Bakalářská mikrokomedie o tom, že nevěra se nevyplácí (1984). Hrají: S. Šárský, A. Procházková, P. Vaněk a další. Režie F. Mudra
00:00:11 -Udělejte si pohodlí.
-Děkuji.
00:00:21 HRAJE HUDBA
00:00:36 -Tak, Moniko, na vaši zkoušku.
-Děkuji.
00:00:43 Nebojte se, nic to není.
00:00:49 Budeme spolu pravidelně pracovat a uvidíte, jak nám to půjde.
00:00:55 Pokroky. Sám Mendělejev by možná sklonil svou sivou hlavu.
00:01:01 -Pane inženýre, vám se to mluví.
-Máte pravdu.
00:01:07 Když jsem vedle vás, tak mi to opravdu mluví.
00:01:11 Někdy i z cesty. Nevšimla jste si toho?
00:01:14 Napijte se, šampaňské jde na krásu.
00:01:22 Musíme se napít, protože jinak bych vám neřekl,
00:01:27 -co vám chci říct už půlroku.
-Nerozumím vám.
00:01:36 Nerozumíte? Jste ještě mladá, nemůžete pochopit,
00:01:43 co byste pochopit měla.
00:01:48 -Slíbil jste mi ty tabulky.
-Jistě.
00:01:50 Víte co, budu mluvit přímo.
00:01:56 Jsme dospělí, inteligentní, mohli bychom si ušetřit
00:02:00 -tu trapnou hru, co říkáte?
-Opravdu vám nerozumím.
00:02:08 Ale rozumíte, Moniko, vidím vám to na očích.
00:02:12 Tak budu mluvit přímo, ano?
00:02:17 Co byste dělala, kdybych řekl, že jsem se do vás zamiloval?
00:02:27 -Ani nevím, neumím si to představit. ―Ne?
00:02:32 Tak já vám to řeknu.
00:02:35 Moniko, je to strašné, možná se oba ženeme do záhuby,
00:02:42 -ale já vás miluji.
-Proč to říkáte?
00:02:49 Proč? Protože na to mám právo.
00:02:54 Nebo si myslíte, že když jsem o něco starší,
00:02:58 nemám právo se zamilovat? Ale mám, stejné jako vy.
00:03:06 -Vy nevyužijete svého práva?
-Nevím... Nemáte ty tabulky?
00:03:17 Pojďte, posaďte se.
00:03:22 Tak...
00:03:28 -Copak jsem pro vás vzduch?
-To ne, ale...
00:03:37 Tak využijte svého práva a zamilujte se.
00:03:42 -Teď ne!
-A kdy? Život běží.
00:03:49 ZVONEK U DVEŘÍ
00:03:50 Život strašně běží... ZVONEK U DVEŘÍ
00:03:55 -To je malér.
-Co? -Někdo sem leze.
00:03:58 -Jste doma, ne?
-Ale to je žena.
00:04:00 -Jaká žena?
-Moje žena.
00:04:02 -Říkal jste, že jste svobodný.
-No jo...
00:04:07 -Musím domů!
-Seďte, jako by se nic nestalo.
00:04:11 Nechal jsem ve dveřích klíče. Seďte.
00:04:16 Nelíbí se mi to, pane inženýre. Jdu domů!
00:04:19 Hlavně klid. Dělejte, co vám řeknu.
00:04:24 -Proč? Nic jsem neprovedla!
-Jak jí to vysvětlíte?
00:04:28 Hlavně klid a sedět. Miláčku, už běžím!
00:04:35 Už jsem tady, to byla doba, ahoj.
00:04:39 My jsme si tak povídali, že jsme tě neslyšeli.
00:04:44 -Ty tady někoho máš?
-Ne. Vlastně přijeli Kulhánkovi.
00:04:48 Co jsem s ním byl v Beskydech na školení.
00:04:54 Nevzpomínám si.
00:04:59 To je paní Kulhánková, Jiřinka.
00:05:05 Žena mého kamaráda, jak jsme spolu bydleli.
00:05:09 -Jiřinka.
-Těší mě, paní Kulhánková.
00:05:12 Dobrý den.
00:05:13 Asi hledáš Honzíka, že?
00:05:15 Šel k holiči, nedal jinak, že jde k holiči,
00:05:22 tak jsme si tu s Jiřinkou povídali.
00:05:24 -Jak to, že jsi už doma?
-Všechny lety do Košic odvolány,
00:05:27 seminář zrušili.
00:05:28 Zrušili... To je dobře.
00:05:33 Aspoň si všichni popovídáme.
00:05:37 Měl bych jít pro toho Honzu, byla by škoda,
00:05:40 když tady jsi, tak aby seděl u holiče.
00:05:45 Já jdu.
00:05:48 BOUCHNUTÍ DVEŘÍ
00:05:52 Někdy mi připadá praštěný, vám ne?
00:05:57 Taky...
00:06:01 Já jsem na ně hrál sedm červených se zelenýma...
00:06:04 Hele, kdo se na nás přišel podívat.
00:06:07 -Nazdar, Bobku.
-Ahoj.
00:06:08 Kamarádi, je zle.
00:06:11 Musíte mi pomoct.
00:06:15 Na zdraví vašeho muže, aby se mu nic nestalo,
00:06:18 když tak rychle utíkal k holiči.
00:06:22 On už se musel nechat holit. A taky vlasy.
00:06:33 To je ohromná legrace.
00:06:35 Když jsi takový erotoman, to máš pak těžký.
00:06:38 Houby, mám pech! Dělejte něco, nechal jsem je tam samotné.
00:06:46 -Kde?
-Doma, v bytě.
00:06:51 Rád bych věděl, o čem si tam povídají.
00:06:53 Nejspíš si vyměňují recepty na dršťkovou.
00:07:01 -Na jakém školení to spolu byli?
-Ani nevím, asi na důležitém.
00:07:09 Nejspíš, když se tak skamarádili.
00:07:13 Já vás zdržuji, asi jste unavená, půjdu jim naproti.
00:07:17 Ne, seďte, Sýkora tu bude brzo, jak ho znám.
00:07:24 Tak.
00:07:28 Ta je vaše, na jeho zdraví. Vy nepijete na jeho zdraví?
00:07:46 Ty to být nemůžeš, Lojzo, tebe Marie zná.
00:07:50 -Mne už dlouho neviděla.
-Musí to být někdo neznámý.
00:07:56 Musí být inteligentní, protože to nebude jednoduché.
00:07:59 A co brácha? Je z Plzně a je chytrej ― po bráchovi.
00:08:05 Co blbneš?
00:08:10 -Ještě jednou: Příjmení?
-Kubánek.
00:08:13 -Kulhánek se jmenuješ!
-Tak Kulhánek, to je fuk, ne?
00:08:17 -Počkej... Jméno?
-Jaké jsem mu dal jméno?
00:08:21 -Honza.
-Honza, to je ono!
00:08:24 -Já jsem Honza.
-Aspoň nebudeme lhát.
00:08:27 Pš!
00:08:33 Hele, byl jsi u holiče a bylo tam moc lidí.
00:08:40 U holiče? Taková pitomost.
00:08:44 Už ho vedu, pojď, Honzíku, jako doma.
00:08:52 -Už jsem tady, brouku!
-To je Honza.
00:08:56 Čau, kočičko.
00:09:01 -Kubánek, mladá paní, těší mě. ―Dobrý večer.
00:09:07 Neboj, já jsem se ti neztratil, tolik lidí u holiče jsem neviděl.
00:09:14 Už jsem byl namydlenej, když přiletěl Bobek...
00:09:17 -Kdo?
-Kluci mi někdy říkají Bobku.
00:09:20 -Nestyď se a řekni proč.
-Proč?
00:09:22 To se může stát každému, za to se nemusíš stydět.
00:09:28 Bobek vám jednou na vojně po fazolkách...
00:09:30 Ale ne, vy jste byli spolu i na vojně?
00:09:34 Ne, Bobek je proti mně starý dědek, viď, štěstíčko?
00:09:39 To je mi líto, ale říkali jsme si, jak si popovídáme,
00:09:43 ale čas je prevít, ujel by vám vlak.
00:09:47 Karle, to od tebe není hezké, Kulhánkovi... Promiňte, Kubánkovi
00:09:53 mohou u nás přespat.
00:09:56 -Ne.
-Místa je tu dost.
00:09:57 To nejde, protože Jiřinka mi říkala, že její maminka je těžce nemocná.
00:10:03 -Jiřinko...
-Ano?
00:10:05 Jiřinko, babička si poradí sama, je už veliká,
00:10:09 proč si neudělat večírek. Bobku, máš co pít, že?
00:10:14 -Nemám.
-Kdybys nelhal, škrobe!
00:10:20 Paní Sýkorová, to nemá cenu, musím vám něco říct!
00:10:22 Chce vám říct, že vám vadí to vaše vykání.
00:10:26 Ona je Jiřka, já Jeník, ty jsi Majka, že?
00:10:32 Budeme si tykat. Bobek mi o tobě často vyprávěl.
00:10:36 -Když jsme nemohli usnout na školení, viď? -Jo.
00:10:39 -Mařko!
-Raději Marie, Jeníku.
00:10:47 HUDBA
00:10:57 Už vím, jak to uděláme. Mladým dáme naši ložnici.
00:11:01 Ano!
00:11:04 Jsou to hosté.
00:11:07 Já si lehnu v obýváku a tobě dám polštáře na zem.
00:11:12 Mně? To nevím...
00:11:16 To by nešlo, zapomněla jsem na tvůj ischias.
00:11:26 Chudáčku!
00:11:28 Jiřinko, Karlík nesmí nastydnout, hned ho chytnou záda
00:11:34 a já ho musím masírovat.
00:11:38 -Nech toho!
-Dávat mu obklady.
00:11:42 Jaký nech toho! Za to se nemusíš stydět.
00:11:49 Už ti není dvacet jako Jeníkovi nebo Jiřince.
00:12:00 Bývaly doby, kdy taťka udělal třeba 40 kliků.
00:12:06 -Ne!
-Ano.
00:12:09 -Kolik jich uděláš teď?
-Každého teď zajímají moje kliky!
00:12:14 Mne jo, udělej 40 kliků.
00:12:22 38, 39, 40!
00:12:28 Vítěz!
00:12:30 Teď ty, Bobku, a jako zamlada.
00:12:32 A udělej jich 50, ať mladí vidí.
00:12:37 1, 2, 3...
00:12:44 -Tak to vidíte.
-Vstávej.
00:12:49 -Opatrně mě neste.
-Hů, hů, hů!
00:12:56 -Jeníčku.
-Copak, Mařenko?
00:13:00 Kde jste se to seznámili, na jakém školení?
00:13:04 Nebylo to v Beskydech na Visalájích?
00:13:07 Tam, my na to s Bobkem často vzpomínáme.
00:13:12 Bobek taky na to často vzpomíná, tam bylo veselo.
00:13:19 Někde máš tu fotografii, přines ji ukázat.
00:13:22 -Jestli na ní najdeme Jeníka.
-Koho zajímá fotografie.
00:13:28 Mne.
00:13:33 Správně.
00:13:39 -Máš ji?
-Nemám.
00:13:42 -Nemám ti pomoct?
-Už se stalo, dorostenče.
00:13:51 To je škoda, těšila jsem se, že bude legrace.
00:13:56 -Co jsi takový navztekaný?
-Chci jít spát.
00:14:01 Ale...
00:14:03 -Honza je taky unavený, viď?
-U televize hned usne.
00:14:09 Když nespí svých 10 hodin, tak ráno fňuká.
00:14:14 Jiřinko, musíš si manžela vychovat líp než já.
00:14:19 Taky se nesmí hned všemu věřit.
00:14:22 Nemohli bychom jít už spinkat? Maruška říkala, že můžeme do ložnice
00:14:28 -Viď, Bobku?
-Ani nápad!
00:14:32 Bobek je zvyklý na svou postýlku, ale třeba by vám stačila pohovka.
00:14:39 -Klidně, to nám stačí, že?
-Raději půjdu.
00:14:45 -Kam bychom chodili?
-Babička na vás určitě čeká,
00:14:49 tak já jdu zavolat taxíka.
00:14:53 Žádná babička nečeká.
00:14:55 Měli bychom přestat a konečně...
00:14:58 Konečně si hajnout. Mařenko, kde máte peřiny?
00:15:03 Haló, taxi?
00:15:06 Chtěla bych si ještě popovídat.
00:15:12 Je teprve 10 hodin.
00:15:18 Vidím, že se v mužích ještě moc nevyznáte.
00:15:22 Jinak byste nemohla pustit manžela v cizím městě, večer, k holiči?
00:15:27 Proč ne? Když svému muži věřím, pustím ho, kam bude chtít.
00:15:32 To bych na tom byla špatně, kdybych ho musela hlídat.
00:15:35 Ten optimismus vás přejde.
00:15:42 Až budete mít vrásky kolem očí, budete utahaná z práce, od dětí,
00:15:49 z věčné opatrnosti, aby si ten pán nemohl stěžovat,
00:15:53 že je jeho manželka málo milá a přítulná.
00:15:58 -Tak vás ten optimismus přejde.
-Na to musí být dva.
00:16:03 Co to pořád, holky, melete, pojďte se napít.
00:16:07 Živijó!
00:16:11 Dva... Záleží na tom, kteří dva by tvořili ten pár.
00:16:19 -Na co jste se to daly?
-Mlč, možná se něco dovíš.
00:16:24 -To těžko, já už všecko vím.
-Všecko ne.
00:16:29 Nevíš například, co je vedle za skříní v pokoji.
00:16:33 Jene, buďte tak laskav a přineste, co je za skříní.
00:16:41 Bobku!
00:16:43 Doleva.
00:16:52 -Ježíši...
-Děkuji.
00:16:56 Co je to?
00:16:58 To je můj největší kufr, máš tam všechny svoje věci,
00:17:02 je tam skoro všecko.
00:17:04 Jestli kufr uneseš, můžeš ho vynést na chodbu.
00:17:11 -Co to znamená?
-To je společenská hra.
00:17:17 Tak běž. Přece nepokazíš večírek s přáteli.
00:17:35 Mějte se hezky, chci už jít spát, Moniko.
00:17:41 Dobrou noc, Moniko.
00:17:47 -Vy víte, že jsem Monika?
-To víte, že vím.
00:17:53 Všechno vím. Klidně byste mohla být Jana, Věra, Jitka nebo Irenka.
00:18:02 Jednou, dvakrát, třikrát se to vydržet dá s rozumem,
00:18:06 ale pak už to nejde.
00:18:10 Já jsem...
00:18:13 -On mi slíbil tabulky.
-Promiňte, paní, nevěděl jsem, že...
00:18:23 To byla blbost, co?
00:18:38 Tě bůh!
00:18:40 Kam jdete? Přece mě v tom nenecháte samotného?
00:18:46 -Už mě to nebaví.
-Kam jdete?
00:18:57 Snad to stálo za to, že jsem nehodila flintu do žita.
00:19:00 Od té doby se totiž něco změnilo.
00:19:04 Cestu do Košic jsem už nemusela nikdy předstírat.
00:19:13 Skryté titulky: Milena Nečadová, Česká televize, 2010
