Úspěšný operní režisér, letošní šedesátník
00:00:53 Mým snem bylo, abych se stal rockovým kytaristou nebo zpěvákem.
00:01:00 To když jsem byl malý. Ale tím jsem se nestal.
00:01:07 To je ze Sklepa. To mně bylo v roce 1986 dvacetdva.
00:01:14 Trumpetu hraji já, piano hraji já a různé bicí nástroje
00:01:18 hraje můj kamarád Radek Helcl.
00:01:28 Táta dělal operu Verdiho Trubadúr v roce 74 v Göteborgu
00:01:32 a potřeboval statisty.
00:01:36 Ti, co přijdou a přinesou něco a zase odejdou.
00:01:40 Já jsem chodil na gympl a začali jsme statovat,
00:01:44 abychom si přivydělali peníze při studiu.
00:01:53 Pak jsem se dostal k režii taky náhodou,
00:01:56 protože jsem asistoval dobrým, ale i velice špatným režisérům
00:02:00 a pořád jsem si říkal, že je to dost otrava
00:02:03 asistovat špatným režisérům a možná že bych to uměl lépe.
00:02:09 A protože nemám režijní, herecké nebo divadelní školy,
00:02:13 tak jsem se všechno učil od inscenace k inscenaci.
00:02:19 Před první zkouškou se sborem jsem měl chuť utéct z divadla,
00:02:24 protože jsem najednou viděl ty šílené hromady lidí
00:02:28 a všichni se na mě koukali a říkali si:
00:02:32 To jsme zvědaví, co nám tenhle kluk bude říkat.
00:02:39 Já jsem se neuvěřitelně detailně na tu práci připravil.
00:02:44 Měl jsem režijní knížku, kde bylo víc textu od mne,
00:02:47 než tam bylo not.
00:02:54 Žiji v Praze, zaměstnaný jsem v Göteborgu.
00:02:59 Funkce se jmenuje první režisér a kromě toho
00:03:03 dělám další inscenace v jiných divadlech.
00:03:10 Rodina odešla v roce 1968.
00:03:12 Bylo mi 14 let a v roce 1991 jsem se vrátil zpátky.
00:03:17 Pamatuji si jisté okamžiky velice přesně.
00:03:20 Jeli jsme k hranici a táta říkal:
00:03:24 Kdyby začali střílet, lehněte si na podlahu.
00:03:27 Pamatuji si víc okamžiky atmosféry než jak to přesně bylo.
00:03:40 Ten rozdíl mezi jinou zemí.
00:03:43 Když jsem se navrátil zpátky, informace byly zakódované v mozku.
00:03:49 Třeba, že český chleba voní a chutná úplně jinak,
00:03:55 než jakýkoliv jiný chleba.
00:03:58 Když jsem byl v emigraci, tak se mě jedna výtvarnice,
00:04:02 Angličanka, která jezdila na Quadrienale do Prahy,
00:04:05 vždycky ptala, jestli mi má něco přivézt z Prahy.
00:04:08 A já jsem jí říkal: Prosím tě, přivez mi chleba.
00:04:11 Ten si řezal na velice krátké malinké plátky,
00:04:15 bez ničeho, bez másla, bez soli. Jenom tak.
00:04:18 Ten chleba mi vystačil třeba týden.
00:04:31 Koloděje jsou vesnice, kde se narodil můj dědeček,
00:04:35 kde se narodil můj táta, kde se narodil Emil Radok.
00:04:45 Tady to je paní, která byla součástí, členem rodiny.
00:04:51 Vychovala tátu, vychovala Emila.
00:04:54 To jsem já.
00:04:56 Když jsem usínal, tak teta Mařka seděla vedle postýlky,
00:05:00 škrabala mě na zádech, na políčky, jak se tomu říkalo,
00:05:04 což bylo škrabání seshora dolů a potom takhle napříč, na políčka,
00:05:09 a vyprávěla přitom drby a hrůzostrašné historky o vraždách,
00:05:13 o smilstvech a všech zjeveních, co na vesnici byly.
00:05:20 A seděla vedle postýlky, dokud jsem neusnul.
00:05:24 U židovského hřbitova jsme seděli na stráni
00:05:27 a tajně kouřili v lesíku partyzánky.
00:05:44 Režie opery se moc neliší od jiné režie.
00:05:49 Když vyprávíte příběh v opeře, tak vyprávíte stylizovaný příběh,
00:05:54 kde lidi nemluví, ale zpívají, což není úplně přirozené,
00:05:58 protože lidi na ulici nezpívají a nekomunikují zpěvem.
00:06:06 Stylizace zpěvu je dobrá v tom, že působí emotivněji na diváka.
00:06:16 Text je jakýsi povrch a hudba dává textu ten pravý směr.
00:06:31 Vždy mi byly nejbližší témata, která nepojednávala
00:06:36 o perfektních lidech.
00:06:39 Tohle je bílá a tady to je černá tvář.
00:06:43 Pak mě míň zajímají ti hrdinové, kteří jsou absolutně kladní
00:06:47 nebo absolutně záporní, protože to jsou zjednodušeniny,
00:06:51 které pro mě nejsou moc zajímavé.
00:06:59 Když africké kmeny vyhrály bitvu, tak si usekaly hlavy protivníků
00:07:04 a strčily si jejich oseknuté hlavy na své hlavy a tančily,
00:07:08 aby špatný duch vylezl ven.
00:07:15 A potom, když se staly trochu civilizovanější,
00:07:17 tak už neusekávaly hlavy protivníkům
00:07:20 a udělaly si takové figurky a připevňovaly si je na hlavu.
00:07:24 Tančily s tím a ty zlí duchové šly prostě pryč.
00:07:40 Proces začít a opravdu si disciplinovaně sednout
00:07:44 každý den ke stolu, je děsivý.
00:07:49 Když to oddaluji, tak chodím do Café Monmartru na kafe.
00:07:54 Pak se jdu projít po městě, pak se jdu podívat do vetešnictví,
00:07:58 pak si jdu udělat čaj, pak jdu prát, utírat prach,
00:08:03 pak si zase udělám čaj a tak dále.
00:08:06 A když už to nejde, tak si k tomu sednu.
00:08:10 Vidíte režijní knížku.
00:08:14 Začala takovýmto štosem papírů na téhle straně
00:08:16 a pomalinku se zmenšuje a papíry se dostávají na druhou stranu.
00:08:21 Nejlepší pocit je ten, když doděláte poslední stránku
00:08:25 a začnete to číst znovu od začátku
00:08:29 a jestliže v tom najdete něco, co má trošku hlavu a patu,
00:08:32 tak je to výborný.
00:08:34 Nejhorší je, když zjistíte, že to hlavu a patu nemá.
00:08:36 To pak musíte všechny stránky dát takhle, začít gumovat
00:08:39 a zase znova.
00:08:45 Jestliže mají lidé dobrou komunikaci mezi sebou,
00:08:50 tak nápady přicházejí z různých stran.
00:08:53 Akorát režisér a dirigent ty nápady musí trošičku vyčistit
00:08:58 a vědět, kam nápady poskládat, jakým způsobem je dát dohromady,
00:09:02 aby měl příběh svoji dynamiku hudební i dějovou.
00:09:10 Já jsem udělal asi 30-50 představení.
00:09:13 Po premiéře okamžitě zapomenu na představení.
00:09:17 A když uplynou 2 měsíce, tak nevím, o čem ta opera je.
00:09:23 V opeře se plánuje dost dopředu.
00:09:26 Kvůli angažování zpěváků a dirigentů.
00:09:33 Takže mám přibližný plán až do roku 2006.
00:09:36 Teď zrovna pracuji na opeře o Kafkovi,
00:09:39 na které spolupracuji s Josefem Kroutvorem,
00:09:42 který je objednaný švédskou operou v Göteborgu
00:09:46 a s premiérou v listopadu 2004.
00:09:49 Nemá to být o životě Kafky od narození ke smrti,
00:09:55 ale scénky, které jsou většinou stavěny na Kafkových textech.
00:10:05 Já jsem se začal pořádně dívat na obrazy,
00:10:08 když jsem začal pracovat v divadle.
00:10:11 Na obrazech jsem se učil, jak dávat dohromady lidi,
00:10:14 jak dělat skupiny lidí, svícení...
00:10:17 Chodil jsem do muzea v Göteborgu koukat se na obrázky.
00:10:24 Podívejte se na to. To je svícený obrázek.
00:10:29 Kdybych na to měl trošičku nadání, tak bych byl radši malířem.
00:10:34 Ale nadání na to bohužel nemám, takže jediné, co dělám,
00:10:39 jsou seskupení různých předmětů, protože neumím nic namalovat.
00:10:48 Docela jsi mě naštval, že jsi mně nevěřil.
00:10:52 To je můj kamarád Antonín Sládek, kterého znám spoustu let.
00:10:55 Občas se mi ho podaří přemluvit, aby mi prodal obrázek.
00:10:59 A většinou sem chodíš, když se potřebuješ najíst.
00:11:01 To není pravda. Já sem chodím, abych prožil chvilku klidu.
00:11:12 Ta cesta do Remeše, to bylo dobrý. To jsme se nasmáli.
00:11:16 Nikdy jsem nevěřil, že se člověk tak může nasmát na opeře.
00:11:23 Publikum občas reagovalo jako na fotbale.
00:11:30 Opravdu si dovolili v opeře řvát smíchy,
00:11:34 což pro mě byl krásný pocit, protože jsem vždycky dělal opery,
00:11:38 které končily tím, že všichni umřeli a postříleli se,
00:11:41 spáchali sebevraždy...
00:11:58 Dostal jsem cenu Alfréda Radoka, což asi bylo divné v tom,
00:12:04 že jsem si vzpomněl, jak se táta strachoval o to, co se mnou bude,
00:12:08 abych se nějak uživil a když jsem dostal tu cenu,
00:12:12 tak jsem si říkal, kdyby to tak mohl vědět.
00:12:19 Někteří moji kamarádi říkali, že to určitě vidí.
00:12:25 S mým vzděláním bych nemohl asi dělat vůbec nic.
00:12:29 Ty školy, co mám, to je úplně nanic.
00:12:32 Ani na manuální práci nejsem moc dobrý.
00:12:34 Takže nevím, čím bych se živil.
00:12:37 Jsem velice šťastný, že se operou můžu pořád zabývat,
00:12:39 protože mě to baví, můžu z toho žít a co si člověk může přát víc?
00:13:04 Skryté titulky Alena Fenclová
Davida Radoka budou zasvěcení lidé spojovat s jeho otcem Alfrédem. Důvod je prostý. Režisér Alfréd Radok se stal legendou a fenoménem. David jako čtrnáctiletý odešel v roce 1968 s rodiči do Švédska, a vrátil se do Prahy jako vyzrálý umělec. Za sebou má režie operních představení v Královském divadle v Kodani, hostování ve Stockholmu, Oslu či Helsinkách. Jeho pražská Lady Macbeth v Národním divadle se stala nejlepší inscenací roku 2000. Gen natočil v r. 2002 režisér Jan Sebechlebský.
