Vladimír Menšík a Martina Menšíková uvádějí malou retrospektivu bakalářských příběhů J. Dietla a režiséra J. Dudka (2000). V povídkách Herečka, Babička a První pohled hrají: A. Hegerlíková, L. Kořínková, P. Nárožný, J. Šejbalová, D. Medřická, B. Záhorský, T. Medvecká, J. Langmiler, L. Šafránková, I. Kačírková, V. Preiss, M. Mottlová, M. Růžek a další. Připravili: A. Berková, D. Bautzká, A. Nožička a J. Dudek
00:00:32 Dobrý večer.
00:00:34 Ty se mnou nemluvíš? No dobře.
00:00:37 Musím přiznat, že se mi s tatínkem dobře spolupracuje.
00:00:43 Já jsem se před ním totiž styděla. A na konzervatoř měl zákaz vstupu.
00:00:50 V 1. ročníku se šel tatínek zeptat, jak jsem na tom v herectví.
00:00:56 Dozvěděl se ale, že jsme se na horách chovali jako zvěř.
00:01:02 Nakonec řekl profesorce, že když neuhlídá pár dětí,
00:01:07 tak nemá na škole co dělat, a odešel.
00:01:12 Mně udělal sice mezi studenty obrovskou reklamu,
00:01:18 ale druhý den mu volal prof. Vala, aby v mém zájmu do školy nechodil.
00:01:28 A tatínek to dodržel.
00:01:32 A máme tu příběh, který nám poslala paní Hýta Padrtová z Prahy.
00:01:39 Mně se zdá ten příběh dost utajený.
00:01:43 V dopise je napsáno: vdova X, dcera J.,
00:01:48 dcera H. provdaná za účetního K. a jejich tříletý syn P.
00:01:56 Musíme se v tom trochu orientovat.
00:02:04 Takže J by mohla být Jana.
00:02:12 Kdepak. Jana ne. To je jasná Julie!
00:02:19 H by mohla být Helena. A K samozřejmě Karel. Jasně.
00:02:32 -P bude Péťa.
-Já jsem Přemeček.
00:02:36 Promiň, Přemečku.
00:02:42 A paní X. bude počestná paní Sýkorová.
00:02:50 -Julinka se ještě nevrátila?
-Slyšíte? Takhle to začíná...
00:02:59 Kde ta holka může být?
00:03:02 -Neviděl jsi Julinku?
-Ne. Ale mám tu srovnání
00:03:08 spotřeby plynu letos a vloni ze stejných měsíců! Stoupá!
00:03:16 -Jak si to vysvětlujete, maminko?
-To víš, delší večery...
00:03:22 Říkám, že srovnávám stejné měsíce! Ekvivalenty, chápete?
00:03:28 Nevím. Taky víc pršelo... Juli, co se neozveš?
00:03:35 Já jsem tě neslyšela.
00:03:37 -Vůbec nevím, že jsi už doma!
-Už hodinu, maminko.
00:03:41 -Ty nebudeš jíst?
-Já nemám hlad.
00:03:45 -Jak to?! Něco sníst musíš!
-Tak mám hlad. -Jdu ti to ohřát.
00:03:51 -Ó, Romeo, ó, Romeo...
-Slyšela jsi mě?
00:03:54 -Slyšela, maminko.
-To jsem ráda.
00:03:57 Ó, Romeo, proč jsi Romeo?
00:04:04 Své jméno zapři, odřekni se otce, anebo nechceš-li,
00:04:12 zasvěť se mně a přestanu být Kapuletová.
00:04:18 ZPÍVÁ Skákal pes přes oves...
00:04:25 -Podala jsi tu přihlášku, Juli?
-Za 7 minut se musíme najíst,
00:04:30 abychom měli aspoň minimální časovou rezervu.
00:04:38 -Je tam o centimetr míň!
-Já jsem to neupila.
00:04:43 -Možná já.
-Tomu sama nevěříš.
00:04:52 -Tak podala jsi tu přihlášku?
-Ale ne na ekonomickou školu.
00:04:57 -Proč ne?
-Přece jen bych zkusila tu DAMU.
00:05:02 Víš, jaký tam bude nával?! Je to prý samá protekce.
00:05:08 Na tu AMU se taky dělají zkoušky? Z čeho?
00:05:13 Jako na ostatních školách a k tomu ještě talentovky.
00:05:18 -Oni zkouší talent?
-Ano. -A jak se to pozná?
00:05:24 -Co? Že má někdo talent?
-Jo. -Předvede etudu, monolog...
00:05:30 -A ty máš talent? -To doufám.
-Ale jistě to nevíš!
00:05:35 -Copak to někdo ví jistě?
-No, třeba ten, kdo dostane roli
00:05:41 v televizi a má na to smlouvu, tak ten to snad ví, ne?
00:05:48 -Smlouva nikomu talent nezaručí.
-No, když má smlouvu,
00:05:53 tak mu může být talent fuk, že jo?
00:05:58 -To je tvůj názor.
-Ty nemáš ani smlouvu ani talent.
00:06:04 -Jak to můžeš vědět?!
-Promiň. Přesněji:
00:06:09 Určitě nemáš smlouvu a asi nemáš talent.
00:06:12 Mám vůli! A touhu být herečkou!
00:06:17 -A to je víc než smlouvy!
-Jo. A já chci být ředitel banky.
00:06:23 -A není mi to nic platný.
-To je ubohý přirovnání.
00:06:29 Jenže... kvůli té své touze neopustím své místo účetního.
00:06:36 -Proč mi to všechno říkáš?!
-Protože kvůli touze
00:06:42 nepodáš ani přihlášku na tu ekonomickou školu.
00:06:58 Jídlo bylo dobré. Takové teplé. Děkuji.
00:07:04 Talent! Asi talent!
00:07:12 Nic si z toho nedělej, Juli. Karel už je takovej.
00:07:17 Díky, mami. Papa, Přemdo.
00:07:21 Zajímalo by mě, kdo mu z toho piva upil včera.
00:07:32 -Zase tady svítí světlo!
-Psst. Babička spí.
00:07:39 Víš, že Přemeček nedosáhne na vypínač, když jde čůrat.
00:07:43 Tak mu sem dáme stoličku. Nebo si ji bude nosit.
00:07:49 Aspoň se naučí systematičnosti.
00:07:56 -Nemám tam trochu piva?
-Nemáš, Kájo. -Určitě?
00:08:01 -Určitě.
-Někdo mi z něj upil.
00:08:27 -Co tu děláš?
-Přemýšlím.
00:08:31 -A proč tady a ne u sebe?
-Nevím.
00:08:35 -Málem jsem upustil celý pivo!
-Promiň.
00:09:08 -Dobrou noc.
-Děkuju ti.
00:09:12 -Za co?
-Za to, co jsi mi řekl.
00:09:16 -A co?
-To o té škole. Pravdu.
00:09:23 -Ty nebudeš dělat ty zkoušky?
-Budu.
00:09:29 Ale na ekonomii.
00:09:32 -A... to jsem způsobil já?
-Dobrou noc. -Dobrou.
00:09:39 Zhasni!
00:09:47 -Dobrý den.
-Nazdar.
00:09:53 -Karle? Máte chvilku čas?
-Nevím... něco potřebujete?
00:10:02 Já ne. Ale Julinka prosí, jestli byste se u ní zastavil.
00:10:10 -Ona mě?
-Jo. Prý jí na tom moc záleží.
00:10:17 -A... kde je?
-U sebe.
00:10:24 -Jé, ahoj. Ty jsi přišel?
-A proč bych nepřišel?
00:10:29 -Já vím, že máš moc práce...
-Potřebuješ něco?
00:10:34 Potřebuju.
00:10:42 Stalo se něco?
00:10:47 No... tedy, jestli řekneš, že ne, tak já nebudu naléhat...
00:10:53 -Jaké ne?
-Chci tě poprosit,
00:10:58 jestli bys mě připravil na tu zkoušku na ekonomickou.
00:11:04 -Já?
-Ty jediný mi to umíš vysvětlit.
00:11:09 -Dobrá, kdy začneme?
-Dnes je asi brzy, že?
00:11:15 -Proč? -Nejsi unavený?
-Ne, mně to nevadí.
00:11:21 To je neuvěřitelné, kde se to v tobě bere? Tak děkuju.
00:11:27 A nezlob se, prosím tě.
00:11:30 Já se... vůbec nezlobím.
00:11:36 Tenhle symbol se označuje jako nadhodnota.
00:11:43 Dnes jsme se na ni podívali jen z toho nejjednoduššího aspektu.
00:11:50 -Možná pro tebe.
-Co?
00:11:53 -Ten nejjednodušší aspekt!
-Neboj, pro tebe bude taky.
00:11:59 -Když to říkáš ty...
-Ale jistě.
00:12:03 -Hele, vy ještě nejdete spát?
-Ale jo, už končíme.
00:12:08 Myslel jsem, že dokončíme tu kapitolu!
00:12:13 -Tak dobrou.
-Dobrou. -Dobrou noc.
00:12:20 Teď mě z toho vytrhla... Jo, nadhodnota.
00:12:25 -Karle, nebude se zlobit?
-Proč?
00:12:30 -Že si tě takhle přivlastňuju.
-Jak přivlastňuješ?
00:12:36 -Že si tě tu držím i v noci.
-Helena to tak nebere.
00:12:42 To já bych ti to nedovolila. Tak pokračuj, už zase poslouchám.
00:12:54 Kde jsme to vlastně přestali..?
00:12:59 Dobrou.
00:13:58 -Dobré odpoledne!
-No konečně, Karle!
00:14:02 -Jak to? Jsem tu dřív než jindy.
-Ale Julinka se rozstonala!
00:14:09 -Co jí je?
-Horečka a nějaká divná úzkost!
00:14:14 -Jaká úzkost?
-Nevím. Ona sama prý neví.
00:14:18 -Můžu se za ní podívat?
-Pořád se po vás ptá! -Po mně?
00:14:22 -Jo. A mluví o nějaké nahodnotě.
-O čem? Nadhodnotě, ne? -Jo!
00:14:29 -Prosím vás, co to je?
-Nevím. Tedy vím, ale nevím,
00:14:32 proč o tom mluví.
00:14:35 Vezměte jí tam obklad, Karle. Jdu spařit bylinkový čaj.
00:14:38 Jo. Spařte to, matko.
00:14:43 -Kájo! -Julinko!
-Ty jsi přišel?
00:14:47 -Tobě není dobře?
-Už je mi dobře, Kájo.
00:14:52 -Ale máš horečku, viď?
-Už žádnou horečku nemám.
00:14:56 -Ani ty stavy úzkosti?
-Když jsi se mnou,
00:15:00 tak se ničeho nebojím.
00:15:03 Dala mi pro tebe obklad...
00:15:09 -Jé, ty jsi hodný.
-Můžu ti ho dát na čelo? -Ano.
00:15:14 Zvedni trochu hlavu. Malinko, já vím bolí... Je to tak dobře?
00:15:20 -Takhle je to dobře.
-Ale mám moc horký ruce, ne?
00:15:25 Ty máš ruce, ze kterých cítím sílu, jako by do mě vstupovala a...
00:15:32 -Já nevím, jestli to můžu říct.
-Klidně.
00:15:35 -Neměla jsem to říkat, viď?
-Ale... to ne.
00:15:41 Kájo, já jsem měla v noci strach a hroznou úzkost...
00:15:47 Čeho ses, prosím tě, bála?
00:15:53 -Tebe.
-Mě?!
00:15:58 Bála jsem se, že dneska třeba přijdeš jiný, než jsi byl včera.
00:16:03 Jiný? V čem jiný? Jak jiný?
00:16:08 Včera jsi mi otevřel nové obzory. Dával jsi mi sílu a jistotu...
00:16:13 Bála jsem se, že už nepřijdeš, že se mnou nepromluvíš...
00:16:19 Ale vždyť jsem u tebe! Vidíš? U postele jsem, no.
00:16:25 -Kájo? -No.
-Řekni, že tu se mnou zůstaneš!
00:16:29 To víš, že jo, budu tady u tebe. Zůstanu tu.
00:16:33 -Juli, ty prý jsi na smrt nemocná.
-Už ne. Tvůj muž mě vyléčil.
00:16:41 -Jo? A jak to udělal?
-Má nade mnou takovou moc...
00:16:47 -Jakou moc?
-Já nevím, jak ti to vysvětlit...
00:16:51 I když ty jako jeho dosavadní žena to určitě pochopíš.
00:16:55 Můžete mi říct, o co tady jde?
00:16:59 Kájo, mám to říct já nebo ty?
00:17:07 Já nevím, co bych vlastně řekl.
00:17:12 Kájo, přece už nemůžeme dál mlčet.
00:17:17 Tady se stalo něco hrozného.
00:17:20 Přece mi nechcete namluvit, že vy dva jste se dali dohromady?
00:17:25 Vždyť by mohl být tvůj táta! A ten jeho počtářský mozek...!
00:17:30 No, dovol! To jen u tebe jsem byl chladný počtářský mozek!
00:17:36 -Jen u mě? Maminko, řekněte něco!
-Tys mi nikdy nerozuměla!
00:17:44 Jakých myšlenek jsem schopen!
00:17:50 Vždyť tě nenechali vést ani oddělení se třemi lidmi!
00:17:55 -A mně je to jedno...
-Jen řekni, na čem ti záleží?
00:18:00 Já ti to řeknu. Na ní mi záleží, jenom na ní.
00:18:05 -Ani to nevyslovujte, hanbáři!
-Urážet, to jo, to umíte.
00:18:12 Ona jediná pochopila, co ve mně je. No, řekni.
00:18:24 Já jsem hlavně pochopila, co je ve mně.
00:18:28 A že jsem tu přihlášku na herectví dala správně.
00:18:33 -Snad na ekonomickou?!
-Ne, ne. Na hereckou.
00:18:37 Budeš ten čaj... nebo ne?
00:18:43 Asi ho vylijte, maminko.
00:18:45 Maminko! Haló. Nevylívejte to. Já to vypiju. Ty vaše bylinky.
00:18:57 Helenko, prosím tě... moc tě prosím, odesteleš mi?
00:19:07 To víš, že jo, Kájo.
00:19:12 Odestel mi.
00:19:15 Herci byli chloubou Bakalářů. Hráli v nich ti nejlepší a rádi.
00:19:23 Byl by to telefonní seznam české Thálie. Je tu spousta fotek.
00:19:31 Jedna je zvláštní. Paní Jano, mohla byste ji identifikovat?
00:19:44 Jakpak by ne. Už kvůli Láďovým očím.
00:19:50 Když se Láďa přestal držet textu, prosila jsem ho,
00:19:56 aby mi řekl narážku, abych věděla, kdy mám mluvit.
00:20:02 A on říkal: "Dívej se mi do očí. Jak tam uvidíš mrtvo, mluv."
00:20:07 Ale tady... to jsou jiné oči. To je z povídky Dítě.
00:20:13 -Jsem rád, že jsi už přišla.
-Já taky.
00:20:19 -Co je to za dopis?
-Tys ho ještě neotevřela? -Ne.
00:20:26 Žili jsme ve šťastném manželství. A pak, jak to tak bývá...
00:20:33 Začaly chodit anonymní dopisy.
00:20:36 Přiznala jsem nakonec, že mám jiného.
00:20:40 Proč mi něco neřekneš?! Ty jsi na mě tak hodný!
00:20:46 Nejsem. Já s tebou mám dvě děti. A kromě toho tě mám rád.
00:20:57 Dokonce jsem s tím jiným čekala dítě.
00:21:01 To, co následovalo, bylo nepopsatelné. To byly ty oči.
00:21:13 Z domu mě vyhnala vlastní matka, ne tchýně.
00:21:19 Můj milenec chtěl, abych si dítě nechala vzít...
00:21:23 -Přišla jsem ti říct...
-Já ti taky musím něco říct.
00:21:28 Já ti chci říct, že ještě nejsme rozvedení
00:21:32 a že jsi ještě pořád moje žena.
00:21:36 A že nesouhlasím, aby sis to dítě nechala vzít.
00:21:41 -Jak to nesouhlasíš?
-No, nesouhlasím.
00:21:49 A můj muž se rozhodl, že si dítě necháme.
00:21:57 Dítě je toho, kdo se o něj stará.
00:22:06 A kvůli těm Láďovým očím mě dlouho všechny ženy nenáviděly.
00:22:18 Paní Jano, a co znamená ta popiska?
00:22:22 "V. Menšík a J. Štěpánková v jedné z povídek na téma děti.
00:22:28 Bakaláři prošla většina herců. A teď?
00:22:34 Skoro by se chtělo zaparafrázovat: Natáčení skončilo, zapomeňte."
00:22:43 No to snad ne! Zapomenout? Na Medřickou, Peška, Menšíka?
00:22:51 Na Cupáka, Řehoře, Bláhu, Kačírkovou, Sklenčku, Růžka,
00:22:57 Kopeckého, Merinku Rosůlkovou? Na Beka, Pleskota, Řandu...
00:23:04 A taky na paní Šejbalovou a pana Záhorského z povídky Babička.
00:23:09 Námět poslala Věra Spáčilová z Olomouce.
00:23:15 Vážená televize, jsme normální rodina, spíše matriarchálního typu.
00:23:23 Já jsem její hlava, mám provdanou dceru a ženatého syna.
00:23:29 A nade mnou je ještě moje maminka.
00:23:33 Ne že by mi poroučela, ale pořád ji cítím jako autoritu.
00:23:39 A teď si představte, že jsem si já, 47letá žena,
00:23:46 dovolila přivést po osmileté samotě na Silvestra přítele.
00:23:52 -Stihli jsme to přece včas, ne?
-To ano, my ano.
00:23:58 -ZVONEK U DVEŘÍ
-Kdo to je?
00:24:01 -Nevím... třeba nějaký známý.
-Teď před večeří?!
00:24:05 To není na Silvestra tak divné. Zůstaň, já sama...
00:24:18 -No, konečně! -Ahoj.
-Ahoj.
00:24:21 -Co je ti? Jsi nějak oteklý.
-Musel jsem k zubaři, představ si.
00:24:27 -Bolí tě to? -Už ne.
-Tu kytku dej radši babičce.
00:24:34 -Aha. Tys jí to tedy neřekla.
-Pořád něco bylo, nějak to nevyšlo.
00:24:43 -Prostě to nešlo, viď.
-Nešlo. Budu to muset udělat teď.
00:24:48 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:24:51 Dovolte, abych vám představila... Můj kolega František Kubálek.
00:24:59 Byl tak laskav, že přišel. Je sám... tak jsem ho pozvala.
00:25:05 Promiňte, že jsem se tak vetřel. Přinesl jsem vám malou kytičku.
00:25:11 Malá kytička? To muselo stát hříšné peníze! Vy nemáte rodinu?
00:25:18 -Nemám.
-Ve vašem věku a nejste ženatý?!
00:25:22 -Žádná mě nechce.
-Ale byl jste!
00:25:26 -Dávno. Už si to nepamatuju.
-Ale pamatujete. To se nezapomíná.
00:25:35 -Já jsem Františka neměla zvát.
-Proč ne? Klidně!
00:25:40 -Neměla. Ale bylo mi ho líto...
-My přece víme, že spolu chodíte.
00:25:48 -Jak chodíme?! Kam chodíme?
-Snad si nemyslíš,
00:25:53 že nám ty tvoje služební cesty nebyly dávno jasné! Kromě babičky.
00:25:58 Jasně, my ti to přejeme, mami, v tvých letech jsme byly stejné.
00:26:04 To mě taky mohlo napadnout. Ale co s babičkou...?
00:26:09 -Bylo to výborné, děkuji. Skvělé.
-Vážně, babi, výborné.
00:26:16 Omáčka byla moc kořeněná. Dnešní hospodyňky tam dají karí a chillí
00:26:24 a myslí si, že se nic nepozná! Pojď se mnou do pokoje.
00:26:32 Teď?! Ale, babi, teď se chce každý napít...
00:26:38 Žádný strach, vypijou to i bez nás. Jen pojď.
00:26:50 -Co je to za člověka?
-Říkala jsem ti přece. Kolega.
00:26:56 -A co ty s ním máš?
-Jako já? Nerozumím ti, mami.
00:27:04 Nerozumíš. Tak ti to řeknu zpříma.
00:27:08 Jak to, že ty, matka dospělých dětí, si přivedeš cizího chlapa?
00:27:14 Co je na tom špatného? Je svobodný.
00:27:16 Není. Je rozvedený.
00:27:21 -To je snad totéž!
-Není.
00:27:23 To je, jako kdybys řekla, že jsi taky svobodná.
00:27:28 -A nejsem snad?!
-Jistě že ne! Máš rodinu!
00:27:35 Ta rodina chápe, že taky můžu mít přítele.
00:27:39 -Ta rodina to nechápe.
-Ta rodina to chápe!
00:27:42 -Ptala ses jich?
-Ano, ptala!
00:27:47 -Ale mě ses neptala.
-Takže mi dáš pár pohlavků
00:27:52 a zakážeš mi vycházky? Prosím.
00:27:55 -Jsi moc hubatá!
-Mami, pochop,
00:27:58 mám právo na svůj život.
00:28:02 Matka od dětí ne. Já jsem ovdověla, když jsem byla stará jako ty.
00:28:09 A od té doby jsem neznala nikoho! Nikoho! Jen vás.
00:28:15 A taky jsem to s vámi vydržela.
00:28:23 Ale ono jde o to, jak jsme to s tebou vydrželi my.
00:28:37 HLASY Z KUCHYNĚ
00:28:44 Takhle už dál nemůžu!
00:28:47 -Babička se urazila?
-Jednou jsem jí to říct musela.
00:29:01 Z TV
00:29:04 Průvodčí se dohaduje s cestujícím.
00:29:07 "Ten lodní kufr patří nahoru!" Pán nic. Průvodčí zavolá revizora.
00:29:13 Revizor: "Pane, ten kufr dáte nahoru!"
00:29:17 Pán si zpívá: "Tradá týdadá..." "Pane, vy jste blázen."
00:29:21 Buď ten kufr dáte nahoru, nebo ho s panem průvodčím popadneme
00:29:26 a vyhodíme z okna!" A pán zase: "Tradádadá..." Tak mu vyhodí kufr.
00:29:31 A pán zpívá: "Ten kufr nebyl můj, tradá..."
00:29:37 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:29:39 (BABIČKA) Je tu někdo?
00:29:43 Haló? Kde jste kdo?
00:29:52 Haló!
00:29:56 Slyšíte?
00:30:00 BOUCHÁNÍ
00:30:03 Haló!
00:30:08 -Chcete to rozbít? Proč boucháte?
-Protože vás chci vzbudit.
00:30:14 -Já přece nespím.
-Tak proč neotevíráte?
00:30:18 Co je vám do toho?! Neotvírám, ale už dlouho vás pozoruju!
00:30:24 -Vy mě pozorujete?
-Jo. Jste v zakázaném prostoru!
00:30:30 -Co tu děláte? -Hledám Staňkovi.
-Kdo to je? Co by tu dělali?
00:30:37 -Oni tu bydlí!
-Ulice, blok, číslo domu?
00:30:44 -To já nevím. Ale je to tady!
-Paní, tady bydlí 40 tisíc lidí!
00:30:58 Kdyby tu byl někdo, kdo tu dbá na pořádek, tak by znal Staňkovi.
00:31:04 Hm... Vy jste nějaká chytrá. Nejsem tu, abych hlídal lidi,
00:31:14 ale materiál!
00:31:31 -Haló!? Kam jdete?
-Tam, odkud jsem přišla.
00:31:35 Tak to tedy ne! Odtud půjdete až se mnou. Až budu mít obchůzku!
00:31:43 Já tady dbám na pořádek! Dovnitř!
00:32:06 No tak. Sedněte si.
00:32:17 No jo, myslíte, že jsem celý den utíral prach, abych vás uvítal?!
00:32:27 Čisto má být pořád.
00:32:32 Hm, zas jedno ponaučení, že jo?
00:32:36 -Vás musí mít vaše rodina po krk!
-Moje rodina mě nosí na rukou!
00:32:44 -Jó?
-Jó.
00:32:47 Tak proč vás sem nedonesli?
00:32:52 Pročpak jdete v noci na neznámou adresu?
00:32:58 Asi jste se s nimi pohádala, co? Dáte si taky kafe?
00:33:04 Upozorňuju, že z toho hrnku jím polévku a vyplachuju ho čajem!
00:33:12 Trochu kafe bych si dala.
00:33:22 Co tady děláš?
00:33:25 -No, křen.
-Aha. Já ti ho dám.
00:33:31 Tady. Kdyby to bylo málo, tak tady je ještě kousíček...
00:33:43 Prosím tě, nech toho... Jdi se radši podívat na babičku.
00:33:51 A tak jako nenápadně...
00:34:06 Babička v pokoji není.
00:34:10 -Jak není?!
-Není. Kabát tam taky nemá.
00:34:19 -O co jde tam u vás?
-O co by mělo jít?
00:34:23 -No, v čem jste se nepohodli...
-V ničem.
00:34:27 No no, na mě to nemusíte hrát. Nějaké schválnosti od zetě, že jo?
00:34:35 -Nemám už zetě.
-Takže dcera je sama.
00:34:39 Ne. Má děti, vnoučata, tak se má o koho starat!
00:34:44 Jo, tak je to? Přivedla si někoho, kdo se vám nelíbí, co?
00:34:51 Nikoho si nepřivedla.
00:34:54 Já mám doma taky herdek bábu. Tchýni od syna.
00:35:00 Ta říká své dceři, které je 40, kdy smí do kina. Taky se nevdala.
00:35:10 Moje Věra vdaná byla.
00:35:15 Ale mohla se vdát podruhé, kdybyste do toho nestrkala sosák.
00:35:24 Já jí do ničeho sosák nestrkám. Ve svých 47 letech má mít rozum!
00:35:35 To není žádný věk! Já se ve 47 letech popral s četařem o holku.
00:35:45 -Jo? -No jo.
-A jak to dopadlo?
00:35:48 -Dobře. Už je na vojně. -Kdo?
-No, kluk, co se mi pak narodil.
00:35:53 -Vy máte kluka na vojně?
-Jo. Toho nejstaršího.
00:35:59 Víte, na nás starých je nejhorší, že si myslíme, jak jsme chytří
00:36:05 a že víme všechno líp než naše děti.
00:36:09 Kdybychom měli odvahu přiznat si, že jsme taky možná hloupí,
00:36:15 byli bychom hned o moc chytřejší.
00:36:21 ODBÍJÍ PŮLNOC
00:36:28 Není ani u Hudečků ani u Staňků. Králíkům ještě dala žrát...
00:36:36 Králíkům...?
00:36:46 Tak já vám přeju, abyste ze všech vašich dětí měl radost.
00:36:55 -O naše děti nemějte strach.
-Asi máte pravdu.
00:37:00 Babičce je 72 let, má bílé vlasy... Prosím?
00:37:07 Jistě... to každá babička, že?
00:37:13 Poslední stopa je u králíků... Měla na sobě černý plášť a šál.
00:37:23 To nevím... Jaký?
00:37:26 Nevím... Moment! Už vím! Béžový a pletený.
00:37:34 Zpátky! Ona je už zpátky!
00:37:40 Babi... Kde jsi byla?
00:37:46 Byla jsem se trochu projít.
00:37:50 A... dovolte, abych vám představila svého přítele.
00:37:57 Nazdar, rodino. Já jsem nějakej Vavřinec.
00:38:02 Přišel jsem vám popřát šťastný a veselý nový rok.
00:38:06 -Nazdar! -Nazdar!
-Co pijete?
00:38:09 Já piju všechno. Jen z vody se mi motá hlava. Na zdraví.
00:38:15 Mami...
00:38:17 Chci se ti omluvit za to, co jsem řekla.
00:38:23 Co by ses omlouvala? Neměla jsem do toho strkat sosák.
00:38:32 Nestává se nám často, aby nám psali odborníci.
00:38:37 Přesto, že některé náměty by mohly být zpracovány soudcem,
00:38:42 obhájcem, psychiatrem...
00:38:45 A najednou nám na téma "Mami, já se musím vdávat"
00:38:49 odpověděl pravý odborník, ženský lékař dr. Semerák z Náchoda.
00:38:54 -Nebude teď "První pohled"?
-Ano. -A můžu si počkat?
00:38:58 -Jistě. A na co?
-Na to, jak Marie Motlová
00:39:01 říká Libušce: "Já přece nejsem krutá."
00:39:18 Další, prosím.
00:39:26 Dobrý den.
00:39:29 Dobrý den. Posaďte se.
00:39:33 Vážená televize. Za téměř 30 let své praxe ženského lékaře
00:39:39 jsem se stal často účastníkem a pomocníkem v té prekérní situaci
00:39:44 zvané "Mami, já se musím vdávat".
00:39:49 Tak často, že by z toho mohla být tlustá kniha, ne jen příběh,
00:39:56 který vám chci vylíčit.
00:40:00 Ne každou matku totiž napadne to nejrozumnější řešení.
00:40:21 Tak co je, pane doktore?
00:40:26 Už je to tak.
00:40:30 Takže je to pravda.
00:40:32 -No, budete se s tím muset smířit.
-Tak to tedy ne.
00:40:38 -A co chcete dělat?
-Půjdeme před komisi.
00:40:41 Hedvika se ještě učí, kluk si ji nevezme,
00:40:45 tak nám to musí povolit.
00:40:47 -Nepovolí. -Jak to?
-Už je pozdě. Na zákrok je pozdě.
00:40:57 -Takže ani komise...
-V žádném případě.
00:41:04 -Tak si to zařídím jinak.
-A jak, prosím?
00:41:08 To už je moje věc. Pojď.
00:41:13 Sbohem.
00:41:15 Na shledanou.
00:41:20 Na shledanou.
00:41:25 -Je tam ještě někdo?
-Ne, to už je všechno.
00:41:29 -Tak se tu mějte hezky.
-Na shledanou, pane doktore.
00:41:50 Copak tu děláte?
00:41:53 Já tady čekám na maminku.
00:41:58 Poslyšte, vy se bojíte děťátka?
00:42:03 Já nevím... Maminka to stejně nedovolí.
00:42:08 -Ptám se vás, ne maminky.
-Ale maminka...
00:42:11 -Vy nemůžete bez maminky...?
-Maminka... -Co maminka?
00:42:17 Maminka jde sem...
00:42:20 -Tak se mějte hezky.
-Na shledanou.
00:42:26 -Co ti chtěl? -Nic.
-Jak to? Něco se tě ptal, ne?
00:42:31 -Jestli mám ráda děti.
-Co je mu do toho?
00:42:46 KLEPÁNÍ NA OKNO
00:43:02 -Co tady děláš?
-Přišel jsem tě navštívit.
00:43:08 Neboj se, jak se něco šustne, skočím střemhlav dolů.
00:43:19 -Vaši tě pustili? -Ne. Vyhodili.
-Jako z domova? -Jo.
00:43:25 -Proč?
-Řekl jsem, že se chci ženit.
00:43:28 -Kde budeš spát?
-Kluci mě vzali na ubytovnu.
00:43:32 A co tady? Peklo, viď.
00:43:35 Hedviko, prosím tě...
00:43:47 Co je to za způsoby lézt oknem?!
00:43:51 Paní Šimečková, přišel jsem ve vážné věci.
00:43:56 V jaké?
00:43:59 -Požádat o ruku Hedviky.
-Oknem. -To je snad jedno, ne?
00:44:07 Za prvé to není jedno a za druhé: kolik je ti let?
00:44:12 -18. -Kdy?
-V únoru. -Příštího roku?
00:44:17 Ne, tohohle!
00:44:20 Jenže Hedvice až za rok. S dětmi se o tom nebudu bavit.
00:44:27 Sbohem.
00:44:36 -Jestli neodejdeš, zavolám SNB.
-Mám ji rád. Hedviko, řekni něco!
00:44:41 Za Hedviku mluvím já. Zmiz!
00:44:58 -Proč ho ode mě odháníš?
-Ublížil ti už dost, nemyslíš?
00:45:05 Zařídila jsem ti jedinou možnost záchrany.
00:45:08 -Jakou?
-Adopci.
00:45:13 Už jsem to vyřídila na úřadech. Našla jsem hodnou paní.
00:45:18 Těší se, kupuje výbavičku...
00:45:24 Kdo to je?
00:45:28 No, to ani nesmíš vědět. Ty se starej, abys byla zdravá.
00:45:38 Kdybys mě neměla, tak sis mohla zkazit celý život.
00:45:50 A... kdy mi ho vezmou?
00:45:56 Neboj. Hned jak bude na světě.
00:46:04 Ty ho ani neuvidíš.
00:46:22 HEDVIKA RYCHLE DÝCHÁ
00:46:34 Žádné strachy. Za chvilku to bude. Pak už jen mateřské radosti.
00:46:44 -Jaruně věřte. Má dvojčata.
-Ty toho víš.
00:46:53 -Co byste chtěla? Kluka nebo holku?
-Já nevím.
00:46:59 -A jak se bude jmenovat kluk?
-Já nevím.
00:47:03 -To rozhoduje pan otec?
-Ne.
00:47:10 U nás o tom rozhoduje maminka.
00:47:27 Pozor, to je adopce. Neukazovat matce a nedávat ke kojení.
00:47:33 -Slyšíš to, Jaruno?
-Co ji to napadlo, že to dává pryč?
00:47:37 -To zařídila paní matka.
-Proto je taková divná.
00:47:42 Taková chudinka ušlápnutá.
00:47:53 Tak mi tady na ni dejte pozor.
00:48:08 A jedeme.
00:48:13 Další pasažér.
00:48:20 Prosím.
00:48:29 -Vám nepřivezli?
-Ne.
00:48:35 Vy nebudete kojit?
00:48:38 Její dítě je na umělé výživě.
00:49:51 -Co tady děláte?
-Já...
00:49:55 Já jen... nemůžu spát.
00:50:02 -Chcete prášek?
-Ne, děkuji, ještě mám ve stolku.
00:50:09 Dobrou noc.
00:50:12 Dobrou noc.
00:50:36 ŤUKÁNÍ
00:50:46 -Dovnitř bych nemohla?
-Co vás to napadlo?
00:50:51 Jen na chviličku.
00:50:55 -Víte, že to mám zakázané.
-Nikomu bych to neřekla.
00:51:00 Mám to zakázané kvůli vám. Nedělejte si to těžší.
00:51:07 Kdybyste byla na mém místě... Myslíte, že bych byla tak krutá?
00:51:14 Já přece nejsem krutá. Já jenom...
00:51:28 Jestli někomu něco cekneš, tak si to přijdu vyřídit.
00:51:33 Osobně.
00:53:17 Už musíme jít.
00:53:44 Děkuju vám. Hodná.
00:53:47 -Jak jsem řekla. Nikomu ani slovo.
-Nebojte se.
00:53:53 -Prosím vás, nemáte padesátník?
-Na co? -Na telefon.
00:54:02 -Kde bych prosím vás našel...
-Lukášku!
00:54:07 Hedíku...
00:54:14 Jsi hodná, žes mi zavolala.
00:54:17 Lukášku, já jsem se rozhodla, že si to dítě nechám.
00:54:25 Můžeš se ke mně přidat, nebo ne, ale já ho nikomu nedám.
00:54:34 To je fantastický.
00:54:37 Taky ho nikomu nedám... Chci říct, že jsem s tebou. Úplně.
00:54:48 Za chvíli přijde maminka. Tak jí to řeknu.
00:54:52 -Já jí to řeknu s tebou.
-To ne.
00:54:55 Lepší bude... já sama.
00:55:00 Ona by křičela. Já si to vyřídím. Pojď.
00:55:10 Nazdar, mami.
00:55:14 -Dceruško, dítě moje. Jak je ti?
-Dobře, mami.
00:55:19 Žádné potíže? Nic nebolí? To jsem ráda. Nesu ti kompot.
00:55:26 Děkuju.
00:55:29 -Musím ti něco říct, mami.
-Copak?
00:55:33 -Nerozčiluj se, prosím tě.
-Já se vůbec nerozčiluju. Tak co?
00:55:38 Mami, já si to dítě nechám.
00:55:44 -Ale, Heduško... To snad ne.
-Opravdu si ho nechám.
00:55:49 Já chápu, že se tě zmocnila ta "všeobecná atmosféra"...
00:55:55 Říkej tomu, jak chceš. Jsem rozhodnutá.
00:56:00 Nemůžeš být rozhodnutá o něčem, o čem rozhodují jiní.
00:56:03 Mami, já budu o to dítě bojovat.
00:56:10 I proti mně?
00:56:15 Jestli mi v tom budeš bránit...
00:56:20 Zbláznila ses? Jak to se mnou mluvíš?!
00:56:24 Nekřičte na ni!
00:56:26 Já to dítě taky nedám. Miluju ji... Bude to holka, ne?
00:56:31 Seber se a zmiz. A ty jdi do svého pokoje. Sestro, není jí dobře.
00:56:39 -Jí je dobře!
-Vy jste mi nerozuměla?
00:56:42 Neposlouchejte ji.
00:56:44 Pane doktore, prosím, zasáhněte.
00:56:54 Pojďte, prosím, se mnou.
00:57:01 -Mladá si chce dítě nechat, že?
-Asi jo. -Vy jste jí ho ukázala!
00:57:06 -Kdepak. -Nepovídejte!
-Pane doktore, jak bych mohla?
00:57:10 To nevím, ale musela ho vidět. Počkejte tu. Pojďte, prosím.
00:57:19 Pojďte dál, prosím.
00:57:24 Posaďte se.
00:57:29 -Cigaretu? -Děkuji.
-Kouříte? -Ano.
00:57:39 -Tak, co s tím chcete dělat?
-Musím to nějak zachránit, ne?
00:57:45 -Jak?
-Po dobrém, nebo po zlém.
00:57:50 -Dcera není plnoletá? -Ne.
-A on? -Snad ano.
00:58:01 Nebudete to mít snadné. Půjdete k soudu?
00:58:05 Třeba i k soudu.
00:58:08 -A víte, co vás čeká potom?
-Za pár let mi bude vděčná.
00:58:13 Nezískáte nic a dceru ztratíte.
00:58:21 Pokud se to už nestalo.
00:58:33 KŘIK MIMINKA
00:58:48 -Proč tady stojí ten vozík?!
-Musím přece zavřít dveře, ne?
00:59:05 A já pořád po kom ta holka je? A ona je to celá babička!
00:59:17 Paní Jano, je ten první pohled opravdu tak dojemný?
00:59:31 A mně nezbývá, než se s vámi rozloučit.
00:59:39 -Můžu si to pustit ještě jednou?
-Jistě. Tak na shledanou.
00:59:48 Skryté titulky Alena Rubešová
Herečka
Pohledná dívka si podává přihlášku na herectví. Její švagr, strohý účetní, jí to ale vymlouvá, neboť pochybuje o jejím talentu. Dívka se však rozhodne, že mu talent ukáže!
Babička
Babička je autoritou rodiny, o všem má přehled, na všechno má názor. Její dcera, již delší dobu osamělá matka dvou dospělých dcer, se rozhodne přivést na Silvestra dosud utajovaného přítele. Babička se ale nechce s novou situací smířit. Ze vzdoru proto odchází z domova.
První pohled
Neplnoletá dívka čeká dítě. Na interrupci už je ale pozdě, a tak se její energická matka rozhodne, že dítě dají k adopci. Ihned po porodu novorozeně dívce odeberou, aby ho neviděla. Mateřský cit je však silnější! Potajnu se jde podívat na své miminko. Začne o něj bojovat?