšťastnější.
00:32:06 -Tak to ze smutku nevyjdete.
-Musíš dělat něco, co tě uživí.
00:32:13 Teď se tomu možná směješ, ale jednou mi třeba poděkuješ.
00:32:18 -Ale koně to být nemůžou.
-Ne. Koně to být nemůžou.
00:32:24 Ty o koních nich nic nevíš. Ty se na nich jen vozíš.
00:32:31 -Víš, jak se tam nadřeme?
-Tak vidíš, že nic nevíš.
00:32:36 Do koní se musí peníze dávat. Z koní peníze nepadají.
00:32:41 Teď se ti to možná nezdá, ale peníze nejsou marná věc.
00:32:46 Vendulko, než dostuduješ gymnázium a medicínu,
00:32:51 zařídím ti perfektní ordinaci.
00:32:56 Odmalička mám ze zubaře hrůzu. Zubařinu studovat nebudu!
00:33:02 Víš, co by dal někdo jiný za takovou perspektivu?
00:33:07 Já od tebe chci, aby ses začala učit matematiku.
00:33:12 Víš, jak mi je? Jako bych měla jít k zubaři.
00:33:34 -Dobré ráno.
-Proč nespíte?
00:33:38 Jdeme tě poplivat, když začínáš v té nemocnici.
00:33:42 Ať vás to ani nenapadne. Vždycky to pak dopadlo špatně.
00:33:47 Políbení od manželky je dovoleno.
00:33:53 Od babičky taky. Zacházíte se mnou jako s klukem.
00:33:58 Ale palce mi držet můžete. Ahoj.
00:35:23 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:35:26 Toto je dr.Zavřel, pane kolego.
00:35:30 Je to mladý, nadějný lékař. Hlásí nástup do služby.
00:35:35 -Ano. Já si vzpomínám.
-Vyřiďte prosím potřebné věci.
00:35:41 Rád bych ho viděl na vizitě.
00:35:45 -Pánové, prosím po řadě.
-Jistě. Můžete počkat na chodbě?
00:35:53 Pane doktore, buďte tak laskav... Nebo ne! Ne, pane doktore!
00:35:58 Vy počkáte, pane kolego. Prosím vás.
00:36:03 -Proč by měl čekat?
-Já jsem byl domluven s dr.Králem.
00:36:09 -A vy, pane kolego, počkáte taky.
-Já? Já mám čekat na chodbě?
00:36:15 Proč ne? Jsou tam křesla.
00:36:20 -Nechme žertování. Máme málo času.
-Proto běžte za dveře, prosím.
00:36:29 -Zapomínáte, co jsme se domluvili.
-Vy zapomínáte,že už nejste primář.
00:36:35 Tuto funkci nyní zastávám já.
00:36:40 Běžte prosím za dveře a počkejte, až vás zavolám. Děkuji.
00:36:57 Pane doktore, posaďte se. Přinesl jste všechno, co jste měl?
00:37:03 Ještě sem chcete nastoupit? Víte, co vás tu s Bohatou čeká?
00:37:26 Potřeboval jste si něco dokázat? Nebylo to trochu zbytečné?
00:37:32 -Co jste si přáli, pánové?
-My jsme se domluvili...
00:37:37 Nedomluvili. Patrně jste se domníval, že jsme se domluvili.
00:37:42 Vy jste spíš dal rozkaz. Ale já vaše rozkazy poslouchat nemíním.
00:37:47 -Mám snad já poslouchat ty vaše?
-Rozkazy ne, nařízení ano.
00:37:53 -Co to znamená?
-Dr.Zavřela přijmout nemohu.
00:37:58 -Ale jeden lékař nám schází.
-Neschází. Přijal jsem dr.Krále.
00:38:04 -Dokud tady budu já..
-Zapomínáte, že už nejste primářem.
00:38:13 -Krále propustíte!
-Ne. Už šel na osobní oddělení.
00:38:18 A spěchá, aby stihl vizitu.
00:38:23 Pane doktore, nezlobte se. Opravdu máme plný stav.
00:38:52 Představuji vám nového kolegu dr.Krále. Přijměte ho vlídně.
00:38:58 Doktor Maršálek.
00:39:01 Doktor Chrpa.
00:39:04 Bláhová. Doufám, že vás nebude mrzet, že jste mezi nás vkročil.
00:39:12 Určitě ne. Já zase doufám, že vám tady nebudu moc překážet.
00:39:18 Dr.Bohatu už znáte. Můžeme na vizitu. Prosím!
00:39:29 Dobrý den.
00:39:44 Pacient Josef Jaroš. Je po operaci cysty dolní čelisti.
00:39:50 Stav stabilizovaný. Příčina? Dentogenní zub extrahován.
00:39:55 -Co jste nasadili?
-Lincomycin.
00:40:06 -Nemohl byste mě vzít do města?
-Že se ptáte? Prosím.
00:40:17 Dík.
00:40:21 -Jak se vám líbil první den?
-To víte...
00:40:25 Občas budu potřebovat poradit. Ale nevím, koho se ptát.
00:40:30 Aspoň vám budu moci oplatit to svezení.
00:40:45 To všechno už můžete založit. Dnes jsme tu vlastně jen do počtu.
00:40:50 -Když budete mluvit s dr.Králem...
-Nebudu.
00:40:55 Nebo s paní Královou. Můžete jim zopakovat svoji nabídku bydlení.
00:41:01 -Pořád dokola?
-Když to neuděláte, bude nový soud.
00:41:07 Nebude. A když bude, tak ho zase vyhrajeme.
00:41:13 Nepřišla jste mi náhodou říct, že jsem vám zaplatila málo?
00:41:18 -To ne!
-Tak o co jde?
00:41:25 Ta kauza se obrátila proti mně. Lidé ve městě mě začali odsuzovat.
00:41:33 Advokát si vždycky udělá nepřátele.
00:41:38 Ale mě teď opravdu mrzí, že rozsudek připravil Královy o zámek.
00:41:43 -Rozsudek byl přece spravedlivý.
-To je právě ono.
00:41:49 -Co?
-Že se tomu dá těžko věřit.
00:41:54 Domnívám se, že ten problém příliš komplikujete.
00:41:59 -Ale vy tady bydlet nebudete.
-Už několikrát mou nabídku odmítli.
00:42:05 Tak ji zopakujte. Prosím.
00:42:15 Dobrý den.
00:42:24 Můžeme začít.
00:42:28 Rodinko, kde jste? Vrací se váš zaměstnaný tatík... Pardon.
00:42:34 Omlouváme se, že nejsme ohlášeni. Chtěli jsme vám jen oznámit,
00:42:39 že Eurohotely se právě staly novým majitelem zámku Temniště.
00:42:47 -Co to znamená pro nás?
-Termíny, které jste dohodli
00:42:53 s madam Esperkovou, nemůžeme prodloužit ani o jeden den.
00:43:00 A když se nestačíme přestěhovat?
00:43:06 -Ani o jediný den.
-To znamená do začátku prázdnin.
00:43:11 Do začátku prázdnin.
00:43:15 Ale okamžitě potřebujeme prostory pro přípravné práce.
00:43:20 Co nám zůstane?
00:43:24 Potřebujeme schodiště, halu a obě křídla v prvním patře.
00:43:29 To znamená, že nám zůstane salón, jídelna a pokoj.
00:43:35 -Je to málo?
-Ne, my se smáčkneme.
00:43:40 Ptala jsem se jen proto, abychom vám někde nenašlapali.
00:43:48 (Někdo klepe.) Dále!
00:44:03 To jsem já. Já s vámi nemám žádnou nájemní smlouvu,
00:44:08 která by mě zavazovala poskytnout vám náhradní bydlení.
00:44:14 Přesto jsem vám to několikrát nabídla.
00:44:19 Proč mi to říkáte? Já vám nic nevyčítám.
00:44:24 Přeji vám šťastnou cestu domů.
00:44:36 -Můj muž si vás velmi vážil.
-Z jeho poslední vůle to vyplývá.
00:44:46 My dvě se asi nedomluvíme, že?
00:44:50 S mým synem se nedomluvíte. Ale... Máte ještě chvilku? Posaďte se.
00:44:59 Ráda.
00:45:14 Já jsem celý život nikoho neměla. Jen syna a jeho rodinu.
00:45:22 Pro tu rodinu jsem udělala všechno, co bylo v mých silách.
00:45:28 Ale jedno jsem neudělala nikdy.
00:45:32 Nikoho jsem o nic neprosila.
00:45:36 -Já vás poslouchám.
-Můj syn vaši nabídku odmítl.
00:45:46 Ale já vás o ni prosím.
00:46:21 -Ty ještě nespíš?
-Usnula jsem nad knížkou.
00:46:26 -Jak to dopadlo na zámku?
-Felix nepřijel.
00:46:31 -Ale já jsem se ptala na zámek.
-Koupily ho Eurohotely.
00:46:37 -Řekla jsem Esperkové, co tě trápí.
-Jenom mě?
00:46:43 Nás obě. Řekla mi, že jsem zbytečně komplikovaná.
00:46:50 Mami, kdyby se dal vrátit čas, vzala bys ten zámek znova?
00:46:57 Nemovitosti nebyly nikdy můj koníček.
00:47:15 Na přemýšlení není čas. To chce rozhodné gesto.
00:47:20 -To pro tebe znamená stavět.
-Nic jiného nezbývá.
00:47:25 Kdybych byla o dva roky mladší, pustila bych se do toho sama.
00:47:30 -A Vaněk by ti přidával.
-To sotva.
00:47:35 Ale on už by se někdo našel. Co ty na to?
00:47:45 Já vím, že to myslíte dobře. Ale mě trápí něco jiného.
00:47:51 Co?
00:47:55 Sebrali nám střechu nad hlavou a prodali ji možná za 70 milionů.
00:48:00 -Jak to víš?
-Určitě jim nabídli víc než nám.
00:48:08 Mně nejde o ty miliony. Ale copak nad tím můžu jen tak mávnout rukou?
00:48:16 Budeš muset, Mařenko. Proto já navrhuji stavět.
00:48:22 Až seženete peníze, dejte mi vědět. Do hospody!
00:48:28 -Přemku, co děláš?
-Nech ho. Na míchání malty se hodí.
00:48:35 Udělají tam přepážky z papundeklu jako ve sklepě na brambory!
00:48:41 A co jsi čekal?
00:48:45 -Nic jsem nečekal.
-Teď jsi obyčejný školník.
00:48:51 Spadla klec. Zámek je jejich.
00:48:55 -Buď rád, že tě nevyhodí na ulici.
-Dejte nám ještě dvě.
00:49:00 Ty zase můžeš být rád, že ti nepřekopají trubky na vodu.
00:49:05 Pěkně děkuji. Já tě krmím utopenci, a ty si ze mě děláš srandu.
00:49:12 Promiň. Celý život za mě někdo rozhoduje.
00:49:18 Mám pocit, že celý život musím někoho poslouchat.
00:49:23 -To jsou poslední!
-Aby ses nezbláznil.
00:49:28 Pořád jen kecáš! Kup ten barák, vyhrň si rukávy
00:49:33 a přestaň konečně kecat. Tak drahé to zase není.
00:49:40 Takové kecy jsem mohl poslouchat doma. Vždyť já nemám prachy!
00:49:48 Co tě znám, tak nemáš prachy. Tak si nějaké sežeň!
00:49:53 Ty si myslíš, že jsi v této republice jediný, kdo nemá miliony?
00:49:58 Ale tak špatně na tom nejsi. Můžeš rozprodat ordinaci.
00:50:04 -Na té jsem ještě zadlužený.
-Vy inteligenti máte starosti!
00:50:11 Co jsi dělal celý život, že nemáš peníze?
00:50:18 -Já jsem opravoval zuby.
-Ale blbě.
00:50:35 Dobrý den!
00:50:38 -Hledáte někoho?
-Já bych to chtěla koupit.
00:50:45 -To nepůjde.
-To není na prodej?
00:50:49 -Už je to prodané.
-Tak děkuji.
V roce, kdy oslavil své 70. narozeniny herec a ředitel Divadla na Vinohradech Tomáš Töpfer, se na obrazovky České televize vrací jeden z nejoblíbenějších seriálů z nedávné minulosti Život na zámku.
Přemysl Král (T. Töpfer) přijme místo lékaře v nemocnici, ale jinak mu cizí lidé i vlastní dcera Simona (K. Hrachovcová) připraví několik překvapení, o nichž nelze říci, že by ho potěšila. Ale asi nejvíc ho překvapí tchán (J. Moučka) velmi odvážným návrhem, jak vyřešit jejich neutěšenou bytovou situaci. Marie Králová (K. Macháčková) si myslí, že by to mohlo rodinu více stmelit. Navíc se ukáže, komu bude zámek patřit.
Babičku Královou hraje J. Jirásková, od jejíhož narození letos uplynulo 90 let.