Malá televizní komedie o učitelce, která se po letech setkává se svou dětskou láskou (1980). Hrají: Z. Fišárková, S. Tříska, M. Kocourek, M. Holub a další. Scénář M. Najbrt. Kamera J. Plesník a J. Zaoral. Režie V. Hudeček
00:00:09 Vážení přátelé, posílám vám příběh své kamarádky.
00:00:15 Jmenovala se, stále se ještě jmenuje Jitka.
00:00:19 Po 15 letech nešťastného manželství se rozvedla
00:00:23 a rozvod to nebyl jednoduchý.
00:00:26 Vrátila se pak ke své matce do města,
00:00:28 kde prožila své dětství a rané mládí.
00:00:32 Na tamější základní škole kam sama chodila coby dítě,
00:00:36 dostala místo a chystala se,
00:00:38 svůj zpackaný život uvést do jiných kolejí.
00:00:41 A byl to začátek téměř symbolický.
00:00:44 Dokonce i tuto učebnu si pamatovala z dětských let.
00:00:49 A tady den před zahájením školního roku
00:00:53 vlastně začíná náš příběh.
00:01:05 Tady jste a já vás hledám po celé budově.
00:01:09 Rozhlas nám ještě nefunguje, tak musím po svých.
00:01:12 A co pak vy tady?
00:01:15 -Já si tady smutním.
-Ale, ale. Co pak?
00:01:20 Je to jak z těch filmů.
00:01:22 Tohle je přesně ta třída, kam jsem chodívala
00:01:25 do 6, 7 a do 8.
00:01:27 Seděli jsme tady v této 3. lavici.
00:01:31 Já jsem vždycky sedávala s jedním klukem.
00:01:35 A potom v 1. hned u katedry, abych to měla z první ruky.
00:01:42 Já už jsem byla tehdy taková upovídaná.
00:01:45 Teď mi nezbývá, než abych řekl
00:01:47 několik banalit o tom, jak ten čas rychle utíká, že?
00:01:50 Čas.
00:01:52 Vždyť já si ještě pamatuju,
00:01:54 jak jste mi tady v té 1. lavici
00:01:56 dal takovou parádní kouli za opisování.
00:01:59 Opisovala jsem vám písemku před očima z příprav na stole.
00:02:03 Ale ani nevzpomínejte. Vždyť už sem chodí moje vnoučata.
00:02:07 Ale to nic. Nebudeme přece plakat nad časem.
00:02:12 Tady máte třídní knihu, kolegyně.
00:02:16 -Vždycky jste mi říkal Jitko.
-I když jsem vám dával 5?
00:02:20 To ne. To jsem byla Marečková.
00:02:24 Tak tohle je ta vaše nová třída, Jitko.
00:02:27 Smím vám tak říkat? Teď už nezlobíte ani neopisujete.
00:02:32 Budu vám vděčná.
00:02:34 Alespoň si tady nebudu připadat tak cizí.
00:02:37 Ale jděte. Tohle město se tak rychle nemění.
00:02:40 Jistě tady ještě pár starých známých potkáte.
00:02:45 Bednařík, Brabec, Číhalová, Petránková.
00:02:49 Petránková to je mi povědomé.
00:02:52 Klíma, Král.
00:02:54 To by mohl být kluk, který sedával támhle.
00:02:57 Krátký Jaroslav. Není to náhodou syn Jardy Krátkého?
00:03:02 Ten vedle mě seděl v lavici. Vzpomínáte si?
00:03:05 Ano, to je on.
00:03:08 Vidíte to?
00:03:10 Kdybych si takhle nezkazila život,
00:03:13 tak tady klidně mohl sedět můj syn nebo dcera.
00:03:16 Klid, klid. Nebudete mít čas na takové myšlenky.
00:03:19 Tahle 8. D to jsou kvítka k pohledání.
00:03:22 Abych vás potěšil,
00:03:24 tak největší číslo je právě malý Krátký.
00:03:29 No, jsem rád, že na to přišla řeč.
00:03:31 Víte, s tím klukem se něco děje. Pochopitelně.
00:03:36 Máma se mu zabila před rokem v autě,
00:03:39 a tak žijí sami s tátou a se sestrou.
00:03:43 On to byl vždycky číslo, ale co se s ním teď děje.
00:03:47 Však uvidíte sama.
00:03:51 Nebojte se. Já už mám taky něco za sebou.
00:03:55 Ale teď už pojďte, ať nezmeškáme poradu.
00:03:59 Představím vás kolegům.
00:04:01 Jistě nebudu sám,
00:04:03 kdo si pamatuje na upovídanou Jitku.
00:04:11 Jitce plynuly dny na novém působišti celkem šťastně.
00:04:15 S novým životem se jí vracela i dobrá nálada
00:04:18 i bývalý smysl pro humor.
00:04:21 Se svou třídou vycházela dobře. Uměla si děti získat.
00:04:25 Až na jednu maličkost.
00:04:28 Na Jaroslava Krátkého.
00:04:36 -Ahoj. ―Ahoj. ―Máš toho dost, viď?
00:04:41 Ne, nemůžu pochopit, co proti mně ten kluk má.
00:04:44 Zase případ Krátký?
00:04:47 Prosím tě, proč se s ním tak páráš?
00:04:49 Být na tvém místě,
00:04:51 tak bych s ním už nejmíň 5x vyrazila dveře.
00:04:53 A ty pořád pomalinku polehounku. Je to dítě.
00:04:56 Jenomže dneska 14letý klacek není žádné dítě.
00:05:00 Prosím tě, pochop to, je nešťastný. Žije bez maminky.
00:05:03 Nepřeháněj to.
00:05:05 Kluk má normální pubertální reakce a ty z toho naděláš, kdo ví co.
00:05:10 -Jestli je ti to k smíchu? ―Ale ne, ty mi nejsi k smíchu.
00:05:13 Ty jsi neznala jeho tátu, když byl ještě jako kluk.
00:05:17 Ty se znáš s jeho otcem? Za těch pár týdnů?
00:05:20 Prosím tě. Dále.
00:05:27 My o vlku.
00:05:29 Tak co nám neseš?
00:05:31 Nic nenese. Pozvala jsem ho, viď? Posaď se.
00:05:35 Já postojím.
00:05:37 Jak chceš, ale ve stoje se špatně povídá.
00:05:41 Mně to stačí.
00:05:43 Dobrá, postojíme.
00:05:47 Jsou na tebe stížnosti, Jaroslave. Od matikáře i od těch dalších.
00:05:54 Nechceš se učit nebo tě nic nezajímá.
00:05:57 Jak je to?
00:06:00 Když jsi vyvolán, tak stojíš, mlčíš, neodpovídáš.
00:06:03 Při písemkách odevzdáváš prázdný papír.
00:06:09 Co s tím budeme dělat?
00:06:12 Já o tobě vlastně vůbec nic nevím.
00:06:16 Co tě zajímá?
00:06:21 Ty se mnou nemluvíš?
00:06:24 Tak mluv, prosím tě. To ti nestojíme za odpověď?
00:06:32 Počkej, kam jdeš?
00:06:34 Já se zblázním. Viděla jsi to?
00:06:37 On si klidně odejde a neřekne ani slovo.
00:06:38 Neměla jsi na něj křičet.
00:06:40 Snad bych se mu měla ještě omluvit podle tebe.
00:06:42 Jestli o to bude stát.
00:06:44 Věro, tohle bude těžké. To je přesný syn svého otce.
00:06:48 Ten taky jednou...
00:06:50 Počkej, co? Povídej? To zavání tajemstvím.
00:06:53 To si ráda poslechnu.
00:06:55 Povídej, odkud znáš starého Krátkého?
00:06:57 Starého Krátkého? Já ti dám starého.
00:06:59 Vždyť je starý jako já.
00:07:01 -Já ti potom budu jednou povídat. ―Jen aby.
00:07:04 -Já tě chytnu za slovo. ―Děkuji z kafe.
00:07:07 Ty máš teď okno?
00:07:14 To je nápad.
00:07:20 To by mohlo být dobré.
00:07:26 Milý Kraťásku.
00:07:34 Už s chmurným mírem vchází chmurný den
00:07:38 a samo Slunce těžkou hlavu skrývá.
00:07:42 Jen zprostit toho, kdo je nevinen
00:07:46 a trestat provinilé ještě zbývá.
00:07:50 Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin
00:07:58 a bolest Romeova.
00:08:02 Tak, kluci a děvčata, vyndejte si sešity
00:08:05 a napíšeme si několik poznámek k tomu,
00:08:07 co jsme dnes probrali, a co jsme se naučili.
00:08:11 Jaroslave, jestli tomu dobře rozumím,
00:08:13 ty nemáš sešit.
00:08:14 -Nemám. ―Vstaň a odpověz pořádně.
00:08:20 Nemám sešit.
00:08:24 Prosím, on nemá vůbec nic.
00:08:26 A soudruh učitel z matematiky ho chtěl poslat domů.
00:08:29 A z dějepisu dostal 5, protože nechtěl mluvit.
00:08:31 Dobře, sedni si.
00:08:35 Jaroslave, tento dopis předáš doma otci a na důkaz toho,
00:08:40 že jsi ho opravdu předal, ať otec dopis podepíše
00:08:43 a zítra mi přineseš zalepenou odpověď.
00:08:47 -Jaroslave, rozuměl jsi?
-Jo.
00:08:51 Co brambory? Brambory už se vaří?
00:08:56 Ještě ne, ale už dělají bublinky.
00:08:59 Tak je nech vařit a čti dál.
00:09:02 Sakra, kde se ten kluk zase toulá. Podlaha je přece jeho práce.
00:09:09 -Ukaž, kde je to? Co?
-Tady.
00:09:13 Připravíme jíšku.
00:09:16 No jo, připravíme jíšku, ale jak, to už tady pochopitelně nepíšou.
00:09:19 Oni si myslí, že jíšku umí každý.
00:09:22 Že jíška byla lidstvu vložena do kolébky.
00:09:25 -Ach jo, ty umíš jíšku?
-Neumím.
00:09:29 Neumíš. Já taky ne.
00:09:33 Tak uděláme opět polévku z pytlíčku.
00:09:37 Tam po nás jíšku nechtějí.
00:09:40 Na, tady máš.
00:09:44 A co s těmi brambory?
00:09:47 Nech je vařit.
00:09:48 Vezmeme si je místo chleba k těm párkům.
00:09:52 A hele, náš mladý nadějný velkolepý junior se milostivě
00:09:58 vrací k rodnému krbu.
00:10:06 Tak co? Odkud?
00:10:08 Ze školy nebo z flámu?
00:10:11 Už je málem 7 hodin, jestli tě tento detail zajímá.
00:10:14 A že na tebe čeká podlaha.
00:10:16 Šel jsem se trochu projít.
00:10:18 Projít. On se byl projít. Ještě že jenom trochu.
00:10:22 A kde pak, smím-li se zeptat?
00:10:24 Tak na vzduchu.
00:10:25 Na vzduchu. Já rozumím.
00:10:27 Zase jsi byl obhlížet za plotem, co?
00:10:31 Pamatuj si, moje slovo je zákon a podmínku znáš.
00:10:33 Ty moji taky.
00:10:35 -Jaroslave! ―Co mám dělat s tou polévkou?
00:10:38 Co máš dělat s polévkou? Ona neví, co má dělat s polévkou.
00:10:41 Tak sceď brambory,
00:10:42 nech vařit vodu, vysypat sáček do vody
00:10:44 a míchat za stáleného vaření 5 minut.
00:10:48 Převléknout. Hadr a dodělat podlahu.
00:10:52 -Tati! ―Co je?
00:10:54 -Tady to máš přečíst a podepsat.
-Co je to? ―Dopis.
00:11:00 To vidím, že to není letadlo. Ptám se od koho.
00:11:03 Ty ses ptal, co je to, a teď se teprve ptáš od koho.
00:11:05 Ty mlč a koukej, ať se ti vaří voda.
00:11:09 Od naší učitelky.
00:11:13 Jaroslave, už zase.
00:11:15 Tak on ti jeden trest nestačil.
00:11:28 Milý Kraťásku. Milý Kraťásku?
00:11:34 Vzpomínáš si ještě na naše společné chvíle
00:11:37 v jedné lavici?
00:11:38 Dávala jsem ti opisovat úkoly
00:11:40 a ty jsi mi za to nosil kradené třešně.
00:11:44 No, no, no.
00:11:46 A moc se mi také líbilo, když ses kvůli mně
00:11:50 popral se starším klukem, a pak jsi mi řekl,
00:11:53 že jiná holka by ti za to nestála a dal jsi mi pusu někam za ucho.
00:12:00 Chceš-li si na tyto chvíle zavzpomínat,
00:12:02 přijď ve čtvrtek večer do parku za školu třeba v 7.
00:12:07 Jitka.
00:12:17 Jaroslave, poslyš, to je vrchol.
00:12:20 To je vrchol.
00:12:22 Já jsem ochotný tolerovat ti všelijaké lumpárny.
00:12:25 Do jisté míry ovšem.
00:12:27 Ale nezdá se ti, že nějaká psaníčka,
00:12:29 pusa za ucho a holky, že na to máš dost času?
00:12:32 Prosím tě, co je to za psaníčka? Já o žádné nevím, tati.
00:12:36 To musí být pěkné číslo. Píše jako svůdnice.
00:12:39 Chceš-li si na ty chvíle zavzpomínat.
00:12:44 Teda holka v tomhle věku, to mi rozum zůstává stát.
00:12:48 Písmo má jak potvora.
00:12:50 Hele, vypadni, a ať se ti vaří polévka.
00:12:54 Jaroslave, sednout. Posaď se, posaď se.
00:13:02 Kde jste spolu byli, když jsi ji líbal. Mluv.
00:13:05 Tati, prosím tě, věř mi. Já o žádné Jitce nevím.
00:13:08 To si ta učitelka musela splést. Ona je na škole nová.
00:13:12 Kde jsi kradl ty třešně?
00:13:13 Žádné jsem nekradl, je říjen.
00:13:16 Jo tak, tak ono už to trvá tak dlouho.
00:13:20 -Jak často jste se scházeli?
-Nescházeli jsme se.
00:13:23 Prosím tě, Jaroslave, nelži.
00:13:31 Naposledy ti říkám, že o žádné Jitce nevím.
00:13:35 A tenhle ten dopis dneska vidím poprvé.
00:13:37 Tak to je možné.
00:13:38 Je to docela možné, protože ho učitelka
00:13:40 zachytila dříve, než jsi ho dostal.
00:13:42 Já moc dobře znám ty...
00:13:44 Tak ještě jednou.
00:13:46 Co je to za holku. Co jste spolu měli a kde.
00:13:51 No? No tak dobře. Jak myslíš.
00:14:00 Tak tohle dáš učitelce a řekneš jí,
00:14:03 že bych si s ní moc rád promluvil.
00:14:11 Vypadni! Ne, Jaroslave, ty tady počkej.
00:14:15 To kvůli jeho holce nebudeme večeřet?
00:14:17 Katko!
00:14:22 Tak podívej, Jaroslave.
00:14:25 Teď si spolu promluvíme jako 2 chlapi.
00:14:28 -Jo.
-Jo.
00:14:32 Tak podívej.
00:14:34 Mě se ve tvém věku taky začaly líbit holky.
00:14:40 A jak, to by si koukal.
00:14:42 Zvláště pak jedna.
00:14:46 Tak to je moc. Ne, to je moc.
00:14:48 Pusa za ucho. Kradené třešně. Je v tom moc neřestí najednou.
00:14:53 Já pořád co se s tebou děje a ona je v tom holka.
00:14:56 Žádná holka v tom není. Víš moc dobře, kvůli čemu to je.
00:15:04 Alespoň že je to normální, ale stejně je to brzo.
00:15:10 Tati, budeme už večeřet?
00:15:13 Večeřet? Já jíšku taky neumím.
00:15:20 Ty jsi teď měla hodinu v mé třídě?
00:15:23 Ano, tvoji milánkové jsou nějací hodní.
00:15:26 Skoro je ani nepoznávám.
00:15:28 To vždycky, když se blíží třídní schůzky.
00:15:30 Však jsem si je taky včera podala. Celou třídu.
00:15:34 A co Krátký?
00:15:35 Právě kvůli němu jsem měla to kázání.
00:15:38 Mám strach,
00:15:39 aby někoho nenapadlo to jeho mučednictví následovat.
00:15:42 Včera nejenže ve škole nemluvil, ale neměl ani učení.
00:15:45 Prostě vůbec nic.
00:15:47 Akorát jsem si všimla,
00:15:48 že děvčata se po něm koukají jako po hrdinovi.
00:15:51 To už trvá nějak dlouho, ne? S tím by se mělo něco udělat.
00:15:55 Proč si nepozveš jeho otce?
00:15:56 Říkala jsi, že se s ním dokonce znáš.
00:15:59 Věro, pamatuješ si na první pusu, kterou jsi dostala?
00:16:04 Aby ne. Jenže já dostala hned 3.
00:16:08 Jednu na ucho.
00:16:10 Jednu někam na krk a jednu do vzduchu.
00:16:12 Jenže pak se ti tři mezi sebou porvali,
00:16:15 že jsem měla strach, že budu úplná vdova.
00:16:18 Ale opravdovou pusu jsem dostala později.
00:16:21 Ve 13.
00:16:23 -Pamatuješ si na toho kluka?
-Jak by ne.
00:16:26 Já jsem si ho vzala, víš. Je to můj muž.
00:16:30 Já jsem první pusu v životě dostala od táty Jardy Krátkého.
00:16:36 Nepovídej. Tak to je teda překvapení.
00:16:40 To bylo ještě tady ve škole.
00:16:42 Jak jsme spolu seděli v jedné lavici.
00:16:45 A potom pár stovek dalších, ale to bylo pak mnohem později.
00:16:48 Představ si,
00:16:49 utíkal za mnou z internátu, když byl na průmyslovce.
00:16:53 Bylo to moc pěkné.
00:16:55 Jenomže já jsem pak potkala někoho jiného a pokazila jsem to.
00:17:02 A od té doby ses s ním neviděla?
00:17:05 20 let. Tehdy bych za ním šla na kraj světa.
00:17:09 Vidíš a neudělala jsem to.
00:17:11 Tak jsem snad normální, že ho chci vidět teď po letech.
00:17:15 -No jo. ―Tak vidíš.
00:17:16 Ale kdo ví, jaký je dneska.
00:17:18 Třeba je to starý ošklivý dědek v bačkorách.
00:17:22 Já bych na tvém místě byla opatrná.
00:17:25 Udělala bych se třeba za starou...
00:17:27 Tak to by mi teď moc práce nedalo.
00:17:30 Tak bych si vyčíhala, kdy chodí z práce.
00:17:34 Mám své první lásce posílat úřední obsílku?
00:17:39 To ne. To by bylo hloupé.
00:17:43 -Já už jsem mu napsala. ―Úředně? -Ale ne.
00:17:47 -Soukromě přece.
-Jo, a kdy jsi mu psala?
00:17:52 -Včera jsem mu po synovi poslala dopis. ―A co?
00:17:56 Dala jsem si s ním rande. Rozumíš, zavzpomínat si a tak.
00:18:00 Jsem prostě zvědavá ženská.
00:18:02 Senzace a co on?
00:18:03 Nedal ti mladý Krátký pro mě obálku?
00:18:06 Já jsem ještě ve třídě nebyla, víš.
00:18:09 Počkej, nějaký malý kluk mi dal ráno obálku.
00:18:12 Že je to pro tu novou soudružku.
00:18:14 Tady je.
00:18:15 Promiň, já jsem na to zapomněla.
00:18:17 To nic.
00:18:18 -Je to ono? ―Je.
00:18:24 Tomu já nerozumím.
00:18:27 Vážená soudružko učitelko, postarám se,
00:18:29 aby tato nemístná romantika neměla už další pokračování.
00:18:32 Děkuji za upozornění. Jaroslav Krátký, otec.
00:18:38 Já husa. Teď mi to došlo.
00:18:42 Ačkoliv jsi starší a zkušenější,
00:18:44 tentokrát s tou husou musím souhlasit.
00:18:47 Chudák kluk. Ten to asi schytal. Věro, co mám dělat?
00:18:51 Nic. Čekej, až sám přijde.
00:18:54 Je to normální táta. Syn mu dělá starosti.
00:18:59 Tak myslím, že je to všechno, a teď mi nezbývá
00:19:02 než vám poděkovat, že jste se dostavili
00:19:05 v tak hojném počtu a doufám, že s vámi budu vycházet
00:19:09 stejně dobře, jako vycházím s vašimi dětmi.
00:19:13 Kdo by se chtěl ještě osobně na něco zeptat,
00:19:16 tak za mnou přijďte do kabinetu.
00:19:19 Je to hned vedle.
00:19:20 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:19:22 Prosím, ještě okamžik.
00:19:24 Je tu mezi vámi pan Jaroslav Krátký?
00:19:29 Není? Škoda.
00:19:31 S tím jsem potřebovala mluvit nejvíc. Na shledanou.
00:20:03 Nemějte obavy.
00:20:05 V tomhle věku začínají mít děvčata jiné starosti.
00:20:08 To se srovná.
00:20:09 -Děkuji vám moc, paní učitelko. ―Nemáte zač.
00:20:12 Na shledanou.
00:20:14 Na shledanou. Buďte bez starostí.
00:20:15 -Na shledanou. ―Na shledanou.
00:20:17 Je tady ještě někdo?
00:20:18 Je.
00:20:21 -Já. ―A vy jste pan? ―Krátký Jaroslav senior.
00:20:29 -Vy jste Jaroslav? ―No, už skoro 40 let.
00:20:35 Vám se to nějak nezdá?
00:20:42 To se vám tak líbím?
00:20:44 Jak se to vezme.
00:20:47 Pojďte dál, ale vy jste nebyl na třídní schůzce, co?
00:20:54 Ptala jsem se.
00:20:55 Byl, jenomže jak bych vám to vysvětlil.
00:20:58 Copak?
00:21:01 -Bylo mi divně přede všemi. ―A proč?
00:21:04 Dříve chodila na třídní schůzky moje žena.
00:21:07 Já vím a je mi to líto. Opravdu.
00:21:12 Ten můj kluk vám působí starosti, co?
00:21:15 Poslední dobou se chová vzpurně. I doma.
00:21:22 S vaším hochem jsou opravdu potíže.
00:21:25 Ale měl jste přijít už dávno.
00:21:27 Už dávno jsem s vámi chtěla mluvit.
00:21:32 -Soudružko učitelko, víte. ―Copak?
00:21:36 Já jsem ve škole taky nebyl žádný svatoušek.
00:21:40 To ne, ale líbat se v 8. třídě s holkama, tak to neexistovalo.
00:21:46 Já jsem moc rád, že jste mi ten dopis poslala.
00:21:49 Není zač.
00:21:52 Prosím vás, kdo je to ta Jitka?
00:21:58 Podle dopisu to musí být pěkné číslo, co?
00:22:01 Kdo je to?
00:22:03 -Já. -Vy?
-Ano, já.
00:22:08 Ta Jitka, kvůli které se Jaroslav pral,
00:22:10 a která od něj dostala takovou nešikovnou pusu za ucho.
00:22:14 To jsem byla já.
00:22:16 Počkejte, to snad chcete říct, že...
00:22:19 Je to mnohem jednodušší.
00:22:22 Ten dopis totiž nebyl určen pro vašeho syna,
00:22:25 ale pro vás, vážený pane Krátký starší.
00:22:31 Tak už toho prosím tě nech, vzpamatuj se a sedni si.
00:22:35 Copak jsem mohla předpokládat, že existuje chlap,
00:22:38 který si nepamatuje na svou první lásku.
00:22:43 Tehdy jsi mi říkal můj korálku. Pamatuješ?
00:22:50 No jo, korálku.
00:22:54 Jitko, to jsi ty?
00:22:58 Konečně.
00:22:59 To už jsem taková stará bába, že jsi mě ani nepoznal?
00:23:07 -Já kůň. ―To jsi teda kůň.
00:23:11 Kradené třešně.
00:23:15 Já sem je vždycky nosil domů za košilí, víš.
00:23:18 To vím.
00:23:19 A táta mě pak řezal řemenem,
00:23:20 protože tu košili nebylo možné vyprat.
00:23:24 A ten kluk to byl Pospíšil.
00:23:26 Tomu co jsi mu...
00:23:27 Jitko, jak já jsem mu tenkrát rozbil hubu.
00:23:30 -Kvůli mně. ―To ne.
00:23:32 On mi tenkrát vypustil kolo nebo co.
00:23:35 Já už nevím.
00:23:36 Ale tenkrát jsi říkal, že to bylo kvůli mně.
00:23:38 To víš, to se holkám vždycky říká.
00:23:41 Ty jsi potvora.
00:23:44 S tím dopisem se ti to ale povedlo.
00:23:48 Já jsem si už myslel,
00:23:50 že ten můj kluk chodí na nějaké orgie.
00:23:52 Ty se mi možná budeš smát, ale představ si,
00:23:54 já jsem ho jednou stopoval jako detektiv.
00:23:57 Jo? A co jsi vystopoval?
00:23:59 Kam šel?
00:24:02 Jako vždycky. Na tenis.
00:24:05 Jaroslav hraje tenis?
00:24:07 Hraje a dobře. Je 1. na okrese.
00:24:09 On už je po mně. Já jsem dělával taky každý sport.
00:24:13 Pamatuju.
00:24:19 Korálku.
00:24:30 Počkej, měli bychom si promluvit o tvém synovi.
00:24:36 Je to s ním vážné.
00:24:39 My už si opravdu nevíme rady.
00:24:43 Já vím, neučí se, viď?
00:24:45 Kdyby jenom to. On se totiž nechce učit schválně.
00:24:50 Já mám dojem, že trucuje.
00:24:52 Když je vyvolán, tak stojí a mlčí. Prostě nemluví.
00:24:56 To je pacholek mizerný.
00:24:58 Tak on to dokázal. To je palice.
00:25:02 -Počkej, já ti nerozumím.
-To je dlouhé vysvětlování.
00:25:06 Tak říkáš, že si nechává sázet koule.
00:25:09 Nic neříká, prostě stojí.
00:25:11 Stojí a mlčí.
00:25:12 -Co s tím budeme dělat? ―Jak to budeme?
00:25:15 Přece musíme najít příčinu, ne?
00:25:17 Ta příčina jsem já.
00:25:18 -Ty? Prosím tě. ―Jo, dokonce mi to řekl.
00:25:21 Jak to?
00:25:23 Víš, když se to stalo s Marií, tak se Jaroslav rázem změnil.
00:25:28 Katka ne. Ta má jednodušší povahu, ale Jaroslav.
00:25:33 Předtím se poměrně dobře učil a najednou 3 pětky.
00:25:37 Mohl jsem mu domlouvat, jak jsem chtěl.
00:25:40 Všechno zbytečné. Tak jsem mu zakázal tenis.
00:25:42 Vzal jsem mu rakety i s trenérem jsem mluvil
00:25:46 a dal jsem mu podmínku, jako ve škole.
00:25:48 -A on? ―On? On mi dal taky podmínku.
00:25:52 Nebude se učit, dokud ho nepustím na tenis.
00:25:56 Já jsem to bral jako řeči 14letého kluka.
00:25:59 -A on to dodržel. ―Jo.
00:26:01 Udělal jsi chybu.
00:26:06 -To si děláš legraci? ―Ale ne.
00:26:08 Ani v nejmenším. Kraťásku, podívej se. Nechme toho.
00:26:13 Já jsem moc ráda, že jsi mi to vysvětlil.
00:26:16 Podívej se.
00:26:17 Ty vrať Jaroslavovi rakety a já to dám do pořádku tady.
00:26:21 -Nikdy. To si nemůžu dovolit.
-Co si nemůžeš dovolit?
00:26:25 Jitko, prosím tě, copak ti to jako kantorce nedošlo?
00:26:28 Já mu nemůžu ustoupit, rozumíš?
00:26:29 A neustoupím, dokud nezačne ve škole makat.
00:26:32 Jaroslave, on nezačne makat. Dej na mě. No, určitě.
00:26:36 Za ta léta praxe se v klucích jako je tvůj vyznám.
00:26:39 Nezačne makat? On musí, rozumíš. Musí a ty mi v tom pomůžeš.
00:26:43 Ať si třeba dostává 5. Ještě chvilku musíme vydržet.
00:26:45 A já musím vyhrát.
00:26:47 Vždyť ztratím veškerou autoritu.
00:26:49 A otec, který nedokáže překonat sám sebe...
00:26:52 Ztratit můžeš jenom to, co máš.
00:26:56 Ty snad chceš říct, že nemám autoritu?
00:26:59 Že mě neuznává?
00:27:00 Jaroslave, kdyby si měl autoritu, tak přece nebude takhle trucovat.
00:27:04 Autoritu musíš získat jinak.
00:27:07 Jitko, prosím tě, neraď mi.
00:27:12 Jaroslave, odemkni tu raketu a pošli ho na hřiště.
00:27:17 -Nejsem padlý na hlavu.
-Udělej to, radím ti dobře.
00:27:20 Jako otec nemůžu.
00:27:22 Právě jako otec musíš.
00:27:31 Jaroslave, já jsem si naše setkání představovala úplně jinak.
00:27:35 Já vím, je to všechno dávno pryč,
00:27:38 ale já jsem tě jako holka měla hrozně ráda.
00:27:41 Já jsem na tohle naše setkání strašně myslela.
00:27:45 Já jsem neprožila zrovna nejšťastnější život.
00:27:48 Takže jsem se upjala na tuto krásnou vzpomínku,
00:27:51 a teď se hádáme, protože takovou dubovou palici
00:27:54 můžeš mít jedině ty.
00:27:57 Palice dubové. Oba dva.
00:28:05 Ty mě přesto neposloucháš. Kašleš na to, co jsem ti nařídil.
00:28:09 Chodíš tak pozdě dál.
00:28:11 Nehraju, chodím se jenom dívat.
00:28:14 Dívat, a co škola?
00:28:15 Komu tím uškodíš, když budeš dostávat pětku za pětkou.
00:28:18 Sobě, synáčku. Jedině sobě.
00:28:21 Já vím, ale taky tobě, protože jsi nespravedlivý.
00:28:25 Co civíš, jdi otevřít.
00:28:27 Koho to sem zase čerti nesou.
00:28:30 Rozuměl jsi dobře, co chci?
00:28:35 Dobrý večer.
00:28:38 Co tady děláš?
00:28:40 To byla doba, než jsem vás našla. Tahle čtvrť je už docela jiná.
00:28:46 -Přinesla jsem vám večeři. ―Aha.
00:28:49 -Já jsem tam nechal tašku.
-No, nechal jsi ji tam.
00:28:55 Já blbec. Já tam nechal tašku.
00:28:58 To je z toho, že se musím pořád rozčilovat.
00:29:03 -Dobrý večer, Jaroslave. ―Ty neumíš odpovědět?
00:29:09 -Já jsem ti ublížila? ―Jo.
00:29:17 Počkej, jestli myslíš ten nešťastný dopis,
00:29:20 tak to byl omyl.
00:29:22 -On totiž patřil... -Jitko!
00:29:25 -Vy jste Jitka? ―No. ―A táta vám tak může říkat?
00:29:33 My jsme s Jitkou chodili do školy.
00:29:36 Dokonce jsme spolu seděli v jedné lavici.
00:29:39 -Celých 5 let, viď?
-6. Od 3. třídy.
00:29:42 Vidíte 6.
00:29:43 Tak to nám můžete vykládat,
00:29:45 jestli táta taky zlobil, když chodil do školy.
00:29:47 Ty mlč a koukej, ať se ti vaří polévka.
00:29:49 Jako obyčejně, jo. 5 minut.
00:29:53 -Jitko, posaď se. ―Děkuji.
00:30:01 Jaroslave, můžeš tady chvilku zůstat?
00:30:05 Chci ti jenom něco říct.
00:30:11 Když jsme s tvým tátou chodívali do školy,
00:30:14 myslím, že do 7. nebo 8. třídy učil nás hrozně hodný učitel.
00:30:20 Už dávno zemřel. Jmenoval se Procházka.
00:30:23 A tomuto dobrému člověku
00:30:25 provedl tvůj táta takovou klukovinu, viď?
00:30:28 Spíš než klukovina tak pořádná lumpárna.
00:30:32 -Vzal mu notes se známkami. ―Jitko, prosím tě. ―Počkej.
00:30:36 V tom notesu měl totiž táta samé 4 a 5.
00:30:39 Takže si myslel,
00:30:41 že když zmizí notes, že zmizí i známky.
00:30:44 Jenomže to prasklo a hrozila 3 z mravu
00:30:47 a pozvání rodičů do školy.
00:30:49 Jaroslave, a jestli si vzpomínáš na svého dědečka,
00:30:52 tak si dovedeš představit, co by to pro tátu asi znamenalo.
00:30:57 Takže táta sliboval, že se polepší,
00:31:00 a že na konci bude mít jedničku.
00:31:04 Celá konference byla pro kárné opatření,
00:31:07 ale ten starý laskavý Procházka, který své žáky opravdu miloval,
00:31:14 ten tátovi uvěřil.
00:31:16 Uvěřil, že to myslí poctivě, že má dobrou vůli,
00:31:19 a že chce opravdu ukázat, co umí a přesvědčil i ostatní.
00:31:25 Jaroslave, a tvůj táta to dokázal.
00:31:28 Dřel. Učil se i látku dopředu.
00:31:31 A na konci to byla 1 z matiky, 2 z fyziky.
00:31:35 Já si na to moc dobře pamatuju, Jaroslave.
00:31:38 To vidím.
00:31:39 A to přitom starý Procházka
00:31:41 nebyl žádný hodný dědoušek na matiku.
00:31:43 Byl to pořádný ráz.
00:31:45 Tati, ty jsi fakt dobrý.
00:31:48 To už je dávno.
00:31:52 A když jsme si dneska odpoledne s tátou zavzpomínali,
00:31:56 jaké to bylo, když jsme vedle sebe seděli v lavici,
00:31:59 vzpomněl si táta na toho dobrého a moudrého učitele Procházku
00:32:04 a řekl si, proč by taky on nemohl uvěřit tvému slovu
00:32:09 a dát ti důvěru.
00:32:12 Taky říkal, že jste si ve všem velice podobní,
00:32:15 tak proč by si měl být horší charakter než on.
00:32:19 Jitko, podívej se.
00:32:21 Podívej se, já vím, co chceš říct,
00:32:23 že to rozhodnutí nebylo jednoduché, a že ustupuješ jedině proto,
00:32:28 že vždycky ustupuje moudřejší a taky kam by to vedlo,
00:32:32 kdyby otcové nebyli moudřejší než synové, viď?
00:32:36 On ti to táta nechtěl říct sám, víš.
00:32:39 Tak to zůstalo na mě. Asi se styděl.
00:32:43 Táto, můžu zase začít hrát?
00:32:48 No, tak můžeš. Jaroslave, běda jestli...
00:32:51 Neboj.
00:32:55 -Jitko, ty jsi stejně ohromná.
-Ale neděkuj mi, prosím tě.
00:32:59 Jitko, a víte vy, jak se dělá jíška do polévky?
00:33:05 Jíška do polévky?
00:33:07 Víš ty, jak se dělá jíška?
00:33:10 Jíška do polévky?
00:33:13 To víte, že vím.
00:33:15 Ona ví. To je dobře.
00:33:23 Skryté titulky: Leona Kminiaková, Česká televize, 2009
