00:01:00 -Dobrý den, pojďte dál.
00:01:12 -Pavel Eisner
v jedné krásné knížce,
00:01:15 která se jmenuje CHRÁM A TVRZ,
napsal takovou moc hezkou větu.
00:01:21 Já ji asi neřeknu přesně,
ale je to tak asi tak:
00:01:25 Všeobecně se má za to,
že když Pánbůh chtěl udělat
00:01:28 něco hezkýho, tak stvořil
mladou hezkou holku.
00:01:32 Ale ve skutečnosti je to jinak.
00:01:35 Když se Pánubohu mělo
něco opravdu povést,
00:01:38 tak stvořil pěkného mužského
v těch nejlepších letech.
00:01:43 Ovšem musí se povést.
00:01:45 A myslím, že tohle platí
přesně o panu Hrušínském,
00:01:49 to je mužskej, který se poved.
00:02:00 -Co mi dal otec?
Otec mi dal hlavně život.
00:02:03 A to je to nejdůležitější,
myslím, že už se nemusí
00:02:06 nic jinýho říkat.
00:02:09 -Já doufám, že talent.
00:02:10 Ještě to nevím, doufám.
Stále ještě doufám.
00:02:13 -Tehdejší barrandovský
ředitel řekl,
00:02:16 že pokud chci hrát ve filmu,
tak pouze pod jiným jménem.
00:02:20 Takže to pak hrál někdo jiný.
00:02:24 -Tehdy Honza jim řekl,
že jméno Hrušínský
00:02:27 má pro českou kulturu
takový zvuk, že zakázat,
00:02:30 aby se tak jmenoval,
mu může jedině táta.
00:02:33 Nikdo jinej.
00:02:36 -Pochopitelně kovář třeba
má snahu, aby jeho syn
00:02:40 pokračoval v tom, co on začal.
00:02:42 Já myslím, že to je velice
příjemný, že to je trošku
00:02:46 taková koketérie, když někdo říká,
že to nechce. Proč?
00:02:50 Důležitý je nikoho
k ničemu nenutit.
00:02:58 Já už to říkal tolikrát,
kdy jsem se narodil,
00:03:02 za jevištěm a málem na jevišti,
takže už si připadám
00:03:05 trošku jako papoušek.
00:03:10 -Přímo za jevištěm se narodil.
00:03:13 A když neuměl chodit,
tak ho používali na divadle
00:03:16 jako rekvizitu.
00:03:17 A když se naučil chodit,
tak všechny dětský role hrál.
00:03:21 Včetně holčiček, který nenáviděl.
00:03:25 -Při každý příležitosti
jsem chtěl lidem ukázat,
00:03:28 že žádná holčička nejsem,
že jsem chlapeček.
00:03:32 Takže jsem sundal paruku,
kterou mi lepili,
00:03:35 kterou jsem nenáviděl.
00:03:41 Já si myslím, že to je vůbec
nejlepší škola, jaká existuje.
00:03:47 Protože mě odmalička učili chodit,
napřed po zemi, pak po jevišti.
00:03:52 A on to je dost velký problém.
00:03:55 A dodneška jsou lidi,
kteří nedokážou přejít
00:03:58 třeba jeviště Národního divadla.
00:04:03 A když tam přijdete,
ona je to strašná dálka.
00:04:06 A přejít ho tak, aby vám to lidi
věřili, že někam jdete,
00:04:11 za nějakým účelem,
to je dost velkej problém.
00:04:14 A málo lidí to dokáže.
00:04:21 Vy to znáte, to povídání
o broukovi a o stonožce.
00:04:27 Potká brouk stonožku,
která si to tady vykračuje
00:04:31 po pěšince, brouk se na ni kouká,
dlouho, pak povídá:
00:04:40 Poslouchejte, paní,
vy tak krásně pletete těma nohama,
00:04:44 jakou na to máte metodu?
00:04:48 To když se ta první noha
nadzdvihne, druhá se pokrčí,
00:04:52 třetí dopadne, čtvrtá...
00:04:56 Stonožka na něj kouká a povídá:
00:05:00 Počkejte, prosím vás,
jak to říkáte?
00:05:03 První noha se nadzdvihne,
druhá se pokrčí, třetí...
00:05:10 Začala o tom přemýšlet,
a od tý doby neudělala ani krok.
00:05:17 Já bych vám to řekl takhle.
00:05:19 Já jsem znal jednoho herce,
se kterým, když jsme se dostali
00:05:23 spolu na jeviště,
a díval jsem se mu do očí,
00:05:26 tak jsem tam neviděl nic.
Viděl jsem za ním zeď.
00:05:33 Kdežto u těch ostatních
v těch očích cosi bylo,
00:05:36 co předávalo zase impuls
tomu druhému člověku.
00:05:40 Tak by to asi mělo vypadat.
00:05:49 Mně se nechce předem
si nějak zafixovat tu figuru.
00:05:56 To mně vždycky Macháček nadával.
00:05:59 Ale pak to pochopil
a nechal mě bejt,
00:06:02 protože já jsem začal naplno hrát
třeba až při generálních zkouškách.
00:06:11 -Co ty, tati, taky pracuješ?
00:06:16 -Když ty máš práci,
tak já mám taky práci.
00:06:20 Když už nic nerušilo,
nikdo do toho nemluvil,
00:06:23 bylo už to ve světlech,
pak se člověk už může soustředit
00:06:27 jenom na to, co chce říct.
00:06:30 -...tak strašně moc práce
zase nemám. -Co?
00:06:33 -No, víš, Almare,
tak strašně moc práce zase nemám.
00:06:37 -No... víš, Almare,
00:06:43 tak strašně moc práce zase nemám.
00:06:47 Tak ta herecká paměť
je dost podivná věc.
00:06:52 Já si některé role, které jsem hrál
třeba před 20 nebo 30 lety,
00:06:56 dodnes pamatuju.
00:06:58 Samozřejmě ne všecko, ale některé
ty výstupy mi uvízly v paměti
00:07:03 a zůstaly tam dodneška.
00:07:09 Některý lidi se učí doma,
já jsem se to naučil
00:07:13 vždycky spíš ze zkoušek,
z aranžmá. Hlavně po aranžmá,
00:07:16 protože ten text je
už s tím aranžmá spojenej.
00:07:20 Já myslím,
že každej si musí jít svou cestou.
00:07:26 -Teď to bude pro paní Hrušínskou.
-No...
00:07:32 Říká se, že to musí jít
přes mozek, přes srdce,
00:07:36 a ještě je tam jeden orgán.
00:07:41 A když jeden chybí,
tak je to špatný.
00:07:46 To vím ze zkušenosti.
00:07:54 Já bych vám jenom ukázal něco,
jestli si to chcete zabrat.
00:07:58 Že to nebylo za angažovanou
činnost.
00:08:08 Je to dost zajímavý,
protože spousta národních umělců
00:08:12 dostala ten titul
za tzv. angažovanou
00:08:15 socialistickou činnost.
00:08:17 A já to dostal
za něco zcela jiného.
00:08:23 Velice jsem se podivoval,
že tyhle věci dokázali rozlišit.
00:08:34 -Vy jste jednou mluvil
o jednom takovým řádu,
00:08:37 který se uděluje ve Francii...
-Ano, to je Čestná legie.
00:08:40 A to já myslím, že je krásná
myšlenka, ta legie nesmrtelných.
00:08:51 Poznal jsem tady
mnoho vynikajících lidí.
00:08:56 Skutečně rád říkám.
Ovšem poznal jsem také ty druhé.
00:09:01 My jsme tomu říkali:
Neunesl tíhu moci.
00:09:14 Já jsem dostal několik nabídek,
velice dobrejch.
00:09:18 Byla to anglická agentura,
která zastupovala třeba Oliviera,
00:09:23 a nabídli mi zastoupení
pro Spojený království.
00:09:27 Poslali mi smlouvu.
00:09:33 A protože šlo o právní věci,
tak jsem ji dal na Pragokoncert,
00:09:37 a tam leží dodneška.
00:09:39 Pak to byl americkej, já nevím,
jak on se jmenoval - Croner?
00:09:43 Takhle nějak. Byl to člověk,
který zastupoval Voskovce.
00:09:47 A Werich mi tenkrát říkal,
jdi do háje, člověče,
00:09:50 já se celej život snažím,
aby mě zastupoval,
00:09:52 a on si vybere tebe.
00:09:54 Taky k tomu samozřejmě nedošlo,
protože už mě tehdy nepustili.
00:09:58 Nepustili nikam.
00:10:00 S Moskalykem jsme měli dělat
Kampana ve Švýcarech,
00:10:03 kterého jsem měl dělat.
Nepovolili to.
00:10:06 S Menzelem jsme měli dělat
36 dílů Švejka v Německu,
00:10:09 v Západním tenkrát, ještě,
než bylo Německo spojeno.
00:10:13 Nepovolili.
00:10:17 A v době, kdy jsem nesměl
ani do televize, ani do toho...,
00:10:21 za mnou přišel jeden z našich šéfů
- já nevím, jestli ho mám
00:10:27 jmenovat, ale nic by se nestalo -
byl to pan Prokoš.
00:10:30 A říkal mi, prosím tě,
já bych potřeboval,
00:10:33 abys zašel do televize
a abys tam řekl,
00:10:36 že se ti nic neděje.
Já jsem říkal, ty seš dobrej.
00:10:43 Zaprvé - víš sám, že já tam nesmím,
to bys musel nějak zařídit.
00:10:48 A abych říkal, že se mi nic neděje,
to by nebyla pravda.
00:10:52 A zase lhát těm lidem,
to by taky nebylo dobře, že jo.
00:10:56 Tak od toho upustili.
00:11:01 Jednou jsem panu Werichovi
napsal k narozeninám,
00:11:05 protože nebyl v Praze.
00:11:09 Něco v tom smyslu,
že je to velice příjemné
00:11:13 dýchat jeden vzduch
00:11:16 s člověkem, jako je on.
00:11:18 I když na ten vzduch
máme svoje názory.
00:11:21 A pan Werich mi poslal
z Vídně dopis:
00:11:26 "Milý pane Hrušínský, děkuju Vám.
00:11:28 Já bych Vás měl rád,
i kdybyste si na mě nevzpomněl,
00:11:32 protože umíte, a já jsem fanda
na lidi, co uměj.
00:11:37 A seru na ty, co neuměj.
I když některých je mi líto.
00:11:41 Ale Steinbeck (teď se chlubím)
mi jednou řekl, že se mu líbí,
00:11:45 co jsem o něm napsal,
protože jsem ho chválil.
00:11:49 A já mám rád,
když jsem chválenej, dodal.
00:11:52 Když Steinbeck, tak proč já ne?
00:11:55 Tak vás teď mám ještě radši.
Ahoj. Jan Werich.“
00:12:09 Nejradši mám konec jara a léto.
00:12:14 Protože to je jediná příležitost
se sejít s celou tou rodinou.
00:12:20 -A v Planý na chatě,
tam chodíme na ryby.
00:12:25 Táta chytil kapra, hurá!
00:12:30 -Na tom místě máme chatu.
00:12:32 Po letech jsme si tu
postavili chatu,
00:12:35 kde jsme měli první rande.
00:12:37 -Nejradši chytám ty malý rybičky.
00:12:41 Mně se na tom nejvíc líbí to,
že si tam spolu sednem
00:12:44 a můžem tam sedět celej den.
A jenom koukat do tý vody.
00:12:48 Je to strašně pěkný.
00:12:52 -Na co chytáte?
00:12:53 -Tak buďto na rybičky dravce,
a nebo na žížaly.
00:12:59 -Jíte je taky?
-Žížaly? Ne, to jen.
00:13:05 Já jsem dneska už jed.
-Ryby.-Jím.
00:13:16 -To je ten český Gabin,
který, když něco řekne,
00:13:20 tak to skutečně platí.
00:13:22 To je takovej ten poslední bard
divadla a filmu.
00:13:26 A je to mužskej, jakej má bejt.
00:13:28 Mužskej, jehož slovo má hodnotu,
ale kterej taky dokázal nazpívat
00:13:33 mý mamince na pásku:
00:13:37 Máš-li mě jen trochu ráda,
00:13:42 nech mi sáhnout na prdééél...
00:13:47 A to je pan Hrušínský.
00:14:12 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
Česká televize, 2011
