Tři příběhy ze zábavného cyklu Bakaláři (1974). Hrají: J. Gazdíková, J. Kuneš, D. Hoffmanová, M. Pavlíková, L. Lipský a další. Scénář J. Melíšek. Kamera J. Kačírek. Režie M. Peloušek
Náušnice
Inzerát
Autodrom
Mami, já chci bratříčka
Středa 27. 1. 2021 na ČT3
Přehrát
00:00:15 A tím považujte vaše manželství za uzavřené.
00:00:22 HRA NA VARHANY
00:00:38 Dobrý večer.
00:00:41 Vždycky, když jsem svědkem závěru svatebního obřadu,
00:00:44 říkám si, oficialita je šťastně za námi a teď by měl oddávající
00:00:50 na svatebčany takhle mrknout, pozvat je na sklenku a říci,
00:00:54 milí zlatí, manželství bez dětí, den bez sluníčka.
00:00:58 Tak kolik máte těch ratolestí naplánováno?
00:01:01 No ne, že se nestydíte! O dvě víc, ano?
00:01:05 A tady mi to podepíšete.
00:01:08 No, a pak by se měli všichni pěkně domluvit.
00:01:11 Co zařídí místní národní výbor, co novomanžel...
00:01:19 Já vím. To nejde.
00:01:20 Oddávající nemůže sundat šerpu, protože za pět minut oddává
00:01:24 další pár a svatebčané spěchají k tabuli.
00:01:26 Není na to zkrátka čas.
00:01:31 HRA NA VARHANY
00:01:38 A proto máme u nás tolik jedináčků.
00:01:44 A proto také přišlo k nám do Brna
00:01:47 přes 400 dopisů na téma “Mami, já chci bratříčka!“
00:01:53 Ať je to, jak je to, bylo to nádherné počtení.
00:01:56 Taková československá kamasutra lásky.
00:01:58 Veletucty návodů, jak získat bratříčka.
00:02:02 Vybrali jsme pro vás po delším přemítání tři.
00:02:06 Z ostatních dopisů jsme si vypůjčili tu slovíčko, nebo větu.
00:02:09 Nic nespadlo pod stůl.
00:02:11 Jsou to příběhy trochu smutné i trochu veselé.
00:02:13 Takové, jaký je sám život.
00:02:19 A já bych se jen ještě přimluvila.
00:02:22 Až za rok budou stát na tomto místě znovu manželé,
00:02:26 aby zapsali svého prvorozence do matriky života,
00:02:29 ať už je to Jirka, Vlastík, Věruška nebo Alenka,
00:02:34 aby jim k tomu hráli tuto písničku.
00:02:39 ZPĚV MARIE ROTTROVÁ
00:02:40 Mámo, kup mi brášku Mámo, kup mi brášku
00:02:43 Slýchám denně od neděle k pátku
00:02:45 Mámo, kup mi brášku Mámo, kup mi brášku
00:02:49 Já ti přidám, co jsem dostal k svátku
00:02:53 Mámo, kup mi brášku Mámo, kup mi brášku
00:02:56 Slýchám denně od neděle k pátku
00:03:01 Mámo, kup mi brášku Mámo, kup mi brášku
00:03:04 Já ti přidám, co jsem dostal k svátku
00:03:09 Mámo, kup mi brášku Mámo, kup mi brášku...
00:03:25 Úvod máme šťastně za sebou. Zlatého štěstí bylo vrchovatě.
00:03:30 A já otvírám první dopis od Heleny Klusové z Teplic. Píše:
00:03:35 Posílám vám skutečný příběh. Tehdy bylo našemu Martínkovi 7 let.
00:03:41 Měl dvě toužebná přání. Aby dostal bratra,
00:03:45 se kterým by si mohl hrát na indiány
00:03:48 a závodní kolo s beranama a převodovkou.
00:03:51 Na kolo si pravidelně šetřil
00:03:53 a bratra plánoval všemi možnými způsoby.
00:04:00 -Martine, co sem pouštíš ten průvan?!
00:04:04 Nastydnou nám andulky! Neslyšel jsi?
00:04:08 Co tam hledáš?
-Už to tam není!
00:04:11 -A co tam není?
00:04:12 -Ale nic.
-Nech ho být.
00:04:16 Martínku, do postele!
00:04:19 A pěkně umýt. Pojď.
00:04:33 -A nešetři zubní pastou!
00:04:39 -Co tam není?
-Pralinky.
00:04:43 -Co?
-Pralinky.
00:04:46 -Martin je tam dává pro čápa. Někde se to doslechl.
00:04:51 -Ty myslíš, že mu na to ten čáp chodí?
00:04:54 -No, to nevím.
00:04:55 Ale odpoledne mi tady s úklidem pomáhala teta Berta, tak...
00:05:00 -Aha! Tak ona mu je sežrala!
00:05:03 -Jak takhle můžeš mluvit o tetě!
00:05:05 -Teta Berta nejí! Znám lidi, co jedí,
00:05:08 ale teta Berta mezi ně rozhodně nepatří. Tak ona mu je...
00:05:14 A nešetři zubní pastou, Martínku!
00:05:20 -Dneska jsem byla u doktorky.
-No, a?
00:05:24 -Říkala, že jsme to druhé měli chtít hned po Martínkovi.
00:05:29 -To prý byla větší naděje.
00:05:34 -Že si ten kluk na toho bráchu nevzpomněl dřív.
00:05:42 Pamatuješ si na tu dovolenou v Beskydech?
00:05:46 Tam mohl mít bráchů! SMÍCH
00:05:52 Tak ona ani ty pralinky pro čápa nenechá na pokoji!
00:05:56 -Myslíš, že ho to někdy pustí?
00:05:59 Já to od něho slyším někdy dvacetkrát denně.
00:06:03 -Dostal andulky, tak by měl dát pokoj.
00:06:05 Co chce víc?
00:06:07 -Já chci pořádnýho bráchu! Andulky mají čmelíky!
00:06:12 -Hlavně si pořádně vyčisti zuby!
-Vidíš, takhle to jde pořád!
00:06:15 V parku leze maminkám do kočárku.
-No, no, no.
00:06:20 Že si na toho bráchu nevzpomněl v těch Beskydech.
00:06:28 -Byla jsem zase v tom dětském domově.
00:06:31 -Hele, já ho vezmu v sobotu do ZOO. Přijde na jiné myšlenky.
00:06:38 Uvidí slona a bude ho chtít. To víš, dítě, co vidí, to chce.
00:06:41 -Jak mu chceš koupit slona!?
00:06:43 -Žádnej kluk slona nemá, tak ho nebude mít ani on!
00:06:46 Taktika, maminko! Martínku!
00:06:50 Když si budeš celý týden pořádně čistit zuby,
00:06:52 tak půjdeme v sobotu do ZOO, rozumíš?
00:06:54 -Rozumím.
00:06:56 Víš, kolik je tati, v jedné tubě zubní pasty?
00:07:02 -Ne.
-Přesně metr šedesát.
00:07:25 -Podívej se! Tamta nahnědlá! To je ale mrška!
00:07:29 Té by se u nás líbilo.
00:07:32 Kam to koukáš?
00:07:34 -Vidíš tamtu starou? Vypadá jak naše sousedka.
00:07:38 -Martine! Ale stejně jsou nám trošku podobné.
00:07:43 Kdo ví, jak to s tím lidstvem bylo doopravdy.
00:07:46 -Vždyť ona tomu stejně nerozumí.
-No jo, no.
00:07:49 Podívej se tahle ta, vidíš ji?
00:07:52 Má plnou hubu buráků a pořád chce další. Jako ta naše teta.
00:07:56 Hoď jí ještě jeden.
00:07:58 -Už nemám.
00:08:00 -Tak já ti přinesu ještě další a ty se tady chvilku dívej, jo?
00:08:04 A kdyby se ti některá líbila,
00:08:06 kdo ví, jestli ji nenajdeš letos pod stromečkem.
00:08:32 -Vidíš, že to svedu!
00:08:34 A teď ty schválně udělej tohle!
00:08:43 -Nic to není.
00:08:46 -Nestyď se!
00:08:49 No tak dělej!
00:08:52 To musíš dát tu nohu nahoru.
00:08:59 Nic to není. Tak ne.
00:09:02 Prohráls! Vidíš, teď dostanu brášku!
00:09:06 Kdo ti dává za okno pralinky?!
00:09:09 Kdo tě namaloval nejhezčího ze třídy?
00:09:13 -Co tam děláš?
00:09:20 -Tak copak to tady vyvádíš?
-Já jsem přišel za čápem.
00:09:25 -Hm. Tak se pěkně koukej a nedělej tady žádné skopičiny.
00:09:29 -Ale já jsem tady kvůli bratříčkovi.
00:09:32 -Ale! Ty hledáš bratra?
-Ano, prosím.
00:09:34 -Počkej, takového malého v kostkované čepici?
00:09:37 -Ano, prosím, přesně takového.
00:09:40 -Tak, podívej se.
00:09:42 Toho jsem před malou chvílí odvedl támhle na stanici SNB.
00:09:46 Byl až u bizonů. A podruhé si na něj dávej lepší pozor.
00:09:50 -U bizonů? To bude indián!
00:09:54 Díky čápe!
00:10:03 -Neulom mi to! To já potřebuju.
00:10:05 A novou dostanu až za 10 let.
00:10:10 Co je ti?
00:10:12 -Já chci čůrat.
-Čůrat?
00:10:18 A co jsi? Kluk nebo holka?
00:10:20 -Kluk.
-Kluk! Tak to je dobrý.
00:10:22 To půjdeme na pánský, jo?
00:10:25 Tak pojď!
00:10:29 Hopla.
00:10:30 Šup.
00:10:38 Tak pojď, kamaráde. Prvně sundáme kalhoty. Jedny. Druhý.
00:10:43 No a čůrej.
-Maminka mi u toho zpívá.
00:10:47 -ZPĚV: Zelená je tráva, fotbal to je hra a ten míč kulatý...
00:10:52 -Ale to mně zpívá, když kakám.
00:10:57 -Podívej se, kamaráde, když se ti chce čůrat,
00:10:59 tak se ti musí chtít i bez zpívání.
00:11:05 Ach jo.
00:11:08 To je ta nová generace.
00:11:11 My chodili čůrat za barák a oni to musí mít se zpěvem.
00:11:15 KLEPÁNÍ Dále.
00:11:17 -Dobrý den.
-Nazdar, copak jsi nám přinesl?
00:11:20 -Já si jdu, prosím, pro bráchu.
-Pro bráchu? No, výborně.
00:11:24 Víš, mně nefunguje rozhlasové zařízení,
00:11:26 jinak bych to dávno vyhlásil.
00:11:28 -Hlavně, že už ho mám.
-Tak. To jsem taky rád.
00:11:32 Tak běž na záchod.
-Na záchod?
00:11:34 -No, tvůj brácha čůrá na záchodě.
00:11:36 Tak mu běž zazpívat. Pak si ho můžeš vzít.
00:11:39 A příště si ho líp hlídej.
00:11:41 -Děkuji.
00:11:43 -Hotovo, pane strážníku.
-Ahoj, indiáne!
00:11:46 -Ahoj.
-Tak my půjdem.
00:11:48 -Počkat, počkat, mládeži. A žádné výtržnosti, jasné?
00:11:53 -Ano! Děkuji.
00:11:58 MARTÍNKOVO VZLYKÁNÍ
-A nebreč!
00:12:04 Ukrást cizí dítě!
00:12:07 Kdybys ukradl třeba meloun, tak prosím! Ale dítě!
00:12:11 -On to tak nemyslel.
-Ale prosím tě! Myslel, nemyslel!
00:12:14 Víš, co mně řekl otec toho malého?
00:12:17 Ty slávisto sešívanej!
00:12:20 Já jsem musel mlčet!
00:12:24 -Hlavně, že to nějak dopadlo.
00:12:25 MARTÍNKŮV PLÁČ
00:12:26 -Já jsem z toho úplně ztratil chuť k jídlu!
00:12:31 -Taky nic nemáme. Jenom to kafe.
00:12:35 -Jak to?
-Odpoledne tady byla teta Berta.
00:12:38 -Tak ona nejen čápovi! Ona i mně!
00:12:41 -A byl náš, abys věděl! A já ho vyhrál na čápovi!
00:12:46 -Prosím tě, čáp, čáp!
00:12:48 Možná, že čáp kdysi nosil děti, ale dneska se postavily porodnice
00:12:52 a tam se děti rozdávají, abys zase ty věděl!
00:12:55 Hele, rozumíš, čáp, to je něco jako stará Aerovka.
00:12:59 Je to auto a už to vlastně není auto.
00:13:02 Už je to jen na koukání, no.
00:13:05 No, co, co? Jednou se to dozvědět musel.
00:13:11 Už je na to starej dost!
-Jen jestli byla vhodná chvíle.
00:13:15 -Mně to kdysi ve 2. třídě všechno řekl Láďa Kafka
00:13:17 na plovárně v dámské šatně. A jsem zkaženej?
00:13:22 -No...ODKAŠLÁNÍ
00:13:24 Neměla bych mu jít vyprávět pohádku na dobrou noc?
00:13:27 -Ale! Už ho nech být! Už si dnes užil dost.
00:13:36 -Jak že se jmenuje?
-Máchová, Květa Máchová.
00:13:41 -Ano, Květa Máchová.
00:13:46 Dík.
00:13:49 Přineste ještě jednu.
-Prosím?
00:13:52 -Ještě jednu kytku. Máte dvojčata.
00:13:56 -Cože? Já mám...
-Dvojčata.
00:14:00 Jedno, dvě děti. Jedna, dvě kytky.
00:14:04 -Cože? Já mám dvojčata?
-Dvojčata!
00:14:08 -Jedno, dvě děti, tak jedna, dvě kytky taky.
00:14:12 -Děkuju vám mockrát!
-Za málo.
00:14:15 -Nashledanou!
00:14:16 -Haló!
00:14:21 No, kampak, kampak?
00:14:23 -Já si jdu, prosím, pro brášku.
-A kdepak leží maminka?
00:14:28 -Doma v modrém pokoji zrovna vedle knihovny.
00:14:31 -Já nemyslím, kde leží doma. Já myslím, kde leží tady u nás.
00:14:34 -Ona, prosím, u vás neleží.
-Jak to, že ne?
00:14:36 -Ona, prosím, musí chodit do práce.
00:14:40 -Aha! Tak jak si můžeš přijít pro brášku, když tu nemáš maminku?
00:14:43 -Já jsem si pro něho přišel místo ní!
00:14:46 ZVONĚNÍ TELEFONU
00:14:47 -A kterej rošťák tě poslal, co?
-Tatínek, prosím.
00:14:52 -Tatínek, prosím! Prosím?
00:14:56 Já nemůžu, já jsem tady sám.
00:15:00 Dobře, tak já tam skočím.
00:15:04 Jasně.
00:15:08 Počkej tady, prosím tě. Nikdo nesmí dovnitř.
00:15:12 -Ano.
-Tu máš.
00:15:32 -Dobrý den!
00:15:41 -Pojďte sem, pane.
00:15:46 Nikdo nesmí dovnitř! Jasný?
00:16:17 -Ahoj.
-Ahoj.
00:16:20 -Kde je Martin?
-Šel si vyhlížet kolo.
00:16:23 -Ó!
-Už má na ně pomalu našetřeno.
00:16:27 -Jo, o klukovi nic?
-Nic.
00:16:31 Ani se nezmínil.
00:16:35 -Koupíme mu párek křečků.
00:16:39 -Byla jsem zase v dětském domově.
00:16:43 -A možná foxteriéra. Ten moc nežere.
00:16:55 Kde byl Martin odpoledne?
-Ve škole.
00:16:58 -Ve škole, jo? Tak poslouchej!
00:17:02 Dnes odpoledne odcizil neznámý pachatel v Janáčkově ulici
00:17:05 dětský kočárek s šesti měsíčním chlapcem. Po únosci se pátrá.
00:17:10 Kam ho dal?
00:17:13 -Neblázni, Karle!
00:17:14 -No, kde je to mimino? Musím ho hned vrátit!
00:17:17 -Já ti přísahám...
-Hele, nepřísahej!
00:17:19 Martin si tě koupil, jako si koupí každého!
00:17:21 -Jak tohle můžeš říct! ZVONĚNÍ TELEFONU
00:17:23 -Policie. Už po nás jdou. No, vezmi to.
00:17:28 No, prostě vezmi to!
00:17:30 ZVONĚNÍ TELEFONU
00:17:35 -Prosím.
00:17:37 Ano, já.
-Kdo to je?
00:17:40 -Porodnice.
00:17:43 Ano, paní Skalská. Dobrý den. Ano. Jste velmi laskavá.
00:17:51 Děkuji vám. Nikdy vám to nezapomenu.
00:17:54 Děkuji.
00:18:00 -Jaká porodnice?
00:18:02 -Ta, o které jsi včera Martinovi vykládal.
00:18:06 Dnes odpoledne si tam zašel pro bratra.
00:18:10 -Ale jak mohl?
00:18:12 Vždyť jsem mu všechno tak detailně vysvětloval. Že čáp není a tak.
00:18:18 -Opravdu velmi detailně.
00:18:21 Naštěstí tam dělá paní Skalská. Po večeři nám ho přivede.
00:18:25 -No, jo, no. Ale co to mimino? Ukradený.
00:18:28 -Nedávno jsem četla v černé kronice o tom pobudovi,
00:18:32 co obtěžuje na konečné trojky cestující.
00:18:35 Podezírala jsem snad tebe?
-No dovol!
00:18:39 SMÍCH
00:18:46 -Tak Martínek je v porodnici.
00:18:50 Zase po sedmi letech.
00:18:53 -A to si piš, že si to tam pořádně prohlídnul.
00:18:56 Teď už mu nebudeš moct vykládat, že je letos dětí nedostatek.
00:19:02 -A jak to chceš řešit?
-Říkala jsem ti několikrát,
00:19:05 že jsem byla v dětském domově, a že všechno je na nejlepší cestě,
00:19:08 ale nikdy jsi mě nenechal dopovědět.
00:19:10 Ptali se na nás v zaměstnání, byli i tady a jsou pro.
00:19:15 -No a je pěkné?
00:19:19 A zdravé?
00:19:23 Jak se ten kluk jmenuje?
00:19:27 -Růženka.
00:19:41 -Já tě, Mařenko, opravdu nechápu.
00:19:45 Jak můžeš z dvaceti normálních dětí vybrat zrovna holku?!
00:19:52 Holka, to je něco tak nedokonalého mezi lidmi.
00:19:56 -Myslíš?
00:19:59 -Za pár let nám za ní začnou lítat kluci.
00:20:02 To abych si pořídil vzduchovku nebo...
00:20:04 Ani na fotbal s tím nemůžeš jít!
00:20:07 Já nevím, jak jsi na něco takového mohla přijít.
00:20:11 -A počkej, co tomu řekne Martin!
00:20:15 -Pěkně vás vítám!
00:20:17 Můžete jít dál.
00:20:39 -Vidělas, jak mě držela za palec?
00:20:41 A ty kukadla!
00:20:42 Jak někdo může chtít kluka!
00:20:45 No, ne! Ale i kdyby měl Martin samý pětky, tak tu holku dostane!
00:20:56 Ahoj!
-Ahoj!
00:20:57 -Stihnul jsem to?
00:21:02 -Kdo seš?
00:21:03 Kdo seš?
00:21:05 -Ahoj!
00:21:08 Martin už to byl?
00:21:11 Puso!
00:21:14 SMÍCH
00:21:16 -Já se schovám!
-Tak se schovej.
00:21:19 Tak povídej něco!
00:21:23 -Samé jedničky.
00:21:25 Pustili je dřív.
00:21:31 -No, to je dobré.
00:21:33 A teď to špatné.
00:21:35 -No, přišel, koukal. Já nebyla připravena.
00:21:40 Holka byla zrovna ve vaničce, tak jsem ji rychle utřela
00:21:44 a dala do postýlky.
00:21:47 A nechala je spolu, aby si na sebe zvykli.
00:21:51 -A?
00:21:53 No a pak říkám Martínkovi, Martínku, to je tvoje sestřička.
00:22:01 No a šla jsem vedle. Nechtěla jsem jejich seznámení ničím ovlivnit.
00:22:08 Nechtěla jsem Martínka do ničeho nutit.
00:22:12 -No a?
00:22:13 -A potom jsem slyšela bouchnutí dveřía on od ní utekl.
00:22:19 Martínek od nás utekl!
-Ale, no tak!
00:22:21 Proč by utíkal?
00:22:23 -Vzal si všechny peníze ušetřené na to kolo.
00:22:27 Běžela jsem za ním,
00:22:28 ale copak jsem tady mohla nechat tu malou samotnou?
00:22:32 -To je v pořádku.
00:22:34 To je samozřejmé. Hezky hajej, tak.
00:22:38 Tak.
00:22:40 Neboj se.
00:22:43 On se vrátí. Uvidíš, že se vrátí.
00:22:45 Dostane hlad a přijde s prosíkem. Koupíme mu foxteriéra.
00:22:50 -Ale Růženku si necháme, viď?
00:22:56 -Dobrý večer!
00:23:00 -Kde jsi byl?
00:23:05 Jak se to chováš?
00:23:08 To je ti milejší kolo, než sestřička?
00:23:11 Kde máš ty peníze?
00:23:16 -Já byl Růžence koupit náušnice.
00:23:25 -Zlaté.
00:23:29 On koupil Růžence zlaté náušnice.
00:23:32 -Aby byla hezká.
00:23:34 -Hezká.
00:23:37 HRA NA VARHANY
00:23:44 -Na počest Martina, na jeho moudré dětství mu teď hrají písničku,
00:23:49 kterou dovedl tak mile a nově poentovat náušnicemi pro Růženku.
00:23:54 Ahoj, Martine!
00:23:57 HRA NA VARHANY
00:24:01 A vám ještě jednou dobrý večer u našeho druhého příběhu na téma
00:24:05 Mami, já chci bratříčka.
00:24:16 Tady odtud tedy odcházejí milující, vzájemně zapsaní do srdcí
00:24:20 a občanských průkazů na cestu životem.
00:24:24 Jsou to cesty různé.
00:24:26 A některé, jak už to bývá, končí slepou uličkou.
00:24:30 I takových dopisů jsme dostali pěknou hromádku.
00:24:33 O tom, jak byli tři a zůstali jen dva.
00:24:38 Nejvíc se nám zalíbilo psaní od Ing.arch.Elišky Kolářové,
00:24:43 Máslovická 812/8 z Prahy 8, Kobylis.
00:24:50 Když byly Honzíkovi tři roky, rodiče se rozvedli.
00:24:54 Zdálo se jim, že je vše v pořádku. Že jim nic nechybí.
00:24:59 Honzík měl zřejmě jiný názor. Protože za nějaký čas
00:25:02 přišel s prosbou, maminko, já bych chtěl bratříčka!
00:25:08 Nebyla jsem samozřejmě vyvedená z míry.
00:25:10 Děti mají pořád všelijaké nápady. Odbyla jsem ho stručně,
00:25:14 že si musí na bratříčka ušetřit a pak ho půjdeme koupit
00:25:17 do porodnice k panu doktorovi.
00:25:19 Jenže člověk nemá děti podceňovat.
00:25:28 -Ahoj, mami!
00:25:29 V porodnici dostali bratříčky. Pavel už má jednoho doma.
00:25:33 Maminka mu ho přivezla domů.
00:25:36 -Cože?
00:25:42 Proč to sbíráš?
00:25:44 -Dostali bratříčky!
00:25:46 Telefon je plný, chaloupka je plná, medvídek je plný.
00:25:50 Tak honem do porodnice!
00:25:59 -Víš, Honzíku, to není tak jednoduché.
00:26:01 -Jak to? Medvídek je plný a chaloupka taky.
00:26:05 A bratříčky taky mají.
00:26:08 -Honzíku. Kasičky máš plné. To je hezké.
00:26:11 Dobře. Koupíme si chlapečka. Ale budeme ho muset oblékat. Krmit.
00:26:15 Potřebuje novou postýlku, peřinku, kočárek a spoustu dalších věcí.
00:26:19 A na to je třeba moc a moc penízků. Na to ty ani já neušetříme.
00:26:25 -Tak já prodám Míšu.
-To je pořád málo.
00:26:30 Víš, až mi přidá šéf, tak to možná půjde, ale zatím ne.
00:26:33 -Tak si mu řekni.
-Víš,on je,Honzíku,velice přísný.
00:26:37 Až sám uzná, tak mi přidá.
00:26:54 -A já jsem se tak těšil, že už dnes budu spát s bráškou jako Pavel.
00:27:03 -Jednou se určitě dočkáš.
-Mami, víš co?
00:27:06 Koupíme si třeba nějakého levnějšího brášku.
00:27:09 A za zbytek si třeba koupíme ty věci.
00:27:12 -Kdepak, Honzíku.
00:27:13 Když bratr, tak musíš mít pořádného.
00:27:19 Víš, jak jsem si koupila tu levnou ledničku?
00:27:21 Jak nám teď nechce dělat zmrzlinu?
00:27:23 -A vrčí.
-Tak vidíš!
00:27:26 Buď trpělivý a ono to nějak dopadne.
00:27:47 -Dobrý den!
00:27:48 -Nazdar, Honzíku! Co tady děláš?
00:27:50 Maminka má přece až na odpoledne, ne?
00:27:52 -Já jdu za šéfem.
-Za jakým šéfem?
00:27:55 -No šéfem, přece.
00:27:56 -Aha! Ty chceš mluvit se soudruhem ředitelem, že?
00:28:01 A nemohl bych to s tebou dojednat já, co?
00:28:05 -My totiž potřebujeme přidat.
00:28:07 -Á! Tak to musíš skutečně k soudruhu řediteli.
00:28:09 Počkej, já to zkusím. To jsem zvědav.
00:28:17 Haló, tady je vrátnice, soudružko. Je tady Honzík Kolář.
00:28:23 Potřeboval by mluvit se soudruhem ředitelem.
00:28:26 No, já nevím. Je to asi... Já ho tam pošlu.
00:28:30 No, tak se přimluvte! Jo? Jo. Tak dobře.
00:28:34 Tak já už ho tam posílám. Tak máš štěstí, Honzíku.
00:28:37 Běž. Jsou to druhé dveře vlevo u výtahu. Běž.
00:28:41 -Děkuju, strejdo.
00:28:49 Dobrý den.
00:28:53 -Cože?
00:28:55 Ne.
00:28:57 Ale ne!
00:28:59 V nejbližších měsících nedám ani deko cínu proti plánu!
00:29:04 Cože? Ale vyloučeno!
00:29:09 Ne! Cín ani za zlato!
00:29:13 Řekl jsem ne! Končím.
00:29:19 -Dobrý den.
00:29:21 -Dobrý den.
00:29:33 Tak, co máš na srdci?
00:29:37 Cože?
00:29:39 Tak počkej. Já tady něco mám.
00:29:54 Mám.
00:30:02 Tak.
00:30:08 Bombóny?
-Peníze!
00:30:10 -Jo tak! No, prosím.
00:30:13 Upřímné jednání, to mám velmi rád. Tak kolik? 10 korun?
00:30:20 -To ne. Já jenom chci, abyste přidal
00:30:22 mamince, jestli víte, která to je.
00:30:27 -No, samozřejmě, že vím, která to je.
00:30:31 Poslechni, ale to mně přece nechceš napovídat,
00:30:33 že tě poslala, abych jí přidal.
00:30:36 -Ona nic neví. My potřebujeme na malého bráchu.
00:30:47 -Cože?
00:30:48 No, což o to.
00:30:50 Já tvojí mamince přidat můžu.
-Vážně? To jste hodný!
00:30:56 A maminka říkala, že ne.
00:30:57 A já vám za to přijdu brášku ukázat.
00:31:02 -Počkej.
00:31:04 Víš, on totiž, aby mohl být nový bratr,
00:31:07 tak by taky musel být nový tatínek.
00:31:13 -Soudruhu řediteli, do výroby se vám nepletu,
00:31:16 ale ocel a malé děti, to je velký rozdíl.
00:31:19 -Milá Jaruško, to já moc dobře vím.
00:31:21 Já mám doma čtyři vlastnoruční děti,
00:31:24 takže vím, co můžu a co nemůžu.
00:31:27 No a kromě toho to je debata čistě mezi mužskými. Tak, pardon!
00:31:36 -Nový tatínek?
-No, ano.
00:31:40 Tak to na světě chodí, víš? Ono bez tatínka nelze.
00:31:46 -Aha. A proč?
-No, proč, no...
00:31:50 Pojď sem! Pojď tady za mnou.
00:31:54 Tady, šup!
00:31:56 No, tak podívej se, já ti to vysvětlím.
00:32:00 Ovšem, jak bych ti to vysvětlil? To máš... Aha!
00:32:06 To máš jako s včelkou a kytičkou. Znáš včeličky?
00:32:13 -Prosím, ne.
-No, jo. Městský dítě.
00:32:15 To je těžká věc, když ty neznáš včeličky.
00:32:18 To bude nesmírně těžké ti to vysvětlit.
00:32:23 No, podívej se. Budeš se muset smířit s tím, že mně budeš věřit.
00:32:28 Ano?
00:32:33 Podívej se, nový bratr bez tatínka je absolutně tento... Vyloučený.
00:32:42 Věříš mi?
-Věřím.
00:32:43 A mohl byste nám tatínka dělat vy?
00:33:00 -No, ale já už tatínka dělám, víš?
00:33:03 -Kdybyste nám aspoň tatínka mohl dělat o sobotách!
00:33:06 K Pepíkovi tatínek taky chodí jen v sobotu.
00:33:13 -Jaruško, prosím vás!
00:33:18 Měla jste pravdu.
00:33:21 Vysvětlete mu to, jak to na světě chodí.
00:33:31 -Tak, podívej, Hozníku. To je tak.
-Já vím.
00:33:39 -Honzíku! Pojď sem!
00:33:43 Tak co? Jak to dopadlo?
-Dal mi bonbóny.
00:33:47 -No, vidíš. Aspoň něco.
00:33:54 Copak je?
-Vy jste sám?
00:33:57 -Proč?
-Vy nikoho nemáte?
00:34:01 -Mám. Kočku rezavou.
00:34:03 -To by šlo.
-Co by šlo?
00:34:06 -Že byste byl můj tatínek.
00:34:11 -Počkej, jak to myslíš?
00:34:14 -Že byste dělal tatínka mého bratra.
00:34:17 -Počkej, ty máš ještě bratra?
00:34:19 -Ne, ale vy byste byl tatínek mého bratra!
00:34:22 -Aha! No, kamaráde... Já ti pěkně děkuju,
00:34:27 ale já bych ti tak nanejvýš mohl dělat čerta na Mikuláše, víš.
00:34:33 Podívej se, tatínek musí být mladý, pořádný chlap.
00:34:36 -A jak se sežene takový tatínek?
-To já nevím.
00:34:40 -Tak to my nezbývá než jít do parku a volat “tatínku!“.
00:34:44 Tatínku! Tatínku!
-Počkej, pojď sem.
00:34:54 Tak, podívej se, tisk, to je velmoc.
00:34:59 Rozumíš.
00:35:01 Podívej se, co tady mají inzerátů.
00:35:03 Koupím včelín. Prodám hausbót. I poškozený.
00:35:07 A seznámení. To tady taky mají.
00:35:09 Já být tebou, tak si jednoduše podám inzerát.
00:35:38 -Ukaž!
00:35:41 Je to zbytečně moc dlouhé, Honzíku. Že mu budeš půjčovat vlak,
00:35:45 to je od tebe moc hezké, ale do inzerátu se to nehodí.
00:35:49 -A kolo?
00:35:51 -Hele, já bych ti navrhovala asi takový stručný text:
00:35:55 Hledám prima tátu. Co ty na to?
00:36:00 -Ani bratr?
-Kolo, vlak, bratr...
00:36:03 To si dohodnete až pak.
00:36:05 To je zbytečné vyhazování peněz.
00:36:08 -Vlastně máte pravdu. My si právě šetříme na kočárek.
00:36:12 -No jistě. Tak se na mě, Honzíku, spolehni, já to všechno zařídím.
00:36:15 -A prosím vás, hodně brzy.
00:36:17 Pavel už mně bráchu nechce půjčovat.
00:36:20 -No jistě, Honzíku. V našich novinách máš přednost.
00:36:23 O to se postarám.
-Tak nashledanou!
00:36:25 -Ahoj!
00:36:29 -Vezměte si jeden.
-Děkuju.
00:36:32 Tak se na mně spolehni!
00:36:38 -Dobrý den.
-Prosím.
00:36:40 -Tady.
00:36:43 -Seznámení.
00:36:45 -Ano.
-2,4,8,10, značka “Sám“.
00:36:50 -Ano.
-25 korun.
00:36:53 -Tak málo?
-Vy jste to zkoušel někde jinde?
00:36:56 -No, tak trošku s tím počítačem, jak vás seznámí.
00:37:01 -Copak to je tak drahé?
-Ne, ten počítač ne.
00:37:06 Ale ta paní, jak mi ji ten počítač vypočetl.
00:37:09 -Věřím, že u nás budete mít větší štěstí.
00:37:12 Dám vám to na sobotu.
-No, děkuju.
00:37:14 -Prosím.
00:37:27 -Hm. Tady někdo zapomněl čepici.
00:37:37 -Tak neřekneš?
-Jsou pro bratra.
00:37:43 -A kdo ti je dal?
-Jeden pán, co tě má rád.
00:37:50 -Honzíku.
00:37:53 Lžeš.
00:37:54 Mě přece nikdo nemá rád.
-Ale já tě mám rád.
00:38:01 -Jsi hodný. Ale je s tebou těžké pořízení.
00:38:08 Nikomu cizímu neotvírej.
00:38:11 Vrátím se večer.
00:38:14 Kdo dneska vaří večeři?
-Já.
00:38:17 -V pořádku.
00:38:24 Tak, ahoj.
-Ahoj.
00:39:22 -Ty bys to řekl Pavlovi, kam jsem ji schoval.
00:39:25 Kdo neví, nepoví.
00:39:27 ZVONEK
00:39:29 Nikdo není doma! KLEPÁNÍ
00:39:31 Všichni jsou pryč!
00:39:34 ZVONĚNÍ
00:39:36 KLEPÁNÍ
00:39:40 Kdo je?
-Nesu ti čepici!
00:39:43 -Když já nesmím otevřít.
-Tak já ti ji dám do schránky.
00:39:50 Ona se tam nevejde.
00:39:52 -Ale vejde, já už jsem ji tam dal několikrát.
00:39:54 -Nevejde!
00:40:01 -To se musí takhle!
00:40:04 -Jsi šikovný kluk!
00:40:08 Ale víš, že jsi otevřel a nikomu nemáš otvírat.
00:40:11 -Já nesmím otvírat jenom cizím lidem.
00:40:14 -Aha.
00:40:15 -Vy někoho hledáte?
-To víš. Tak trochu.
00:40:20 -Vy jste sám?
00:40:33 To jsme byli s maminkou loni na přehradě.
00:40:37 -Hmm.
00:40:41 Copak je tady vzadu za pána?
00:40:44 -To je nějaký cizí pán.
-Hmm.
00:40:48 A kdopak je to tady?
00:40:51 -To jsme byli s maminkou na třešních.
00:40:54 -Prosím tě, v zimě na třešních?
-Mně to nevadilo, já měl svetr.
00:41:02 -No, jo. To je pěkný obrázek.
-To jsem kreslil já.
00:41:07 -No a proč z toho komína vychází zelený kouř?
00:41:10 -Protože tam právě vařili špenát.
00:41:13 HODINY ODBÍJÍ
00:41:18 -No, nazdar!
-Copak? Kampak?
00:41:21 -Já jsem zapomněl na večeři.
-Ty umíš vařit?
00:41:24 -No jasně!
00:41:27 -Tak to jsme tedy kolegové.
00:41:29 -Ale já umím jenom bramborový a kolínkový guláš.
00:41:32 -Tak víš co? Zato, že jsi tak prima kluk,
00:41:35 tak ti dneska ten jídelníček vylepším.
00:41:37 -Jejda! Tak jdeme! Honem!
00:41:44 -Tak, teď potřebuji moře cibule a šikovného pomocníka.
00:41:50 Hm?
00:42:25 -Honzíku!
00:42:33 Co to je?
00:42:41 -Švestkový boršč, Beef Stroganov
00:42:46 a klikvikové puré.
00:42:51 -Cože to je?
00:42:54 -No, přece švestkový boršč, Beef Stroganov
00:42:59 a klikvikové puré.
00:43:01 -Kdo to vařil? Kdo tady byl?
00:43:07 -Mami, jez. Vystydne ti to.
00:43:11 -Nevezmu si, dokud se nedozvím, kdo to vařil.
00:43:30 Honzíku, v životě jsem nejedla nic lepšího.
00:43:45 -Václave! Chutnalo!
00:43:50 -Honzíku, co to znamená?
00:43:53 -Pan Václav chtěl jenom vědět, jestli ti to chutnalo.
00:43:56 -Ten pan Václav je dole?
-Asi šel nahoru.
00:44:17 -Je tady Honzík, jestli si vzpomínáte.
00:44:20 -Honzík. Soudruh Honzík...
00:44:24 Jaký soudruh Honzík?
00:44:26 -Honzík!
00:44:31 -Jo, tak!
00:44:33 No, tak, ať jde dál!
00:44:35 -Dobrý den!
-Pěkně tě vítám.
00:44:37 No, co jsi nám přinesl, Honzíku?
00:44:42 -Cín.
-Cín?
00:44:45 -No, jak jste tenkrát telefonoval, že ho nemáte.
00:44:48 Vyměnil jsem ho s klukama za píchlý balón.
00:44:51 -Jo, tak! Jaruško! Prosím pěkně, uložit do trezoru.
00:44:56 To je cín tady od Honzíka.
00:45:01 SMÍCH
00:45:03 Honzíku a co je nového u vás doma?
00:45:07 -Tatínka už mám.
00:45:09 Maminka je v nemocnici a já budu bratrem!
00:45:12 -No, to je ohromné!
00:45:13 -Takže byste nám už mohl přidat?
-No, to...
00:45:20 HRA NA VARHANY
00:45:39 Helenka.
00:45:42 Vlastička.
00:45:44 Olinka.
00:45:48 Martička.
00:45:50 Květa.
00:45:53 A Jana.
00:45:55 Šest holčiček, šest sestřiček, šest hlaviček, které za chvíli
00:46:00 uvidíte v našem dalším třetím příběhu.
00:46:03 Ve všech námětech, které jste nám poslali,
00:46:05 přibyl k jedináčkovi další.
00:46:09 Náš poslední příběh bude tak trochu výjimečný.
00:46:12 Šest holek a další radostná událost na obzoru.
00:46:15 To opravdu stojí za povšimnutí.
00:46:17 Ale já nebudu předbíhat, protože o tom ještě neví ani děda,
00:46:21 který za chvíli vstoupí do našeho vyprávění.
00:46:24 Příběh nám napsala Věra Rybová, Hradec Králové 3.
00:46:28 Jednoho dne se ohlásil neočekávaně náš děda.
00:46:32 Nejstarší Jana s tátou ho čekali na autobusovém nádraží.
00:46:38 Cestou domů, jak mi pak Jana vyprávěla, se zastavili u výlohy,
00:46:42 kde byl model autodráhy, na které se projížděly závodní automobily.
00:47:03 -Hele!
-Dědo, to je krása.
00:47:04 -Viď!
00:47:07 -Jano, na!
-Přání?
00:47:09 -Ale nic, nic. Jenom pokochat pohledem, mládenče.
00:47:13 Jenom tak pokochat.
-Prosím! Mohu vám to předvést.
00:47:18 Prosím.
-Počkejte.
00:47:21 To jste moc hodný. Děkujeme.
00:47:23 -Pustím vám to červené. To je rychlejší.
00:47:25 -Jo?
00:47:26 Jako živé! Jako živé!
00:47:27 -A to jezdí pořád jenom dokola?
00:47:30 -Prosím tě, Jano, nepleť se nám do toho.
00:47:32 -Hele, hele! Tam máš plno panenek, tak jdi!
00:47:34 A nech nás tady s tátou si uvažovat.
00:47:38 Promiňte, šlo by to ještě drobátko zrychlit?
00:47:41 -Jistě! Touhle páčkou.
00:47:47 -Podívej, Pavlíku, ono je to vážně rychlejší.
00:47:50 -Děkuju.
-Prosím.
00:47:51 -Já sám? Děkuju.
00:47:52 -Tak, dědo, pojďte.
-A že mě nechytíš tím žluťáskem.
00:47:55 Pojď na start a jedem.
-Á, dědo, kde jste...
00:47:59 Jakej jste, dědo, teď mluvte.
-Nic neříkej!
00:48:02 Podívej, to je náskok.
00:48:04 Jedině karamból by tě mohl zachránit.
00:48:07 Ale teď, koukej!
00:48:10 -Počkejte, dědo!
-Co děláš? To nesmíš!
00:48:13 -To jste sobec!
00:48:15 -A už tě mám!
00:48:16 -A už tě mám!
-A nemá! Nemá dědeček!
00:48:19 -Počkej, já přidám.
00:48:23 No, vidíš, kam se hrabeš!
00:48:26 Podívej.
-Je to pryč, dědo.
00:48:30 Je to ztracené.
-Ztracené. Vidíš.
00:48:33 No, jo.
00:48:39 -Táto, dědo! Už zavřeli.
00:48:42 -Bodejť by nezavřeli. Vždyť už je poledne.
00:48:46 Jo, poledne, Pavle! Jé, promiňte, mládenče!
00:48:50 -To nic. Abych řekl pravdu, bylo mi až líto vás vyrušovat.
00:48:54 -Ale! Taková nádhera. Vidíte a já měl samé holky!
00:48:58 A Pavlík taky!
00:49:00 Škoda. Věčná škoda, že jsem se tohoto nedožil!
00:49:05 -Myslím, že se dožijete, dědo.
00:49:11 -Co to povídáš?
00:49:12 Ne!
-No jo.
00:49:13 -Mařenka už zase?
00:49:22 -Hurá, kluci, naše soudružka učitelka už je zase v jiném stavu!
00:49:25 -Jéé!
00:49:27 -Pavle, to už je to tak daleko?
-No, dneska učila naposledy.
00:49:33 Chtěli jsme vás překvapit, dědo.
00:49:35 Pojďte dál.
00:49:39 -Mařenko! Pojď sem, ty moje holka!
-Vítám tě, dědo!
00:49:49 Posaďte se chvilku.
00:49:50 Jsem s tím hned hotová. Mám ještě pár sešitů.
00:49:59 -Safra, v tom jsem neseděl, ani nepamatuju.
00:50:04 Prosím. Takhle? Nebo takhle?
00:50:06 Takhle.
00:50:08 -Prosím, soudružko učitelko, já jsem poslal Janu pro děcka.
00:50:12 -Mařenko, to bude mít babička radost!
00:50:16 Má spoustu růžové vlny, víš, tak se do toho hned pustí!
00:50:19 -Ale, dědo, já jsem vám přece říkal,
00:50:21 že to bude kluk!
00:50:22 -Prosím tě, když jsi šestkrát střelil koroptvičku,
00:50:25 tak mi neříkej, že ti posedmé spadne sokol.
00:50:28 -Ale dneska se dá, dědo, všechno vypočítat.
00:50:31 -Já vím. Na prstech, viď. Holka, kluk, holka, kluk...
00:50:34 -Pavel má pravdu.
-Lékařská věda je všemocná.
00:50:38 -Jo, to znám. To u nás vedle v Jizbicích
00:50:41 byl taky jeden takový zázračný doktor.
00:50:44 A ten manželům přímo ordinoval pilulky na kluky.
00:50:48 -A s jakým výsledkem?
-S moc zajímavým.
00:50:51 -Tak povídejte, dědo.
00:50:54 -Podívej, bral za to rovnou stovku. Ale nikdy ne předem.
00:50:58 Vždy, když za ním přišli, tak jim dal dvě pilulky v pytlíčku
00:51:03 a nevzal ani halíř.
00:51:05 Až když se narodil kluk, tak si přišel pro stovku.
00:51:10 Jo? A jinak ne. No, koumák.
00:51:12 Koumák. Za každého kluka v kraji klobouk peněz.
00:51:17 No, až potom bezpečnost zjistila, že si ten diplom napsal sám.
00:51:21 Koumák.
00:51:23 -Že vy jste tam byl taky, dědo.
00:51:24 -Byl. Ale na Mařence jsem ušetřil.
00:51:28 SMÍCH
00:51:29 -Dnes je to ale, dědo, na vědeckém podkladě.
00:51:32 Žádné pilulky.
00:51:35 -Hm. A když ne pilulky, tak jak?
-Podívejte, dědo, to je takhle.
00:51:39 Musí se poslat datum narození obou manželů,
00:51:42 oni to dají do samočinného počítače,
00:51:44 ten to všechno vypočítá
00:51:46 a potom vám poštou přijde datum,
00:51:47 kdy by to měla být holka a kdy by to měl být kluk.
00:51:50 -Hm. A platí se předem?
-Předem.
00:51:53 -Tak by to mělo fungovat.
-No, taky že to funguje.
00:51:56 -Matematika je, dědo, základ života.
00:52:02 -Hm. Jak je ten svět dneska dál!
00:52:04 To my jsme tenkrát zhasli petrolejku,
00:52:07 a co přišlo, to se oslavovalo.
00:52:11 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
-Prosím!
00:52:15 Dále!
00:52:21 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:52:29 -Soudružko učitelko, my vám přejeme,
00:52:31 abyste se nám brzo vrátila.
00:52:34 -Děkuji. Udělali jste mi velkou radost.
00:52:40 A kde jste tu krásnou kytku tak rychle sehnali?
00:52:43 -Z vedlejší třídy. Ale Láďa ji tam zítra vrátí.
00:52:46 -Ze strejdovy zahrádky.
-Nashledanou!
00:52:51 -Jako my, když jsme byli mladí.
00:52:53 Ale už se dají vypočítat.
00:52:57 -Pavle, běž ji tam nenápadně vrátit.
00:53:02 -Chudáku Pavlíku.
00:53:04 -A to není nic proti tomu, když musím opravovat úlohy z počtů.
00:53:09 SMÍCH
00:53:15 -Prosím, paní učitelko, ještě něco. A co, že jste se zase rozhodli?
00:53:21 To on je do toho takový hrr? Jo?
-Kdepak on. Holky chtěly bratra.
00:53:28 -Ukaž. Ale to je fešák! A co ty jsi namalovala?
00:53:34 To se nám to počůralo tady. Ukaž, co ty.
00:53:40 Hmm. S dudlíčkem. Tento má už fousy dokonce.
00:53:46 A ty? Ale, ale pěkné, děvčata. Pěkné.
00:53:52 -Takového bratra si vysnila Helenka.
00:53:55 -Jo, Helenka.
00:53:56 No, to už je větší.
-Tohle je bratr Květy.
00:53:59 Bětuška taky moc pěkný.
-Martičky.
00:54:02 -Hm.
-Olinky.
00:54:05 -Tohle je Olinka. To bych poznal.
-A bratr Vlastičky.
00:54:08 -Hmm! No, pěkné, děvčata. Opravdu moc pěkné.
00:54:11 To musím ukázat babičce. Ta bude mít radost.
00:54:14 A kde ty máš svého bratříčka?
-Já jsem ho nedělala.
00:54:18 Já jsem na každou dohlížela
00:54:20 a potom jsem jim musela dokreslit uši a nohy.
00:54:22 -A tak!
-Aby byl každý bratr úplný.
00:54:25 -No, jo! Pravda! Tak, dobrou noc, křepelky!
00:54:28 -Dobrou noc, dědečku!
-Dobrou noc.
00:54:35 -Tak pojď.
00:54:40 SMÍCH
00:54:46 -Holky, raz, dva, tři, čtyři...
00:54:49 ZPĚV: Mámo, kup nám brášku, Mámo, kup nám brášku,
00:54:52 Lalalalaááá...
00:54:55 -Ticho, děcka, nebo si to ještě rozmyslíme!
00:55:05 -Tak se posaď, dědo.
-Děkuju.
00:55:07 -A ty, Jano, přines čaj.
00:55:09 -Pěkný. Moc pěkný.
00:55:10 Poslyšte a jak na to ta děvčata přišla, na toho brášku?
00:55:15 -Dole sousedi si koupili bernardýna.
00:55:18 SMÍCH
00:55:20 A co má bernardýn společného s bratrem?
00:55:22 Holky se ho bojí. Tak si vymyslely,
00:55:25 že je bráška ochrání.
00:55:27 -Taky na něj budeme moci prát.
00:55:29 -Ale! A proč neperete radši tatínkovi?
00:55:32 -Tatínek si pere sám.
00:55:33 -To byste neřekl, dědo,
00:55:35 špínu z fabriky si nejlíp umyju při praní.
00:55:37 -Ještě to vykládej.
00:55:40 Kampak? Vždyť jsi byla!
-Ale panenka nebyla.
00:55:46 -Tak dělej, dělej, ať jsi zpátky v posteli.
00:55:50 -A kdepak vlastně bude spát? Ten princ.
00:55:55 -No, to byl problém.
00:55:57 Ale sousedi naštěstí šetří na Simku,
00:56:00 tak nám dovolili probourat se do jejich volného pokoje.
00:56:03 Už to máme od bytového podniku schválené.
00:56:05 -No, vida, k čemu jsou ta auta taky někdy dobrá.
00:56:09 A jak se vlastně bude jmenovat?
00:56:11 -Pavel.
-No, bodejť, že se ptám.
00:56:16 -Kampak, Olinko? Zase ty?
00:56:19 -Já jdu za Vlastičkou, aby nezapomněla zhasnout.
00:56:23 SMÍCH
00:56:27 -Ty holky jsou zvědavější než opice.
00:56:30 To takový kluk, dědo!
00:56:32 -Jestli to bude kluk, tak mu koupím nádraží plné vlaků.
00:56:37 -Autodráhu taky?
-S červenými autíčky.
00:56:42 -Tolik štěstí. To si snad ani nezasloužím.
00:56:52 -Tak, tatínku a hned ti bude líp.
-Děkuju, Janičko.
00:56:59 ZVONEK
00:57:05 -Dobrý den.
-Nazdar.
00:57:11 -Dobrý den!
-Dobrý den.
00:57:15 -Tak jsem si myslela, děvčata, že bych vás mohla trochu vykoupat,
00:57:20 když jste tady tak opuštěná jako ptáčata.
00:57:24 -Ráno nás už koupala paní Doušová.
-Tak?
00:57:27 -A v poledne paní Vlnková.
00:57:30 -A před chvílí tady byla paní Velecká.
00:57:33 -Tak, mohla bych to tady aspoň trochu setřít.
00:57:36 -Jenom to ne, prosím vás.
00:57:40 Od včerejška tady gruntoval už celej barák!
00:57:44 -I za skříněmi?
-Ano, prosím. Ano.
00:57:48 Pan Burda nám vyklepal koberec
00:57:50 a paní Nováková nám za chvíli přijde natřít okna.
00:57:53 -A že vy máte, chudinky, hlad?
00:57:57 -Já už nechci papat.
00:57:59 -Milá paní Velehradská, prosím vás, jenom žádný jídlo.
00:58:03 Děcka už mohou jíst jen živočišné uhlí, ledničku nemůžeme dovřít,
00:58:07 ve špajzu praskly dvě štelářky. Prosím vás, jenom žádné jídlo.
00:58:14 -Tak vám aspoň vyměním ten hadr.
00:58:41 Tak, pěkně studený. Studený je nejlepší.
00:58:45 To stahuje žíly. Tak.
00:58:47 -Děkuju vám. To je ono, paní Velehradská.
00:58:50 -Ale že vás to tentokrát vzalo. Vždyť přece už máte pěknou praxi.
00:58:54 -No jo, jenomže já jsem ještě nikdy kluka nerodil, víte.
00:58:59 ZVONĚNÍ TELEFONU
00:59:04 -Prosím?
00:59:07 Porodnice!
00:59:08 To bude asi pro vás.
-Já to vezmu.
00:59:12 -No a tak píšu za tatínka, protože ten má pořád....
00:59:17 Že máme konečně bratra! No, tady to máš černé na bílém!
00:59:21 -Syna!
-No! Těšíme se na vás, vaše Jana.
00:59:26 -Tak co? Kohouta? Kachnu? Nebo husu?
00:59:29 -Všechny tři, dědečku!
00:59:32 -Paci, paci, pacičky!
-Dědo, dívej, jak to letí.
00:59:35 -Ukaž! Jéje! To je hotový tůčko. No jo.
00:59:46 -Tak už jsme tady.
00:59:53 -Propána! Tak tě pěkně vítám na světě!
00:59:59 -Vrabčák je malý ptáček, ale má už srdíčko.
01:00:02 -Tak! A jsme tady v celé kráse.
01:00:08 -3 kila 23 dkg!
01:00:10 -To je ale krásné nadělení!
-Celej Pavlík!
01:00:18 Pavle, půjč mi ty tvoje brýle! Ty je máš drobátko silnější.
01:00:28 Ale děti zlatý!
01:00:29 Ať koukám, jak koukám, vždyť je to zase holka!
01:00:34 -Jano!
01:00:40 -Když já jsem chtěla, abyste měli tu autodráhu.
01:01:06 Skryté titulky M.Vrbská Česká televize Brno, 2010