A opět je tu otázka – kde budou Královi bydlet? Oblíbený rodinný seriál České televize (1997). Hrají: J. Jirásková, od jejíhož narození letos uplynulo 90 let, letošní jubilant T. Töpfer, K. Macháčková, K. Hrachovcová, I. Chýlková, D. Veškrnová, R. Kuba, O. Vlach, Z. Kostková, K. Augusta a další. Scénář J. Míka. Kamera J. Osten. Režie J. Hanuš
00:00:00 -Věřím, že se dohodneme.
-Rozvod neruší zákon.
00:00:05 A mého syna Felixe chrání zákon především.
00:00:10 Já jsem taky syn hraběte Felixe Esperka. Budeme se soudit.
00:00:18 -Dobrý den.
-To je Ivana. Moje žena.
00:00:24 -Tvoje žena?
-Oženil jsem se.
00:00:29 -Vás matematika nebaví, co?
-Já to vážně doženu.
00:00:34 Pro jistotu zvu do školy maminku nebo tatínka.
00:00:38 Ty jim vezmeš zámek, ona zkazí Vendule život.
00:00:42 Kdybys v tom zámku nejela, tak nebude mít z matematiky pětky.
00:00:46 Žalovaní jsou povinni vydat žalobci vše, co získali dědictvím
00:00:51 po Felixi Esperkovi, to je zejména zámek a ostatní nemovitosti,
00:00:56 zapsané na listu vlastnictví 154 pro katastrální území Temniště.
00:01:02 Zvu tě na rande.
00:02:19 -Snídaně, madam.
-Hned ráno?
00:02:23 Ano, madam. K snídani jsou ústřice v bylinkové omáčce,
00:02:28 telecí mozeček v rosolu, celerový salát s husími játry,
00:02:36 -Ale Gerogi...
-Já jsem John, madam.
00:02:40 Johne, tohle vypadá spíš jako rohlík a malinový džem.
00:02:46 Ano, madam. Ale také by to mohl být jelení závitek po myslivecku.
00:02:50 Z téhle strany to vypadá jako mexický guláš. Vy jste kouzelník.
00:02:58 To proto, že babička ještě nepřipravila snídani.
00:03:03 Takže bychom mohli vzpomínat na mládí.
00:03:08 -Ne.
-Tak ne. Když ne, tak...
00:03:15 Hele! Máme návštěvu.
00:03:56 Líbí, viď? To věřím. Abych si šel vzít smoking.
00:04:02 -A tohle je co?
-Tak si aspoň vezmu kalhoty.
00:04:07 Schovej tu snídani, nebo nám budou závidět, jak si tady užíváme.
00:04:39 Honem! Pojď sem!
00:04:45 -Co to mělo znamenat?
-Asi si zapomněli vzít přezůvky.
00:04:52 -No jistě. Hraběnka nám píše.
-Nenapínej.
00:04:58 -V lednu se máme vystěhovat.
-Asi nemá nic jiného na práci.
00:05:04 Stará se o svůj majetek. To bys ty dělala taky.
00:05:09 -Stěhovat se v největší zimě. Brrr!
-Aspoň si provětráš kožich.
00:05:14 -Kam se budeme stěhovat?
-To už tam nepíšou.
00:05:19 -Na to nejdůležitější zapomněli.
-U soudu jsi byla. Tak co se divíš?
00:05:26 -A co se zeptat?
-Soudu se ptát nebudu.
00:05:32 A Esperkové už vůbec ne. Prostě se v lednu vystěhujeme.
00:05:37 Tak fajn. Konečně to u nás začne být trochu napínavé.
00:05:54 -Dobrý den, pane školníku.
-Dobrý den, paní profesorko.
00:05:59 Znáte vtip, jak si Kohn přijde k Roubíčkovi půjčit kolo?
00:06:05 Znám. Vaše vtipy znám všechny, pane školníku.
00:06:12 Očistit si boty! Už od rána prší.
00:06:18 Jinak to tady s paneme ředitelem zavřeme. Očistit boty!
00:06:25 (Někdo klepe.)
-Dále!
00:06:29 Ten vtip určitě neznáte. Kohn přijde k Roubíčkovi půjčit si sáně.
00:06:34 -Znám! Opravdu ho znám.
-Já vím, že ho znáte.
00:06:39 Já vám věřím. Ale je to opravdu výborný vtip.
00:06:45 Když už jsem tady... Víte,...
00:06:54 -Tohle je strašně malé město!
-Pane školníku, já neučím zeměpis.
00:07:00 Nechte Vendulku Bohatovou na pokoji. Mně do toho nic není, ale...
00:07:07 -Ale co?
-Já vám chci pomoct.
00:07:12 -Nevolala jsem o pomoc.
-Já vás mám rád. Mějte rozum.
00:07:18 Ve městě se povídá, že to děláte kvůli jejím rodičům.
00:07:24 Kvůli tomu zámku. Říkám jen to, co jsem slyšel.
00:07:34 -Kdo to povídá?
-To byste... Moc lidí.
00:07:42 -Je to malé město!
-Pane školníku!
00:07:48 -Poslouchám.
-Vás někdo poslal?
00:07:52 -Ne. Já vás mám moc rád.
-Ale ona nic neumí.
00:07:58 Co na tom záleží? Prosím vás, kolik let učíte?
00:08:04 -Mně na tom bude záležet vždycky.
-Její otec chce,aby byla doktorkou.
00:08:09 Ona tou doktorkou bude. A vy si na tom ničíte zdraví.
00:08:17 A také občas dohlédněte na ty uličníky.
00:08:23 Zase se nepřezouvají.
00:08:29 Dobrý den.
00:08:33 Ahoj. Co je?
00:08:38 Školník s tebou není spokojený? S tím bych si nezahrávala.
00:08:52 Posaďte se!
00:08:57 Dobrý den. Kdo chybí?
00:09:02 Jandera!
00:09:12 Tak!
00:09:17 K tabuli půjde...
00:09:30 Dneska zkoušet nebudu. Až příští hodinu.
00:09:35 Tak se dobře připravte. Hlavně kandidáti na nedostečnou.
00:09:42 Dnes půjdeme dál. Kdo má službu? Ta tabule je příšerná.
00:10:11 Ježišmarjá!
00:10:20 Pane doktore!
00:10:25 Tady je článek od Simony! To napsala Simonka!
00:10:31 Jsou docela dobré. Ochutnejte. To jsou brambůrky z Choustníku.
00:10:37 Jsou dobré, protože je tam dělá moje kamarádka Božena.
00:10:43 Proč jste začal dělat tu atestaci? S vámi už vůbec není řeč.
00:10:49 Dřív jsem měl v noci hodně času. Teď to musím dohánět ve dne.
00:10:55 -Článek!
-"Ti si to malují". Hezký titul.
00:11:02 To napsala Simona!
00:11:06 Dobrý den. Přečti si to! Vyhání nás!
00:11:13 Pardon, sestřičko. Teď chvilku neposlouchejte.
00:11:19 Pamatuješ si, jak jsme na vojně dva chodili s jednou ženskou?
00:11:24 Byli jsme tři. Mekrle s ní chodil taky.
00:11:30 Už je to tady zase. Dopisuje si s námi jedna ženská.
00:11:36 -Vás vyhání taky?
-Jo. Na mráz.
00:11:41 Co budeme dělat? Za tři měsíce to nemůžu stihnout. A ani nemám kam!
00:11:48 Jste lesnická fakulta. Postavte si v lese jesličky.
00:11:54 Já to poženu až na ministerstvo.
00:11:58 A co já? Nemám ordinaci, a přitom si dělám atestaci.
00:12:05 -To se na to podíváme!
-Tak se na to podívej.
00:12:17 Promiňte, madam. Já jsem děkanem fakulty na vašem zámku.
00:12:22 -Odlétám, pane děkane.
-Nemůžu se tak rychle vystěhovat.
00:12:27 -Já s vámi smlouvu neuzavírala.
-Nešlo by to do konce 2.semestru?
00:12:34 -Do konce roku. Je mi líto.
-Fakulta se nemá kam přestěhovat.
00:12:42 Dobře. Napíšeme vám výpověď k 1. červenci.
00:12:47 -Stačí?
-Musí.
00:12:58 Promiňte, madam. Když se Královi teď vystěhují...
00:13:03 -My potřebujeme jejich prostory.
-Na co?
00:13:08 -No, víte...
-Tak je do konce června používejte.
00:13:13 -Mnohokrát děkuji.
-Neděkujte. Zvýšíme vám nájemné.
00:13:18 Pochopitelně.
00:13:21 Zlatý kůrovec!
00:13:28 Vy to máte samý kámen. Objednejte se na příští týden.
00:13:34 Kupte si dentální nit nebo mezizubní kartáček.
00:13:40 Nebo za pár let skončíte na paradentologii.
00:13:46 -Tak si zavolejte.
-Děkuji.
00:13:50 Dalšího, sestro!
00:13:54 Další, prosím!
00:13:58 -A je to!
-Přeháněj.
00:14:01 -My se stěhujeme až v létě.
-Čím jsi ji okouzlil?
00:14:09 -Mám na krku 150 lidí.
-Škemral jsi, viď?
00:14:15 Sestro, ukažte mu na mapě nějaký jiný zámek.
00:14:19 -Moje škemrání ti třeba pomůže.
-Jestli tě bolí zuby, tak se posaď.
00:14:25 -Zdržuješ!
-Tvoje prostory budou teď fakulty.
00:14:32 -Ty jsi byl vždycky lačný!
-Počkej. Chci ti něco říct.
00:14:38 -Tak schválně!
-Nic ti neřeknu. Tobě nic!
00:14:43 Že já jsem si nezlomil nohu, než jsem ho potkal.
00:14:48 Napřed mi rozbije manželství, a teď se chová jako hyena!
00:14:54 Milostivá paní, nejlepší kamarádi z vojny jsou nakonec ti nejhorší.
00:15:00 Posaďte se. Hřál jsem si na prsou hada!
00:15:05 Jak jsem to s ním mohl na té vojně vydržet! Já jsem svatý člověk.
00:15:10 Ale svatozář máte často v čistírně.
00:15:14 Tak si vypláchněte! Vlastně vy jste teď přišla. Co vás trápí?
00:15:43 -Je tady...
-Nechci nikoho vidět!
00:15:48 Jestli je to Václav Václav, tak nastražit železa!
00:15:57 Není s ním vůbec řeč. Zítra dělá atestaci.
00:16:04 -Můžu mu něco vyřídit?
-Ne. Přijdu, až se uklidní.
00:16:09 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:16:14 -Co budete dělat? Kam půjdete?
-A vy?
00:16:19 -Taky tam.
-Třeba to tam bude hezké.
00:16:24 Jo? Já už tam několikrát byl. Tak mu držím palce. Na shledanou.
00:16:31 Na shledanou.
00:17:41 -Ehm, ehm!
-Dobrý den.
00:17:47 Moje jméno je Rosa! Tohle je moje manželka!
00:17:51 -Králová.
-Těší mě.
00:17:56 -Vy asi jdete kvůli...
-Správně!
00:18:01 Posaďte se. Zavolám Přemysla. Hned tu budeme.
00:18:21 -Přemku...
-Nechci nikoho vidět!
00:18:25 -Tyhle musíš.
-Nechci vylítnout od atestace.
00:18:30 Jsou to rodiče Otakarovy ženy.
00:18:55 -Dobrý večer. Já jsem Král.
-Rosa! Moje žena!
00:19:00 -Rosová.
-Král.
00:19:05 My už jsme za vámi chtěli jet.
00:19:12 -Ty děti to ale vyvedly, co?
-Posaďte se!
00:19:17 Děkuji.
00:19:25 Co s tím budete dělat?
00:19:31 -Teď už je asi pozdě.
-Kde budou bydlet?
00:19:38 Teď by mohli bydlet tady. Ale už to dlouho nepůjde.
00:19:45 V Hradišti není armáda. Co s tím chcete dělat?
00:19:50 My tady vaší dceři asi těžko zařídíme spojovací útvar.
00:19:58 -Vy jste věděli, že se chtějí vzít?
-Ne. Bylo to pro nás překvapení.
00:20:05 Vůbec nechápu, jak to naše dcera mohla udělat!
00:20:11 Člověk nikdy neví, co mu jeho děti provedou.
00:20:15 -Dáte si něco?
-Mně vodku, žena bílé!
00:20:21 Já řídím. Prosím kávu.
00:20:30 Tady můžou bydlet jen chvíli. My se budeme muset vystěhovat.
00:20:38 -Dislokace?
-Ne. Sami nebudeme mít kde bydlet.
00:20:45 Proč? Ivanka mi říkala, že jste ten zámek zdědili.
00:20:50 Ale můj nevlastní bratr ten zámek zdědil o něco víc než já.
00:20:58 Co bude dělat Otakar po vojně? Kde budou bydlet?
00:21:04 Mohli by se taky sami snažit. Předtím se nás taky neptali.
00:21:12 -Na to se musím napít.
-Mohli by u nás, ale máme malý byt.
00:21:20 Já neměl čas snášet na hnízdo. Půl života jsem prožil na střelnici
00:21:26 v Boleticích. V létě i v zimě. Víte, jaká tam byla někdy zima?
00:21:34 Tak na zahřátí!
00:21:51 Řekni o tom Slovensku!
00:21:56 Tiše! Proč tak řvete? Vzbudíte Mařenku!
00:22:01 -To je naše maminka. Babičko!
-Oni nám vrátili zámek?
00:22:07 To je moje vlastní maminka. A tohle je Franta.
00:22:17 -Plukovník Rosa, náčelník štábu.
-Králová.
00:22:22 -Rosová. My jsme rodiče Ivanky.
-To mě napadlo. Na co pijete?
00:22:28 -Na zoufalství.
-Na zoufalsví! Musíme si připít!
00:22:34 Děkuji. Já na to moc nejsem.
00:22:38 -Já bych vám přinesla třeba okurky.
-My totiž nevíme, co s těmi dětmi.
00:22:43 To máte těžké. Ony třeby zase neví, co s námi.
00:22:48 -Kam jdete?
-Pro ty okurky.
00:22:52 My vám pomůžeme. Pojď!
00:22:57 Babička pěstuje skvělé okurky.
00:23:02 Ty tomu nebudeš věřit, ale já už jsem byl málem velitelem pluku!
00:23:09 Ale všude je protekce. Mě už ta vojna tak sere! Na zdraví!
00:23:15 Já už nebudu. Já už nemůžu. Nenuť mě. Já mám zítra atestaci.
00:23:21 To zvládneš levou zadní.
00:23:27 Nechci se vytahovat, ale málem jsem byl generálem.
00:23:32 Já jsem měl pocit, že generál je u vás ta tvoje!
00:23:43 Přesně! Tu kdybych nekrotil, tak by nám četla denní rozkazy.
00:23:50 Když jsme tady takhle sami, řekni mi,
00:23:56 proč tě ta vojna netěší?
00:24:01 Když jsi přišel, tak jsi působil tak autoti..., autro...
00:24:07 -Já ti rozumím.
-Přísně jsi působil.
00:24:12 To víš, těšila by mě víc, kdybych byl velitel pluku.
00:24:19 Tak se jim na to vybodni! Jdi do civilu!
00:24:24 To bych musel poslouchat. Jako náčelník štábu můžu poroučet.
00:24:30 Já ti něco řeknu. Já jsem dřív hodně pil.
00:24:37 -Nekecej!
-Ale nechal jsem toho.
00:24:43 To je dobře.
00:24:47 V tom vám neporadím. Dnes se těžko shání byt. Neměli pospíchat.
00:24:53 Když bude nejhůř, tak budou bydlet u nás.
00:24:58 Ten bude zítra vypadat! Nemohla jsi ho držet trochu zpátky?
00:25:03 Nešlo to. Nejspíš to potřeboval.
00:25:09 Je tady zbytek Malibu a fernet. Dáme si fernet.
00:25:15 -Bude nám špatně.
-Vždyť to jsou žaludeční kapky.
00:25:21 Tak dobře. Hele, jedna věc mě na té mojí dceři mrzí.
00:25:28 Že se vdala, a nebylo to v denním rozkazu, viď?
00:25:33 Nech toho. Svatba se konala 16. září 1995.
00:25:40 Byla v tajnosti. Jenomže...
00:25:46 Jenomže ona byla v civilu a Otakar taky.
00:25:52 Jenomže já jsem si zjistil,
00:25:58 že Otakar ten den neměl vycházku.
00:26:02 Opustil vojenský útvar bez povolení. Načerno!
00:26:07 Moje dcera o tom musela vědět!
00:26:12 Počkej! Nepij! Tak tohleto tě žere, ty palice zelená?
00:26:18 Tohle tě žere? Prosím tě!
00:26:22 Přiznej se jako muž! Chodil jsi taky ven načerno?
00:26:33 Vždycky. Ale nikdy jsem nebyl tak blbej, abych se u toho oženil.
00:26:42 Já to věděl. Já to tušil.
00:26:46 -Já věděl, že to po někom musí mít.
-Napij se!
00:26:51 Ne! S tebou už nepiju! Jste rodina dezertérů!
00:26:56 Netrucuj. Vždyť já jsem to dotáhl na vzorného vojáka 3. třídy.
00:27:04 -Vážně?
-Ukážu ti to na fotografii.
00:27:10 -Ty kecáš!
-Nekecám, přísahám.
00:27:15 -Tak na co?
-Na to.
00:27:18 -Na co?
-Na NATO!
00:27:26 Jo tak!
00:28:07 Přemku, vstávej!
00:28:11 Dneska děláš zkoušku!
00:28:16 -Nechte mě spát!
-Děláš atestaci. Vstaň!
00:28:21 -Já chci ještě spát.
-Pojď, dáš si sprchu.
00:28:27 Já nikam jít nemůžu.
00:28:33 To bude ostuda!
00:28:37 Já mám mozek srolovaný jako víčko od sardinek.
00:28:42 Víš, jak mi je? Jako před bilanční sebevraždou.
00:28:48 Ale já ti slibuju, že než ji spáchám,
00:28:53 tak musím dostat Rosu před vojenský soud.
00:29:08 Dobrý den.
00:29:15 Promiňte.
00:29:42 Doktor Král, prosím!
00:29:55 Zlomeniny střední obličejové etáže.
00:30:01 Prosím.
00:30:12 Zlomeniny střední obličejové etáže bych rozdělil
00:30:17 na tříštivé zlomeniny střední obličejové etáže
00:30:22 a zlomeniny jednoduché.
00:30:27 Tříštivé fraktury...
00:30:53 Ahoj!
00:30:57 Udělal?
00:31:04 -Co teď budeš dělat?
-Zubaře v Temništi.
00:31:09 Ale nevím jak dlouho. Tvůj strýček Felix nás vyhazuje ze zámku.
00:31:14 -Definitivně?
-Po novém roce se máme vystěhovat.
00:31:20 A psát o tom nemůžeš. Právo je na jejich straně.
00:31:25 Co je to za právo, které dovoluje, aby nás vystěhovali do parku?
00:31:30 Simonko, ...
00:31:34 -Co na mě tak koukáš?
-Řekl jsi mi Simonko.
00:31:40 -No a? Jsi moje milovaná dcera.
-Tati!
00:31:45 Simonko, mě trápí nejvíc ordinace. Na zámku mi vůbec nezáleží.
00:31:53 -To říkáš jen kvůli mně.
-Ne.
00:31:58 Ty studuješ, Mařenka je zdravá, Otakar se oženil.
00:32:03 A možná ne tak špatně. Ještě mě z toho bolí hlava.
00:32:07 -Proč?
-Včera nás navštívili její rodiče.
00:32:13 Babička si taky na nic nestěžuje. A my s maminkou... Rozumíš?
00:32:18 -Klape to!
-Klape to.
00:32:23 Nějaké peníze máme, byt snad seženeme. A o nic jiného nejde.
00:32:28 Když všechno tak klape, tak kdy bude svatba?
00:32:38 Nezavolá. Jako malý kluk. Člověk o něm celý den neví.
00:32:45 To je taky nápad. Opili se jako carští důstojníci.
00:32:54 Jestli tu zkoušku udělá, tak se na ni přihlásím taky.
00:33:39 -Tak co? Udělal?
-Udělal?
00:33:45 -To máš od Simony.
-Proč já?
00:33:49 Oni tě vyhodili? Nedělej si legraci.
00:33:55 To ti posílá Simona za to, že jsi vychovala geniálního syna,
00:34:00 který hravě zvládl atestaci.
00:34:05 -To si vypiješ!
-Ne! Alkohol dneska ne.
00:34:10 Dneska piju výhradně lák z okurek.
00:34:14 A ještě něco.
00:34:19 Já už jdu.
00:34:24 Říkal jsem si, když se známe tak dlouho,
00:34:29 jestli bych tě nemohl požádat o ruku.
00:34:34 -Jako vzít si tě za ženu.
-Ta je krásná!
00:34:40 Asi byla drahá.
00:34:44 Ale já si ji teď asi nezasloužím.
00:34:48 Já bych ráda, ale já se ještě vdávat nechci.
00:34:56 Zatím ne, jestli mi rozumíš.
00:35:01 Rozumím. Co bych ti nerozuměl?
00:35:05 Přece už jako manželé žijeme. Jenom to ještě nechci legalizovat.
00:35:11 Vdávat se nechceš. Tak to dej do vázy, ať to nezvadne.
00:35:23 -Večeře nebude?
-Bude, bude.
00:35:36 Jestli jsem ti zkazila náladu, tak promiň.
00:35:42 -Zlobíš se?
-Ne. Co bych se zlobil?
00:35:49 -Tak proč se otáčíš?
-Protože takhle líp usnu.
00:35:56 No tak, pane Králi!
00:36:02 Dala jsi mi košem. Já vím, že nejde o ten papír,
00:36:09 ale když se tě ptají vlastní děti...
00:36:13 Tak ty ne kvůli mně, ale kvůli tomu, co se říká!
00:36:18 No vidíš. Já jsem měl radši spát.
00:36:23 Já se ještě vdávat nechci. Víš proč?
00:36:29 Protože si chci před svatbou ještě něco užít.
00:36:39 Jo takhle! To je samozřejmě něco jiného!
00:37:21 -Prosím.
-Děkuji.
00:37:25 -Sladíte?
-Ne.
00:37:28 Já vím, proč jste přišla. Měli jsme vás poslechnout.
00:37:34 -Ale...
-Je to naše vina.
00:37:38 Manžel nechtěl o přestupu slyšet. Nevím, jak mu to vysvětlíme.
00:37:45 -Co jak mu vysvětlíte?
-Že Vendule hrozí tři pětky.
00:37:51 -Nechcete něco ostřejšího?
-Děkuji, já řídím.
00:37:57 Nemohla byste ji ještě vyzkoušet? Nemohla, já vím. Promiňte.
00:38:05 -Už jsem ji zkoušela.
-Aha.
00:38:12 Zakázal jí i koně. Podepisovala si sama známky, aby mohla jezdit.
00:38:18 Do pololetí je ještě čas.
00:38:23 Doufám, že si nemyslíte, že Vendula má ty potíže kvůli zámku?
00:38:29 -Nepropadá přece jen u vás.
-To jsem ráda, že si to nemyslíte.
00:38:36 -Ani jste se nenapila.
-Nepřišla jsem jen kvůli Vendule.
00:38:44 Tak se posaďte.
00:38:48 Chci vás poprosit, jestli byste se nepřimluvila u paní Esperkové.
00:38:53 Ale soud už rozhodl. Ona se dědictví nevzdá.
00:38:58 Jestli by s tím vystěhováním nepočkala až do léta,
00:39:03 než se nám podaří něco sehnat. Manžel přijde už o třetí ordinaci.
00:39:08 Pokusím se o to. Lesnické fakultě taky udělala výjimku.
00:39:24 -Teď píšeš poklidné články.
-Jak to myslíš?
00:39:29 Jedny meruňky. Nechceš si zase nabourat kokos?
00:39:37 Neprovokuj. Do čeho mě chceš namočit?
00:39:42 Tohle je úplatek?
00:39:46 Jeden zlý majitel domu chce vyštvat nájemníky.
00:39:51 Beru! To je jako s naším zámkem.
00:39:55 -Nemůžeš být takhle hr!
-Konečně problém.Už abych tam byla.
00:40:00 -Nebuď tak zbrklá.
-Je to trauma naší rodiny.
00:40:08 -Ale musíš být objektivní.
-Budu. Kde to je?
00:40:13 -Stejně je to nespravedlivé.
-Právě proto se o tom musí psát.
00:40:17 Tohle ne. Že ses do mě nikdy nezamilovala.
00:40:22 To jsem celá já. Dělám jednu blbost za druhou.
00:40:27 -Vezmi si aspoň tohle.
-Dík. Aspoň něco.
00:40:58 -Dobrý den. Co tady děláte?
-To jsem se lekl!
00:41:04 Pane doktore, to bude drahé!
00:41:08 -Drahé? Vždyť to je můj les.
-To byl váš les.
00:41:16 -Pěkný, že?
-Ale drahý.
00:41:20 Ten stromek si beru za to, že jsem se bráchovi o ty lesy staral.
00:41:25 Tady je soukromý les. A vy jste státní hajný.
00:41:30 Kdepak. Hraběnka Esperková si svůj majetek hlídá líp než vy.
00:41:36 To těžko, když si tady každý může uříznout stromek.
00:41:42 Hraběnka s námi udělala dohodu, že budeme lesy vašeho bratra hlídat.
00:41:47 A my to dělat musíme, protože za to bereme peníze.
00:41:54 Ukažte! Otevřete pusu! Zuby k sobě!
00:42:00 To je hrozné! To je úplně beznadějné.
00:42:06 Proč jste s tím nepřišel dřív? Přijďte po Novém roce.
00:42:11 -Co je beznadějné?
-Nebo ani nechoďte. To je zbytečné.
00:42:17 -Co je zbytečné?
-Řeknu vám to latinsky.
00:42:23 Parodontis vokális mentos.
00:42:27 -Co to je?
-Do půl roku máte po zubech.
00:42:33 Dejte si pozor, ať je nespolknete. Tak pište, ať tu nestojíme věčně.
00:42:40 Víte co? Já jsem tu nebyl, já jsem vás neviděl.
00:42:45 -Šťastný a veselý.
-Šťastný.
00:42:51 -Ordinujete po Novém roce?
-Ano. Od osmi.
00:42:56 Tak jo.
00:43:01 To jsou dneska hajní. Ano nepoznají mysliveckou latinu.
00:43:24 Děda je šikovný, viď?
00:43:29 To máš dělat ty. Děda má sedět v křesle a těšit se na bačkory.
00:43:39 Přemku, ochutnáš?
00:43:45 Je to dobré. Jen bych to trochu přisolil.
00:43:51 -Krásný stromek. Hezčí než loni.
-A to ještě není hotový.
00:43:58 Přemku, buď tak hodný, ochutnej.
00:44:04 Dobré. Ale trochu bych to přisolil.
00:44:09 -Krásný stromek. Hezčí než loni.
-A to ještě není hotový.
00:44:23 Podívej! U těch stromů bude mít Ježíšek veliký žebřík.
00:44:29 Po něm sleze dolů a přinese nám dárky.
00:44:34 Už aby tady byl, aby si děda nemyslel, že je tady jediný mužský.
00:45:04 Tohle chceš? Tak jdeme.
00:45:12 -Dobrý den.
-Dobrý den. Posaďte se.
00:45:17 Děkuji. Nechci zdržovat. Taky mě čeká doma práce.
00:45:22 Paní profesorko, jak jste si přála, mluvila jsem s paní Esperkovou.
00:45:27 Přednesla jsem jí prosbu vaší rodiny.
00:45:32 Musím vás zklamat. Trvá na tom, abyste se v lednu vystěhovali.
00:45:36 Tyto prostory potřebuje fakulta.
00:45:41 -To víme, paní doktorko.
-Děkan Václav o to velice stál.
00:45:48 To víme taky. A paní Dvořákovou- Esperkovou jsme o nic neporosili.
00:45:55 -Asi došlo k nedorozumění.
-To je možné.
00:46:01 Mrzí mě, že jsem vám nepřinesla lepší zprávu. Hezké Vánoce.
00:46:08 -Nápodobně.
-Na shledanou!
00:46:14 Proč jsi to udělala? Proč se ponižuješ?
00:46:19 -Chceš mě rozčílit na Štědrý den?
-Myslela jsem to dobře.
00:46:24 Zákon nestojí na naší straně, ale to neznamená,
00:46:30 že se budeme ponižovat. Když jsem to řekl, tak to platí!
00:46:35 Přemku, já vím, že nějaký ten byt seženeš.
00:46:40 Ty prostě nevěříš, že se dokážu o rodinu postarat.
00:46:45 Ale já ti dokážu, že to dokážu!
00:46:49 A všimněte si jednou provždy, kdo v této rodině nosí kalhoty!
00:46:56 -Je vám to jasné?
-Je to jasné, Přemečku.
00:47:02 Uvážil jsi, kde tak rychle seženeme nové slušné bydlení?
00:47:10 To je moje věc. Nebudu se každému hned se vším svěřovat.
00:47:16 Mně se taky každý se vším nesvěřuje, Je to tak?
00:47:23 To je hnusné! Slané. Přesolené!
00:47:29 Všechno vyhodit!
00:47:35 (Zpívají:) Nesem vám noviny, poslouchejte,
00:47:45 z betlémské krajiny pozor dejte.
00:47:58 Slyšte je pilně a neomylně,
00:48:06 slyšte je pilně a neomylně,
00:48:14 rozjímejte!
00:48:31 (Zpívají koledu.)
00:49:44 -Ahoj. Přeju ti příjemné svátky!
-Tobě Ježíšek určitě nic nenadělil.
00:49:50 -Víš, proč jsem za tebou přišel?
-Ani to vědět nechci.
00:49:55 Když mi tohle podepíšeš, můžeš tu zůstat, dokud tu bude fakulta.
00:50:01 -Já od tebe žádné milosti nechci.
-Tak si to aspoň přečti.
00:50:08 -Klidně to hoď do kamen.
-Je to tvoje nová pracovní smlouva.
00:50:16 -Proč potřebuješ naše místnosti?
-Abych je zachránil.
00:50:23 Ty místnosti potřebuji pro svého nového školníka.
00:50:28 Jako školník máš nárok na služební byt.
00:50:33 Jako školník nemusíš nic dělat. A ještě ti za to budeme platit.
00:50:40 Můžeš zamést sníh i před školou.
V roce, kdy oslavil své 70. narozeniny herec a ředitel Divadla na Vinohradech Tomáš Töpfer, se na obrazovky České televize vrací jeden z nejoblíbenějších seriálů z nedávné minulosti Život na zámku.
Marie Králová (K. Macháčková), která učí na gymnáziu dceru Bohatových (K. Jandová), je v podezření, že se na studentce mstí, protože její matka (I. Chýlková) jako právnička vyhrála spor o zámek ve prospěch Esperkových. Přijíždějí rodiče Otakarovy ženy a s Královými řeší, kde budou mladí bydlet. Tuto otázku si ale pokládají i Marie s Přemyslem (T. Töpfer) a babičkou (J. Jirásková, od jejíhož narození letos uplynulo 90 let). Radost prožívá rodina, když Král udělá atestaci a požádá svou ženu znovu o ruku. Přicházejí Vánoce a Přemysl Král dostává pracovní nabídku…
