Facka, Tetinka a Kaktus – povídky na náměty televizních diváků (1980). Hrají: L. Kozderková, S. Zindulka, T. Herfort, O. Navrátil, L. Lakomý, D. Dítě a další. Kamera V. Myslivec. Režie J. Vanýsek
Facka
Tetinka
Kaktus
Jablko nepadá daleko od stromu
Pátek 22. 1. 2021 na ČT3
Přehrát
00:00:00 .
00:00:28 Dobrý večer z Brna, vážení diváci.
00:00:30 K dnešnímu tématu Jablko nepadá daleko od stromu
00:00:34 jste k nám do redakce poslali celkem 125 dopisů.
00:00:39 Týkaly se pochopitelně hlavně rodinných
00:00:41 a vůbec příbuzenských vztahů.
00:00:44 Abyste věděli,
00:00:45 z jakých námětů dnešní Bakaláři vznikali,
00:00:48 uchystali jsme pro vás výběr z nejzajímavějších dopisů.
00:00:53 -Dopis číslo 8.
00:00:56 Mladá dívka se stala
00:00:58 lehkoatletickou přebornicí ve sprintu.
00:01:02 V rodině se přišlo na to,
00:01:04 že stejné vlohy projevovala už její matka.
00:01:09 Jenže v docela jiné disciplíně.
00:01:11 Když utíkávala jako malá před výpraskem.
00:01:17 Dopis číslo 17.
00:01:20 Dcera, kterou její rodiče učili k lásce k přírodě,
00:01:24 hlavně ke zvířatům,
00:01:26 se jim odměnila tím,
00:01:28 že z bytu udělala malou zoologickou zahradu.
00:01:31 Její domácí zvěřinec poskytl útočiště
00:01:34 všem živočichům, ke kterým se dostala.
00:01:37 Od myší přes ježky
00:01:39 až po zaběhnutého vlčáka,
00:01:42 kterému tak pomohla zachránit život.
00:01:46 Dopis číslo 21.
00:01:50 Manžel s nevolí zjistil,
00:01:52 že jeho žena zbavuje uzené maso štětin
00:01:55 jeho holicím strojkem.
00:01:57 Takřka detektivním pátráním
00:01:59 se mu podařilo zjistit,
00:02:01 že tento postup převzala od své matky.
00:02:06 Dopis číslo 42.
00:02:09 Na stavbě chaty polámal výtah nejprve syn,
00:02:13 kterému vynadal otec.
00:02:16 Pak ho polámal otec, kterému vynadal děda,
00:02:19 a nakonec děda,
00:02:21 kterému vynadali oba.
00:02:24 Dopis číslo 47.
00:02:28 Jistý otec vyhrožoval synovi bitím za špatné známky.
00:02:32 Syn mu ale podstrčil jeho vlastní vysvědčení,
00:02:36 které bylo ještě o mnoho horší.
00:02:40 Dopis číslo 73.
00:02:44 Po velmi účinné školní přednášce proti kouření
00:02:47 uviděli žáci kouřit lékaře i učitele.
00:02:52 Nelze se divit,
00:02:54 že tvrzení o škodlivosti nikotinu
00:02:56 tak přestali brát žáci vážně.
00:03:00 Dopis číslo 81.
00:03:04 Do školy přišel otec propadajícího žáka
00:03:07 a rozhořčeně tvrdil,
00:03:08 že on sám měl na téže škole výborné známky.
00:03:13 Tím chtěl dokázat,
00:03:15 že za špatný prospěch jeho syna
00:03:17 je zodpovědná jen a jen škola.
00:03:20 Starý učitel, který kdysi tohoto muže učil,
00:03:23 se šel po diskusi se svými kolegy podívat do archívu
00:03:27 a zjistil, že otec kdysi propadal.
00:03:31 Stejně jako dnes jeho syn.
00:03:35 Dopis číslo 93.
00:03:39 K velké lítosti svého otce
00:03:41 nejevil syn nadšeného ochotníka zájem o divadlo.
00:03:45 Až do doby, kdy se zamiloval
00:03:48 do sličné představitelky hlavních rolí.
00:03:52 Kvůli ní vstoupil do souboru
00:03:54 a začal předstírat lásku k divadlu.
00:03:57 Jeho otec se rozradostnil s blahým pocitem,
00:04:00 že jablko přece jen nepadlo daleko od stromu.
00:04:05 Dopis číslo 116.
00:04:08 Dva chlapci se velmi báli písemné kompozice.
00:04:12 A tak místo matematiky šli raději za školu.
00:04:16 Vylezli na strom, nacpali se jablek
00:04:20 a pak si zapálili cigaretu.
00:04:23 Netušili však, že matematika odpadla
00:04:26 a místo ní bylo kreslení
00:04:28 a třída se vydala do přírody kreslit stromy.
00:04:32 A zrovna do místa, kde byli kluci.
00:04:35 Jednomu z nich se udělalo z cigarety špatně,
00:04:38 dostal průjem
00:04:39 a nakonec musel ze stromu seskočit.
00:04:42 Přímo do náruče učitele.
00:04:45 A tak místo jablka nepadl daleko od stromu záškolák.
00:04:52 Dopis číslo 121.
00:04:56 Muž, který kdysi opustil své děvče,
00:05:00 a to se pak stalo svobodnou matkou,
00:05:02 potkal po letech ve vlaku její, a tedy i svou dceru.
00:05:09 V první chvíli si myslel, že je to jeho dávná láska.
00:05:13 Teprve pak si uvědomil generační rozdíl.
00:05:17 Nakonec si zjistil adresu,
00:05:19 její matku navštívil
00:05:21 a po 18 letech odloučení se vzali.
00:05:28 -Dopis číslo 4 je prvním z dnešní trojice příběhů.
00:05:31 Poslal nám ho Ota Palounek z Klecan
00:05:34 a nazvali jsem ho Facka.
00:05:47 -Vážení Bakaláři.
00:05:50 Myslím, že hodně příběhů na zvolené téma
00:05:53 by mohli vyprávět učitelé.
00:05:56 Jsem jeden z nich
00:05:58 a během své mnohaleté praxe
00:06:00 jsem často musel zvát rodiče nezvedených žáků do školy.
00:06:04 Při té příležitosti jsem si znovu a znovu ověřoval
00:06:08 pravdivost rčení o jablku,
00:06:10 které nepadá daleko od stromu.
00:06:14 O jednom takovém případu
00:06:16 jsem se rozhodl vám napsat.
00:06:18 Jeho hrdiny byli 2 žáci 6. třídy,
00:06:21 kteří patřili k těm problémovým.
00:06:26 Švenda byl známý svým popichováním
00:06:29 a Hrubeš proslul jako rváč.
00:06:40 -Au!
00:06:43 -Copak je, Švendo? Co tam děláš?
00:06:45 -Soudruhu učiteli, Hrubeš mně dal facku.
00:06:47 -Hodil po mně ohryzek.
-To není pravda.
00:06:50 -Co tam schováváš? Ukaž!
00:07:00 Tak ty se věnuješ umělecké tvorbě?
00:07:04 Jenže my teď máme matematiku.
00:07:06 -Já vás ale poslouchám.
-Ano?
00:07:10 Vstaň, když s tebou mluvím.
00:07:12 Tak mi zopakuj, jakou rychlostí jede auto A.
00:07:18 -Rychlost auta A...
-Nenapovídejte.
00:07:23 -Auto A jede rychlostí...
-No?
00:07:29 Rychlostí R.-Tiše! ZVONĚNÍ
00:07:33 -Zvoní.
-Nejsem hluchý.
00:07:35 -To je dobře.
-Nebuď drzý.
00:07:42 Tak si to o přestávce opíšeš,
00:07:45 za domácí úlohu si to vypočítáš
00:07:47 a pak to vysvětlíš ostatním. Přestávka.
00:08:10 -Nevíte někdo, jaké číslo mají sanitky?
00:08:14 -Co se děje?
00:08:15 -Pospěš si, prosím tě, musím volat sanitku.
00:08:18 Hrubeš zbil Švendu do bezvědomí.
00:08:20 -Hrubeš z mé třídy?
-Jo.
00:08:23 A Švendu taky z tvé třídy.
00:08:26 -Počkej. Švendův táta dělá u sanitek.
00:08:30 Já tady někde mám jeho číslo.
00:08:34 Je to opravdu vážné?
00:08:35 Abychom ho zbytečně nevylekali.
00:08:38 -Jak to mám poznat? Je zakrvácený,
00:08:39 leží na zemi a heká.
-Má něco zlomeného?
00:08:41 -Nevím. Tak máš to číslo?
00:08:44 -Ještě chvilku počkej. Já se na něj skočím podívat.
00:08:56 -Posaďte se, děti. Na místa, rychle.
00:09:07 -Kde tě bolí?
-Tady a tady.
00:09:13 Au!
00:09:18 -Zkusíme se posadit.
-To bolí.-Jen to zkus.
00:09:21 -Co když má něco s páteří, já bych to neriskovala.
00:09:24 -Teď zkusíme vstát. -To bolí.
-Nefňukej a vstávej.
00:09:27 Přece se nebudeš válet před holkami na zemi.
00:09:31 Pomalu se posadíme.
00:09:36 Co se ti vlastně stalo?
00:09:38 -Hrubeš mě zbil.
00:09:40 -Vstaň.
00:09:44 Proč jsi mu ublížil?
00:09:46 -On mi dal na židli připínáček.
-To není pravda.
00:09:52 - Kdyby mu něco bylo, je to na nás. Jistota je jistota.
00:09:56 -Dobře. Pokračuj v hodině a já zatím zavolám jeho otci.
00:09:59 Ty půjdeš se mnou, Hrubeši. Pojď!
00:10:05 -Posaďte se! Kdo má dnes službu?
00:10:09 -Ne, pane Švendo, zraněn vážně asi není.
00:10:12 Ale přece jen by bylo dobré dát ho vyšetřit.
00:10:16 Dobře. Na shledanou.
00:10:23 Proč jsi ho ztloukl?
00:10:25 -Kvůli tomu připínáčku.
00:10:28 -To jsi ho z musel zmlátit tak, že zůstal ležet?
00:10:32 -Vždyť je to simulant.
00:10:34 Já mu dal akorát jednu facku a hned se začal válet po zemi.
00:10:38 Ten by se hodil za fotbalistu.
00:10:40 -A to pokládáš za hrdinství, když takový velký, silný chlapec
00:10:43 se pustí do takového mrňouse, jako je Švenda?
00:10:47 -Mě taky silnější kluci bijou.
00:10:49 -Takže podle tebe každý silnější může dát slabšímu pár facek.
00:10:54 Tak je to správné, nebo ne?
00:10:56 -Není. Ale život už je takovej.
00:11:03 -Víš co? Přines mi žákovskou knížku.
00:11:07 -Já jsem ji zapomněl doma.
00:11:10 -Dobře. Tak já to řeknu tatínkovi sám.
00:11:12 Můžeš jít.
00:11:16 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:11:23 -Já bych s ním zatočila, s rváčem.
00:11:27 -Mě zarazilo, čím se hájil.
00:11:30 Přece mrňous hrál divadýlko.
00:11:34 -Sklony k zveličování má, to je fakt.
00:11:38 Jednou do něj strčila holka. co sedí za ním,
00:11:41 on uklouzl, upadl a potom vyváděl,
00:11:43 že má zlomenou ruku. Ale nebylo mu nic.
00:11:46 -Tak to možná nebude tak vážný, jak to vypadalo.
00:11:51 Dobrý den. Mohl bych mluvit se soudruhem Hrubešem?
00:11:55 -Na stole je předmět.
-Ale?
00:12:00 -Na stole je přívlastek.
-Klid!
00:12:06 -Příslovečné určení místa.
00:12:10 -Sedněte si. Promiňte, paní kolegyně.
00:12:12 -Dobrý den. Já jsem tatínek od Švendy.
00:12:18 Kde tě bolí?
-Tady a tady. Au!
00:12:26 -Zkus vstát. Opatrně.
00:12:35 A kdo ti to udělal?
-Hrubeš.
00:12:37 -Kterej?
-Tamhleten.
00:12:42 -Ty seš teda pěkněj...
-Pojďte.
00:12:47 -Na shledanou.
00:12:51 -Posaďte se, pokračujeme.
00:13:02 -Jestli mu něco bude, tak to dám k soudu.
00:13:05 Ať si na něho jeho táta platí, když ho neumí vychovat.
00:13:12 -Snad to nebude tak zlé.
00:13:13 -To se ještě uvidí. Na shledanou.
00:13:39 -Au!
00:13:44 -Prosím.
-Díky.
00:13:53 Váš syn je v pořádku, pane Švendo.
00:13:55 -Nemá nic zlomeného?
00:13:58 -Všechno je na svém místě.
00:14:01 -Ani otřes mozku?
00:14:03 -Nezdá se. Můžeš se obléct.
00:14:06 -Pane doktore, ten Hrubeš ho zbil už potřetí.
00:14:10 Tak jsem myslel, že se mu dostanu na kobylku.
00:14:13 Jenže bez nálezu mi to u soudu nevezmou.
00:14:17 -Máte kluka zdravého, tak nepokoušejte osud.
00:14:20 Dalšího pacienta, sestro.
00:14:25 -Tak pojď, ty chudinko moje.
00:14:33 -To víte, kluci.
00:14:36 Nějaký ten žďuchanec, nějaká ta rána,
00:14:39 oni to tak neberou.
00:14:41 -Posaďte se, pane Hrubeši.
00:14:44 -Děkuju.
00:14:46 -Jenže ono nejde o klukovinu nebo legraci.
00:14:49 Váš syn surově zbil slabšího spolužáka.
00:14:56 -Ale on mu prý dal pod zadek připínáček.
00:15:01 -My jsme museli odvézt chlapce sanitkou na vyšetření.
00:15:06 -On je to prý pěkný simulant.
00:15:09 -Snad nechcete obhajovat
00:15:11 daleko silnějšího, vyspělejšího chlapce za to,
00:15:13 že zmlátil slabšího kamaráda.
00:15:15 -Ne, to ne.
00:15:21 Ale je pravda, že když jsem já byl malej,
00:15:24 tak mě taky mlátili silnější a starší kluci.
00:15:27 -A vy to považujete za správné?
00:15:30 -Ne.
00:15:35 Ale stávají se takové věci, že?
00:16:04 -My jsme se tady dřeli každou sobotu a neděli
00:16:06 a ty se tu budeš takhle promenádovat?
00:16:07 -Šel jsem si pro balón.
-A to nemůžeš jít okolo?
00:16:09 -Vy jste nešel okolo.
-Jsi pěkně drzej spratek.
00:16:13 Já už si tě zkrotím. Nemusíš mít strach.
00:16:18 Nejsi ty Hrubeš? Tak jsi, nebo ne?
00:16:20 -Pusťe mě!
-Odpověz.
00:16:22 -Jsem a co má být?
-Uvidíš. Pojď.
00:16:32 Ve kterém bydlíte poschodí?
-Co je vám po tom?
00:16:36 -Moment. Zavedu tě k tvému tatíkovi
00:16:38 a ten ať si s tebou dělá, co chce.
00:16:40 -Stejně není doma.
00:16:43 -No co je? Pusťte ho!
00:16:47 -Tady ho máte.
00:16:48 A laskavě mu vysvětlete, že trávníky jsme nedělali,
00:16:51 abych se na nich hrál fotbal.
00:16:53 -A proč mu kroutíte ruku? Vždyť je to dítě.
00:16:56 -Tak to dítě poučte, co se smí a co se nesmí.
00:16:59 -Tati, on taky šlapal po trávníku. A víc než já.
00:17:01 -Hele, ty drž klapačku.
00:17:03 -Na koho tady zdvíháš ruku?
00:17:05 -Na toho vašeho spratka. Zasluhoval by pár facek.
00:17:08 -Tak dávej pozor, abys pár facek nedostal ty.
00:17:10 -Komu tykáš?
00:17:17 -Pomoc!
-Co je vám?
00:17:22 -Stalo se tu něco?
-Uklouzl.
00:17:24 -Co to vykládáte? Vy jste ho shodil.
00:17:26 Já všechno slyšel.
-Děkuju vám.
00:17:29 Budete mi svědčit u soudu.
-Tentokrát vám to neprojde.
00:17:33 -To byla jasná sebeobrana. Nenechám si zmlátit dítě.
00:17:37 -Bolí vás něco?
00:17:47 Zavoláme sanitku.
-Sanitka stojí před domem.
00:17:49 -Cože?-Kolega sedí ve voze. Skočte pro něj.
00:17:54 To ti přijde draho, kamaráde.
00:17:56 -Mně? Tebe to přijde draho.
00:17:58 Ty jsi začal.
-Jenže já jsem zraněnej.
00:18:01 A to je rozhodující.
00:18:11 Ne, přes trávník ne.
00:19:10 -Klidně a slušně jsem tomu chlapci vysvětlil,
00:19:12 jak se takovej trávník ničí, když se na něm hraje fotbal.
00:19:15 A to jste měl slyšet. jak byl na mě sprostej.
00:19:18 -Bolí tohle?
00:19:20 A dál?
00:19:21 -Tak jsem si řekl, že musíš zachovat klid.
00:19:23 Nejlíp bude, když ho zavedeš k tátovi,
00:19:24 ať si s ním dělá, co chce.
00:19:26 Jenže to jsem neměl dělat. To mě mohlo hned napadnout,
00:19:28 že když je kluk takovej sprosťák, že má být po kom.
00:19:32 -A tohle?
-To taky.
00:19:33 -Opravdu? To je zvláštní.
00:19:40 Děkuju.
00:19:42 -Skutečně mírumilovně mu vysvětluju,
00:19:45 jak je takovej trávník citlivej.
00:19:47 Jeho jsem na brigádě nikdy neviděl.
00:19:49 A pak se do toho zapletl ten kluk.
00:19:51 Že prý jsem mu ubližoval, táta se mnou začal cloumat.
00:19:54 Tak jsem mu říkal, co si to dovoluje,
00:19:56 potom břink
00:19:58 a pak jsem se probudil až v sanitce.
00:20:03 Mám něco zlomeného, pane doktore?
00:20:05 -Je to v pořádku, pane Švendo.
00:20:07 -To je škoda.
-Snad nejste zklamaný.
00:20:10 -Ne, já jsem rád, pane doktore.
00:20:12 Jenže povrchová zranění nepůsobí u soudu přesvědčivě.
00:20:16 -Povrchová zranění?
00:20:17 Tady žádné pohmožděniny, boule, odřeniny
00:20:20 jsem nenašel.
-To není možný, pane doktore.
00:20:23 -Měl jste štěstí.
-Ale jsou přece i zranění,
00:20:26 která na povrchu těla nejsou vidět.
00:20:29 -Ano? Jaká máte na mysli?
00:20:32 -Já myslím, že by stačila zhmožděná páteř,
00:20:35 natažený vazivo,
00:20:36 nebo docela obyčejná luxace.
00:20:38 -Tak to abyste toho chlapa požádal,
00:20:40 aby vás z těch schodů srazil ještě jednou.
00:20:43 -Ale to by dalo zařídit ještě jinak,
00:20:45 pane doktore.
00:20:46 -A to?-Jestli mám, nebo nemám naraženou páteř,
00:20:49 to mně nemůže nikdo dokázat.
00:20:51 Stačí, kdyby byla naražená jen na papíře.
00:20:57 -Vy jste si spletl adresu.
00:21:00 -Ale já jsem přece od vás, pane doktore.
00:21:03 Řidič sanitky.
00:21:05 -Já vás znám, pane Švendo.
00:21:09 -Já jsem myslel...
00:21:13 -Copak jste myslel?
00:21:15 -Já jsem myslel, že by to bylo spravedlivý,
00:21:17 kdyby ten pacholek musel před soud.
00:21:19 Násilníci a rváči by se měli za svůj čin zodpovídat.
00:21:23 Jenže to bych musel dostat aspoň 2 týdny,
00:21:24 nebo aspoň týden neschopnosti.
00:21:30 -Prosím vás, oblečte se a zmizte.
00:21:32 Dalšího pacienta, sestro.
00:21:41 -Vy teda máte smysl pro spravedlnost.
00:21:48 -Dobrý den.
00:21:50 -Dobrý den. Tak copak se stalo?
00:21:52 -Má něco s rukou, pane doktore.
00:21:55 -Posaď se.
00:21:57 Kde tě to bolí?
-Tady.
00:22:01 -Copak se ti stalo?
-Ale představte si.
00:22:03 Spadl mu na trávník míč a tam ho chytil nějaký cholerik
00:22:07 a začal mu nadávat a kroutit rukou tak,
00:22:10 až mu v ní křuplo. Teď ho to strašně bolí.
00:22:13 Pořád naříká.
-Tys tomu klukovi ublížil?
00:22:16 -Ne, to byl dospělý chlap. To nebyl kluk.
00:22:19 -To je lež, pane doktore. Tomu klukovi nic není.
00:22:22 -To je on! Ten mu to udělal.
00:22:25 -Nejdřív mě srazí ze schodů a pak to chce zamaskovat.
00:22:29 Tentokrát ti to neprojde, kamaráde.
00:22:30 -Tobě to neprojde.
00:22:32 Pořádně ho prohlédněte, pane doktore.
00:22:34 -Pane doktore, ten kluk simuluje.
00:22:47 Aspoň vidíte, pane doktore, kdo je tady násilník.
00:22:51 -Sestro, zavolejte bezpečnost.
00:23:04 -Ahoj.
00:23:09 Neviděl jsi mého tátu?
00:23:11 -Je uvnitř.
00:23:13 Porvali se s mým a teď je vyšetřují.
00:23:16 -A proč?
00:23:19 -Oni už se porvali předtím u nás na schodišti.
00:23:22 Můj táta dal tvému po hubě a on se skutálel ze schodů.
00:23:26 Pak simuloval, že je zraněnej.
00:23:28 Stejně mu nic není.
-Co máš z toho?
00:23:30 On simuluje pořád.
-Můj táta se zase pořád rve.
00:23:35 -Počkejte. Ještě tady máte stvrzenky.
00:23:38 A pamatujte si, že příště
00:23:40 bysme to tak jednoduše už nevyřešili.
00:23:42 Na shledanou.
-Na shledanou.
00:23:47 Jdeme!
00:23:50 -Ahoj.
00:23:52 -Kvůli tobě jsem přišel o stovku.
00:23:55 Myslíš, že kradu?
00:23:57 Kam na to chodíš? Kde jsi to viděl?
00:24:02 -A o vás platí totéž, co o panu Hrubešovi.
00:24:07 -Na shledanou.
-Sbohem.
00:24:12 Co ty tady děláš?
-Říkal jsi, abych přišel,
00:24:14 že mně něco koupíš.
-Tak to jsi uhodl.
00:24:16 Kvůli tobě jsem vyplázl stovku a ještě ti budu něco kupovat.
00:24:19 Všechno se to stalo kvůli tobě.
00:24:21 Kvůli tomu tvýmu pitomému simulování.
00:24:24 Kde ses to všechno naučil?
00:24:33 -Tak to byl jeden z dopisů,
00:24:34 které se zabývaly školskou tematikou.
00:24:37 Ale zajímavý byl i dopis z Nového Strašecí,
00:24:41 v němž jablko padlo pod strom,
00:24:44 s nímž nemělo společnou ani stopku.
00:24:46 Natož kmen.
00:24:49 -Začalo to tím, že jsem se podruhé provdala.
00:24:53 V té době jsem měla devítiletou dcerku,
00:24:56 která svého legitimního otce prakticky neznala.
00:25:00 Byla tedy ve věku,
00:25:02 kdy dítě potřebuje otcovskou ruku a city jako sůl.
00:25:07 Máma je máma.
00:25:08 Ale úlohu táty zvládnout nemůže,
00:25:11 kdyby se snažila nevímjak.
00:25:13 Už první setkání mé dcery a budoucího manžela
00:25:18 bylo poznamenáno touto skutečností.
00:25:21 Uvelebila se na jeho klíně a nebylo moci,
00:25:24 která by ji dokázala od něho odtrhnout.
00:25:28 Ráno před naší svatbou dokonce s pláčem vyžadovala
00:25:31 snubní prstýnek. S odvoláním na to,
00:25:34 že ona si přece také bere tátu.
00:25:37 Tatínek byl prostě zázrak a její všechno.
00:25:41 Brzy jsem shodila ze svých dost zatížených beder
00:25:45 poctivou polovinu výchovných starostí
00:25:48 a s úsměvem jsem pozorovala
00:25:50 jejich společné zápolení nad učebnicemi.
00:25:53 Brzy se začaly dostavovat patrné výsledky.
00:25:58 Pro mě, velkou obdivovatelku historie,
00:26:01 milovnici češtiny a literatury,
00:26:03 začaly být naprosto nepochopitelné
00:26:06 jejich rozsáhlé debaty hemžící se množinami,
00:26:09 iksy a ypsilony,
00:26:11 rovnicemi a goniometrickými funkcemi.
00:26:16 K Vánocům jsem svému muži,
00:26:17 který byl stavařem tělem i duchem,
00:26:20 darovala dlouho vytoužený rýsovací stojan.
00:26:24 A právě tohle prkno se stalo ideálem mé dcery.
00:26:29 Naprosto si nepřipouštěla úvahy o tom,
00:26:32 že vlastně není tátovou dcerou,
00:26:34 a dělala všechno možné, aby se mu podobala
00:26:37 v co největším možném rozsahu.
00:26:40 Ve chvíli, kdy bezpečně poznala
00:26:42 průřez našeho budoucího rodinného domku
00:26:45 v jakýchsi tajemných klikyhácích,
00:26:47 připomínajících mně, normálnímu člověku,
00:26:50 nanejvýš obrazové znázornění náboženských obřadů starých Májů,
00:26:55 došlo mi,
00:26:56 že pro moje životní lásky a zájmy je naprosto ztracená.
00:27:02 Nadešel večer, kdy moje mozkové závity
00:27:05 začaly pracovat na myšlence,
00:27:07 že by nebylo docela marné
00:27:10 přivést na svět ještě jedno dítě.
00:27:13 A tvrdě se postarat o to,
00:27:15 aby v raném věku nepropadlo jehlanům,
00:27:17 komolým kuželům, a metrům krychlovým.
00:27:21 Ale aby vidělo zázrak v existenci Athén
00:27:24 a starých pověstí českých.
00:27:27 Netrvalo dlouho
00:27:28 a myšlenka se proměnila ve skutek.
00:27:31 Přišla chvíle prvního koupání,
00:27:33 odbývaná za asistence otce a novopečené sestřičky.
00:27:37 Ta stála zadumaná nad vaničkou
00:27:39 a zřejmě jí poprvé došlo,
00:27:41 že se tady objevilo něco,
00:27:44 co by mohlo případně otřást
00:27:46 její pozicí u milovaného táty.
00:27:50 Dcerka se na malého Honzíka chvíli vážně koukala
00:27:53 a pak se prudce otočila na tátu a vyhrkla:
00:27:56 "Kluk to tedy určitě je.
00:27:58 Ale podívej se, táto, já už jsem celá jako ty.
00:28:01 Mám hrbolatý nehty na palcích jako ty."
00:28:04 Měla.
00:28:05 Podívali jsem se s manželem na sebe.
00:28:08 Ani myšlenkou nás nenapadlo vyvracet jí
00:28:11 tohle pevné vědomí sounáležitosti.
00:28:14 Až teprve pozdě večer,
00:28:16 když jsme s manželem v klidu seděli u kávy,
00:28:19 zasmáli jsem se nad tím,
00:28:21 jakou dala naše dcera ránu
00:28:23 celé té velké vědě o dědičnosti.
00:28:28 Dneska už je z ní dávno stavař.
00:28:30 A mezi ní a tátou je kromě hrbolatých nehtů
00:28:33 společného mnohem, mnohem víc.
00:28:37 A tak mi řekněte.
00:28:39 Cožpak není možné,
00:28:41 aby jablíčko padlo blízko stromu,
00:28:43 na kterém vlastně vůbec nezačalo růst?
00:28:49 -Z vašich vzpomínek na někoho, kdo vám byl blízký,
00:28:51 jsme vybrali dopis číslo 14,
00:28:54 který podle vyprávění své někdejší spolužačky
00:28:56 napsala Jana Císařová z Valašských Klobouk.
00:28:59 Nazvali jsme ho Tetinka.
00:29:17 -Vážená redakce.
00:29:19 V dětství jsem strávila skoro každé prázdniny
00:29:22 u své tety.
00:29:24 Moje sestřenice byla sice o 2 roky mladší než já,
00:29:28 přesto jsem si však dobře rozuměli.
00:29:31 Ale když jsem nastoupila na střední školu,
00:29:34 prožila jsem dvoje prázdniny bez Jarmily.
00:29:37 A také naše dopisy se omezily jen na gratulace k Vánocům
00:29:41 a k narozeninám.
00:29:44 A pak, když mi bylo 17,
00:29:46 dostala jsem od tetinky dopis,
00:29:48 ve kterém mě snažně prosila,
00:29:50 abych k nim zase přijela.
00:29:53 První, co mě překvapilo, byla Jarmila.
00:29:57 Za 3 roky vyrostla z dítěte v půvabnou slečnu.
00:30:03 -Jak dlouho tady budeš?
-Asi 14 dní.
00:30:08 -Ani netušíš, jaká je tady nuda.
00:30:11 Holky jsou úpně ujetý.
00:30:14 -A kluci?
-Někteří ujdou.
00:30:18 Jdu se hodit do vany.
00:30:24 -Ivuško, až si poskládáš věci,
00:30:26 přijď za mnou do kuchyně.
00:30:37 Ten rohlík nejez, po tom se tloustne.
00:30:40 Podívej se na mě.
-Mně to bez rohlíku nechutná.
00:30:44 -Jestlipak víš, proč jsem ti napsala?
00:30:46 -Abych přijela na návštěvu.
00:30:49 -To taky. Už jsem tě dlouho neviděla.
00:30:51 Ale hlavně proto, abys mně pomohla.
00:30:56 -A jak?
00:30:58 -Ivuš, ty jsi byla vždycky taková uvážlivá děvenka.
00:31:01 Jarka tě má ráda.
00:31:03 A já si s ní krapánek nevím rady.
00:31:07 -A co je s ní?
-Kluci jí nedají pokoj.
00:31:10 -Copak za to může?
-To víš, že za to může.
00:31:12 Provokuje je.
00:31:15 Já za mlada, to bylo kluků.
00:31:18 Ale vždycky jsem věděla, že odsud podsud.
00:31:21 A to Jarmila neumí.
00:31:23 Jeden den s tímhle, druhý den s tamhletím.
00:31:27 Pak si z něj dělá legraci.
00:31:29 Teď se ještě začala toulat po nocích.
00:31:33 Už několikrát přišla domů po 11. hodině.
00:31:35 Pak slibuje.
00:31:37 Že v 8 každý večer doma. Máš to vidět.
00:31:39 Jeden den to vydrží a druhý den je to znovu.
00:31:44 -A co mám dělat?
-No co?
00:31:46 Ty bys mi ji trošku ohlídala. Rozumíš?
00:31:49 Abych věděla, kam jde a s kým.
00:31:52 -Ale já tady můžu zůstat jen do neděle.
00:31:55 -Lepší než nic.
00:32:00 -Já se ale bojím, že Jarka o můj doprovod nestojí.
00:32:04 -Tak mi řekni, co mám dělat.
00:32:06 To se mám koukat, jak se holka řítí do maléru?
00:32:10 Tady chybí mužská ruka.
00:32:15 -A strýc se k vám už nevrátí?
-Ne.
00:32:31 -Mami, když je tady Iva, pustíš mě v sobotu na Mládka?
00:32:34 -Za prvé. Co je to za způsoby, ukusovat návštěvě rohlík?
00:32:37 Za druhé. Až se naučíš slušnému chování,
00:32:40 tak možná já začnu uvažovat o tom,
00:32:42 jestli tě mám, nebo nemám někam pouštět.
00:32:52 -Máš tlustý sklo.
-Pojďte se s námi vykoupat.
00:32:57 -Když mi jsme zrovna chtěly jít pro limonádu.
00:33:00 -Fajn. My půjdeme s vámi.
00:33:03 -Tak když tam půjdete, tak nám doneste 2 limonády.
00:33:08 -Tak jo. A pak se s nám půjdete vykoupat.
00:33:11 -Dobře.
00:33:14 -Já nemám žádné prachy.
-Neboj, mám ještě pětku.
00:33:16 -Pojď, půjdeme na loďky.
00:33:19 -Ale vždyť sis s nimi domluvila koupání.
00:33:22 -S tou loďkou jsou lepší.
00:33:26 -Není ti to blbý?
-Proč?
00:33:30 Aspoň jim konečně dojde, že o ně nestojím.
00:34:04 -To je dost, že jdete.
-Stály jsme ve frontě na limonádu.
00:34:08 To je moje sestřenice.
-Já jsem Iva.
00:34:10 -Já jsem Honza.
-Mirek. Ahoj.
00:34:12 Pojď se posadit.
00:34:23 -Jeďte sami. Musím vyřídit vzkaz jedné holce.
00:34:25 -Tak my na tebe počkáme.
-Ne, jeďte.
00:34:27 Já za vámi potom doplavu.
00:35:12 -Ahoj.
00:35:20 Tak jaký byl Honza?
00:35:23 -Normální.
-Já byla na výletě s Pavlem.
00:35:28 To je ale frajer.
00:35:30 Ten strčí všechny ty puberťáky do kapsy.
00:35:33 Představ si, že už má 21.
00:35:37 -Jarko, to nebylo moc příjemný.
00:35:39 Pozvat mě na koupaliště, pak mě strčit na loďku a utéct.
00:35:43 -Snad ses neurazila?
00:35:48 -Nezdá se ti, že to s těma klukama přeháníš?
00:35:51 -Proč?
00:35:54 Vždyť mě ani jeden z nich nezajímá.
00:35:57 Kromě Pavla.
00:35:59 -A proč si nenajde holku starou jako on sám?
00:36:03 -Protože mám rád mě.
00:36:06 -Jo? A jak to víš?
00:36:09 -Napsal mi to.
00:36:12 Jestli mi nevěříš, tak ti to můžu ukázat.
00:36:16 Dnes večer mě pozval na rande.
00:36:22 -Ty tam půjdeš?
-To se ví.
00:36:24 -A teta tě pustí?
00:36:27 -Přece se jí nebudu ptát.
00:36:30 -Já nevím.
-Co?
00:36:34 -Nemůžeš vědět, co se může stát.
00:36:37 -Co by se mohlo stát?
00:36:41 -Nemůžeš vědět, co je to za kluka.
00:36:45 -Ty jako myslíš, že by mi mohl něco udělat?
00:36:50 Ty žárlíš.
-Prosím tě.
00:36:52 Vždyť jsem toho tvého Pavla vůbec neviděla.
00:36:55 Jenom v helmě, když jste jeli na motorce.
00:37:03 -Víš co? Já ti tady najdu kluka a budeme chodit ve čtyřech, jo?
00:37:07 -Já žádného kluka nepotřebuju.
00:37:12 -To ještě neznamená, že to musíš zakazovat mně.
00:37:16 -Pro mě za mě, běž si kam chceš.
00:37:42 -Z toho bude průšvih, Jarko.
00:37:44 -Neboj. Já už byla takhle venku dvakrát
00:37:47 a nikdo na nic nepřišel.
00:37:51 Ne abys to vykecala mámě.
00:38:01 -Když sestřenice zmizela, nemohla jsem usnout.
00:38:05 Kdyby se tetinka o nočním výletě dozvěděla,
00:38:09 určitě by si myslela, že místo hlídání Jarku kryju.
00:38:13 A kdybych jí to žalovala,
00:38:15 tak bych si zase rozhněvala Jarmilu.
00:38:18 Takhle jsem si prázdniny nepředstavovala.
00:38:23 A tak jsem se rozhodla, že domů odjedu
00:38:26 při nejbližší příležitosti.
00:39:44 -Ivuško, spíš?
00:39:49 -Jak můžu spát, když sem pořád někdo leze oknem?
00:39:54 -Můžu na chvilku za tebou?
-Pojď.
00:40:11 Co se klepeš?
-Nic.
00:40:16 -Můžeš mi říct, co se stalo?
00:40:19 No tak!
00:40:22 -Představ si, že on mě...
-Co?
00:40:27 -Začal líbat.
00:40:31 Ale vůbec ne, jako když se líbáme s maminkou
00:40:33 nebo s tetou, když se loučíme.
00:40:36 To připomínalo ryby.
00:40:40 -Ryby?
-Vážně. Jak 2 kapři.
00:40:45 Já byla úplně nemožná.
00:40:48 Tohle si už nikdy nesmí dovolit.
00:40:52 SMÍCH
00:40:56 -Co je? Co se směješ?
00:41:30 -Dobrý den.
00:41:33 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:41:37 -Z vás bude moc hezká babička.
00:41:39 -Cože?
00:41:41 -Včera v noci jsme s Aničkou viděli vaši Jarku.
00:41:46 -Já nevím, ale nepřeháníte to, paní Smolková?
00:41:59 -Ahoj mami.
-Dobrý den.
00:42:03 Polož to.
00:42:06 Kdepak jsi byla? V noci.
00:42:10 Tak dozvím se to?
00:42:12 -Nikde. Spala jsem.
00:42:14 -Spala?
00:42:15 Že tě paní Kulhánková včera o půl jedenácté
00:42:18 viděla venku s nějakým klukem.
00:42:21 -To se divím, že jí věříš. Vždyť je to stará drbna.
00:42:24 -Ona tě totiž viděla také paní Strmisková.
00:42:28 Takže dnes ráno v obchodě se veřejně mluvilo o tom,
00:42:30 co jsem to za mámu,
00:42:32 že tě nechám courat venku v noci.
00:42:35 Co mně na to řekneš?
00:42:38 -Báby nemůžou v noci spát, tak slídí
00:42:40 a pak vyrábí skandály.
-Milá zlatá.
00:42:43 O tobě si už povídá celá ulice.
00:42:45 Nejenom ty dvě.
-Mně na lidech nezáleží.
00:42:49 -Ale mně ano.
00:42:53 -Ale mami. když u nás byla návštěva,
00:42:55 tak ses chlubila, že když jsi byla mladá,
00:42:57 tak o tobě mluvila také celá ulice.
00:42:59 -Jarko!
00:43:02 -Dobrý den.
-Nazdar.
00:43:07 Moc ti děkuju. Pěkně jsi ji hlídala.
00:43:11 Na to jsem si tě sem nezvala.
00:43:15 A tobě řeknu jedno.
00:43:17 Až se dostaneš do maléru, tak mně nechoď do baráku.
00:43:21 A od zítřka žádné koupaliště, žádný Mládek,
00:43:24 budeš chodit nakupovat, dělat snídaně
00:43:27 a budeš si taky uklízet.
00:43:29 Protože já tady přestávám dělat služku.
00:43:50 -Být tebou, tak bych se šla koupat.
00:43:53 -A sama?
-Tam je lidí.
00:43:58 -Tebe to ještě pořád drží?
-Co?
00:44:02 -Kluci.
-A co je lepšího?
00:44:07 -Lepšího? Oříšky v čokoládě.
00:44:11 -Vypni to.
00:44:17 Jarunko, z maminky si nic nedělej.
00:44:21 Ona se zase uklidní.
00:44:23 Večer tě čekám pod kaštanem.
00:44:25 Když nepřijdeš, tak přijď zítra o půl osmé,
00:44:29 ale budu čekat dýl.
00:44:32 Tvůj Olda.
-Co to je?
00:44:35 -To jsou máminy dopisy.
00:44:37 Utírala jsem prach na obrazech a našla jsem klíč od pokladny.
00:44:41 -Vždyť ona se vlastně teta taky jmenuje Jarmila.
00:44:45 -Musela být ale číslo.
00:44:47 -Taky tě měla sotva v 18.
-Jak to?
00:44:50 -Tak si to spočítej.
00:44:54 -A jó.
00:44:57 Podívej na ty fotky. Ta jich ale měla.
00:45:02 BOUCHNUTÍ DVEŘÍ
-Máma!
00:45:18 -Ahoj holky.
-Ahoj.
00:45:21 -Jak vám to jde? Už jste se polepšily?
00:45:24 -Kuchyň už je hotová.
-To jste dělaly celé dopoledne?
00:45:28 -Víš, co to dá práce?
00:45:30 Mně to povídej. Co máte na sobě špinavého,
00:45:33 tak dolů s tím. Když už jsme v tom, vypereme.
00:46:01 Jarunko, z maminky si nic nedělej.
00:46:04 Ona se zase uklidní. Večer tě čekám pod kaštanem.
00:46:07 Když nepřijdeš, tak přijď zítra o půl osmé,
00:46:10 dneska taky o půl osmé, ale budu čekat dýl.
00:46:13 Tvůj Olda.
00:46:20 -D7.
-Zásah.
00:46:27 -Kdo je to Olda?
-Nevím. Žádného neznám.
00:46:32 -Když ti píše dopis.
-Mně dopis?
00:46:40 -Jo Olda. To je takovej blbeček.
00:46:43 Toho neber vážně.
-Já myslela, že chodíš s Pavlem.
00:46:46 -To jo.
-S tím Oldou taky?
00:46:49 -Ne. To je starší dopis.
00:46:52 -Jestli si ten Olda myslí, že se uklidním,
00:46:55 tak se strašně mýlí.
00:46:57 Protože s tebou se neuklidním nikdy.
00:46:59 Tak co. Kdo je to? Jak se jmenuje?
00:47:01 Tak řekneš mě to, nebo ne?
00:47:05 -Teti, to není její dopis.
00:47:07 -A čí by byl? To tady máme těch Jarunek víc?
00:47:10 -To je tvůj dopis, teti.
-Můj?
00:47:16 Opravdu. Když jsem uklízela,
00:47:18 tak jsem při utírání prachu našla klíček na obrazu.
00:47:22 Tak jsem byla zvědavá, od čeho je.
00:47:25 Až jsem našla dole ve skříni pokladničku
00:47:28 a jeden dopis mně zůstal v kapse.
00:47:34 Odpusť mně to, prosím.
00:47:40 -Já ti nemám co odpouštět.
00:47:43 To ať si s tebou vyřídí tvoje maminka.
00:47:47 Já mám svých starostí dost s jednou takovou potvorou.
00:47:55 -Proč jsi to vzala na sebe?
00:47:59 -Proč? Ty máš těch průšvihů i tak dost.
00:48:04 -Neboj. Ona se vždycky takhle vzteká.
00:48:06 Třeba jí to ani neřekne.
00:48:08 -Víš co? Já už pojedu domů.
00:48:17 -To je škoda. Bude tady bez tebe smutno.
00:48:20 -Prosím tě. Vždyť o mě nestojíš.
00:48:23 Aspoň ti nebude nikdo překážet.
00:48:36 Tetinko.
00:48:40 -Já jsem vlastně byla taky potvora, že?
00:48:47 Ale byla to krásná doba.
00:48:51 Zvlášť když jsem sama.
00:48:57 Vždyť já mám jen strach,
00:48:59 aby ta holka nedopadla jako já.
00:49:04 -Kdyby jsi tolik nenadávala,
00:49:06 třeba by jí to táhlo víc domů.
00:49:09 -Nač máš ten kufr?
00:49:12 -Mně jede odpoledne autobus.
00:49:15 Já už pojedu domů.
00:49:18 -Kdyby jsi tady ještě zůstala
00:49:21 a ohlídala taky trochu mě.
00:49:29 -A tak jsem nakonec zůstala.
00:49:34 S Jarmilou jsme se znovu skamarádily.
00:49:36 Na zbytek prázdnin se z nás stala nerozlučná dvojice.
00:49:40 Takže jsem přání tetinky přece jen splnila.
00:49:45 Protože aspoň pro tyhle prázdniny
00:49:48 dala sestřenice klukům pokoj.
00:49:56 -Po prázdninovém příběhu
00:49:58 bychom vás na závěr našeho výběru
00:50:00 rádi seznámili s dopisem číslo 61.
00:50:05 -Jablko nepadá daleko od stromu.
00:50:10 Uvedené přísloví většinou slýcháváme
00:50:12 ve smyslu negativním. Méně často ve smyslu kladném.
00:50:18 Dovolte mi jeden kladný případ popsat.
00:50:23 U své známé jsem viděl fotografie
00:50:26 tří pokolení jedné rodiny,
00:50:28 která vždy věrně sloužila vlasti.
00:50:32 Nejstarší Vladimír, český rudoarmějec,
00:50:35 který se vrátil domů po 1. světové válce v roce 1944,
00:50:40 byl zavražděn banderovci.
00:50:44 Jeho syn Rostislav
00:50:46 jako 17letý dobrovolně vstoupil
00:50:48 do 1. československého armádního sboru
00:50:51 v Sovětském svazu.
00:50:53 Zemřel na následky zranění v boji o Duklu.
00:50:57 Vnuk Viktor, dnes důstojník z povolání,
00:51:00 věrně stojí na stráži toho,
00:51:03 co jeho otec a děd svou krví vydobyli.
00:51:09 -Tento dopis z Jimlína, pošta Opočno u Loun,
00:51:12 má s naším závěrečným příběhem hodně společného.
00:51:16 Námět nám poslal Jan Herynk z Mnichova Hradiště
00:51:19 a nazvali jsem ho Kaktus.
00:51:24 -Vážená redakce.
00:51:27 Příběh, který vám posílám,
00:51:29 jsem vyslechl před 8 lety.
00:51:31 Není důležité, ve kterém městě se odehrál,
00:51:34 ani jak se jmenovala rodina, ve které se to stalo.
00:51:39 V době těsně před koncem 2. světové války
00:51:42 se podobných věcí stalo mnoho.
00:51:44 A každý, kdo tyto pohnuté dny prožil,
00:51:47 má na ně určitě své vlastní,
00:51:49 nesmazatelné vzpomínky.
00:52:31 -Kam je mám dát, pane Krátký?
00:52:35 -Tady, co je ta opuncie.
00:52:43 -Mám je zalít?
-Ne, necháme je pár dní bez vody.
00:52:47 -Ale tahle je převařená.
-To nevadí.
00:52:51 Radši mi podej Cephalocereus.
00:53:01 -Ten je malinkej.
00:53:04 -Prosím tě, co jsi mi to přinesl?
00:53:06 Vždyť to je Mammillaria.
00:53:14 -Pane Krátký, proč mají kaktusy názvy latinsky?
00:53:19 -To už je tak mezi kaktusáři zavedeno.
00:53:22 Však se taky mezi sebou dorozumějí
00:53:25 na celém světě bez dlouhých řečí.
00:53:30 -Kdyby byl na světě jen jeden jazyk,
00:53:33 to by se lidi hned domluvili. Nebyly by války, že jo?
00:53:37 -Tak jednoduché to zase není.
00:53:39 To máš jako mezi kaktusy.
00:53:42 Taky se všechny neshodnou.
00:53:46 Některé drží při sobě
00:53:47 a jiné nenaroubuješ, kdybys dělal nevímco.
00:53:51 Jen se podívej. Těch tvarů.
00:53:54 Sloupovité, válcovité,
00:53:57 kulovité, terčovité,
00:54:00 trsovité, stromovité,
00:54:04 kandelábrovité, převislé...
00:54:10 -Jak si to můžete pamatovat?
00:54:13 -Jako násobilku. A osmijehlovité,
00:54:16 štětinovité, šídlovité,
00:54:20 kuželovité, péřovité,
00:54:23 hákovité...
-Tak tady je máte, pane Jelínek.
00:54:26 Oba dva.
-To mi spadl kámen ze srdce.
00:54:29 Už jsem měl o toho našeho kluka strach.
00:54:31 Tak pojď domů.
-My budeme ještě roubovat.
00:54:35 -Jirko, řekni tátovi, kam hned po válce pojedeme.
00:54:39 -Do Mexika.
-A kam konkrétně?
00:54:42 -Do Údolí starců.
00:54:46 -A co tam?
00:54:48 -Tam se pokloníme těm nejvzácnějším kaktusům.
00:54:51 -Ve válce se střílí a ty nemáš nic jiného na starosti,
00:54:53 než Údolí starců.
-My jsem to slyšeli.
00:54:57 -Němci se tam chtějí opevnit proti Rusům.
00:55:00 Zapálili cukrovar.
-Stříleli po hasičích.
00:55:02 -Odneslo to několik našich.
-Chudáci.
00:55:05 Takhle těsně před koncem války.
00:55:07 -No nic. Tak jdeme.
-Dejte na sebe pozor.
00:55:10 -Vezmeme to zahradami.
-Jirko!
00:55:13 Tak v 6 po válce. Ahoj.
-Na shledanou.
00:55:27 -Kdy vybalíme ty věci?
00:55:32 -Přijď odpoledne.
00:55:50 STŘELBA
00:56:09 -Chceš přidat?
-Mám dost.
00:56:10 -Jen si vem.
00:56:14 Kolikrát tě mám volat k obědu? Vystydne to.
00:56:17 -Nemám čas. Musím něčím
00:56:20 obložit půdu.
00:56:24 Co kdyby nějaká kulka vlétla mezi kaktusy?
00:56:27 -Ty seš s tím jídlem horší než Kája.
00:56:29 -Pomůžeš mi?
00:56:32 Tak slyšels?
00:56:34 -Když já jsem domluvený s klukama.
00:56:37 -Snad nechceš jít ven. Vždyť se tam střílí.
00:56:39 -Aspoň jednou jedenkrát bys mi mohl s kaktusama pomoct.
00:56:43 A jestli je tak nesnášíš, tak bys to měl udělat kvůli mně.
00:56:46 -Ale oni na mě čekají.
-Budeš doma a hotovo.
00:56:51 -Kolem je válka a my tady obedňujeme kaktusy.
00:56:55 -Tak víš co? Já si to udělám sám.
00:57:03 -Jak se to chováš k otci?
00:57:06 -Lidi všude věší české prapory.
00:57:08 My nemáme žádný.
00:57:10 Dřepíme tady a čekáme.
-Buď zticha a běž mu pomoct.
00:57:27 NÁLET
00:57:45 -Vždycky jsem si myslel,
00:57:47 že ty kaktusy jednou po mně převezmeš.
00:57:50 Jako já po dědečkovi.
00:57:54 -Já vím, tati. Jenže mě to nebaví.
00:57:58 -Čtyři kusy jsou tady ještě od Friče.
00:58:01 -Táto, tohle znám už nazpaměť.
00:58:05 -A víš ty vůbec, jaká je to vzácnost,
00:58:07 mít takové kaktusy?
-V Praze se bojuje.
00:58:10 A co my tady?
00:58:11 -Nech toho. Běž dolů.
00:58:15 Běž. Já už si to dodělám sám.
00:58:30 Paličák jeden.
00:58:44 -Ahoj. Kde je Mirek?
00:58:48 -Šel pro barvu.
-Proč?
00:58:50 -Budeme zatírat.
-Cože?
00:58:52 -Zatírat.
-A co?
00:58:55 -Germánský nápisy.
00:58:57 Čekáme tady už půl hodiny.
00:58:59 -Starej Borůvka asi není doma, tak ten frajer kecá. Znáš ho.
00:59:02 -Tamhle jde.
00:59:06 -Půjčili mi i plášť.
00:59:11 -Jdeme!
00:59:31 -Dobrý den, pane Hrůza.
-Nazdar Ládíku.
00:59:35 -My vám zatřeme firmu, jo?
-Co?
00:59:37 -Zatřeme vám firmu.
-To jo. Pojďte chlapci.
00:59:57 Tak do toho. A děkuji vám, chlapci.
01:00:00 -V Praze to taky tak začalo.
01:00:02 -Jen mi nepocákej výlohu.
-Nebojte se.
01:00:04 -Nebojte se a už to teče. Utři to!
01:00:07 -Nemám čím.
-Mámo, hoď sem hadr.
01:00:29 -Pane Hrůzo, otevřete.
01:01:01 -Jestli do těch kaktusů nebudou střílet kanónem,
01:01:05 tak by se jim nemělo nic stát.
-Kája zůstal nahoře?
01:01:09 -Šel dolů. Doma není?
01:01:13 -Ne.
-Ještě se do něčeho zaplete.
01:01:16 -Tak proč jsi ho pouštěl?
01:01:19 -Copak se mě ptal?
01:01:21 Začíná nám přerůstat přes hlavu.
01:01:24 Drzej je jak opice.
01:01:31 Já ho chápu.
01:01:33 Kolem se všechno vaří a jemu se nechce jen sedět.
01:01:37 -Tys byl taky takovej.
01:01:41 -To máš pravdu.
01:02:40 HLASY
01:04:32 -Karle! Jsi tam?
01:04:52 Prosím tě, co to vyvádíš?
01:05:02 -Bál jsem se, že to nevystřelí.
01:05:07 Podívej, co tady udělali.
01:05:17 -Pozor!
01:05:28 Karle!
01:05:45 -Tati.
01:05:59 -Sbírka kaktusů dnes 55letého sběratele
01:06:03 Karla Krátkého, který ji převzal po svém otci,
01:06:07 je nyní jednou z největších u nás.
01:06:12 Najdeme v ní i podivný, rozstřelený kaktus.
01:06:17 Skryté titulky: B. Červinková Česká televize 2011
01:06:21 .