Bakalářská povídka o babičce, která chce začít nový život (1986). Hrají: J. Froňková, M. Hruška, M. Logojdová, E. Horváth st. a další. Scénář M. Najbrt. Kamera F. Bezděk. Režie Z. Havlíček
Tchán
Úterý 8. 3. 2022 na ČT1
Přehrát
00:00:12 Dokud jsem svou tchýni pořádně neznal.
00:00:15 Dokud jsem byl s matkou své ženy na válečné stezce,
00:00:18 připustil jsem nejvýš, že je to osoba.
00:00:21 Nyní, když byl válečný tomahavk zakopán,
00:00:26 nazývám ji osobností.
00:00:28 A to dosti výraznou.
00:00:30 Honza byl nejdříve samozřejmě proti.
00:00:33 To se ví, ale potom souhlasil.
00:00:36 Oba byty jsme vyměnili za jeden větší.
00:00:38 Rodina má být přece pohromadě, ne?
00:00:41 Maminka sice moc nadšená nebyla,
00:00:43 ale copak jsem mohla na všechno stačit sama?
00:00:47 A vůbec, maminka u nás měla pohodlí.
00:00:50 A v malém Honzíčkovi se přímo viděla,
00:00:53 takže jí vůbec nic nechybělo.
00:00:55 To si ovšem myslela jenom moje žena.
00:00:58 A ještě možná malý Honzík, ale tomu to bylo srdečně jedno.
00:01:15 Vidíš, to je nádhera.
00:01:16 Copak to je?
00:01:18 -Mraky.
-Mraky.
00:01:20 Takže už máme chaloupku, traktor. A kdo to tady je u chaloupky?
00:01:26 -Maminka.
-To je ale moc hezká maminka.
00:01:30 Má kudrnaté vlásky, viď?
00:01:33 Helenko, pojď sem honem. Pojď se podívat, to musíš vidět.
00:01:38 Taková nádhera. Z Jeníčka bude určitě malíř.
00:01:43 No, to nejspíš.
00:01:47 Ale pokojů viď, Jendo?
00:01:51 -Co je zase tohle?
-Maminka.
00:01:54 Honzo, to byla úplně čistá zeď.
00:01:57 No a co, teď je ilustrovaná předním výtvarníkem naší rodiny.
00:02:01 Mami, a ty ho klidně necháš dělat, co chce. Já tě nechápu.
00:02:04 Když on si tak hezky hrál, Helenko.
00:02:06 Ještě se ho zastávej. Ty jsi horší než on.
00:02:09 Nechceš taky tužku? Je tam ještě kousek zdi volné.
00:02:12 -Helenko, nepřeháněj.
-Prosím tě, ty buď zticha.
00:02:14 Všichni se ohromně bavíte a já se musím dřít v kuchyni.
00:02:17 Tak je to vždycky.
00:02:19 Jenom po vás pořád uklízet a ještě k tomu to pitomé vaření.
00:02:23 Helenko, včera a předevčírem jsem vařila i večeři já.
00:02:26 A ve středu a v úterý Honzík.
00:02:29 Honzík, Honzík, pořád jenom Honzík.
00:02:32 Myslela jsem,
00:02:33 že když budeme bydlet spolu, že to bude lepší.
00:02:36 Že mi pomůžeš.
00:02:37 -Ale maminka přece...
-Ty buď zticha.
00:02:40 Nejdřív ti nemohla přijit na jméno a teď jste se oba spikli proti mně.
00:02:44 To mám za všechno.
00:02:56 Pozor! Připravit ke startu. 1, 2, 3 a jedeme.
00:03:13 Já tedy nejsem žádný psycholog. Pouhý středně technický kádr.
00:03:20 Ale soudím, že na těch genech
00:03:22 a jejich přenosu mezi matkou a dcerou něco bude.
00:03:28 A to jsem ještě netušil, co mě ještě čeká.
00:03:34 Haló, vstávejte.
00:03:38 Nechci rušit, ale už je 11 hodin.
00:03:42 A teď ty. Zavolej maminku.
00:03:45 Mami, já mám hlad.
00:03:50 Tak řekni babičce, ať ti dá snídani.
00:03:54 Už snídal 2x.
00:03:59 Tak ať ti babička uvaří oběd.
00:04:02 Babičku to ani nenapadne. Babička jde do města.
00:04:06 Služky mívaly v neděli volno. Poroučím se, milostivá paní.
00:04:11 Promiňte, maminko, zaspali jsme.
00:04:14 Hned udělám oběd. Už na to letím, Honzo.
00:04:18 Vlastně ne, že?
00:04:21 Dneska jsou karbenátky a ty já neumím.
00:04:23 Ty musí udělat Helenka.
00:04:26 Kdepak karbenátky ty já neumím. Ty musí udělat naše Helenka.
00:04:34 Mami, ty někam jdeš?
00:04:36 Neboj, než uděláš oběd, tak budu zpátky.
00:04:41 Jdu se jenom projít.
00:04:43 Bolí mě hlava. Jeníček mě v noci budil.
00:04:46 A když jste ráno přišli, taky jste bouřili v celém bytě.
00:04:50 Neradi.
00:04:52 Ale rádi neradi,
00:04:54 ale výsledek je ten, že už jsem neusnula.
00:04:57 Ostatně je to tento týden už potřetí,
00:05:00 co jste byli celou noc pryč a já tady měla všechno na starosti.
00:05:03 Ale, mami. Copak nemáš Jeníčka ráda?
00:05:06 Ty mi dáváš hloupé otázky.
00:05:08 Lepší hloupé otázky než hloupé odpovědi.
00:05:11 Máš tady u nás všechno. Klid, teplo.
00:05:14 A hrnce a sporák, kbelík s hadrem.
00:05:17 Půlúvazek uklízečky a plný úvazek vychovatelky.
00:05:23 Vychovatelkou jsem na 100 %. Ahoj.
00:05:28 Můžu za to, že vařit neumím. Nikdy si mě to nenaučila.
00:05:31 A kluka nám jenom rozmazluješ. Všechno mu dovolíš.
00:05:34 Tak dost dámy.
00:05:35 Budeme pokračovat v nastoupeném směru.
00:05:39 Babička půjde za vlkem.
00:05:42 Princezna si dá studenou sprchu, aby se vzpamatovala.
00:05:49 A my hloupí Honzové, půjdeme vařit brambory.
00:05:58 Tahle brambora vypadá jako bubák.
00:06:02 Podívej, jak se mračí.
00:06:05 Ty by si ho chtěl zbaštit?
00:06:08 To klidně můžeš, ale až se uvaří.
00:06:12 Každý bubák aby změkl, se napřed musí vařit.
00:06:18 Někteří hodně dlouho.
00:06:21 Co to do naší mámy vjelo? Rozumíš tomu?
00:06:24 Tak najednou.
00:06:26 Proč mlčíš?
00:06:28 Tohle si přece nemůže dovolovat.
00:06:31 A vůbec, poslední dobou chodí na ty procházky moc často.
00:06:35 A proč ne? Je dospělá.
00:06:38 Podívejme, spojenec. Že zrovna ty.
00:06:48 Já snad budu celý život bojovat s ženskými.
00:06:54 Ještě že mám syna.
00:06:59 To tam musíme být zrovna dneska?
00:07:01 -Blázníš, Kalouskovi nás pozvali.
-No a co.
00:07:05 Příště by nás už nepozvali.
00:07:08 -No právě.
-Honzo.
00:07:10 Dobře víš, že Kalouskovi nezvou každého.
00:07:14 Kde je ta babička?
00:07:16 Zase ta její procházka. Už mi leze na nervy.
00:07:20 Babička?
00:07:22 Ty její procházky. Kde se pořád courá.
00:07:25 Kdo ví, třeba se necourá sama.
00:07:28 Prosím tě, vždyť jí je 60.
00:07:32 A vůbec, v 7 má být doma.
00:07:35 Honzík musí dostat večeři a za chvíli je večerníček.
00:07:38 A v půl tam máme být.
00:07:40 Kalousková přikázala.
00:07:42 Prosím tě, nezačínej zase a nezamlouvej to.
00:07:46 Nejde o Kalouskovi, ale o babičku. Už se mi delší dobu nelíbí.
00:07:50 Naopak mě se delší dobu líbí.
00:07:53 Vždycky odejde kolem 16:30 a zmizí. Ani neřekne, kam jde.
00:07:57 Jsme přece jedna rodina,
00:07:59 tak bychom to přece mohli vědět, ne?
00:08:02 Tak to snad ani není potřeba.
00:08:05 Helenko, když ty jsi taková vševědová.
00:08:09 To víš, pořádek musí být.
00:08:12 Tady to vypadá. Příští týden vymaluješ.
00:08:16 Co? Co tak najednou?
00:08:19 Vánoce jsou za 9 měsíců.
00:08:22 Pozvala jsem Kalouskovi k nám. Podívej se, jak to tady vypadá.
00:08:26 Stropy šedivé. Stěny pomalované. To potřebuje vymalovat.
00:08:30 To potřebujeme, jinak by Kalousková rozhlásila po celé Evropě,
00:08:33 že u nás v obýváku máme vymalovanou maminku.
00:08:37 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:08:40 Mami, jak si to vůbec představuješ? Víš, kolik je hodin?
00:08:45 Prosím tě, kde jsi byla tak dlouho?
00:08:48 Brzdi, dceruško. Brzdi. Děkuji.
00:08:51 Jestli sis nevšimla, tak pubertu mám už dávno za sebou.
00:08:55 -Někdy se mi to nezdá.
-Heleno. ―A co?
00:08:58 Tak kde se touláš?
00:09:01 Nemusela bych ti to vyprávět, Helenko, ale když to chceš vědět.
00:09:07 Potkala jsem příjemného člověka a je mi s ním dobře.
00:09:11 A s ním se taky toulám.
00:09:14 A proč? To ti nestačíme?
00:09:19 Někdy ne.
00:09:22 Tak aby bylo jasno, ten člověk mi nesmí do bytu.
00:09:26 Pamatuj si to.
00:09:27 Ani by mě nenapadlo chtít ti ho ukazovat.
00:09:30 To si nezaslouží.
00:09:34 Helenko, co se to s tebou stalo?
00:09:38 Co se stalo se mnou? Snad co se stalo s tebou, ne?
00:09:42 Odjezd. Kalouskovi čekají jen na nás.
00:09:45 Pojď, Helenko.
00:09:47 Helenko, každé tvoje slovo je perla.
00:09:53 Klid, mami. Všechno se zpraví.
00:10:20 Babi!
00:10:27 -Kde bydlí?
-Nemusíš všechno vědět.
00:10:33 Čím tedy je?
00:10:36 -Tím co já.
-Knihovnicí?
00:10:41 Důchodce pro všechno.
00:10:44 A vůbec, proč mě takhle vyslýcháš?
00:10:49 Musím přece vědět, co moje matka dělá po večerech, ne?
00:10:53 Milá dceruško, když nebudu chtít, tak nemusíš vědět vůbec nic.
00:11:02 Mám tomu rozumět tak, že nás už nemáš ráda?
00:11:06 A že s námi nechceš bydlet?
00:11:09 A že se chceš odstěhovat k nějakému oplzlému dědkovi?
00:11:13 -Heleno!
-Nech mě.
00:11:15 Rodina přece musí zůstat pohromadě. Sám to vždycky říkáš.
00:11:20 Mami, my máme přece právo vědět, kdo to je.
00:11:24 Vzpomeň si na tatínka. Co by tomu řekl.
00:11:28 Proč mlčíš, mami?
00:11:32 Mysleli jsme, že když budeme bydlet spolu,
00:11:35 že nám bude dobře.
00:11:39 Děláš mi starosti, Helenko.
00:11:42 Jsi sobecká a začínáš být i zlá.
00:11:47 Copak nechápeš, že ten zbytek života
00:11:51 co mi ještě zůstává, chci prožít šťastně.
00:11:55 Do toho štěstí patříš ty, Honza a Honzík.
00:12:00 Ale taky můj svět, Helenko.
00:12:03 Můj soukromý svět, víš. A ten mi neber.
00:12:07 O to tě prosím jednou provždy.
00:12:11 Mami, ale my máme právo... Honzo, tak řekni taky něco.
00:12:15 Sedíš tady jako mandarín.
00:12:18 -Honzo, ty mi přece rozumíš, viď?
-Nerozumím, maminko.
00:12:56 Víš, že je to ohromně zábavné hrát si na detektiva.
00:13:01 Já jsem byla úplně ve svém živlu. Kde jsi?
00:13:04 Posloucháš mě vůbec? Tak pojď sem.
00:13:06 V ložnici. Poslouchám. Jsem tady.
00:13:09 -Tak co, koho špehuješ?
-Koho? Mámu přece.
00:13:11 To snad ne.
00:13:13 Jak bych se jinak dověděla, co je ten dědek zač.
00:13:17 Počkej, ty vážně špehuješ svou vlastní matku?
00:13:19 -Neboj, ona o tom neví.
-Ještě že tak.
00:13:23 A co jsi vyšpehovala?
00:13:25 Právě že nic. Ztratila se mi.
00:13:30 -Už zase neumyla nádobí.
-Babička vyhlásila bojkot.
00:13:35 A nemohl by si ho dneska výjimečně umýt ty?
00:13:38 Tak to nemohl.
00:13:40 Výjimečně jsem ho myl včera,
00:13:42 předevčírem a dneska stěhuju nábytek.
00:13:46 Jaký nábytek?
00:13:48 Nedala jsi příkaz vymalovat?
00:13:51 Dala, tak se nediv.
00:13:54 Přijde Kalousek s chotí a to je pro mě,
00:13:58 jako kdyby přijel sám pan král se svým doprovodem.
00:14:02 A kdy chceš začít?
00:14:04 -Ve středu začne.
-Kdo začne?
00:14:08 Mistr Parma. Machr.
00:14:10 Jeden z nejlepších malířů ve střední Evropě.
00:14:14 Co si to vymýšlíš? Vždycky jsi maloval sám.
00:14:17 Já nemůžu malovat ze tří důvodů.
00:14:20 Zaprvé mě berou plotýnky,
00:14:22 zadruhé bych to nedokázal jako mistr Parma
00:14:25 a zatřetí budu na služební cestě v Košicích.
00:14:28 Honzo, to nemyslíš vážně? Přece neodjedeš?
00:14:34 -Cesta se nedá odložit.
-To mi neříkej, že se nedá odložit.
00:14:38 Pojede náměstek a ten si kvůli tomu,
00:14:41 že přijede Kalousek s chotí a musí být u nás vymalováno,
00:14:45 nebude měnit plán práce.
00:14:48 Ale babička na to sama nestačí. A co bude s Honzíkem?
00:14:52 No právě, aby kluk nezlobil,
00:14:55 tak odjede zítra na týden na podnikovou chatu.
00:14:58 Už jsem to vyjednal. Kluk se těší a babička taky.
00:15:03 To znamená, že já tady budu sama
00:15:06 s úplně cizím chlapem?
00:15:07 To ano.
00:15:09 Vezmeš si 2 dny dovolené, aby si mohla malovat.
00:15:12 Ten Parma není žádný důchodce a chlap.
00:15:16 Je to čipera.
00:15:18 Jo, ke všemu ještě nějaký dědek.
00:15:20 Honzo, nikam nepojedeš. Nedostanu dovolenou.
00:15:23 Dostaneš. Já jsem mluvil s tvým šéfem.
00:15:26 A teď mě laskavě omluv.
00:15:27 Já musím srolovat koberec v obýváku.
00:15:29 Ale já tady s žádným dědkem nebudu.
00:15:31 To mu taky musím vařit, že jo?
00:15:33 To určitě.
00:15:35 Každý dobrý řemeslník vyžaduje dobré jídlo.
00:15:38 To je zákon.
00:15:40 Řeknu matce, ona zůstane doma.
00:15:44 Tak o tom silně pochybuju. Potom co jsi jí minule řekla.
00:15:51 Zase já. Zase je všechno na mě.
00:15:57 Kde je Hela? Ani se s námi nepřijde rozloučit?
00:16:02 Musí nadpracovat náhradní volno, aby mohla vymalovat,
00:16:05 když my si klidně vyrazíme ven.
00:16:13 Honzo, měli jsme spolu kdysi nějaké neshody. Já vím.
00:16:18 Nebyla jsem tehdy zrovna spravedlivá,
00:16:21 ale měla jsem dojem, že si už pár let rozumíme.
00:16:27 Proto jsem taky vyhověla Helence a přestěhovala se k vám.
00:16:33 Proč mi to, maminko, všechno říkáte?
00:16:38 Protože jsi mě zklamal, Honzo.
00:16:42 Věřila jsem ti víc než Hele.
00:16:44 Tu znám a vím, že jsem si ji sama rozmazlila.
00:16:51 Ale ty.
00:16:56 Honzo, taky jednou budete staří a nepřestanete být lidmi.
00:17:05 To si pamatuj.
00:17:08 Nikdy jsem na to nezapomněl, maminko.
00:17:14 A teď už jděte nebo zmeškáte autobus.
00:17:18 Snad bych tady přece jenom měla radši zůstat.
00:17:20 -Babi.
-Kvůli Helence.
00:17:22 Tady se maluje a já si odjedu.
00:17:24 Však Helenka si už nějak pomůže.
00:17:27 A vlastně máš pravdu.
00:17:31 Pomozte si, jak umíte.
00:17:36 Jeníčku, tak pojď. Jdeme. Máš všechno?
00:17:39 Autíčko máme.
00:17:40 Ukaž mi šálku, aby ti nefoukalo na krček.
00:17:44 Budeme se dívat z okénka a já ti budu říkat,
00:17:46 co všechno uvidíš.
00:17:49 -Rozluč se s tatínkem.
-Honzo. Drž se, chlape.
00:17:53 -Ahoj.
-Ahoj.
00:17:56 Ahoj, babi.
00:18:31 -Dobré ráno, mladá paní.
-Dobré ráno.
00:18:35 Ale snad jsem vás nevzbudil?
00:18:38 Víte, já mám ve zvyku začínat časně ráno.
00:18:42 -Já jsem tu sama.
-Vidíte, já taky.
00:18:44 Tak jsme tu sami dva. Jako ve starém hradě.
00:18:47 Já nejsem oblečená.
00:18:48 Že bych vám půjčil nějaké montérky?
00:18:51 No jo, už to potřebuje vymalovat. Váš manžel měl pravdu.
00:18:55 Tihle amatéři. Dneska je to samý kutil.
00:18:58 Udělej si sám. Ó, ale tohle je ovšem nádhera.
00:19:05 Taková ilustrace na zdi.
00:19:10 To náš Honzík. Hlavně kvůli tomu musíme vymalovat.
00:19:14 Co by si lidé pomysleli, že?
00:19:16 Lidé by si pomysleli, že máte čiperného kloučka.
00:19:19 Děti mají tendenci kreslit někde v koutečku blešky.
00:19:24 Ale tenhle frajer ne. Hned široké plátno.
00:19:27 Říkal jste, že nejraději pracujete brzy ráno.
00:19:30 V některých rodinách by si to nechali jako památku.
00:19:33 V jiných rodinách je zvykem mít doma čisto.
00:19:36 Kde chcete začít?
00:19:38 Tím pokojíčkem. To je babiččin, že?
00:19:40 Jak víte, že je babičky?
00:19:43 Intuice. Víte, co já zažiju a prolezu bytů.
00:19:46 -Koupelna je támhle, že?
-Ano, tam.
00:19:50 Potřebuju trochu čisté vody a dáme se do práce.
00:20:06 -Udělám vám kávu.
-Bude s díky přijata.
00:20:12 Mladá paní, budeme dávat váleček?
00:20:15 Kdepak váleček. Čistě bílou.
00:20:18 Já si to myslel. Čistému vše čisté.
00:20:22 Můj muž říkal, že jste machr, ale vy jste mistr.
00:20:27 -Vy se s Honzou znáte?
-Teď už jo.
00:20:33 Pane Parmo, tak pojďte.
00:20:36 Děkuji.
00:20:40 -Prosím. ―Děkuji.
00:20:55 Copak tady budeme dělat?
00:20:58 -Vypijeme si kávu.
-A potom?
00:21:01 A potom půjdeme po své práci.
00:21:05 Takže vás prosím, abyste tu sebevraždu spáchala,
00:21:08 až odejdu z místnosti.
00:21:10 Nesnáším totiž pohled na krev.
00:21:12 Jakou sebevraždu?
00:21:14 Budu mýt okno, které jste zašpinil. Taky jste mohl dát pozor.
00:21:18 Mladá paní, kávu děláte obstojnou, ale jinak jste zřejmě dobrodruh.
00:21:23 Z toho musíte zákonitě spadnout.
00:21:26 Vážený pane, takhle myju okna už 5 let
00:21:30 a moje matka je celý život taky tak myla.
00:21:34 -Vaše paní matka ještě žije?
-A jak. Divil byste se.
00:21:38 Mám tady ještě jedny krátké štafličky.
00:21:44 -Takže ložnici jenom bílou?
-Všude jenom bílou.
00:21:49 Já jenom, že váš manžel, když byl u mě,
00:21:51 tak říkal něco o válečku.
00:21:53 Měl tu být. Měl by váleček.
00:21:55 Odjede si kdoví kam a nechá mě tu na všechno samotnou.
00:21:58 -Svatý muž.
-Říkal jste něco?
00:22:01 Já už mlčím jako ryba.
00:22:06 ZPÍVÁ SI
00:22:08 Cikánko ty krásná, cikánko malá...
00:22:18 Je moc zajímavé, že všichni malíři,
00:22:20 když jsou na štaflích, tak je něco nutí zpívat.
00:22:25 Jako ptáky vysoko na obloze.
00:22:29 Zajímavé co?
00:22:35 Mladá paní, a víte, kterou mám nejraději?
00:22:40 Tuhle. Ta dojímá i mě samotného.
00:22:44 VÝKŘIK A PÁD
00:22:48 Hergot, já bych mohl věštit loterie.
00:22:55 Co se stalo?
00:22:58 -Noha.
-Noha?
00:23:01 Když je to kotník, tak to dopadlo dobře.
00:23:05 -Bolí to tady?
-Ano.
00:23:08 To byla rána. Zatřásl se celý dům.
00:23:13 Mladá paní, to nic není. Klidně ležte.
00:23:16 Jenom vymknutý kotníček.
00:23:19 -No jo, už nám to pěkně otéká.
-Vy z toho máte snad radost?
00:23:24 Mladá paní, já jsem byl na vojně saniťák.
00:23:28 Na tohle se neumírá. Musíme na rentgen.
00:23:31 Ne, zavolejte maminku.
00:23:33 Copak s vámi bude dělat vaše maminka?
00:23:35 Totéž co já, tak k čemu vám bude?
00:23:38 Budete si myslet, že jsem tatínek. Telefon máte?
00:23:42 -A gauč?
-Copak já vím, my malujeme.
00:23:46 Tak něco seženeme a já zavolám sanitku.
00:23:49 -Ne, zavolejte Honzu.
-A kdepak je váš Honza?
00:23:53 V Košicích.
00:24:07 ZVONEK
00:24:10 Už pádím. Už letím.
00:24:15 Už jsem tam.
00:24:19 Už přistávám.
00:24:24 -Tak pomalu.
-Pěkně vítám.
00:24:27 -Dědo, tady máte mladou paní.
-Děkujeme.
00:24:31 -Nechodit. Ležet.
-Děkujeme
00:24:33 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:24:34 -Děkuji a na shledanou.
-Prosím.
00:24:37 Pomaloučku.
00:24:47 -No ne.
-Copak? Něco není v pořádku?
00:24:54 Mami! Kde je Honzík?
00:24:57 Vaše matka přijede odpoledne. Poslal jsem telegram.
00:25:01 -Ale kdo to teda uklidil?
-To byla maličkost.
00:25:07 To vy? Všechno?
00:25:15 Co říkal pan doktor? Ležet a nechodit. Nedivit se.
00:25:26 To jste musel pracovat celou noc.
00:25:29 Alespoň mi do toho nikdo nemluvil.
00:25:33 Ale jak k tomu přijdete? Takhle se dřít u cizích lidí.
00:25:36 Jak vám to vynahradím?
00:25:39 Klid, mladá paní, my už se s Honzou vyrovnáme.
00:25:44 Ale to jste se musel hodně napracovat.
00:25:47 Mám už praxi. Taky jsem měl takhle velkou dceru.
00:25:54 Měl? Už nemáte?
00:25:58 Nachystám vám něco na zub. Bude vhod hemenex?
00:26:02 -Kde vezmete šunku? Doma není.
-Nechte to na mě. Já taky čaruju.
00:26:09 Ale jak já k tomu přijdu?
00:26:11 Jsou 2 možnosti.
00:26:13 Buď jsem hodný člověk nebo bytový zloděj.
00:26:18 -To už byste tady nebyl.
-Kde pak, paninko.
00:26:22 Já jsem tak fikaný, že si napřed získám důvěru.
00:26:26 Vymaluju, uklidím a přitom si pěkně obhlédnu,
00:26:31 kde máte ukryté zlato a drahé kamení.
00:26:34 A pak se jednoho krásného dne vrátím.
00:26:37 Všechno rozbiju,
00:26:40 a to nejdražší co máte doma, tak odnesu.
00:26:44 Až tak jsem rafinovaný.
00:26:47 -Vy jste asi opravdu hodný člověk.
-Řekla jste to vy.
00:27:01 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:27:06 Ahoj, Honzíku. Já jsem myla okna, víš.
00:27:12 Teda, pane Parma, to vy všechno děláte tak dokonale?
00:27:16 Všechno ne. Nohu si paní zlomila sama.
00:27:21 Musíš se s panem Parmou vyrovnat. On byl tak ochotný a obětavý.
00:27:25 A vůbec, takhle bys nedokázal uklidit,
00:27:29 kdyby ses rozkrájel.
00:27:32 ZVONEK
00:27:38 -Ahoj.
-Ahoj, mami.
00:27:40 Ahoj, Honzíku. Tak co? Nezlobil jsi?
00:27:43 -Ne, a viděl jsem živého koně.
-Tak to běž povědět mamince, běž.
00:27:48 Co je? Stalo se něco?
00:27:52 Ale ne. Vůbec nic. Teda trošku.
00:27:55 Helenka si trošku zlomila nohu, ale teď už je všechno v pořádku.
00:27:59 Chudinka malá.
00:28:01 Maminko, prosím vás, slibte mi,
00:28:05 že až uvidíte kohokoliv, tak se vůbec nebudete divit.
00:28:09 -Slibujete?
-Ale proč, prosím tě?
00:28:12 Protože jste se vrátila moc brzo.
00:28:15 Potom vám všechno vysvětlím. Tak co, slibujete?
00:28:17 Ale ano.
00:28:23 -Helenko.
-Mami.
00:28:26 Bolelo to?
00:28:32 To je pan Parma, mami.
00:28:35 On u nás maloval,
00:28:37 a pak když se mi to stalo, tak sám uklidil celý byt.
00:28:40 Co říkáš? Že je to zlatý člověk?
00:28:43 No právě.
00:28:45 Na rozdíl od tebe to vím už delší dobu.
00:28:50 Honzo, to ty jsi...
00:28:57 No tak, okna... To nevadí. To vůbec nevadí.
00:29:03 -Zítra je umyju.
-Ne, prosím tě, to ne.
00:29:08 Co je?
00:29:10 Babička, Pan Parma. Zlatý člověk. Náš budoucí tchán.
00:29:26 Jeníčku!
00:29:37 Skryté titulky: Leona Kminiaková, Česká televize, 2009