Legendární cyklus se znovu vrací. Příběhy, které jste zažili vy, naši diváci. Nejslavnějšími televizními povídkami provází Viktor Preiss. V povídkách Host, Listonošky a Bedřich má psy rád hrají: S. Zázvorková, J. Sovák, A. Navrátil, L. Vaculík, V. Žilková, D. Prachař, D. Batulková a další. Režie cyklu K. Smyczek
00:00:26 Dobrý den, vážení a milí diváci.
00:00:28 Jako tradičně, touto dobou
00:00:29 vás vítám při dalším pokračování Nejlepších Bakalářů.
00:00:34 Musím se přiznat, že jsem se na tenhle díl obzvlášť těšil,
00:00:37 protože se v něm objeví
00:00:38 jedna z nejoblíbenějších českých hereček
00:00:41 paní Stella Zázvorková.
00:00:44 Paní Stella toužila po herectví už od útlého mládí.
00:00:47 A v různých divadlech vystupovala už od r. 1941.
00:00:52 Od dětských souborů,
00:00:53 přes slavnou éru divadla Větrník a angažmá u Jana Wericha.
00:00:57 Až nakonec pevně zakotvila v Městských divadlech pražských.
00:01:01 Měl jsem tu čest
00:01:02 s ní několik krásných let v tomto divadle strávit.
00:01:05 Vedle toho, samozřejmě točila pro film i televizi.
00:01:09 A kdybychom tady chtěli vyjmenovat všechny tituly,
00:01:12 ve kterých se objevila,
00:01:13 nezbyl by nám čas ani na 1 bakalářskou povídku.
00:01:18 A to máme připravené, jako obvykle, celkem povídky 3.
00:01:23 Pro tu 1. jsme sáhli o něco hlouběji do našeho archivu.
00:01:27 Jmenuje se Host.
00:01:29 A paní Stellu zde uvidíme
00:01:31 jako ostražitou manželku Jiřího Sováka.
00:01:33 To zase, to zase bude!
00:01:36 Z dnešního pohledu se určitě zachovala velmi rozumně,
00:01:38 když nedůvěřovala cizímu mladíkovi, kterého manžel potkal,
00:01:42 kde jinde, než v hospodě!
00:01:44 A přivedl domů na přespání. To taky známe.
00:01:48 Také ve 2. povídce, s názvem Listonošky
00:01:51 vytvořila Stella Zázvorková manželskou dvojici
00:01:54 opět s Jiřím Sovákem!
00:01:55 Ovšem o celých 18 let později.
00:01:58 A v tomto příběhu jsou hlavními hrdinkami
00:02:01 2 školačky, které se rozhodnou, že si hru na poštovní doručovatelky
00:02:06 vylepší opravdovými dopisy.
00:02:09 Pokud máte náhodou
00:02:10 někde doma schovanou starou milostnou korespondenci,
00:02:14 jsem si jist, že po shlédnutí naší 2. povídky,
00:02:17 raději půjdete zkontrolovat,
00:02:19 zda jsou dopisy tam, kam jste je předtím uschovali.
00:02:23 3. povídka Bedřich má rád psy, je skvělým důkazem toho,
00:02:28 že Stella Zázvorková byla nejen herečka velkých rolí,
00:02:31 ale dokázala i té sebemenší roličce vtisknout ráz opravdovosti.
00:02:36 A to s naprostou přirozeností.
00:02:38 Zkrátka tak, jak to umějí jen ti největší herci.
00:02:42 No, přesvědčte se sami.
00:02:45 A vy, paní Stello, zlomte vaz!
00:03:09 (hluk v hospodě)
00:03:35 -Prosím vás, je tady volný místo?
-Neslyším. To musíš víc řvát!
00:03:39 Jinak se tady neuplatníš!
00:03:41 -Ptám se, jestli je tady volno!
-Volnýho místa habaděj!
00:03:44 Usedni po levici, nebo po pravici. Jak je libo.
00:03:48 Děkuju.
00:03:50 Tak usedni po levici, no.
00:03:54 Jindřiško! Pojď obsluhovat.
00:03:57 Máš tady, jak tak koukám, velice unavenýho,
00:04:00 žíznivýho a hladovýho poutníka.
00:04:04 -Máme tady guláš s knedlíkem.
-Tak ten guláš a knedlíky. Děkuju.
00:04:10 A pivo navrch!
00:04:13 -Nebo mlíko?
-A pivo navrch.
00:04:17 No proto!
00:04:26 To byl koncert! Papáš velice rychle a čistě!
00:04:32 No, pivíčko a teď ti bude dobře, co?
00:04:37 Teď už jo.
00:04:39 -Vodkaďpak štrapicíruješ?
-Z Prahy.
00:04:42 -Z Prahy. Kampak?
-Na Slovensko, do Tater a tak.
00:04:46 -To sám?
-S kamarádama.
00:04:49 Ale sejdeme se až v Žilině.
00:04:51 -Jó, ty máš dovolenou!
-Ne, já mám po maturitě.
00:04:54 To je správný! Provětrat hlavu!
00:04:56 Protáhnout tělo a pak zpátky do práce!
00:04:59 -Co budeš dělat?
-Stavařinu.
00:05:01 Výborně! A dobře se to nauč a proháněj ty kluky zednický!
00:05:05 Vidíš je? To jsou oni! Jeden větší šizuňk, než 2.!
00:05:08 A když za nima přijdeš na stavbu,
00:05:10 tak tam mají bordel, že nemáš kam šlápnout!
00:05:13 Kam bysme přišli, kdybysme pořád uklízeli?
00:05:15 To bysme si nevydělali ani na slanou vodu!
00:05:18 A všecko ukecaj! Hlavně všechno ukecaj!
00:05:23 Tak já vám mockrát děkuju a mějte se tady hezky!
00:05:26 To my se máme. Ale kampak ty na noc?
00:05:28 -Do lesa.
-Jako přespat?
00:05:33 -No jasně.
-To tě nesmí ani napadnout.
00:05:36 Přece se u nás v obci najde 1 postel pro unavenýho vandrovníka!
00:05:41 Půjdeš k nám a hotovo!
00:05:43 To jste moc hodnej, ale já jsem zvyklej.
00:05:45 -Poslouchej! Jak ty se jmenuješ?
-Zdeněk.
00:05:49 Tak hele, Zdenku, ty mě nezlob! Já jsem Kotrbáček!
00:05:53 Jan Kotrbáček! Já říkám,
00:05:56 že budeš spát u nás, aby ses pořádně vyspal!
00:06:00 Copak je to nějaký spaní, v přírodě?
00:06:02 Jsou tam všelijaký štíři, komáři, myši!
00:06:06 Spíš u nás a basta! Platím!
00:06:11 -A co na to vaše žena?
-Moje paní je hodná ženská!
00:06:19 A pohostinná!
00:06:23 A vždycky, vždycky udělá to, co já jí nařídím!
00:06:29 A vždycky schválí, to co já udělám! Abyste věděli!
00:06:33 Já bych vám nerad dělal nějaký komplikace!
00:06:40 Tak, Zdenečku, tady opatrně! Tady jsou 2 schody.
00:06:43 1, 2. A je to dobrý. Tady je rovina.
00:06:47 Jednou jsem sebou tady taky fláknul.
00:06:50 Ovšem to bylo o posvícení. Zavři a buď hezky tiše.
00:07:03 Já jsem ti říkal, že moje paní je hodná ženská.
00:07:06 No to ona je. Ale někdy to nedává moc najevo.
00:07:09 Takže kdyby se na tebe nějak divně podívala,
00:07:11 nic si z toho nedělej.
00:07:12 To vona jen proto, že na tebe není zvyklá, víš?
00:07:17 Neměl bych opravdu radši jít spát tady z plot?
00:07:19 Nebo do lesa?
00:07:21 Já mám takovej pocit,
00:07:23 že mě chceš dneska za každou cenu urazit!
00:07:26 To ne, to promiňte, to jsem nechtěl!
00:07:28 Proto! Pojď!
00:07:35 Zavři! Tady máš koupelničku a spát budeš tady.
00:07:42 Ráno tě přijdu vzbudit. Dobrou noc.
00:07:45 Děkuju, dobrou noc.
00:07:49 -Kampak?
-Ale Anežko, to je Zdenek, víš?
00:07:54 On tady dneska přespí. Já jsem ho pozval!
00:07:57 Dobrý večer.
00:08:02 Jsem ti říkal. Hodná ženská, ale dneska to nějak nedává najevo.
00:08:08 -Dobrou noc. Dobrou.
-Dobrou noc.
00:10:14 Co tady děláš?
00:10:18 -Ptám se tě, co tady děláš?!
-Co bych dělala?
00:10:22 -Jsem tady ve svým!
-Tak já ti povím, co tady děláš!
00:10:26 Ty tady hledáš ty svoje 2 ušmudlaný vkladní knížky!
00:10:30 Všelijaký šmuky a cennosti! Aby ti je nikdo neukrad!
00:10:35 Ale tím urážíš mýho hosta! Děláš z něj zlodějíčka!
00:10:38 A to já ti trpět nebudu! Ty hanbářko s hanbářkou!
00:10:48 Hanbářka! Chlapče, mně je ti hanba!
00:10:53 Hanba je mi za ni! Tak ti to musím říct!
00:10:58 Ale, vždyť ona mě vůbec nezná!
00:11:01 Já se jí nedivím, že se bojí úplně cizího člověka.
00:11:05 Jakýho cizího člověka?
00:11:06 Když jsem tě jednou přived, už nejsi žádnej cizí!
00:11:10 Ale vždyť vy mě, pane Kotrbáček, taky neznáte!
00:11:13 Jak já se před tebou stydím!
00:11:16 Ani ti to vypovědět nemůžu, jak já se před tebou stydím!
00:11:20 Ale já vím, čím to je!
00:11:22 To je ta její chamtivost! A hrabivost!
00:11:25 Já jsem ji nedokázal z ní vymlátit za 37 let!
00:11:29 Jsem nedokázal z ní vymlá... Vymýtit!
00:11:34 -Dobrou noc.
-Dobrou noc.
00:11:42 Tak tuhle hanbu, ti ženo, oplatím!
00:11:50 (hluk odtahovaného nábytku)
00:11:56 -Mladý pane, spíte? Spíte?
-Co?
00:12:03 -Spíte?
-Co se stalo?
00:12:07 -Kotrbáček odešel z baráku.
-Jak odešel? Proč odešel?
00:12:14 Definitivně. On mi to chce oplatit.
00:12:18 -Tak se zítra vrátí.
-Nevrátí.
00:12:23 -Tak si ho zítra najdete.
-Zítra bude pozdě!
00:12:29 Zítra to bude vědět už celá vesnice.
00:12:31 Ta ostuda se donese i našim dětem.
00:12:35 Teď přece stejně nemůžete nic dělat,
00:12:36 když je noc a nevíte, kde je!
00:12:38 -Ale já vím, kde je!
-A kde?
00:12:41 -V kolničce.
-V jaké kolničce?
00:12:45 -Tady, přes dvůr!
-Ve vaší kolničce?
00:12:48 V naší.
00:12:54 Vytáh si tam otoman, stůl a židle. A tak se tam ubytoval.
00:13:01 -A to udělal teď v noci?
-Teď.
00:13:04 A zítra si tam bude zvát sousedy.
00:13:07 -Vy jste ho viděla?
-No.
00:13:14 Já přece nejsem na peníze!
00:13:17 Já chci jen na starý kolena
00:13:19 uchránit tu trochu, co jsme si našetřili!
00:13:22 Lidi jsou zlí! To on nechápe! On by to všude ukazoval!
00:13:27 On je taková otevřená povaha. A já musím mít strach i za něj!
00:13:32 -Copak je to ode mě tak špatný?!
-Ne, to ne. To rozhodně není.
00:13:39 -A tak za ním zajdete?
-Já? A proč?
00:13:44 No, musíte mu přece říct, aby se vrátil domů!
00:13:50 To myslíte, že mě poslechne?
00:13:52 Určitě, když mu řeknete, že je všechno v pořádku.
00:13:55 On na vás dá.
00:13:58 -Tak já ráno za ním zajdu.
-Ráno bude pozdě.
00:14:03 -To musíte teď!
-Tak já jdu.
00:15:18 Babám vstup zakázán!
00:15:25 Jó, to jseš ty?
00:15:28 Vítám tě ve svém království! Pojď dál!
00:15:32 Vy jste se, pane Kotrbáček, ubytoval tady?
00:15:34 Ano a je mi tady docela dobře, jak vidíš.
00:15:38 Čtu si Jiráska Proti všem
00:15:41 a nemusím se dívat na tu lakotnou babu!
00:15:43 No pojď, pojď! Co stojíš?
00:15:50 Víte, já si myslím, že vaše paní není lakotná.
00:15:58 Ona to asi dělá proto, že má strach o vás oba.
00:16:03 Strach?! A z čeho? Z tebe?!
00:16:09 No, možná ze mě, možná ze stáří. Já ji chápu.
00:16:17 Podívej se, Zdenku,
00:16:18 já jsem ti o ní říkal, že je to hodná ženská.
00:16:22 Ale já lhal. Teď už nebudu. Né! Teď už nebudu, Zdenku!
00:16:28 Víš, Kotrbáčkové byli kdysi slavnej rod! Zemani!
00:16:35 Přepadali všelijaký obchodníky, šmelináře, takovou tu havěť!
00:16:40 Teď se podívej, jak já proti nim dopad!
00:16:43 Jak já dopad!
00:16:46 Abych se styděl! Ano, styděl, před svejma předkama.
00:16:50 Tu máš. Cvakni si.
00:16:56 Víte, já si myslím, že...
00:16:58 Že to všechno plyne z toho, že si vás vaše paní tolik váží.
00:17:06 Že jí na vás tolik záleží.
00:17:08 Počkej, počkej! Nejseš ty její vyslanec?
00:17:12 -No...
-Tak jseš, nebo nejseš?
00:17:15 Jsem. Ale ona má opravdu
00:17:19 tu nejlepší vůli se s váma usmířit.
00:17:21 Jó?! Tak to by musela taky nějak dokázat!
00:17:24 -Jak?
-Jak.
00:17:26 Hele! Ať ti vydá do tvejch rukou obě spořitelní knížky!
00:17:31 Počkej, to není všechno! A taky ti musí prozradit obě hesla!
00:17:37 To jako po ní mám opravdu chtít?
00:17:40 Ano! To je moje nepřekonatelná podmínka!
00:17:54 Tak já to teda, já to zkusím.
00:18:25 Paní Kotrbáčková, nezlobte se, ale váš pan manžel mi řek,
00:18:31 že se vrátí jenom, když mi dáte ty 2 vkladní knížky.
00:18:40 -Vám?
-Mně. Teda, abych mu je dones.
00:19:11 A pan Kotrbáček říká, nebo žádá, aby...
00:19:18 Abyste mi taky řekla, na jaká jsou hesla.
00:19:25 Tak si nějaká vymyslete, paní Kotrbáčková.
00:19:30 -To nemůžu.
-Proč?
00:19:33 -On je zná!
-On je zná?
00:19:39 Takže on to všechno chce proto, abyste je musela říct mně?
00:19:44 To víte, že jo! Pro co jinýho? Vy to nikomu neřeknete, že ne?
00:19:50 Já vám tady nechám svoji legitimaci, jestli chcete.
00:19:52 Ne, to nemusíte.
00:19:56 Tahle je na jméno Mařenka. A tahle je na č. 1946.
00:20:02 To se naše dcera narodila, víte?
00:20:06 -Mařenka a 1946!
-Ano.
00:20:11 Tak tahleta je Mařenka. A tahleta je 1946.
00:20:18 Ohó, ne, ne! Tahleta má bejt 1949!
00:20:24 1946. To se přece narodila vaše dcera.
00:20:26 Ale nesmysl! 1949 se narodil Honzík!
00:20:31 Nebo, že bych se plet?
00:20:33 Ne, tak tohleto, to se musí napřed zjistit!
00:20:39 Pane Kotrbáček, já bych to nedělal.
00:20:42 Proč?
00:20:44 No proto, že chcete, aby vaše paní věřila mně!
00:20:47 Tak musíte zase vy věřit jí!
00:20:50 -A ty jí věříš?
-Věřím.
00:20:59 -Tak víš co, studente?
-Nevím.
00:21:05 Popadni to kanape, postěhujem se zpátky do hradu!
00:21:14 Musíme se tam vrátit důstojně!
00:21:21 Pozor na kliku! A toč se!
00:21:28 Dobrý. Doleva, doleva. Tady k tomu stroji.
00:21:48 Tady máš, Anežko, ty spořitelní knížky.
00:21:55 Jen si je nech.
00:22:00 Já už o ně nestojím.
00:22:07 Dotklo se jí to! Hergot! Tý se to dotklo!
00:22:12 Co jsem ti říkal? Přetvařovala se!
00:22:16 Je to hodná ženská!
00:22:19 Skryté titulky Eva Svobodová
00:22:58 -Tati?
-Co je, Olinko?
00:23:03 My bysme si chtěly hrát na listonošky.
00:23:06 Na listonošky?
00:23:10 A jak si chcete hrát na ty listonošky?
00:23:13 No, že bysme nosily lidem dopisy. Jako paní Houdková.
00:23:18 -A jaký dopisy? Vy nějaké máte?
-Nemáme.
00:23:25 Mami, maminko, pomoz nám.
00:23:28 A jak ti máme, Maruško, pomoct? Víš jak vypadá takový dopis?
00:23:33 No, má obálku.
00:23:38 Známku s razítkem, paní učitelko.
00:23:41 No, vidíte. A pak taky nějakou tu adresu, ne?
00:23:48 Pár těch starých žlutých obálek tu snad ještě máme.
00:23:52 Já bych, prosím, přinesla známky, co sbíral náš Jára.
00:23:58 Dobře, nějaký to starý razítko už se tu taky najde.
00:24:03 Ale co s těma adresama?
00:24:06 V papírech Osvětové besedy mám adresy skoro celé vesnice.
00:24:10 Sláva! Dík, mami!
00:24:13 A teď půjdeme k Libušce pro ty známky!
00:24:19 Ty se vždycky necháš utáhnout na vařený nudli.
00:24:27 Lepší, než kdyby si hrály se sirkama.
00:24:30 Škola hrou, jak říkal Jan Ámos.
00:24:34 A třeba se tím bude jednou některá z nich živit, co víme?
00:24:37 No, radši jim moc těch adres nedáme.
00:24:39 Představa jak chodí po barákách a otravují lidi...
00:24:45 Pojďte už domů, pane řídící.
00:24:52 Nahoře je jméno, komu ten dopis patří.
00:24:56 To číslo je číslo domu, rozumíte?
00:25:01 Najdete je vždycky někde blízko vrat.
00:25:06 V obálkách by měl ale být nějaký dopis.
00:25:11 Na to jsme nějak zapomněli. Co s tím uděláme, holky?
00:25:15 Toníku, pan Duchoň se ti přišel podívat na to auto.
00:25:19 Ano, už jdu.
00:25:25 Psal jsem jen ty, které znám. Abych jim to mohl vysvětlit.
00:25:34 Táta má pravdu. Přece nebudeme nosit prázdný obálky.
00:25:39 To jo. To je tedy smůla, když už všechno máme.
00:25:45 Já bych možná věděla, kde jsou takový dopisy.
00:25:49 -Ukaž!
-Kde?
00:26:09 Marie Kovářová, Cihlářská deset.
00:26:13 To asi bylo babičky. Ta se přece jmenovala Kovářová.
00:26:24 Je to, jako když to naškrábal kocour. Já to nepřečtu.
00:26:29 Babička už je stejně nepotřebuje, když je mrtvá.
00:26:35 Teď už by to stejně nečetla.
00:26:57 (Zpěv): Na jaře kraj rozkvétá, v létě na stůl nosívá,
00:27:00 podzim jim barvy obléká, zima sněhem přikrývá.
00:27:04 Tady lidé dobří jsou a mají rádi práci svou.
00:27:08 Ten má les a ten polí pár, a já jim poštu posílám.
00:27:12 Mě zdejší lidé dobře znají, protože jim nosím dobrá psaní.
00:27:17 Mají rádi smutný psaní.
00:27:24 Já všechny cesty znám, vždyť já jsem jejich pán,
00:27:28 denně poštu vozívám, a někdy také k vám.
00:27:35 Lásko moje, tento dopis je jubilejní, stopadesátý od převleku
00:27:42 do erárního sukna a vzdálenost, která nás rozděluje je dvojnásobná.
00:27:50 Krajina tady ve výcvikovém prostoru je stejně nádherně zvlněná
00:27:56 jako horní partie tvého božského těla.
00:28:00 To vypadá na Boletice. Tam jsou takový kopce.
00:28:06 Taky jsme tam cvičili dvakrát.
00:28:09 A nebe, do něhož tak rád vzhlížím, mi přibližuje modř tvých očí.
00:28:17 No, obloha je modrá všude. Podle mě to budou Boletice.
00:28:26 Když si tam tenkrát byl, a dokonce dvakrát, proč jsi mi taky nenapsal?
00:28:31 Já? Z těch Boletic? My tam byli v zimě.
00:28:35 A byla taková kosa, že jsem sotva udržel lžíci!
00:28:38 V létě kosa nebyla, povaloval ses v kasárnách a stejně jsi nenapsal!
00:28:43 Víš ty vůbec, jaký mám voči?
00:28:46 Nevíš, co? Když jde o mě, tak jsi barvoslepej!
00:28:50 Bože, kam já tenkrát ty voči dala!
00:28:52 Ty si tak můžeš stěžovat!
00:28:56 Nepsal jsem sice každej den, ale že bych nepsal vůbec...
00:28:59 Taky jde o to, co jsi psal!
00:29:01 Že je hnusné pivo a chceš zabijačku.
00:29:04 Hele! Mě by víc zajímalo, proč mi to čteš! A co mi to čteš!
00:29:10 -Dopis.
-Čí je to dopis?
00:29:12 To nevím, ale měl moji adresu. Přinesla ho řídících Olina.
00:29:17 Tvůj Tonda. Nic proti němu.
00:29:20 Ale na tý vojně měl koukám dost velký lehy a moc volného času.
00:29:25 Ty ses tam možná flákal víc a na nic takového ses nezmohl.
00:29:30 Tak to buď jedině ráda.
00:29:33 Když si představím, že by to teď četli někde na druhý straně vsi...
00:29:37 To abych už v životě nevlezl do hospody.
00:29:43 Aspoň k tomu by to bylo dobrý!
00:29:46 -Co jsi říkala?
-Aspoň k tomu by to bylo dobrý!
00:30:03 Kdo zase umřel?
00:30:06 Proč? Kdo by měl umřít?
00:30:09 No, že u toho pofňukáváš.
00:30:15 To já přece vždycky, když je to zamilovaný.
00:30:21 Zamilovaný? Kdo by, prosím tě, psal starý bábě zamilované dopisy!
00:30:30 Mně nikdo! To dá rozum, dědku plesnivej!
00:30:35 No, jestli čteš cizí dopisy, tak bys měla brečet sama nad sebou.
00:30:44 A jaký mám číst, když jsem sama žádný nikdy nedostala?
00:30:48 A kdo by ti měl psát?
00:30:50 Děti nemáme a já sám byl nejdál odtud asi v hospodě.
00:30:56 A jak koukám, nejlíp udělám, když tam půjdu i teď!
00:30:59 Rád bych věděl, z čeho jsi tak na větvi!
00:31:11 (Zpěv): Hora skrývá slunce pod klobouk.
00:31:19 Z oblaků do pampelišek fouk.
00:31:26 Jak zlaté kvítí jasné hvězdy jsou,
00:31:35 snad až k tobě, moje drahá, dolétnou.
00:31:40 Už je to tady! To jsou ty tvoje lázně.
00:31:47 To se dalo čekat!
00:31:51 Co je tady? Co to meleš, prosím tě?
00:31:57 Parohy! Co jinýho. Tady!
00:32:03 Parohy? Už zase?
00:32:06 Zatím mi chyběl důkaz! Ale teď už ho mám.
00:32:10 Tady to teď čtu, poslouchej!
00:32:13 Jsi jako oblaka bílá, kočičko, moje milá!
00:32:18 Koukám se do nich a mé srdce puká žalem, když mazlit se musím
00:32:22 jen se samopalem.
00:32:25 Co je to za blbost, prosím tě? A kdes k tomu přišel?
00:32:28 Nabalila sis tam nějakýho oficíra.
00:32:31 Bylo to ve schránce. A je na tom tvoje adresa.
00:32:34 Tak co si mám o tom myslet?
00:32:36 -Romania...
-Jaká Romania?
00:32:41 Romania, to je Rumunsko, ne?
00:32:43 -A co má bejt, s Rumunskem?
-Ta známka je rumunská.
00:32:49 A podívej se na razítko.
00:32:54 Základní devítiletá škola.
00:33:04 -Tě bůh, Tondo!
-Ahoj, Vašku!
00:33:08 Co ty tady? Že by jako nový čtenář? To bys mě potěšil!
00:33:12 Mě na ty knížky moc neužije. Ale pro tebe mám něco ke čtení.
00:33:24 Přinesla to vaše Olina.
00:33:34 Já bych je přerazil, kačeny!
00:33:38 To je jak s tím naším holomkem, vždyť ho dobře znáš.
00:33:41 Jak ho pustíš z očí, tak je nějakej malér.
00:33:43 Díky, Vašku. Hrály si na listonošky.
00:33:49 Měl bys asi zajít do hospody, Tondo. Tam jich najdeš víc.
00:33:58 Už vám to točím, pane řídící.
00:34:07 To snad ani nestojí za to. V šest musím otevřít knihovnu.
00:34:25 Já jsem si vlastně přišel pro ty dopisy.
00:34:32 Vašek vám už asi řekl, jak to bylo.
00:34:35 My vo tom teď mluvili, Tondo.
00:34:38 Já měl 150. Tady Jarda měl 85.
00:34:43 -Kolik jsi jich vůbec napsal?
-Nevím, Marie si je číslovala.
00:34:53 Dvěstě třicet pět.
00:35:01 Tady hlásím dvěstě třicet sedm.
00:35:08 V noci se stalo, že jsem usnul na hlídce,
00:35:13 což by se nestalo v tvé měkké postýlce.
00:35:17 V tvé měkké postýlce, můj veliteli, tam bych tě nezklamal,
00:35:23 tam jsem byl bdělý!
00:35:35 Tohle na bábu zabralo nejvíc.
00:35:38 Vona bejvala v posteli taky pěknej kaprál.
00:35:42 Teď už je naštěstí v záloze.
00:35:49 Ještě jedno mi pověz, prosím tě.
00:35:51 Ten vojenskej prostor, jak tam popisuješ ty dva kopce
00:35:53 a přirovnáváš je... Byly to Boletice?
00:35:59 -Jo, byly to Boletice.
-Vidíš! Vlasta mi to nechtěla věřit!
00:36:27 -Šest už mi jich bylo vráceno.
-Já už jich taky pár mám.
00:36:31 My myslely, že jsou babičky.
00:36:34 Maminka byla za svobodna, tedy než jsme se vzali,
00:36:38 taky Kovářová. To nevíte?
00:36:43 Máte štěstí, že vaši rodiče jsou pedagogové
00:36:47 a zavrhují tělesné tresty.
00:36:50 Lásko moje, to je škoda, že už mi tak neříkáš.
00:36:59 -Zdá se, že nesou další.
-My radši jdeme.
00:37:04 Dobrý večer!
00:37:09 Dobrý večer, paní Vejvodová!
00:37:12 Já asi vím, proč přicházíte.
00:37:15 -Alespoň se vám mohu omluvit.
-Omluvit? A zač, prosím vás?
00:37:21 Podle mě se nemáte za co stydět. Naopak.
00:37:25 Víte, pane řídící, já bych se chtěla stát vaší čtenářkou.
00:37:30 Tedy, že bych si tu půjčovala knížky.
00:37:34 Ano, jistě. To rád slyším.
00:37:40 Rád vám vypíšu legitimaci.
00:37:44 A jakou literaturu, jaké knížky byste ráda četla, paní Vejvodová?
00:37:49 Jaké? To bych dala na vás, pane řídící, co mi poradíte.
00:37:57 Vy jste sečtělej a taky to umíte pomalu jako nějakej spisovatel.
00:38:03 -No, snad vás nezklamu.
-Určitě ne, uvidíte.
00:38:07 Křestní jméno napište Libuše. Ale můžete mi říkat - Líba.
00:38:12 KLEPÁNÍ
00:38:14 Dobrý večír. Mohla bych si půjčit něco na čtení, pane řídící?
00:38:26 Radši jsem je neměla schovávat.
00:38:32 To je, jako kdybych řekl, že jsem je neměl psát.
00:38:35 Tak jsem to nemyslela.
00:38:40 Já se na každý vždycky moc těšila.
00:38:44 A kdybys nepsal, možná jsme tu teď neseděli.
00:38:50 A ani by je neměl kdo roznášet.
00:38:54 -Dobrou noc, tati a mami.
-Dobrou noc, listonošky.
00:38:59 -My asi nebudeme listonošky.
-Ne? Dobrou noc.
00:39:08 Aspoň, že v nich nejsou pravopisný chyby.
00:39:11 To by byla ostuda ještě větší.
00:39:17 Všechno zlé je k něčemu dobré.
00:39:20 Díky těmto dopisům mám o dvě čtenářky víc.
00:39:26 Lásko moje!
00:39:56 -Bedřich se za chvíli vrátí...
-Asi bys mu to měla říct.
00:40:01 -Měl by se to dozvědět od tebe.
-Teď to není vhodné.
00:40:06 -Má nějaké problémy....
-A kdo je nemá?
00:40:11 Třeba já: Miluju tě a chci si tě vzít.
00:40:15 Ale to bys mu to musela říct.
00:40:18 A co mu mám říct? Že se už přes rok scházíme? Myslíš, že to pochopí?
00:40:24 Proč ne?
00:40:28 Proboha! Bedřich!
00:40:30 Schovej se někam! Honem! Dám mu večeři a pak tě pustím.
00:40:36 -Ložnice bez skříní, to je...
-To je kvůli Bedřichovi. On...
00:40:41 -Bedřich... Pořád jenom Bedřich!
-Na balkon, rychle!
00:40:44 Je tam zima! A hlásili déšť se sněhem!
00:40:56 Ahoj, mami. Proč stojíš v těch dveřích?
00:41:00 -Nazdar, Béďo. Co tak brzy?
-Je tam strašná zima.
00:41:07 -Tak běž do kuchyně, dám ti večeři.
-Už jsem jedl u Kolářů.
00:41:15 Michalova máma má milence. Prý u nich bude bydlet, představ si!
00:41:20 -Paní Kolářová je už 3 roky sama!
-Prosím tě, v jejím věku...
00:41:27 -Vždyť je stará asi jako já...
-No právě.
00:41:32 -Jaký "No právě?"!
-A víš co udělá Michal?
00:41:36 Zničí ho. Pošle na něj udání, že je homosexuální pedofil.
00:41:42 A že ho v noci osahává.
00:41:46 Co to bylo?
00:41:48 To bude zloděj. Majerovy nedávno taky vykradli.
00:41:53 Kde mám nůž?
00:41:55 Přece nechceš jít na zloděje s tím nožíkem, co jsi dostal k Vánocům?
00:42:01 Hele! To jsem vyměnil za moji sbírku autíček.
00:42:04 To ti je... spadlo kolo. A je tam strašná zima...!
00:42:17 To mi jen spadlo kolo. Půjdu se vykoupat.
00:42:20 Jen běž, Béďo.
00:42:21 A pořádně zavři, ať nenacákáš do chodby.
00:42:28 Jirko!
00:42:30 Jirko, to jsem já...
00:42:44 -Takhle už to dál nejde, Marie.
-Tiše, ať nás neslyší.
00:42:49 -Kde máš boty?
-Nestačil jsem si je zavázat...
00:42:54 Když mu to nechceš říct ty, řeknu mu to já.
00:42:57 Já bych ještě počkala. Jeho otec tvrdí, že se nemá spěchat.
00:43:04 Mně jen připadá nedůstojné nastydnout se pokaždé,
00:43:08 když se Béďa vrátí dřív domů.
00:43:11 -Tak až bude příhodná chvíle.
-Co rozumíš pojmem příhodná chvíle?
00:43:17 Pojď potichu...
00:43:23 JIŘÍ VYKŘIKNE
00:43:26 -Co se stalo, mami?
-Nic, nic, Béďo...
00:43:32 To jenom... Zhasla lampa...
00:43:36 To dělá dost velký hluk. Až se vykoupu, podívám se na ni.
00:43:42 To ani nemusíš... to bude dobrý.
00:43:46 -Hele, co jsem našel...
-Hm... A co jako?
00:43:52 To je pro psy. Vrať mi to. Nechám si to.
00:43:58 Jen si to nech. Řekla jsem ti, ať se zavřeš.
00:44:07 Tak zítra v práci.
00:44:09 -Co říkáš tomu chlápkovi?
-Kterýmu?
00:44:13 Tomu milenci Michalovy mámy!
00:44:16 To bude legrace, až si ho vyzvedne v práci policie!
00:44:21 -A co chceš tedy dělat?
-Koupil jsem psa. Jmenuje se Ben.
00:44:26 -Ty mu chceš dát štěně?
-V žádném případě.
00:44:30 To by to měl moc jednoduchý.
00:44:32 Dárky nejsou v tuto chvíli vhodné. Dítě si to vysvětlí, celkem správně,
00:44:37 že si ho chceš koupit. O to víc se pak zatvrdí.
00:44:43 -A co tedy s tím psem?
-Sleduj mě. V kolik chodí ze školy?
00:44:47 -V půl třetí.
-Takže... Přesně ve 14.25 přivážu
00:44:53 Bena před domem. Bedřich přichází, vidí štěně, zželí se mu ho,
00:44:56 a bere si ho domů.
00:44:59 No, nevím... když nebude vědět, že je od tebe...?
00:45:02 Ty budeš naprosto nekompromisní! V žádném případě psa!
00:45:08 -A v tom voalá!
-Voa co?
00:45:10 Přicházím já a zastávám se Bedřicha.
00:45:14 Ty ustoupíš a máme ho.
00:45:17 Pozitivní stimulace změnou negativního faktoru.
00:45:19 -Dobrý nápad. Bedřich má psy rád.
-No tak co, Marie?
00:45:31 Musela bych si vzít volno... A udělala bych takový pozdní oběd.
00:45:39 Hlavně ho nesmí nic stresovat.
00:45:42 Aby svůj emocionální náboj nasměroval na připravenou situaci.
00:45:47 Třeba to vyjde.
00:46:00 Beníčku... Tak domluveno. Na shledanou.
00:46:06 Jestli to nevyjde, hledej advokáta. Ty mého syna ještě neznáš.
00:46:26 Haló, na okamžik! Nechcete tu toho pejska nechat, že?
00:46:32 Takovej hezkej pán...
00:46:33 Koukejte toho psa odvázat! Takový mám prokouknutý!
00:46:38 Tváříte se jako neviňátko a nechal byste boží tvář chcípnout!
00:46:45 -Tak bude to?!
-Když ono to nejde...
00:46:47 Ale jde!
00:46:57 Vidíte, že to jde.
00:47:54 No prosím!
00:48:04 Marie, asi jsme to s tou láskou k psům přecenili.
00:48:09 Já nevím, co máš dělat... tak pojď dolů!
00:48:23 Ahoj, Béďo, co bylo ve škole?
00:48:26 Dobrý. Žákovskou ti mám ukázat tady, nebo to necháme na doma?
00:48:31 -Co ten pes?
-Nevím, někdo ho tu asi uvázal, ne?
00:48:35 Já ho viděla! Pěknej lump to byl!
00:48:39 Měl šedivý kabát a černou tašku.
00:48:47 Měl bys ho vzít vykoupat a nakrmit.
00:48:51 Ale nemysli, že u nás může zůstat! To v žádném případě!
00:48:54 A nemohl bych ho tu nechat rovnou?
00:48:59 To je on!
00:49:02 Kabát a tašku už nemá, ale já bych ho poznala,
00:49:05 i kdyby měl vousy!
00:49:12 -Ahoj.
-To je Jirka. Jeden můj známý, víš?
00:49:18 Tak to je Bedřich!
00:49:19 Máma mi o tobě vyprávěla. Já jsem Jirka.
00:49:22 Už jednou jsem vám řekla, abyste tam toho psa nenechával!
00:49:29 -Tak co bude s tím psem?
-Já ho nechci.
00:49:33 No tak, Marie, Béďa už je velký chlap, tak když psa nechce,
00:49:37 nemůžeš mu ho nutit.
00:49:41 Totiž... chci říct, že...
00:49:43 Seber toho psa a mazej s ním nahoru!
00:49:56 -Jmenuje se Ben.
-Jak to víte?
00:50:00 Totiž... Mohl by se jmenovat třeba Ben... kdyby sis ho nechal.
00:50:04 -To mi máma nedovolí.
-Můžu s ní promluvit, jestli chceš.
00:50:08 -Ani ne.
-Podívej, jak má moudrý oči.
00:50:14 A krásnou srst. Mohl bys mu dát ten obojek,
00:50:18 -co jsi našel... Tedy maminka říkala.
00:50:25 -Myslíte tenhle?
00:50:27 -No.
-Vždyť by jím mohl proskakovat!
00:50:31 -Co vy jste vlastně zač?
-Možná se ti to bude zdát divné,
00:50:36 ale já jsem filozof.
00:50:39 Spíš zoofil, ne?
00:50:42 Béďo! Umýt ruce! Za chvíli bude oběd!
00:50:47 Ten pán bude jíst s námi?
00:50:58 -Slyšela jsi ho? Vysmívá se mi.
-Za čtvrt hodiny bude jídlo.
00:51:06 -Znáš ten citát z Nietzscheho?
-Nemůžeš citovat nesmysly.
00:51:11 Chceme-li někoho pochopit, musím otevřít dveře do jeho světa
00:51:14 a bez váhání vstoupit.
00:51:15 Dej mi už pokoj! Jako stratég jsi selhal. Tak si to aspoň přiznej.
00:52:13 Máma vám vzkazuje, abyste šel do kuchyně.
00:52:17 A taky jsem se vám chtěl omluvit. Neměl jsem to říkat...
00:52:23 Vy se mnou nemluvíte? Tak běžte aspoň za mámou, ona brečí.
00:52:30 Já jsem nevěděl, že jí na vás tak záleží. Toho minulého jsem urazil,
00:52:35 dala mi facku, ale pak byla ráda...
00:52:40 -Říkal jsi něco?
-Máma chce s vámi mluvit.
00:53:04 Tak už se nezlob, Marie.
00:53:06 Ale... Přinesla jsem tak krásné maso!
00:53:14 -Ten tvůj šéf si tě nějak hledí...
-Ále...
00:53:17 ZVONÍ ZVONEK U DVEŘÍ
00:53:26 To je malér...
00:53:38 To je Karel.
00:53:40 -Karel? Kdo?
-To je můj táta.
00:53:46 Přijede matka. Přijede maminka, Marie.
00:53:50 -Maminka!
-Slyším. A co má být?
00:53:52 No, je to moje chyba, ale já jsem jí ještě nic neřekl...
00:53:58 Neřekl? O nás? Vždyť jsi mi řekl, že jsi jí to řekl?
00:54:07 To jsem řekl. Jenže jsem jí to neřekl.
00:54:12 -A přijede dneska.
-Volala mi do krámu z nádraží,
00:54:16 takže tu může zazvonit za chvíli.
00:54:21 ZVONEK U DVEŘÍ
00:54:24 Já otevřu.
00:54:28 A je tady.
00:54:34 A jsem tady, děti!
00:54:38 Ten pán bude jíst s námi?
00:54:44 No... Všichni ke stolu!
00:55:02 To je... Pepa, mami. Můj kolega z práce.
00:55:08 -Jo? Na řezníka je nějak hubený.
-Ale šikovný, mami.
00:55:16 Maso mele jako pánbůh.
00:55:19 Proč si nedáte kus flákoty, když vám to visí v krámě?
00:55:27 -Nejen chlebem živ je člověk.
-Vy jste nějakej filozof...
00:55:32 -Nesměj se a jez, Bedřichu.
-Je to moc dobrý, mami.
00:55:36 To on se Pepa nezdá, mami. Že jo, Pepo?
00:55:41 Já nevím, co proti těm němým tvářím máš, Karle.
00:55:47 Pořád něco jí. Sám se divím, že jsme ještě neměli manko.
00:55:53 A neříkej mi mamko. To jsi mohl jako malý kluk.
00:56:01 Pamatuješ, jak jsi střelil tu slepici prakem? Ale táta ti dal!
00:56:10 Nebýt táty, co by z tebe vyrostlo? A co by bylo z Bedřicha,
00:56:15 kdyby nad sebou neměl pevnou otcovskou ruku?
00:56:19 -No.
-To máte pravdu maminko.
00:56:22 Ale napadlo vás někdy, že když si dospělí nerozumějí,
00:56:30 je lepší, když se rozejdou?
00:56:39 No jistě. Ale pak je lepší nikomu nic neříkat a rozvést se, a...
00:56:48 Nekousej si nehty, Karle.
00:56:55 Přinesu mléko.
00:56:58 A co že vy jste takový nemluva, pane Josefe?
00:57:01 No já spíš čtu, než mluvím. Je to ostatně moje povolání.
00:57:05 -Jo, nejradši čte faktury.
-No, to hlavně.
00:57:10 ZVONEK U DVEŘÍ Koho to sem čerti nesou?
00:57:13 Host do domu, Bůh do domu, Karle!
00:57:18 Já už ničemu nerozumím.
00:57:22 -To je slečna Hájková, mami.
-Mě už to nebaví, Karle.
00:57:27 Řekl jsi hodinu a už jsou čtyři!
00:57:30 -To je přítelkyně tady Pepy.
-To určitě!
00:57:41 Tak abych to konečně vysvětlil. Rád bych se oženil...
00:57:46 Blahopřeji, pane Josefe... A vám taky, slečno.
00:57:51 -Hájková. -Slečno Hájková.
-S Marií bych se rád oženil!
00:57:59 -Totiž, víte, maminko, my...
-Karle...?
00:58:07 -My jsme se rozvedli. -Vy dva?
-Teď to víš.
00:58:12 -Proč jste mi to neřekli?
-Nějak to nešlo...
00:58:17 Ty o životě nic nevíš, Karle. S tvým tátou jsme se rozvedli,
00:58:22 -když ti byly 4.
-Vy jste byli rozvedení?
00:58:29 Otec jezdil jen o víkendech domů. Pamatuješ?
00:58:32 Dodnes nechápu, že jsi věřil, že je na montážích.
00:58:39 -Proč jste mi to neřekli?
-Byl jsi ještě dítě!
00:58:43 -No, ale potom...?
-Pořád jsi dítě!
00:58:47 -Mamko...
-Neříkej mi mamko. -A je to.
00:58:52 Tak půjdeme, Karle?
00:59:02 -Budu mu říkat César.
-Ale jmenuje se Ben.
00:59:05 -Ale já mu budu říkat César.
-Říkej mu, jak chceš.
00:59:09 Je to tvůj pes.
00:59:18 -Co dělá?
-Hraje si se psem.
00:59:22 Bedřich má psy rád.
00:59:25 Doufám. Ale jestli mě zatknou za to, že jsem homosexuální pedofil,
00:59:32 tak víš, na koho se obrátit.
00:59:35 Skryté titulky Alena Rubešová
00:59:37 Tak, další 3 bakalářské příběhy jsou za námi.
00:59:41 Dnes jsme měli to potěšní strávit večer
00:59:44 s naší milou Stellinkou Zázvorkovou.
00:59:47 A příště se můžete těšit na téma Seznámení!
00:59:51 Takže na shledanou! A mějte se hezky!
Vítejte u dalšího dílu těch Nejlepších Bakalářů. Tentokrát zavzpomínáme na skvělou herečku Stellu Zázvorkovou. A hned pro první povídku sáhneme hlouběji do televizního archivu. Sami ale uvidíte, že ani po více než třiceti letech neztratila nic ze svého půvabu.
Host
Co všechno se může odehrát jedné noci. Hrají: S. Zázvorková, J. Sovák, A. Navrátil a další. Scénář J. Dietl. Kamera J. Novotný. Režie J. Dudek.
Listonošky
Co způsobí, když si děvčata z první třídy hrají na listonošky. Hrají: V. Žilková, L. Vaculík, S. Zázvorková, J. Sovák, J. Švandová, A. Švehlík, O. Brousek ml., A. Mihulová a další. Scénář K. Čabrádek. Kamera J. Osten. Režie M. Sobota.
Bedřich má psy rád
O Bedřichovi – tyranovi rodiny. Hrají: D. Prachař, D. Batulková, S. Zázvorková, M. Luhan a další. Scénář J. Drbohlav. Kamera J. Špelda. Režie J. Polišenský.
