Unikátní dokumentární cyklus o historii české a slovenské rockové hudby se vrací na obrazovky. Jak to všechno začalo a kdo byl praotcem bigbítu v Čechách? (1998). Režie Z. Suchý
00:01:14 Prekvapil ma, a ja som bol rád, že sa mám čím pochválit.
00:01:22 Udělali jsme už první krok ke komunismu.
00:01:26 Důležité je začít tím, co mladé lidi nejvíc zajímá,
00:01:29 s čím se oni každodenně setkávají, a to je práce.
00:01:35 Ve třinácté minutě zvýšili Kanaďané stav utkání na 2 : 0.
00:01:42 Rok co rok se divíme, jak rok co rok se měníme,
00:01:46 roky dlouhými kroky kráčí dál.
00:01:54 Já jsem si složil skupinu, sami se ke mně přihlásili.
00:01:58 Já jsem zpíval s manželkou takový dvojzpěvy,
00:02:02 který se kontrujou, ještě dneska to není známý.
00:02:06 Tenkrát jsem to okopíroval z Luxembourgu.
00:02:09 Jak radost je žít, jak radost je žít...
00:02:16 Já dělal Bing Crosbyho a Sinatru,
00:02:20 všelijaký takový dua tam byly na Západě.
00:02:23 To jsem si všecko přeložil nebo jsem to zpíval v originále.
00:02:29 A když přišel rokenrol, tak jsem ho zpíval první.
00:02:33 Viktor Sodoma, kolik mu tenkrát mohlo bejt?
00:02:37 Pětatřicet?
00:02:39 To bylo v roce padesát šest, mně bylo asi pětadvacet.
00:02:44 Počítám, že mu bylo pětatřicet.
00:02:47 A on nás vlastně do toho zasvětil, že tenhle žánr existuje,
00:02:52 a on ho začal taky první zpívat,
00:02:55 on začal zpívat anglický písničky.
00:02:58 Tenkrát s tím vyjel Elvis Presley a hned po něm jsem to zpíval já.
00:03:07 To byl ten rytmus,
00:03:11 to bylo typický pro rokenrol.
00:03:18 On byl taková velice výstřední osobnost,
00:03:22 on sám byl výtvarník a cítil to výtvarno velmi dobře,
00:03:27 takže on se oblíkal brilantně,
00:03:30 nechal si dokonce na sako utkat speciální látku.
00:03:34 Protože výběr látek tady nebyl takový,
00:03:37 jaký by si představoval, tak si nechal udělat pepita sako
00:03:41 z červených, zelených, černých a bílých nití,
00:03:46 bylo to utkaný z takový velice hrubý látky.
00:03:49 Jiří Štuchal, konferenciér, mu říkal chodící gobelín.
00:03:53 My jsme měli ateliéry u Hlavního nádraží,
00:03:58 jmenovalo se to Propagační tvorba,
00:04:01 a o přestávkách jsme si tam mezi sebou hráli.
00:04:05 Dostali jsme klub,
00:04:08 to už jsme byli v tý době dost slavný,
00:04:14 byl to bejvalej pajzl na Národní třídě, Reduta.
00:04:20 Někteří lidé nevěří,
00:04:24 že všem neměří osud stejnou měrou...
00:04:28 Byl to nejhorší pajzl v Praze,
00:04:31 ale nám to bylo dobrý, měli jsme tam jeden sál.
00:04:35 Začali tam chodit lidi, a za měsíc se stalo,
00:04:38 že byla na Národní třídě hrozně dlouhá fronta.
00:04:43 Já jsem si říkal, co se to tady děje,
00:04:46 a oni chtěli všichni k nám, jenže tam se jich moc nevešlo,
00:04:51 tak upláceli vrátného, ten si z nás vydělal nejvíc.
00:04:58 Nakonec jsme si říkali Akord Club,
00:05:01 to bylo to základní.
00:05:05 Já jsem se dostal ke kontrabasu tím způsobem,
00:05:09 že Viktor Sodoma se na mě obrátil, jestli vím o nějakém basistovi,
00:05:14 a já jsem šel a koupil jsem si basu.
00:05:18 Jirka Suchý ze začátku hrál jen na basu,
00:05:21 tu jsem mu koupil,
00:05:24 a má ji dodneška, ještě mi ji nevrátil.
00:05:27 A za několik tejdnů jsem nastoupil v Akord Clubu,
00:05:31 v amatérské skupině, samozřejmě, jako kontrabasista.
00:05:44 Rokenrol tam začal probleskovat, a já se přiznám,
00:05:48 že ze začátku jsme ani nevěděli, co to je.
00:05:52 Když jsem slyšel první skladby Billa Haleyho,
00:05:55 tak jsem si myslel, že to je takovej jazz,
00:05:59 a protože tam mají tu elektrickou kytaru,
00:06:02 tak že je to takový zvláštní obsazení.
00:06:05 Upřímně řečeno, on vlastně Haleyho rokenrol
00:06:09 byl vlastně takovou odnoží jazzu,
00:06:12 ale ta odnož se potom ubírala svou vlastní cestou od jazzu,
00:06:17 kterej se příliš zintelektualizoval,
00:06:20 takže přestal bejt přístupnej pro nejširší vrstvy.
00:06:27 O rokenrolu jsme četli v novinách.
00:06:30 Hrozný zprávy se o tom psaly,
00:06:33 že to je hudba hnijícího kapitalismu a imperialismu
00:06:39 a že je to perverzní muzika,
00:06:43 při který se demolujou sály a dějou se tam hrozný věci.
00:06:47 Tak o tom jsme četli, to bylo v novinách pořád.
00:06:51 A vedle toho jsme poslouchali ten rokenrol,
00:06:55 a já jsem si to pořád nedával dohromady.
00:06:58 Já jsem neuměl anglicky
00:07:00 a ty komentáře k tomu jsem neposlouchal,
00:07:03 až potom se tam začalo vyskytovat slovo rokenrol,
00:07:07 a najednou mně došlo, trochu opožděně,
00:07:10 že zřejmě to asi bude rokenrol, tahle hudba.
00:07:20 Ta jazzová hudba tedy začala košatět
00:07:23 a začala být pro prostého člověka nepřehledná,
00:07:27 přičemž jazz byl vlastně původně hudbou dupáren, tančíren.
00:07:32 A myslím, že tohle si uvědomili ti tvůrci rokenrolu,
00:07:36 kteří tuhle mezeru, která tady po tom jazzu zbyla,
00:07:40 tak ji zaplnili, najednou tady byla muzika,
00:07:44 při které zase mládež křepčila a tančila.
00:07:48 Velmi výstředně se tenkrát tančilo,
00:07:51 kdo si uměl přehodit partnerku přes hlavu, tak neváhal,
00:07:55 a skutečně to, že se při tom občas rozbíjelo zařízení,
00:07:59 to byla pravda, co si budeme nalhávat,
00:08:02 ne že by si to ten náš tisk vymýšlel,
00:08:05 oni takovou fantazii ani neměli.
00:08:09 Když přišel rokenrol,
00:08:13 tak u nás o tanci nebylo řeči,
00:08:17 nikdo to tady neuměl, každej přešlapoval na místě,
00:08:23 tak jsem si vymyslel rokenrol svůj.
00:08:27 Tancoval jsem to s manželkou
00:08:30 a dvakrát jsem s tím vyhrál mistrovství Prahy.
00:08:34 Bavilo mě to, no...
00:09:26 Prostě byla to potom otázka několika tejdnů,
00:09:29 a po Praze se rozkřiklo, že v Redutě se hraje rokenrol,
00:09:34 tak to každej chtěl taky zažít.
00:09:37 Samozřejmě, my jsme toho rokenrolu nehráli zase tolik,
00:09:41 poněvadž už jsme měli v repertoáru celou řadu
00:09:44 vynikajících amerických hitů těch padesátých let.
00:09:48 Rokenrol jsme dělali jako takovou atrakci,
00:09:52 takový okýnko rokenrolových skladeb.
00:09:57 Jak plyne řeky proud, tak jak mrak jen umí plout,
00:10:01 jako smetí roky letí, rok, rok, rok.
00:10:06 Proč ten čas často nás do rozpaků uvádí,
00:10:11 proč rok co rok se divíme, jak rok co rok se měníme,
00:10:16 roky dlouhými kroky kráčí dál.
00:10:20 My jsme zpívali anglicky všechno, co jsme mohli,
00:10:23 my jsme neměli vlastní text.
00:10:25 Pak jsme si ho udělali, tak jsme to už zpívali česky,
00:10:29 ale mezi tím byly anglický písně, který jsme nepřeložili,
00:10:33 a ty jsme zpívali furt,
00:10:35 i v době, kdy to bylo vyloženě zakázaný.
00:10:38 Pak mě angažoval taky jako textaře.
00:10:41 Ještě předtím, než jsem hrál na basu,
00:10:44 tak jsem pro něj napsal několik textů.
00:10:46 On mně dával sto padesát korun za jeden,
00:10:49 takže jsem pro něj psal rád.
00:10:52 On taky napsal ten text Tak jak plyne řeky proud.
00:10:57 Já jsem ho zpíval v Redutě a Jirka to potom zpíval taky.
00:11:04 Z malého chlapečka čas udělá dědečka,
00:11:08 a my rok co rok se divíme, jak rok co rok se měníme,
00:11:12 roky dlouhým kroky kráčí dál.
00:11:16 Kdybych měl říct,
00:11:18 kdo napsal první český text na rokenrolovou písničku,
00:11:23 tak bych samozřejmě řekl, že jsem to byl já,
00:11:26 ale nevylučuju, že někde možná byla jiná amatérská skupina.
00:11:30 Rozhodně profesionální textař žádnej nebyl,
00:11:34 kterej by napsal rokenrolový text dřív než já.
00:11:38 Vlastně první rokenrolový text byl ten Tak jak plyne řeky proud
00:11:43 na Rock Around The Clock.
00:11:46 Protože jsem neuměl anglicky,
00:11:48 tak když jsem psal český texty,
00:11:52 tak jsem většinou ignoroval, o čem ten text je v angličtině.
00:11:58 Asi se to nemá dělat,
00:12:00 ale my jsme si s tím tenkrát nelámali hlavu,
00:12:03 to byl vlastně pravěk rokenrolu.
00:12:06 Mnohdy jsem se chytil třeba nějaké zvukomalebnosti,
00:12:09 která v tom anglickém textu byla,
00:12:12 a snažil jsem se ji napodobit v češtině.
00:12:16 První aspekt byl, aby to bylo děsně rytmický,
00:12:19 a druhej aspekt byl, aby tam byla legrace,
00:12:23 aby to byl humor.
00:12:25 Docela malý blbý psíček seděl uprostřed ulice...
00:12:33 Později k tomu přistupovaly i další aspekty,
00:12:36 třeba to, že by ten text něco měl říct.
00:12:39 To byl třeba text Mister Rock a Mister Roll,
00:12:42 kterej obhajoval rokenrol.
00:12:44 Znám případy, kdy hudba hraje rokenrol
00:12:47 a obecenstvo sedí
00:12:49 a soustředěně sleduje výkony jednotlivých hudebníků.
00:12:53 Oproti tomu jsou zase případy,
00:12:55 kdy se hraje a tančí třeba tango a valčík,
00:12:58 a dojde k výtržnosti.
00:13:00 Dokonce jsou i takové případy,
00:13:03 že nehraje vůbec žádná hudba, netančí se,
00:13:06 a hospoda lehne popelem.
00:13:09 Čili není to v hudbě, tkví to v něčem jiném,
00:13:14 a o tom právě jedná naše příští písnička.
00:13:18 Při té angličtině většinou vnímali spíš tu muziku a rytmus,
00:13:24 a najednou při tom českém sdělení
00:13:28 začali vnímat i ten text.
00:13:33 A tenkrát v tý době to bylo naprosto objevný a nový,
00:13:38 ten druhý aspekt kromě rokenrolu, to byly ty texty,
00:13:43 který přilákaly ty lidi do tý Reduty.
00:13:52 Nikdo neví, kdo to je, Mister Rock a Mister Roll,
00:13:57 nedají nám pokoje, Mister Rock a Mister Roll.
00:14:02 Všude ty dva zvou, a tam, kde ti dva jsou,
00:14:07 tam se ničí jen to fičí, vše, co padne do rukou.
00:14:12 Když pak za čas vychladnou mozky, mozky,
00:14:16 ze stolů a židlí jsou trosky, trosky.
00:14:21 A hned se začne řešiti, kdo to bude platiti,
00:14:26 a budete se diviti, ale nikdo nechce s tím nic míti.
00:14:31 Vyřešíme tohle drama jednou větou,
00:14:35 láme se nám pod nohama, sic se pletou,
00:14:40 my však vinu nevidíme ve víně,
00:14:44 víno je v tom, jak se říká, nevinně.
00:14:50 Za tohle drama, jak praví fáma,
00:14:54 může jen Mister Rock a Mister Roll,
00:14:58 může jen Mister Rock n roll.
00:15:05 Už tenkrát jsme si mysleli, když beat vzniknul,
00:15:09 že my už jsme měli stejný obsazení jako má každá bigbítová skupina.
00:15:15 Foukací harmonika, dvě kytary a basa,
00:15:18 to v té době neexistovalo, takový obsazení,
00:15:22 takže jsme byli vlastně jedinečný.
00:15:25 To bylo v době,
00:15:27 kdy hlavně v populární hudbě kralovaly velké orchestry.
00:15:32 Bigband, to byl takovej ideál.
00:15:55 Pražský Elvis, ano.
00:15:57 V roce 1957 tam přišli nějací novináři z Anglie,
00:16:02 občas nějaký cizinec, i když velmi zřídka,
00:16:07 přece jenom do toho nočního podniku zašel,
00:16:10 protože moc jich tady nebylo.
00:16:13 Za nějaký čas mi někdo z britský ambasády volal,
00:16:16 jestli si tam nechci přijít pro časopis Picture Post,
00:16:20 že tam o mně píšou.
00:16:22 Tam jsem byl vyfotografovanej a pod tím bylo napsáno:
00:16:26 Jiří Suchý, Elvis of Prague. Já na to byl děsně hrdej,
00:16:30 ale pak jsem si uvědomil, že nemám být na co,
00:16:33 poněvadž tady nikdo ten časopis do ruky nedostal.
00:16:37 A v Londýně, kde byl v každý trafice,
00:16:40 tak tam jsem jim byl jedno.
00:16:48 V těch letech padesátých
00:16:51 byl tedy ten rokenrol u nás naprosto v klatbě.
00:16:54 Stačilo, aby někde v Rudém Právu napsali,
00:16:57 že anglický tisk chválí doupě Reduta,
00:17:02 kde se hrají rokenroly, a druhej den jsme nebyli.
00:17:06 To se mně stalo třeba v písničce,
00:17:09 která byla takovým velmi krotkým ohlasem na rokenrol.
00:17:21 Dáme si do bytu, do bytu, dáme si vázu,
00:17:25 do vázy kytici, pod vázu stůl.
00:17:27 A ke stolu židli, kdo židli má, bydlí,
00:17:30 každý, kdo bydlí, má starostí půl.
00:17:33 Ke stolu židli, kdo židli má, bydlí,
00:17:36 každý, do bydlí, má starostí půl.
00:17:39 To byl první film, kde jsem vůbec vystoupil.
00:17:43 Zpívali jsme tam písničku Dáme si do bytu, dáme si vázu,
00:17:47 a při tom se tam tak odvázaně tančilo.
00:17:50 Jen jedno lůžko radši, a dva kartáčky zubní,
00:17:55 když lůžko nepostačí, tak se, má milá, zhubni.
00:18:02 Ten film měl premiéru
00:18:05 a dva dny nato napsali v Rudém Právu,
00:18:08 že se tam za peníze pracujícího lidu
00:18:11 ukazujou výstřední rokenroloví pásci,
00:18:15 jak je to možný.
00:18:18 A druhý den ze všech těch kopií tuhle scénu vystříhali,
00:18:23 takže už jsem tam potom nebyl.
00:18:29 -Tak a dost!
-Co je, prosím tě?
00:18:32 Prostě už nemůžeme, no!
00:18:34 Bylo jasný, že takhle to nemůže bejt pořád,
00:18:38 ten režim vlastně ztrácel mládež,
00:18:42 poněvadž najednou si začali konečně uvědomovat,
00:18:46 že ta mládež má ten rokenrol radši než tu stranu.
00:19:00 Tak to je pověstný rokenrol.
00:19:05 Večer probíhal asi tím způsobem,
00:19:07 že bylo nějaký občerstvení, žáby pily limonádu,
00:19:11 a ty žáby byly na tu dobu tak oblečený,
00:19:13 to se nosily kratší sukně,
00:19:15 a já jsem dostal džínsy Wrangler a v těch jsem tancoval,
00:19:19 normální zábava, takovej jako večírek.
00:19:23 Tak to je pověstný rokenrol.
00:19:26 Tenkrát se ty džíny nosily ohrnutý,
00:19:28 nestříhaly se a maminka to nezašila,
00:19:31 takže vysoký záložky.
00:19:33 A tím pádem tam bylo taky psáno,
00:19:35 že tancoval s ohrnutými nohavicemi a rukávy a házel rukama.
00:19:39 No, já jsem rád tancoval a stepoval.
00:19:42 Skupinky kavárenských povalečů se domnívají,
00:19:45 že naše kultura má povážlivé mezery,
00:19:48 když v ní chybí tento řádivý americký tanec.
00:19:51 My jsme si párkrát skočili, ale najednou tam vtrhli,
00:19:55 všechny nás posbírali, vytáhli nás jak králíky z nory,
00:19:59 a hned do auťáku a už jsme rovnou jeli.
00:20:04 V pražském Mánesu tančili páskové a jejich slečny tak pohoršlivě,
00:20:08 že se dostali až před soudní senát doktora Macha.
00:20:12 Bob, jinak Bohuslav Schlonz, Lidka Čulíková, Marie Benešová,
00:20:16 Jiří Bohuslav a Věra Bečvářovská
00:20:18 neuposlechli napomenutí obsluhujícího personálu
00:20:22 a ostatních návštěvníků vinárny Mánes
00:20:24 a neustali v divokém křepčení.
00:20:33 Soud proto označil jejich počínání za hrubou neslušnost
00:20:36 a projev neúcty ke společnosti a vyměřil všem náležitý trest.
00:20:43 Je to výstraha nejen pro mládež, ale také pro rodiče,
00:20:47 aby se jednou nesetkali v těchto místech se svými dětmi.
00:20:52 Jednou to byly tři roky, pak byla odvolačka,
00:20:55 pak to bylo osm měsíců, pak dvanáct měsíců,
00:20:59 osmnáct měsíců...
00:21:01 Tam se to střídalo,
00:21:03 takže vám řeknu, že po roce mě pak pustili.
00:21:08 Někteří lidé nevěří,
00:21:12 že všem neměří osud stejnou měrou.
00:21:17 Některým štěstí nesvěří,
00:21:20 ti pak láteří a sami si ho berou.
00:21:29 Tenkrát jsem zpíval hlavně v Redutě, obden,
00:21:33 pro potěšení své a těch několika štamgastů,
00:21:37 kteří se tam scházeli.
00:21:39 Jednou se mezi nimi objevil také Miroslav Horníček
00:21:42 a přivedl s sebou takového muže, poněkud zamlklého,
00:21:46 který tam tiše seděl a pozoroval,
00:21:48 a který mi byl o přestávce představen.
00:21:51 Já jsem Jiří Šlitr, řekl mi.
00:21:53 A já říkám: Já jsem Jiří Suchý, těší mě.
00:21:56 A on povídal, že hraje na piáno a že taky komponuje.
00:22:00 Říkal, že by bylo třeba zajímavý
00:22:03 pokusit se o nějakou původní českou písničku,
00:22:06 která by nebyla přejatá z toho cizího rozhlasu,
00:22:10 jak tomu bylo dosud v té Redutě.
00:22:16 On vlastně asi byl,
00:22:20 ne asi, ale určitě, první český skladatel,
00:22:24 který se dopustil rokenrolů.
00:22:27 Jednoho dne,
00:22:29 poněvadž už jsme byli plný Elvise Presleyho,
00:22:33 Billa Haleyho a jiných slavných osobností,
00:22:36 přišel s písničkou Marnivá sestřenice.
00:22:41 Měla vlasy samou loknu, jé jeje,
00:22:45 ráno přistoupila k oknu, jé jeje.
00:22:49 Vlasy samou loknu měla, jé jeje,
00:22:53 a na nic víc nemyslela, jé jeje.
00:22:57 Nutno ještě podotknouti, jé jeje,
00:23:01 že si vlasy kulmou kroutí, jé jeje.
00:23:06 Nesuší si vlasy fénem, jé jeje,
00:23:10 nýbrž jen tak nad plamenem, jé jeje.
00:23:14 Jednou vlasy sežehla si, jé jeje,
00:23:18 tím pádem je konec krásy, jé jeje.
00:23:22 Když přistoupí ráno k oknu, jé jeje,
00:23:26 nemá vlasy samou loknu, jé jeje.
00:23:30 O vlasy už nestará se, jé jeje,
00:23:34 a diví se světa kráse, jé jeje.
00:23:38 Vidí plno jiných věcí, jé jeje,
00:23:42 a to za to stojí přeci, jé jeje.
00:23:49 Ta byla nesená v rokenrolovém rytmu.
00:23:53 Dokonce se velmi inspiroval jednou písní Billa Haleyho,
00:23:58 kterou potom rozkošatil a trošičku ji pozměnil.
00:24:02 Hele, vole, to je Woody, vole.
00:24:06 Já jsem původně tuhle písničku Zdvořilý Woody
00:24:10 měl ve svém repertoáru v Redutě.
00:24:14 Já jsem si vytvořil takový styl toho zpěvu,
00:24:19 a přestože jsem zpíval česky,
00:24:23 tak jsem chtěl napodobit angličtinu,
00:24:25 a tak jsem to různě rytmizoval.
00:24:28 Už dávno dávno JZD Woody v Texasu nevede,
00:24:31 vede ho někdo, kdo to lépe nežli Woody dovede.
00:24:34 Už dávno dávno JZD Woody v Texasu nevede,
00:24:38 vede ho někdo, kdo to lépe nežli Woody dovede.
00:24:43 Do jisté míry to vlastně převzal i ten Karel Gott,
00:24:46 poněvadž to jazykové vyjádření toho textu
00:24:52 bylo asi optimální, jak jsem to já dělal,
00:24:55 ale on tomu zase dal hlas, kterej já jsem neměl k dispozici.
00:25:15 Ale myslím, že to nebyl rokenrol,
00:25:18 že to byl spíš trochu country a western,
00:25:21 ale tím tvrdým rytmem,
00:25:24 kterým jsme všechno podkládali, protože toho jsme byli plný,
00:25:28 tím se to nějak posunulo blíž k tomu rokenrolu.
00:25:33 U nás stejně nikdy ta hranice co je co nebyla přesná.
00:25:37 Včera neděle byla, včera byl hezký čas,
00:25:43 včera neděle byla, za týden bude zas.
00:25:51 Vlastně pomalý rokenrol byla i píseň Včera neděle byla,
00:25:55 na ty typický trioly.
00:25:57 Včera neděle byla, včera byl hezký čas.
00:26:01 Včera neděle byla,
00:26:03 kdybyste věděli, kde byli v neděli!
00:26:05 Včera neděle byla, za týden bude zas,
00:26:08 a zas jí řekne má milá, rukou ovine pas.
00:26:11 Chtěl bych se s vámi vsadit, že příští neděli
00:26:14 zase se budou hladit, abyste věděli.
00:26:18 Zase se nad ní skloní, ona utrhne květ,
00:26:21 on jenom zjistí jak voní, a pak se zvedne zpět.
00:26:25 My jsme vždycky oddělovali rokenrol a bigbít.
00:26:28 Rokenrol, to bylo to,
00:26:30 co jsme dělali kdysi my ještě v tom Akord Clubu
00:26:34 a později i se Šlitrem,
00:26:36 a pak k nám do divadla přišel Olympic,
00:26:39 a poněvadž Šlitr velice inklinoval k téhle muzice,
00:26:45 tehdy už se tomu říkalo bigbít a Šlitrovi se to velice líbilo,
00:26:51 dokonce s tím sám koketoval,
00:26:54 tak jsme složili pro Pavla Sedláčka několik písniček.
00:26:57 Jedna z nich docela uspěla, jmenovala se Život je pes.
00:27:02 Vzduch je modrým nikotýnem...
00:27:05 Vzduch je modrým nikotýnem nasycen...
00:27:09 Bylo to založený na takovém rytmickém motivu
00:27:14 a byla to Šlitrova bigbítová písnička.
00:27:20 Není to dávno, co má brada byla holá,
00:27:25 když tu náhle přišel vous, malý a zrzavý.
00:27:29 Koupil jsem si holení
00:27:31 a večer místo školení holil jsem se potají,
00:27:36 tak, jak to hoši dělají,
00:27:38 když mě náhle prozradily boty vrzavý.
00:27:46 Tímhle dobrodružstvím to vlastně skončilo.
00:28:03 A tehdy jsme si s Jiřím Šlitrem ponejprv uvědomili,
00:28:08 že ten bigbít už bude doménou nové generace,
00:28:12 a tak jsme z toho pomalu vycouvali
00:28:14 a vrátili jsme se vlastně úplně k těm našim základům.
00:28:19 Dovolte mi, bych suše předpokládal,
00:28:22 Golema že všichni znáte tu.
00:28:26 Rabi Löw že z hlíny ho uplácal,
00:28:30 protože měl vzteka na tetu.
00:28:33 Ta teta mu někam založila jeho staronovou trumpetu,
00:28:40 a tím pádem ho tak urazila...
00:29:12 Jednoho dne jsme s Jirkou Laurentem přišli do Technického muzea
00:29:17 kde byl koncert skupiny,
00:29:19 už jsem zapomněl, jak se jmenovala,
00:29:22 a tam jsem zjistil, že existuje muž,
00:29:25 který umí hrát na kytaru a zpívat jako Chuck Berry.
00:29:29 A to byl Pete Kaplan.
00:29:36 V těch šedesátých letech dělat tuhle muziku,
00:29:40 to nebylo jednoduchý.
00:29:42 My jsme to všichni brali jako nějaký protest
00:29:45 proti tomu, co se tady děje,
00:29:47 Nemohli jsme dělat nic jinýho.
00:29:49 V tý době bylo nutný,
00:29:51 aby s tím někdo začal, s touhle muzikou.
00:29:54 To je věc, která se sem musela dostat,
00:29:57 to nešlo pominout, protože nakonec rádio měl každej,
00:30:00 Luxembourg poslouchal každej,
00:30:02 takže to byla jen otázka času, kdy to tady někdo začne dělat.
00:30:07 Já jsem rád, že jsem to tehdy mohl začít dělat sám
00:30:10 s tou naší kapelou,
00:30:12 a že to začalo dělat současně několik dalších lidí.
00:30:16 Bylo to asi v roce 1958,
00:30:18 kdy jsme udělali takovou první studentskou skupinu,
00:30:22 cvičili jsme, nehráli jsme na veřejnosti,
00:30:24 ale hráli jsme po různých posluchárnách,
00:30:27 to byly samozřejmě americký rokenroly a songy.
00:30:31 Někdy na přelomu roku 58 a 59
00:30:34 jsme prvně vylezli na veřejnost mezi lidi,
00:30:37 tehdy to byl takovej fakultní večírek,
00:30:40 který pořádala vojenská katedra, to bylo velice zajímavý.
00:31:28 Záhy jsme potom začali hrát i pro študáky
00:31:31 a začali jsme takhle túrovat okolo těch Poděbrad,
00:31:35 okolo toho našeho centra.
00:31:37 Poděbrady jsou malý město, to není jako Praha,
00:31:40 tam když se něco šustlo, tak to hned všichni věděli,
00:31:44 takže jsme si museli dávat velkýho bacha,
00:31:47 abysme na tý škole zůstali, což se někomu povedlo,
00:31:51 ale Pavlu Chrastinovi se to nakonec bohužel nepovedlo.
00:31:55 Samozřejmě v tom hrál ten rokenrol svoji roli,
00:31:58 zlobil jsem tehdejší svazáky,
00:32:01 čekalo se, až udělám disciplinární přestupek,
00:32:04 a stalo se, v tomhle jsem byl hrozně činorodej.
00:32:16 Aby ta kapela vůbec mohla vystupovat,
00:32:19 tak za ní někdo musel stát.
00:32:21 Když jsme byli v Poděbradech, tak to byl místní ČSM.
00:32:27 Vidíte to, to je naše stará bolest Svazu mládeže.
00:32:31 Fakt je, že my si to docela dobře nedovedeme zorganizovat,
00:32:35 právě tu práci Svazu mládeže ve volném čase.
00:32:40 Je to pravda, já ti dávám celkem za pravdu,
00:32:43 že některé svazácké organizace jsou takové,
00:32:46 že mlčí, že nic nedělají, že se tam ta činnost skládá
00:32:51 jenom z toho schůzování a vybírání známek.
00:32:54 To je pravda, ovšem proto jsme mladí,
00:32:57 proto bychom se měli snažit, aby ty organizace něco dělaly.
00:33:01 Vždyť přece já jsem nakonec taky mladej,
00:33:03 já se chci taky veselit, chci jít taky do přírody,
00:33:07 nechci přece jenom schůzovat a vést planý řeči o tom,
00:33:11 že je, soudruzi, třeba jít na brigádu a podobně.
00:33:14 Vždyť to vám nikdo neříká, to záleží všechno na lidech,
00:33:18 jaký je předseda, jaký jsou lidi na závodech,
00:33:21 jak si to udělají, tak to mají.
00:33:23 Přece nikdo nebude dávat návod
00:33:25 a nebude vám to sešněrovávat organizačně,
00:33:28 abyste se nemohli nikam ani hnout.
00:33:31 Vždyť to záleží na vás.
00:33:33 Proč by například tady váš šerif
00:33:35 nemohl být předsedou svazácký organizace?
00:33:39 Vůbec by nás v podstatě nenechali hrát,
00:33:43 kdyby tady nebyl nějaký finanční aspekt.
00:33:46 Oni na tom skutečně značně vydělávali.
00:33:49 My jsme od nich dostali většinou něco najíst,
00:33:52 minimum na benzín, ale vydělávat se tím nedalo.
00:33:56 To byl důvod, proč to vůbec povolili.
00:34:35 Netrvalo dlouho a dostali jsme se potom do Prahy,
00:34:39 kde jsme se potkali se Sputnikama.
00:34:42 Věděli jsme o tom, že existujou Komety
00:34:45 a věděli jsme, že Pavel Bobek zpívá s FAPSorchestra.
00:34:49 Většinou to tehdy ovlivňoval sólista svým typem hlasu
00:34:53 a snažil se vždycky vybírat si písničky tak,
00:34:56 aby ten jeho hlas se do toho pohodlně vešel.
00:34:58 V těch Poděbradech v Samuels Bandu s Pete Kaplanem
00:35:02 jsme oscilovali mezi Presleym,
00:35:04 ale byla tam i spousta jiných interpretů,
00:35:07 který si vybíral Pete nebo jsme to vybírali všichni,
00:35:11 a zrovna tak Pavel Bobek, kterej měl rád třeba Buddy Hollyho.
00:35:16 Miky Volek se třeba zbláznil do zpěváků
00:35:18 s tím servaným nemocným hlasem, zrovna tak Jirka Šimák,
00:35:22 protože oni spolu začínali v Crazy Boys.
00:35:25 Já byl hrozně potěšenej, když jsem z těch Poděbrad
00:35:28 se poprvé přišel podívat na Sputniky
00:35:31 nebo poprvé jsem se potkal s Pavlem Sedláčkem,
00:35:34 že vlastně všichni znají stejný písničky
00:35:37 a že si spolu můžeme bez velkýho zkoušení zahrát.
00:35:40 Ta skupina Samuels se mi moc líbila,
00:35:43 to bylo pěkný, všechno to fungovalo,
00:35:46 ale fungovalo to do tý doby, dokud jsme byli na škole,
00:35:49 dokud jsme bydleli spolu na koleji a mohli jsme se scházet.
00:35:53 Odešel Pavel Chrastina
00:35:56 a tím vlastně tahle kapela přestala v podstatě fungovat.
00:36:00 Já jsem skončil studia
00:36:02 a dostal jsem se do Prahy na umístěnku,
00:36:05 to jsem tehdy tuším dělal v ZPA,
00:36:07 teda dělal, občas jsem tam chodil,
00:36:09 čímž jsem je přiváděl k naprostému zoufalství,
00:36:13 a když jsem nakonec se svým packardem
00:36:15 naboural škodovku ředitele tohoto podniku,
00:36:18 tak jsem dostal vteřinového padáka, o což jsem vlastně dlouho usiloval.
00:36:47 To byl Pete Kaplan a Pavel Chrastina,
00:36:50 kteří přijeli z Poděbrad a my jsme se s nima spojili,
00:36:54 tak vznikla kapela, ve který byli tihle dva,
00:36:58 Míla Růžek, Doležal hrál na bicí,
00:37:02 Mirek Klempíř na piáno,
00:37:05 a pozdějc s náma taky hrál i Mirek Berka.
00:37:09 Jmenovali jsme se vlastně EP HI-FI,
00:37:12 což vymyslel Binny Lanney, náš zvukař, jinak génius.
00:37:19 Vážení přátelé, představuji vám soubor,
00:37:22 který nese nezvyklý název EP HI-FI. Elektroakustický přenos hi-fi.
00:37:27 Jde totiž o soubor s takovými hudebními nástroji,
00:37:30 jejichž zvuková modulace je přenášena
00:37:33 převážně elektroakustickými kanály k posluchači v sále.
00:37:37 Měl takovej odznak, trojúhelník z hliníku,
00:37:41 kde bylo veliký EP HI-FI, což bylo krycí jméno Elvis Presley.
00:37:47 Jednou dokonce přišel ke mně domů,
00:37:51 a já jsem mámě neřek, že přijde Zbyněk,
00:37:56 Binny Lanney se mu říkalo, velice šikovnej kluk,
00:38:00 dokázal spravit úplně všechno.
00:38:04 Měl ten trojúhelník a máma myslela, že nám jdou měřit elektriku,
00:38:09 myslela si, že je z Elektrických podniků.
00:38:13 Taky jsme se jeden čas jmenovali ČSM Šmukýřka,
00:38:17 protože jsme zkoušeli v nějaký zkušebně klubu ČSM.
00:38:23 Nebyli jsme samozřejmě členy ČSM, ale to byl krycí název,
00:38:28 nesmělo tam bejt slovo rokenrol,
00:38:30 a po každém koncertě byl vlastně nějakej malér.
00:38:34 Na nádraží Praha - Střed to bylo zvláštní,
00:38:37 tam samozřejmě žádný plakáty nebyly,
00:38:40 já dokonce mám pocit, že to bylo předání Rudýho praporu
00:38:44 v tý skupině lokomotivářů nebo uklízečů,
00:38:47 prostě celýho toho depa.
00:38:49 A jako kulturní vložka programu, když si předali ty rudý plakety,
00:38:53 tak měl vystoupit Pavel Sedláček se svým orchestrem.
00:38:57 Za námi se lidi táhli,
00:38:59 a i když to nebylo plakátovaný, tak stejně bylo plno,
00:39:02 protože věděli, že tady budeme hrát.
00:39:05 Takže železničářů tady byla hrstka
00:39:08 a zbytek lezl támhle oknama a všude možně.
00:39:11 A Sedláček hrál jeden rokenrol za druhým, to bylo super.
00:39:15 Takový ty s těma rudejma medailema utekli rychle pryč,
00:39:19 toho se oni strašně báli.
00:39:21 To jsem měl pocit, že takhle se asi bojí čert kříže,
00:39:25 jak se komunisti báli toho rokenrolu.
00:39:28 A obsadila to teda ta mládež, to vůbec nechápu, kde se tam vzala.
00:39:32 Já si živě vzpomínám,
00:39:35 že Pavel Sedláček tam pootevřel nějaký okno,
00:39:38 dal si k němu židli,
00:39:40 a u Sedláčka to stálo tři koruny a hlavním vchodem pět korun,
00:39:45 takže všichni tam chodili tím oknem.
00:39:47 Pavel se tam zřejmě docela pěkně napakoval.
00:39:50 Dopadlo to teda pro železničáře katastrofálně,
00:39:54 ale vybírali na to peníze, takže možná vydělali, já už nevím.
00:39:59 Ten koncert probíhal velice pěkně, bylo nabito, nádherná atmosféra,
00:40:04 a když to skončilo a dohráli jsme poslední písničku,
00:40:08 tak všechny židle a stoly z celýho toho sálu
00:40:11 byly na jedný obrovský hromadě, která byla téměř až ke stropu,
00:40:15 to se opravdu hned tak nevidí.
00:40:17 Lidi tleskali, chtěli pokračovat,
00:40:20 a Pavel jako dobrý psycholog říkal:
00:40:23 Tak fajn, tak tu hromadu ukliďte,
00:40:26 protože my ten sál musíme zanechat v takovým stavu,
00:40:30 v jakým jsme ho dostali,
00:40:32 a my vám ještě zahrajeme několik písniček.
00:40:35 Tak jsme něco přidali a Pavel zpíval moc pěkně.
00:40:53 A když to skončilo, tak ta hromada tam byla znova.
00:41:00 Pak jsme se přejmenovávali, možná těch názvů bylo i víc,
00:41:04 pak se to ustálilo na Studijní skupina Big Beatu,
00:41:07 později Studijní skupina Big Beatu Pavla Sedláčka.
00:41:11 To byla zřejmě reminiscence
00:41:13 na Studijní skupinu tradičního jazzu Pavla Smetáčka.
00:41:20 Říkali jsme si, že tam nesmí být rokenrol,
00:41:23 ale musí to bejt něco americkýho.
00:41:26 Znali jsme skladbu The Big Beat,
00:41:28 zpíval to Fats Domino a asi ještě někdo.
00:41:37 Nám se to moc zalíbilo a tak jsme tomu s Kaplanem
00:41:41 dali název Studijní skupina Big Beatu.
00:41:46 To se nějakou dobu udrželo,
00:41:48 my jsme tomu chtěli dodat zdání takový akademičnosti,
00:41:53 a taky to prošlo, že jo...
00:42:18 To byl rok 1957 - 58, když jsem se seznámil s klukama,
00:42:22 o kterých se zdálo, že budou ti praví.
00:42:28 Podle mě je to buď v devětapadesátým nebo šedesátým,
00:42:32 a byli to nadšenci okolo pana Brabce
00:42:35 pana Bobka a pana Laurenta,
00:42:38 kteří potichu dřeli kytarovou a klavírní hru
00:42:43 a milovali to už dávno.
00:42:47 První moje veřejný vystoupení bylo se skladbou,
00:42:51 která byla v podstatě už trošku rokenrol,
00:42:53 ale s velice nerokenrolovou skupinou,
00:42:56 a sice s orchestrem Karla Krautgartnera.
00:42:59 To mě moji spolužáci na technice, když jsem studoval architekturu,
00:43:03 přihlásili do soutěže Hledáme nové talenty.
00:43:06 A já jsem tam tak trochu proti své vůli vystoupil.
00:43:10 Mimochodem jsem dopadl skvěle, úspěch byl obrovskej,
00:43:13 všichni ostatní zpívali česky, já jsem zpíval anglicky.
00:43:17 Na druhý straně to byl kámen úrazu, protože pan Krautgartner říkal:
00:43:22 Výborný, člověče, to je fantastický,
00:43:24 sežeňte si na to českej text a objedeme s tím celou zemi.
00:43:29 A já jako ortodoxní příznivec jsem tvrdil,
00:43:32 že se takový písničky nedají překládat,
00:43:35 poněvadž by to opravdu nebylo ono, a to jsem měl vlastně pravdu.
00:43:39 Tak jsem to odmítnul a to byly ty začátky.
00:43:43 Ale už o rok pozdějc, tohle bylo v roce 58,
00:43:46 jsme s mým přítelem Jiřím Laurentem,
00:43:49 spolužákem z techniky,
00:43:52 hráli pro tu letní sezónu jako dvoučlenná skupina,
00:43:56 kytara, klavír a zpěv od Jirky Laurenta,
00:44:02 a hráli jsme v Redutě, v tehdejším kabaretu Paravan.
00:44:08 A protože jsme hráli, jak oni říkali, Luxembourg,
00:44:15 tak oni vymysleli geniální název Paralax.
00:44:20 Myslím, že tenkrát to nemělo příliš velkou naději na úspěch,
00:44:25 ani se nepamatuju, jestli jsme někde nějak vystupovali
00:44:29 nebo jestli jsme vystupovali jenom jednou.
00:44:32 S tím Paralaxem jsme hráli opravdu jenom v létě 1958,
00:44:37 ale to už začala moje spolupráce se skupinou FAPS.
00:44:49 Ta zkratka FAPS v sobě skrývá název školy,
00:44:53 Fakulta architektury a pozemního stavitelství.
00:44:56 Kapelníkem byl nearchitekt,
00:44:59 přestože většina členů byla studenty architektury.
00:45:03 Byl to nearchitekt Jirka Brabec, a já jsem tam občas zpíval.
00:45:07 Já jsem se odjakživa cítil kapelníkem,
00:45:10 v tom mezi námi byl velkej rozdíl.
00:45:13 Pavel byl zpěvák, rozenej sólista,
00:45:16 on prostě měl ten svůj velký idol, to byl Buddy Holly,
00:45:20 a nekompromisně kopíroval písničky, které slyšel.
00:45:34 Ta láska k tomu Hollymu, to je zajímavý,
00:45:37 to zasel do našich srdcí Pavel Bobek.
00:45:40 A to nás vedlo k veliký pokoře, protože on je neokázalej,
00:45:45 on je absolutně staženej, skromnej, jako křišťálek,
00:45:48 a Pavlovi se to líbilo a my jsme to nějak objevili taky,
00:45:53 jenom díky jemu.
00:46:10 Samozřejmě moje prohra, a později vlastně i Pavla Bobka,
00:46:15 byla v tom, že přiblížit se lidu této země,
00:46:19 říkám to podivně, skoro jako Klement Gottwald,
00:46:23 ale přiblížit se našim posluchačům a divákům,
00:46:27 to znamenalo jedině vytvořit český text,
00:46:30 aby lidi věděli, o čem se mluví a zpívá.
00:46:34 To se později teprve vyvíjelo, ale v té době mně připadalo,
00:46:38 že jsem byl zrovna tak ortodoxní jako Pavel Bobek.
00:46:54 Tyhle písničky se prostě jiným jazykem než anglicky zpívat nemají.
00:46:59 A myslím, že bych na tom dokonce trval i dneska,
00:47:03 kdyby se mě někdo zeptal,
00:47:05 protože někdy překlad do češtiny nemá žádnej smysl,
00:47:09 a taky v těch raně rokenrolových písničkách nehrál text velkou roli.
00:47:18 Samozřejmě to byla doba přechodu
00:47:22 od těch amerických velkokapel, bigbandů,
00:47:26 které měly ty pultíky pro noty a tak dále.
00:47:32 Můj otec nám vyrobil tyhle pultíky taky,
00:47:35 a my jsme tam měli dva saxofony,
00:47:38 takže my jsme byli tak trošku jako na pomezí,
00:47:42 že jsme hráli třeba i Billy Vaughna,
00:47:45 měli jsme taky znělku od Billy Vaughna,
00:47:48 tak to vlastně byl takový přechod k tomu pravýmu rokenrolu.
00:48:05 Jestli tady byla nějaká kapela,
00:48:08 která vznikla ve stejné době jako my,
00:48:11 tak já dodnes se domnívám, že to byli Sputnici.
00:48:15 Jestli byl někdo před náma nebo po nás v roce 1959 až 61?
00:48:19 To vznikaly měsíc od měsíce další kapely,
00:48:23 to se nedá říct, že v dalším roce vznikly,
00:48:26 to tak rychle narůstalo v té době,
00:48:29 že člověk ani neměl přehled, jestli o pár ulic dál v Praze
00:48:34 nebo třeba v Havlíčkově Brodě vzniká nějaká skupina.
00:49:20 Já si tady vezmu materiály.
00:49:23 První vystoupení Komet v této sestavě
00:49:27 bylo na silvestra v roce 1959.
00:49:32 A bylo to v hospodě Na Kozačce na Vinohradech.
00:49:41 Praotec těch Komet, který pak byl i známý,
00:49:45 byl Petr Brožek,
00:49:47 který hrál na kontrabas a na trumpetu.
00:49:49 Jirka Kališ hrál buďto na kontrabas,
00:49:52 když se hrál dixieland,
00:49:54 nebo na kytaru, když se hrál rokenrol.
00:49:58 Já jsem v té době hrál pouze na klarinet,
00:50:02 pak mi táta koupil saxofon
00:50:05 a my jsme prakticky začali takovým pseudodixielandem,
00:50:11 který jsme pak střídali s rokenrolem.
00:50:21 V podstatě ten repertoár jsme vybírali podle toho,
00:50:24 co kdo slyšel a co se mu líbilo.
00:50:27 Já bych neřek, že to bylo vyhraněně beatový nebo rockový.
00:50:32 Vzory byly takový, co se v té době hrálo.
00:50:36 My jsme pak chtěli dělat jenom rokenrol.
00:50:40 Mám pocit, že ten dixieland přicházel právě od Petra Brožka,
00:50:46 kterej si chtěl na tu trumpetu zahrát
00:50:49 a v rokenrolu neměla co dělat.
00:50:51 V té době nebyl přístup ke gramofonovým deskám,
00:50:55 nebyl přístup k magnetofonu, takže jediný co bylo možný,
00:50:59 bylo buď poslouchat rádio, který bylo rušený,
00:51:02 protože se to chytalo na středních vlnách.
00:51:05 Luxembourg zase stříhal,
00:51:07 protože měl systém krátkých přerušovaných písniček,
00:51:11 takže vlastně jsme tu písničku někdy ani neznali do konce.
00:51:15 Luxemburg měl větší vliv než ty desky.
00:51:19 Desky, to byl třeba Elvis, to jsem prvně slyšel z desek,
00:51:24 ale ten začátek, ten vývoj, to bylo Rádio Luxembourg.
00:51:32 Ale objevili jsme, že v divadle Rokoko
00:51:35 po představení běží nějaký magnetofonový pásek,
00:51:39 kde se právě tahle muzika pouštěla.
00:51:43 Já chodil do kina Blaník,
00:51:46 kde ten promítač před filmem hrál Billy Vaughna.
00:51:52 Já mám ještě někde zaznamenaný, jak jsem si to psal.
00:52:00 A pak jsme všichni měli povinnost do toho kina jít
00:52:04 a pak jsme si to podle poslechu dělali.
00:52:09 Bapopo jsme viděli minimálně čtyřicetkrát,
00:52:12 protože tam byla písnička Raunchy
00:52:15 která se nám šíleně líbila
00:52:18 a která se pak vlastně stala znělkou Komet.
00:52:21 A to pochází z divadla Rokoko,
00:52:23 speciálně z pořadu Babička povídá pohádky.
00:52:29 Logicky jsme přijímali ty malý kapely,
00:52:32 to znamená ty takzvaný comba, než ty velký orchestry s žestěma.
00:52:37 Já jsem tenkrát hodně hrál kytarový boogie,
00:52:40 čili už se tady začal prosazovat ten bigbít,
00:52:44 ale on to nebyl bigbít, samozřejmě.
00:52:51 Ten jeho kytarový sound byl hrozně blízký tomu,
00:52:55 co jsme chtěli hrát, nebo co jsme se snažili napodobit.
00:52:59 Ten vliv byl silný, protože byl dostupný.
00:53:03 Ta muzika byla dostupná, zatímco ta druhá nebyla.
00:53:25 My jsme měli příležitost většinou hrát na odpoledních čajích,
00:53:29 a tam se vytvářela ta divácká obec,
00:53:33 to byly maturitní plesy a podobně,
00:53:35 protože koncerty v tý době vlastně ještě nebyly,
00:53:39 beatové koncerty.
00:53:41 Mně vyloženě ten dixieland nějak nevadil,
00:53:45 ale táhlo mě to k tomu rokenrolu.
00:53:51 My jsme začínali velice záhy a rokenrol jsme hráli až později,
00:53:56 i když Haleyho jsme poslouchali, odtud ostatně název Komety.
00:54:00 Docházelo k nějakým takovým rozepřím ohledně repertoáru,
00:54:06 jestli teď budeme hrát tohle nebo támhleto,
00:54:09 ale taky jsme hodně podle publika zjišťovali,
00:54:13 že vlastně ten rokenrol je ten žánr,
00:54:16 za kterým ty lidi do toho Suchdola za námi jezdí.
00:54:34 Tehdy Komety sháněly basistu
00:54:37 a já jsem s nima chtěl za každou cenu hrát.
00:54:43 Tak jsem si rychle koupil basu a začal jsem na ni cvičit,
00:54:48 no a pak jsem šel na tu zkoušku.
00:54:52 A oni mě vzali, no...
00:55:10 V podstatě jako bigbítová kapela
00:55:13 jsme vyhráli Zlatou trubku Mladého světa.
00:55:16 Já bych vám to přečetl, na to si ovšem musím vzít brýle.
00:55:20 Tady je napsáno:
00:55:22 Vítězi první přehlídky amatérských hudebních souborů
00:55:26 Zlatá trubka Mladého světa, Praha, listopad 1962.
00:55:30 Je to krásný, když kytarový skupině dají takovýhle lesní růžek.
00:55:42 Pete, rock!
00:55:49 HRAJÍ
00:56:49 Já.
00:56:52 Jirka Suchý to zpíval taky, ale až pozdějc.
00:56:58 Já bych řek, že asi ten Viktor Sodoma starší.
00:57:03 Já za sebe můžu říct,
00:57:05 že pro mě to byl Miky Volek a Pete Kaplan.
00:57:09 Všichni z těch známých lidí, s kterými jsem mluvil,
00:57:13 tak si mysleli, že s tím vlastně začali oni,
00:57:16 ale to bylo tím, že jsme o sobě nevěděli.
00:57:19 Já jsem začal v těch Poděbradech,
00:57:22 Miky Volek, Pavel Sedláček a Pavel Bobek začali v Praze.
00:57:26 Já myslím, že tohle byl takovej ten základ těch zpěváků.
00:57:31 Samozřejmě, mimo to byli taky muzikanti,
00:57:34 a těch bylo daleko víc, to se nedá vyjmenovat.
00:57:37 Upřímně řečeno, já nevím, kdo byl úplně první,
00:57:41 ale mám takovej pocit,
00:57:43 že se to všecko stalo tak na přelomu roku 1959 - 60.
00:57:46 Já nevím, jestli na tom záleží, kdo byl úplně první,
00:57:50 možná někdo jinej z kolegů řekne ano, to jsme byli my.
00:57:54 Pokud si já vzpomínám, tak jsem věděl,
00:57:57 v té době, ve které jsme začali,
00:57:59 o kapele, která se jmenovala Sputnici.
00:58:02 Já nevím, já pociťuju velký vliv Tomislava Vašíčka a jeho Sputniků.
00:58:07 Pro mě v podstatě šel do hloubky nejvíc Pavel Bobek.
00:58:13 První kapela, kterou jsem vnímal jako rokenrolovou,
00:58:18 snad byli Sputnici a FAPS.
00:58:24 Ale já už jsem v tý době za sebou jednu kapelu měl,
00:58:28 i když samozřejmě ne nějak známou, vlastně se ani nejmenovala.
00:58:37 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Legendární seriál, věnovaný historii bigbítu, čili počátkům rockové hudby v Čechách i na Slovensku od konce 50. let po sametovou revoluci. Vedle dobových archivních materiálů poskytuje cyklus velký prostor pro vyjádření pamětníkům. Mnohý z těch, kteří přispěli svými vzpomínkami, už není mezi námi, nabízí se tak unikátní možnost poslechnout si, co vyprávějí o hudebních začátcích svých i svých kolegů Miki Volek, Jeňýk Pacák, Pete Kaplan, Jiří Brabec, Miloslav Šimek, Karel Černoch, Petr i Pavel Novák, ale i řada žijících pamětníků, zakladatelů populární písničky u nás jako je Jiří Suchý.
První díl se mimo jiné zabývá právě tím, kdo byl u nás praotcem bigbítu, kdo objevil rokenrol v Čechách.
A průkopníky byli – Akord klub a Viktor Sodoma starší, dvojice Suchý a Šlitr, Samuels, EP HI-FI, FAPS, P. Bobek, Paralax, Komety…
První řadu cyklu, zahrnující období od roku 1956 do roku 1973, připravili režisér Zdeněk Suchý, odborný poradce Aleš Opekar a střihač Vladimír Barák. Druhou řadu cyklu, pojednávající o období 70. a 80. let, připravili režisér Václav Křístek, odborný poradce Vojtěch Lindaur a střihač Michal Cuc. Jednotlivé díly cyklu režírovali i Zdeněk Tyc a Václav Kučera.