A svatba přece jen byla. Oblíbený rodinný seriál České televize (1997). Hrají: J. Jirásková, T. Töpfer, K. Macháčková, K. Hrachovcová, P. Rajchert, I. Chýlková, J. Čenský, D. Veškrnová, B. Poloczek, J. Šťastný, V. Vydra, J. Dostál, K. Jandová a další. Scénář J. Míka. Kamera J. Osten. Režie J. Hanuš
00:00:00 Paní starostko! Já bych potřeboval oženit.
00:00:07 -Jmenuje se Vendulka.
-Neříkej mi, že ses zamiloval!
00:00:13 Kdyby se s tátou něco stalo, tak nechci slyšet žádné
00:00:19 "moje půlka" a "tvoje půlka". Můžete se sem nastěhovat.
00:00:26 V Krumlově je výcvik vojáků IFOR.
00:00:31 Do Jugoslávie? Nechat se zastřelit? Tak to ne!
00:00:37 Simonko! Moc se mi líbíte. Jste moc milá.
00:00:44 -Máte nějaký problém?
-Ta cesta je moje.
00:00:50 -Můžeme se nějak dohodnout?
-Nedohodla jste se ani s rodinou.
00:00:59 Tatínek je v pořádku.
00:01:04 Maminka umřela.
00:01:07 -Umíte to vypočítat?
-Ne.
00:01:13 Jak to, že v sešitě to máte správně, ale na tabuli to nedokážete?
00:01:21 Já nevím.
00:01:24 Upřímnou soustrast.
00:02:15 Já vám přeji, aby vaše vzpomínky byly vždycky krásné.
00:02:20 Abyste se po létech mohli podívat do očí tak upřímně jako dnes.
00:02:29 Táži se vás, pane Přemysle Králi, zda s přítomnou paní Marií Královou
00:02:35 vstupujete dobrovolně v manželství.
-Ano.
00:02:41 Táži se vás, paní Marie Králová, zda s panem Přemyslem Králem
00:02:47 vstupujete dobrovolně v manželství.
-Ano.
00:02:53 Protože jste splnili podmínky, které náš první řád předepisuje,
00:02:59 prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené.
00:03:06 Na památku dnešního dne a jako symbol vaší manželské věrnosti
00:03:11 si vyměňte snubní prsteny a dejte první manželské políbení.
00:03:26 Dále vás a vaše svědky prosím, abyste podepsali svatební protokol.
00:03:37 -Přemku!
-Hezky si to užij. Ahoj.
00:03:43 Děkuji vám, že jste přišli. Ale nezlobte se,tam už bude fronta!
00:03:49 Ahoj!
00:03:58 -Přemku! Pro štěstí.
-Dík. Ahoj.
00:04:47 Ahoj!
00:04:52 Kde se tady berete?
00:05:00 -Rodiče se nám žení!
-Kde máš ženicha?
00:05:06 -Kde jste ho nechali?
-Zdrhnul.
00:05:10 -Snad to není zase kvůli Renatě?
-Ne. Dnes dělá konkurz na primáře.
00:05:16 Tak mu držte palce.
00:05:20 -Renata mu opravdu jen kondolovala.
-A měli jste svatbu?
00:05:25 -Měli. Ale vyšlo to na jeden den.
-Fakt? To jsem ještě nezažila.
00:05:32 -Ty jsi toho ještě nezažila.
-Ráno svatbu, odpoledne do práce?
00:05:45 Abychom se dlouho nezdržovali, pane doktore...
00:05:51 Je to neuvěřitelné, ale jste jediný, kdo se dostavil.
00:05:58 -Jediný?
-Ano, jediný.
00:06:03 Nikdo zřejmě nemá zájem o odpovědnost a starosti.
00:06:08 Konkurz, kde nelze srovnat různé uchazeče, nepřipadá v úvahu.
00:06:14 -Omlouváme se vám.
-To nic. Já jsem dneska stejně...
00:06:20 Vaši přihlášku máme, konkurz budeme za nějaký čas opakovat.
00:06:26 -Ještě jednou se omlouváme.
-To nevadí. Na shledanou.
00:06:39 Na shledanou.
00:07:11 Konečně! Přece nebudeš chybět na vlastní svatbě! Ahoj!
00:07:16 -Ahoj. Co tady děláš?
-Já jsem tu doma, vzpomeň si!
00:07:21 -Ahoj, nevěstinko!
-Tak co? Máme mít radost?
00:07:26 Vždyť je svatba. Jestli se nudíš, tak ses radši neměla vdávat.
00:07:31 -Dobré?
-Ani dobré, ani ztracené.
00:07:36 -Tak co?
-Konkurz se nekonal.
00:07:42 -Ty jsi přišel pozdě?
-Ne. Ostatní se nedostavili.
00:07:47 Přihlášených bylo víc, ale nepřišli. Asi se ženili.
00:07:52 -Tak proč nepřijali tebe?
-Konkurz se odložil.
00:07:58 Na to, že jsme nikoho nezvali, je tady celkem dost lidí.
00:08:03 A kde je Vojta a Běta?
00:08:23 -Přivezli jste něco ze svatby?
-Copak toho máte doma málo?
00:08:28 -Aspoň kousek dortu.
-Až po večeři. Koukejte plavat!
00:08:35 -Ještě že jsem z těch bot venku.
-Proč se zouváš venku?
00:08:40 To byl výlet!
00:08:49 -Ahoj.
-Už jste tady? To šlo nějak rychle.
00:08:54 Podruhé už je to sranda, dědo. Nemáte hlad?
00:09:01 Co to je? Nic nedělám, tak nepotřebuju jíst.
00:09:06 Aááá! To jsem potřeboval. Taky by sis dal, co?
00:09:15 Budeš muset ještě chvíli vydržet.
00:09:20 O nic jsi nepřišel. Podepsali to a jeli jsme domů.
00:09:25 -No jo, co taky...
-A co ty?
00:09:30 -Já bych mohl lámat skály.
-Máš smůlu, tady žádné nejsou.
00:09:36 -Zkusíme ty kořeny na zahradě?
-Můžeme. Ale co je to proti skále?
00:09:43 -Jen vám otrnulo, už se vytahujete.
-Mě budou muset utratit palicí.
00:09:52 -Přišel děda Komárek.
-Kostelník? Co tady chce?
00:10:05 -Co je nového?
-Nestojí to za nic. Hrůza!
00:10:11 A to je květen. Letos bude bída.
00:10:17 A na tom Tchaj-wanu se to mele... A co ty?
00:10:23 -Stojí to za starou bačkoru.
-Ta tvoje dopadla hůř.
00:10:30 To je to nejhorší. Její smrt mě uzdravila.
00:10:35 Já už jsem se kamarádil se svatým Petrem, a bác!
00:10:40 Copak jsem mohl umřít hned po ní? To nemůžu dětem udělat.
00:10:45 Teď si vymýšlíš.
00:10:48 Kdepak! Když máš důvod k životu, tak s tebou zubatá nic nesvede.
00:10:54 -Řekni "Na mou duši".
-Na sto hříchů!
00:11:00 Jaké to je na tom druhém břehu?
00:11:05 Přesně ti neřeknu. Já jsem koukal jenom přes plot.
00:11:10 Ale odtud se už nikam jinam neodstěhujeme.
00:11:15 -Poznal jsi tam někoho z naší vsi?
-Všichni byli jako rozmazaní.
00:11:23 Špinaví od pekelného mouru?
00:11:28 Je to možné. Ale já jsem zapomněl na nočním stolku brýle.
00:11:36 Jen se směj! On ti spadne hřebínek, až ta zubatá zaklepe.(Někdo klepe.)
00:11:46 -Chcete uvařit grog?
-Ne! Jdu domů!
00:11:52 S vaším dědkem není kloudná řeč. Ale cesty Páně jsou nevyzpytatelné!
00:12:02 -A koukej přijít ke zpovědi.
-Já mám málo hříchů.
00:12:16 A ty svatý Vavřinečku,
00:12:22 stojíš na pěkném kopečku,
00:12:29 vycházejí panny z tebe,
00:12:38 jako andělové z nebe.
00:12:45 Vycházejí panny z tebe,
00:12:53 jako andělové z nebe.
00:13:00 První byla celá bílá...
00:13:08 -Copak se stalo?
-Bolí ho zub. Omlouvám se,že ruším.
00:13:13 Od toho jsou zubaři. Neboj se. Než se oženíš, tak se to zahojí.
00:13:18 Já se dneska taky žením. Tak pojďte.
00:13:38 -Udělali jste mi velkou radost.
-Že jsme se přijeli najíst a napít?
00:13:43 Ty víš, co myslím. Bála jsem se, že pojedete do toho Krumlova.
00:13:49 Jsem moc ráda, že jste si dali říct.
00:13:53 -My jsme si říct nedali.
-Vy pojedete?
00:13:58 My jsme sice manželství začali nekonvenčně,ale skončili konvenčně.
00:14:04 -Jak to myslíš?
-Budu mít dítě.
00:14:09 Vážně? To je nejkrásnější dárek, který jsem ke svatbě dostala!
00:14:15 A samotného Otakara jsem pustit nechtěla.
00:14:20 Jasně.Chlap si bez ženské neporadí. Ještě by si tam zlomil nohu.
00:14:25 -Poslouchejte mě! Něco vám řeknu.
-Musím dát tomu malému výslužku.
00:14:33 -Budu dvojnásobnou babičkou.
-Ty si umíš všechno zařídit.
00:14:40 Co budeš? Moment! Tak to já taky budu dvojnásobný.
00:14:46 Holky, která z vás to je?
00:14:50 Ivano! To jsi mi udělala radost!
00:14:55 -Ty taky, Otakare. Bude to kluk?
-To si piš!
00:15:00 -Jakou bude mít hodnost?
-Narodí se jako vojín.
00:15:04 To bude Přemysl Otakar třetí. Lidé nás budou pomlouvat,
00:15:10 že ses musela vdávat, abys nezůstala svobodná babička.
00:15:25 To, co teď přijde, tomu se říká svatební noc.
00:15:31 Já si vzpomínám. Nemysli si, že mám tak krátkou paměť.
00:15:36 Já jsem na tom s pamětí trochu blbě.
00:15:41 -Nemohla bys mi to připomenout?
-Nesmíme tady takhle stát do rána.
00:15:47 -Měli bychom jít...
-Do postele.
00:15:54 Už jsem v postýlce. A teď?
00:15:58 Teď se spí až do rána. Proto se tomu říká svatební noc.
00:16:03 Ale to jsi na tom s pamětí trochu špatně.
00:16:09 Já se nechci znovu ujišťovat, ale co to bylo s tou Renatou?
00:16:17 To byla náhoda. Je jen slušně vychovaná.
00:16:24 -Ale líbat tě nemusela.
-Mě ten den líbalo nejmíň 10 žen.
00:16:31 Jé! Rychle zhasni! Mně se vrací paměť!
00:16:49 -Už byste mohli jít domů.
-Ještě ne. Pojď sem!
00:16:55 Jí se tady moc líbí. Nejvíc se jí líbí za rohem. Já se hned vrátím.
00:17:03 Tak dobře. Ale my to rozpálíme, že se budou všichni divit.
00:17:28 -Simona tu není?
-Říkala, že jde za vámi.
00:17:34 Asi jsme se minuli.
00:17:41 Ještě jsem se tě nezeptal, jak se ti u nás líbí.
00:17:47 Nádhera. Já jsem přírodní člověk. Cítil bych se tu jako ryba ve vodě.
00:17:53 -Jen je tu málo rybníků.
-A co to jezero dole?
00:17:59 To bys měl vidět, když zamrzne a zapadá sněhem.
00:18:05 -Snad mě sem Simona pozve i v zimě.
-Co Simona? Já tě zvu.
00:18:10 Přijeď. Uděláme si díru do ledu, vezmeme pruty...
00:18:15 Já jsem rybář. Totiž býval jsem.
00:18:22 Já ti to řeknu rovnou. Simona je moc hodná holka.
00:18:27 Hodně v životě zkusila. A navíc je to moje dcera.
00:18:33 Jestli jí chceš komplikovat život, tak se mně vyhni velkým obloukem!
00:18:38 -Já nepřipustím, aby trpěla. Jasné?
-Jasné.
00:18:44 Jestli ji máš rád, tak zapomeň na to, co jsem říkal.
00:18:51 Ale jestli se chceš jenom bavit, tak zmiz, nebo ti přerazím hřbet!
00:19:07 -Kde je Simona? A co tu děláš ty?
-Já? Přišel jsem se poradit.
00:19:15 Jaký si mám koupit prut. A naviják. Čemu se divíš?
00:19:26 -Co chtěl?
-Nic. Chce koupit naviják.
00:19:32 -Nesmíte se mu divit.
-Já se mu nedivím.
00:19:37 Ale já mám Simonu opravdu rád.
00:19:44 -Doufám, že ona mě taky.
-To by dostala pár facek ode mě.
00:20:00 -Dobré jitro. Výslužka ze svatby!
-Náš ženich!
00:20:06 Přinesl jsem rohové koláčky. Kdo je jí, ten se do roka vdá.
00:20:13 Hlavně aby vám to už konečně vyšlo.
00:20:18 Nám netřeba nic přát, protože my už všechno máme.
00:20:23 Kromě bytu a drobných maličkostí.
00:20:27 -Tak povídejte.
-Bylo to hezké. A hlavně rychlé.
00:20:33 Starostka měla pěkný projev. Že posláním manželství jsou děti
00:20:38 a že jsme splnili všechny náležitosti. Pak jsme šli domů.
00:20:43 Všech pět hostů se rozešlo, v zámku je zase klid a mír.
00:20:48 -Mezitím nebylo nic?
-Myslíte svatební noc?
00:20:55 -Vy dobře víte, co myslím.
-Myslíte konkurz? Ten se nekonal.
00:21:02 -Děláte si blázny?
-Kromě mě se nikdo nedostavil.
00:21:08 Řekli mi, že až se to bude konat příště, že mi dají vědět.
00:21:15 Tak to vypadá, že to tady zavřete.
00:21:22 Sestro, já už nemám sílu shánět ordinaci.
00:21:28 Mně stačí, že musím sehnat byt.
00:21:32 Posledních pět let pořád sháním ordinaci. Mně už je to trapné.
00:21:38 -Tak si budu muset shánět místo.
-I já můžu být nezaměstnaný.
00:21:47 -Vás nikdo neudolá.
-Já myslím, že tentokrát se mýlíte.
00:21:54 -Nemýlím. Já vás dobře znám.
-Jo? Vyprávějte mi něco o mně!
00:22:01 To by mohlo být zajímavé.
00:22:13 (Zvoní.) Příští hodinu bude opakování.
00:22:20 Budu zkoušet. Můžete jít. Vendula tady zůstane.
00:22:37 Co uděláme s tou matematikou? Nevypadá to dobře.
00:22:42 -Já vím.
-Měla by ses na to občas podívat.
00:22:47 Sežeň si doučování. To myslím vážně.
00:22:53 Já bych chtěla radši na zemědělku.
00:22:57 -Myslíš, že tě tam vezmou s pětkou?
-To asi ne.
00:23:02 -Tak vidíš! Musíš se to naučit.
-Já se to stejně nenaučím.
00:23:09 Naučíš. Já měla s matematikou taky problémy. Chtěla jsem být herečkou.
00:23:15 Dovedeš si mě představit, že hraju v televizi?
00:23:19 -Docela dobře.
-Jo?
00:23:26 -Můžu?
-Ano. Sedni si.
00:23:37 -Copak? Matematika? Fyzika?
-Nepřijede.
00:23:42 -Třeba jo.
-Maminka přijede, ale on ne.
00:23:48 Třeba přijede. Proč by nepřijel?
00:23:54 Mami, proč my nemáme zámek a dva obchodní domy?
00:24:02 Nic takového nikdy mít nebudeme.
00:24:08 Měla bys pochopit, že v jistých případech se chudoba nepromíjí.
00:24:15 -Co tím chceš říct?
-Že to nemusí dopadnout jen dobře.
00:24:24 Má rád koně. Lidé, kteří mají rádi koně, něco takového nedělají.
00:24:31 -A co konští handlíři?
-Konští handlíři nemají rádi koně.
00:24:40 Paní Esperková není romantická. Určitě bude chtít, aby Felix...
00:24:47 -Tak proč ji zastupuješ?
-Protože to je moje práce.
00:24:53 Zastupovala bys ji, i kdyby byla třeba zločinec?
00:24:58 Zločinec je taky člověk. Právo mu nesmí nikdo brát.
00:25:04 Tohle si mám odnést jako moudrost do života?
00:25:09 -Prostě to tak je.
-Tak to pochopit nechci!
00:26:16 -Tak co? Je tady?
-Není. S hraběnkami je to těžké.
00:26:22 -Jak jsi dopadl?
-Špatně. Malý, studený a vlhký.
00:26:30 -A ten na náměstí?
-Za ten chtějí milion.
00:26:35 -Milion? V okresním městě?
-Milion korun. Ne marek. Zatím.
00:26:41 Za to bychom postavili barák.
00:26:46 -Dobrý den. Nejdu pozdě?
-Ne. Pojď dál.
00:26:50 Nevíte, co bude chtít? Třeba nás tu nechá v nájmu.
00:26:56 To asi těžko.
00:27:02 Dobrý den. Nejdu pozdě? Pozvala mě hraběnka.
00:27:08 Trochu jsem ji postrašil. Od té doby mi zobe z ruky.
00:27:16 -Nemýlíte se, pane Pešáku?
-Ne. Klidně se s vámi vsadím.
00:27:22 Udělá, co nám na očích uvidí. Na ty lidi já mám nos.
00:28:11 Já bych nerada, aby se z nás stali nepřátelé.
00:28:16 Chtěla jsem vám vyjít vstříc, ale nemůžu čekat věčně.
00:28:21 Fakultě jste nesmírně zkomplikovala život. Ale snažím se to pochopit.
00:28:29 -Máte se kam přestěhovat?
-Něco se rýsuje.Ale jen na pár let.
00:28:34 -A vy, paní Králová?
-Nemáme. Kdyby nedělal školníka...
00:28:42 -My máme kde bydlet!
-Promiňte. To jsem nevěděla.
00:28:51 Do prázdnin se vystěhujeme.
00:28:57 Já bych vám asi měla... Promiňte.
00:29:04 -Opravdu máte kam jít?
-Tím si nelámejte hlavu.
00:29:09 -Způsobila jsem vám nepříjemnosti.
-Ano. Přišli jsme o zámek.
00:29:14 -Rozhodlo právo.
-Tak to je hned veselejší.
00:29:19 -Teď k vašemu problému, pane Pešáku.
-Já mám nějaký problém?
00:29:25 -Ta cesta je skutečně vaše.
-To je.
00:29:30 -Mohu ji od vás koupit?
-Ne!
00:29:35 Když nás nepustíte do zámku, zámek zpustne.
00:29:40 -To zpustne.
-To je vaše poslední slovo?
00:29:44 Ano. To je moje poslední slovo.
00:29:49 Pane Pešáku, máte problémy s vodou.
00:29:53 Já mám vody víc než na přehradě!
00:29:59 Studoval jsem plány. Máte velké problémy.
00:30:05 Mladý pane, JZD tady zvrzalo skoro všechno.
00:30:10 Ale jednu věc udělali fantasticky.
00:30:14 Na mém pozemku udělali studnu a rozvedli vodu do celého statku.
00:30:22 A ten statek je teď zase můj.
00:30:26 -Ta studna je odtud půl kilometru.
-Já vím.
00:30:31 -Tak co?
-Trubky vedou přes naše pozemky.
00:30:36 -Ale jsou zakopány v zemi.
-Právě. To je jako naschvál.
00:30:43 Proč?
00:30:46 Na těch pozemcích se bude stavět seník. A základy půjdou hluboko.
00:30:52 Takže vaše trubky na to nejspíš doplatí.
00:30:57 -Bagry je určitě rozlámou.
-Seník? Proč na zámku seník?
00:31:06 Koně, jízdárna, komfort a rekreace.
00:31:12 -Povedu vodu kolem vašich pozemků.
-Nepovedete. Jste dobrý hospodář.
00:31:18 Bylo by to delší o 3 kilometry. Vyšlo by vás to na milion korun.
00:31:24 -Budu muset.
-Nebo nás necháte jezdit po cestě.
00:31:32 Jo takhle! Nebo vás nechám jezdit po cestě.
00:31:44 -Jsi podělaný venkovský křupan!
-Ty jsi hrdý hrabě s holou prdelí!
00:31:51 -Zastrašil tě malý usmrkaný kluk!
-Je to tvůj brácha!
00:31:56 Byla to finta. A ty jsi ji sežral. Na co by tam stavěli seník?
00:32:02 -Určitě to někomu prodají.
-Jdi si kázat a radit někam jinam!
00:32:07 -Hnůj a vidle. K tomu se hodíš.
-A ven! Nebo tě připíchnu na vrata!
00:32:14 Vytahoval ses, že po té cestě neprojde hraběcí polobotka. Srabe!
00:32:21 Ty mě nezajímáš! Padej! Nebo vezmu flintu a ustřelím ti prdel!
00:32:27 -Křupane!
-Levobočku!
00:32:30 -Chrapoune! Vidíš mě naposled.
-Amalgáme!
00:32:36 Chválabohu! Ty vrahu!
00:33:04 Upadly ti vidle.
00:33:10 -Vezmi si.
-Máš sklerózu? Já nekouřím.
00:33:16 Promiň. Vždycky na to zapomenu.
00:33:23 Ten Moudrý, který se vrátil z Ostravy a vyhodil tě z ordinace...
00:33:30 Já ho znám.
00:33:33 Staví v Hradišti soukromou nemocnici. Třeba by tě zaměstnal.
00:33:40 -Nezaměstnal.
-Proč? Dělá tam ředitele.
00:33:45 -Bude to porodnice a gynekologie.
-To je pravda. Tam tě nepotřebují.
00:33:55 Moudrý byl špatný zubař, ale podnikání mu jde.
00:34:02 Jo. V tom je nepřekonatelný.
00:34:10 Mařenku už jsem informovala. Kde teď budeme bydlet?
00:34:17 Proč tak nedůvěřivě? Řekl jsem, že byt seženu.
00:34:23 -Takže ten byt nemáš!
-Předbíhal jsem. Záleží na tom?
00:34:29 Mně na tom záleží.
00:34:33 Ukradli nám zámek! A teď nám dávají cukrátko! Mám se před nimi plazit?
00:34:38 Zámek ukradli celé rodině. Máš ženu, děti, vnoučata.
00:34:44 Proč jsi na tu její nabídku nepřistoupil? Myslela to vážně.
00:34:52 -Tu ženskou zkazily prachy.
-Tak proč nám to nabízela?
00:34:58 -Pešák ji přitiskl ke zdi.
-Čím? Co to plácáš?
00:35:04 Ten spratek vás drží v šachu.
00:35:08 Tu nabídku jsi měl přijmout. Ona by ten byt sehnala.
00:35:13 Bohatí jsou zvyklí dávat milodary. Ale já nejsem zvyklý je brát!
00:35:18 Proč si pořád hraješ na hrdého? Vždyť je to blbost!
00:35:24 Ty jsi jen pyšný a nafoukaný! To je všechno!
00:35:30 Najednou máš na stará kolena starost, kde budeš bydlet!
00:35:38 To jsi přehnal. Já jsem skutečně celý život myslela jen na sebe!
00:35:51 -Tak povídej!
-A co?
00:35:56 -Co se u vás děje?
-Asi se nastěhuji k Vaňkovi.
00:36:02 -Nepovídej!
-Marie a Simona už tam bydlely.
00:36:08 Tak proč ne já? Nemají byt. Nechci jim přidělávat starosti.
00:36:14 Celý život se o ně staráš, a oni teď...
00:36:19 Ty mi nerozumíš. Chci jim pomoct.
00:36:23 S Vaňkem se můžeš dostat akorát tak do Domova důchodců.
00:36:32 Proč?
00:36:35 Ta jeho semetrika se s ním o ten byt soudí.
00:36:41 -Ona se s ním soudí?
-Ten starý dobrák o všechno přijde.
00:36:49 Tak půjdu do toho Domova důchodců rovnou.
00:36:55 Přišla jsem tě poprosit o radu.
00:37:00 Ty jsi zapomněla na moji nabídku?
00:37:44 -Psal jsi, že nepřijedeš.
-Máma potřebovala pomoct s Pešákem.
00:37:50 To je dobře, že je na světě nějaký Pešák.
00:37:56 Vy si povídáte, a koně máte špinavé!
00:38:03 Kdy jsi naposled mazala kopyta?
00:38:09 Ani se nesnaž vzpomenout. Tak ať to lítá!
00:38:33 -Ty někam jdeš?
-Ty přece taky.
00:38:38 Ale já jsem o něco starší než ty. A mám obchodní večeři.
00:38:44 -Jdeme s Vendulou do divadla.
-Já myslela, že má ráda jen koně.
00:38:51 Hlavně obdivuje tebe. Ale to jí nikdy neříkej.
00:38:57 Jen jí vadí,že vyhazujeme bratra ze zámku. To se prý v Čechách nedělá.
00:39:02 To se dělá všude. Každý si hájí svůj majetek.
00:39:08 -Do jedenácti jsem doma.
-Na co jdeš?
00:39:13 Na Evžena Oněgina. Režie L. Krch. Režíroval teď půl roku v Rakousku.
00:39:18 Tak se dobře dívej. Třeba to budu chtít vyprávět.
00:39:47 (Někdo klepe.) Dále!
00:39:52 Dobrý večer. Já jsem Vendulka. Je doma Felix?
00:40:00 -Dobrý večer. Felix není doma.
-Ale to já nebudu...
00:40:05 Sedněte si! Vy jste dcera dr. Bohatové, že?
00:40:10 -Ano.
-Vy si s Felixem píšete.
00:40:14 -Píšeme.
-Máte hezký sloh. To říkal Felix.
00:40:20 -Ale neumím matematiku.
-Já taky ne.
00:40:25 -Felix vás prý pozval do Švýcarska.
-To se asi spletl.
00:40:30 -A pozval vás dnes do divadla?
-Ne.
00:40:35 Ale mně říkal, že spolu jdete na Evžena Oněgina.
00:40:41 To určitě ne. Děkuji. Na shledanou.
00:40:46 Prosím. Na shledanou.
00:40:54 -Asi se mi budeš smát.
-Proč? Já taky někdy nosím oblek.
00:41:00 Jsi můj brácha. A brýle nosím taky. Podívej! Zatím jenom na čtení.
00:41:07 Posaď se!
00:41:13 Mám zakázáno se s tebou stýkat. Tak jsem jako v divadle.
00:41:19 A co tam jako děláš?
00:41:24 Přišel jsem ti říct, abys tu nabídku od mámy vzal.
00:41:29 Proč?
00:41:32 Není při smyslech. Využij toho. Něco takového by jinak nenabídla.
00:41:38 Na to, kolik ti je, nejsi zase tak zkažený.
00:41:44 Ale jestli si nechceš povídat o holkách, tak se vrať domů.
00:41:49 Tak si mysli, že ti to dávám já. Jako brácha.
00:41:55 Ten taxík bude drahý. Neměl bys ho nechávat tak dlouho čekat.
00:42:01 -Posloucháš mě?
-Brácha by bráchovi zámek nevzal.
00:42:06 -Ale já přece...
-Já vím. Zařídila to matinka.
00:42:12 Neměl bys ho nechávat tak dlouho čekat.
00:42:17 Ale lepšíš se. Když to srovnám s tvojí první navštěvou...
00:42:23 Děláš pokroky.
00:43:00 Měla bys tam jít. Takhle se nedovíš, co ti chce.
00:43:23 -Ahoj. To je fajn, že ještě nespíš.
-Ahoj. Něco potřebuješ?
00:43:29 Zítra jedeme domů. Tak na mě nečekej. Na koně nemůžu.
00:43:34 Já bych taky nemohla. Něco mi do toho přišlo.
00:43:39 -Fajn. Tak já někdy napíšu.
-Tak jo. Jaký byl Evžen Oněgin?
00:43:46 Já nebyl v divadle. Byl jsem za bráchou. Jak to víš?
00:43:54 Tak třeba někdy napiš. Já už musím jít.
00:44:01 Ahoj.
00:44:13 -Stalo se něco?
-Nic.
00:44:18 -Opravdu?
-Mami, vyzkoušej mě z matematiky.
00:44:33 -Přemku, máš telefon!
-Kdo volá?
00:44:38 -Nevím. Nerozuměla jsem.
-To se nemůžeš zeptat?
00:44:47 Král. Dobrý den. Teď hned?
00:44:54 To není žádný problém.
00:44:59 Do 45 minut. Děkuji. Na shledanou.
00:45:04 -Kdo to byl?
-On se mnou chce mluvit!
00:45:09 -Kdo?
-To by mě nikdy nenapadlo.
00:45:30 Konkurz nevyšel. Já vás nechci podceňovat ani vám brát ambice.
00:45:37 Ale pokud byste měl zájem, mohl bych vás zaměstnat jako lékaře.
00:45:44 -Mě? To snad...
-Mělo by to pro vás značné výhody.
00:45:51 -Jaké myslíte?
-Řeknu vám to upřímně.
00:45:56 Kdyby se konkurz konal, určitě byste ho nevyhrál.
00:46:01 Máte zkušenosti jen ze své praxe. To je málo. I když máte atestaci.
00:46:06 Když získáte praxi tady, nemusíte se příště konkurzu bát.
00:46:12 -A proč zrovna já?
-Protože jste přišel ke konkurzu.
00:46:18 A také proto, že by vás dr.Bohata jistě neoslovil.
00:46:24 -To určitě ne.
-(Zvoní telefon.) Pardon.
00:46:30 Koblížek.
00:46:34 Už jedu. Asi tak za hodinu. Dřív ne. Nemám tady auto.
00:46:40 Ahoj.
00:46:44 To je všechno. Na vás je, abyste se rozhodl.
00:46:49 Od odchodu dr.Rybáře do důchodu nám pořád jedna síla schází.
00:46:55 Mám tu auto. Mohu vás odvézt.
00:46:59 To byste byl velice laskav. Doma mě čeká návštěva z ciziny.
00:47:17 Moc vám děkuji. Čekám, že zítra zavoláte.
00:47:23 Děkuji vám. Na shledanou.
00:47:45 -Pane Prokopec! Jste to vy?
-Zdravíčko, pane doktore.
00:47:51 -Co tady děláte?
-Stavím barák.
00:47:55 -Vy nemáte co dělat?
-V paneláku se nudím.
00:48:01 Takže až tohle dostavíte, nebudete ten byt v paneláku potřebovat.
00:48:08 -Ano.
-Už jste ho někomu slíbil?
00:48:13 -Ne.
-Právě jste zachránil jednu rodinu.
00:48:19 -Vy ho pro někoho sháníte?
-Ne. Ten byt od vás koupím já.
00:48:25 Počkejte!
00:48:38 Rodino! Haló! Kde jste všichni?
00:48:44 -Co se děje?
-Kde je Otakar a Simona?
00:48:51 -Uklidni se!
-Rodino, Mařenko, zvítězili jsme.
00:48:58 -My jsme někam běželi?
-Ne. Potkalo nás velké štěstí.
00:49:05 -Jaké?
-Já mluvím vážně.
00:49:10 Nastupuji do nemocnice a sehnal jsem byt.
00:49:17 -Jeden byt už jsme měli.
-Krásný byt. To budete koukat!
00:49:24 -Kde?
-Náš starý byt v ulici Na zámku.
V roce, kdy oslavil své 70. narozeniny herec a ředitel Divadla na Vinohradech Tomáš Töpfer, se na obrazovky České televize vrací jeden z nejoblíbenějších seriálů z nedávné minulosti Život na zámku.
Druhá svatba Králových (T. Töpfer a K. Macháčková) se nakonec skutečně konala, jen Král si musel během ní odskočit na konkurz na místo primáře (po Bohatovi). Královi ovšem nevyjde všechno tak, jak si představoval. Primářem se nestane. Ze Švýcarska opět přijede mladý Felix Esperk (J. Dostál) a jeho matka (D. Veškrnová), kteří získali zámek. Královým hrozí, že již brzo nebudou mít kde bydlet. A tak Král dál hledá byt pro rodinu i místo pro novou ordinaci. Esperková nabízí rodině byt jako kompenzaci za zámek. Přemysl má však svou hrdost i tvrdou hlavu…