Nové dějové zvraty v osudech rodiny doktora Krále. Na scénu přichází Králův nevlastní bratr. Oblíbený rodinný seriál České televize (1997). Hrají: J. Jirásková, od jejíhož narození letos uplynulo 90 let, letošní jubilant T. Töpfer, K. Macháčková, K. Hrachovcová, P. Rajchert, S. Zázvorková, B. Poloczek, I. Chýlková, J. Čenský, J. Obermaierová, M. Vladyka a další. Scénář J. Míka. Kamera J. Osten. Režie J. Hanuš
00:00:00 Tu večeři v Diplomatu chápej jako všechno, co se mezi námi stalo.
00:00:08 -Nerozumím.
-Jako že se nic dalšího nestane.
00:00:13 -Renato, chtěl jsem ti říct...
-Já souhlasím. Skončilo to.
00:00:20 Celou rodinu jsi rozbil. Marii jsi vyhnal, dcera odešla,
00:00:26 kluk nedostudoval. A nakonec ti utekla i ta Renata.
00:00:31 Marie, já jsem se tě chtěl na něco zeptat.
00:00:36 Jestli se to týká nás dvou, tak prosím tě nic neříkej.
00:00:40 Ale já musím, protože bych jinak neměl klid.
00:00:46 Nechceš se ke mně vrátit?
00:00:54 Tak dobře. Ale musíš mi dát trochu času.
00:01:03 Kde se touláte? Nebudu to třikrát ohřívat!
00:01:08 Mlč! Kde je Simonka s Mařenkou?
00:01:13 -Tak my už budeme chodit včas.
-To doufám.
00:01:18 Maminko!
00:01:20 Jestli nebude chodit včas, tak já už se s vámi zlobit nebudu.
00:02:22 Dobrý den. Můžete mi prosím vás zavolat Simonu Královou?
00:02:28 Slečna Králová má ve vrátnici návštěvu!
00:02:37 Králová šla ven.
00:02:41 -Králová tady není.
-Můžu tady na ni počkat?
00:03:09 A je to!
00:03:15 Tohle oko mám normálně hezčí, ale jinak to jde.
00:03:21 -Tak ahoj večer.
-A co můj honorář?
00:03:26 Ty jsi čím dál dražší.
00:03:30 Ahoj.
00:03:33 Sedněte si, prosím.
00:03:57 -Vojáku, vstávejte!
-Čau! Asi jsem trochu usnul.
00:04:02 Takhle nás hlídáte všichni? Kde se tu bereš?
00:04:07 -Mám dovolenou.
-Pojď, pokecáme.
00:04:12 Ještě mi kvůli tobě ujede i poslední autobus.
00:04:32 -Máš smůlu. Nic jiného tu nemám.
-Dík. Povídej! Co je nového?
00:04:40 -Ty povídej. Už ti dali větší tank?
-Jistě. Šijou nám je na míru.
00:04:46 Jaký máš průšvih, že jedeš na dovolenou přes Prahu?
00:04:52 Neříkej, žes to beze mě nemohl vydržet.
00:04:57 Nemohl jsem to bez tebe vydržet.
00:05:04 -To není stopařka, že?
-Není.
00:05:09 -Kolik má dětí?
-Proč hned děti?
00:05:14 -Musíš se ženit?
-Nemusím.
00:05:18 -Nezdržuj to. Je to svobodná matka?
-Ne.
00:05:23 -Lítáš v nějakém průšvihu?
-Ne. Mně se na vojně líbí.
00:05:28 -Přiznej se!
-K čemu?
00:05:32 -Neprodáváš třeba zbraně?
-Nazdar!
00:05:37 -Tak proč jsi za mnou přijel?
-Mám někoho pozdravovat?
00:05:43 -Určitě v něčem lítáš. Já tě znám.
-Jo, mám v tašce dělo!
00:05:50 Jak ti to klape s Jindrou?
00:05:57 -Dobře. Ale ty se mi nelíbíš.
-To jsem rád. Čau!
00:06:06 Pozdravuj Mařenku.
00:06:31 Jedeme! Jedeme! Utíkáme!
00:06:37 První je děda! Děda je první!
00:06:42 To je príma!
00:06:46 -Proč s ní tak lítáš?
-Já nelítám! Já jsem její kůň.
00:06:51 Mařenko, podívej, tady jsou babičky!
00:06:59 ...takhle jedou sedláci...
00:07:04 -Přestaň! Vytřeseš z ní duši!
-Babičko, připrav nám nočník.
00:07:09 Ale honem, protože...
00:07:13 Cos to udělala svému koni? To se dělá?
00:07:19 Tak dost! Teď se hezky přebalíme.
00:07:24 A nebudeme odmlouvat, nebo si budu stěžovat mamince.
00:07:29 Pak se hezky napapáme a půjdeme hajat.
00:07:35 Ty bys nejradši dělala s dědou blbosti, co?
00:07:40 My jezdíme Velkou pardubickou. Vy budete papat. A já nebudu?
00:07:47 -Támhle máš oves, koníčku.
-Děkuju.
00:07:52 A potom tě přivážeme. Viď, Mařenko?
00:08:04 -Tak co? Jak jim to jde?
-Ale no jo, no.
00:08:10 -Jestli nechceš, tak nic neříkej.
-Já myslím, že je to v pořádku.
00:08:15 To bych prosila.Všechno bude dobré. Jinak by se k němu nevracela.
00:08:24 -Asi máš pravdu.
-To víš, že mám. A co Simona?
00:08:29 Ta mi dělá radost. Jindra ji má rád. A ona jeho taky.
00:08:34 -On tak hezky maluje.
-Je to hodný kluk a má rád Mařenku.
00:08:41 -Myslím, že Simonka je šťastná.
-Však si toho užila dost.
00:08:47 Víš, po čem toužím, Andulko?
00:08:52 Aby celá tohle rodina mohla být aspoň chvilku trošku šťastná.
00:08:57 Zdá se mi, že se to daří. Nechci to zakřiknout, tak to nikomu neříkej!
00:09:04 Neboj. Lidé si toho všimnou sami. Ale pak se těš!
00:09:21 -Tak já už jdu taky spát.
-Já taky. Do své postýlky půjdu.
00:09:30 -Dobrou noc.
-Dobrou.
00:09:34 Já už ji mám taky ustlanou.
00:09:40 Tak je to správné. Každý máme svoji postýlku.
00:09:52 Celý den dělá člověk koně a v noci je za vola.
00:09:59 Spíš?
00:10:02 Mařenko, ty jsi za mnou přišla? Lásko moje!
00:10:07 -Klid. Zachovej chladnou hlavu.
-Jak můžu zachovat chladnou hlavu?
00:10:12 -Já jsem přišla jako listonoška.
-Listonošky teď nosí pyžama?
00:10:17 -Přinesla jsem ti psaní.
-Za psaním vždy vidím listonošku!
00:10:24 Tady je to psaní!
00:10:29 Ze Ženevy.
00:10:34 -Co jsi zase vyvedl?
-Já? Copak si to můžu pamatovat?
00:10:40 V Ženevě jsem přece každý pátek.
00:10:49 Jé! To mě podrž!
00:10:53 To je dobré! To je teda dobré!
00:11:02 -Mami, představ si, co se stalo!
-Nemůžeš aspoň zaklepat?
00:11:09 -Dostal jsem dopis ze Ženevy!
-Stávají se i horší věci.
00:11:17 -Já mám bratra!
-O tom bych snad musela něco vědět.
00:11:36 -Přemku, ty máš bratra.
-A co jsem ti před chvilkou říkal?
00:11:43 Ze Ženevy!
00:11:46 Celý život jsem chtěl mít bráchu. Mami, jak jsi to zařídila?
00:11:51 -Copak já vím.
-Přijde dopis a hned máš bratra.
00:12:00 Dobrý večer. Proč nespíte? Vy si děláte poplachy?
00:12:05 Nazdar. Představ si, mám bráchu. Jestli jsme dvojčata,tak bude zubař.
00:12:11 -To bude dovolená!
-Klid. Zatím má jen jednoho.
00:12:16 -Otíku, kde se tady bereš?
-Otíku, ty jsi tady?
00:12:25 My máme zámek plný uniforem. Úplně jsem tě přehlédla.
00:12:30 -To jsem si všiml.
-Tatínek má bratra.
00:12:35 Celý život jsem měl tušení, že někde na světě mám bráchu.
00:12:41 I kdyby to měla být sestra.
00:12:53 -Já mám bráchu.
-Dost! Nebo se z toho složíš.
00:12:59 Co děláš? To je všechno na jeho zdraví.
00:13:04 -Ještě ho neznáš.
-Ty bys na mém místě taky slavila.
00:13:11 -Šetři se. Třeba to není poslední.
-Co to meleš za nesmysly?
00:13:17 -Víš, jakou měl Esperk pověst?
-Skvělou.
00:13:22 -A tak trochu dědičnou, co?
-Můj otec byl báječný chlap.
00:13:27 Za války byl v Itálii velitelem cyklistického přepadového oddílu.
00:13:32 Málem byl vyznamenaný. Ale píchl přední kolo.
00:13:37 A byl taky na ženské! Co koukáš? Ty to neznáš, viď?
00:13:43 Já bych se vůbec nedivila, kdyby přišel další brácha a sestra...
00:13:49 Ať přijde. Ty mi závidíš, že jsme početná rodina a že se máme rádi.
00:13:58 Přesně! Teď jsi mě odhadl. Dobrou noc.
00:14:04 To budeš koukat, jakého mám bráchu. Skvělý chlap!
00:14:09 Jako hora. Jako by mi z oka vypadl.
00:14:16 Akorát má hodnější ženu.
00:14:24 Tady mi zastavte!
00:14:48 V pořádku.
00:15:45 Do 1. ročníku? Musíš dozadu. Tam jsou posluchárny a ubytovny.
00:15:50 -Vy jste kdo?
-Já jsem Král.
00:15:54 A já jsem hrabě.
00:15:58 -Jsi trochu drzý. Hrabě?
-Hrabě.
00:16:06 -Felix?
-Felix.
00:16:11 -Takže brácha?
-Asi.
00:16:16 Ahoj, brácho! No teda! Já jsem čekal kmeta.
00:16:23 A ty jsi v nejlepším věku. To mě budeš brát za holkama, ne?
00:16:28 -Já nevím.
-Vypadáš dobře. Fakt, frajer.
00:16:34 Frajer po tátovi.
00:16:38 Ty taky. Nevím, kolik ti je, ale hádal bych ti o dost méně.
00:16:43 Vidíš. Ke všemu jsi ještě chytrý.
00:16:48 Tak jdeme. To máš dopravní prostředky? Kde máš mámu?
00:16:55 Přiletěla se mnou, ale zůstala v Praze s advokátkou.
00:17:00 My si vystačíme. V šestnácti se už nemusíš držet máminy sukně.
00:17:05 -Mě už je sedmnáct.
-Aha. Takže patnáct.
00:17:10 Brácho, vítám tě na Temništi.
00:17:21 Když jsem byl malý kluk, přál jsem si dvě věci:
00:17:26 Bráchu a pistolku na kapslíky. Pistolku měla přednost.
00:17:32 -Já bych chtěl taky pistolku.
-Pistolku mám dodnes schovanou.
00:17:38 Vážně! Mohu ji nechat kolovat.
00:17:43 Vzhledem k věku se pro mě brácha stal...
00:17:48 -Druhořadým?
-Ne. Brácha je na prvním místě!
00:17:54 -Na jeho zdraví!
-Na zdraví.
00:18:06 Vážená paní Králová, švagrová, bratře, Otakare a Simono,
00:18:13 jsem velice poctěn vaším přijetím. Věřím, že si budeme rozumět.
00:18:19 Rád bych vám předal pozdravy od své matky, která je...
00:18:25 Já vám to řeknu normálně.
00:18:30 Máma zůstala v Praze a já jsem rád, že jsem tu s vámi.
00:18:35 -Nezlobte se, už mi kručí v břiše.
-Dobrou chuť.
00:18:50 Výtečné sluky. Jsou z vaší obory?
00:18:55 -Sluky? To nejsou sluky.
-To jsou kuřata od Pešáků.
00:19:04 -Dělala to vynikající kuchařka.
-Však se učila vařit u Esperka.
00:19:14 Kde jste se naučil tak dobře česky?
00:19:18 Tatínek pocházel z Temniště a rodiče matky z Kolína.
00:19:23 Doma jsme mluvili česky. Otec věřil, že se sem vrátíme.
00:19:29 -Moc nepospíchal.
-Byl nemocný.Bál se českých doktorů.
00:19:35 -Takový zvuk má česká medicína.
-Ve Švýcarsku ho léčili lépe?
00:19:43 -O mnoho lépe.
-A jak se mu vede?
00:19:47 Umřel.
00:19:51 -Nebál jste se letět letadlem?
-Já to letadlo neřídil.
00:20:01 -Mohu si zítra prohlédnout panství?
-Panství?
00:20:06 Tati, to je to, co se nevešlo do haly.
00:20:11 Jasně. S tím se počítá.
00:20:25 -Proč mi mlátíš do dveří?
-Brácha už přijel.
00:20:31 Tak ho přiveď na víno.
00:20:35 -On víno pít nemůže.
-Nekecej. Na léky má nárok každý.
00:20:40 On je abstinent? Ty máš teda příbuzné. Fuj!
00:20:46 Vždyť je mu sotva 15 let.
00:20:50 Starý pan hrabě byl pašák. Ještě že nejsi po něm.
00:20:55 -Potřebuji půjčit bryčku a koně.
-Bryčku ano, ale koně ti nesvěřím.
00:21:00 Chce si zítra prohlédnout panství.
00:21:04 Je mu 15 a chce vidět panství? Já myslel, že chce jet za holkama.
00:21:20 -Jak se ti líbí nový strýc?
-Zkrať to.
00:21:27 Je z dětského domova a zapalovala stohy, co?
00:21:39 -Brácho, že ona je ve vězení?
-Něco horšího.
00:21:45 Nic horšího už neexistuje. Klidně se žeň. Musíš se ženit, ne?
00:21:51 Ne tak docela. Já už totiž ženatý jsem.
00:21:59 Kecáš!
00:22:03 Iva 1995.
00:22:06 Ty ses oženil, a nepozval jsi ani babičku?
00:22:11 Jestli jste neměli v patách mafii, tak ti to nikdo neodpustí. Měli?
00:22:16 -Byla to taková sázka.
-Není nad charakter.
00:22:22 Kdo ti šel za svědka? Staršina nebo dévéťák?
00:22:27 Já jsem připravila našim také pár lahůdek,ale co jim servíruješ ty...
00:22:32 -A to ještě není všechno.
-Já už nechci nic slyšet.
00:22:38 -Já chci zůstat na vojně.
-Cože? Jako furťák?
00:22:44 -Budu studovat vojenskou vysokou.
-Nejdřív medicína, pak reklama...
00:22:49 A jestli uvidíš poníky, tak skončíš u cirkusu.
00:22:55 (Mařenka pláče.)
00:22:59 Ticho!
00:23:04 -A té tvé to nevadí?
-Ne. Ona je totiž praporčík.
00:23:15 To ti to dala rozkazem?
00:23:20 Řeknu ti, že je mi našich líto. My dva jsme se vyvedli.
00:23:30 -Jak se ti líbí brácha?
-Ale jo.
00:23:35 -Že jo.
-Maminka ho do něčeho nutí.
00:23:42 -Jak to víš?
-Pedagogický talent. A je chytrý.
00:23:47 To je v naší větvi normální.
00:23:52 Ale já z ní byla často na větvi.
00:23:57 Tohle je zajímavé! Muflon vidí upadnout vlas. Koukni!
00:24:07 To je zajímavé. To jsem ani nevěděl.
00:24:13 Tak já se jdu učit. Třeba se ta atestace bude jednou hodit.
00:24:20 Nepřipadá ti divné, že jeho matka nepřijela s ním?
00:24:25 -Nepřipadá. Dobrou noc.
-Dobrou noc.
00:24:32 Pěkné! Tohle až budu vyprávět mámě!
00:24:37 Váš otec měl vybraný vkus. Je to tady všude vidět.
00:24:45 Nechal nám devítipokojový byt a dva malé hotely.
00:24:51 Jeho další vkus neznám, protože se s mámou rozvedl.
00:24:56 Promiňte. To jsem nechtěla.
00:25:00 Ale devítipokojový byt, to se o vás postaral docela dobře.
00:25:05 To je věc názoru. My se o sebe umíme postarat sami.
00:25:10 Nerad ruším při prohlídce zámku, ale kočár už čeká.
00:25:40 (Hudba.)
00:26:35 Prrr!
00:26:42 Tohle všechno patřilo našemu otci. Teď to mám na starosti já.
00:26:48 Na starosti to má vlastně ZD. Já z toho mám pár pytlů brambor.
00:26:55 Ale ročně.
00:27:00 Z Moravy! Sice nevíš, kde to je, ale na tu chuť už nezapomeneš.
00:27:12 -Na zdraví!
-Ať slouží!
00:27:17 -Nechutná? Vzal jsem to nejlepší.
-Co to je ZD?
00:27:24 -Družstvo, které na tom hospodaří.
-Proč hospodaří na našem majetku?
00:27:31 Družstvo, to jsou ti, kteří nám to kdysi všechno vzali.
00:27:36 A teď nám milostivě dovolili, abychom jim to nechali.
00:27:41 -Za jakou cenu?
-Král za to dostane pytel brambor.
00:27:46 Já jsem si vzal všechno zpátky. Nenechal jsem jim jedinou mez.
00:27:52 -Nezapomínej, že já jsem zubař.
-Na to se zapomenout nedá.
00:28:03 -Myslíš, že mu to nechutná?
-Nevím. Je ještě mladý.
00:28:09 Že je mladý, za to nemůže. Ale je nějaký divný. A za to může.
00:28:15 -Mého bráchu nech na pokoji.
-Já to piju od 15 let místo vody.
00:28:20 Taky se na sebe podívej, jak vypadáš!
00:28:26 Pěkné, co? Tady je to hezčí než ve Švýcarsku.
00:28:34 Je to pěkný pocit, dívat se na něco, co ti patří.
00:28:40 Všechno, co tu běhá a létá, nechávám žít.
00:28:46 -Ty lesy jsou taky tvoje?
-Jen k těm polím. Dál jsou státní.
00:28:52 Komu dodáváš dřevo? Nebo máš vlastní pilu?
00:28:59 On tam netěží. On je nechává žít.
00:29:04 A to, co padne, to mu občas pomůžu vytahat.
00:29:33 -Jak se vám líbilo na vyjížďce?
-Moc.
00:29:41 Moc se mu líbily naše lesy a pole. Je to pravda?
00:29:47 Ano.
00:29:52 Promiňte, jsem unavený. Jdu si lehnout. Dobrou noc.
00:30:02 Moc se mu to líbilo.
00:30:15 Můžu?
00:30:19 Tobě je špatně?
00:30:25 Můžeš mi říct, proč ti nechutnala večeře?
00:30:34 -Máš příšerné roční ztráty.
-Na co narážíš?
00:30:40 Na tu hrůzu, co jsi z toho panství za rok udělal.
00:30:45 Nevážíš si toho, co ti spadlo do klína.
00:30:50 Našemu otci všechno ukradli, a ty jim to klidně necháš.
00:30:56 Ale mě nebaví, aby mě poučoval patnáctiletý kluk.
00:31:02 Pole jsi dal zemědělskému družstvu, zámek dvacetiletým klukům,
00:31:08 kteří se v našem lese učí štípat dříví.
00:31:13 Čumím jako blázen. Jak je možné, že ses ještě nezastřelil?
00:31:18 Chováš se na každé návštěvě jako správce?
00:31:23 Místo abys makal, dojímáš se, že se v remízku usadily koroptve.
00:31:29 -Chceš mě naštvat?
-Samozřejmě.
00:31:35 Víš, co znamená rodový majetek? Že na něm budeš dřít.
00:31:40 -Že si neodpočinou ani tvoje děti.
-K čemu pak je takový majetek?
00:31:46 -Ty jsi komunista!
-No dovol!
00:31:50 -Nic není bez dřiny.
-Od tebe to sedí. V tvých letech.
00:31:56 Tobě spadlo všechno do klína, tak si svoje moudrosti nech.
00:32:04 Nezlob se, brácho. Tak jako ty, bych dokázal hospodařit taky.
00:32:10 Otakar se fláká na vojně, Simonka se učí psát článečky...
00:32:16 A kdy tys měl naposled na nohou holínky?
00:32:21 -Já jsem zubař. Rozumíš?
-Mně se nelíbí, že je prázdná stáj.
00:32:29 -Nám se líbí dělat to, co nás těší.
-Ne! Vám se tady líbí nedělat nic.
00:32:55 Pohádali jste se?
00:33:00 S bráchou? My jsme se nikdy nehádali.
00:33:07 Přemoudřelý fracek!
00:33:33 (Někdo klepe.) Dále!
00:33:38 -Ahoj.
-Ahoj.
00:33:42 Včera jsem byl zbytečně nervózní.
00:33:47 -Tomu my říkáme den blbec.
-Tak to jsem měl.
00:33:53 Dělám do dvou. Jestli chceš, ukážu ti Hradiště.
00:33:58 Nedělej si starosti. Objednal jsem si taxi. Prohlédnu si to sám.
00:34:03 Jak chceš.
00:34:08 A taky se přestěhuji do hotelu Grand.
00:34:13 Něco jsme ti udělali? Nebo se ti nespí dobře?
00:34:18 Platí všechno, co jsem řekl včera. Dali jste tomu na frak.
00:34:25 -To jsme tě tak rozčílili?
-Bude to lepší.
00:34:32 Proč jsi jezdil na návštěvu, když tu s námi nechceš bydlet?
00:34:37 Já se tu ještě zastavím. To ti slibuji.
00:34:46 -Co to je?
-Bratr.
00:35:04 Už vás přestanu trápit. Vypláchněte si.
00:35:13 -Sestři!
-Už to dělám.
00:35:18 -Přemku, pojď se mnou!
-Počkej. Nemůžu tady nechat paní.
00:35:23 -Promiňte. Dělej!
-Vypláchněte si. Hned jsem zpátky.
00:35:28 -Pane doktore, vždyť to ztvrdne!
-Vyhoďte to. Uděláme to znova.
00:35:33 Tak si vypláchněte.
00:35:39 Chce jít bydlet do hotelu. Co jsi mu udělal?
00:35:44 Nic. Nedá si říct.
00:35:48 Proč chceš bydlet jinde?
00:35:53 -Potřebuji být ve městě.
-To jsi nevěděl dřív?
00:35:58 Nevěděl. Co taky můžeš čekat od nevychovaného hosta?
00:36:03 Omlouvám se vám.
00:36:06 Přemek by tě do města dovezl. Řekni mi důvod, proč chceš pryč.
00:36:11 -Já se tu ještě zastavím.
-Takže důvod mi neřekneš?
00:36:16 -Na shledanou.
-Je to nevychované!
00:36:25 -Co jsi mu udělal?
-Rozbil jsem mu autíčko.
00:36:31 Je to ostuda. Jede takovou dálku, a my ho necháme odjet.
00:37:01 -Ahoj. Ty už skládáš?
-Ano. Mám ještě nějaké zařizování.
00:37:06 -Můžu jít s tebou?
-Můžeš. Ale já mám...
00:37:12 -Jo, jasně.
-Já ti zavolám. Opravdu.
00:37:17 -Nebo mi brnkni. Čau.
-Jindro, počkej! Jak brkni?
00:37:29 Slečno Králová, máte tady dopis!
00:37:34 -Píšou mi z Květů.
-Proč se divíte? Je to tam napsané.
00:38:03 Paní profesorko, já nevím, co si o tom mám myslet.
00:38:09 -O čem?
-Hledala vás tady nějaká paní.
00:38:13 -Co chtěla?
-Nevím. Zase odešla.
00:38:18 -Jak se jmenovala?
-To jsem si nezapamatovala.
00:38:23 Třeba se vám to příště povede. Ještě něco?
00:38:28 -Myslíte, že ještě přijde?
-Zapomeňte na to.
00:38:33 Pardon.
00:38:37 -Ahoj. Taxík je tady.
-Jaký taxík?
00:38:42 Maminko, dokud já budu na dovolené, ty budeš jezdit jako dáma.
00:38:47 -Vážně? Nebo něco potřebuješ?
-Trošku jo.
00:38:54 Děkuji. Z tebe se na vojně stal kavalír.
00:39:00 -A pak že je vojna zbytečná.
-Vždyť tam nebudeš věčně.
00:39:06 -Možná že jo.
-Nemám strach. Co potřebuješ?
00:39:13 -Já jsem ti chtěl říct, že...
-Má dvě děti.
00:39:19 -Ne. Je to normální holka. Ale...
-Co?
00:39:26 Slouží u spojařů a má hodnost praporčíka.
00:39:35 -Vojanda?
-Proč hned vojanda?
00:39:40 Mami, já bych chtěl taky zůstat na vojně.
00:39:48 -Jak na vojně?
-Jako voják z povolání.
00:39:55 -Otakare, nechceš jít na vyšetření?
-Budu studovat vysokou ve Vyškově.
00:40:02 -Co reklama?
-Dětské nápady.
00:40:06 -Tohle není dětský nápad? Jdeme!
-Proč?
00:40:10 Protože tady nemají dobrou kávu.
00:40:18 -Nemá to moc horké?
-Nemá!
00:40:23 Papej hezky!
00:40:27 Tebe jsem taky krmila. A jaký jsi fešák.
00:40:32 Jestli bude štíhlá po mně, tak se nevdá. Je to úplně studené.
00:40:39 -Prosím tě, odveď ho někam.
-Nejdřív si musíme promluvit.
00:40:43 Chce mě vyhnat ze zámku. Nejdřív vyhnal bratra, teď jsem na řadě já.
00:40:49 On odešel? Co jste mu udělali?
00:40:53 Neumíme hospodařit. Nemáme pilu, netěžíme dřevo. Prostě jsme líní.
00:41:01 -Nebo to neumíme.
-Nenaučili nás to.
00:41:05 Kdo chtěl, ten se naučil sám. Pojď, Mařenko.
00:41:10 Teď je najednou všechno špatně. Ať mi brácha vleze na záda!
00:41:17 Chce zůstat na vojně!
00:41:23 -Lampasák!
-To jsme šťastná rodina!
00:41:30 Teď už máme úplně všechno. To je to poslední, co nám chybělo!
00:41:43 Koukám, že maturitu z matematiky bych u tebe asi nedělal.
00:41:49 Já bych tě k ní stejně nepustila. (Někdo klepe.) Dále!
00:41:55 Dobrý den. Já jsem Hromadová.
00:42:01 -Já jsem Králová.
-Dobrý den. Král.
00:42:05 -Už jsem vás tu jednou hledala.
-Sekretářka to říkala. Posaďte se.
00:42:11 -Já počkám v autě.
-Prosím vás, mohl byste tu zůstat?
00:42:17 -Já nejsem učitel. Já jsem manžel.
-Já jsem nepřišla kvůli prospěchu.
00:42:32 -Vaše dcera chodí s naším synem.
-Asi chodí.
00:42:38 Přišla jsem vám říct, že si to nepřejeme.
00:42:44 Jindra má před sebou studium na akademii. Potom v cizině.
00:42:51 Jiné závazky než umělecké nepřicházejí jaksi...
00:42:56 -V úvahu.
-Tak.
00:43:00 Už teď zanedbává školu. A naše dcera má to dítě, že?
00:43:09 Ano. Totiž ne. Rozumějte...
00:43:15 My vám rozumíme. Ani si nedovedete představit, jak dobře vám rozumíme.
00:43:21 -Váš Jindra s tím souhlasí?
-Samozřejmě. Vždy s námi souhlasí.
00:43:29 A co chcete od nás?
00:43:34 Abyste jí to vysvětlili, jako jsme to my vysvětlili synovi.
00:43:42 Aby nestála mistrovi v cestě a našla si někoho rozvedeného.
00:43:49 Na našem místě byste udělali totéž, kdyby vám na dítěti záleželo.
00:43:55 Asi nám nebudete věřit, ale my už s tím máme zkušenosti.
00:44:04 Děkuji vám za pochopení. Promiňte, že jsem vyrušovala.
00:44:11 Na shledanou.
00:44:16 -Děkuji za pochopení.
-Já byla taky taková?
00:44:23 Ne! Kdepak! Ty jsi byla daleko horší.
00:44:49 -Dobrý den. Já hledám NAŠE KVĚTY.
-Výtahem do 2.poschodí.
00:44:54 Děkuji.
00:45:02 Dobrý den. Já jsem Simona Králová. Tohle jsem od vás...
00:45:09 To není moje!
00:45:18 To není moje.
00:45:25 -Tohle jsem od vás dostala.
-Jo, to jsem psal já.
00:45:36 -Ahoj!
-Co tady děláš?
00:45:40 -Já tady dělám.
-Jak to, že o tom nevím.
00:45:44 -Nemusíš vědět všechno. Posaď se.
-Děkuji.
00:45:50 I tady v Praze jsme se dozvěděli, jak jsi vynikající novinářka.
00:45:55 -Republika je čím dál menší.
-Máš něco proti honorářům?
00:46:00 -Toho se bát nemusíš.
-Tak tady máš práci.
00:46:06 -Začni makat hned. Já jdu na pivo.
-Počkej!
00:46:14 -Ty tu práci vezmeš?
-Už jsem ji vzala.
00:46:20 -Stará láska je stará láska.
-Žádná stará láska.
00:46:25 Kamarád emigroval do Švýcarska. Zastupuje Esperkovou.
00:46:30 O starých láskách by tady mohl mluvit někdo jiný.
00:46:35 -Já tady níkoho třetího nevidím.
-Známe své lidi.
00:46:41 Jak myslíš.
00:46:45 Kdybys chtěla zavolat svého přítele v Ženevě, že to dělat nechceš...
00:46:50 Ale já to dělat chci.
00:46:59 Tak co, holka moje, jak ses těšila na maminku?
00:47:06 -Co je?
-Všechno se dá vyřešit v klidu.
00:47:11 -To jsem mu taky říkala.
-My ti do toho nechceme mluvit.
00:47:17 -Všechno je tvoje věc.
-Tvoje a jeho.
00:47:22 Uznej, že rodiče jsou taky lidi. Taky do toho mohou mluvit.
00:47:30 -Co mlčíš?
-Nevím, o čem mluvíte.
00:47:35 -Máš Jindru opravdu ráda?
-To nevím, ale...
00:47:40 -Tak nic.
-Ahoj, kočičko!
00:47:45 Když je tady máma, tak tě babička nezajímá, viď.
00:47:53 Jestli si myslíte, že jste nenápadní, tak si to nemyslete.
00:47:58 -Proč vás najednou trápí Jindra?
-Jde nám o tebe.
00:48:03 A taky přišla Jindrova maminka, abyste se spolu rozešli.
00:48:08 -Říkala proč?
-Rodiče si vždycky něco vymyslí.
00:48:14 Tebe náhodou nějaký důvod nenapadá?
00:48:20 My jsme katolíci, ale jejich rodina je bez vyzvání.
00:48:25 -To je přesně ten důvod.
-Něco řešíte?
00:48:30 -My? Ne.
-Tak pojďte. Přijela návštěva.
00:48:45 -Tady ho máte
-Ahoj, brácho!
00:48:50 Profesorka Králová, MUDr.Král, JUDr.Bohatová, advokátka.
00:48:55 Promiňte, že se ptám. Vy jste manželka pana primáře Bohaty?
00:49:00 -Ano. Vy se znáte?
-Velice dobře.
00:49:05 -Nezmínil se.
-Tak on to brzy napraví.
00:49:13 Paní Králová, pane doktore, podle závěti hrabětě Esperka
00:49:18 jste se oba rovným dílem stali majiteli zámku Temniště a pozemků.
00:49:25 -Ano.
-V nejbližších dnech se to změní.
00:49:30 -Proč?
-Přestanete být majiteli.
00:49:35 -Co to je za blbost?
-S blbostí bychom vás neobtěžovali.
00:49:40 Mně to nějak špatně zapaluje. Kdo bude nový majitel?
00:49:47 Já.
00:49:52 Brácho, poslední vůle platí. Paní doktorka ti to vysvětlí.
00:50:00 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:50:05 -Přeceňuješ poslední vůli.
-Závěť je závěť.
00:50:10 -Dá se zpochybnit.
-Nedá. Jsi malý, nerozumíš tomu.
00:50:15 Moment. Byla-li poslední vůle uzavřena v době nezletilosti
00:50:20 vlastního dítěte ve prospěch jiné osoby, je neplatná.
00:50:26 Vlastnímu dítěti v tomto případě náleží majetek v plném rozsahu.
00:50:30 Právo na vydání neprávem přiznaného dědictví lze uplatnit
00:50:36 do 10 let od rozhodnutí o dědictví.
00:50:40 Asi se mě chcete zeptat, jestli chci opravdu uplatnit své právo.
00:50:45 Nebo se mýlím?
V roce, kdy oslavil své 70. narozeniny herec a ředitel Divadla na Vinohradech Tomáš Töpfer, se na obrazovky České televize vrací jeden z nejoblíbenějších seriálů z nedávné minulosti Život na zámku.
Manželství Králových překonalo krizi a zdálo by se, že konečně nastávají lepší časy. Jenže na scénu přichází nevlastní Králův bratr Felix Esperk (J. Dostál), který se náhle objevil na zámku. Babička (J. Jirásková, od jejíhož narození letos uplynulo 90 let) jej nenápadně vyzpovídala a dozvěděla se, že se mu zámek líbí. Domnívala se, že přijel jen na zdvořilostní návštěvu, netušila, jak jim Esperkův potomek a jeho matka (D. Veškrnová) změní život. Také syn Otakar (P. Rajchert) připraví svým rodičům překvapení v podobě svých plánů do budoucnosti…
