Unikátní dokumentární cyklus o historii české a slovenské rockové hudby se vrací na obrazovky. Soul a rhythm & blues, M. Prokop a Framus Five, J. a P. Spálení a Apollobeat, olomoučtí Bluesmen a další (1998). Režie Z. Suchý
00:00:20 A Zuzanka také v panelovém oblečení, tedy z dílů.
00:00:31 ...co chcete vidět v našem měsíčníku.
00:00:39 Já dřív myslela, že tady každýho pohltí země,
00:00:43 kdo zahraje něco jinýho než Bacha.
00:01:10 Dobrý večer.
00:01:12 Na dnešní večer jsme nemuseli nikoho zvát,
00:01:15 protože nám došlo, že jsme vlastně sami pamětníky.
00:01:18 My jsme totiž přišli na to, že uběhlo právě deset let od doby,
00:01:23 kdy jsme sami kupovali za přemrštěné ceny desky
00:01:26 s hlasem Elvise Presleyho a Shadows.
00:01:29 -Nejen my, teda.
-Zároveň s mnoha ostatními.
00:01:32 A to jsem už vyslovil název skupiny,
00:01:35 která je naším dnešním hostem.
00:01:38 Většina z nás ovšem zná tuto skupinu
00:01:41 z filmů Klub mladých a Báječný život.
00:01:44 Kdybych měl něco krátce říct o stylu skupiny Shadows,
00:01:48 řekl bych, že spojili důrazný rokenrolový rytmus
00:01:51 s anglickou elegantní melodikou a jemností.
00:02:02 Nám se film moc líbil, doufám, že budete také spokojeni.
00:02:31 Byl krásný den a svět byl jen plný krás...
00:02:37 Celou noc natáčela skupina Apollo hudbu
00:02:40 pro nové písničky Petra Spáleného.
00:02:44 ...a ústa tvá byla sladká jak včelí plást,
00:02:49 dnes už je mi, dámo, známo...
00:02:53 Ten silnější je Jan Spálený, starší bratr Petra,
00:02:58 jinak režisér firmy Supraphon.
00:03:02 Začni to.
00:03:05 Já si myslím, že nejdřív jsme vlastně hráli dixieland.
00:03:09 To je pravda, no... A já jsem tenkrát hodně hrál na buben.
00:03:14 Ale k muzice jsme přilnuli už v dětství, dá se říct.
00:03:18 Zlatá slova...
00:03:30 Ono to bylo tak, že maminka hrála hodně na piáno,
00:03:34 hlavně Ježkovy písničky,
00:03:36 takže jsme si odmalička tak jako prozpěvovali.
00:03:40 Já si pamatuju, že jsem rád sedával pod piánem
00:03:44 a měl jsem ucho na ozvučný desce, protože to krásně znělo.
00:03:48 Zvlášť mi utkvěly ty plný piánový basy.
00:03:52 Já se ti nedivím, že jsi rád sedával pod piánem,
00:03:55 tam byla slušná společnost, já jsem tam byl taky.
00:04:00 Dnes už je mi, dámo, známo, byla to past.
00:04:11 Vybrali jsme si dixieland,
00:04:15 protože to je improvizovaná muzika.
00:04:18 To je to, co mě okouzlovalo
00:04:22 a co mně posléze v určitý fázi chybělo v bigbítu,
00:04:26 ta možnost kolektivní improvizace.
00:04:30 Zahraje zatím neznámý
00:04:33 nebo málo známý taneční orchestr při Státní konzervatoři,
00:04:37 jehož vedoucím je Jan Spálený.
00:04:40 Říkají si The Hippopotamuses, tedy po našem Nosorouščata.
00:05:05 Nebylo obvyklý, aby kapela měla dechy.
00:05:09 Byl tam Pavel Krejča, který hrál na melofon,
00:05:12 což je vzdálený příbuzný lesního rohu,
00:05:15 já jsem hrál na barytonsaxofon,
00:05:18 který jsem miloval z černošských nahrávek.
00:05:21 Pravda je, že jsme od dixielandu přešli k tomu bigbítu,
00:05:25 ale nekopírovali jsme ty pecky, co se tenkrát hrály,
00:05:29 ale hráli jsme už tenkrát spoustu vlastních věcí.
00:05:34 A co jsme dělali převzatýho,
00:05:36 tak v aranžmá bráchy to bylo něco úplně jinýho.
00:05:40 Jeden čas jsme hráli i s elektrifikovaným fagotem,
00:05:44 takže tam byl nějaký přínos, nekopírovali jsme prostě rokenrol.
00:05:57 Vyhýbá se tmavým stínům,
00:06:00 vílu ve dne nepotkáš,
00:06:03 zkus ji chytit, máš-li víru,
00:06:07 toho se snad nedočkáš.
00:06:11 Hráli jsme v Karlíně v Play Clubu
00:06:14 a tam přišel Jirka Štaidl, který byl ředitelem divadla Apollo,
00:06:19 a říkal, že hledá zpěváka.
00:06:22 On nejdřív chtěl, abych tam šel zpívat sám,
00:06:27 a to jsem nechtěl, protože jsem chtěl i s kapelou.
00:06:31 A on mi asi za dva dny zavolal a vzal nás komplet jak jsme byli
00:06:36 a okamžitě se to naplno rozjelo,
00:06:41 ovšem s tím, že chtěl mít to Apollo v názvu.
00:06:51 Kočky chodí spát, když přijde ráno svítání,
00:06:57 a světlo a den je zahání a nevyjdou ven.
00:07:06 To bylo velice rozporuplný. Velmi kladný bylo,
00:07:10 že jsme si řekli, že budeme profesionální muzikanti
00:07:14 budeme se živit tím, co máme rádi.
00:07:16 Budeme hrát tak, jak hrajeme. Budeme mít sice červený saka
00:07:21 a budeme se jmenovat Apollobeat, ale za tu cenu to stojí.
00:07:25 Za jistým městem stojí jistý kopec,
00:07:29 tam jeden pán chodíval každý den.
00:07:33 Říkalo se,
00:07:35 že prý za jednou dámou s rudými rty a vlasy jako len.
00:07:41 Při zpáteční cestě městem si zpíval...
00:07:46 My jsme v podstatě měli úspěch. Měli jsme úspěch už jako amatéři
00:07:51 a šlo za námi naše vlastní publikum.
00:07:59 Věděli všichni, že zlatý důl to není...
00:08:02 My jsme spoustu těch věcí, který lidi potom znali česky,
00:08:07 ty hity z Apolla,
00:08:09 tak to jsme dávno předtím samozřejmě hráli anglicky,
00:08:13 včetně Plakalo bejby.
00:08:16 Já myslím, že to fungovalo. Nebo ne?
00:08:19 Zcela jistě, pamatuješ si to dobře. Mělo to ksicht, odjakživa.
00:08:24 Plakalo bejby, plakalo vám, a plakalo stále víc.
00:08:28 Plakalo bejby a já jsem byl sám, a nevěděl, co mu říct.
00:08:33 Nechtělo bejby mě ani vás, ba nechtělo ani pít,
00:08:38 nechtělo bejby, pak ale včas šel okolo námořník.
00:08:44 Když jsme přišli do Apolla,
00:08:46 tak Jirka Štaidl otextoval Plakalo bejby
00:08:50 a udělaly se ty první televizní nahrávky.
00:08:53 Tam jsem měl námořnický tričko,
00:08:56 a on potom za mnou chodil a říkal mi,
00:09:00 že i na tom jevišti bych měl mít námořnický tričko,
00:09:04 tak to jsem odmítnul.
00:09:07 Ale měl jsem image, kterou jsem si nevymyslel,
00:09:11 ani nikdo jinej mi ji nevymyslel,
00:09:13 a to bylo to, že já jsem vlastně už začal jako starej.
00:09:17 Dvacet let jsem se nemusel měnit,
00:09:21 od hopkajícího zajíce až po dospělýho to bylo stejný,
00:09:25 chraptěl jsem od samýho začátku až doteď.
00:09:28 Neměl jsem tam zlom,
00:09:30 že jsem ze sebe musel udělat mladýho nebo zase starýho.
00:09:34 Já myslím, že jsme nic takovýho neměli.
00:09:37 Vymýšleli jsme si nějakou image?
00:09:40 Ne. Ta image zajíčků, ta teprve přijde.
00:09:45 Já jsem sice hrál na koncertě s Miki Volkem a s Cvrčkem,
00:09:53 ale vlastně jsem nebyl ta generace, bylo to trošku jinak.
00:10:05 Mlékem sedmi ovcí napájen, světlo hvězd a slunce pozná jen,
00:10:12 tvrdé lože, čelo chladné má, dalajláma.
00:10:29 Když začala převažovat touha po vlastním vyjádření,
00:10:36 tak brácha z Apolla odešel, to bylo v roce 1972.
00:10:43 A pak jsme hráli dál to, co v nás převažovalo,
00:10:47 zase trochu víc ke mně.
00:10:49 Ale zase to bylo velmi plynulý,
00:10:51 tam nebyly žádný dramatický okolnosti.
00:10:54 A bylo to tak dobře.
00:11:04 Nejlíp se máš, dokud ležíš v kočárku,
00:11:08 to se život nejvíc usmívá.
00:11:12 Pozdějc holka s mašlí sní ti polárku,
00:11:15 a začneš chápat, jak to v světě chodívá.
00:11:19 To vadí, to vadí, že ta láska ráda nohy podráží.
00:11:27 To vadí, to vadí, že ta láska tíží víc než závaží.
00:11:35 V parku ti pak bere věci na hraní, všichni se tý hloky zastanou...
00:12:01 New Club, to byl, dá se říct, náš druhej domov,
00:12:05 protože tam jsme byli každej den, když jsme nehráli.
00:12:10 Já jsem si nedokázal představit, že bych šel někam jinam.
00:12:15 To byly dvě tři kapely, co se tam střídaly,
00:12:19 myslím ty domovský.
00:12:21 Měli jsme tam kde složit aparaturu,
00:12:23 čili odtamtud byl odjezd na vystoupení,
00:12:26 tam jsme se naložili a zase nás tam ten autobus vyložil.
00:12:31 Ten New Club byl pro mě příjemným prokletím,
00:12:35 protože já jsem v tý době bydlel ve Vršovicích
00:12:38 a ten New Club byl asi pět bloků dál.
00:12:41 Pro lidi z Letný to bývalo horší dostat se ve čtyři ráno domů.
00:12:45 Dokonce Přemek Černý tam spával.
00:12:51 Jak byla bedna s pískem na sypání kolejí,
00:12:54 tak ta byla na tom náměstí ve Vršovicích
00:12:59 přímo před New Clubem, a toho jsme tam našli několikrát.
00:13:06 Někdy se nedostal domů, tak si lehnul do bedny,
00:13:10 zavřel si to, ono to bylo jako takovej baráček,
00:13:14 tam se vždycky přikryl a ráno jsme na něj ťukali, jestli tam je.
00:13:19 Buď se ozvalo no jo, anebo nebyl, odjel.
00:13:27 Ten New Club, to byla skvělá věc,
00:13:31 protože do tý doby byli muzikanti nucený scházet se
00:13:35 v normálních hospodách jako byl Filmáč, Demínka, U Konviktu,
00:13:39 ale New Club, to prostě bylo naše.
00:13:42 Barman byl brácha Viktora Sodomy,
00:13:46 Dádík Sodoma, náš člověk.
00:13:49 Do bigbítu jsem zasáhnul tím, že jsem byl vedoucím New Clubu,
00:13:54 což byl vlastně klub pro muzikanty.
00:13:58 Ceny byly opravdu lidový,
00:14:01 protože jsme měli každej za koncert
00:14:04 šedesát korun hrubýho, padesát dva čtyřicet čistýho.
00:14:07 Tři padesát stál rum a korunu dvacet kofola,
00:14:12 takže to stálo dohromady asi čtyři sedmdesát.
00:14:16 Prvotní a důležitá věc byla, že to byla hospoda pro muzikanty.
00:14:20 Bylo povoleno do dvanácti hodin,
00:14:23 akorát že v těch nočních hodinách jsme se tam zdržovali dýl,
00:14:28 protože ty kapely se v noci vracely a kam jinam jít,
00:14:33 tenkrát hospody byly do dvanácti hodin maximálně.
00:14:36 A my jsme v tom New Clubu byli do těch tří, čtyř, i pěti.
00:14:45 Byl tam hroznej rámus a přes ty zdi se to nahoru rozléhalo.
00:14:50 My jsme to tam pak upravili tak,
00:14:53 že jsme nabili na zdi tisíce vajíčkových podkladů,
00:14:58 a tím byl ten klub vlastně taky zajímavej.
00:15:03 Nebylo příjemný to, že to bylo elitní,
00:15:07 ale ti lidi byli natolik populární,
00:15:10 že se nemohli scházet někde v hospodě.
00:15:13 To bylo přísně selektivní,
00:15:16 protože každej muzikant si tam mohl přivést pouze jednoho hosta,
00:15:20 za kterýho se vlastně musel zaručit,
00:15:23 jinak tam byl přístup velice omezen.
00:15:26 Na jednu stranu to byla trochu izolace,
00:15:30 že tam nemohli přijít jiný lidi,
00:15:33 že se viděli furt stejný lidi a ovlivňovali se navzájem.
00:15:37 Já mám pocit, že v té době
00:15:40 do těch kmenových patřily kapela Matadors, Olympic a Framus Five.
00:15:45 Vím, že jsme rozhodovali všichni dohromady,
00:15:48 kdo by mohl být členem a kdo by nemohl být členem,
00:15:52 ale vesměs to byli tvrdý bigbíťáci, který tu komerci moc nebrali,
00:15:58 takže třeba Vašek Neckář by nemohl být členem,
00:16:03 protože to nebyl ten pravej bigbíťák.
00:16:15 Pak to byla i zkušebna a sklad nástrojů,
00:16:19 a když se sešli muzikanti, tak se jamovalo.
00:16:22 To byla strašně důležitá věc,
00:16:25 protože se poznávali různí muzikanti,
00:16:28 kteří si jindy spolu nezahráli, a docházelo opět
00:16:31 ke kumulaci potenciálu těch pozdějších seskupení,
00:16:36 protože tam vznikaly další kapely.
00:16:39 Všichni se scházeli po půlnoci, když přijeli z koncertů,
00:16:44 a dokazovali si, kdo umí líp hrát v různých jamech,
00:16:48 který tam každý večer byly.
00:16:50 Mám dojem, že dodneška takový klub neexistuje,
00:16:54 aby to byla zkušebna pro špičkový skupiny
00:16:56 a zároveň místo, kde by se jamovalo.
00:17:00 Nechal jsem kluky dělat to, co chtěli,
00:17:03 dovolil jsem, co bylo v mezích, aby si ostatní nestěžovali.
00:17:08 No vlastně takovou volnost.
00:17:20 No jo, to, co si vybavím, to vykládat nemůžu.
00:17:24 Ota Bezloja byl takovým motorem té skupiny,
00:17:30 která se tvořila kolem toho New Clubu.
00:17:35 Zvládnul toho spoustu. V New Clubu třeba vedl diskuse
00:17:40 a pak si odskočil s nejkrásnější dívkou.
00:17:44 Ona přišla, byla tady celá bílá od zdi, a Bezloja přišel taky
00:17:48 a pokračoval v diskusi jako by se nechumelilo,
00:17:51 to byl opravdu velký bigbítový král.
00:18:05 Tohle byl jediný koncipovaný film, kde jsme byli všichni.
00:18:10 A byli tam samozřejmě všichni naši známí,
00:18:13 čili New Club byl téměř plnej.
00:18:16 A navíc ta atmosféra tam byla skvělá,
00:18:19 protože dokonce fungoval i bar.
00:18:22 Ani to nedalo tolik práce, šlo to všechno jako po drátku.
00:18:33 Když slunce barvu ztrácí
00:18:36 a oči dívek jdou spát...
00:18:40 Byl to takovej pokus o vystižení atmosféry New Clubu.
00:18:45 Bylo to ovšem takový, jak se to tenkrát dělalo,
00:18:49 že se tam všichni strašně odvázali,
00:18:53 ale ta muzika byla samozřejmě z playbacku.
00:18:56 Ale přesto, když jsem se na to po letech podíval, tak se mně zdá,
00:19:01 že jak to zpracování obrazový tak naše výkony
00:19:05 i ta hudba samotná se pořád docela dá poslouchat.
00:19:14 Běželo to jednou a tím to skončilo.
00:19:25 Kniha "seker,“ to byla taky taková kapitola.
00:19:29 To byli dlužníci, kteří neměli honorář a říkali zítra ti to dám.
00:19:34 A ze zítřka bylo pozítří.
00:19:37 To byla kniha, do který Dádík psal, kolik kdo dluží.
00:19:41 Já s tím osobní zkušenosti nemám,
00:19:43 to by chtělo zeptat se někoho, kdo v tý knize byl.
00:19:47 Dneska už je to hodně let,
00:19:50 a ta kniha seker ještě vlastně není splacená.
00:20:02 Tady je jedna z prvních desek.
00:20:06 To je Michal Prokop, politik.
00:20:11 Tehdy se mu říkalo Divokej bejk.
00:20:39 Já jsem taky zpíval v těch sborech ve školách
00:20:43 všelijaký ty písničky, co se tenkrát zpívaly,
00:20:47 ale nějakou představu o tom, jak ten můj hlas zní,
00:20:52 jsem pochopitelně neměl.
00:20:54 A daleko dřív, než jsem slyšel první bigbítový kapely,
00:20:58 tak jsem už chodil do Reduty na Smetáčkovce,
00:21:02 to byla tehdy strašně módní kapela.
00:21:06 To se hrál charleston.
00:21:09 Pak jsem se samozřejmě dostal k modernímu jazzu
00:21:13 a vlastně k tomu rhytm and blues, který jsem zpíval pozdějc.
00:21:17 To byly dvě cesty, jedna byla přes moderní jazz.
00:21:43 A z druhý strany to pak byly ty kapely anglický,
00:21:47 který se toho zmocnily nějak elektrizovaně, poevropsku.
00:22:16 S partou kolegů a spolužáků jsme už jako vysokoškoláci začali hrát,
00:22:22 ale v tý době jsme se tak ještě nejmenovali.
00:22:26 Ani jsme moc neusilovali o to, že budeme hrát tu či onu hudbu,
00:22:30 prostě nás to zajímalo, tak jsme hráli i Ježka a Voskovce,
00:22:35 Wericha, Suchého a tak dále.
00:22:38 Ale když se objevily ty první pokusy,
00:22:41 koupili jsme si ty první snímače
00:22:44 a ten Laxík se nám začal promítat do toho Voskovce a Wericha,
00:22:48 tak jsme tehdy žili v takovým okouzlení skupinou Shadows.
00:23:03 Hrozně dlouho jsme hráli tuhle instrumentální muziku
00:23:07 a samozřejmě jsme se vystavovali pohrdání běžného publika,
00:23:12 protože tehdy byla móda rokenrolu a pak už Beatles.
00:23:17 Všichni zpívali a my jsme se tomu velmi zarytě bránili.
00:23:30 Já jsem vlastně začal zpívat z nouze,
00:23:34 prostě proto, že jsme nebyli schopný nikoho najít.
00:23:37 Vypsali jsme takovej konkurs a přihlásilo se několik zoufalců.
00:23:43 Když jsem to slyšel, tak jsem říkal, že než tohle,
00:23:47 tak bych to mohl skoro zkusit sám.
00:24:16 To, že jsem začal zpívat Ray Charlese
00:24:19 ještě vedle těch lásek, který jsem měl,
00:24:22 to zapříčinil jeden konkrétní koncert,
00:24:26 na který strašně rád vzpomínám,
00:24:28 to mohlo být někdy v roce 66 v zimě.
00:24:34 V Redutě tenkrát hrál Honza Hammer s triem na varhany,
00:24:38 a tam seděl u piána takovej člověk,
00:24:42 který měl na sobě vojenskou uniformu,
00:24:45 takovej vystříhanej blonďáček, a to byl Janko Lehotský.
00:24:55 Tenhle člověk má vlastně zásluhu na tom,
00:24:58 že já jsem začal tohle zpívat,
00:25:00 a ještě další člověk má na tom zásluhu,
00:25:03 to byl Ota Bezloja, tehdy baskytarista Matadors,
00:25:07 už poměrně velmi renomovaný muzikant.
00:25:10 Ten slyšel moje první písničky a říkal, že to je dobrý,
00:25:14 že bych měl opravdu zpívat.
00:26:18 U nás se tomu tehdy ještě soul neříkalo,
00:26:22 ten termín se objevil snad někdy až v roce 67.
00:26:27 Byly to vlastně písničky zpěváků Arethy Franklin a Otise Reddinga.
00:27:06 Tyhle písničky
00:27:09 zřejmě zřejmě nějakým způsobem tuhle muziku pojmenovaly
00:27:14 a začalo se to používat.
00:27:17 A my jsme vlastně pojali ten šílenej nápad,
00:27:20 že bychom si mohli vzít dechový nástroje do kapely
00:27:24 a ten zvuk bychom se pokusili nějakým způsobem realizovat,
00:27:30 protože to tady u nás zatím nikdo neznal.
00:27:33 Je teda fakt, abych byl úplně upřímnej,
00:27:36 že tady existovala už jedna kapela,
00:27:39 která používala dechy a počítala se k bigbítu,
00:27:43 a to byla skupina Hipps, později se jmenovala Apollobeat
00:27:48 a vedl ji Honza Spálený.
00:27:51 Ale jednak to bylo velmi netradiční obsazení,
00:27:55 a jednak ta muzika, kterou oni tehdy hráli,
00:27:58 se zmítala mezi soulem
00:28:01 a tím, k čemu už Petr Spálený tenkrát inklinoval,
00:28:05 to bylo zpívání hitových písniček, a to mě nelákalo.
00:28:28 To byl vlastně takový vstup do profesionální špičky,
00:28:33 a šlo to hrozně rychle, protože v roce 67 v lednu
00:28:37 jsem se poprvé postavil veřejně před mikrofon někde na Pankráci
00:28:42 a od toho ledna do prosince téhož roku
00:28:46 najednou z naprosto neznámý amatérský kapely,
00:28:51 kterou kromě lidí z Prahy 4 nikdo neznal,
00:28:55 jsem se dostal mezi sedm tehdy nejrenomovanějších kapel
00:29:01 z celý republiky, tehdy ještě československý.
00:29:05 Najednou ten skok byl hrozně rychle, a teprve čas pak ukázal,
00:29:11 že někdy ten příliš rychlý start je dost nebezpečný,
00:29:15 protože člověk se pak velmi těžce srovnává s tím,
00:29:19 že tak jak rychle vylít, stejně rychle pak spadne.
00:29:23 Není to vždycky jednoduchý a drápání se znovu nahoru
00:29:28 je mnohem těžší a trvá to mnohem dýl.
00:29:30 Ale zase si to potom člověk umí užít a víc si toho vážit.
00:29:53 Strašně dlouho mě vůbec nezajímal text, vůbec.
00:29:57 Já jsem spíš cítil,
00:30:00 že to je určitá zvukomalebná složka té muziky.
00:30:04 Pro mě to bylo spíš jako latina v katolickém obřadu,
00:30:09 jako při mši.
00:30:21 První pokusy o vlastní věci byly už v té instrumentální sféře,
00:30:26 ale ne příliš povedený.
00:30:29 Na tý první desce z roku 68 je jedna moje instrumentálka,
00:30:34 Blues In Soul se to jmenuje, ta deska se jmenovala podle toho.
00:30:47 První věci jsme začali dělat někdy v roce 69.
00:30:51 To tehdy bylo pod vlivem módního okouzlení takový tý hudby,
00:30:57 která byla hodně eklektická a kde se spojovaly spousty vlivů,
00:31:03 jazzu a vážný hudby, a nebo třeba folklórních prvků.
00:31:21 Tehdy Jethro Tull byla jednou z takových kapel,
00:31:25 která do bigbítu nějakým způsobem vnášela něco jinýho,
00:31:30 takže jsme začali dělat věci tohoto typu.
00:31:36 A protože v té době už bylo zjevné, že asi anglicky to nepůjde natáčet,
00:31:42 tak jsme pak museli sahat i k češtině,
00:31:45 a to už je potom další kapitola,
00:31:48 kdy jsme hledali textaře na Město Er,
00:31:50 který je takovým předělem, kdy jsme se poprvé představili
00:31:55 s nějakým českým textem a s takovou rozsáhlejší kompozicí.
00:32:00 Nějakou dobu jsme to hráli s anglickým textem,
00:32:03 hráli jsme to na pódiu poměrně dost dlouho,
00:32:07 a když jsme to měli zažitý, tak teprve potom
00:32:10 to vlastně bylo svěřený panu Kainarovi k otextování.
00:32:21 Jediný město z těch dob žije,
00:32:24 navěky ve mně ztracený je,
00:32:28 má jméno Er a nad ním hoří hvězda ranní.
00:32:34 Když už teda zpíváme česky, tak ať to je o něčem,
00:32:38 a tehdy Hynek Žalčík, který produkoval tu desku,
00:32:42 přišel s tím nápadem obrátit se na Kainara,
00:32:45 protože jsme ho znali jako básníka jednak z čítanek
00:32:49 a taky jako muzikanta, který dělal spoustu textů,
00:32:53 těch bluesových evergreenů.
00:32:56 On to nejdřív dlouho odmítal,
00:32:59 a pak se nám podařilo ho nějak zlomit
00:33:02 po několika lahvích portského tam na Dobříši,
00:33:05 a on to teda napsal.
00:33:09 Tam v dávném městě prázdném
00:33:17 má vítr hovor s bláznem.
00:33:25 Na malém náměstí fontána šelestí
00:33:33 píseň pro město Er a pro tebe.
00:33:38 Pak jsme samozřejmě pojali velikášskou myšlenku,
00:33:42 že by to chtělo nějakou velkoorchestrální aranž,
00:33:47 že už jsme skoro symfonici
00:33:49 a že by to vyžadovalo, aby to dostal nějakej profík,
00:33:53 protože my jsme to neuměli tenkrát napsat.
00:33:56 Tak jsme oslovili tehdy nadějného a talentovaného Petra Hanniga.
00:34:01 Trošku mě tam štval ten Petr Hannig,
00:34:04 protože ten to zase táhnul do popu, takže nám dalo strašnou práci,
00:34:09 abychom to trošku vrátili k tomu rocku.
00:34:12 Byla to bitva, no...
00:34:14 Ale to byla věc Michala, když to chtěl, tak to měl.
00:34:18 Takovým smetanovským vstupem z toho udělal věc,
00:34:22 která byla potom ještě bombastičtější,
00:34:26 než jsme původně zamýšleli,
00:34:29 ale v tý době to tak asi mělo bejt a prostě to fungovalo.
00:34:33 Je fakt, že on tam napsal tu dodekafonickou předehru.
00:34:45 To byl takovej trošku bastard, takovej slepenec,
00:34:49 pokus o nějakou rockovou operu,
00:34:52 kde jsou do toho implantovaný takový věci...
00:34:55 Smyčce pozpátku, přes bicí sólo, prostě takový ty věci.
00:34:59 Tenkrát bylo v módě to okouzlení tím studiem
00:35:03 a těma prvníma možnostma, to na tom je cejtit.
00:35:07 Neřekl bych, že to je úplně povedený,
00:35:10 přestože Prokop zpívá moc hezky.
00:35:13 Ale potom měl lepší věci, než je tohle.
00:35:16 Bylo to tehdy něco absolutně nového,
00:35:20 co tady předtím nikdo neudělal,
00:35:23 a svoji roli ve vývoji té muziky to určitě sehrálo,
00:35:27 já na to vzpomínám docela rád.
00:35:29 Tohle je obálka, která byla zakázaná.
00:35:33 Tu obálku dělal Alan Pajer
00:35:38 a je to ze starýho terče.
00:35:41 Jak jsou tady ty díry,
00:35:43 tak jsme byli napadený, že to je rozstřílený Muzeum,
00:35:46 to bylo v tý době, kdy ho Rusové skutečně rozstříleli.
00:35:50 Alana to ani nenapadlo, on to skutečně udělal bezelstně.
00:35:54 Tohle je z nějakýho likéru,
00:35:57 to vystřihl a nalepil to tam a přidal Er.
00:36:01 Takže tohle neobstálo.
00:36:13 Ta perspektiva byla prostě prabídná,
00:36:16 myslím si, že i já sám jsem potom na jaře 71 propad skepsi.
00:36:24 Myslím, že to byla největší moje životní chyba,
00:36:29 který jsem se dopustil,
00:36:32 že jsem začal mít pocit,
00:36:35 že se dá přežít jenom když se budu věnovat popmusic,
00:36:39 takový klasický komerční popmusic.
00:36:43 Kapelu jsem rozpustil,
00:36:45 už jsem nevydržel dál shánět lidi a manažery,
00:36:49 tak jsem se vrhl do hudby, který jsem sám ovšem nevěřil.
00:36:56 Tak mě líbej, tady mě máš,
00:37:02 tenhle stín, co byl tvůj, je i můj,
00:37:05 ano, náš.
00:37:08 Tak léta hlaď mou tvář...
00:37:14 Nejhorší zážitky mám, myslím psychický,
00:37:17 když jsem dělal s Hankou Zagorovou,
00:37:20 kterou jinak mám hrozně rád,
00:37:23 ale prostě účinkování v jejím programu bylo pro mě utrpení.
00:37:27 Vůbec nikdy jsem nepochopil,
00:37:29 co je vlastně klíčem jejího úspěchu,
00:37:32 a hlavně jsem o takovej klíč nestál a ty lidi nestáli vůbec o mě.
00:37:36 Nemůžu už zkrátka dál, každý se mi pouze smál...
00:37:42 Trvalo mi víceméně od roku 71 až do roku 76,
00:37:48 než jsem se dokázal psychicky sebrat natolik,
00:37:52 že jsem prostě řekl dost, už jdu od toho,
00:37:56 tohle já prostě dělat nebudu, nechci, neumím.
00:39:19 No, Jolana... My máme v kulturním domě sál,
00:39:23 a já nevím, kdo přišel s tou myšlenkou.
00:39:27 To bylo pořádaný s Okresním výborem ČSM,
00:39:31 že se udělá festival bigbítových skupin.
00:39:34 No a právě na tom festivalu to vyhrála Jolana.
00:39:43 Jé jé, zvony zvoní, jé jé, zvony zvoní,
00:39:48 zpívám píseň kostelní.
00:39:55 Jé jé, kdo mi poví, jé jé, kdo mi poví,
00:40:00 proč jdu na mši poslední.
00:40:19 Jé jé, zvony zvoní, jé jé, jenom pro ni,
00:40:25 pro tu chvíli poslední.
00:40:28 Zítra se už naši hosté rozjedou domů,
00:40:31 a vy, až někdy pojedete kolem Unčína
00:40:34 a budete mít chuť na trochu kamarádské zábavy,
00:40:37 zajděte tam do Klubu mladých, budete vítáni.
00:41:11 Ten začátek toho školního bandu,
00:41:14 kterej vlastně nastartoval moji hudební kariéru,
00:41:18 je úplně jasně přesnej.
00:41:20 Dodneška je nevysvětlitelnej vliv Ondřeje Suchého,
00:41:24 kterej se z ničeho nic v Plzni objevil
00:41:26 a docházel na tu tehdejší ZDŠ do třídy,
00:41:29 kde nám na piáno hrál první rokenroly
00:41:32 a vlastně nám dodával první originální texty.
00:41:35 Zřejmě nás i zkontaktoval s Miki Volkem a s Pavlem Sedláčkem,
00:41:39 za kterými jsme potom už dojížděli do Prahy,
00:41:42 a tyto dvě osobnosti nás vybavovaly originálními texty
00:41:46 tehdejších rokenrolových hitů.
00:41:49 S pomocí toho Ondřeje jsme skutečně ve školní třídě
00:41:52 na piáno hráli tyhle první věci.
00:41:54 Ten vliv Ondřeje je dodneška nevysvětlitelnej,
00:41:57 ale je vlastně špičkovej,
00:41:59 protože nám dal, jak by se dneska řeklo, drahocenný know-how.
00:42:06 Já jsem člověk narozený v Býku a jsem takovej agresivní.
00:42:10 Ne agresivní, ale taková dynamická osoba, a to znamená,
00:42:14 že ten rokenrol mě nutně musel oslovit, vzhledem k mojí povaze.
00:42:19 A potom už ty Stouni, tam nebylo co řešit.
00:42:23 To jsem okamžitě opustil měkkého Elvise Presleyho,
00:42:26 měkkého Cliffa Richardse,
00:42:29 a vrhnul jsem se na syrovej britskej rhytm and blues.
00:42:35 Tak samozřejmě, já jsem navštěvoval koncerty Hells Devils,
00:42:39 Karkulky a kapelu Miki Volka,
00:42:43 to všechno nás oslovovalo, to byla pražská super éra.
00:42:47 Dole v Kotvě v sále byly ty máničky,
00:42:50 tam to žilo, to byla bomba,
00:42:52 ale při příjezdu do Plzně jsem začal poslouchat ty originály,
00:42:57 a tam jsem se teprve učil na kytaru věci od Pretty Things
00:43:01 a těchhle syrových kapel.
00:43:08 Dalo by se říct, že dneska je obecně známý,
00:43:11 že Plzeň a Západočeský kraj je taky Mekka bigbítu.
00:43:15 V roce 63 a 64 to nebylo až tak zřejmý, ale fungovalo to.
00:43:20 Vedle silnýho pražskýho centra
00:43:24 bylo v Plzni mini plzeňský centrum,
00:43:27 kde byla spousta kapel,
00:43:30 neustále patnáct až dvacet funkčních kapel.
00:43:34 Tam fanouškové a muzikanti žili pospolu,
00:43:38 v Plzni se setkávali v hospodách, na tancovačkách,
00:43:43 na koncertech pražských kapel,
00:43:45 a pak stejných šest set lidí jelo za Black Stars třeba do Písku.
00:43:52 Ale myslím si, že i v Budějovicích bylo rokenrolový centrum,
00:43:56 protože od roku 65 tam byla slavná kapela The Sinners,
00:44:00 do který jsem od Black Stars přešel někdy v roce 67.
00:44:04 Sinners jsem založil já,
00:44:08 a pak jsem okamžitě odjel na vojnu.
00:44:12 Z vojny jsem za nima pilně jezdil
00:44:15 a přišlo mi to jako nádherná muzika,
00:44:18 objev celýho světa.
00:44:20 Když já jsem fungoval u Sinners,
00:44:22 tak tam jezdil nějakej Kohout z vojny.
00:44:25 Já v zeleným, voják, stlačenej zelenej mozeček v hlavě,
00:44:29 a najednou vešel do dveří člověk,
00:44:32 kterej měl dlouhej manžestrovej kabát,
00:44:35 a vítězoslavně říkal, že mu dali do tý občanky razítko,
00:44:39 že je svobodnej umělec a že nemusí chodit do zaměstnání,
00:44:43 a to byl pan Říha.
00:44:45 Mně to strašně imponovalo, že do kapely,
00:44:47 kterou jsem zakládal a už jsem v ní vlastně nehrál,
00:44:51 přijde někdo, kdo to má zmáklý,
00:44:53 nemusí chodit do práce, je prostě muzikant.
00:44:56 Sedl jsem za bicí, Olda hrál samozřejmě na kytaru,
00:44:59 pak zase Olda si sedl na bicí a já hrál na kytaru,
00:45:02 ale vycházelo to jednoznačně, Říha kytara a já bicí.
00:45:16 Posléze navštívili slavnej 1. beat festival v Lucerně,
00:45:20 což byla bomba, že tahle regionální budějovická kapela
00:45:25 tam zahrála svůj blok třech písniček.
00:45:29 Vzpomínám si, že bez nějaký pokory
00:45:33 a s velkou sebedůvěrou jsme to tam odehráli.
00:45:37 Aplaus byl, Lucerna tleskala, a my jsme byli spokojený.
00:45:41 Přístup konkurenčních a známých kapel byl v podstatě skvělej,
00:45:45 prostě nás brali jako jednu dobrou kapelu z Budějic.
00:45:49 Tam jsem dostal lano od Primitives Group.
00:45:54 Potom odešel hrát do Prahy s Primitives Group a Rebels
00:45:58 a já jsem ho vlastně následoval až s velikým zpožděním.
00:46:02 Budějice a ta kapela mi asi začaly bejt malý.
00:46:06 Viděl jsem tady příležitost, tak jsem šel.
00:46:11 My jsme skutečně vyšli z toho šílenýho boje,
00:46:15 z těch pětihodinových tancovaček, a třeba taky tři dny za sebou,
00:46:20 nebo taky dvě tancovačky denně, takže rozdíl třeba v tom,
00:46:24 že pražská kapela hrála odpolední koncert a večerní hodinku a půl,
00:46:29 ale my jsme byli čtyři hodiny v Rokycanech,
00:46:32 třeba od dvou do šesti,
00:46:34 a od půl osmý v hotelu Continental dole v baru
00:46:37 zase další čtyři hodiny.
00:46:40 Pánové, to je rámusu! Oč vlastně jde?
00:46:43 -Otvírá se nový studentský klub.
-Aha.
00:46:45 Tak už se v Českých Budějovicích,
00:46:48 kde studentům klub zavřeli, umoudřili.
00:46:50 Kdepak, tohle je v Olomouci. Tam teď mají jeden
00:46:54 z nejlépe zařízených studentských klubů u nás.
00:46:57 Před nedávnem to byl ještě starý opuštěný sklep.
00:47:00 Tak tedy před těmi mladými z Palackého univerzity
00:47:03 klobouk dolů.
00:47:05 Poslechneme si program, ano?
00:47:18 Po pravé straně jeviště byl bar,
00:47:20 pila se kofola s rumem, to byla tenkrát taková móda,
00:47:25 a tam jsme téměř denně hráli.
00:47:28 Hráli jsme každej večer prakticky za stokorunu za večer.
00:47:32 Co zbylo ze vstupného,
00:47:34 to se dávalo na nějakej fond a z toho se zvaly z Prahy kapely
00:47:38 nebo herci sem jezdívali, byly tu recitály a jazzové večery.
00:47:43 Ta láska tak pravdivá, ta láska tak nádherná,
00:47:46 tak šťastná, radostná, a tak k smíchu!
00:47:51 Dělají to šikovně, co?
00:47:53 Tak jim držme palec, aby vydrželi s dechem.
00:47:59 Mělo to název DEX, v podstatě dexfermetrazín,
00:48:03 ale znamenalo to Divadlo experimentu.
00:48:07 Ale původní název byl Dexák.
00:48:15 První takový soubor v Olomouci byl olomoucký dixieland,
00:48:19 v němž už byli někteří členové pozdější skupiny Teenageers.
00:48:26 Potom se Teenagers přejmenovali na Bluesmen,
00:48:31 tak jsem pokračoval v této skupině,
00:48:34 v podstatě zpěv, kytara, harmonika, texty.
00:48:40 Mohl bych vám zpívat dlouhou story o své velké lásce.
00:48:47 Mohl bych vám zpívat, jak jsem ji měl rád.
00:48:57 Jak měl jsem tisíc důvodů se potom před ní ztrácet,
00:49:02 ale já se nechtěl vzdát, já se nechtěl vzdát.
00:49:11 Tehdy se i ta bigbítová hudba dělila na bigbít
00:49:15 a ten jazzovější rhytm and blues.
00:49:19 A my jsme měli takovej dobrej pocit,
00:49:22 že jsme patřili k tomu fajnovějšímu, mírně řečeno.
00:49:27 My jsme jezdili hrát na mezinárodní tábor mládeže
00:49:31 každé prázdniny do Oravského Podzámku,
00:49:34 a tam zase jezdili mladý lidi z celýho světa,
00:49:38 i z východu, sovětský skupiny, i Angličani, Francouzi, Američani.
00:49:45 A oni s sebou měli třeba nahrávky, dávali nám adresy,
00:49:50 já jsem si s nimi pak dopisoval
00:49:53 a dostal jsem první desky Rolling Stones
00:49:56 týden poté, co vyšly v Londýně.
00:50:03 Já jsem v roce 67 po vojně přišel do Prahy a zjistil jsem,
00:50:08 třeba u Framus Five, že repertoár, který oni předváděli,
00:50:12 já už jsem s Fiedlerem dělal před dvěma lety,
00:50:16 takže tady v Olomouci jsme byli o trošku vpředu
00:50:19 díky tomu mezinárodnímu táboru mládeže,
00:50:23 kde jsme se k tomu materiálu dostali.
00:50:26 Mraky, co běží oblohou, povědět mi nemohou,
00:50:29 snad za nimi se ukrýváš a slzám mým se vysmíváš.
00:50:40 Mám smutek ve tvářích,
00:50:43 jen pohled tvůj,
00:50:46 jen pohled tvůj mě rozzáří.
00:50:50 Nejúspěšnější muzikál posledních let v Západní Evropě
00:50:54 se jmenuje Hair.
00:50:56 Je to nekonvenční a v mnohém šokující divadlo.
00:50:59 Jedním z cílů tohoto muzikálu
00:51:02 je zbořit hranice mezi scénou a diváky.
00:51:16 My jsme byli kamarádi s Matadors, a ti tam šli jako první,
00:51:20 do té inscenace Hair v Německu.
00:51:23 A když potřebovali vystřídat, tak si vzpomněli na nás.
00:51:37 My jsme nehráli špatně, ale hlavně jsme pro ně byli levný.
00:51:42 Tam byly určitý německý hudební odbory,
00:51:45 a ty by asi nedovolily těm svým hudebníkům hrát
00:51:49 za nějakých šestnáct set až osmnáct set marek měsíčně.
00:52:01 Za prvé jsme tam jeli kvůli penězům,
00:52:04 protože jsme si potřebovali opatřit nástroje.
00:52:08 A nechtěně z toho vyšlo to, že jsme se tam profesionálně otrkali.
00:52:12 Ať to bylo, jak chtělo, byl to světovej muzikál,
00:52:16 který byl v Německu velice populární,
00:52:18 to divadlo mělo denně tisíc lidí návštěvnost,
00:52:22 denně vyprodaný.
00:52:34 Představení se hrálo denně včetně třeba Štědrého dne,
00:52:38 takže po čase z toho člověk byl otrávenej.
00:52:42 Prostě už jsme to znali nazpaměť,
00:52:46 takže už jsem tam neměl noty, ale noviny, a četl jsem si.
00:52:51 Hrál jsem na kytaru a četl jsem si, co je novýho.
00:52:56 Pozitivum toho výjezdu bylo,
00:52:59 že v Mnichově každých čtrnáct dní byla nějaká světová kapela,
00:53:03 ať to byli Led Zeppelin, Pink Floyd, Rolling Stones.
00:53:11 Pak se nám stala taková věc,
00:53:13 že skupině Deep Purple vybouchlo představení v Mnichově,
00:53:17 a jelikož s tím německým ansámblem byli kamarádi,
00:53:21 tak jsme si s Deep Purple zahráli takový jam sessions.
00:53:33 V tom Hair jsme nahráli dvě desky.
00:53:36 Zpívá tam ten ansámbl a my jsme hráli doprovod.
00:53:42 Přijeli z nějakýho studia a před reproduktory nám dali mikrofony.
00:53:46 Ten večer jsme hráli jako jindy a dostali jsme padesát marek.
00:53:58 Když jsme se vrátili, tak z toho nešla založit nějaká sláva,
00:54:02 protože to nebylo kde publikovat.
00:54:05 Tehdy se nám podařilo aspoň prosadit
00:54:07 dvě nejdůležitější písně z toho muzikálu,
00:54:10 nevím, pod jakou záminkou, prostě hráli jsme to.
00:54:14 Bylo to tady populární
00:54:16 a my jsme byli taky populární, že jsme v tom Hair byli,
00:54:20 protože se to tady i trochu nafouklo.
00:54:38 V roce 70 a 71 jsme ještě dohrávali Hair, ale končila nám víza,
00:54:44 tak jsem přijel do Prahy na Pragokoncert,
00:54:48 táhnul jsem tam tašku plnou chlastu,
00:54:51 a řekl jsem jim, o co jde.
00:54:53 A oni mi řekli, že já tady už zůstanu,
00:54:56 a zbytek kapely se buď do týdne vrátí
00:55:00 a nebo je budou považovat za emigranty.
00:55:03 Tak jsem na ně vytáhnul ty různý skotský,
00:55:07 ale oni otevřeli takovou velikánskou skříň
00:55:10 a tu už měli nabitou flaškama daleko lepších značek.
00:55:15 Prostě nic si z toho, hochu, nedělej, takovejch je...
00:55:24 Potichu buď a poslouchej, až řeknu teď, tak ho překročíš.
00:55:30 V lese číhá, kryje ho prach, neznámej osud jmenuje se strach.
00:55:35 Chytil mě někde na tahu a sebral všechnu odvahu...
00:55:41 Pak jsem se byl na Supraphonu pozeptat,
00:55:44 co je s našima nahrávkama, proč to nevychází,
00:55:47 a tam mně řekli, že jim musíme dávat texty ke schválení,
00:55:52 což tenkrát byla tenkrát pro mě novinka,
00:55:55 protože tady mezitím proběhla normalizace,
00:55:59 kterou my jsme v tom Německu, kde jsme hráli denně, nepostřehli.
00:56:04 My jsme odjeli v podstatě jako svobodní lidé
00:56:06 a vrátili jsme se někam do nějakýho marastu.
00:56:10 Všechny prášky pro spaní zbytečný mi jsou,
00:56:16 vzpomínky klepou na dveře jedna za druhou...
00:56:21 Pak už jsme se nepokoušeli nějak se dát dohromady,
00:56:24 už to bylo takový znechucení.
00:56:26 Část kapely šla hrát do nějakých barů a do vináren.
00:56:30 Nějak jsme neměli sílu snažit se nějak kličkovat,
00:56:34 to v tý době bylo strašně těžký.
00:56:38 Já nemohu spát...
00:56:43 Je fakt, že jako Bluesmeni jsme asi zradili,
00:56:48 abych řekl pravdu, tak to tak bylo.
00:56:51 Nicméně já jsem se necítil jako Bluesmen,
00:56:55 abych někde hájil svoji pravdu, já jsem dělal muziku.
00:57:01 Ty ústupky tam samozřejmě z profesionálního hlediska byly,
00:57:06 protože té komerci se člověk přizpůsobit musí.
00:57:12 Navíc v tom Německu, když jsme tam hráli
00:57:15 a měli jsme možnost slyšet ty naše vzory, třeba ty Stouny,
00:57:20 tak jsem si uvědomoval,
00:57:23 že oni jsou skutečně daleko před námi.
00:57:26 Tady jsme třeba byli hvězdy, na tom našem plácku,
00:57:31 ale když jsme měli možnost kontaktu s tím světem,
00:57:35 tak bylo jasný, že zas až taková sláva to není.
00:57:44 A ví se, kdo je praotec bigbítu někde v Anglii?
00:57:47 Já jsem začal hrát někdy v těch patnácti letech,
00:57:51 tak pro mě to tehdy byl Janda.
00:57:54 Pro mě je to taky Janda.
00:57:56 Pro řadu lidí to může asi být Miki Volek,
00:58:00 Pavel Sedláček nebo Petr Kaplan, to je možný,
00:58:04 ale pro mě to byl prostě Janda.
00:58:07 To byl moh bejt nějakej manažer nebo producent, muzikant těžko.
00:58:12 Kdybych měl někoho označit,
00:58:14 tak asi Miki Volek, kvůli tomu, jak vypadal.
00:58:17 To nevím, já to neumím říct.
00:58:20 Já si myslím, že bych dovedl odpovědět na otázku,
00:58:24 kdo je praotec českého bigbítu.
00:58:27 Na to se dá odpovědět jenom jedním způsobem.
00:58:30 Švanda dudák.
00:58:40 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Tento díl je věnován blues a soulu a jejich vlivu na českou hudební scénu. V polovině šedesátých let vznikla skupina Hipps bratří Jana a Petra Spálených, ta se posléze přejmenovala na Apollobeat. O vztahu k muzice a svých začátcích oba vyprávějí. Beatová hudba měla své zázemí – New club. Byl to prostor, kde se v Praze scházeli rockoví muzikanti a jejich přátelé – zkušebna, sklad nástrojů i hospůdka či místo k jamování. Michal Prokop hovoří o svém hudebním putování od inspirace soulem k albu Město Er a spolupráci s básníkem J. Kainarem. Připomene se Olda Říha a českobudějovičtí Sinners. Na Moravě fungovala olomoucká kapela Bluesmen, která po Matadors účinkovala v muzikálu Hair v Mnichově. Muzikanti vyprávějí – od založení skupiny k jejich nucenému normalizačnímu návratu. A samozřejmě mnoho archivů a hudebních ukázek.